Válení po koberci? Alternativní školy fungují, říká odborník

Podle prorektora Univerzity Pardubice Karla Rýdla, který se od devadesátých let věnuje výzkumu netradičního školství, mají děti z alternativních škol dobré výsledky.

Zdroj: Markéta Hronová, Aktuálně.cz 31. 8. 2015

Bude mému dítěti lépe v alternativní škole, kde tolik nezáleží na výsledcích, ale více na prožitcích? Dostane se potom na vysokou školu, nebudou mu chybět znalosti? Tyto otázky si pokládají někteří rodiče předtím, než zapíší své dítě do školy. Podle Karla Rýdla, prorektora Univerzity Pardubice, který se výzkumu alternativního školství věnuje už od devadesátých let, se nemusejí bát. Děti z těchto škol mají dobré výsledky.

Aktuálně.cz: Přibývá podle vás takzvaných alternativních škol?

Ano, a hodně. Přibývá netradičních škol s novými programy, které se vracejí k historii. S Waldorfskou pedagogikou, montessori, daltonským plánem. Přicházejí s demokratickými obsahy, s liberálním přístupem, vychází z nejnovějších výzkumů – z toho, co tradičnímu školství pořád nedochází – že by měl změnit celou metodiku přístupu k dětem.

A to je ten důvod, proč alternativ přibývá, že se tradiční školy pomalu přizpůsobují dnešní době?
Já bych to odlišil. Důvody jsou podle mě tři. Zřizovatelé se snaží pracovat podle zákonů. Ty dělají politici na základě určitých připomínek, ale mnoho se jich tam nedostalo. Změna školského zákona z roku 2005 umožnila, aby si každá škola pedagogicky mohla jít svou cestou, pokud to schválí zřizovatel. Jenže ti tomu většinou nerozumí, bojí se, že škola bude extravagantní, nepřijdou do ní děti a podobně. Alternativní školy pak většinou zakládají soukromníci či církve, málokdy stát nebo obec.

Druhá věc je, že skončila vlna nadšení z devadesátých let. Učitelé jsou už pod tlakem nových rodičů, kteří o alternativu mají zájem. Chtějí se starat o způsob vzdělání, do jaké školy bude dítě chodit, kdo se mu bude věnovat, jakými osobnostmi jsou učitelé, vychovatelé. To pozoruji velmi silně. Spousta mladých rodičů se na mě obrací se žádostí o pomoc, kontakty, rady, na co se soustředit, kde takové školy jsou, jakým způsobem je zakládat a podobně.


Novým iniciativám chybí podpora

Co dělají školy špatně?

Já mám k tradičnímu školství tři základní výtky. Zaprvé: nové poznatky se velmi málo dostávají do přípravy učitelů. Ta je pořád hodně orientovaná na znalosti místo na poznatky dětí. Přitom to se zásadně proměnilo.

Jak?

Děti mají přístup k informacím, který předchozí generace neměly. Nechci zobecňovat, ale vidím to na své vnučce a vnukovi, běžně v devíti letech pracují s internetem.

Co je druhá věc?

Nově vznikajícím iniciativám chybí podpora. Spíše je všichni vnímají jako něco nepatřičného. Veřejnost nechápe, proč chtějí měnit něco zažitého, když tolik generací takovou školou prošlo a taky to přežilo. Pro mě je to velmi hloupý argument, ale pořád funguje. Informace z jiných oborů než pedagogických se neberou jako nosné, hlavně medicínské, psychiatrické. I když se už ví, jak mozek funguje a co je příčinou určitých selhávání, tak pedagogika to ve svých teoretických východiscích nezohlednila. Pořád se opakují věci jako tresty a odměny, složky výchovy, které byly dominantní ve stylu: učitel může všechno, žák poslouchá a je hodný.

Co vůbec znamená alternativní školství pro tradiční školství? Sám jste říkal, že je to spíše záležitost soukromých či církevních škol, není to ohrožení státního, spíše tradičního školství?
Pokud alternativy někdo bere jako ohrožující, je to jeho soukromý problém. Já znám řadu učitelů na tradičních školách, kteří přebírají spoustu metod z alternativních směrů ve své třídě. Škola jako celek na to není připravená, ale učitel může třeba ještě s kolegou jinými metodami učit.

To funguje?

Někdy to přináší problémy do sboroven. Když dva tři učitelé učí v jedné třídě zábavně, dětem se to většinou líbí víc a takové učitele mají raději než ty, kteří jdou tradiční cestou. V komunikaci mezi učiteli se to pak projeví. Ale to nevnímám jako ohrožení, ale spíše jako ukázku toho, že je tu možnost výběru, jak učit. V zákoně je dokonce pod vzdělávacími cíli napsáno, že to není naučit, ale naplnit osobnost.

Celý text si můžete přečíst ZDE.

Až 15 000 návštěvníků se letos očekává na Vědeckém jarmarku

Dne 9. září 2015 se bude konat na Vítězném náměstí v Praze 6 – Dejvicích (stanice metra Dejvická) již 3. ročník Vědeckého jarmarku, akce zaměřené na popularizaci vědy a techniky.

Organizátoři letošního Vědeckého jarmarku (Věda nás baví o. p. s., Vysoká škola chemicko-technologická v Praze (VŠCHT), České vysoké učení technické v Praze (ČVUT) a Ústav organické chemie a biochemie (ÚOCHB) Akademie věd ČR) věří, že účast návštěvníků všech věkových kategorií na letošní populárně-naučné, interaktivní akci, opět překoná předchozí ročníky.

Vědecký jarmark nabízí dětem školního věku, studentům, pedagogům i rodičům celodenní program, zaměřený na povzbuzení zájmu české mládeže o vědu a techniku v každodenním životě. Program letošního ročníku obsahuje bohatý výběr interaktivních ukázek vědeckých a technologických znalostí či dovedností v praxi. Například: společnost Škoda Auto na svém stánku předvede fungování učňovského vozu Škoda Funstar, ČD Telematika návštěvníky seznámí s funkcí optických vláken, Unipetrol předvede fungování technologií používaných piloty Formule 1. Skupina ČEZ zajímavou formou dokáže nezbytnost elektřiny v dnešním světě a svou Energy zónu. Návštěvníci všech věkových kategorií budou mít možnost navštívit mobilní planetárium. Vědu a techniku hravě představí společnost Techmania.

Zástupci akademické obce, kteří Vědecký jarmark spoluorganizují, a kterého se zároveň účastní jako vystavovatelé, také připravili rozsáhlý vzdělávací program. Na Vědecký jarmark bude dohlížet funkční vzducholoď, roboti a formule z ČVUT, uvidíte různé formy hoření na raketové základně VŠCHT. ÚOCHB AV ČR ukáže neviditelné kresby, které se využívají při ochraně bankovek nebo při špionáži.

Do programu se letos zapojí 10 fakult Univerzity Karlovy se zajímavými prezentacemi. Součástí akce budou odpolední přednášky v dejvickém kampusu v budově VŠCHT.

Vědecký jarmark začíná v 8:30 a pokračuje, až do 17:30 hod. Slavnostní zahájení proběhne v 9:30 hod. uprostřed areálu konání akce, kde prof. RNDr. Václav Pačes, DrSc. spolu s radní Hlavního města Prahy pro oblast školství a sociální politiku, paní Ing. Mgr. Irenou Ropkovou, oficiálně uvítají návštěvníky akce. Promluví také zástupci partnerských institucí.

„Těší mne, že zájem o akci Vědecký jarmark každý rok roste. Naši partneři, ať ze soukromé sféry nebo z akademické obce, nás stále překvapují novými nápady. Věříme, že i letos žáci, studenti pedagogové a další návštěvníci na Jarmarku najdou spoustu zajímavostí dokazujících význam vědy v každodenním životě. Chceme děti nadchnout pro vědu. Ukážeme dětem, jak funguje automobil, robot nebo vzducholoď. Mohou si vyzkoušet, jak poznat pravou bankovku. A to vše je jen zlomkem exponátů a experimentů, které budou na Vědeckém jarmarku k vidění,“ popisuje akci Vědecký jarmark Charles Peake, zakladatel o.p.s. Věda nás baví.

Mladí návštěvníci budou také mít možnost pořídit si „selfies“ a poslat je do soutěže o nejlepší fotografii z akce. Výherci obdrží drobné ceny. Vstup na akci je zdarma a návštěvníci všech věkových kategorií jsou srdečně vítáni.

Bližší informace o akci a programu jsou postupně doplňovány na webu www.vedeckyjarmark.cz. Dále mohou zájemci získat aktuální informace na Facebooku a na Twitteru.

Jana Hrubá: DOKUMENTY 80. Živá škola

V roce 1995 byl vydán Nadací Škola pro děti „návrh základních stavebních kamenů pro tvorbu vzdělávacích programů na základních školách – Živá škola“. Pro školy, které se zamýšlejí nad profilem absolventa, může být zajímavou inspirací.

Autory publikace byli Jan a Pavel Cindrovi, Ondřej Hausenblas a Miluše Havlínová. Svými nápady a spoluprací se na jejím vzniku podíleli Oldřich Botlík, Václav Nýdl, David Souček, Vlaďka Spilková a Ondřej Šteffl.

Autoři v úvodu píší: „…Víme, že mnozí dobří učitelé trpce nesou to, jak jsou ve svém úsilí o zlepšování školské výuky svazováni dosavadními osnovami, předpisy a také nedostatkem lepších programů i učebnic. Náš návrh chce být přípravou na lepší časy: nově vymezuje strategii vzdělávání žáků a zároveň má pomoci školám naplňovat výuku lepším programem, tématy a činnostmi důležitějšími pro žákův život.“ (str. 3)

Zdroj: Cindrovi, Jan a Pavel, Hausenblas, Ondřej a Havlínová, Miluše: Živá škola – návrh základních stavebních kamenů pro tvorbu vzdělávacích programů na základních školách. Praha: Nadace Škola pro děti, 1995.


K čemu měl návrh Živé školy sloužit?

„Chceme školám, rodičům i pracovníkům ve správě dát k dispozici plán, který jim pomůže vystavět takový vzdělávací program, jenž by co nejlépe odpovídal podmínkám a záměrům jejich školy…

Návrh Živé školy nabízí něco, co dosavadní staré osnovy ani ministerské osnovy Obecné a Občanské školy nabídnout nedokážou:
– chceme ukázat, k jakým cílovým kvalitám žákovy osobnosti má škola směřovat,
– chceme vymezit takové oblasti poznávání a vědění, které jsou dány věcnými souvislostmi i spojitostí se žákovým životem, a nikoli dělením do vědních oborů, které je pro žáky základních škol nepřirozené,
– chceme propojit poznatky a činnosti žáků s tím, k čemu mají sloužit, tj. obnovit učitelovo i žákovo vidění významu každého z poznatků a každé z činností.“ (str. 3–4)

Východiska návrhu:
1. Kladné vztahy žáka k účastníkům a okolnostem vzdělávání.
2. Důležitost rozvíjení všech stránek osobnosti.
3. Důraz na individuální cestu každého žáka za vzděláním.
4. Potřeba dítěte vzdělávat se ve skupině svých vrstevníků.
5. Svobodné postavení učitele a školy.


Hodnotové cíle

V této publikaci je pozornost zaměřena především na hodnotové cíle – kvality žákovy osobnosti. To je věc, nad kterou by se měl zamýšlet každý pedagogický sbor, každý rodič. Dlužno říci, že jejich formulace jsou i po dvaceti letech stále aktuální. Autoři o tom píší:

„Při formulování těchto kvalit museli vzít autoři návrhu v úvahu to, co bude člověk – absolvent základní školy potřebovat ke svému hodnotnému životu jako dospělý. Cíle školy tedy musejí být ve shodě se životními potřebami jedince v nadcházejícím počátku tisíciletí. Tyto potřeby ovšem vždy souvisejí s potřebami, které zájem jedince přesahují:

1. Lidské společenství potřebuje budovat vnitřní soudržnost založenou na vzájemném chápání, toleranci a přínosném soužití.

2. Lidé potřebují žít na planetě jako celku a jako takovou ji též ochraňovat (aby svými jednotlivými činnostmi nezpůsobovali škody místně i časově vzdálené).“ (str. 5)

„Nejde samozřejmě o nějaké „nové“ či „specifické“ vlastnosti, které by měly být pěstovány jen u žáků Živé školy; jedná se o dnes obecně uznávané lidské kvality, které člověku umožňují žít zdravý a bohatý život, podílet se na životě společnosti a ovlivňování budoucnosti. Tyto kvality by se tedy měl snažit pěstovat a rovnoměrně rozvíjet každý člověk. Zvlášť důležité je to v případě rodičů a učitelů, kteří – třebaže si to ne vždy uvědomují – představují pro své žáky významný vzor. Tyto kvality najdete popsány v oddílu nazvaném „DUHA“…

Profil absolventa Živé školy slouží jako meta, jako vytčený ideální stav, o který učitel se žáky usiluje a který má stále na mysli, když vytváří vyučovací program, své lekce, projekty, hodiny, cvičení nebo akce.

