Pavla Langrová: Výuka v české sekci na Evropské škole Brusel III

Evropské školy jsou zřizovány především pro děti pracovníků institucí Evropské unie a pracovníků ze stálých reprezentací a dalších zastoupení. Evropské školy mohou navštěvovat také děti učitelů a administrativních pracovníků školy. Pro všechny tyto děti je vzdělávání na Evropské škole bezplatné. Na Evropských školách mohou být vzdělávány i děti ostatních osob, které však mohou navštěvovat Evropské školy jen v případě volných kapacit. Rodiče těchto žáků pak platí školné v plné výši.

Smyslem Evropských škol je zajistit svým žákům kvalitní výuku v jejich rodném jazyce a v souladu s osnovami jejich rodné země. Česká sekce byla zřízena na Evropské škole v Bruselu a Lucembursku. Evropská škola poskytuje pětileté primární (ekvivalent 1. stupně ZŠ) a sedmileté sekundární vzdělávání (ekvivalent 2. stupně ZŠ) a úplného středního vzdělání ukončeného maturitní zkouškou). Děti, které ještě nedosáhly školního věku, mohou od 4 let navštěvovat mateřskou školu.

Evropská škola zahrnuje několik oddělených jazykových sekcí, ve kterých jsou žáci vyučováni ve svém mateřském jazyce. Pokud není ve školách pro některé děti vytvořena jazyková sekce, je těmto žákům zajišťováno vyučování mateřského jazyka. V Evropské škole Brusel III jsou zřízeny tyto jazykové sekce: francouzská, německá, řecká, španělská, holandská, anglická a česká.


Česká sekce na Evropské škole Brusel III

V Bruselu je na Evropské škole zastoupena česká sekce s 1.–5. třídou. V současné době má česká sekce 72 žáků. Nejmenší počet žáků je 7 v 5. ročníku a nejvíce 21 ve 3. ročníku. Výuku zaštituje 5 vyučujících a asistentka v 1. ročníku. Ve škole je zajištěna odborná logopedická péče a reedukace. Vyučování začíná každý den v 8:30 a končí v 15:20, kromě středy, kdy je krátký den a vyučování končí v poledne. 1. a 2. ročník má krátké vyučování i v pátek. Žákům je nabídnuto velké množství volitelných zájmových kroužků. Výuka probíhá podle osnov Evropské školy, pouze český jazyk je vyučován podle upraveného RVP.

Výuka cizího jazyka probíhá s rodilým mluvčím a ve skupinách vytvořených z žáků i z jiných jazykových sekcí. Tím je komunikace na hodině opravdu odkázána pouze na vlastní výuku a žáci jsou nuceni už od začátku jazyk aktivně používat v praxi.

Kromě cizího jazyka je na Evropské škole také zavedena povinná výuka etické výuky. V České republice byla etická výchova mezi doplňující vzdělávací obory začleněna až v roce 2010 (1). Do té doby byla prakticky zahrnuta v průřezových tématech, které reprezentují okruhy aktuálních problémů současného světa. Cílem etické výchovy ve školách je akcentovat u žáků zejména smysl pro spravedlnost, dovednost reflexe a sebereflexe, dodržovat závazky a rozvíjet smysl pro povinnost a odpovědnost a to v kontextu Listiny základních práv a svobod.


Program výuky předmětu nekonfesní etiky pro primární cyklus Evropských škol

V září 2002 vstoupil v platnost program výuky nekonfesní etiky (NE) pro primární cyklus Evropských škol, který byl schválen Správní radou v květnu 2002 v Nice. Jedná se o projekt na evropské úrovni, který představuje učební plán nekonfesní etiky na Evropských školách.

Učební plán vznikl na základě rozhodnutí Rady inspektorů revidovat učební plán NE z roku 1978 a dát ho do souvislosti s programem výuky pro sekundární cyklus z roku 1998. Etická výchova nevychází z žádného náboženství. To ale neznamená, že náboženská témata či informace o náboženství nemohou být tématem tohoto předmětu. Témata a způsob výuky záleží především na učiteli, který při výuce tohoto předmětu nefiguruje jako tutor, ale stává se partnerem žáků, bere na sebe roli vedoucího skupiny, který iniciuje diskuzi a reflexi, aby si každý z žáků mohl vytvořit svůj osobní přístup k životu.

Cílem NE je naučit žáka vyjádřit svůj názor a také umět naslouchat názorům druhých. Vede k objevování pozitivních hodnot vztahujících se k chování, k činům a myšlenkám jedince. Umožňuje žákovi zapojit se do humanitárních a ekologických akcí, vytvářet si uvědomění o sounáležitosti se společenstvím, ve kterém žije. Získává povědomí o svém místě a úloze v rodině, skupině a ve společnosti. Žák získává povědomí o svátcích a tradicích, díky kterým poznává i jiné společenské kultury.

Výuka NE vychází z potřeb, které pozitivně ovlivňují rozvoj osobnosti. Těmi potřebami jsou:
– přání BÝT
– přání MÍT
– přání DĚLAT
– přání ŘÍKAT


Výuka Etické výchovy na Evropské škole Brusel III

Z důvodu, že v ČR se etická výuka nevyučuje jako předmět, se zaměřím v tomto článku blíže právě na výuku etiky na 1. stupni v české sekci.

Na Evropské škole Brusel III se etická výchova vyučuje ve všech sekcích v primárním i sekundárním cyklu. Předmět etická výchova je na Evropské škole povinný. Žáci si mohou zvolit výuku etické výchovy nebo náboženství. V ostatních jazykových sekcích je stav žáků zapsaných na náboženství a etiku téměř vyrovnaný, v české sekci je ale většina žáků zapsána na výuku etické výchovy.

Etická výchova má pro 1. a 2. třídu časovou dotaci 1 vyučovací hodina týdně, pro 3.–5. třídu 2 vyučovací hodiny týdně. Předmět nekonfesní etika se nevyučuje v rámci třídy. Na tyto hodiny se vytváří skupiny tvořené z různých tříd 1. stupně (v současnosti 1. a 2. třída, 3. a 4. třída; 5. třída samostatně – záleží na počtu zájemců z daných tříd). Tím se zamezí tomu, aby se na hodině etické výchovy neprojednávaly primárně problémy třídy, zároveň se také vytváří uvědomění o postavení ve společnosti, ve které se žák nachází. Pro učitele to znamená připravit témata a činnosti, které budou vhodné pro žáky s věkovým rozdílem.

V rámci školního kurikula jsou stanovena témata a očekávané výstupy (18 témat pro každý ročník). Záleží ale pouze na vyučujícím, jaké téma vybere, musí jich však vybrat nejméně 12, a ta pak rozpracuje podle svého uvážení. Vyučující sám určuje, jakým způsobem bude vzdělávacích cílů dosahovat. Učitelé by se v rámci přípravy na výuku měli pokusit:
– začínat od konkrétních situací
– izolovat problémovou situaci, která je předmětem příslušné sekvence
– otevírat prostor k diskuzi
– rozvíjet chápání hodnot
– vyhledávat další obdobné situace, představovat si různé scénáře
– poskytovat příležitost pro uvádění takto získaných principů do praxe.

Učitel tedy nejprve volí vhodný způsob, jak vtáhnout žáky do problematiky, čím je motivovat k diskuzi, činnosti. Poté proběhne vlastní prezentace problematiky (film, představení, pohádka, bajka, atd.), po níž následuje diskuze a činnost ve skupinkách. Každá skupina pak prezentuje své pochopení problematiky. Žáci se učí vyjadřovat svoje názory před skupinou svých spolužáků a zároveň se učí i naslouchat názorům druhých.

Všichni učitelé se shodli, že velmi záleží na motivování žáků (od konkrétních případů, kdy děti situaci propojují s vlastními prožitky) – od toho se pak odvíjí celková práce skupinek a atmosféra v hodině etické výchovy. K přípravě na etickou výchovu vychází především ze svých nápadů, někteří vyučující čerpají nápady z učebnic Etické výchovy 4 a 5 od nakladatelství Alter. Pro 5. třídu lze vycházet z učebnice Etika pro 5. a 6. ročník ZŠ od nakladatelství Mutabene, ale i z materiálů od nakladatelství Člověk v tísni: Průřezová témata prostřednictvím dokumentárních filmů/ZŠ, ke kterému patří dvě DVD s krátkými filmy, zabývající se aktuálními problémy světa, např. čečenská otázka, šikana, nevyléčitelné nemoci, apod. Tyto krátké filmy jsou určeny především žákům 2. stupně, a tak musí učitelé zvažovat jejich využití s ohledem na složení skupiny a charakteru dětí. Učitelé by přivítali další zdroje literatury k čerpání materiálů pro výuku.


Závěr

Evropská škola se kromě zajištění kvalitní výuky snaží také o vytvoření pozitivního uvědomění o ostatních zemích a jejich kulturách. Na škole jsou proto pořádány nejrůznější společné projekty a programy. Žáci si navzájem představují své tradice a zvyky, seznamují své spolužáky s národními zpěvy a tanci, ale i s projekty etiky na tzv. Assemble školy/ročníků. Den co den se tak učí se vzájemné toleranci, ohleduplnosti a ocenění práce druhých.


Literatura

Piťha, Petr: Výchova, naděje společnosti, Praha: Studio Gabreta
Program výuky předmětu nekonfesní etika pro primární cyklus Evropských škol [online]. [cit. 2012-2-20]. Dostupný ZDE.


Mgr. Pavla Langrová, p.langrova@gmail.com


______________

(1) Opatření ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Miroslavy Kopicové, kterým se mění Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, čj. 12586/2009-22

27. 9. 2012 FSV UK pořádá premiérový event TEDxCharlesUniversity

Fakulta sociálních věd UK pořádá premiérovou TEDxCharlesUniversity konferenci s podtitulem "Sociální vědy", která proběhne 27. září od 17:00 hod ve Velké aule v Areálu UK Jinonice.

TEDx je program lokálně a nezávisle organizovaných eventů, který vzniká v duchu TED, tj., které stojí za to šířit. Každý TEDx event je sestaven tak, aby poskytoval komunitám, organizacím a jednotlivcům příležitost získávat a hlavně rozvíjet TED zkušenosti na lokální úrovni. TEDx eventy kombinují TEDTalks videa a živé vystoupení řečníků a rozpoutávají tak živé diskuse a vazby v rámci malé skupiny. Pro více informací o TEDx programu navštivte www.ted.com/tedx.

Premiérový TEDxCharlesUniversity event s podtitulem "Sociální vědy" se uskuteční ve čtvrtek 27. září 2012 od 17:00 ve Velké aule v areálu UK Jinonice. Svou myšlenku hodnou šíření přednesou Martin Buchtík, Dana Fajmonová, Kryštof Kozák, Denisa Kasl Kollmannová, Michal Osuský a Tomáš Sedláček.

Čekají nás úvahy o společnosti sítí, sebelži, úpadku kritické diskuse v USA, image českých politiků a o psychadeličnosti ekonomiky.

Kapacita je omezena na 100 míst. Event organizuje Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze.

Adresa:
Areál UK Jinonice, Velká aula
U Kříže 8 a 10,
158 00 Praha 5 – Jinonice

Kontakt:
doc. Filip Láb, PhD., proděkan pro vnější vztahy
Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova v Praze
Smetanovo nábř. 6, 110 00 Praha 1
Tel.: +420 222 112 222
www.facebook.com/TEDxCharlesUniversity
http://tedxcharlesuniversity.fsv.cuni.cz

Martin Chvál, Hana Kasíková, Josef Valenta: Posuzování rozvoje kompetence k učení ve výuce 2

Znovu se vracíme k ukázkám z této zajímavé publikace. Tentokrát se zaměříme na situace podporující rozvoj kompetence k učení.


Zdroj: Martin Chvál, Hana Kasíková, Josef Valenta: Posuzování rozvoje kompetence k učení ve výuce. Praha, Karolinum, 2012. ISBN 978-80-246-2057-2. Str. 37–40.

Autoři nabízejí nahlížení na školní výuku skrze situace, které napomáhají rozvoji kompetence k učení. Tyto situace jsou v publikaci charakterizovány. Na jejich základě byl navržen pozorovací arch. Ten byl výzkumně prověřen a je doložena jeho vysoká spolehlivost v rukou zaškolených a zacvičených pozorovatelů.

Publikace může být přínosná i pro učitele. Obsahuje relativně konkrétní popis „ideální“ výuky a tím dává učitelům inspirační zdroje pro orientaci vlastní výuky. Může být využita nejen výzkumníky, ale i pro přípravu učitelů či v jejich dalším vzdělávání.


Ukázka: Situace podporující rozvoj kompetence k učení

1.3 Úkolové situace vyššího řádu

Situace, která podporuje kompetence k učení tím, že vede žáky k zvládání vyšších myšlenkových operací analyticko-syntetických, induktivně-deduktivních a k formování tvořivých schopností (originality, flexibility aj.) Jedná se o předkládání úkolů produktivní (problémové) povahy, kdy se žáci nemají pohotově potřebné znalosti a pro splnění úloh a úkolů se tedy zabývají komplexnější analýzou fakt, pojmů, postupů, hodnotí fakta, pojmy, postupy, zaujímají nové úhly pohledu, vytvářejí nové produkty atp. Poznání je více autonomní a svébytné, není tolik závislé na kontextu školním.


