NEMES: DOKUMENTY 104. Co potřebují učitelé?

V roce 1995 pracovali členové NEMES na projektu „Zmapování potřeby, rozsahu a náplně služeb pro učitele a školy“. Bylo jasné, že toho školám a učitelům chybí opravdu hodně. Obrátili se proto s anketou na učitele, psychology a další spolupracovníky. Výsledek ukazuje, že mnoho potřeb nebylo naplněno dodnes. Možná to ale učitelé dnes cítí jinak. Bylo by dobré to zjistit.


Vážená paní učitelko, vážený pane učiteli,

k tomu, aby učitel mohl dobře vykonávat svou náročnou práci, potřebuje řadu služeb (počínaje kvalitními pomůckami přes informace o nových přístupech v pedagogice až po péči o vlastní dobrou kondici, své dobré tělesné i duševní zdraví).

Skupina NEMES pracuje na projektu zmapování potřeby rozsahu a náplně služeb pro učitele a školy. Dovolujeme si obrátit se na Vás s prosbou, abyste nám napsali, co Vy osobně pociťujete jako nedostatečně zabezpečené služby pro svou práci (nebo co obecně učitelé ke své práci potřebují). Je tohoto jistě hodně, na základních okruzích potřeb se pracovní skupina, která se tímto projektem zabývá, již shodla.

Naším cílem je podat návrh na zabezpečení těchto služeb, vycházející ze skutečných potřeb učitelů… Prosili bychom Vás, abyste volně ke každému níže uvedenému okruhu (nebo alespoň k některým) napsali, co Vám v této oblasti chybí, jak by zabezpečení potřebného mělo fungovat v praxi (akceptujeme i představy, jak by to rozhodně nemělo být).

Je třeba vycházet ze skutečných potřeb učitelů, nepromarněte proto příležitost se k tomu vyjádřit, pozdější nářky na to, jak to ti „nahoře" udělali zase špatně, nám již nepomohou…

Děkujeme za ochotu.

Dr. Jana Nováčková, vedoucí pracovní skupiny


Oblasti potřeb
– Další vzdělávání
– Poradenství (pro učitele, pro rodiče, pro děti, právní, zdravotní jiné)
– Informace (týkající se samotného školského systému, informace o nabídkách – jakého druhu, jakou formou)
– Materiální oblast
– Servis nemateriální povahy
– Potřeby v oblasti tvorby výukových programů
– Personální potřeby škol (pomocníci učitele, zabezpečení zájmové činnosti dětí, psycholog, ekonom)
– Potřeby navazující na profesi (kluby, zájmová sdružení)
– Legislativní zabezpečení
– Péče o vlastní zdraví

Případně další potřeby, které se do předcházejících kategorií nevejdou.

Zdroj: NEMES potřebuje vaši spolupráci. Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, květen 1995, roč. 2, č. 9, str. 15. ISSN 1210-6313


Jak dopadla anketa?

Odpovědi, které jsme dostali v dotaznících, se značně lišily podle toho, zda to byl náhodný vzorek učitelů nebo zda byly od učitelů na akcích PAU nebo na některých jiných vzdělávacích akcích. Samostatnou kapitolou jsou odpovědi psychologů. Zdá se, že přesně v tomto pořadí se také odpovědi přibližují k podstatě věci.


Zjevné profesní potřeby

Učitelé:

1. S láskou umět přijmout každé dítě takové, jaké je

2. spolupráce s rodiči
menší počet dětí

3. spolupráce s rodiči
vzdělávání rodičů
výměna názorů, výměnné zájezdy (až po evropské měřítko)

4. psychologie
nové metody
vědět o dopadech tradičních metod

5. seznámit se s pedagogicko-psychologickými východisky práce učitele, seznámit se s důsledky jednání učitele na osobnostní rozvoj žáka, prožitkové metody

6. chtít hledat nové formy = neustále se vzdělávat
potřeba většího tlaku od rodičů, jejich informovanost, co vše ve škole může být
všímavého ředitele

7. nechat učiteli více prostoru k jeho seberealizaci a tvořivosti

8. menší počet žáků
zájem o spolupráci ze strany rodičů, obce, školského úřadu
materiální zabezpečení
volnost pro tvořivost
podpora vedení školy
lepší vztahy MŠ a ZŠ