Vymezením obecných kvalit absolventa chceme pomáhat k tomu, aby škola nezapomněla na žádnou z důležitých oblastí rozvoje osobnosti žáka. Vymezením hodnotových cílů, které tyto obecné kvality pomáhají konkretizovat a naplňovat, pomáháme najít a upřesnit ty složky vzdělávání, které bývají zakryty a vytlačeny při pouhém probírání témat „učiva“ a při procvičování jednoduchých dovedností.

Jaký absolvent školu opustí, to se nedá určit ani „zajistit“ předepsáním učiva, metod ani cílů. Bude to záležet mimo jiné na tom, jak dalece si učitel i žák budou vědomi toho, PROČ ve škole dělají to či ono… (str. 6)


DUHA. Soubor kvalit žákovy osobnosti

„Vše, co se žáky ve škole děláme, má mít pro žáka i pro učitele jasný smysl: K čemu je to dobré. Pro školu, která má připravovat lidi jedenadvacátého století, je tedy nezbytné ujasnit si a pojmenovat, jaké vlastnosti a kvality chce ve svých žácích rozvíjet, k čemu je chce vést.

Nad veškerými školními činnostmi žáků i učitelů se tedy klenou nejobecnější stránky osobnosti absolventa Živé školy jako mety, k nimž se zaměřuje úsilí učitelů i žáků. Tento souhrn nejobecnějších kvalit člověka představujeme v našem návrhu jako duhu složenou z jednotlivých barev. Každý člověk by měl (snad v různé míře) všechny z barev této duhy ve své osobnosti zahrnovat. Teprve složením všech barev vzniká světlo bílé, složením kvalit, které naše duha obsahuje, se utváří člověk dobře připravený k samostatnému bohatému životu.

Ty kvality, které v dalších odstavcích uvádíme, nejsou většinou překvapujícími novinkami. Přestože je mnozí učitelé znají, není časté, že by se podle nich rozhodovalo při tvorbě osnov, učebnic, při přípravě vyučovacích hodin. Avšak právě to pokládáme za vážný nedostatek dnešní vzdělávací praxe.

Projekt Živá škola obsahuje nejenom výčet a popis těchto obecných kvalit absolventa, ale také ukazuje, jak se k němu dá při práci ve škole přihlížet, jak se podle barev duhy dá kontrolovat, zda naše programy a hodiny neopomíjejí některé z důležitých cílů… (str. 11)

Každá kvalita je doprovázena anotací a podrobnějším vysvětlením – příklad můžeme vidět u prvního bodu.


Tolerantní člověk schopný soužití s ostatními lidmi

Umí žít v sociální skupině, respektovat i spoluutvářet její pravidla. Uvědomuje si, že jeho vlastní pohled je jedním z mnoha různých, a dokáže nahlédnout podstatu předsudků. Má tolerantní postoje k druhým lidem, jejich názorům a hodnotám. Rozpoznává netolerantní postoje a staví se proti nim.

Žák se učí žít v sociální skupině, respektovat její pravidla i ovlivňovat její kvalitu. Učí se vyžívat svých zkušeností a představ k pochopení postojů, pocitů a chování druhých a dále rozvíjí schopnost vcítění, vžít se do situace druhého. Získává úctu k dobrým vlastnostem druhých lidí.

Žák získává základy slušného chování, učí se společensky a taktně chovat, být ohleduplný, podle situace však i obezřetný. Uvědomuje si nezbytnost odporování zlu v jakékoliv podobě. Učí se chápat, že tolerování protispolečenského jednání je také protispolečenské, např. lhostejnost nebo snaha vycházet dobře za každou cenu. Učí se aktivně bránit práva svá i druhých.

Žák se učí chápat význam trestu: uvědomuje si, že spravedlivý trest nesnižuje, ale „očisťuje“ od viny; umí se potom chovat – není ponížený ani neponižuje.

Žák se učí chápat, že jeho osobní pohled na svět je jen dílčí, a uvědomovat si, že to nemusí být pohled jediný a všeobecně přijímaný. Učí se chápat, že svých postojů a názorů nelze používat jako měřítka k vysvětlení a hodnocení životního stylu, chování, hodnot a světového názoru jiných. Poznává, jak je pohled závislý na věku, pohlaví, profesi, postavení, třídě, náboženství, přesvědčení, rase, národnosti, ideologii, jazyku a kultuře, ale např. i na náladě. Učí se přijímat jiné úhly pohledu a být připraven svůj pohled podle nich upravit, bude-li to považovat za správné.

Žák se učí rozpoznávat, které z názorů jsou předsudkem, chápat, kde se berou, a to, jak předsudky mohou vést k diskriminaci v rámci věku, třídy, vyznání, ideologie, etnické skupiny, jazyka, národnosti či rasy. Rozvíjí způsoby, jak proti předsudkům bojovat.

Poznává, že v lidském světě není svět naší (západní) kultury jediný, že existují i jiné kultury a způsoby života lidí a že nejsou jen pro svou odlišnost špatné nebo horší než náš způsob. Snaží se porozumět odlišnému způsobu života lidí jiných kultur, sociálních, zájmových a generačních skupin a tolerovat a respektovat jejich hodnoty, názory, majetek i jejich instituce a zvyky. Učí se rozpoznávat netolerantní postoje a stavět se proti nim.

Žák si osvojuje zásady rovnosti jako základ, na němž se budují vztahy mezi jednotlivci, skupinami, společnostmi. Poznává a chápe principy a fungování demokracie v osobním i společenském životě. Žák získává občanské a právní vědomí, včetně vědomí povinností, chápe nutnost dodržování norem a ctění práv druhých.

Žák poznává cesty a techniky užitečné pro zapojení se do života školy i společnosti a zkouší si je také v praxi, aby ověřil a prohloubil svůj cit a schopnosti jednat s lidmi a schopnosti účastnit se společenského a politického dění. Žák poznává a učí se používat mechanismus kolektivního rozhodování (volby, hlasování ap.).

Žák rozvíjí svůj cit pro svátečno; rituál (společenský obřad) a svátek poznává jako prvky soudržnosti společnosti a identity jejich členů.


Člověk schopný jasného vyjadřování a účinného dorozumívání

Dobře rozumí tomu, co slyší nebo čte. Dokáže v cizím i vlastním projevu postihnout jak podstatu věci, tak i postoje a záměry účastníků komunikace. Své vyjadřování přizpůsobuje svému záměru, adresátovi svého projevu i okolnostem dorozumívání. Při dorozumívání je pozorný a zaujímá aktivní postoj. Je ochoten se dorozumívat, snaží se předvídat a odstraňovat zábrany během komunikace, přes ochotu k dorozumění je i kritický.


Dobrý spolupracovník

Dokáže se aktivně účastnit kolektivních her, pracovat ve skupině a v týmu. Má vůli spolupracovat k dosažení společných cílů. Umí se při spolupráci podřídit druhým i vést je podle potřeby. Své spoluhráče a spolupracovníky dokáže povzbudit.


Člověk se snahou o efektivní a prvotřídní práci

Prožívá radost z odvádění pečlivé práce. Má návyk posuzovat svou práci co do úplnosti, bezchybnosti i přesnosti (čistoty) provedení. Spolehlivě plní své povinnosti a nese zodpovědnost za své závazky. Rozeznává práci a produkty kvalitní od odbytých.


Člověk jasného a tvořivého myšlení, schopný řešit problémy a překonávat překážky

Dokáže se rozhodovat a řešit problémy ve všech oblastech života pomocí logického uvažování, intuice a efektivní práce s informacemi. Zároveň si uvědomuje, jaké důsledky s sebou to které rozhodnutí nese, posuzuje je a je za ně zodpovědný. Dokáže se oprostit od zavedených schémat myšlení a práce a nacházet netradiční a tvůrčí přístupy k řešení problémů.


Zvídavý člověk schopný samostatného poznávání a učení

Má touhu poznávat a je otevřený vůči vnějším podnětům. Dokáže pochybovat a kriticky hodnotit informace a ovládá různé způsoby získávání a zpracování informací. Dokáže se rozhodnout o tom, co se chce a potřebuje dozvídat, je cílevědomý a vytrvalý při svém učení.


Vyrovnaný člověk usilující o zdravý život

Má pozitivní vztah k sobě a svému zdraví, snaží se žít zdravým životem a rozvíjet se. Důvěřuje ve své duševní, fyzické a citové schopnosti, váží si sám sebe. Umí využívat svých schopností a dovedností, dokáže se prosadit, bránit manipulaci, překonávat krize.


Čestný člověk

Chová se podle běžně uznávaných morálních zásad, dodržuje dohodnutá pravidla, není nepřející a při svém jednání bere ohled na druhé. Ví, že některé prostředky jsou nepřijatelné, i když jde o velké cíle.


Člověk s citlivým vnímáním a prožíváním

Rozvíjí svou schopnost vnímání a vytváření krásna. Citový a estetický požitek je nezbytnou součástí jeho života.


Člověk schopný domýšlet souvislosti a nést zodpovědnost za budoucnost světa

Má úctu a pozitivní, nelhostejný vztah ke svému prostředí, uvědomuje si provázanost celého světa a svou vazbu na životní prostředí. Přijímá spoluzodpovědnost za budoucnost světa. Dnešní vývoj i své činy dokáže posuzovat i z dlouhodobé perspektivy.“

(str. 12–21.)

Publikace se dále zabývá školním klimatem, vhodnými formami hodnocení, definicí obsahových cílů, rozmanitosti výukových metod a uspořádáním a organizací výuky. Projekt počítal s dalšími etapami práce, ale k podrobnějšímu rozpracování záměrů už bohužel nedošlo. Přesto má tato publikace stále co říci i v současných podmínkách. Nebo zvláště v současných podmínkách.

Celý text si můžete stáhnout ZDE.


Další díly seriálu najdete ZDE.

Lenka Pecharová: Počítáme s vitaminy

Zábavná matematika pro 1. stupeň ZŠ – učební materiál, který v souladu s moderními pedagogickými požadavky podporuje mezipředmětové vazby.

Knihu tvoří 53 medailonků různých plodin. Každý medailonek se skládá z úvodních informací o daném ovoci či zelenině, často formou rozhovoru či příběhu. Následuje 6–8 slovních úloh, rozdělených podle úrovně obtížnosti. Většina kapitol obsahuje také tajenku, v závěru knížky je šifra.

Kniha je určená k práci s žáky 2.–5. ročníku ZŠ. Děti s ní mohou pracovat pod vedením pedagogů ve výuce, při samostatné práci doma, pod vedením rodičů, hodí se pro domácí vzdělávání, přírodovědné kroužky, organizace pracující s nadanými dětmi (slovní příklady pro 4. třídu mohou být vítány pro práci s mimořádně talentovaným žákem 2. třídy apod.). Vhodná je jako podklad pro skupinovou práci, kdy se žáci rozdělí podle zájmu o konkrétní plodiny, texty pro čtení s porozuměním, pomůcka pro projektové dny.

Lenka Pecharová učí ve Veselé škole (církevní základní a církevní základní umělecká škola). Je autorkou knihy Od blechy po slona (Portál, 2012).

Více informací najdete ZDE.

Zveme vás na semináře NF Rytmus

Nadační fond Rytmus připravuje pedagogické pracovníky na práci s dětmi ve společném vzdělávání.

V současné době máme akreditaci ke všem nabízeným kurzům. Pořádáme kurzy a semináře pro pedagogické pracovníky, asistenty pedagoga, rodiče, sociální pracovníky a realizujeme dílny pro žáky.

Kurzy a semináře vedeme formou diskusí, zážitkově, sdílíme zkušenosti, vzájemně se obohacujeme různými pohledy. Kreativními způsoby hledáme řešení konkrétních problémů, na které ve své práci či životě narážíte. V rámci kurzů společně hledáme cesty a zdroje vedoucí ke kvalitnímu začleňování dětí a dospělých do běžného života. Pracujeme s tím, co je nám k dispozici teď a tady.

Absolventi kurzů a seminářů se zorientují v oblasti začleňování dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Naučí se využívat účinné nástroje pro začleňování dětí vycházející z přístupu zaměřeného na člověka.


Školský zákon o dětech se SVP v běžné škole

Praha, 16. září 2015

Seznamte se se současnou legislativou vztahující se k inkluzivnímu vzdělávání a zorientujte se v nových školských předpisech. Na konkrétních příkladech vám ukážeme, jak se platné předpisy promítají do praxe.

Více informací ZDE.


Tvorba profilu na jednu stránku – metodické setkání

Praha, 5. října 2015

Profil na jednu stránku je souhrnem informací o dítěti či mladém člověku a způsobech podpory. Lze ho využívat ve škole či v sociálních službách jako jeden z nástrojů pro efektivní začlenění. Pomáhá ujasnit silné stránky, možnosti a způsoby podpory.

Více informací ZDE.


Seminář pro pedagogy a asistenty pedagoga

Praha, 16. října 2015

Jaké jsou kompetence asistenta pedagoga? Jaká je jeho role ve třídě?
Kdo žáka s postižením hodnotí a kdo mu vysvětluje učivo?
Jak spolu budeme ve třídě komunikovat?
Kdo jedná s rodiči?