Pozorovatelné atributy

Učitel
– předkládá žákům otázky a úlohy na komplexnější analýzu (úlohy typu „proč, jaké jsou příčiny, důsledky, kroky postupu, uprav, specifikuj podmínky, co bude potom“ aj.)
– předkládá žákům otázky a úlohy směřující k syntéze a tvořivosti (úlohy typu „vytvoř, vymysli, navrhni, tvoř hypotézy, vymysli všechny odlišné způsoby, jak ještě jinak, slož, rozvíjej, vytvoř nový.., zformuluj závěr “aj.)
– předkládá žákům otázky a úlohy směřující k hodnotícímu posouzení (argumentaci, prověření), zvažování podle standardu, kritérií (úlohy typu „vytvoř normu, kritérium, srovnej s normou, kritériem, uveď klady a zápory, jaký je užitek, co považuješ za nejpravděpodobnější, zdůvodni, zhodnoť, odstupňuj od méně k více logickému, zvaž podle.., posuď důkaz, obhajuj, oponuj, podpoř vlastním názorem, v čem je podstata problému, jsou řešení adekvátní, proveď kritiku aj.)

Žák
– plní úlohy daného typu samostatně nebo s malou oporou u učitele či jiných žáků


1.4 Podpora výkonu

Situace je charakterizována tím, že učitel dává všem žákům najevo svoji důvěru v to, že mohou dostát na ně kladeným nárokům. Při plnění obtížných úkolů žáky povzbuzuje. Tedy má od všech žáků vysoká očekávání, zároveň demonstruje ochotu a připravenost poskytnout žákům pomoc, kterou budou ke splnění úkolů potřebovat. Musí být zřejmé, že se jedná o vědomý postoj učitele a že takto přistupuje ke všem nebo alespoň k většině žáků. Do této kategorie nespadá situace, kdy učitel nálepkuje – některé žáky a priori chválí: „ Na Marušku je spolehnutí, to je šikovná studentka“ a k jiným vyjadřuje a priori nedůvěru: „To jsem si mohl myslet, že to Pepa zase nebude vědět“.


Pozorovatelné atributy

Učitel
– přistupuje k žákům s respektem (bere vážně, co děti říkají, přemýšlí o tom, reaguje)
– poskytuje žákům popisnou zpětnou vazbu k jejich výkonu (žáci získávají konkrétní informaci o tom, co již umějí, co ještě neumějí a co mají učinit pro to, aby se to naučili)
– dává najevo očekávání, že žáci učení zvládnou, vyjadřuje důvěru v to, že všichni žáci (a každý jednotlivý žák) mohou dosáhnout výborných výkonů
– nepoužívá znevažujících výroků, které mohou mít demotivační povahu (ve vztahu ke třídě, ke skupinám i k jednotlivcům), nehodnotí osobnosti žáků, „nenálepkuje“
– vytváří podmínky k tomu, aby každé dítě mohlo zažít úspěch (pracuje se všemi dětmi ve třídě, nezaměřuje se pouze na úzkou skupinku „aktivních“, tvoří skupiny se zřetelem k různým schopnostem žáků, dává diferencované úkoly, používá rozmanitých výukových a evaluačních metod)

Žák
– nebojí se chybovat
– dotazuje se učitele s důvěrou na cestu k výkonu


1.5 Žákovská volba

Situace podporuje kompetence k učení tím, že dává žákům více prostoru pro rozhodování směru, obsahu a způsobu učení. Je to situace, kdy není striktně dáno, jak bude výuka uspořádána, jakými prostředky se bude dosahovat cíle. V situaci se mohou vyskytovat volby nejrůznějšího druhu:

a) volba cílů pro celou třídu (dnes bychom mohli trénovat nebo zkusíme porozumět novému učivu) nebo volba cílů pro skupiny či jednotlivce (tato skupina se soustředí na … tato na .., ti kteří nezvládli test, budou opakovat)
b) volba obsahu (když chcete, přečtěte si tento text, když chcete, čtěte ten druhý) a jeho obtížnosti (zvolte si: máte tam dva druhy úloh – komplikovanější a snadnější)
c) volba výukové formy (např. můžete pracovat se spolužákem nebo sami)
d) volba metody (např. s provedením experimentu nebo bez)
e) volba instrumentů (tabulek, pomocných textů, slovníků aj.).
f) volba hodnotících činností (můžeme na to jít sebehodnocením nebo vám to zhodnotí spolužák)

Volba se může vyskytnout se zdůvodněním či nezdůvodněním, proč je tato volba možná. Žák se v toto situaci může ptát na možnost volby nebo třída i bez instrukce učitele volí (např. jeden žák pracuje samostatně, vedle něj dvojice na stejném úkolu).

Volba je zhodnocována ve výuce – volba se reflektuje a pracuje se s tím, jak vypadaly a dopadly varianty.


Pozorovatelné atributy

Učitel
– nabízí žákům volbu cílů, obsahu, obtížnosti úkolu, výukové formy, metod, instrumentů, hodnotících činností
– oznamuje úlohu zároveň s možností volby prostředků (formy, metody, instrumentu)
– nechává žákům prostor pro volbu
– učitel volbu nabízí se zdůvodněním, proč je tato volba možná.
– zhodnocuje volbu dotazováním na proces i výsledky volby (zařazuje reflexi volby)

Žák
– ptá na možnost volby
– automaticky volí i bez instrukce učitele (např. jeden žák pracuje samostatně, vedle něj dvojice na stejném úkolu)
– reflektuje proces nebo výsledky volby.


Další ukázky najdete ZDE a ZDE.

Publikaci si můžete objednat ZDE.

Petr Urbánek: Jiná dimenze

Editorial druhého čísla Pedagogické orientace 2012 se zamýšlí nad nesouladem mezi aktuálním přezíráním kvality učitelského vzdělávání na jedné straně a stupňovanými nároky na požadavky profese na straně druhé a jejich dopady na výchovu a vzdělávání.


Zdroj: Pedagogická orientace roč. 22, číslo 2, 2012, str. 143–144. Obsah čísla naleznete ZDE.


Je to podivná doba. Vzdělávání málo nakloněná a výchovu jen málo akceptující. A nemám na mysli „jen“ chronickou neochotu decizní sféry velkoryseji financovat školu a významněji podporovat práci učitelů. Třebaže i tento dlouhodobý a viditelný symptom české vzdělávací politiky škole ani výchově neprospívá, leží klíčová rizika především v hlubší a skrytější rovině tohoto citlivého tématu. Zásadní nebezpečí tkví v nepochopení fenoménu výchovy a v reálném ohrožení samotné jeho podstaty a smyslu. Transformujeme u nás systém výchovného podnikání a odmítáme vědět a diskutovat, s jakými důsledky. Výchovné cíle jsou zaměňovány s prostředky, změna se stává fetišem. Jen neochotně připouštíme, že výchova má zcela jiný rozměr a její vymezený rámec benevolentně a účelově překračujeme směrem ke komerci, ekonomizaci, k manažerismu, k prakticismu či inženýrskému determinismu…

Společnost se zdráhá přijmout skutečnost, že výchova a vzdělávání fungují v jiné dimenzi, že jsou proto odlišným způsobem ukotveny, a že mají přirozeně také jiné potřeby, požadavky a priority. Výchova a vzdělávání vyžadují ze své podstaty systematický přístup, usazenost, důslednost a trpělivost. Výchovné efekty se dostavují se zpožděním, fungování je založeno především na opoře o klíčový faktor lidské profesionality, o stabilitu koncepčního rámce; výchovné výsledky jsou přesto nejisté. Ve srovnání s ekonomickým pohybem jde prostě o zcela jinou dimenzi…

Je znepokojující sílící tlak právě směrem k učiteli: atak na jeho vzdělanostní statut, na kvalitu výkonu jeho profese i na reálné podmínky školní práce. Decizní mašinerií jsou v hektickém tempu nevybíravě hledány cesty, jak obejít důkladnou profesní přípravu učitele. Změkčují se formální požadavky na jeho odbornou kvalifikaci, dlouhodobou a stále opakovanou snahou je zkrátit učitelské studium, zavedenou strukturací je negován jeho smysl a zřeďován obsah, varianty studia jsou komprimovány do virtuálních kurzů přístupných komukoliv. Učitel je u nás dnes vzděláván na téměř padesáti fakultách, z nichž primárně k učitelství orientovaných fakult je jen jejich menšina. Neznám povolání s obdobně vysokými profesními nároky, na které by byli adepti připravováni natolik širokým, nepřehledným a různorodým polem vzdělávacích pracovišť…

(Negativní společenské faktory) se mnohdy svou protichůdností ještě sčítají. Příkladem může být zřejmý nesoulad mezi aktuálním přezíráním kvality učitelského vzdělávání na jedné straně a stupňovanými nároky na požadavky profese, jako jsou ambiciózní plošné projekty typu inkluzivního vzdělávání či konstrukce digitálních učebních materiálů, na straně druhé. Nemáme-li totiž v uvedených případech nesnadnou expertní práci, kterou představuje vyučování dětí s mentální nedostatečností, či tvorbu učebnicových textů degradovat jen na jednoduché laické aktivity, lze se právem ptát (a právě z úcty k učiteli), zda učiteli vůbec přísluší. Profesionalita nespočívá v povrchním široce uchopeném všeumělství, byť je nadšení a aktivita obdivuhodná. Učitel tím totiž nedělá nic jiného, než neodborně supluje práci speciálního pedagoga nebo zaskakuje za odborníka na tvorbu učebnic. Takový směr odvádí učitele od učitelství a zahání jej od profesionála do polohy univerzálního pracovníka. A to výchovné efekty daleko neposune…


Celý text si můžete přečíst ZDE.

Jana Hrubá: Pedagogický výzkum se zaměřuje na kvalitu ve vzdělávání

XX. výroční konference České asociace pedagogického výzkumu „Kvalita ve vzdělávání“ se konala 10.–12. 9. 2012 na Pedagogické fakultě UK v Praze. Jednání konference se zaměřilo na možnosti měření kvality, otázky kvality učitele a jeho vzdělávání, kvality kurikula a procesů učení, vzdělávacích procesů a institucí.

Program konference byl neobyčejně bohatý a pestrý a zájem tomu odpovídal – 240 účastníků a téměř dvě stovky vystoupení. Organizace, o kterou se postaral přípravný a organizační výbor pod vedením prof. PhDr. Elišky Walterové, CSc. a PhDr. Karla Starého, Ph. D., s početným týmem spolupracovníků a studentů, klapala výborně, což při takovém počtu účastníků a za normálního provozu fakulty (včetně zápisu nových studentů) zasluhuje velkého uznání.

Konference probíhala pod záštitou rektora Univerzity Karlovy prof. RNDr. Václava Hampla, DrSC. Zahájili ji prorektor UK prof. PhDr. Stanislav Štech, CSc., děkanka hostitelské Pedagogické fakulty UK doc. PaedDr. Radka Wildová, CSc., a doc. PaedDr. Petr Urbánek, Dr., předseda ČAPV.

V závěru prvního konferenčního dne proběhla plenární schůze ČAPV, na které byl opět zvolen předsedou Petr Urbánek. Večer se konalo ve Velké aule Karolina slavnostní shromáždění účastníků s vystoupeními významných členů ČAPV a koncertem smíšeného sboru Piccolo coro a smyčcového orchestru Piccola orchestra pod taktovkou Marka Valáška. Následoval společenský večer s rautem.


Přednášky v plénu

Na plenárních jednáních konference vystoupili tři významní odborníci: president European Educational Research Association Lejf Moos z Dánska, profesor na univerzitách v Copenhagenu a v Trondheimu (Norsko), profesor Jan Průcha, čestný předseda ČAPV a autor a spoluautor řady respektovaných publikací, a portugalský analytik dr. Paolo Santiago, koordinátor zpráv OECD o evaluaci a hodnocení vzdělávání v členských zemích. Budeme zde citovat anotace jejich vystoupení.

Lejf Moos se ve svém příspěvku zamyslel nad pojetím kvality v evropském vzdělávání. „Je nesporné, že kvalita je považována všemi za základní pilíř vzdělávání. Ale kvalita je „fluidní označení“, odlišně interpretované různými politiky, výzkumníky a dalšími profesionály v oblasti vzdělávání. Je to označení, jehož interpretace reflektuje i kulturní odlišnosti. Také zřizovatelé argumentují různě, když prosazují kvalitu ve vzdělávání. Pro jedny je důležitá, protože vzdělávání je základem pro ekonomický růst a globální soutěž. Pro druhé je důležitá kvůli přenosu a osvojování základních dovedností a znalostí žáky, kteří mají být schopni obstát v testech jazykové a matematické gramotnosti. Třetí skupina zdůrazňuje potřebu vynikajícího vzdělávání dětí a mládeže pro rozvoj jejich osobních a sociálních kompetencí jako je kreativita, kritické myšlení, způsoby uvažování a rozhodování. Je možné dále sledovat prospěšnost vzdělávání a soustředit se na měření jeho výsledků a současně podporovat a rozvíjet zvídavost, kreativitu a kritické myšlení?“

Hovořil o celé řadě dilemat, která se objevují v odborných diskursech. Zmínil se také o vlivu testování: „Dostanete, co měříte – a pouze to. Měli bychom měřit to, čeho si ceníme, a necenit si toho, co lze jednoduše měřit.“

Paolo Santiago si vybral téma evaluace a hodnocení ve vzdělávání: „Názor, že evaluace a hodnotící mechanismy jsou klíčové jak pro zlepšování, tak pro kontabilitu školských systémů, je široce rozšířen. Tomu ostatně také odpovídá jejich vzrůstající význam v národních vzdělávacích systémech. Země v rostoucí míře používají rozsáhlou škálu technik pro evaluaci a hodnocení žáků, učitelů, škol a vzdělávacích systémů. Ty slouží jako prostředek pro lepší porozumění tomu, jak se studenti učí, pro informovanost rodičů a celé společnosti o výsledcích vzdělávání, také pro zlepšování škol a vyučovacích praktik. Silný důraz je kladen na lepší vybavenost škol, na povzbuzování učitelů k provádění sebehodnocení a formativního hodnocení. Zdůrazňovány jsou pobídky a vývoj prostředků školní evaluace, povzbuzování měření přidané hodnoty, pravidelnější testování žáků a národní monitorování celých vzdělávacích systémů. Země se však často setkávají s obtížemi v zavádění evaluace a hodnotících procedur. Obtíže mohou být důsledkem chybné vzdělávací politiky, nedostatečné analýzy nezamýšlených důsledků nebo malé kapacity příslušných aktérů při zavádění evaluačních a hodnotících procedur do praxe či nerozvinuté kultury hodnocení a chybného využívání výsledků evaluace.“

Jeho prezentace v těchto souvislostech poskytla shrnutí předběžných zjištění projektu „OECD Review on Evaluation and Assessment Frameworks“. Projekt je prohloubeným výzkumem evaluačních a hodnotících politik v zemích OECD, prováděným v letech 2009–2012. V kontextu mezinárodního komparativního rámce byla uvedena také některá zjištění o evaluaci a hodnocení vzdělávání v České republice.