9. podpora ředitele i kolegů
mít výběr ve vzdělávání, protože každý potřebuje něco jiného (ne jen knižně)

10. podporu a důvěru nadřízeného při používání netradičních forem
seznamování s novými trendy
předávání zkušeností
vzájemná důvěra rodič–učitel

11. větší zájem rodičů
menší počty žáků
materiálové zabezpečení
větší kapacita OPPP, lepší a rychlejší vyšetření

12. praktické seznámení s různými postupy
umět řešení konfliktů

13. vzdělávání v oblasti psychologie
výcvik komunikačních dovedností
prezentace školských problémů v médiích (TV: lidé málo čtou)

14. činnost psychologa na škole
materiální vybavení školy
spojení MŠ a 1. třídy
včasné zařazování dětí do ZvŠ (dítě je stresováno, má ze školy strach…)

15. snaha pracovat na sobě – „nikdo přece nemůžeme říci, že už umíme všechno"

16. co nejvíce pracovních seminářů, dílen
dobrou literaturu (jako Portál)
zájem, podpora vedení
změna koncepce přípravy učitelů na PedF

17. legislativa v souladu s požadavky transformace – stálá sešněrovanost učitele popularizace transformace v masmédiích

18. změny v systému školství
zmenšit počty žáků
zvýšit platy
nelpět na dodržování osnov
vzájemná úcta mezi učiteli, snaha vzdělávat se, pružnost

19. popularizace transformace v masmédiích
zvýšit platy
lepší atmosféra v pedagogických kolektivech – závist, pomluvy, neupřímnost
abych se nemusela stydět, že jsem kantorka (uznání veřejnosti)

20. nedostatek času na vyučování – nutná redukce učiva

21. nechat víc prostoru učiteli, nesvazovat ruce časovým rozvržením učiva
změna přístupu kontrolních orgánů

22. změnit stávající systém, zejména osnovy – ty nevyhovují současnosti
větší prostor učitelům

23. dořešit základní učivo
vedení školy – zajistit dostupnost a včasnost nových předpisů a vyhlášek

24. kurzy pro celý učitelský sbor
konkrétní ukázky nové výuky

25. učitelé druhého stupně nemají potřebu dál se vzdělávat (jedině s příslibem většího platu)

26. nové psychologické poznatky o dětech i o učitelích samotných
nové výukové metody použitelné pro naše podmínky
asertivní chování

27. chybí poznatky o procesech učení, o psychice dítěte
vzájemná setkání z různých škol

28. mít tolik času, kolik děti potřebují pro zvládnutí učiva
lepší materiální vybavení (pomůcky)

29. musí se začít od školských odborů

30. chybí větší informovanost učitelů

31. povinné vzdělávání učitelů
známe málo zkušenosti z jiných zemí

32. přeplněné osnovy, nedostatek času

33. aby učitelé věděli, co mají očekávat od nových metod, jaké výsledky, co a jak při jejich použití hodnotit

34. když chce učitel pracovat nově, není to otázka financí nebo jiných omezení – učitelé se potřebují stále a dále vzdělávat

35. více vzdělávacích aktivit, více vzájemných setkání
podporovat právní vědomí učitele

36. více informací o nových směrech
vytvoření lepší, přátelské atmosféry na škole
menší počet žáků
čas na sebevzdělávání a kvalitní přípravu
více komunikace a spolupráce mezi učiteli při řešení problémů
spravedlivé ohodnocení učitelovy práce

37. apel, aby se bral zřetel na vyšší úroveň rozvoje dítěte (sebepoznání jeho "já")

38. větší volnost při plánování učiva
semináře a setkání učitelů z různých škol
úprava osnov

39. pomocní učitelé
menší počet žáků
větší prostor ve třídách (odpočivné koutky)

40. kurzy pro celé učitelské sbory
kurzy pro rozvoj osobnosti učitele (relaxace, duševní hygiena, asertivita)

41. lepší informovanost inspektorů a školských úřadů o nových metodách

42. menší počet žáků
po odučení určitého počtu let možnost jiného zaměstnání na jeden–dva roky
zvýšit uznání profese