Více informací ZDE.


Pro vaši školu připravíme seminář na objednávku přímo u vás ve škole.

Studentům poskytujeme slevu 25% z ceny.

Více informací ke kurzům na objednávku a kompletní nabídku kurzů ZDE.

Můžete nás kontaktovat:
Lucie Soukupová
lucie.soukupova@rytmus.org
tel.: +420 224 255 819
mobil: +420 733 185 689

Prvního září odstartovala největší sbírka na podporu vzdělávání v Česku

Sbírka Lepší škola pro všechny, na kterou loni poprvé přispívali čeští dárci, umožnila doučování stovek dětí z chudých rodin, vzdělávání stovek učitelů nebo provoz vzdělávacího portálu, kde si učitelé mohou zdarma stahovat filmy a výukové materiály. Letos sponzoři zdvojnásobí zasílané dary až do výše 3,4 miliónu korun.

Člověk v tísni, který spolupracuje s více než polovinou škol v Česku, ze sbírky podporuje provoz předškolních klubů pro nejchudší, školení učitelů nebo projekty pro aktivní žáky, které chtějí zlepšovat své prostředí.

„Spolupracujeme s učiteli i žáky na 3 300 školách v Česku. Působíme tam, kde chybí podpora státu. Učíme učitele pracovat s různě nadanými dětmi. Chceme, aby si žáci nejen něco zapamatovali, ale hlavně rozvíjeli svoje dovednosti a chápali svět v souvislostech. Doučujeme společně s dobrovolníky děti ohrožené školním neúspěchem,” přibližuje vzdělávací projekty Člověka v tísni její ředitel Šimon Pánek. Organizace svými vzdělávacími projekty například podporuje přes tři tisícovky dětí z chudých rodin, kterým český vzdělávací systém neumí nabídnout dostatečnou podporu, aby později nekončily v nekvalifikovaných pozicích nebo na sociálních dávkách.

Česko tím podle nedávno zveřejněné studie Univerzity Palackého a Člověka v tísni ročně přichází o několik miliard korun ročně. Děti, které Člověk v tísni podporuje, mají téměř stoprocentní úspěšnost v přípravě na běžnou základní školu. „Děti, které přicházejí z předškolního klubu Člověka v tísni, jsou na tom v porovnání s vrstevníky ze stejného prostředí výrazně lépe,“ říká Martin Košnar, ředitel ZŠ Předlice v Ústí nad Labem. “Poskytnutá podpora jim pomáhá zvládnout možné nedostatky, rozvíjí jemnou motoriku, učí, jak správně držet tužku, rozeznávat barvy a tvary. O významu předškolní přípravy pro nejohroženější děti není sporu,“ dodává Košnar.


Aktivní děti i učitelé

Ze sbírky Lepsiskolaprovsechny.cz podporuje Člověk v tísni také aktivní žáky a studenty, kteří zlepšují prostředí ve své obci. V Karlových Varech například místní žáci vybudovali bylinkovou zahradu, která nyní slouží k setkávání generací. V Potěhách zase žáci pomocí dotazníků zjistili, že ve vsi nejvíc chybí dětské hřiště, pomocí prodejních jarmarků se jim podařilo získat dostatečnou částku a hřiště vybudovali.

Díky sbírce byl podpořen také vzdělávací portál jsns.cz, kde si učitelé mohou bezplatně stahovat dokumentární filmy a materiály pro výuku. „Nově jsme mohli na web zařadit 38 nových audiovizuálních lekcí a portál dál rozvíjet. V tuto chvíli je už 3 422 registrováno učitelů z 2 036 škol,“ říká Karel Strachota, vedoucí vzdělávacího programu Jeden svět na školách.

Učitelům rovněž organizace nabízí bezplatné kurzy a workshopy přímo v jejich školách. „Díky sbírce můžeme uspokojit velký zájem škol o kurzy, které učitelům pomáhají v práci s ohroženými dětmi,“ vysvětluje Petra Skalická ze vzdělávacího projektu Varianty.

Z výtěžku loňské sbírky, kde se sešlo dohromady 6 miliónů korun, bylo podpořeno fungování 12 předškolních klubů pro děti od tří do sedmi let, 88 studentů dostalo prospěchová retrostipendia, v rámci kariérního poradenství bylo individuální prací podpořeno 132 studentů a 1167 studentů absolvovalo workshop, 152 dobrovolníků doučovalo 217 dětí po celé ČR, 80 učitelů se zúčastnilo seminářů Jednoho světa na školách a Filmové kluby JSNŠ uspořádaly 104 projekcí, festivalů a filmových maratonů.


Sponzoři zdvojnásobují dary

Kampaň za lepší vzdělání nabízí jednu zvláštnosti, tzv. matchování 1:1, které začne 1. září a bude trvat jeden měsíc. Princip je jednoduchý: pošlete například 500 Kč a stejnou částku přidají i partneři Člověka v tísni. Váš dar se tak zdvojnásobí až do celkové výše 3,4 miliónu korun.

Dlouhodobá sbírka Lepší škola pro všechny je součástí zesilujícího trendu působení Člověka v tísni v Česku, který odpovídá ohlasům dárců a potřebám zvláště v oblasti vzdělávání a sociálního vyloučení.

Dárci mohou přispívat pomocí darů na účet sbírky 255 115 52 / 0300 nebo prostřednictvím platební karty na webu lepsiskolaprovsechny.cz

Vzdělávací projekty Člověka v tísni v číslech:
– Spolupracujeme s 3 300 školami
– 160 lekcí na audiovizuálním vzdělávacím portálu www.jsns.cz, využívá již 2036 škol
– 330 dobrovolníků pomáhá doučovat děti v 60 městech
– 2 780 pedagogů využilo školení o výuce prostřednictvím audiovizuálních prostředků
– Přes 2000 pedagogů a vzdělávacích pracovníků se loni zúčastnilo našich kurzů a workshopů
– 88 studentů jsme podpořili pomocí retrostipendií
– 132 dětí prošlo kariérním poradenstvím
– 267 913 žáků se za posledních 10 let zapojilo do projektu k moderním československým dějinám Příběhy bezpráví
– 3 300 studentů se zapojilo do týmových projektů Kdo jiný?
– 56 škol získalo certifikát Světová škola
– 1 436 projekcí a besed s odborníky uspořádaly studentské Filmové kluby jednoho světa na školách
– Ve spolupráci s učiteli a experty tvoříme kurzy akreditované ministerstvem školství
– Spolu s 90 experty pracujeme na systémových změnách

Sponzoři sbírky: Nadační fond AVAST, PentaGen, Hana & Dalimil Dvořákovi, Zátiší Group

Jana Hrubá: Jak bude naplněna „prázdná slupka“ novely školského zákona?

„Nemám rád slovo inkluze. Nejde o rušení speciálních škol. Jde o podporu vzdělávání dětí společně tam, kde žijí. Představa, že v každém okresním městě by mohla být speciální škola, je v ČR nereálná,“ řekl na tiskové konferenci 26. 8. 2015 hlavní řešitel projektu Systémová podpora inkluzivního vzdělávání v ČR (SPIV) doc. Jan Michalík z Univerzity Palackého v Olomouci.

O výstupech projektu jsme již psali ZDE.


Školy mají rok na přípravu

„Žáci a školy pomoc potřebují a zaslouží si ji. Novela školského zákona je zatím „prázdná slupka“. O jejím naplnění rozhodne MŠMT prováděcí normou a zajištěním financování,“ dodal.

Jistě máte ještě v živé paměti emotivní diskuse nad paragrafem 16a) této novely. Novelu předložil vládě v loňském roce ministr Chládek, schválili ji poslanci i senátoři a podepsal prezident. ČR tak reaguje na dosavadní stav vzdělávání, na výsledky šetření PISA a výtky Evropské unie. Paragraf 16 nabývá účinnosti 1. 9. 2016.

„Novela školského zákona umožní od příštího školního roku školám financovat asistenty pedagoga, školní psychology nebo pomůcky například pro sluchově nebo zrakově postižené děti. Školy mají nyní rok na to, aby si ujasnily, jaká podpůrná opatření potřebují a jak je zapojí do výuky a chodu školy,“ doplňuje Lenka Felcmanová z České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání. Mělo by proběhnout intenzivní vzdělávání pedagogů.

Znění novely a metodiku najdete ZDE.

Žákům se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) vzniká nárok na bezplatnou podporu a školám povinnost ji poskytnout. Právě začlenění podpůrných opatření do pěti stupňů stanoví ministerský prováděcí předpis, jehož návrh byl v červnu podroben kritice. Ministerstvo původně slíbilo zveřejnit tuto vyhlášku do konce roku 2015. Pro školy by to byl šibeniční termín, aby se mohly řádně připravit. Dnes ještě nevědí na co, neznají konkrétní podmínky naplnění zákona. Nárokovost podpory zřejmě vyvolá větší zájem rodičů.

Pavlína Baslerová, předsedkyně Asociace pracovníků speciálně pedagogických center, připomněla, že také školská poradenská zařízení zažijí příliv klientů, protože musí děti se SVP nově překlasifikovat podle vyhlášky.

Nové vedení ministerstva má co dělat, aby průtahy a případnou nedohodou situaci všem ještě nezkomplikovalo.


Pomoc projektu SPIV

Projekt byl servisní pro MŠMT. (Je ovšem otázka, do jaké míry jeho návrhy ministerstvo využije.) Nabízí školám interaktivní portál s poradnou, metodiku tvorby kurikul pro účastníky programů DVPP, celou řadu metodických materiálů, sborníky a učební texty, které psali (a ověřovali) poradenští pracovníci a učitelé z praxe.

V rámci projektu vznikla také řada návrhů na realizaci změn v nastavení vzdělávacího systému, řešení metodického vedení a financování podpory žáků se SVP, kvalifikovaný odhad finanční náročnosti podpůrných opatření, návrh pojetí kariérního systému pro poradenské pracovníky ve školství, návrh postupu implementace podpůrných opatření na léta 2015–2017 nebo standard práce asistenta pedagoga a návrh systému jejich vzdělávání. Vše naleznete na portálu projektu ke stažení.

V návrhu postupu implementace najdou svou kartu, návrh, jak by měli postupovat při přípravě, i ředitelé škol, třídní učitelé a učitelé. Zvláště pro ředitele to není právě málo práce.


Asistenti pedagoga nárokově

„Jedním z efektivních podpůrných opatření jsou asistenti pedagoga. Jejich počet každým rokem roste, minulý rok bylo na této pozici zaměstnaných téměř 9 tisíc lidí, což činí 5 700 plných úvazků. Z toho je více než 8 tisíc asistentů určeno pro děti se zdravotním postižením a přes 700 asistentů pro děti se sociálním znevýhodněním.

„Asistent pedagoga představuje jednu z klíčových forem podpory žáků. Tím, že se využití jeho služeb stane nárokovým, bude jistě tlak ze strany škol a rodičů na přiznávání tohoto podpůrného opatření většímu počtu dětí. Taková investice se ovšem vyplatí, asistent zvyšuje kvalitu výuky celé třídě, nejen jednomu dítěti“, obhajuje předpokládané vyšší finanční nároky související s novelou školského zákona Tomáš Habart, manažer projektu SPIV z Člověka v tísni.

V současné době je pozice asistenta pedagoga ukotvena velmi nesystémově a postupy přidělování asistentů pedagoga do škol a jejich financování se mezi kraji liší. Žáci se srovnatelnou mírou SVP tak dostávají odlišnou míru podpory v závislosti na tom, kde bydlí. Školy, rodiče i děti se SVP jsou opakovaně každý rok v nejistotě, zda škola na asistenta dostane potřebné prostředky. V projektu SPIV vznikla série materiálů, které pomohou asistentům v denní práci a které by mohly řešit jejich postavení systémověji (Standard práce asistenta pedagoga, Metodiky práce asistenta pedagoga atd.),“ uvádí tisková zpráva SPIV.


Bariéry inkluze

Součástí projektu byly četné analýzy a výzkumy. Najdete je v plném znění ve výstupech projektu.

Tisková zpráva projektu zdůrazňuje: „Za největší problém je vedením škol považován nedostatek finančních prostředků na platy speciálních pedagogů, psychologů a asistentů pedagoga. Inkluze podle škol nelze uskutečnit ve třídách s vysokým počtem dětí. Další bariérou inkluze dětí se SVP je nepřipravenost pedagogů pro práci s těmito žáky. Vlastního speciálního pedagoga má 18 % a školního psychologa jen 14 % běžných základních škol. Pouze polovina škol zapojených v jednom z výzkumných šetření uvedla, že je někým metodicky vedena, polovina škol naopak žádné metodické vedení nevnímá. Absenci metodického vedení uvedlo také 41 % pedagogicko-psychologických poraden a speciálně pedagogických center, které mají na starosti diagnostiku speciálních vzdělávacích potřeb, a doporučují školám, jak s dětmi se SVP pracovat.