Jan Průcha mluvil o dvacetileté historii ČAPV a výzvách současnosti: „Česká asociace pedagogického výzkumu (ČAPV) byla založena 21. května 1992 v Praze. Je potěšující konstatovat, že v průběhu svého vývoje až do současnosti zasahuje pozitivně do zdokonalování české pedagogické vědy četnými produkty a aktivitami svých členů. Proto sdělení dělím na dvě části: V první části chci připomenout – zejména mladším pracovníkům pedagogické vědy – v jakém kontextu ČAPV vznikala, jaké cíle si původně ukládala a jak se během dvaceti let rozvíjela.

Druhou, rozsáhlejší, část vystoupení věnuji hodnocení současného stavu českého pedagogického výzkumu a výzvám, které před ČAPV vyvstávají.

Souhrnně hodnoceno, náš pedagogický výzkum má v současnosti mnohé pozitivní stránky, ale také některé slabiny. Za pozitiva považuji: Výrazný růst počtu empirických výzkumů. Realizace velkých týmových projektů. Tematické rozšíření na zkoumání reálné školní výuky, kurikula, učebnic, fungování školy, profese učitelů aj. Obohacení metodologické výbavy související s těmito výzkumy. Vybudování několika pracovišť excelentního výzkumu.

Výzvy pro pedagogický výzkum vidím v těchto místech:
– Propojovat čistě pedagogické nazírání jevů edukační reality s explanacemi psychologickými, sociologickými, ekonomickými, demografickými a jiných sociálních věd.
– Začleňovat do výzkumu nejen základní vzdělávání, ale také to, co mu předchází (preprimární vzdělávání) a co po něm následuje (vzdělávání sekundární a vyšší).
– Neignorovat problematiku odborného vzdělávání při stávající jednostranné zaměřenosti jen na všeobecné vzdělávání.
– Vytvářet komplexní práce, které mají syntetizovat poznatky z dílčích výzkumů.

Nerealizované zůstávají dosud snahy, které původně ČAPV proklamovala, totiž:
1) koordinování pedagogického výzkumu na celostátní úrovni,
2) ovlivňování vzdělávací politiky výzkumem a
3) popularizace (šíření) výsledků pedagogického výzkumu mezi učiteli a ve veřejnosti.

Jsou to záležitosti hodné diskuse – máme je stále považovat za součást svých cílů?“

K druhému a třetímu bodu se pak vedla zajímavá debata při závěrečném panelu, ke kterému se ještě vrátíme.

V diskusi k projevu prof. Průchy poděkoval jeden z mladých účastníků za tento přehled, protože historii ČAPV zná jen z literatury. Zdůraznil, že u nás jsou tři bloky, které nespolupracují: teoretici a výzkumníci X decize a politici X praktici ve školách. „Bez jejich užší spolupráce se nic nepodaří prosadit a výzkum budeme dělat jen pro výzkum,“ zakončil.

Prezentace těchto příspěvků najdete ZDE.


Vystoupení výzkumníků

Po oba konferenční dny pak probíhalo jedenáct tematických sekcí vedených garanty:
1. Metody měření kvality vzdělávání (M. Chvál)
2. Kvalita učitele a učitelského vzdělávání (V. Spilková)
3. Minulost, přítomnost a budoucnost oborových didaktik (N. Vondrová, M. Šmejkalová)
4. Učitel jako výzkumník (H. Kasíková)
5. Kvalita kurikula a učení (D. Dvořák)
6. Výzkumy řízení školy a školství (V. Trojan)
7. Dítě v procesu výchovy a vzdělávání (I. Viktorová, I. Pavelková)
8. Kulturní a sociální aspekty školní edukace (S. Bendl, E. Marádová)
9. Kvalita vysokoškolského vzdělávání a celoživotního učení (J. Vašutová)
10. Proměna žáka, učitele a školy v historické perspektivě (J. Uhlířová)
11. Výzkumy zaměřené na ICT ve vzdělávání v informačním věku (M. Černochová)

Ve čtyřech blocích paralelních tematických sekcí bylo předneseno celkem 141 prezentací. Šíře záběru uskutečněných výzkumů je obdivuhodná. Bylo opravdu obtížné si ze zajímavých a lákavých témat vybrat a každý musel litovat, že nemůže být na více místech najednou. Atmosféra byla velmi inspirativní, pracovní a přátelská a každý účastník si mohl pro sebe odnést řadu cenných myšlenek a námětů k přemýšlení.

Např. prof. Jiří Mareš ve svém vystoupení o vyučovacích stylech učitelů: „Vyučovací styl je propojen s osobností učitele. Jde o hledání své osobité cesty. Musí nastoupit řízená sebereflexe – „vykročit sám ze sebe“... Nejdůležitější je řídit sám sebe a vědět, že to jde.“

Prof. Milan Hejný pokládá za příčiny špatného vztahu k matematice převládající transmisivní styl vyučování a nedostatek tvořivé aktivity žáků. Hlavním zdrojem motivace je podle něho pocit žáka z úspěšně vyřešeného úkolu.

Prof. Hana Lukášová zjistila ve svém výzkumu subjektivní odpovědnosti učitele za žáky, že převládajícím typem jsou učitelé, kteří cítí odpovědnost jen za úspěchy žáků. Na 2. stupni je tendence učitelů přisuzovat neúspěchy žákům výraznější.

RNDr. Dominik Dvořák v sekci o kvalitě kurikula a učení: „ Ve vyspělých zemích je velká pozornost věnována standardům. Důležitá je připravenost odborné komunity, až přijde politická poptávka.“

A tak by bylo možné citovat další a další...

Nejzávažnější diskutované otázky a problémy ze sekcí a doporučení garantů pro další výzkum a rozvíjení problematiky najdete v závěrečné zprávě z konference ZDE.

Uskutečnilo se také sympozium na téma „CLoSE – longitudinální výzkum českých žáků základních a středních škol (Představení koncepce a metodologie výzkumu)“. Vystoupili v něm D. Greger, J. Straková, M. Chvál, K. Starý a H. Voňková, jako diskutant A. Veselý.

Druhý den konference byl zahájen netradičně – postery, na kterých byly zveřejněny informace o chystaných výzkumných šetřeních, prezentace průběžných výsledků výzkumu apod. Autoři (akademičtí pracovníci i doktorandi) byli u svých posterů přítomni a měli příležitost diskutovat s ostatními účastníky konference. Přineslo to velké oživení a rozšíření možností prezentace. Z celkem 35 posterů byly oceněny jako nejlepší postery Kláry Kostkové z Filozofické fakulty Univerzity Pardubice a Evy Minaříkové z Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

Třetí den konference byl věnován metodologickému semináři nejen pro doktorandy, ale i pro další zájemce z akademické i vědecké sféry. Seminář byl zaměřen na kvalitativní i kvantitativní analýzy dat, vedli je M. Miovský, D. Greger, M. Chvál a H. Voňková a účastníci kursu obdrželi osvědčení.

Podrobné anotace všech vystoupení v sekcích, sympoziu i v posterových prezentacích naleznete ve sborníku anotací ZDE.

Recenzovaný sborník textů všech vystoupení na konferenci bude posléze vydán na CD-ROM. Bude také publikována podrobná zpráva.


Co říci závěrem?

Na konferenci se výrazně prosazovala mladší a mladá generace českého pedagogického výzkumu, již odchovaná generací starší. To přineslo nové, dynamičtější přístupy a větší zaměření na problémy praxe. Důležitá diskuse byla vedena o ovlivňování vzdělávací politiky a o popularizaci výsledků výzkumu jazykem srozumitelným pro decizní sféru, politiky a pro veřejnost. Objevila se potřeba jakýchsi zprostředkovatelů – brokerů. Podle mého názoru se nemůže čekat, že to budou lidé mimo pedagogickou komunitu – neodborníci. Je třeba, aby se tomu cíleně věnovali někteří z výzkumníků a teoretiků. Je to jedna z nejdůležitějších výzev.

Univerzita Pardubice „veze“ vědu a techniku za žáky na dvory škol Pardubicka

V těchto dnech vyráží hned několik týmů akademiků a vysokoškoláků Univerzity Pardubice na vybrané základní školy a gymnázia Pardubického kraje, aby přiblížili žákům svět moderní vědy zajímavými i zábavnými naučnými demonstracemi a pokusy. Akce nese název "Věda a technika na dvorech škol".

Univerzita Pardubice a jejích pět fakult – Fakulta chemicko-technologická, Fakulta ekonomicko-správní, Fakulta zdravotnických studií, Dopravní fakulta Jana Pernera a Fakulta elektrotechniky a informatiky –– připravily pro studenty a žáky škol zážitkové dílny, jejichž cílem je ukázat svět moderních technologií a technické a přírodovědné disciplíny hravou a zábavnou formou.

Putování po základních školách a gymnáziích začalo ve středu 19. září, kdy univerzitní tým navštívil gymnázium v Poličce. Další zastávkou ve čtvrtek 20. září bude základní škola Josefa Ressla v Pardubicích. O týden později ve středu 26. září zavítá univerzitní tým na gymnázium v České Třebové, odkud se v pátek 27. září přestěhuje na základní školu Komenského ve Skutči.

Pro žáky a další zvědavce budou na každé škole připravena stanoviště tří fakult plná zajímavostí ze světa chemie, matematiky a počtů, robotiky a elektroniky, ukázky první pomoci nebo měření tvrdosti stavebních materiálů či modely kolejnic. Na stanovištích si budou moci žáci sami vyzkoušet celou řadu pokusů, hrátek nebo programování.

„Děti a mladí lidé se seznámí např. s kouzlem dělení barev a zjistí, jak se provádí identifikace osob podle otisků prstů. Zdravotníci se předvedou přímo v akci, změří jim procento tuku v těle a porodníci na modelu demonstrují samotný porod. Protože jsou děti, vedle seniorů, nejvíce ohroženou skupinou při přijetí falešné bankovky, zařadili jsme dílnu, v níž se naučí rozeznávat ochranné prvky na bankovkách," popisuje ukázky demonstrací koordinátorka akce Věda a technika na dvorech škol Ing. arch. Iva Svobodová.

„Další fakulty mají připravené roboty, dotykovou obrazovku nebo elektronický papír jako nové medium. Žáci se budou moci podívat na model kolejnice, zastřílet si z luku a zjistit tak, jak se mění potenciální energie na kinetickou. Že i matematika může být zábavná, ukáží fraktály, které jsou nejen krásné, ale připomínají nám často objekty z přírody," pokračuje koordinátorka akce.

Program plný zajímavostí a zábavy startuje na vybraných školách s prvním zvoněním. Univerzitní vědecký tým bude připraven vysvětlovat podstatu vybraných jevů, pokusů a demonstrací až do 16 hodin. Dvory škol jsou otevřené k návštěvě zájemců i z řad veřejnosti.

Zážitková akce "Věda a technika na dvorech škol" je pořádána v rámci projektu nesoucího název Brána vědě/ní otevřená – BRAVO, CZ.1.07/2.3.00/35.0024, dvouletého projektu, který Univerzita Pardubice realizuje od 1. června 2012 a který je zaměřený na popularizaci vědy a výzkumu.

Formou kontaktních populárně-naučných zážitkových akcí, demonstrací, exkurzí, přednášek, kroužků, besed a dalších akcí chce Univerzita Pardubice aktivně zapojit mladou generaci do poznávání světa a ukázat jí i veřejnosti zábavnou a zajímavou formou svět moderní vědy a výzkumu a rovněž pěstované disciplíny zejména odborných pracovišť sedmi svých fakult.

Bližší informace: iva.svobodova@upce.cz, mobil: 606 694 170


_______________

Projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Jana Hrubá: Jak se vaši žáci cítí ve své třídě?

Je září, děti se vracejí do školních tříd a většinou se těší hlavně na spolužáky. Přesto se v posledních mezinárodních výzkumech ukázalo, že se mnohé z nich ve své třídě necítí dobře a do školy nechodí rády. Přemýšlíte o tom, jak je to ve vaší třídě, ve vašem předmětu? A proč?