43. zbytečně moc nakladatelství, moc učebnic
nedostatek času

44. vědomí perspektivy (i finanční i duchovní)
přístup k informacím a vzdělávání

45. vzdělávání většího množství učitelů
větší informovanost ve všech sférách
návštěvy na školách s novými metodami a programy

46. mít znalosti o psychologii dětí, o jejich potřebách a chování a znát metody, jak správně reagovat, aby se nikomu neublížilo. Mít možnost naučit se takové metody a vyzkoušet si je

47. podpora ředitelů a školských úřadů při realizaci nových přístupů

48. lepší vybavení škol, nedostatek materiálu a pomůcek učitele svazuje
časové plány svazují
stále moc jiných aktivit ve škole, učitel nemá čas na žáky
nepochopení a nedůvěra za strany starších kolegů

49. lektoři by se měli vnucovat na školy
lektorská skupina, která by na místě předvedla jiné než frontální výuku, aby si na to učitelé mohli „sáhnout"

50. aby se učitelé mohli podívat do jiných škol s odlišným způsobem vyučování a vidět to na „vlastní oči"

51. náslechy na školách s novými přístupy

52. informovanost v masmediích
administrativní věci posílat na školy a na ŠÚ v dostatečném předstihu
semináře na školách

53. důkladně vysvětlovat učitelům podstatu změny, o co se jedná
celý učitelský sbor na stejné akci
„citlivé vedení upevní sebevědomí jinak deptaného učitele a učiní ho mnohem vnímavějším a přístupnějším"
vzdělávání vedení školy

54. poučení o alternativní výuce nejrůznějšími formami

55. výměna zkušeností
vydávání příruček a pomocných a ujasňovacích materiálů
přednášky a cvičení pro vedení školy včetně organizačních a administrativních záležitostí
proškolování mladých začínajících učitelů nebo studentů

56. informovat co nejvíc učitelů o nových učebních metodách a systému práce
legislativa
nové předpisy a novely dodávat v předstihu
informace podávat jen o tom, co je ověřené na školách

57. vzdělávání vedené stejnými novými metodami, jaké by učitelé měli sami používat s dětmi

58. aby kurzy byly pořádány v době výuky, aby tím dala škola najevo, že má zájem o vzdělávání svých učitelů = podpora školy

59. pro všechny podniky jsou výdaje na školení zaměstnanců samozřejmostí, pro školy stále ne
nabídka seminářů i pro celé školy v době vedlejších prázdnin nebo víkendů
programová nabídka dalšího vzdělávání

60. vzdělávání mimo dovolenou

61. setkání učitelů z malotřídek – ti mají k novým postupům nejblíže

62. zvýšit společenskou prestiž učitelského povolání:
– vlastní prací učitelů
– přípravou na PedF
– pozitivním informováním v masmediích
– další vzdělávání učitelů (exkurze, tematické zájezdy, studijní pobyty a přitom nenarušovat vyučování)
– zlepšit materiální podmínky, doprava do zaměstnání, bytové podmínky pro mladé učitele vybavit učitele i školské pracovníky informacemi i metodikou k transformaci
– zajistit legislativu včetně právní bezpečnosti učitele

63. procházet praktickými kurzy na nové techniky, praktiky, metody a formy práce

64. vytvořit tzv. Kulturní učitelská centra
vytvořit podmínky (materiálové, prostorové) pro fungování Center dalšího vzdělávání učitelů

65. posunout sám sebe, pak teprve může nastat posun kupředu v práci s dětmi
k tomu potřebuje učitel neustálou motivaci (setkání učitelů různě zaměřená, praktické procvičení)
pochopení svého okolí (kolegové i rodiče)

66. víc setkávání, výměny zkušeností
chuť na sobě pracovat, čehož vidím velmi málo

67. propagaci – širokou, důkladnou a dlouhodobou mezi veřejností, zejména rodičovskou, aby dotlačila učitelskou skupinu se měnit

Učitel by potřeboval
a) legislativní oporu pro svou snahu měnit se
b) rodičovskou tlačenku opřenou o znalost
1) jak se učí jinak
2) legislativy
c) všichni učitelé – dostatek přístupné literatury, kursů, dílen, aby věděli, jak na to
mnoho učitelů učí tradičně, protože mají obavu, že neumí jinak
d) posílit společenskou prestiž, aby učitel cítil odpovědnost za to, jak učí. Zpětnou vazbu o smysluplnosti své změny. Vlastní pocit nestačí.