Učitelé se podle výsledků šetření obávají i nároků spojených s podporou dětí se sociálním znevýhodněním. Upozorňují, že chybí jak normativně přidělované finance, tak i metodiky pro práci s těmito dětmi. Z praxe vědí, že je potřeba pracovat s celou rodinou. Podle odhadů projektu SPIV se jen těchto dětí v povinném vzdělávání nacházejí desítky tisíc – realistický odhad je, že jde o více jak 100 000 dětí, z nichž ovšem cca 35 000 bude mít nárok na podpůrná opatření s finančním příspěvkem. Analýzy ukazují velké rozdíly v počtu diagnóz mezi kraji, což prokazuje, že systém neumí speciální vzdělávací potřeby dětí správně identifikovat. Metodickou podporu proto potřebují jak pedagogové, tak školská poradenská zařízení.

Pavlína Baslerová říká: „Učitelé nejvíce vyžadují právě systematické financování a metodickou podporu. Pedagogové nemají obavu z dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, ale z toho, že na ně budou sami, že se o ně systém nepostará.“


Analýzy ukázaly velkou potřebu vzdělávání

Důležitá byla analýza potřeb učitelů, kteří budou podpůrná opatření realizovat:

„Ukázalo se, že nejčastějším problémem, se kterým se respondenti ve všech krajích ČR setkávají, je nezájem a nedostatečná spolupráce s rodinou žáka se sociálním znevýhodněním, ale i nízká motivace těchto dětí a žáků ke vzdělávání. Problematickými jsou vnímány i rozdílné vzdělávací potřeby dětí a žáků ve třídě. Dále bylo prokázáno, že téměř 64 % respondentů pracujících se žáky se sociálním znevýhodněním neprošlo v posledních letech žádným školením v dané oblasti práce. Podobná situace je i v případě respondentů, kteří pracují se žáky se zdravotním postižením (70 %). Zde je tedy patrná potřebnost DVPP v oblasti inkluzivního vzdělávání a lze očekávat poměrně velký zájem ze strany pedagogických pracovníků o připravované kurzy.

Nejvyšší zájem v rámci oblasti zdravotního postižení a znevýhodnění jsme zaznamenali o kurzy zabývající se žáky s poruchou autistického spektra, dlouhodobě selhávajícími ve výuce, či s kombinovaným postižením. Nejvyšší zájem projevili učitelé o problematiku žáků s poruchami chování. V případě formy kurzů jsou jednoznačně preferovány prakticky a interaktivně orientované kurzy se zapojením kazuistik, videoukázek či rolových cvičení.

V oblasti sociálního znevýhodnění jsou výrazně preferována témata kurzů, která se zaměřují na jejich osobní a profesní roli ve vzdělávacím procesu, na metodické postupy a návody, na identifikaci a překonávání překážek v procesu vzdělávání žáků se sociálním znevýhodněním a na specifické postupy práce se sociálně znevýhodněnými žáky. Zájem je orientuje také na problematiku tvorby individuálních vzdělávacích programů.

Důležitým zjištěním bylo, že jen necelá třetina pedagogických pracovníků, kteří se dennodenně setkávají se žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, prošla v posledních 2–3 letech vzděláváním zaměřeným na problematiku inkluze či integrace. Součásti zjištění bylo i zmapování, jakých kurzů či školení se respondenti zúčastnili.“

Zdroj.

Přesto 20% pedagogů odpovědělo ve výzkumu na myšlenku společného vzdělávání ano a 40,6 % spíše ano.

Souhrnnou prezentaci z tiskové konference včetně grafů najdete ZDE.

Tento rok tedy čeká ředitele a učitele opravdu hodně práce a vzdělávání. Na přípravě podmínek pro zavádění podpůrných opatření by se mělo podílet (a doufejme, že se bude podílet) i ministerstvo práce a sociálních věcí a ministerstvo zdravotnictví a celá vláda. Významnou součástí by měla být i osvěta pro rodiče. Jde o komplexní problém, nelze nechat všechno jen na resortu školství, na učitelích a školách.


A co říká ministryně?

Ministryně Kateřina Valachová odpovídá na otázku v rozhovoru pro Deník.cz: „Čerstvý průzkum ukázal, že 60 procent pedagogů vnímá společné vzdělávání zdravých 
a handicapovaných dětí jako přínosné, jen 16,8 procenta respondentů uvedlo, že jejich škola je na začleňování dětí s lehkou mentální poruchou do hlavního vzdělávacího proudu zcela nepřipravena. Jak tyto údaje hodnotíte?

Já důvěřuji školskému systému a učitelům, že zvládnou i tak nesnadný úkol, jakým je reálné nastartování společného vzdělávání dětí v hlavním proudu. Dokončujeme prováděcí vyhlášku k novele školského zákona a přehled podpůrných opatření, který musíme do 31. srpna odeslat Evropské komisi. Ubezpečuji vás, že se s kolegy detailně bavíme právě o tom, jak budou podpůrná opatření fungovat, jak je rozčlenit, která jsou spotřebního charakteru a která ne. Do konce roku připravíme pro terén metodické a organizační listy.

Otevřeně říkám, že to je obrovské množství úkolů a předem děkuji nejenom kolegům z ministerstva, inspekce, ústavu pro vzdělávání, ale především učitelům a ředitelům za práci, která je v následujících měsících čeká. Téma společného vzdělávání bude jedno z hlavních při mých výjezdech do krajů. Budu přinášet velmi konkrétní informace a zároveň chci čerpat z poznatků učitelů o problémech, které potřebují vyřešit, abychom od 1. září 2016 zajistili bezpečné prostředí pro všechny děti v rámci hlavního vzdělávacího proudu. Logicky vše musí být připraveno už ve fázi přijímacího řízení, aby děti a rodiče přesně věděli, do jakého prostředí půjdou. Čeká nás nadlidská práce, ale věřím, že ji zvládneme.“

(Zdroj: Perknerová, Kateřina: Budoucnost českého školství je růžová. Deník.cz 29. 8. 2015)

Jaromír Slavíček: Poslání učitele

Tento článek napsal jeden z našich dříve narozených kolegů v roce 2012. Možná vám bude připadat hodně exaltovaný. V poslední – racionální – době se nám toto pojetí povolání učitele někam vytratilo. Jako bychom se za něj styděli. Nebo už dnes nic z toho neplatí? Přesto je učitel tím nejdůležitějším činitelem pro úspěch každého žáka. Máme o tom data – výzkumy to ověřily.


Definovat tento pojem není příliš jednoduché. Jako kdyby mělo platit, že to, co je vznešené, nezastupitelné, se nedá jen tak vyjádřit několika prostými slovy.

Co je tedy vlastně životním posláním učitele? Jaký má smysl a má ho vůbec? Posláním učitele bychom měli nazývat hledání hlubšího smyslu jeho profesního bytí. Co by mělo být v tomto ohledu prioritní v pedagogické praxi, na to si ale musí každý z pedagogů odpovědět sám.

Někteří nalézají odpověď na tuhle esenciální otázku ve školních zákonech a předpisech, jiní ve svém všeobecném rutinním pedagogickém konání. Najdou se i takoví, kteří jsou přesvědčeni o zbytečnosti takových dotazů.

Pro řadu pedagogů učitelská profese znamená prožít svůj život za katedrou s úmyslem předávat mladé generaci patřičné vědomosti, současně ji i vychovávat, a tím umožňovat úspěšné zařazení do života.
Sotva totiž existuje něco tak prospěšného a vzletného, jako je každodenní obohacování mladých lidí znalostmi tak, aby se stali nosnými pilíři našeho národa.

Je však mylným názorem, že každý z nás již plní své profesní poslání tím, že se dává na dráhu učitele a automaticky se tím stává jakýmsi majákem vzdělanosti.

Ti z učitelů, kteří dokáží rozlišovat mezi povoláním a posláním, vědí, že realizací svých pracovních úkolů se stávají pouze vlastníky louče, kterou je třeba posláním teprve zažehnout, aby mohlo být dosaženo očekávaných výsledků. Jsou si vědomi toho, že ve škole pouze vyprávět a vysvětlovat nestačí, mládež je třeba inspirovat a ukazovat jí směr, jak dosáhnout vytčeného cíle.

Učitel musí dávat svým slovem, pohledy i gesty žákům na vědomí svůj zápal pro obor, který vyučuje, musí svými propracovanými výukovými metodami permanentně získávat jejich zájem o předávané učivo. Nesmí přitom hledět na ubíhající čas a neměl by se nechat odradit sebevětšími překážkami ve své práci. Měl by být svým každodenním vystupováním před žáky tvůrcem vize budoucnosti, nejednou však převzít od zažitého běhu dění otěže a nebát se v případě nutnosti své pedagogické úsilí přizpůsobit situaci!

Současně by si měl uvědomit, že jím vytyčený cíl je pro něj cestou nikdy nekončící, cestou, která ho bude v jeho výukovém úsilí provázet hodinu za hodinou, den za dnem po celý život!

Poslání učitele je nehmotné, neuchopitelné, je takové, které odmítá materiální vidění světa, a tím, že nabízí svěřenému mládí vědomostní povznesení, je v životě společnosti konáním ušlechtilým a vrcholně žádoucím. Jeho prostřednictvím můžeme z čehokoliv, co nyní existuje, z jakékoliv studentské reality vytvořit vnímavý svět poznání, a tím docílit touhy po osvojení si něčeho nového, pro život nezbytného.

Je hudebním nástrojem, který by měl v rukou svého nositele hrát skladbu, která uchopí srdce všech těch, kteří celá léta svého mládí prožívají v lavicích vzdělávacích zařízení. Nositelé odkazu J. A. Komenského by měli být svým posláním bytostně plně oddáni svému povolání a rozehrávat svým umem melodie, které dokáží nenásilně a plynule utvářet žákovu duši.

A kdo jiný, než celý učitelský sbor, jenž navíc disponuje celou škálou rozmanitých not vzdělanosti, by měl svou činností vytvořit oduševnělou, harmonicky znějící celistvou skladbu. Výukovým zápalem, který je spjat s přenosem informací, mají prostorami učeben vzplanout a následně se rozzářit plamínky poznání do plného jasu.

Emotivní apel? Snad… Možná… Ale i takový je pro život důležitý, neboť je třeba vyvinout veškeré možné úsilí, aby se poslání pedagogickou praxí stalo skutečností!

Je tedy zřejmé, že místo člověka s posláním je ve školství nenahraditelné a nanejvýš potřebné. Takových míst je v učitelském orchestru mnoho, jsou jich spousty a naší povinností je o tato místa se ucházet. Někdo vás učitele může napodobovat nebo za vás z okolí zaskakovat, ale vaše místo zůstane volné, dokud na něm nebudete stát vy!

Pokud chceme my všichni žít ve světě vzdělanosti, jaký si představujeme, je nesmírně důležité, abychom každý převzali dílčí zodpovědnost za to, jak si budeme počínat ve svém životě, nakolik se nadchneme pro konání ušlechtilých skutků, a pak se teprve s hřejivým pocitem v srdci zaposloucháme do výsledné symfonie harmonie těla a vzdělaného ducha.

Hana Vaverková: DOKUMENTY 79. Jak jsem se stala ředitelkou

Vzpomínka na Hančin začátek školního roku před více než dvaceti lety. Před týdnem jste mohli číst, jak to bylo dál a jak to je dnes. Tak abyste věděli, jak to začalo. Hani, hodně štěstí do nového školního roku! A vám všem ostatním samozřejmě také!


Původně jsem do smrti chtěla učit v Samotiškách. Podle mých tajných představ a snů mi tam na sklonku mého dlouhého života měli vděční vesničané postavit pomník. Ačkoliv, teď si uvědomuji, že pomníky se stavějí až po smrti, ne na sklonku. Každopádně jsem to se svou milou Evou – ředitelkou hodlala doklepat až do důchodu. Nic mi nechybělo, byla jsem šťastná a spokojená a netoužila jsem po kariéře.

Pak jsem se dozvěděla, že se osamostatňuje sousední školička. A že budou potřebovat ředitele. Mě! Napadlo mě vzápětí. S lítostí musím konstatovat, že jenom mě. Nikomu z mých příbuzných a přátel vůbec nepřišlo na mysl, že právě já bych se mohla ucházet o tak vysoký post.

Napřed jsem nad tím dumala jen pro sebe. Mám na to? A chci to vůbec? Jaká jsou pro a jaká jsou proti? Myla jsem schody a s definitivní platností si uvědomila, že to nechci. Že tu nynější pohodu za ředitelování a vyšší plat nevyměním. Že mi to za to nestojí.

O týden později jsem myla schody zase. Opět se mi hlavou honily argumenty, proč jo a proč ne, a když jsem domyla, uvědomila jsem si s definitivní platností, že to chci. Že to chci zkusit. Že si chci dokázat, že jsem fakt tak dobrá, jak si celý život namlouvám.