V našem cyklu o evaluačních nástrojích vám chceme ukázat, jak si můžete takové věci zjistit. V rámci projektu Cesta ke kvalitě vytvořil prof. PhDr. Jiří Mareš, CSc. dotazník pro žáky, který vám může hodně napovědět. Dotazník Klima školní třídy najdete nyní (po ukončení projektu) na webu RVP pod označením EN v přehledu evaluačních nástrojů – ZDE.

Dotazník je vhodný pro žáky 2. stupně ZŠ nebo studenty SOU, SOŠ a gymnázií. Žáci mohou dotazník vyplnit anonymně elektronicky a vztáhnout ho k vybranému učiteli a předmětu. Na webu najdete text dotazníku a podrobný návod pro žáky k jeho vyplnění – ZDE.

Hodnotí se stránky, které jsou pro klima třídy a úspěšnost výuky nejvíce důležité – vztahy mezi žáky a vnímání učitele. Otázky jsou rozděleny do skupin a týkají se vztahů a spolupráce se spolužáky, vnímání opory od učitele, rovného přístupu učitele k žákům, přenosu naučeného mezi školou a rodinou, preference soutěžení ze strany žáků a dění o přestávkách. Škola si případně může jako volitelné faktory zjistit i další údaje: možnost diskutovat během výuky, iniciativu žáků, jejich snahu učit se nebo snahu zalíbit se okolí.

V závěru návodu označí žák na teploměru, jak se ve třídě cítí on sám. Jeho pocity samozřejmě ovlivňuje jak vlastní osobnost, tak celkové klima školy, osobnost učitele, obtížnost vyučovaného předmětu a složení třídy.

Dotazník můžete zadat v průběhu školního roku, abyste zjistili klima ve třídě, a po určitém čase jej použít opakovaně, abyste si ověřili, zda došlo díky vašemu případnému opatření k nějakému posunu. Prostřednictvím portálu škola (a vy jako učitel) automaticky získáte evaluační zprávu o klimatu vaší konkrétní třídy.


Co žáci ve škole očekávají?

Podle Heleny Grecmanové (Pedagogická encyklopedie, kapitola Psychosociální klima školy) žáci očekávají: – „dobré sociální vztahy mezi všemi stálými aktéry školy, jistotu, že budou akceptováni – podporu rozvoje své osobnosti, požadavky odpovídající svým individuálním schopnostem – větší míru samostatnosti a vlastní odpovědnosti při aktivitách ve škole, objevné učení, které přináší radost – svou participaci na tvorbě života ve škole – naději, že jejich zvýšené úsilí bude oceněno a že budou zažívat úspěch – spravedlivý přístup ke všem – srozumitelné a dobře organizované vyučování.“


A co bylo zjištěno ve výzkumech?

Pedagogická encyklopedie uvádí některé výsledky výzkumných šetření v ČR: „Příznivěji hodnotí klima svých tříd žáci ZŠ než SŠ. Vyskytují se rozdíly v hodnocení klimatu tříd mezi pohlavími, žáky venkovských tříd a velkoměstských škol, žáky a učiteli. Objevuje se vysoká spokojenost a soutěživost žáků ve třídě. Soudržnost třídy charakterizují žáci jako průměrnou a přejí si ji zvýšit. Parametr třenic posuzují jako průměrný a požadují jej snížit. Takové klima pociťují zřejmě jako vyhovující. Obtížnost učení vnímají jako průměrnou. Místo vysoké soutěživosti preferují průměr. Požadují zachovat nízkou obtížnost učení.“…

„Kvalitu vyučovacího klimatu v ZŠ a ještě více SŠ snižují časté nebo neustálé problémy s rozmanitostí vyučování a participací žáků ve výuce. Vyučování probíhá většinou jednotvárně, nevyužívá se rozmanitých metod a forem práce. Učitelé málo pracují s didaktickými pomůckami. Do vyučování nezvou odborníky z různých oblastí, vyučují jen ve třídě, nenavštěvují se žáky jiná podnětná místa, kde by mohli – s ohledem na realitu – učivo lépe zprostředkovat. Žáci nemají dostatek prostoru pro aktivní zapojení do výuky, většinou nespolupracují, nemají možnost sdělit a prosadit své představy na organizaci výuky.“


Co s tím?

Měli bychom začít u sebe. Psycholog Fontana ve své knize „Psychologie ve školní praxi“ v kapitole Řízení a zvládání školní třídy zformuloval ve formě pokynů pro učitele několik obecných pravidel, která se hodí na většinu situací ve třídě: 1. „Zaujměte třídu. 2. Vyvarujte se podivností. 3. Buďte spravedliví. 4. Buďte zábavní. 5. Vyvarujte se zbytečného vyhrožování. 6. Buďte dochvilní. 7. Nepodléhejte hněvu. 8. Vystříhejte se přílišné důvěrnosti. 9. Poskytujte příležitosti pro odpovědnost. 10. Usměrňujte pozornost. 11. Vystříhejte se pokořování dětí. 12. Buďte ve střehu. 13. Užívejte pozitivní mluvy. 14. Buďte si jisti. 15. Mějte ve věcech pořádek. 16. Ukažte, že máte děti rádi.“

Autor píše: „V žádném případě nechceme popírat, že učitelé musí být připraveni postupovat jako badatelé, schopní tázat se, proč se děti chovají právě tak a jaké postupy jsou u jejich problémů nejvhodnější. Učitelé by však měli být také vybaveni zobecněnými poznatky, založenými na psychologické teorii a na výsledcích výzkumů prováděných přímo ve školách, jež jsem zde shrnul do uváděných 16 bodů. Jak učitelům přibývá zkušeností, přicházejí i na další zobecnění a s vlastní zkušeností se stávají schopnými vypracovat si způsob, který je nejlepší jak pro ně, tak pro jejich školu a žáky. Na začátku však potřebují znát tyto obecné poznatky, mají-li správně začít s prací ve svém povolání a mají-li být schopni poskytovat svým žákům příležitosti k úspěšnému učení.“ Svých 16 bodů samozřejmě Fontana podrobně vysvětluje a zdůvodňuje. Stojí za přečtení i pro zkušené.

(Psáno pro web RVP – 4. díl seriálu Kudy vede cesta ke kvalitě)


Literatura

Fontana D.: Psychologie ve školní praxi. Příručka pro učitele. Praha, Portál, 1997. ISBN 80-7178-063-4.
Průcha J. (ed.): Pedagogická encyklopedie. Praha, Portál 2009. 1. vydání. ISBN 978-80-7367-546-2



Seriál Kudy vede cesta ke kvalitě
1. díl „Jak zjistíte postoj žáků k vašemu předmětu?“ najdete ZDE.
2. díl „Víte, jakou motivaci mají vaši žáci?“ si můžete přečíst ZDE.
3. díl „Jaký je váš vztah s žáky, jak je vedete při učení?“ je ZDE.

Chcete lépe poznat stát Izrael? Zapojte se do soutěže CEMACH

V září se rozjíždí druhý ročník kreativní mezinárodní soutěže pro středoškolskou mládež CEMACH (hebrejsky výhonek, klíč k poznání). Po prvním úspěšném ročníku se organizátoři projektu o novodobém Izraeli rozhodli oslovit nejen studenty českých škol, ale i sousedních škol na Slovensku.

Redaktor České televize, který byl v prvním ročníku projektu odborným garantem literární disciplíny, Jakub Szántó, nám sdělil své poznatky a zkušenosti z prvního ročníku soutěže: „První ročník Cemachu mě nesmírně překvapil vysokou kvalitou soutěžních textů. Studenti prokázali nejen nečekanou erudici, ale i literární tvořivost, ať už šlo o eseje nebo beletrii. Na druhý ročník se velmi těším.“

Studenti, kteří se mohou od září zapojit i do druhého ročníku soutěže CEMACH, čeká několik zajímavých novinek. V rámci vzdělávacích besed o moderním Izraeli bude organizována i doprovodná putovní výstava s výtvarnými projekty získanými z prvního ročníku soutěže. Dále je také plánováno vytvoření komunity pedagogů se zájmem o výuku o moderním Izraeli, která bude podporovat další rozvoj česko-izraelských vztahů v politické, ekonomické i kulturní oblasti a která bude rozvíjet pozitivní vztah k Izraeli mezi studenty.

Druhý ročník soutěže nabízí studentům bohatý výběr disciplín (literární, internetová, výtvarná a výtvarná určená základním školám pro tělesně a mentálně postižené). Výhodou soutěže je i osobní přístup garantů a organizátorů s využitím moderních komunikačních technik. Pro středoškoláky jsou také připraveny tematické semináře a naučné besedy v anglickém jazyce s izraelským velvyslancem, Jeho Excelencí Yaacovem Levym. Za zmínku jistě stojí i lákavé ceny pro vítěze v podobě zájezdu do Izraele v období letních prázdnin 2013, elektronická čtečka knih Kindle 3G, externí pevný disk Seagate nebo Ipod Shuffle 2G.

Úspěchy prvního ročníku soutěže CEMACH jsou prokazatelné – bylo evidováno přes 200 registrovaných soutěžících, z nichž 150 zpracovalo znalostní testy o Izraeli, 110 soutěžících zpracovalo projekt ve stádiu námětu a 94 projekt dokončilo. V průběhu soutěže vzniklo: 12 internetových projektů, 36 esejů a 46 výtvarných děl o Izraeli. Dále proběhlo 11 naučných besed o Izraeli s Jeho Excelencí, velvyslancem Státu Izrael Yaacovem Levym, kterých se účastnilo cca 500 studentů a učitelů, na sociální síti Facebook jsme získali 2 775 fanoušků projektu a průměrná návštěvnost webových stánek CEMACH v období soutěže se navýšila na 1 325 osob měsíčně.

Soutěž vyhlašuje Česko-izraelská smíšená obchodní komora ve spolupráci s Velvyslanectvím Státu Izrael v ČR a Památníkem Lidice. Záštitu převzalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Podporu projektu garantuje i Ministerstvo kultury.

Aktuální informace naleznete na www.cemach.cz.

Kontakt na tým organizátorů soutěže CEMACH:
Tel.: +420 225 113 361, e-mail: info@cemach.cz

Logická olympiáda pro přemýšlivé děti a mládež

Mensa ČR letos zahájila již pátý ročník tradiční Logické olympiády pro přemýšlivé děti a mládež z celé České republiky. Letošní ročník však vůbec poprvé podpořila Nadace The Kellner Family Foundation a osmileté gymnázium Open Gate. Logická olympiáda 2012 je realizovaná také s podporou Nadace OKD.

Logickou olympiádu pořádá Mensa ČR několik let ve snaze doplnit spektrum aktivit pro děti a mládež o soutěž, kde rozhoduje samostatné uvažování a schopnost logického myšlení. „Dáváme tak prostor k vyniknutí i žákům, kteří nejsou úspěšní v tradičních školních předmětech nebo pochází z různého sociálního a kulturního zázemí,“ uvedl předseda Mensy ČR Tomáš Blumenstein.

Soutěže se každoročně účastní desítky tisíc dětí z celé České republiky, přičemž jen vloni bylo zaregistrováno 32 300 žáků a studentů z více než 1 200 základních a středních škol z celé republiky. „Olympiáda bude tradičně probíhat tříkolově, a to ve třech věkových kategoriích. Nejprve proběhnou nominační kola, nejúspěšnější řešitelé postoupí do krajských kol a o vítězi se rozhodne v listopadu v celostátním klání,“ připomněla průběh olympiády Zuzana Poláková z organizačního týmu soutěže.

Na nejúspěšnější řešitele opět čekají hodnotné ceny. „Krajské kolo pro soutěžící z Prahy proběhne 2. listopadu 2012 jako každým rokem na Mensa gymnáziu" řekla ředitelka Mensa gymnázia, o. p. s., Mgr. Magda Kindlová. „Kromě toho naše škola pro letošní rok připravila pro sousední městské části „přídavek“ – soutěž Talent základek – ve kterém bude ještě soutěžit 20 nejlepších žáků z nominačního kola Logické olympiády 1. stupně ZŠ těchto městských částí: Praha 5, Praha 6, Praha 13 a Praha 17. Tam musí účastníci prokázat jednak znalost příslušné městské části, jednak všeobecného přehledu. Pro vítěze této soutěže jsou připraveny ceny jako mobilní telefon, tablet apod.“ Více informací o této „podsoutěži“ najdete na www.mensagymnazium.cz.

Generálními partnery soutěže jsou v letošním roce poprvé Nadace The Kellner Family Foundation a osmileté gymnázium Open Gate. „Dlouhodobě se v nadaci věnujeme projektům na podporu vzdělávání, jejichž cílem je podpořit motivaci ke vzdělávání žáků i učitelů. Těší nás, že můžeme podpořit soutěž, která rozvíjí samostatné myšlení účastníků,“ říká Hana Halfarová, ředitelka projektů Open Gate a Univerzity v Nadaci The Kellner Family Foundation.

Registrace do soutěže již začala. Zájemci o soutěž se mohou registrovat až do 30. září 2012 na webových stánkách www.logickaolympiada.cz, kde jsou také k dispozici další informace k olympiádě.

Prezentaci o soutěži Talent základek si můžete stáhnout ZDE.

V případě jakýchkoliv dotazů se na nás neváhejte obrátit, velmi rádi je zodpovíme.