68. pracovat sám na sobě, snažit se získat i ostatní, nepodléhat rutině, stále se vzdělávat
spolupráce s celým kolektivem učitelů, aby byl sledován jednotný cíl
dobrou materiální základnu – vybavení, pomůcky

69. poznat sebe sama a účinnost působení na studenty
ochota spolupracovat

70. více času pro vyučování
zvýšení časové dotace hodin pro předmět
chuť kolegů spolupracovat
71. pracovat na své osobnosti a profesní kariéře
dostatečný přísun informací (aktuálních) a podnětů = čas a možnosti se dále vzdělávat
kladnou odezvu nejbližšího okolí (spolupracovníci a „osvícené" vedení

72. pozvednout sebevědomí, zbavit se sebepodceňování a ustrašenosti
rozvíjet tvořivost
pozvedávat celkový kulturní základ
rozšiřovat znalosti z psychologie a pedagogiky, zejména novinky o psychice dítěte
učit se ped.-psychologické diagnostice, aby lépe rozuměli dítěti (prostřednictvím workshopů, aktivních seminářů)

73. posunout sám sebe

74. učitelé se sami musí změnit, pracovat na sobě, vzdělávat se


Psychologové:

75. mentální hygiena žáků i učitelů
přijetí žáků (rozbití hierarchicky uspořádaných vztahů) jako spolutvůrců výuky

76. potřeby učitelů by měli formulovat sami učitelé

77.
– zřejmě nejpotřebnější by byly komplexní dlouhodobé programy zaměřené na podporu osobního vyzrávání učitele
– programy na posílení výchovné složky v práci učitele (větší vhled do zvláštností jednotlivých dětí, větší schopnost přiměřené výchovné reakce

78. učitelé potřebují, aby je někdo donutil dál se vzdělávat (atestace, povinné kurzy (argument: učitelství je povolání osobnostně ohrožující učitele i žáky)
Vzdělání by mělo být zaměřené na
1) zážitkovou psychologii (prožít si to na sobě a umět použít různé techniky v praxi)
2) srovnávací pedagogika (umět si představit, že není jen jedna cesta)
3) všestrannou orientaci v oboru (dojít k přesvědčení, že je třeba stále být otevřený k učení, celoživotně)
Záměrně zdůrazňuji nepopulární povinnost se vzdělávat, protože v opačném případě se dobrovolných akcí málokdy zúčastní ti, kteří to skutečně nejvíc potřebují.
Učitelé mají obrovskou moc nad dětmi a nepovažuji za správné, že jejich přístup k dětem záleží jen na jejich dobré vůli.
Ovšem je to do jisté míry suplování práce PedF.

79. transformační proces v komplexním pojetí (potřeby psychologické, fyzické, sociálně kulturní, duchovní, a to jak žáka, tak učitele)

80. další odborné psychologické a speciálně pedagogické vzdělávání
individuální případně skupinová terapie s nimi samotnými

81.
– učitelské studium nezahrnuje průpravu pro práci s problémovými dětmi, tj. nejsou připraveni ke vzdělávání cca 20 % žáků (neznalost, jak škola sama těch 20% vyrábí – problémové děti spíš jen kolem 5 %)
– chybí komunikační dovednosti dialogu (monolog znají)
– nemají a postrádají znalosti relaxace
– učitelé jazyků by měli něco vědět o dyslexii, dys… (i na druhém stupni ZŠ)

82.
– kompetentní vedení (ve smyslu aktivního školního managementu)
– funkční informační systém
– přehledné horizontální a vertikální vazby
– prostor pro vlastní nápady (včetně konzultanta, který by jim dal realizační podobu)
– psychoporadenské zázemí (nejlépe přímo ve škole), a to jak ohledně VV problémů, tak co se týče jich samotných, např. vztahových problémů)

83. umožňovat účast učitelům na vzdělávacích akcích
v okrajových okresech pozvat odborníky tam (spolupráce OŠI, PPP, ŠÚ)
vyslechnutí a podpora vedením školy
nekompetentnost učitelů pro vyrovnávací třídy
menší úvazek výchovného poradce a větší prostor pro práci přímo s dětmi
umožnit aspoň rok učiteli pracovat někde jinde