Můj muž lhostejně přikývl a zpozorněl, až když jsem naznačila, že v případě úspěchu u konkurzu strávím prázdniny ve své škole a že se bez jeho pomoci asi neobejdu. Se mnou nepočítej, odtušil. Zato mojí mámě se představa dcery ředitelky docela zamlouvala – ber to, budeš mít míň hodin a víc peněz, řekla zkušeně.

Moje Eva ředitelka nebyla vůbec nadšená. Společně jsme si poplakaly a pak začaly přemýšlet, co teď.

Čekala jsem na vypsání konkurzu. Začala jsem být pekelně nervózní a promýšlela chytré a vtipné odpovědi na otázky konkurzní komise. V noci jsem se budila a nemohla jsem usnout. Přestalo mi chutnat. Po ránu mi bývalo na zvracení. Zhubla jsem pár kilo. Otěhotněla jsem svojí školou, která ještě zdaleka nebyla moje. Jen někdy byla moje snová konkurzní komise spokojená, většinou mě vyhodili a jednou mi dokonce sebrali i řidičák! Pak jsem se dozvěděla, že konkurz do prázdnin nebude a že tam chtějí dát mladého učitele.

A máš to.

Jenže, to už jsem v tom byla až po uši. To už jsem svoji novou školu viděla zvenku i zevnitř a napřed jsem se zděsila a pak jsem se do ní zamilovala. Moje škola byla totiž poněkud obstarožní dáma, která vypadala nanejvýš zbědovaně. Padající omítka, podivné keře a kopřivy až do výše oken, uvnitř staré skříně na nejnemožnějších místech a do toho několik odpudivých závěsů, které visely, zcela nepochopitelně, tu a tam. Staré lavice a židle, sborovna s děsivým válečkem na zdi a obrovským bojlerem v rohu u stropu. Děti s rukama za zády. Ale veselé a milé.

Kdo může být lepší než já? věřila jsem si. Nějaký mladý učitel, co ten může vědět o málotřídce, dodávala jsem si odvahy. A rozvinula své sítě. Spojila jsem se s Klubem rodičů, kteří iniciovali osamostatnění školy a představila se coby horký uchazeč na ředitele. Oznámila jsem svůj zájem svým šéfům na Školském úřadě. V noci jsem se budila a nemohla jsem usnout. A pak mi řekli, že mi ji teda dávají, aťsi přijdu pro dekret a konkurz že bude později. Den jsem byla šťastná a šla to oslavit se svým mužem do hospody.

Ještě před prázdninami jsem se spojila s městským úřadem a dostala 100 tisíc na nejnutnější výdaje. Navázala jsem kontakty s místními řemeslníky a ukecala je na všechno, co mě nebo někoho jiného napadlo. Začátkem prázdnin jsem zorganizovala velkou brigádu a vyházela stoletý bordel z půdy a ze sklepa. Začalo se to rýsovat.

Po návratu ze čtrnáctidenní rodinné dovolené jsem propadla panice. To nemůžu stihnout! Vždyť už je konec července a vypadá to skoro stejně! Ale pak se to pohnulo. Malíř natřel, nalakoval a vymaloval. Stavební firma zazdila a vybouchala a instalovala a odmontovala. A taky udělala pěknej chodník. Dovezli mi nábytek. Nábytek z papíru. Kupodivu, vypadá bezvadně a drží! Přivezli a nalepili koberce. Do tělocvičny kryty na okna a světla.Každá místnost se měnila k nepoznání. Chyběla tomu koncovka.

Poslední srpnový týden. Propadala jsem zoufalství. Kamarádka, aranžérka Eliška, lepila obrázky na desky a čekala na stolaře, který otálel s dřevěným zázrakem, jenž nám měl zkrášlit vchod do šatny a na půdu. Mistr ochořel. Až zítra. Pozítří. Můj muž už nebyl můj muž. Mé děti mě tak tak poznaly a má matka chtěla umřít.Já byla ve své nové škole z roku 1928 a ona hlídala moje čtyři děti a dennodenně vařila. A volala, kdy už přijdu a dávala sluchátko do prostoru, abych slyšela, co se doma děje. Děly se hrozný věci. Moje děti si šly tvrdě po krku a mojí mámě, učitelce v důchodu, docházely síly.

Sobota, 2. září. Stolař vzkázal, že přijde ráno v sedm a že potřebuje chlapa k ruce. Můj sedmnáctiletý syn byl ochoten. Za stovku. Kolem osmé volal, že stolař dosud nedorazil. Já ho zabiju, říkala jsem si, když jsem na babetě uháněla ke své škole. Přišel hodinu po mně. Ranní cigaretka, kafíčko, pohoda. Já byla na mrtvici. Za pár hodin byl hotov a mohla nastoupit aranžérka Eliška se svým uměním. Skončily jsme pozdě večer a Elišce právě ujel autobus.

Já to asi stihnu, říkala jsem si. Ale byla jsem příliš unavená na to, abych mohla být i šťastná.

V neděli jsem sepsala slavnostní zahajovací řeč a zajela si do své školy vychutnat tu skutečnost, že se nám to podařilo. Byla to úplně jiná škola. Alespoň zevnitř. Ale prokoukla i zvenku. Ten příšerný vlnitý plech už byl v kůlně, ke vchodu do školy vedl chodník a tráva byla posečená. Uvnitř byly veselé obrázky a kytky a spousta místa. Staré skříně a další veteš zmizela a bývalá tmavost a ponurost byla ta tam.

V pondělí jsem porodila. Bylo to stejné jako čtyřikrát předtím. Nebo aspoň hodně podobné. Po krásném uvítání dětí a rodičů a dojemném proslovu (zaslzela jsem já a moje máma, čestný host, kterému jsem veřejně poděkovala, a pak ještě pár citlivějších maminek), když jsem vyprovodila několik návštěv včetně ředitele Školského úřadu, se kolem poledne dostavil pocit naprostého uvolnění, pohody a štěstí. Jako když právě po dlouhých bolestech vyplknete miminko.

V úterý jsem propadla beznaději. Co já si jen počnu? Kam se všemi těmi papíry? Na co se mě ptají, co po mně chtějí, co mám v které kolonce vyplnit? Proč mi chodí pořád tolik pošty? A kam ji mám zapsat? A jak se to dělá? A jak se vyplňuje ten příšerný peněžní deník? Chvíli jsem předstírala, že papíry nejsou. Strkala jsem je do šuplíku a pak je zase hodiny hledala a třídila. Tohle musím vyplnit a odeslat hned, tohle ještě chvíli počká. Snad.

Koncem prvního školního týdne jsem večer úpěnlivě telefonovala své kamarádce – ředitelce Evě SOS! Pomoz mi, já tomu vůbec nerozumím! Přijeď, řekla kamarádka, já ti to vysvětlím. Trochu se mi ulevilo a něco jsem s Evinou pomocí i pochopila. A pak přišly další papíry a další pošta.

Ten první týden jsem toho moc nenaučila. Chtěla jsem se hlavně poznat se svými žáčky. Ať vím, jak se jmenují, kde bydlí, co je baví a zajímá. Hodně jsme si povídali a zpívali a obešli jsme jejich domy i zahrady. Snad každý má hospodářství. Spoustu slepic a králíků, hus a kačen, sem tam kozu nebo prase. Jen kilometr od Samotišek a úplně jiná vesnice. A jiné děti. Tyhlety děti se nešťourají v nose, jako ty naše samotišské, zato přeukrutně a zcela nezakrytě zívají. A mluví jeden přes druhého a skáčou si do řeči a věší se na mě. Nevědí to, co znali moji žáci. Nemyslím tím učivo, ale běžné věci, jako jsou řeky a hory a třeba světadíly. Zdá se mi, že se ve světě orientují o hodně míň, než samotišské děti. Jako kdyby byly více venkovské. Méně světa znalé. Je to typem vesnice nebo učitelkou, která je měla dřív?

Mluvím a oni mě neposlouchají. Zmlknu a oni kecají dál. Vykřikují a překřikují se. Když je vyvolám, automaticky vstávají do pozoru i z koberce. Říkám jim, seďte, nemusíte vstávat. Jsou jiní než ti, na které jsem byla zvyklá. Ale už mi začínají být všichni blízcí a milí a myslím, že je to vzájemné. Tu a tam zvýším hlas, aby mě vůbec slyšeli. Zaraženě se na mě dívají a zkoumají, jestli to myslím vážně. Co blbnu. Olinka špatně mluví. Jindřich huhňá a ostatní si od něho odsedávají. Lucka vypadána dyslektika. Pavel a Petr budou asi nejchytřejší.

Budu je mít ráda. Všechny.


Zdroj: Vaverková, Hana: Jednou jsme dole, jednou nahoře. Deník začínající ředitelky. Praha: Agentura STROM 1997. ISBN 80-901954-8-2. Str. 3–5.

Celý text knížky si můžete stáhnout ZDE.



Další díly seriálu najdete ZDE.

Novinky v Pedagogické knihovně J. A. Komenského za červenec 2015

Pedagogická knihovna J. A. Komenského opět přináší řadu nabídek k četbě knih i časopisů. Zajímavá je tematická rešerše Badatelsky orientovaná výuka.


Novinky za červenec 2015

Sukova studijní knihovna (literatura pro děti a mládež):
první čtení
první stupeň ZŠ
druhý stupeň ZŠ
naučná literatura
přečtěte si s dětmi

Články:
z českých časopisů
ze zahraničních časopisů

Ukázky:

Radost žáků z objevování matematiky / Milan Hejný ; [Redaktor] Kateřina Lojdová – cze
In: Komenský : odborný časopis pro učitele základní školy – ISSN 0323-0449 – Roč. 139, č. 3 (2014/2015), s. 5–11.
Rozhovor s předním odborníkem v didaktice matematiky, který rozvinul účinný způsob výuky matematiky metodou nazvanou vyučování orientované na budování schémat (VOBS). Impuls k vytvoření tzv. Hejného metody, její počátky a vliv otce Víta Hejného, který ve 30. letech působil jako profesor matematiky na obchodní akademii. Sada učebnic matematiky pro 1. stupeň a připravovaná sada pro 2. stupeň základní školy. Představení metody, role učitele, vztah mezi znalostí a dovedností, testování. Přijetí/nepřijetí metody VOBS řediteli škol, učiteli a rodiči. Životní cesta profesora s matematikou.

Jak přiblížit laboratorní práce z organické chemie každodennímu životu / Naděžda Kopecká – cze
In: Komenský : odborný časopis pro učitele základní školy – ISSN 0323-0449 – Roč. 139, č. 3 (2014/2015), s. 49–54.
Praktická ukázka propojení abstraktního učiva s každodenním životem; laboratorní práce v 9. ročníku základní školy, ve které žáci sestavují modely vybraných organických složenin a popisují jejich praktické využití. Příklad žákovského pracovního protokolu a pracovního listu. Popis průběhu laboratorní práce – postřehy z praxe.

Kde hledat adekvátní informace při kariérním rozhodování? / Pavlína Šťastnová – cze
In: Učitelské noviny : týdeník pro učitele a přátele školy – ISSN 0139-5718 – Roč. 118, č. 8 (2015), s. 22.
Možnosti využití online informačního portálu www.infoabsolvent.cz, který propojuje sféru vzdělávání a trhu práce, kvalita je garantována MŠMT. Sekce Kam na školu nabízí komplexní vzdělávací nabídku všech středních a vyšších odborných škol s podrobným popisem oboru. Absolventi a trh práce, možnosti uplatnění, výše nezaměstnanosti aj. Poradenská sekce – rady a doporučení pro výběr školy. Nabídka informací i pro vzdělávání žáků se zdravotním postižením nebo znevýhodněním.

Motivace studentů pedagogických fakult k volbě učitelské profese = The motivation of students of faculties of education to choose the teaching profession / Anna Zelinková – cze – Obsahuje bibliografické odkazy
In: Aula : revue pro vysokoškolskou a vědní politiku – ISSN 1210-6658 – Roč. 22, č. 2 (2014), s. 3–24.
Získávání a udržení kvalitních učitelů v pedagogické profesi jako významný úkol vzdělávací politiky. Teoretická východiska, metodologie a výsledky výzkumu, který se na základě kvantitativní analýzy sekundárních dat pokoušel odpovědět na otázku, jaké jsou motivy studentů pedagogických fakult k volbě učitelského povolání. Sledovány byly rozdíly v motivaci mezi studenty podle pohlaví a věku a to, jaký význam jednotlivým typům motivů (vnitřní adaptivní, vnější adaptivní, vnější maladaptivní) studenti přikládají. Diskuse výsledků a vyvození závěrů.


Tematická rešerše: badatelsky orientovaná výuka

Ukázky:

Badatelské dovednosti jsou povinnou součástí kurikula: sdružení TEREZA školám radí, jak na to / Lukáš Doubrava – cze
In: Učitelské noviny : týdeník pro učitele a přátele školy – ISSN 0139-5718 – Roč. 117, č. 26 (2014), s. 4–6.
Odborníci tvrdí, že s pěstováním zájmu o přírodní a technické vědy se u žáků musí začít co nejdříve. Jednou ze snah je i tzv. badatelsky orientované vyučování (BOV), které je využitelné pro všechny přírodovědné předměty. Této metodě výuky se nás už pět let věnuje Sdružení Tereza, které pro základní a střední školy vytvořilo podrobnou metodiku a zásobník třiceti lekcí určených přímo pro výuku.