Kontakt:
Ing. Tomáš Blumenstein, předseda Mensy ČR
Mgr. Magda Kindlová, ředitelka Mensa gymnázia, o. p. s.
tel.: 731 460 985
e-mail: reditel@mensagymnazium.cz

www.logickaolympiada.cz
www.mensagymnazium.cz
www.mensa.cz


Generální partneři Logické olympiády

Open Gate – gymnázium a základní škola, s. r. o.: posláním školy je nabídnou všem mladým lidem, kteří projeví dostatečné vlohy ke studiu, možnost naplnit svůj potenciál, bez ohledu na rodinné zázemí či osobní situaci, a připravit je na českou a mezinárodní maturitu (International Baccalaureate). Finanční podporu studentům ze sociálně znevýhodněného prostředí poskytuje Nadace The Kellner Family Foundation, kterou k tomuto účelu zřídili manželé Renáta a Petr Kellnerovi.

The Kellner Family Foundation, rodinná nadace Renáty a Petra Kellnerových, se zaměřuje především na zvyšování kvality vzdělávání ve veřejných základních školách v České republice (projekt „Pomáháme školám k úspěchu“), podporuje také sociálně znevýhodněné studenty gymnázia Open Gate a poskytuje granty pro studium na zahraničních univerzitách (projekt Univerzity). Přispívá také dalším jednotlivcům a institucím na projekty z oblasti vzdělávání, kultury a podpory zdraví. Další informace na www.kellnerfoundation.cz


____________________

Mensa je mezinárodní organizace sdružující lidi s IQ mezi horními dvěma procenty populace, má přes 100.000 členů ve sto zemích světa. Mensa ČR nabízí svým 2.300 členům i veřejnosti intelektuální stimulaci prostřednictvím zájmových skupin, místních i celostátních setkání, přednášek, exkurzí a především přátelského prostředí.

Mensa ČR vydává časopis, je zřizovatelem gymnázia pro nadané děti v Praze, podporuje rozvoj nadaných dětí po celé republice, realizuje soutěž Logická olympiáda, projekt Mensa NTC pro školky, zřizuje Kluby nadaných dětí, provádí testování IQ veřejnosti.

Martin Chvál, Hana Kasíková, Josef Valenta: Posuzování rozvoje kompetence k učení ve výuce 1

Mladí lidé opouštějící současnou školu by si z ní měli odnést především schopnost a chuť trvale se učit. Jak toho dosáhnout ve školní výuce? Odpovědí na položenou otázku je tato publikace, z které přinášíme ukázku.


Zdroj: Martin Chvál, Hana Kasíková, Josef Valenta: Posuzování rozvoje kompetence k učení ve výuce. Praha, Karolinum, 2012. ISBN 978-80-246-2057-2. ISBN 978-80-246-2057-2. Str. 52–54.

Autoři nabízejí nahlížení na školní výuku skrze situace, které napomáhají rozvoji kompetence k učení. Tyto situace jsou v publikaci charakterizovány. Na jejich základě byl navržen pozorovací arch. Ten byl výzkumně prověřen a je doložena jeho vysoká spolehlivost v rukou zaškolených a zacvičených pozorovatelů.

Publikace může být přínosná i pro učitele. Obsahuje relativně konkrétní popis „ideální“ výuky a tím dává učitelům inspirační zdroje pro orientaci vlastní výuky. Může být využita nejen výzkumníky, ale i pro přípravu učitelů či v jejich dalším vzdělávání.


Ukázka: Souhrnné charakteristiky výuky

3.2 Pozitivní atmosféra

Výuka, v které vnímáme pozitivní atmosféru pro učení. Je charakterizovaná zájmem a zapojením obou aktérů výuky – učitelů a žáků, respektem k jedincům, kteří se učí, zkoumají, hledají v oblasti učení. Je akceptovaná snaha v učení i výsledky učení – a to jak v učitelově činnosti, tak mezi žáky.

Pozitivní naplnění
– žáci dávají najevo zájem o sdělení učitele i spolužáků
– přicházejí s relevantními dotazy a vlastními podněty
– snaží se ukázat, že něco umí
– při zadávání úkolu jsou pozorní, snaží se porozumět tomu, co mají dělat, a uložené úkoly plní se zaujetím
– učební výkony spolužáků jsou třídou ceněny

Negativní naplnění
– žáci nereagují na výzvy a otázky učitele, dávají najevo okázalý nezájem o výuku
– uložené úkoly neplní nebo plní mechanicky bez zájmu
– mnoho žáků neví, co je jejich úkolem
– ve třídě je hluk a nepořádek
– pokud se vyskytne jedinec, který spolupracuje s učitelem, ostatní žáci na něj pohlížejí s despektem.


3.3 Kontextovost výuky

Výuka propojená s kontextem znamená především zasazená do vztahů a souvislostí, v kterých se žák aktuálně učí. Znamená to především výuku, která dává žákovi smysl, je propojena s jeho životem a životem skupin, v kterých funguje nebo bude fungovat. Vnímáme, že do výuky vstupuje konkrétní realita, žákovské zkušenosti nejsou jen letmo evokovány, ale jsou plnohodnotnou součástí učebního procesu. Obsahy, s kterými se pracuje, jsou propojeny jednak s realitou žákova života a života společnosti, jednak jsou logicky provázané ve smysluplný celek.

Pozitivní naplnění:
– učitel povzbuzuje žáky, aby uváděli výuku do souvislosti s vlastní zkušeností, vlastními názory a postoji, vybízí žáky k uvádění příkladů, vlastních zkušeností
– učitel vyučuje s důrazem na okolnosti a souvislosti, vyzývá k tomu žáky
– učitel často používá aplikaci – poznatek a vědomost v konkrétní situaci, upozorňuje na mezipředmětové souvislosti, navozuje situace, které vedou k aktivaci zkušenosti a s touto zkušeností pracuje
– žáci reagují na kontextové situace aktivně a se zájmem
– na možnost evokace vlastních zkušeností žáci reagují pozitivně
– žáci přinášejí vlastní náměty do výuky

Negativní naplnění:
– nové poznatky učitel sděluje velmi formálně bez ohledu na jejich konkrétní realitu
– v hodině je patrná nuda a nezájem
– verbální projev žáků je minimální
– výklad učitele se většinou shoduje s tématem v učebnici
– žáci jsou vybízeni k zapamatování a k zapisování
– učivo je navzájem nepropojené


Publikaci si můžete objednat ZDE.

Další ukázky ZDE a ZDE.

Projekce filmu Největší přání pro učitele

Distribuční společnost Aerofilms a vzdělávací projekt Aeroškola zvou všechny učitele a další pedagogické pracovníky na dvě předpremiérové projekce českého dokumentárního filmu Největší přání. Projekce v Ostravě a Brně jsou určeny výhradně učitelům a jsou zdarma.

První projekce za účasti režisérky Olgy Špátové se uskuteční v neděli 16. 9. ve 13:00 v Ostravě v Minikině (Kostelní 3) a druhá v pondělí 17. září ve 15:00 v Kině Art Brno (Cihlářská 19). K účasti na projekci je nutné se přihlásit na e-mail aeroskola@kinoaero.cz.

Projekce jsme pro učitele připravili z toho důvodu, že film vnímáme jako velmi vhodný pro školní využití a pro mladého diváka působivý a inspirativní. Chceme jej tedy představit s předstihem, premiéru bude mít 20. září a od toho dne jej tak můžou školy objednávat pro školní projekce ve svých regionálních kinech v celé ČR. Režisérka filmu se těší na setkání s učiteli, na dotazy a případnou diskuzi po filmu.

K filmu jsme spolu s Olgou Špátovou vytvořili metodický materiál pro učitele, který obsahuje prohlubující originální texty autorky filmu a návrhy možností využití filmu ve výuce. Dále jsme k filmu vyhlásili celoroční projekt a soutěž pro školy. Metodika je zdarma ke stažení na webu Aeroškoly v sekci Největší přání, kde najdete i podrobnější informace o projektu a přesné zadání.


O filmu Největší přání

Jedná se o dokumentární projekt, jímž režisérka Olga Špátová navazuje na legendární filmy stejného názvu, které natočil její otec, dokumentarista Jan Špáta v roce 1964 a 1990. Zkoumá v něm, nakolik se posunuly hodnoty a jak se změnil život mladých lidí v naší zemi prostřednictvím otázky „jaké je vaše největší životní přání?“, kterou pokládá mladým lidem z různých sociálních skupin, z různých prostředí, spolků, iniciativ, s různým rodinným zázemím a pod. Film zajímavým způsobem zkoumá představy o životě současných mladých lidí a srovnává je s dřívějšími odpověďmi generace jejich prarodičů a rodičů.

Film se dotýká mnohých citlivých témat a otázek, které je možné dále ve výuce rozvíjet – jak se změnila česká společnost po roce 1989? Jak se mění představy mladých lidí o životě, jak se mění jejich hodnoty a priority? Jakým způsobem chtějí žít svůj život? Co znamená rodina v dnešní době? Jak mladí lidé chápou svobodu a dědictví komunismu? Proč se uchylují k extremistickým ideologiím? Mají právo na svobodný názor a kde jsou hranice svobody? Jaký je vztah mladých lidí k homosexualitě, k menšinám? Za co chce současný mladý člověk bojovat, o co se zasazuje, vůči čemu se vymezuje?

Film tak otevírá tématické okruhy a učivo mnohých vzdělávacích oblastí RVP, zejména občanské výchovy, základů společenských věd, dějepisu, osobnostní a sociální výchovy, multikulturní výchovy a dalších.

Veškeré další informace o filmu najdete na webu distribuční společnosti Aerofilms, na Facebooku filmu a na stránkách Aeroškoly.

Nadaní žáci mají kromě výuky další možnost – studovat v online kurzech přírodní vědy

V rámci nového školního roku vyvstává opět otázka, jak se dostatečně věnovat talentovaným žákům a jak jim poskytnout pomoc a vodítko k rozvíjení jejich schopností. Jednou takovou možností jsou kurzy projektu Talnet.

Nadané děti a zájemci o přírodní vědy ve věku 13–19 let se mohou nenásilnou formou věnovat věcem, které zajímají – proniknout do tajů anatomie, vytvořit si svou inteligentní animovanou postavičku nebo zkoumat možná využití sluneční energie. Otevřen je pro ně nový ročník on-line kurzů projektu Talnet. V rámci programu „Online k přírodním vědám“ si mohou zájemci vybrat ze tří desítek kurzů na téma matematika, fyzika, chemie, biologie, geografie, astronomie, grafiky nebo meteorologie.

Výhodou tohoto online studia je, že se student setkává s podobně talentovanými a podobně zaměřenými studenty, přitom však není vytrháván z běžného školního prostředí. Pohybuje se tak ve smíšeném prostředí své třídy, kde si osvojuje různé sociální dovednosti, je zároveň i součástí výběrového prostředí talentovaných dětí.

Tak zvané T-kurzy probíhají ve dvou pololetních blocích pod vedením instruktora a zakončuje je projekt – seminární práce. Nově mohou účastníci kurzů blok ukončit už v pololetí a vyzkoušet si tak víc oblastí a možností toho, co je opravdu zajímá.

V každém výukovém bloku studenti absolvují šest lekcí. Vyvrcholením jsou pak obhajoby seminárních prací před všemi spolužáky v kurzu. Na konci čeká na studenty osvědčení o absolvování.

Kurzy jsou z převážné části uskutečňovány online a k jejich účasti stačí počítač s přístupem na Internet. Pokud se chtějí studenti osobně poznat, mohou navštěvovat pravidelná soustředění, která v rámci programu probíhají.

V rámci předchozích ročníků programu Talnet, který funguje od roku 2003, se osvědčilo i zavedení volitelného semináře Přírodní vědy online. „Nároky na školu i na učitele jsou minimální, ale škola může hodně získat. Výsledky ukazují, že studenti „neposedové“ získali smysluplnou činnost, které se mohou věnovat nad rámec výuky. Studenti mohou studovat i zcela samostatně. Některé školy jim například pomáhají se zajištěním přístupu na internet nebo do laboratoře,“ vysvětluje vedoucí projektu RNDr. Stanislav Zelenda.

Studium obvykle zabere 2–3 hodiny týdně. Kladem online kurzů je libovolné rozložení studijního času, účastník si studium rozvrhne podle svých časových možností – může studovat kdykoli a odkudkoli, kde se nachází připojení na internet.

Jak to vypadá v kurzu? Podívejte se ZDE.

Přihlásit ke kurzům akademického roku 2012/2013 u se zájemci mohou do 24. září 2012 ZDE. Nedílnou součástí přihlášky je i doporučení studenta, které dokládá jeho zájem a předpoklady. Doporučení mohou dát studentovi pedagogové i rodiče. Do každého kurzu pak vyberou pracovníci Talnetu 20 studentů. První studijní blok startuje 1. října 2012.

Podrobný seznam kurzů, jejich anotace a seznam lektorů je k dispozici na webových stránkách projektu Talnet na adrese www.talnet.cz.

Projekt Talnet nabízí pedagogům také seminář, který jim pomůže identifikovat a dále rozvíjet nadání jejich žáků. V rámci semináře se učitelé seznámí s prostředím a aktivitami Talnetu, způsoby, jak talent rozpoznat, a možnostmi rozvoje talentu v přírodních vědách. Seminář probíhá online nebo prezenční formou, přihlašovat se lze průběžně na webových stránkách.


____________

Talnet je vzdělávací projekt pro nadanou mládež (zpravidla ve věku 13–19 let) se zájmem o přírodní a technické vědy i pro jejich učitele z celé České republiky. Cílem projektu je identifikace nadaných žáků (včetně těch skrytě nadaných) a rozšíření nabídky vzdělávání v přírodních a technických vědách bez ohledu na čas a prostor. Talnet spolupracuje s oborovými specialisty, učiteli, rodiči a psychology. Projekt je od roku 2003 realizován Laboratoří distančního vzdělávání Katedry didaktiky fyziky Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze a probíhá pod hlavičkou Národního institutu dětí a mládeže MŠMT.