84. výcvik v sociálních dovednostech (také největší ohlas na tyto akce), ale PPP nemají síly na tyto akce v takovém rozsahu
velká potřeba koncepčního a systémového vzdělávání učitelů – je to nutné

85. učitelé nejsou osobnostmi
neumí učit, ale pouze zkoušet, snaží se nachytat děti, stále dokazují, jak jsou hloupé a blbé
perfektně dokáže dítěti srážet sebevědomí, připomínají dráby a hlídací psy
v učiteli je pouze hloupost, zloba a závist
učitel není psychologem vůči dětem
neznají specifické poruchy, neví jak pracovat s LMD, neznají problematiku spec. školství, měření IQ
jen velmi maličké procento učitelů se liší a jsou osobnostmi
PPP dělá osvětu mezi učiteli, ale pomalu jsme jim k smíchu

86. objektivně dle nás učitelé potřebují (ale jen někteří to zřejmě pociťují subjektivně) kvalitnější pregraduální výuku a výcvik v sociální psychologii, vývojové psychologii. apod.
záleží na jednotlivých PedF, celkově však se nám úroveň nejeví dostačující


Další vzdělávání

1. Školení – o alternativním školství
Studium při PF: dramatická výchova, waldorfské školství, speciální pedagogika, náprava poruch

2. v oboru pedagogicky a psychologie – nové směry a nové poznatky

3. ano, ale takovou formou, kterou může učitel opravdu využít (odpolední kurzy v Praze jsou pro mne nedosažitelné) a s takovými finančními náklady, které jsou pro učitele nosné

4. nutno rozlišit délku pedagogické praxe. U mladších bych preferoval didaktiku, metodiku, pedagogické a psychologické znalosti a dovednosti. U starších doplnění odborné úrovně o novinky v oboru, alternativní způsoby výuky

5. semináře s předáváním zkušeností a nových nápadů pro výuku na I. stupni

6. krátkodobá školení o novinkách v jednotlivých předmětech. Pro začátečníky uspořádat hospitace u učitelů s větší praxí

7. uspořádání didaktického kurzu pro učitelky prvního stupně: anglický a německý jazyk!!

8. nutné – buď formou atestací – dobrovolné – ohodnocení finanční – ideální zahraniční stáže. Zdůraznění priority psychologie.

9. možnost dalšího sebevzdělávání je dostatečně zajištěna (PCVPP, přednášky, rozšiřující studium na PF)

10. uznání státní jazykové zkoušky jako odpovídajícího vzdělávání pro vyučování jazyků na 1. stupni ZŠ.

12. krátké vzdělání (2 roky) absolventů SPgŠ na VŠ pro 1. stupeň
Povinné postgraduální studium – ovšem zajišťované nejen PF, ale i lidmi z praxe.

13. akce podobné OPS v minulosti, atestace na základě dobrovolnosti, avšak spojení s finančním zvýhodněním.

14. jazykové, seznámení s novými úpravami a změnami v jednotlivých předmětech

15. jazykové vzdělávání. Nové poznatky v jednotlivých předmětech, případně úpravy a změny

16. není námitek – třeba zahájit rekvalifikaci vychovatelek ŠD a učitelek MŠ pro výuku na prvním stupni ZŠ
17. seznamování s novými projekty, s literaturou – naše práce i ze zahraničí

18. seznamování s novými poznatky vědy, techniky, didaktiky...


Poradenství (pro učitele, pro rodiče, pro děti, právní, zdravotní, jiné…)

1. je nutné znát a seznamovat děti s některými právními předpisy nutnými pro život

2. volně dostupné vyšetření pedagogicko psychologickou poradnou
Psycholog k dispozice ve škole i rodičům.

3. psycholog ve škole
poradenství pro rodiče

4. formou přednášek na dané téma v pravidelných intervalech s možností dotazů a odpovědí na dotazy

5. průběžně by měli být učitelé seznamováni s problematikou speciální výchovy (děti se specifickými vadami učení a chování) za strany pracovníků OPPP. Pracovníci PPP by měli více pracovat v terénu, přímo na školách, v rodinách, jít za rodiči s dětmi, než naopak. Stejně tak i péče zdravotní by měla být aktivnější, vyhledávat problémové rodiny a děti a ve spolupráci se sociálními komisemi.