Badatelsky orientovaná výuka geografie / Dana Řezníčková – cze – Obsahuje bibliografické odkazy
In: Geografické rozhledy : výuka a popularizace geografie, ekologická výchova – ISSN 1210-3004 – Roč. 23, č. 1 (2013/2014), s. 12–15.
Možnosti využití badatelsky orientované výuky v hodinách zeměpisu. Rozvíjení badatelských dovedností jako součást způsobilosti žáků k systematickému řešení problémů. Popis základních kroků k rozvíjení dovednosti řešit problémy (zaměření pozornosti na daný problém, pojmenování problému, stanovení cíle atd.).

Badatelsky orientované vyučování matematice = Inquiry-based Mathematics Teaching / Libuše Samková, Alena Hošpesová, Filip Roubíček, Marie Tichá – cze – Obsahuje bibliografické odkazy
In: Scientia in educatione – ISSN 1804-7106 – Roč. 6, č. 1 (2015), s. 91–122.
Shrnutí dosavadních poznatků o uplatňování badatelsky orientovaného přístupu ve výuce matematiky. Posouzení existujících didaktických teorií a podob praxe v matematickém vzdělávání podle míry shody s principy badatelsky orientované výuky a charakteristika matematických úloh, které mohou být využity k badatelským aktivitám žáků. Náměty na několik úloh vhodných pro badatelské aktivity žáků prvního a druhého stupně základní školy a žáků střední školy.

Co je badatelsky orientované vyučování?

Sdružení Tereza připravilo v rámci projektu Badatelé.cz pro učitele metodiku a celou řadu námětů pro badatelsky orientované vyučování na 1. i 2. stupni základních škol.

Metodické materiály najdete zdarma ke stažení na webu www.badatele.cz, z kterého jsou následující informace.

Projekt Badatelé.cz je výsledkem spolupráce Sdružení Tereza a týmu učitelů, kteří pracovali 2 roky na metodě umožňující zařazovat badatelsky orientované vyučování do běžné výuky na ZŠ. Cílem této metody je pěstovat v žácích přirozenou zvídavost.

Badatelsky orientované vyučování neboli BOV je vyučovací metoda, která staví na přirozené zvídavosti žáků a vede žáky k aktivitě.
– 4 badatelské kroky
– Co dává bádání žákům
– Co na BOV říkají děti

BOV podporuje konstruktivistický, nikoliv jen transmisivní styl výuky. Využívá aktivizující metody (heuristickou metodu, kritické myšlení, problémové vyučování, zkušenostní učení, projektovou výuku a učení v životních situacích).

BOV využívá rozporuplných situací, které odporují žákovu dosavadnímu porozumění světu, protože právě tyto situace vzbuzují touhu „přijít věci na kloub“ a ta je základem bádání.

Výsledkem je to, že žáci kladou otázky, formulují hypotézy, plánují postup jejich ověření, provádějí pokusy, vyhledávají a třídí informace, vyhodnocují výsledky a formulují závěry, které nakonec prezentují před ostatními.

Víme, že je důležité rozvíjet badatelské dovednosti žáků základních škol, podněcovat tak u nich chuť zkoumat a dozvídat se nové věci. Tato metoda také rozvíjí jejich kritické myšlení, vede je k aktivitě a motivuje k samostatnému bádání.

Naším cílem je motivovat učitele, aby v žácích pěstovali přirozenou zvídavost, stavěli na ní a postupně žákům předávali zodpovědnost za jejich vlastní vzdělávání. Bádaní je k tomu dobrým nástrojem.


Bádejte i doma

Na webu projektu jsou připraveny také ukázkové příklady bádání na doma. Tyto lekce vznikly proto, že autoři nechtěli ochudit rodiče a jejich děti o radost z bádání.

Je možné, že vaše děti nemají možnost bádat ve škole, a proto neváhejte a bádejte s nimi doma.

Slaďování soukromého a pracovního života z pohledu zaměstnavatele

Slaďování soukromého a pracovního života je nový fenomén, který se pomalu zabydluje i v českém prostředí. Zaměstnavatel, který myslí na své zaměstnané i z pohledu firemních benefitů, flexibilních forem práce, slaďování rodinného a pracovního života, je žádaným a dá mu přednost většina uchazečů o zaměstnání, především pak z nově nastupující Generace Y.

V České republice pracuje v současnosti na flexibilní úvazek pouze 9 % zaměstnaných žen a 36 % žen s dětmi do 6 let pracuje na plný úvazek. Oproti tomu např. v Holandsku využívá flexibilní formy práce 46% zaměstnaných žen, v Nizozemí dokonce 64 %. Česká republika tak získala 2. nejhorší výsledek v rámci členských států EU. Evropská komise proto doporučila zavést v Česku opatření týkající se zvýšení zaměstnanosti žen a návratu rodičů po mateřské či rodičovské dovolené zpět do pracovního procesu.

I když situace není příznivá, staví se čeští zaměstnavatelé k využívání flexibilních úvazků paradoxně pozitivně. Dle studie společnosti Regus uvedlo 67 % oslovených českých firem, že díky flexibilním pracovním postupům se zvýšila produktivita práce a v 63 % firem panuje názor, že přímým důsledkem flexibilních forem práce je i vyšší obrat.

Společensky odpovědným zaměstnavatelem, kterému není lhostejný rodinný život jeho zaměstnanců, je bezesporu Ústav molekulární genetiky AV ČR, v. v. i. Již čtvrtým rokem provozuje mateřskou školu, která je zapsaná v registru MŠMT. V listopadu získal již v pořadí druhou dotaci z Operačního programu Praha – Adaptabilita na rozvoj prorodinných opatření, díky nimž mohou jejich zaměstnanci a zaměstnankyně slaďovat lépe svůj rodinný a pracovní život. Do projektu jsou začleněny i další ústavy Akademie věd – Biotechnologický ústav AV ČR, v. v. i., Fyziologický ústav AV ČR, v. v. i., Mikrobiologický ústav AV ČR, v. v. i. a Ústav experimentální medicíny AV ČR, v. v. i.

„Mateřská škola pro děti našich zaměstnanců se nám velice osvědčila – v posledním školním roce bylo přihlášeno do školky 14 dětí našich deseti zaměstnanců. Díky podpoře Evropského strukturálního fondu došlo k rozšíření kapacity o 5 míst, které můžeme nabídnout i ostatním ústavům. Pevně věříme, že se jim tento model zalíbí, a že v našem areálu budou vznikat další školky“, říká prof. Václav Hořejší, ředitel Ústavu molekulární genetiky AV ČR, v. v. i.

Doba realizace projektu z finančních prostředků ESF v rámci OP Praha – Adaptabilita je od 1. 11. 2014 do 30. 10. 2015. Projekt nepočítá pouze s provozem školky, ale v rámci prorodinných opatření se snaží umožňovat rodičům i flexibilní formy práce či ostatní benefity tak, aby usnadnil rodičům sladění práce s péčí o jejich děti.

Mateřské škola Akademie věd ČR s. r. o. zajistí v rámci programu firemní školka celoroční vzdělávací program dětí, který je obsahově ekvivalentní s programem státní mateřské školy. Dále zabezpečí odborný personál s odpovídajícím pedagogickým nebo zdravotnickým vzděláním i zkušenostmi. Vyřeší a zajistí veškeré hygienické, odbornostní požadavky na založení a provoz firemní školky dle standardů EU.

Evropský sociální fond, Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti

Cíle, vyplývající z projektu:
– Rozvoj firemní školky pro AV ČR i v oblasti práce s dvouletými dětmi.
– Usnadnění života rodičům, kteří se vracejí po rodičovské dovolené do práce.
– Zlepšení situace v oblasti rovných příležitostí na trhu práce.
– Otevření příležitosti pro částečné úvazky.
– Provedení evaluace úspěšnosti projektu školky.

Projekt je podpořen v rámci Operačního programu Praha Adaptabilita, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem.

Ústav molekulární genetiky AV ČR, v. v. i. (ÚMG AV ČR) je jedním z 54 ústavů AV ČR. Zabývá se základním výzkumem v oblasti molekulární a buněčné biologie. Ve 22 výzkumných skupinách a servisních útvarech pracuje celkem téměř 400 pracovníků, z toho cca 130 studentů (doktorandů a diplomantů). Ústav úzce spolupracuje s pražskými vysokými školami, působí na něm 8 profesorů a 7 docentů. Budova ÚMG zprovozněná v roce 2007 je nejmodernější výzkumnou budovou v ČR.

Renata Svobodová: Role učitele, limity role, míchání rolí

Pro zjednodušení můžeme říci, že učitel má roli vzdělávací a výchovnou. V roli vzdělávací informuje, podněcuje, předává, motivuje, inspiruje, kontroluje, řídí… v roli výchovné by měl být empatickým, naslouchajícím, podporujícím, ale také kontrolujícím a trestajícím. Na první pohled je jasné, že role učitele je již svým vnitřním obsahem nejen náročná, ale i rozporuplná.

Zdroj: portál RVP


Střet role profesionála učitele a člověka


Varianta učitel – rodič

Situace na menších městech velmi častá, dítě paní učitelky je zároveň žákem školy. Přináší rizika mezi kolegy. Kolegyně si ke mně jako ke kolegyni – matce dovolí podstatně více, než by si dovolila k jiné matce. Učitelka – matka se chová nepřiměřeně k dítěti, a to jak ve formě, že ho protěžuje, nebo že je na něj mnohem přísnější, aby nevypadalo, že ho protěžuje. Přináší rizika dítěti, děti učitelů jsou rizikovější jako potenciální oběti šikany.

Paní učitelka, matka samoživitelka, má velmi ochraňující vztah k synovi Jirkovi v 7. třídě. Má na starosti školní knihovnu, ale některé děti tam ani nechtějí chodit, neb tam pokaždé je Jirka, a oni už ho mají plné zuby, navíc se v knihovně povaluje Jirkova svačina a rozházený cvičební úbor. Kolegyně vědí, proč některé děti do knihovny nechodí, ale bojí se to kolegyni – knihovnici říci, aby ji nerozrušily.


Další varianta učitel – rodič

Problematické rodinné zázemí dítěte může vtahovat citlivé učitelky s méně pevnými hranicemi do pokušení suplovat dítěti matku. Může být těžké odlišit, kdy jsme již vtahováni do této pasti, a kdy ještě jsme podporující, pečující, ale stále profesionálové. Stává se i, že dítě toužící po naplnění svých přirozených potřeb, začne oslovovat paní učitelku maminko. Velké pole pro případovou supervizi, zejména pokud to není první případ tohoto typu, který se nám stal…


Varianta učitel – kamarád žáků

Riziko pro začínající učitele, ale především nezralé osobnosti, nejde jen o nepřiměřeně benevolentní přístup, ale mnohdy o nedůslednost v dodržování a vyžadování pravidel, či až koalici s žáky. Na lyžařském výcviku mladý pan učitel kouří s žáky za budovou, když přichází kolegyně, upozorní žáky „bacha, jde“.

Otázkou je, zda je to ještě posunutelné lepším směrem prostřednictvím supervize, zda se nejedná o otázku řízení a případný pracovně právní postih. Supervize může pomoci učiteli – kolegovi v rozhodnutí, zda by to opravdu neměl vědět pan ředitel. To je další zajímavé téma.

Při debatách o šikaně se učitelé diví, proč se často stává, že někteří, třeba i velmi slušní a spolehliví žáci, nepřijdou třídnímu učiteli říci, že někomu za spolužáků je ubližováno. Na dotaz, zda by šli sdělit řediteli či ředitelce, že kolega se chová neprofesionálně, viz výše uvedený příklad, či řada dalších (pan učitel pašuje na zahraniční školu v přírodě marihuanu, mladý pan učitel má houf obdivovatelek z řad žákyň, který si užívá a děvčata za ním chodí do kabinetu i jednotlivě, paní učitelka na škole v přírodě pravidelně nejen popíjela, ale zcela se opíjela…), zpravidla se objeví rozpaky…


Celý text článku si můžete přečíst ZDE.

Jana Hrubá: Bude ScioŠkola školou budoucnosti?

Nedávno řekl ředitel Waldorfského lycea Ivan Smolka: „Cesta není ve vylepšování současné školy, ale ve změně modelu.“ Ve světě už nové modely existují řadu let. U nás je takovým vizionářem Ondřej Šteffl. V září otvírá ScioŠkolu.

Ondřej Šteffl v rozhovoru pro Ekonom říká:

„…Myslím, že je čas přestat školství kritizovat a zkusit to dělat jinak a lépe. Ostatně americký vědec John Medina dospěl k závěru, že kdybychom chtěli využít prostředí nevhodné pro využití schopností mozku, navrhli bychom nejspíše něco podobného školní třídě.

V čem je škola nepřátelská?