Miloslav Nekvapil: Naše zkušenosti – inspirace pro váš růst

Inspirativní příběh začátků autoevaluace v málotřídní škole, obsahující celou řadu autentických příloh, které mohou zajímat ředitele.


Zdroj: Poláchová Vašťatková J. a kol.: Autoevaluace v praxi českých škol. Praha: NÚV, 2012, str. 69–110. ISBN 978-80-86856-91-9.


…Škola je příkladem modelu postupné implementace evaluačních aktivit do činnosti školy pod vedením výrazné osobnosti, která byla nositelem změn ve stagnujícím prostředí. Do nástupu ředitelky školy do funkce (2007) nebyly autoevaluační procesy ve škole cíleně realizovány (ve škole do této doby neexistuje např. žádná uložená zpráva z vnitřní evaluace školy), pracovníci školy se v této oblasti podle slov ředitelky školy i pedagogů neorientovali (do té doby nikdo z pedagogů školy neabsolvoval žádné vzdělávání zaměřené na autoevaluaci, původní vedení školy potřebu DVPP pro tuto oblast neřešilo). To se mj. odrazilo i na úrovni zpracovaného ŠVP, který v prvotní variantě nevycházel z analýzy skutečných potřeb školy.

Poučenou nositelkou jak informací o autoevaluaci, tak snah o realizaci autoevaluačních procesů školy (a koordinátorkou zásadního přepracování ŠVP) se stala zcela logicky pro své spolupracovníky nová ředitelka školy, která se s danou problematikou cíleně seznamuje i v rámci DVPP, ve velké míře využívá i osobních zkušeností z bývalé školy, kde působila. Ředitelka školy proto na sebe logicky přebrala odpovědnost za realizaci jednotlivých evaluačních aktivit – vystupuje v roli koordinátora.

Přestože byly pro ostatní spolupracovníky autoevaluační činnosti nezažitou oblastí (a do jisté míry stále zůstávají), jsou v maximálně možné míře zapojováni především do procesu provádění/sběru (zejména anketní formou, realizovaná sebehodnocení např. v portfoliu učitele, výstupy z hodnocení žáků na výuce) a vyhodnocování informací (jako vysoce účelná se ukázala forma výjezdových zasedání spojená s metodou brainstormingu). Všichni zúčastnění jsou na společných poradách seznamování s tím, jaká je jejich role, s kým a jak budou spolupracovat, jaké mají úkoly, vč. termínů jejich plnění (což dokumentují zápisy z porad, rozhovory s pedagogy). Následně se podílejí na připomínkování výsledné autoevaluační zprávy – např. v podobě vlastního hodnocení školy. Vedení školy tedy věnuje cílenou pozornost motivační práci s pedagogy v oblasti autoevaluace, snaze dosáhnout stavu porozumění smysluplnosti autoevaluačních procesů ze strany pracovníků školy pro zlepšování vlastní práce i výkonů školy jako celku, vč. souhlasu pedagogů, tj. dobrovolné ochoty spolupracovat…

…Přes počáteční problémy se ve škole postupně daří rozvíjet evaluační procesy jako každodenní součást práce pedagogů. Ti se začínají orientovat v základních požadavcích na úspěšnou evaluaci a chápou účast na ní jako přirozenou součást svého rozvoje. Škola na základě společného konsenzu všech pedagogů zcela jednoznačně definovala jako hlavní evaluační oblast problematiku hodnocení práce žáků. V průběhu uplynulých dvou let se podařilo za aktivní spolupráce všech pedagogů vypracovat vlastní systém kritérií a indikátorů hodnocení práce žáků, a to včetně hodnocení postojové oblasti. V současné době učitelé školy chápou svou roli v podobě aktivních účastníků autoevaluace, kdy ředitelka školy přechází více k využívání koučování než přímého řízení…


Přílohy:
1. Autoevaluace školy – příklady strukturovaných podkladů školy.
2. Příklady zpracovaných strukturovaných podkladů školy.
3. Záznamový arch hospitační činnosti.
4. Kritéria, oblasti a metody sledované, využité v programu peers.
5. Struktura hovorové hodiny.
6. Informační knížka – měsíční sebehodnocení žáka.
7. Malé maturity – zkušenosti učitelky.
8. Prožitky malých maturantů.
9. Dopis na rozloučenou se žákem 5. ročníku.
10. Příklad dotazníku předávaného rodičům – portfolio žáka.
11. Příklad formulovaných kritérií a stanovených indikátorů pro evaluaci práce dětí ve výuce.
12. Zásady pro převedení slovního hodnocení do klasifikace nebo klasifikace do slovního hodnocení pro stanovení celkového hodnocení žáka na vysvědčení (ŠVP školy).


Přílohy jsou důležitou součástí každého příběhu. Jde o původní dokumenty škol, dokreslující podstatné záležitosti, do kterých autoři z pochopitelných důvodů nijak nezasahovali, a jsou tak ponechány v původní, autentické podobě (a i bez jazykových korektur).


Celý text publikace najdete ZDE.

Radka Slámová: Děti nadané, handicapované a „normální” v jedné třídě? V Americe to jde.

Co by se stalo, kdyby děti nadané, handicapované a “normální” společně absolvovaly základní vzdělání v jednom typu školy? ”To by byla zkáza našeho školství!” varují ředitelé. “Náš Pepíček by se mezi těmi blbci nic nenaučil!” děsí se rodiče. Mně osobně se tento nápad ze začátku také moc nezdál, a tak jsem se rozhodla na vlastní oči přesvědčit, zda to může fungovat.


Zdroj: Blog autorky na EDUin.cz 29. 8. 2012


Protože studuji v USA, kde děti „normální” většinou chodí na základní školu se svými nadanými a handicapovanými vrstevníky, nemusela jsem takovou školu hledat dlouho. Dohodla jsem se se speciální pedagožkou Emily, která pracuje na jedné základní škole poblíž Chicaga, že ji budu týden pozorovat při práci.

Emilina škola byla obyčejná veřejná základka, která se nijak nezaměřovala na podporu žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Proto mě překvapilo, že měla tato škola o velikosti 700 žáků celkem 8 speciálních pedagogů, 9 asistentů učitele a více než 130 žáků – slabších i nadaných – jimž se věnovala speciálně. Každá dvojice tvořená speciálním pedagogem a asistentem učitele měla na starosti 15–20 žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Tyto žáky Emily a její asistentka většinou doprovázely do běžného vyučování, ale někdy s nimi pracovaly individuálně ve své vlastní třídě. Škola měla také svou vlastní sociální pracovnici, psycholožku, logopedku a učitelku angličtiny pro cizince.

Ve skupině, se kterou Emily a její asistentka pracovaly, byli žáci mimořádně nadaní, žáci s poruchami učení a chování, či žáci z chudých imigrantských rodin, kteří měli problémy s angličtinou. Pro každého žáka vypracovala Emily ve spolupráci s dalšími pracovníky školy a rodiči individuální vzdělávací plán, který určoval, na které hodiny bude chodit se svými vrstevníky a v jakých oblastech bude potřebovat individuální pomoc...


Celý text si můžete přečíst ZDE.

Varianty: Co najdete ve sborníku Dobrá škola 21. století?

Po deseti letech své existence, kdy byla realizována celá řada projektů zaměřených na podporu současných i budoucích učitelů, dalších pracovníků v oblasti vzdělávání či celých škol, si Varianty položily otázku, jakou školu by si představovaly jako ideální.

Odpověď se rozhodly hledat na společném setkání zástupců škol, neziskových organizací a předních odborníků v oblasti vzdělávání, které se konalo 2. 12. 2011 v prostorách v areálu gymnázia a základní školy Open Gate Boarding School v Babicích.

Jeho cílem bylo představení a sdílení zajímavých školních projektů a dalších aktivit, které rozvíjejí potřebné znalosti a kompetence žáků, pomáhají utvářet příznivé klima na českých školách a snaží se být otevřené všem dětem bez rozdílu. Na akci přijelo více než 150 účastníků z celé České republiky. Součástí programu byla panelová diskuse na téma Dobrá škola 21. století za účasti předních odborníků v oblasti vzdělávání, tržiště dobrých škol a zajímavých školních projektů a také tematické workshopy, v rámci nichž byly diskutovány jednotlivé aspekty dobré školy. Ve sborníku najdete podněty a nápady, které se na setkání objevily.

Odpověď na zdánlivě jednoduchou otázku Jak by měla vypadat dobrá škola? míří přímo k podstatě vzdělávání. Nelze při ní tedy rezignovat na širší kontext, na slabiny i silné stránky celého vzdělávacího systému i na koncepční dlouhodobé otázky. I proto byla tato otázka vybrána jako stěžejní téma pro diskusi, jejímiž hosty byli Jindřich Kitzberger, ředitel ZŠ Škola hrou, Jana Straková z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání UK, Jana Bílkovská z České školní inspekce, Bohumil Zmrzlík, ředitel ZŠ Mendelova z Karviné, a Petr Chára, zástupce ředitele gymnázia a ZŠ Open Gate Boarding School v Babicích. Moderování se ujala Klára Šimáčková-Laurenčíková, bývalá náměstkyně ministra školství a spoluzakladatelka České společnosti pro inkluzivní vzdělávání. Ve sborníku najdete úvodní motta hostů i nejlepší myšlenky z panelové diskuse.

Účastníci se pak rozdělili podle svého zájmu do šesti skupin, kde byly diskutovány znaky dobré školy:
– myslí globálně, jedná lokálně
– zajímá se o dění ve svém okolí
– nebojí se jinakosti
– jedná v souladu s principy udržitelného rozvoje
– vychovává nezávislé a přemýšlivé čtenáře
– je otevřená všem dětem

V publikaci se také dozvíte, jak to vidí žáci a co si o tématu myslí Varianty. Nechybí inspirace ze škol z tržiště zajímavých školních projektů. V závěru je uvedena nabídka Variant (nejen) pro školy

Sborník k setkání zástupců škol, neziskových organizací a odborníků v oblasti vzdělávání najdete ZDE.

Eva Zoller: Učíme děti ptát se a přemýšlet

Metody a aktivity k rozvoji myšlení i kultivaci osobnosti dětí.


Publikace vychází z metodiky „Filosofie pro děti“ a představuje program pro všechny, kdo pracují s dětmi předškolního a mladšího školního věku a chtějí využít potenciál přirozeného dětského údivu, zvídavosti, tázání a touhy porozumět k rozvíjení kritického myšlení a prosociálního cítění dětí.

V tomto přístupu se prolínají metody zážitkové pedagogiky (metody dialogické, slovní, práce s příběhy, dále činnosti hudební, výtvarné); hry a aktivity lze uplatnit ve dvojicích i větších skupinách. Podstatou je vhodná formulace otázek ze strany pedagoga, nikoli „předávání informací“, ale společné objevování, dítě v živém dialogu pod vedením pedagoga zkoumá pojmy, využívá vlastní zkušenost, pomocí her ověřuje hypotézy, hledá paralely v příbězích, formuluje a prezentuje vlastní názory.

Aktivity využívají běžných, přirozených situací, které lze chápat jako motivační základ pro řízené rozvíjení rozlišovacích, argumentačních a obecně vyjadřovacích dovedností dětí. Hry podporují kritické a tvořivé myšlení, zároveň však v hodnotové dimenzi (etická výchova), otevírají dětem přirozenou hravou cestou oblast logiky, etiky a poznání.

Eva Zoller je pedagožka, žije ve Švýcarsku, kde už přes 20 let propaguje pedagogický směr Filosofie pro děti; publikovala množství knih s uvedenou problematikou.

Více ZDE.

Soutěž Diplomová práce roku vrcholí

Celkem 91 studentů přihlásilo své práce do soutěže Diplomová práce roku 2012. Odborná porota nyní posoudí všechny práce a rozhodne, které jsou nejlepší. Vítězové všech pěti kategorií budou slavnostně vyhlášeni 13. září. Soutěž organizuje ICT Unie, sdružení firem z oboru informačních technologií a elektronických komunikací.

Soutěžícími jsou studenti technologicky zaměřených oborů na různých státních i soukromých vysokých školách v ČR. Přihlásit své práce do soutěže mohli nejpozději 20. 7. 2012.

„Velký zájem studentů a jejich ochota ‚jít s kůží na trh‘ potvrzuje renomé soutěže. Jsem velmi rád, že ICT Unie může tímto způsobem skutečně propojovat čerstvé absolventy vysokých škol s businessem. Obecně se o tom hodně mluví, ale málo koná. Naše sdružení vkládá do soutěže vlastní prostředky a několik ‚odvážných‘ členských firem finančně přímo podporuje jednotlivé kategorie. Na státní dotace či evropské fondy, které podléhají silným byrokratickým postupům, se spoléhat nemůžeme. Diplomová práce roku je nepochybně záslužný projekt, který podporují naše členské společnosti,“ komentuje Svatoslav Novák, prezident ICT Unie.

Finálové hodnocení soutěže se uskuteční 13. 9. 2012 na akademické půdě Fakulty informačních technologií ČVUT v Praze a vítězné práce budou týž den vyhlášeny v rámci slavnostního večera v hotelu Diplomat. Odměna pro vítěze v každé z pěti kategorií činí 50 000 korun, 2. místo je ohodnoceno částkou 10 000 korun, 3. místo částkou 5 000 korun a soutěžící na 4. až 6. příčce získají 1 000 korun. Ocenění studenti případně obdrží také nabídku pracovní pozice ve společnosti, která je partnerem dané kategorie.