6. preventivní zdravotní prohlídky

7. poradenství (rodiče a děti) – nebezpečí drog, vliv pořadů Tv + video s prvky násilí, závislost na hracích automatech

8. v rámci problému třídy společně učitelé a rodiče. Pro učitele seznámení s právními předpisy vztahujícími se ke vztahu učitel – žák, učitel – rodiče.

9. právní poradenství pro učitele

10. vhodné pro rodiče i děti (sociální poradenství), pro učitele – zdravotní, právní, poradenství v oblasti psychologie.

11. bez citelných nedostatků (PPP, schůzky s metodiky, spolupráce s okresní a krajskou hygienickou stanicí, školení ČK, semináře na téma sexuální výchova, AIDS.

12. psychologické poradenství pro učitele jako klienty

13. centrálně organizované MŠMT (Tv, rozhlas)

14. pro rodiče – k volbě povolání, mnozí se neumí orientovat. Pro učitele – právní poradenství

15. pro učitele a rodiče s problémovými žáky.

16. poradenství pro učitele s problémovými žáky i pro rodiče

17. rozšířit poradenství pro učitele

18. ano

19. všeho druhu


Informace (týkající se samotného školského systému, informace o nabídkách – jakého druhu, jakou formou)

1. ucelená nabídka učebnic, nových pomůcek pro vyučování nejméně 1x za půl roku
nabídka pomůcek, učebnic pro nápravu poruch učení – 1x do roka

2. jednotné informace z MŠMT
regionální informace (i o vzdělávání, o novinkách)
učebnice – výběr v předstihu, aby učitel nevyzkoušel učebnici až na dětech

3. formou oběžníků, přednášek
možnosti dotací na studia
možnosti studia v zahraničí

4. chybí koncepce metodické přípravy učitelů, jejich informovanost je spíše náhodná, prostřednictvím pedagogického tisku, literatury, která je však učitelům málo dostupná (neví se o ní, malá propagace). Většina těchto otázek ale učitel nezajímá, je mimo oblast jeho denních starostí a těžko hledá vztah k denní práci s dětmi

5. pokud jsou rozšiřující kursy, konají se v odpoledních hodinách v Praze – pro vesnické školy je to nevyhovující

6. nabídky učebnic, metodických pomůcek, pracovních sešitů – s ukázkou (obsah učiva, zpracování)

7. formou oběžníků nebo na čtvrtletních (případně kratších) schůzkách

8. důležité informace ve větší míře publikovat v UN

9. informace prostřednictvím ŠÚ, ne sdělení", možná vhodný i měsíční tisk okresního formátu pro školy, dobré jsou pravidelné schůzky ředitelů škol s organizačními pracovníky ŠÚ

10. celkem dostatečná – UN, Obecná škola, Učitelské listy, Rodina a škola, odborné časopisy, časopisy pro učitele matematiky a fyziky... regionální výstavy (Lysá nad Labem). Nabídka školních pomůcek, potřeb a učebnic přichází téměř denně od různých organizací.

11. informace o rozpočtu dříve, jinak dostáváme informace včas

12. zatím vyhovují

13. stručné, jednoznačné, přehledné – VČAS (písemnou formou nebo na disketě)


Materiální oblast

1. neexistují žádné vhodné a podrobnější materiály pro výuku občanské výchovy

2. soukromé školy financovat stejně jako státní
nutno zvýšit normativ na žáka, pokud se uvažuje o vyplácení 13. platu, či zvýšení mezd
pro školy zabývající se nápravou poruch učení nutno dát příspěvek na postižení v plné výši 100%, pokud má být zajištěna dobrá péče o toto dítě (nejméně 1 hodina individuální výuky, dva učitelé v hodině apod.)

3. obnova a modernizace vyučovacích prostředků
školení hrazené státem
vyšší normativ

4. ucelené výstavky a nabídky učebnic a pomůcek pro jednotlivé předměty

5. materiální vybavení škol upadá, většinou se jen odpisuje, na nové pomůcky nejsou prostředky, takže inventář kabinetů se neobnovuje a postupně zastarává. To se nutně projeví přímo ve výuce.