Děti ve škole většinou dělají, co jim někdo nařídí, 45 minut sedí v lavici, poslouchají, nesmějí komunikovat, jsou pasivní, což není přirozené. Výuka bývá pro celou třídu jednotná, přitom každé dítě by potřebovalo něco trochu jiného. Mnoho dětí je ve škole ve stresu, ze strachu z neúspěchu a z úkolů, které jsou nad jejich síly.

I přes uváděné výhrady však školy fungují vcelku dobře.

Některé dokonce skvěle, existují výborné školy a skvělí učitelé. Když se ale podíváte na výsledky školství v průměru, tak to určitě dobře nefunguje… Navíc podle výsledků šetření PISA se děti ve škole nudí, pokládají výuku za ztrátu času, spoustu pro život potřebných věcí se ve škole nedovědí. Mnozí žáci dokonce kvůli škole končí v rukou psychologů či psychiatrů…“

Zdroj: Hníková, Eva: Peněz už mám dost, říká ředitel společnosti SCIO Ondřej Šteffl, který vydělal na vzdělávání a nyní chce vylepšovat školy. Ekonom č. 9 z 26. 2.–4. 3. 2015, str. 6

„Letos v září nastoupí do prvních tříd nejsilnější populační ročník za posledních 20 let. Potomci Husákových dětí přeplňují základní školy. A ředitel společnosti Scio Ondřej Šteffl vycítil příležitost. První základní školu otevře v září. A brzy by k ní pod hlavičkou společnosti Scio mohly přibýt další. Vznikne tak postupně celá síť škol.

Dnes není ojedinělé, že se rodiče nespokojení s běžnou základní školou, zpravidla vzdělaní třicátníci, čtyřicátníci, rozhodnou založit pro své potomky školu lepší. „Jenže narážejí na praktické problémy,“ říká Šteffl, který v roce 1990 založil úspěšné gymnázium PORG. Právě takovým skupinám rodičů chce se založením škol pomáhat…

Nová Scio škola má hned od začátku nabírat děti ve věku šest až jedenáct let. Do klasických tříd je však nerozdělí. „V běžném životě potkáváte lidi různého věku a s různými zkušenostmi, což je obohacující. Proč by to ve škole mělo fungovat jinak?“ uvažuje Šteffl.

Novou školu přirovnává k expedici. Má sice jasný cíl, ale cestou žáky potká řada neplánovaných situací, které je nutné průběžně řešit a určité věci změnit. Ze školy by si proto děti měly odnést schopnost a touhu se učit, aktivně reagovat na změny.

Ve Scio škole nebudou běžné třídy, ale místnosti připomínající knihovnu, kde budou mít děti k dispozici knihy, počítače a další pomůcky. Učitel má hrát spíše roli průvodce a poradce…“

Zdroj: Hníková, Eva: Šéf Scia zakládá novou školu, časem vybuduje celou síť. Ekonom.cz 26. 2. 2015


Principy ScioŠkoly


Svět se mění

Ve škole se může snadno stát, že se dětem ukazuje svět, jaký byl v době, když ho autoři zavřeli do školní učebnice. Ale svět se pořád mění. Ve ScioŠkole jsme proto s dětmi ve světě, jaký zrovna je.

V rychle se proměňujícím světě děti především potřebují umět se vypořádat se změnou. A zvládat změnu, to mimo jiné znamená ovládat umění se učit. Vedeme děti tak, aby jim neustálé učení nebylo na obtíž, ale radostí a výzvou.

ScioŠkola není uzavřený organismus – pozveme svět do školy, pustíme školu do světa. Budeme zvát do školy zajímavé hosty, představovat dětem zaměstnání rodičů, chodit na návštěvy do neziskovek, firem, muzeí…

Děti si postupně čím dál víc samy určují, co, jak a kdy se chtějí učit. Dáváme jim takovou svobodu, jaká podporuje jejich rozvoj. Nemáme učitele, ale průvodce, kteří děti doprovázejí v jejich učení.


Každé dítě je jiné

Více pohybu, více prostoru na otázky, více tvoření, více času. Každé dítě potřebuje něco jiného. Myslíme na to. Zároveň si děti mohou u nás v bezpečném prostředí vyzkoušet způsoby, které jim nejsou tak přirozené, ale mohou je posunout dál.

Každý ScioŠkolák s průvodcem a rodiči sestavuje svůj individuální plán učení a aktivit, který se odvíjí od jeho schopností a potřeb. Všechny děti by měly dosáhnout minimální úrovně v základních oblastech a mít možnost se mimořádně rozvinout v oblastech svého zájmu.


Vnitřní motivace táhne

Nejlepší motivace je, když děti mohou dělat věci, které jsou pro ně zvládnutelnou výzvou, dávají jim smysl a umožňují jim být součástí něčeho většího. Takové věci jsou ve ScioŠkole na denním pořádku.

Děti často pracují na reálných projektech (naplánovat výlet, vydat knihu, připravit výstavu…). Spoustu věcí se tak naučí jakoby mimochodem. Chyby považujeme za přirozenou součást učení, děti za ně netrestáme špatnými známkami. Známky dětem nedáváme vůbec, protože víme, že známky ničí tvořivost a motivaci. Průvodci pravidelně poskytují dětem i rodičům srozumitelnou zpětnou vazbu.


Vztahy jsou základ

Věříme, že k tomu, aby byl člověk šťastný, je mimo jiné potřeba, aby měl dobré vztahy s druhými lidmi. Průvodci ve ScioŠkole rozvíjejí s dětmi osobní vztah a podporují zdravé vztahy mezi dětmi. Dbáme i na dobré vztahy mezi průvodci a zajímá nás, jak rodiče vnímají naši práci.

Průvodci se pravidelně setkávají s dětmi individuálně. Děti často pracují ve skupinkách a učí se od sebe navzájem (i tím, že učí druhé). Uplatňujeme respektující přístup.


Fair play

Chceme, aby děti, které projdou ScioŠkolou, žily dobré a spokojené životy a aby byly aktivními tvůrci budoucího světa. Jsme přesvědčeni, že dobrý život má ten, kdo něčeho čestně dosáhl, váží si sám sebe, rozvinul své silné stránky, respektuje ostatní a ostatní respektují jeho, umí se radovat ze života a má odvahu prosazovat, co je správné. V takovém duchu děti ve ScioŠkole doprovázíme v jejich poznávání světa, druhých a sebe sama.

Našimi východisky a hodnotami jsou:
– svoboda
– morálka
– otevřenost
– optimismus
– aktivita
– odvaha

Zdroj: www.scioskola.cz/Principy


Jak bude ve ScioŠkole vypadat školní den?

– Školní den začíná v 9 hodin, ale děti mohou využít družinu od 7.30.

– Výuka probíhá do 14–15 hodin (s hodinou na oběd).

– Děti mohou být ve škole do 17 hodin a vybírat si z nabídky aktivit uvnitř i venku.

– Průvodci se pravidelně scházejí s každým dítětem a jeho rodiči. Společně vytvářejí a vyhodnocují plán učení, který vychází z jeho schopností a zájmů; každé dítě si může určit, co, jak a kdy se chce učit do takové míry, do jaké to pro něho znamená zvládnutelnou svobodu a prostor pro další rozvoj.

– Děti mají možnost učit se v rámci různých projektů, ve vyučovacích blocích s průvodcem, na workshopech, při tvořivých, hudebních a sportovních aktivitách, ve skupinkách, navzájem starší mladší, či samy.

– Ve ScioŠkole nezvoní. Místo toho se učíme odpovědně hospodařit se svým časem a respektovat čas druhých. Dynamiku výuky si děti, které to už zvládají, řídí samy, přičemž jim pomáhá průvodce.

– Děti mají k dispozici různé studijní pomůcky, knihy, časopisy, technologie, deskové hry, sportovní pomůcky, které mohou využít podle potřeby dané aktivity.

– Děti chodí na návštěvy do neziskovek, na univerzity, do muzeí, firem, na výlety a do školy přicházejí zajímaví hosté.


A co RVP?

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP) je i pro nás závazný. I když k němu máme řadu dílčích výhrad, je na něm skvělé, že je natolik otevřený, že umožňuje sestavit Školní vzdělávací programe ScioŠkoly (ŠVP), aniž bychom museli ustupovat z našich principů.

ŠVP připravují především ti, kdo budou ve škole pracovat – průvodci a ředitel. Zahrnuje v sobě všechny obvyklé vzdělávací oblasti a je doplněn také o množství témat a dovedností, které pokládáme za nutnou součást vzdělání – komunikace, rozvoj kreativity, učební autonomie a další…

Definitivní podoba ŠVP bude zveřejněna v srpnu.


Školné

Školné je v prvním roce 6 500 Kč měsíčně (včetně družiny, bez stravy); v dalších letech se ho budeme snažit snižovat.

Zdroj: www.scioskola.cz/Prakticke-informace


Školné jistě řadu čtenářů podráždí – samozřejmě si ho mohou dovolit jen někteří rodiče, kteří navíc vyznávají podobné hodnoty. Ale jak jinak by bylo možné u nás vyzkoušet nové principy a modely, když stát preferuje jen jeden model?

Přejeme ScioŠkole, aby se vize zakladatelů podařilo co nejúspěšněji realizovat.

Hana Vaverková: DOKUMENTY 78. Jednou dole, jednou nahoře… po dvaceti letech

A je to tady! Po dvouletém odpočinku a důchodové pohodě nabídka, která se neodmítá. Budu učit!

To bylo tak.

Před více než dvaceti lety jsem se stala ředitelkou málotřídky. Šla jsem do toho s vervou a představou, že konečně naplním své sny o tom, jaká by škola měla a mohla být. Bylo pár let po revoluci, doba alternativcům poměrně nakloněná a já měla dost sil, elánu a odvahy. Malá školička kousek od Olomouce se měnila zvnějšku i zevnitř, rodiče postupně uvěřili, že to jde i takhle, našli si nás i přespolní a doplnili početní stav. Šéfové na školském úřadě se vyměnili a ti noví si mě už na kobereček nezvali. Obklopila jsem se kolegyněmi smýšlejícími stejně jako já. Byla to paráda!

Ve škole jsem trávila spoustu času. Moje čtyři děti si postupně zvykly, že maminka není moc doma a teplé večeře znají jen z televizních seriálů. Můj muž, co zachraňuje životy, se brzy přestal ptát, co je k jídlu a naučil se samostatně hledat v lednici. Máma, učitelka v důchodu, mi pomáhala ze všech svých sil. A do všeho mluvila. Neměly jsme to spolu vůbec lehké.

S právní subjektivitou přišla svoboda vybrat si k sobě lidi a hromada lejster. Byrokracie hraničící s buzerací. Kontroly a audity. Výkazy, příkazy, vyhlášky, nařízení, směrnice… znáte to! Přestávala jsem být učitelka. Svoje češtiny a matiky jsem ještě dávala a občas se vypnula k ukázkovému výkonu – to když do naší školy zavítali návštěvníci z řad rodičů, učitelů a studentů. Stále více jsem měla pocit, že už nejsem dobrá učitelka a už vůbec ne dobrá ředitelka. O roli matky nemluvě. Prostě jsem nestíhala. Většinu dne jsem byla zalezlá ve své ředitelně – noře, jak říkaly kolegyně – a snažila se pochopit, vyplnit, doplnit, odeslat… a nezhroutit se.

Zhroutila jsem se o dvacet let později. Pěkně jsem si vyhořela. Bylo to akorát. Těsně před šedesátkou a s nárokem na důchod.

Hurá, konečně to mám za sebou. Už nikdy!!! Vyhodila jsem všechno, co se dalo. Spálila dva pytle papírů s pevným přesvědčením, že do školství mě už nikdy nikdo nedostane. Stala jsem se babičkou a náramně si to s první vnučkou Laurou užívala. Naučila jsem se vařit – fakt, až v šedesáti! Děti i manžel si brzy zvykli na teplé jídlo. Fámě, že láska prochází žaludkem, raději nevěřte. S mým mužem nehnulo i vepřo, knedlo, zelo, dokonce ani svíčková a hanácké vdolečky. Zato jsme oba krásně přibrali a nešlo to dolů. Začala jsem chodit na H. E. A. T. – to je takový pás pro rychlou chůzi. Za půl hodiny jsem splavená a je mi fajn.

Po roce zmizel odpor ke škole a alergie na děti. Ty cizí. Začala jsem se zajímat, co se ve školství děje, co ministr Chládek (panebože, to byl vykuk, co?), co moje někdejší PAU a vůbec.

Po dvou letech, to už měla Laura tři a začala chodit do školky, jsem si říkala – a to je všechno? Co teď? Co s přebytkem energie? Zatoužila jsem být prospěšná a potřebná i jinde než doma.

Někdy v květnu, pondělí to bylo, mi moje nástupkyně, ředitelka Katka zavolala a řekla – Mám volné místo, nechceš učit? Chci! Řekla jsem okamžitě. A bála se, že si to rozmyslí. Nerozmyslela.