Nad letošním, již 7. ročníkem soutěže převzaly záštitu Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvo průmyslu a obchodu. Partnery jednotlivých soutěžních kategorií se staly společnosti Česká pošta, T-Systems, ABRA Software, AutoCont a Telefónica. Hlavním partnerem za studentskou obec je Česká studentská unie (ČeSU). Odbornými garanty soutěže jsou Česká asociace manažerů informačních technologií (CACIO) a Česká společnost pro systémovou integraci (ČSSI).

Další informace o soutěži najdete na www.diplomovaprace.cz


___________________

ICT Unie je profesní sdružení firem z oboru informačních technologií a elektronických komunikací i dalších podnikatelských a vzdělávacích subjektů, jehož cílem je zvýšit vnímání důležitosti zavádění a využívání moderních informačních technologií ve společnosti, včetně vytváření optimálních podmínek pro rozvoj veřejných sítí elektronických komunikací v České republice jako nezbytného předpokladu pro fungování informační společnosti. Ve svých aktivitách navazuje na činnost Sdružení pro informační společnost (SPIS) a Asociace provozovatelů veřejných telekomunikačních sítí (APVTS). ICT Unie má více než osmdesát firemních členů, jejím prezidentem je Svatoslav Novák.

Podrobnější informace viz www.ictu.cz

Vyšla Pedagogická orientace 2/2012

Pedagogická orientace je vědeckým recenzovaným časopisem, který se zaměřuje na obecnější, aktuální problémy pedagogické teorie a praxe, školního vzdělávání, pedagogického výzkumu, školské politiky a vzdělávání učitelů. Cílem časopisu je podporovat rozvoj pedagogického myšlení. Co je obsahem letošního druhého čísla?


Editorial
Jiná dimenze – Petr Urbánek

Studie
Lazarová, B., Pol, M., Hloušková, L., Novotný, P., & Sedláček, M. (2012): Organizační učení v odborných diskurzech
Kuřina, F. (2012): Didaktické znalosti obsahu a matematické vzdělávání učitelů Minaříková, E. & Janík, T. (2012): Profesní vidění učitelů: od hledání pojmu k možnostem jeho uchopení
Gavora, P. & Majerčíková, J. (2012): Vnímaná zdatnosť (self-efficacy) učiteľa: oblasť vyučovania a oblasť spolupráce s rodičmi
Babiaková, S. (2012): Komparácia profesijných činností slovenských, českých a poľských učiteľov na primárnom stupni školy Pešková, K. (2012): Vizuální prostředky pro výuku reálií: výsledky analýzy učebnic němčiny

Zprávy
Hradeční pedagogové hostili konferenci s tematikou Gramotnost ve škole – Václav Víška, Eva Švarcová
11. konference Mezinárodní asociace pro výzkum učebnic a dalších edukačních médií – Jana Stejskalíková, Karolína Pešková
Elementary Mathematics Education 2012 - zpráva z konference – Martina Uhlířová
Konference Výzkum v oblasti učení a vyučování cizích jazyků – Miroslav Janík

Recenze
Kosová, B. & Porubský, Š. (2011): Transformačné premeny slovenského školstva po roku 1989 – Jan Průcha
Průcha, J. (2012): Alternativní školy a inovace ve vzdělávání (třetí, aktualizované vydání – Petr Urbánek
Hanuliaková, J. (2010): Kreovanie klímy triedy v edukačnej praxi – Renáta Polakovičová
Šeďová, K., Švaříček, R. & Šalamounová, Z.: Komunikace ve školní třídě – Hana Kasíková
Hrbáčková, K. et al. (2012): Kognitivní a nonkognitivní determinanty rozvoje autoregulace učení studentů – Josef Maňák
Tilinger, P., Lejčiarová, A., Erlebachová, A., Svoboda, P., & Suchý, J. (2012): Sport osob s intelektovým postižením – Markéta Šauerová


Texty článků najdete ZDE.

Jak naučit děti správně psát?

Nadcházející školní rok bude znamenat zahájení nové životní etapy pro téměř 105 tisíc dětí nastupujících do prvního ročníku základních škol. Pravidelný denní režim, výuka čtení a psaní – to jsou hlavní úkoly, které na děti čekají v jejich nové roli školáka. Přitom způsob, jakým se naučí psát v první třídě, poznamená styl jejich psaní na celý život.

Rodiče si někdy neuvědomují, že psaní je komplexní aktivitou, kterou ovlivňuje řada faktorů – správný úchop psací pomůcky, rozcvičení ruky, světlo či židle, na níž dítě sedí. Odpověď na otázku Jak správně psát? lze přitom najít díky ojedinělému stejnojmennému projektu. Rodičům i pedagogům nabízí rady pro nácvik úhledného a čitelného písma, stejně jako rady jak zařídit pracovní koutek dítěte.

Díky neziskovému projektu Jak správně psát mají rodiče příležitost úspěšně zvládnout správnou techniku psaní svých dětí. „Výuku psaní nelze zlehčovat. Vždyť nás doprovází každý den po celý život,“ upozorňuje garantka projektu Mgr. Jana Johnová, Ph.D., která vyučuje prvopočáteční čtení a psaní na Katedře primárního vzdělávání Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberci, a dodává: „Ve své praxi se setkávám s tím, že rodiče chtějí, aby jejich dítě psalo úhledně a čitelně, ale nevědí, jak tohoto cíle dosáhnout. Nesprávný postup, přetěžování a následná únava ruky může být příčinou vybudování negativního vztahu k psaní.“ Taková situace je podle dětského psychologa PhDr. Václava Mertina nežádoucí a nepříznivě ovlivňuje chuť dítěte do další výuky: „Velmi by nám mělo vadit, když děti nemají při vzdělávání radost, když je netěší, když po něm netouží.“

Nácvik správného psaní lze přitom zvládnout s úsměvem na tváři. Právě to je cílem projektu Jak správně psát. Všem zájemcům nabízí rady, jak má dítě u psaní sedět, jak si má rozcvičit ruku před psaním a jaké psací pomůcky jsou pro malé žáčky vhodné. Úhledné a čitelné písmo je totiž ovlivněno řadou faktorů. Zlozvyky, které se dítě v prvním ročníku naučí, se pak jen těžko odstraňují. „Dítě by si mělo už v předškolním věku trénovat hrubou motoriku ruky. Při přechodu na základní školu pak lépe zvládne jemnou motoriku psaní,“ radí Pavel Kaupa, spolumajitel českého výrobce psacích pomůcek, společnosti Centropen, a dodává: „Pro správné psaní je potřeba používat správné psací pomůcky. Proto jsme vyvinuli ergonomické pero Tornado s trojúhelníkovým držením. To motivuje děti ke správnému úchopu pera, nepřetěžování svalů na ruce a nácviku jemné motoriky ruky.“

Rodiče, kteří se potýkají s problémy při psaní svých dětí, se mohou obrátit na online poradnu projektu Jak správně psát, kde jim poradí a pomohou garanti – odborníci na didaktiku psaní.

Kromě správné techniky je při výuce psaní důležitá pochvala. Její význam vyzdvihuje i dětský psycholog PhDr. Václav Mertin: „Je potřeba ocenit zájem, snahu, trpělivost, množství odvedené práce, úsilí vedoucí k výsledkům, ale i dobrou atmosféru při práci. Výlučně kritické hodnocení totiž neukazuje dítěti cestu, jak příště činnost zlepšit. Zatímco ocenění ano.“

Psaní i nástup do prvního ročníku pro děti znamená dodržování určitých návyků a pravidel. Pro prvňáčky může být toto období velmi složité, protože se vše rychle mění. „Pokud dbáme na dodržování správných návyků, dítě motivujeme a chválíme za jeho pokroky, tak mu nástup do školy, psaní i všechny nové povinnosti zpříjemníme. Ze vzdělávání pak bude dítě mít radost,“ dodává doktor Mertin.

Podrobné informace o projektu a správném psaní naleznete na webu www.jak-spravne-psat.cz.


Věděli jste, že:
– správné psaní je ovlivněno také správným sezením,
– zásady pro psaní leváků jsou velmi podobné těm, které platí pro praváky,
– před začátkem a v průběhu psaní by si mělo dítě uvolnit ruku,
– dítě by mělo držet hlavu od pracovní plochy ve vzdálenosti 30–35 centimerů,
– děti lépe vnímají předměty zblízka, a proto se jim často snaží přiblížit.



______________

O projektu Jak správně psát

Tato ojedinělá aktivita vznikla pod patronací společnosti Centropen – středoevropského lídra ve vývoji a výrobě psacích potřeb, který věnuje značnou pozornost výzkumu v oblasti psaní dětí. Projekt má rodičům a učitelům přinést komplexní rady z oblasti psaní dětí – jak rozcvičovat ruku a nepřetěžovat svaly, jak uzpůsobit pracovní koutek dítěte a jak docílit úhledného a čitelného písma u dětí. Projekt si klade za cíl stav, kdy psaní bude dětem přinášet radost. Vznikl v roce 2010 a je realizován také na Slovensku. V obou zemích funguje také online poradna pro rodiče a učitele, kteří zde mohou s garanty projektu řešit individuální dotazy a problémy. Odbornou garantkou projektu v České republice je Mgr. Jana Johnová, Ph.D., vyučující na Fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberci. Pro Slovensko je odborným garantem Mgr. Marcel Kubinský, speciální pedagog Súkromného centra špeciálno – pedagogického poradenstva Vysoké Tatry.

Marcela Štiková: Budoucnost regionálního školství

Návrh reformy financování regionálního školství z dílny bývalého ministra školství Josefa Dobeše vyvolal nebývalou vlnu odporu, která vyvrcholila podáním petice, jíž podepsalo skoro 64 000 občanů České republiky. Současný ministr školství Petr Fiala projevil velkou vstřícnost a přípravu reformy zastavil. Nicméně již dnes je jasné, že k nějaké reformě regionálního školství bude muset dojít.

Kvalita vzdělávání klesá, žáci ubývají, tlak na snižování finančních prostředků se bude zvyšovat. Současná krátkodobá populační exploze udeřila nyní na segment předškolního vzdělávání a v následujících letech ho zaznamenají i základní školy, pak ale bude následovat postupný propad. Nelehká finanční situace státu nutí jednotlivé resorty k rychlým a neuváženým reformám, které však v důsledku nepřinášejí nic pozitivního pro občany.

Školská komise Svazu měst a obcí ČR, v souladu s principy reformy veřejné správy, která stanovila obcím odpovědnost za vytváření podmínek pro rozvoj předškolního a základního vzdělávání a školských služeb, a s ohledem na nedořešenou situaci v oblasti financování regionálního školství, považuje za nutné vyjádřit svá stanoviska k budoucnosti regionálního školství, a to zejména v oblasti řízení a financování.


Co je nezbytné a co požadujeme

– Vytvořit dlouhodobý koncepční národní vzdělávací program, jehož základem mohou být některé ze stávajících strategických dokumentů, např. Bílá kniha.

– Zajistit pro státní koncepci ve vzdělávání dostatečné financování ze strany státu tak, aby odpovídalo cílům a potřebám vzdělávání a zohledňovalo náklady potřebné na zázemí pro vzdělávání a školské služby.

– Respektovat už na úrovni MŠMT rozdílnou strukturu sítě škol a školských zařízení v jednotlivých regionech a neslučitelnost problematiky financování středního a základního školství.

– Zachovat dostupné veřejné bezplatné základní školství a na základě vyhodnocení dosavadního vývoje a definování veřejného zájmu ve státní koncepci posilovat jeho kvalitu a efektivitu.

– Stanovit jasná kritéria pro financování regionálního školství – např. dostupnost, rozsah, obsah výuky, minimální rozsah znalostí a dovedností u jednotlivých stupňů škol a také školských služeb (družiny, školní stravování, školní kluby apod.).

– Zvýšit objem finančních prostředků ze státního rozpočtu na ostatní neinvestiční výdaje ve školství tak, aby zlepšování materiálních a technických podmínek škol zejména v počátečním vzdělávání odpovídalo požadavkům rámcového vzdělávacího programu a podporovalo kvalitu vzdělávání.

– Vytvořit kvalitní právní normy a zamezit tak možnosti, aby stát nadále přenášel svou povinnost úhrady nákladů spojených se vzděláváním na rozpočty samospráv, případně rodičů.

– Omezit vliv restriktivních opatření státního rozpočtu na systémová opatření na podporu optimalizace sítí škol a efektivního chování vzdělávací soustavy. O existenci školy nemůže rozhodovat pouze jedno kritérium.

– Realizovat optimalizaci sítě škol včetně soukromých a církevních podle místních podmínek a na základě hluboké a detailní znalosti potřeb a zájmů občanů obce, v souladu s potřebami trhu práce, s demografickým vývojem a rozvojem území obce nebo regionu.

– Zamezit, aby snižováním podpory veřejnému školství ze strany státu (mj. převedením finančních prostředků do školství privátního) došlo k likvidaci rovného přístupu k bezplatnému školství.

– V plném rozsahu ze státních prostředků hradit náklady v oblasti škol a školských zařízení, která neposkytují stupeň vzdělání (ŠD, ŠJ, ZUŠ, DDM, DM), ale jsou významnou a nedílnou součástí našeho školského systému.

– Zamezit využívání úplaty za vzdělávání v předškolním, zájmovém a základním uměleckém školství a příspěvků obcí na další neinvestiční výdaje jinak hrazené ze státního rozpočtu podle školského zákona na dorovnávání standardu stanového státem.

– Zachovat postavení nepedagogických pracovníků jako součást vzdělávacího systému a zahrnout jejich odměňování do státního rozpočtu kapitoly školství.

– Zachovat předškolní vzdělávání ve školském zákoně a podporovat efektivnost sítě mateřských škol.

– Požadovat koncepční řešení situace s dětmi mladších tří let včetně otázky dalšího zařazení a existence jeslí.

– Zamezit neúnosnému prodloužení dojíždění žáků za základním vzděláváním, které má navíc dopady na rodinné rozpočty i na rozpočet obce a kraje při zajištění dopravní dostupnosti.

– Podporovat zlepšení nabídky a posílení rozsahu vzdělávání žáků na 2. stupni plně organizovaných ZŠ v porovnání s nižšími ročníky víceletých gymnázií.

– Hledat vhodné provázání mezi vlastním hodnocením školy a jejím hodnocením externím a s využitím zpětné vazby posilovat kvalitní vzdělávání.

– Prosazovat ústavně zaručenou ochranu územní samosprávy a zabraňovat pokusům nepřiměřeným způsobem zasahovat do výkonu samostatné působnosti obcí a krajů (např. školský zákon a vyhlašování konkurzů na ředitele škol a školských zařízení).

Školská komise je přesvědčena, že obce jako zřizovatelé vnímají demografický vývoj naší společnosti a podporují efektivní hospodaření škol. Dobře si uvědomují, že na péči o budovy škol spolu se zajištěním jejich vnitřní vybavenosti a optimálního provozu a na kvalifikovaných a dále se vzdělávajících učitelích do značné míry závisí zejména kvalita vzdělávání, ale také reforma školství. Jakákoliv reforma či koncepční záměry však nesmějí znamenat pokles kvality a dostupnosti základního vzdělávání, přenášení povinností státu na rozpočty měst a obcí a jejich občanů nebo znehodnocení realizovaných investic.

V oblasti financování Svaz podpoří snahu zajistit větší stabilitu finančních zdrojů ze státního rozpočtu jak pro školy a školská zařízení, tak i pro zřizovatele, a princip spravedlivého přístupu a zpřesnění finančních toků mezi resortem a jednotlivými zřizovateli škol.

V oblasti řízení očekává podporu obcí jako zřizovatelů při realizaci jejich vlastní koncepce a strategie s ohledem na konkrétní podmínky tak, jak jim to ukládá školský zákon. Pro řešení aktuálních problémů školství Svaz nabízí zkušenosti starostů a vstřícný přístup při připomínkování návrhů nebo tvorbě klíčových koncepčních dokumentů.

PhDr. Marcela Štiková
předsedkyně Školské komise Svazu měst a obcí ČR

(Zdroj: Informační servis SMO ČR, 20. ročník, 7/2012, str. 12)

Martin Ulbrich: Studenti gymnázií a SOŠ jsou na školách spokojenější než dřív, ukázal průzkum

O 11 procent více studentů gymnázií a SOŠ než v roce 2009 oznámkovalo svou školu nejlepší známkou, spokojenost na odborných učilištích stagnuje. Vyplývá to z průzkumu Člověka v tísni a agentury Millward Brown, do kterého se zapojilo 1 100 studentů středních škol.


Zdroj: Topzine.cz 8. 6. 2012


Nejlepší hodnocení svým školám dávali všeobecně studenti na gymnáziích a mladší studenti na všech typech středních škol. S gymnázii je nyní naprosto spokojeno 28 procent studentů. Střední odborné školy navštěvuje 18 procent studentů, kteří je ohodnotili nejvyšší známkou. SOS tak přeskočily odborná učiliště, která od roku 2009 stagnují na 12 procentech.

„Zlepšení známky v hodnocení školy vnímáme jako pozitivní. Výrazně lépe oznámkovali školu studenti gymnázií a tito mladí lidé lépe hodnotí i atmosféru školy, což je trend, který můžeme potvrdit i z naší přímé jedenáctileté zkušenosti s programem Jeden svět na školách,“ uvedl ředitel programu Karel Strachota.

Organizátoři průzkumu také nově zjišťovali, jaký mají studenti ke školám vztah. Jen 7 procent z nich uvedlo, že do školy chodí rádi, dalších 23 procent se do ní těší jen někdy. Naopak, strach jít do školy má vždy nebo často 12 procent z nich.

Zajímavý výsledek přineslo sledování toho, co studenti očekávají od studia na střední škole. Nejčastěji uváděli, že se ve škole naučí komunikovat, ovládat cizí jazyk a lépe vyjádřit vlastní názor. Tyto dovednosti upřednostnili před získáním základních vědomostí. Nejmenšího očekávání se naopak dostává schopnostem tolerance, kritického myšlení a diskutování.

Průzkum v rámci vzdělávacího pro projektu Kdo jiný?, který je součástí programu Jeden svět na školách, probíhal na základě náhodného výběru ze seznamu středních škol v České republice. Zapojilo se do něj celkem 1 100 studentů z vybraných 80 škol.


Celý text najdete ZDE.

Jana Poláchová Vašťatková a kol.: Autoevaluace v praxi českých škol

Jak doopravdy vypadá autoevaluace v práci českých škol? Přispívá k jejich rozvoji? Není to jen plnění formální povinnosti dané školským zákonem? Lze za autoevaluaci považovat „pouhé“ použití „výzkumné“ metody, oznámení „čehosi zjištěného“ na pedagogické radě, vytvoření zprávy…? Předkládaná publikace by vám měla pomoci při hledání odpovědí na výše naznačené otázky, neboť po krátkém, ale potřebném teoretickém vstupu do problematiky obsahuje příběhy škol, v nichž již autoevaluace po delší či kratší dobu pomáhá řídit a rozvíjet kvalitu práce.


Zdroj: Poláchová Vašťatková J. a kol.: Autoevaluace v praxi českých škol. Praha: NÚV, 2012, str. 7–8. ISBN 978-80-86856-91-9.


Kniha je shrnujícím výstupem jedné z dílčích aktivit projektu AUTOEVALUACE – Vytváření systému a podpora škol v oblasti vlastního hodnocení aneb Cesta ke kvalitě (2009–2012). Je určena všem pedagogickým pracovníkům škol, ředitelům i dalším členům vedení a zájemcům z řad odborné i laické pedagogické veřejnosti.

Vedoucí autorského kolektivu a editorka se v úvodu obrací ke čtenářům: „Tato publikace směřuje především k vám, milí čtenáři, kteří jste začínajícími učiteli a tím i „začátečníky v autoevaluaci“, neboť zatím máte s fungováním škol veskrze jen žákovské/studentské zkušenosti. V průběhu pregraduálního učitelského studia jste ale jistě diskutovali důležitost využívání zpětné vazby při učení i při řízení práce školy (např. v didaktice, psychologii či školském managementu). Vždyť bez znalosti toho, jak na tom škola je, co se v ní daří více a co méně, nemá cenu plánovat její budoucnost. Z tohoto pohledu je autoevaluace pro české školy (jako relativně autonomní organizace) nezastupitelným počinem. Jako začínající učitelé nastupujete do škol, z nichž každá je svým způsobem zcela jedinečná. Nemohli jste se tedy během studia úplně přesně připravit na aktivity, kterých se tam budete účastnit. Nicméně se od vás očekává, že se v krátkém čase dokážete v chodu školy nejen orientovat, ale i zapojit. To znamená i „naskočit“ do již ve škole „rozjetých“ autoevaluačních procesů. A to v různých rolích, např. jako pasivní účastníci – respondenti v prováděných šetřeních, jako vykonavatelé úkolů zadaných evaluačním týmem (třeba distributoři různých dotazníků), jako konzumenti výsledných poznatků, ale dokonce i jako aktivní činitelé – členové evaluační skupiny.

K prospěšnosti a provádění autoevaluace se v českém prostředí vztahuje řada dostupných odborných publikací, ale také různých „prakticistních“ návodů, doporučení, slibně vylíčených představ… Jen skutečný obrázek toho, jak je autoevaluace ve školní praxi realizována, zatím chybí. Možná i vy si v této souvislosti kladete některé z následujících otázek: Jak doopravdy vypadá autoevaluace v práci českých škol? Přispívá k jejich rozvoji? Není to jen plnění formální povinnosti dané školským zákonem? Lze za autoevaluaci považovat „pouhé“ použití „výzkumné“ metody, oznámení „čehosi zjištěného“ na pedagogické radě, vytvoření zprávy…? Předkládaná publikace by vám měla pomoci při hledání odpovědí na výše naznačené otázky, neboť po krátkém, ale potřebném teoretickém vstupu do problematiky obsahuje příběhy škol, v nichž již autoevaluace po delší či kratší dobu pomáhá řídit a rozvíjet kvalitu práce. Umožní tak nahlédnout na realizaci autoevaluačních procesů v konkrétních školách. Abyste bez problémů porozuměli významu a průběhu autoevaluačních procesů, a tedy i tomu, o čem příklady z praxe škol pojednávají, seznámíte se v publikaci nejprve se základními teoretickými poznatky o autoevaluaci. K nim patří i skutečnost, že mimo jiné lze na autoevaluační dění nahlížet jako na realizaci žádoucích změn. Z tohoto pohledu byste měli být schopni začlenit se při vstupu do školní praxe do té z fází změny, která právě ve škole probíhá.

Hlavní struktura publikace je rozčleněná do 10 kapitol a dvou příloh. První kapitola zasazuje autoevaluaci do kontextu dalších evaluačních procesů probíhajících ve školství. Druhá kapitola objasňuje základní teoretické poznatky o autoevaluaci škol pro „začátečníky“. Objasňuje význam práce se zpětnou vazbou při řízení relativně autonomní školy, vysvětluje realizaci autoevaluačních procesů jako nedílnou součást péče o kvalitu školy, popisuje fáze a technologii autoevaluace.

Třetí a čtvrtá kapitola nahlížejí na autoevaluaci školy jako na řízení změny, pojednávají o třech základních fázích změny (iniciace, implementace, inkorporace). Nejprve jsou uvedeny teoretické vstupy, které jsou následně v rámci čtvrté kapitoly dokresleny vhodnými ukázkami z aktuální školní praxe, úryvky z příběhů českých škol vytvořených v průběhu projektu Cesta ke kvalitě. Ukázky dokreslují text knihy v tom, jak rozmanitě mohou v českých školách probíhat jednotlivé fáze autoevaluace jako řízené změny. V závěru této části publikace je zdůrazněn význam autoevaluace pro rozvoj kvality práce školy.

Obsahem i rozsahem vydatná část textu pak zahrnuje soubor příkladů z praxe škol vytvořené mými kolegy, autory příběhů (v projektu též nazývanými jako garanti příkladů): Milenou Dolejskou, Miloslavem Nekvapilem, Michaelou Prášilovou, Zorou Syslovou a Danielou Vrabcovou. Byly vybrány takové příběhy, které dokreslí pestrost autoevaluačních procesů v těch druzích i typech škol, kterým pedagogická (a výzkumnická) i laická veřejnost zpravidla tolik pozornosti nevěnuje. Konkrétně se jedná o příběh málotřídní školy, o příběh sloučeného subjektu mateřské a základní školy (záměrně tedy není v knize zahrnuta „čistá základní škola“, které již byla věnována řada takto zaměřených výzkumů), základní umělecké školy, o příběh sloučeného subjektu gymnázia a střední pedagogické
školy a konečně o příběh obchodní akademie a jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky.

Jsou představeny příběhy z běžné praxe škol v různých městech, krajích, ve kterých je děj popisován nepřikrášleně, nejedná se o „ódy na radost“. Každý příběh vznikal více než 18 měsíců a zahrnuje jak pozitiva autoevaluace, tak i „pokusy“, které se nejprve nedařily a teprve až s postupem času, po obtížném hledání, vedly k dalšímu rozvoji školy. V příkladech se také projevuje, jak důležitá je autoevaluace právě tím, že poskytuje široké spektrum příležitostí k učení jednotlivců i ke společnému učení lidí ve školách (učení se při řešení problémů, učení se od ostatních, učení se i z vlastních chyb, ale i učení se chyby si přiznat a odstraňovat…). Důležitou součástí každého příběhu jsou jeho přílohy, původní dokumenty škol, dokreslující podstatné záležitosti, do kterých autoři z pochopitelných důvodů nijak nezasahovali a jsou tak ponechány v původní, autentické podobě (a i bez jazykových korektur). Na tomto místě bych ráda poděkovala všem popisovaným školám za důvěru, jejich ochotu a otevřenost a také za to, že daly své dokumenty k dispozici ostatním kolegům. I když představené příběhy zaznamenávají jen dílčí výsek z české školské reality, mohou být zdrojem cenných poznatků pro všechny zájemce o problematiku.

Závěrečná kapitola publikace zvažuje možnou budoucí podobu autoevaluace v českém prostředí. Následuje shrnutí v knize použitých zdrojů informací a jmenné seznamy všech škol popisovaných v průběhu aktivity „Vytvoření kategorizované elektronické databáze příkladů řízení kvality“, autorů příběhů a všech recenzentů, kteří svým dílem významně přispěli ke vzniku příběhů.

Nyní záleží jen na vás, na čtenáři samotném, jak pozorně budete knihu číst a zda z ní načerpáte inspiraci, převezmete nebo adaptujete návod, či se jen ujistíte, že i v jiných školách se odehrávají vám již známé děje.“

Jana Poláchová Vašťatková


Postupně se s jednotlivými inspirativními příklady seznámíme.

Celý text publikace najdete ZDE.