A já si začala představovat, jak to teď bude bezva, budu učit češtinu a matiku v páté, to umím, to mám přece v malíčku. A bez přípravy. Žádné stohy papírů a žádná zodpovědnost za úplně všechno.

A pak mi Katka řekla – a ještě vlastivědu ve čtverce a v pětce a společnou hudebku pro obě třídy. Vlastivědu? Já? Hudebku? Budou mi na to stačit moje tři akordy na kytaru a hlasivky po operaci? A co si pamatuju ze zeměpisu a dějin? Skoro nic! A v páté se bere Evropa a války a panovníci – vždyť já znám jenom Karla a Václava! To bude průser!

Aby nebyl, začala jsem se připravovat hned z kraje prázdnin. Ze školy jsem si dotáhla RVP, ŠVP, tematické plány, učebnice a pracovní sešity a další materiály, které budu potřebovat. Otevřu, kouknu a strnu. Víte, že nejvyšším pohořím Uralu je Narodnaja a měří 1894 m. n. m.? A že hlavním městem Makedonie je Skopje? Já tedy ne. Zatím.

Taky jsem se podívala do Metodického průvodce. A co čtu? Na straně 4 je tabulka s návrhem klasifikace. 100–90 % – 1. Fajn. Ale 49–25 % – 4! Takže když napíšu písemku nebo test na 46 %, už je to na čtverku? U mě tedy určitě ne. To by byla krásná trojka! I na 40 %! A možná ještě na 30 %…

Ve druhém červencovém týdnu jsem dostala mejlem coby nová členka sboru pozdrav od ředitelky Katky s osmi přílohami. Prý ať víme s předstihem, co nás příští školní rok čeká – ha, ha, ha. Mě třeba funkce preventisty krizových jevů, koordinátora ŠVP, koordinátora DVPP a taky budu mít na starosti objednávku UP a učebnic. K tomu dozory o velké přestávce a při obědě… ach jo, to fakt miluju! To se vždycky pěkně najím… vzhůru k žaludečním vředům! A samozřejmě významný podíl na školních projektech a akcích. To je jich tolik? Proč? No, protože sis to tak někdy před dvaceti lety vymyslela, Haničko!

Teď mi to konečně došlo. Sice s menším úvazkem, ale jinak s celou parádou české učitelky. Tak tohle jsem tak chtěla?!?

Ale jo. Je teprve půlka července. Budu se učit. Nastuduju dějiny a taky evropské řeky a velehory. Budu si často zpívat a brnkat na kytaru. Pustím si Smetanu a Dvořáka a taky Bacha a Beethovena. Osudovou…


Knížku Hany Vaverkové „Jednou dole, jednou nahoře. Deník začínající ředitelky“, kterou jsme vydali v roce 1997, si můžete stáhnout ZDE. Je to opravdu autentický dokument!


Další díly seriálu najdete ZDE.

Iva Stuchlíková, Tomáš Janík a kol.: Oborové didaktiky: vývoj – stav – perspektivy

Problémem českého školství je, že oborové didaktiky u nás nebyly po dlouhou dobu s náležitými nároky systematicky pěstovány. Přesto se rozvinuly do podoby relativně svébytných vědních disciplín, jak o tom svědčí tato kniha.

Iva Stuchlíková, Tomáš Janík a kol. (2015): Oborové didaktiky: vývoj – stav – perspektivy. Brno, Masarykova univerzita.

Oborové didaktiky jsou vědními disciplínami zaměřenými na oborově specifickou dimenzi vyučování a učení ve škole i mimo ni. Jejich agenda sahá od vymezování a zdůvodňování cílů oborového vyučování a učení přes výběr, legitimizaci a didaktickou transformaci obsahů až k metodické strukturaci učebních procesů.

Problémem českého školství je, že oborové didaktiky u nás nebyly po dlouhou dobu s náležitými nároky systematicky pěstovány. Přesto se rozvinuly do podoby relativně svébytných vědních disciplín, jak o tom svědčí tato kniha. Jejím cílem je podat pohled na vývoj a stav oborových didaktik v České republice a naznačit perspektivy jejich dalšího směřování.

Kniha je zdarma dostupná on-line či k zakoupení v tištěné verzi v Obchodním centru MU.


Zdroj: Didactica viva

Jak ve škole s dětmi mluvit o tématu katastrof?

Učitelé pracují ve školách s dětmi, které zažily na vlastní kůži povodně. K mnoha dětem se také dostávají zprávy o nejrůznějších katastrofách doma i ve světě. Jak s dětmi mluvit o jejich případné těžké zkušenosti? A jak vůbec zařadit téma katastrof do výuky?

Diakonie ČCE – Středisko rozvojové a humanitární spolupráce připravilo pro učitele základních škol i pedagogy volného času seminář „Mimořádné události v globálních souvislostech“.

Zkušení lektoři v něm nabízejí pedagogům způsob, jak s dětmi mluvit o katastrofách, především o povodních v České republice i ve světě. Předvedou konkrétní aktivity, které mohou učitelé využít při výuce. Žáci díky nim porozumí tomu, co se při katastrofách děje, a budou vědět, jak v případě potřeby zodpovědně jednat.

Školy dostanou také metodický sešit a CD „Mimořádné události v globálních souvislostech“. V šesti lekcích jsou v něm názorně zpracována témata pro mladší i starší žáky s popisem aktivit, metodickými pokyny a informacemi pro učitele.

Seminář trvá osm vyučovacích hodin a do konce roku 2015 zdarma. Koná se v Diakonické akademii v Praze, v Belgické ulici 22, ve dnech 17. září, 16. října, 24. listopadu 2015, vždy 9.00–17.00 hodin.

Podrobnější informace a přihlášku k semináři najdete ZDE.

Diakonie ČCE – Středisko rozvojové a humanitární spolupráce poskytuje humanitární pomoc při povodních v České republice a organizuje rozvojovou spolupráci a humanitární pomoc v zahraničí. Spolupracuje s dobrovolníky a věnuje se osvětě ve školách.

Chyby začínající učitelky

Učitelka, autorka a zakladatelka vzdělávacího portálu pro učitele Mindsteps Inc. Robyn Jackson píše na webu Teach Thought o tom, jak důležité je učit se z chyb – nejen pro děti, ale i pro dospělé, včetně učitelů.

Zdroj: Scio 16. 6. 2015


Ve svém článku uvádí pět chyb, jichž se dopustila jako začínající učitelka, a jak se z nich poučila:

1. Brala jsem všechno osobně – když žáci neposlouchali nebo nepracovali, chápala to jako neúctu nebo urážku, vinila vždy žáky. Když si uvědomila, že nejde o její osobu, mohla žákům lépe pomoci v učení i v chování.

2. Vyhýbala jsem se jednání s rodiči – chápala rodiče jako protivníky nebo problém. Když s nimi začala jednat jako s partnery, obvykle dospěli ke shodě.

3. S intervencí jsem začala až tehdy, když žáci neprospívali – špatnou známku na vysvědčení už nešlo zlepšit. Začala sledovat každý výsledek a zasahovat při první známce problému.

4. Bála jsem se dělat chyby – chtěla být nejchytřejší ve třídě a všechno znát. Přiznání vlastní chyby ukázalo žákům, že mýlit se je v pořádku, dodalo jim to pocitu důvěry a bezpečí.

5. Snažila jsem se probrat všechnu látku – ne všechna témata je však třeba probírat úplně do hloubky, důležité je soustředit se na standardy a priority.


Zdroj.

Vendula Davidová, Iveta Povalačová, Martina Purkertová, Vendula Tomanová, Kateřina Zapletalová: Pregraduální příprava budoucích učitelů primární školy z pohledu studentů daného oboru

Článek informuje o pregraduální přípravě budoucích učitelů primární školy a o tom, co samotná pregraduální příprava představuje. Jednou z důležitých součástí pregraduálního studia je získávání profesních kompetencí, které jsou nezbytné pro komplexní činnost učitele. V závěru se věnuje studentským hodnocením kvality (SHK) a výzkumné sondě, jejíž výsledky představují postoje studentů k výuce a k praxi v rámci studia.


…Výzkumné šetření

Záměrem článku je reflexivně pohlédnout na úroveň rozvoje profesních kompetencí v rámci pregraduální přípravy budoucích učitelů. Pro tyto účely jsme zvolili realizaci studentského hodnocení kvality. Studentské hodnocení kvality (SHK) vystihuje naprosto přirozenou věc, a to právo studentů vyjadřovat se k dění na své škole, zvědavost pedagogů na to, co si posluchači odnášejí z jejich přednášek, o úsilí vedení neustále se zlepšovat a nabízet co možná nejkvalitnější vzdělání. Dle zákona o vysokých školách (zákon č. 111/1998 Sb.) uznává studenty za rovnoprávné členy akademické obce a stanoví jejich zákonné povinnosti i zákonná práva. Mezi ně patří také účast studentů na hodnocení a zajišťovaní kvality vysokých škol. Jejich hodnocení je dílčím, avšak velmi důležitým úsekem posuzování kvality vysokých škol.

Na pedagogické fakultě univerzity Palackého v rámci zkvalitňování výuky probíhá hodnocení výuky v prostředí systému EDIS. Jedná se o pilotní testování nového systému evaluací na Univerzitě Palackého. Nově je však možné hodnotit výuku také prostřednictvím mobilní aplikace evUPOL, a to v Androidu i iOS. Stejný systém hodnocení využívají i jiné univerzity, například univerzita Karlova, Západočeská a Žilinská.

Dále se využívají i studentská fóra, jako příklad můžeme uvést primat.cz. Server Primát.cz byl spuštěn v lednu roku 2008, je spravován studenty skoro ze všech vysokých škol, a denně ho navštíví tisíce studentů, kteří si navzájem pomáhají a sdílí studijní materiály, které přispívají k efektivnějšímu pochopení látky. Toto fórum bylo vytvořeno společností Bepositive, která se zabývá tvorbou webových stránek, eshopů a portálů.

Snahou našeho autorského týmu bylo prezentovat názor studentů oboru Učitelství 1. stupně ZŠ nejen k výuce a k praxi v rámci studia, ale i k následnému uplatnění v profesním životě. Dalším záměrem našeho výzkumného šetření bylo zpřístupnění získaných informací širší veřejnosti, a také zdůraznění důležitosti vysokoškolského vzdělání učitelů primární školy.

V našem výzkumném šetření jsme se zaměřili na všechny studenty prezenční i kombinované formy studia v celém spektru studijních ročníků oboru Učitelství 1. stupně základních škol Univerzity Palackého v Olomouci. Respondenty jsme oslovili pomocí e-mailových zpráv a příspěvků na sociální síti.

Pro naše výzkumné šetření jsme zvolili sondu kvantitativního charakteru, která měla za cíl získat objektivní informace pomocí velkého množství respondentů. K získání potřebných informací jsme zvolili dotazníkový formulář, na který nám zodpovědělo 41 % z celkového počtu studentů tohoto oboru, což je 124 respondentů. Výběr metody výzkumného šetření jsme podřídili jednoduchosti manipulace s dotazníkem a snadnému získávání potřebných informací od respondentů.

Dále jsme stanovily následující výzkumné otázky:
– Jak studenti hodnotí silné a slabé stránky výuky?
– Jaký význam přisuzují studenti praxi v rámci oboru?
– Do jaké míry splnilo studium očekávání studentů?

…V případě, kdy respondenti odpověděli na poslední otázku záporně (26%), byli požádáni, aby individuálně uvedli důvod, proč škola zklamala jejich očekávání. Nejvíce frekventovanou výtkou byl dle tázaných nedostatek praxe. Dále zklamaní respondenti pociťují nedostatek předmětů přímo propojených s praxí, tedy jejich skutečnou využitelnost při vlastní praxi. V další řadě uvádějí námitky, že některé předměty nevyučují učitelé, kteří sami vyučovali na 1. stupni ZŠ, a proto předmět učí neefektivně. Vícekrát se v individuálních poznámkách opakovalo, že někteří učitelé „méně podstatných“ předmětů mají nesmyslné požadavky. Vytýkána je i chaotická organizace při tvorbě rozvrhů. Respondenti kombinovaného studia uvedli za nedostatek chování některých vyučujících, kteří předem nedají vědět o odpadající výuce a tito studenti přijedou často z velké dálky na výuku zcela zbytečně.

Uváděné nedostatky byly reflektovány jen jednou čtvrtinou respondentů. Třem čtvrtinám respondentů byla jejich očekávání o studiu splněna, což je velmi významný podíl.


Závěr

Závěrem lze říci, že názor studentů tohoto oboru je kladný. Studium splňuje jejich očekávání, s určitými výtkami nebo pochvalami. Za velmi přínosné lze považovat zjištění, jak studenti chápou silné a slabé stránky výuky a případná možnost se těmto slabým vyhnout a posílit či podpořit ty silné. Článek slouží jako určitá zpětná vazba pedagogické fakultě. Námětem pro další šetření v oboru připravující budoucí učitele primárních školy by mohly být otázky: „Jak docílit ještě lepších výsledků?“ nebo „Jak se vyhnout negativům?“.


Celý text včetně grafů najdete ZDE.