6. vyšší platové ohodnocení učitele

7. více doplňků např. knižní publikace, encyklopedie atd. k doplnění učiva, případně fotografické soubory s aktualizovanými údaji

8. zajistit dostatek videokazet, hlavně v oblasti přírodopisu a chemie

9. vybavenost škol i jejich zájmová činnost jsou vázané na finance – neustálý nedostatek – problém. Výdělek u malých škol? Sběr?

10. finance na dostavbu školy.

11. konkrétně v Kounicích potřebujeme novou školu. Ostatní maličkosti nejsou problémem.

12. počítače i do venkovských malotřídek

13. videonahrávky, kazety – možnost půjčování mezi školami

14. větší možnost použití videonahrávek. Chybí programy v Tv o přírodě ap. Možnost sloučení dvou škol v nákupu videokazet.

15. zabývat se zlepšováním finančního ohodnocování práce učitelů. Také však ostatních pracovníků ve školství.

16. každý rok bych potřebovala sumu na spotřební pomůcky a na obnovu zastaralých pomůcek

17. úprava normativů – rozpětí 100 žáků (150–250 žáků) umožňuje velké rozdíly mezi školami s téměř stejným personálním obsazením


Servis nemateriální povahy

1. Výměna metod práce a her v předmětech

2. nabídka – výukové programy na videokazetách , možnost je promítnout, magnetofonové záznamy

3. výstavky s možností objednávek

4. dobrá je práce pedagogických center, ale je malým školám v regionech příliš vzdálená. Pracovníci by měli vyjíždět za učiteli na okresy, nebo přímo do školy, mezi děti a rodiče. Lepší se obsahová úroveň pedagogického tisku, ale je ho příliš mnoho a učitelé nemají dost času všechno sledovat a přečíst.

5. nabídky učebnic s možností objednávek doplňující literatury k jednotlivým předmětům

6. pomoc ŠÚ, Služby škole, PPP

7. na schůzkách a seminářích se zaměřit na informace především z našeho regionu (D, Z, Bi, OV…)
8. zácvik učitelů v počítačových programech

9. zlepšovat servis této povahy

10. seznamy odborné pedagogické literatury s anotacemi – rozeslat např. 4x ročně na školy


Potřeby v oblasti tvorby výukových programů

1. možnost srovnání s jinými školami
možnost poznat formou návštěvy jiné ZŠ s podobným zaměřením
spolupráce v sekcích zabývajících se na různých školách stejnou problematikou

2. možnost shlédnutí výukového programu před jeho zakoupením

3. je to všechno spíš náhodné, chybí někdo, kdo by usměrnil iniciativu tvůrců na oblasti, kde je to potřebné, aby programy popularizoval, dále rozšiřoval. Jde zatím o náhodné pokusy malého počtu nadšenců odsouzených k sebezničení.

4. širší sortiment doplňkových programů např. video- a audiokazety pro český jazyk – literaturu, dějepis, občanskou výchovu, zeměpis

5. výukové programy na videokazetách (nebo diapozitivech) pro prvouku od 1. ročníku, ale i pro další předměty – HV, VV, M

6. dostatek pomůcek pro všechny žáky. Připravit testy na hodnocení znalostí žáků v jednotlivých předmětech

7. vhodné videokazety pro výchovu na 1. stupeň

8. vynikající pomocník = videoprogramy a audioprogramy. Televize i rozhlas zatím nerespektují osnovy, nabídka pokulhává.

9. větší nabídka výukových programů pro PC. Opětné zařazení Tv a rozhlasového vysílání pro školy dopoledne

10. dostatečná nabídka

11. pro málotřídní školy se nevyplatí.

12. snažit se o větší zpřístupnění těchto programů pro stránce finanční


Personální potřeby škol (pomocníci učitele, zabezpečení zájmové činnosti dětí, psycholog, ekonom…)

1. to všechno ano

2. psycholog – aspoň 1x za 14 dní
pomocníci učitele – dozory, atd.
zájmová činnost, profil školy, co vše může nabídnout

3. na každé škole by měl vedle výchovného poradce působit speciální pedagog, zabezpečující kvalifikovanou péči o postižené děti, koordinovat působení na ně s ostatními učiteli. Dále se jeví nutnost administrativní síly k zajištění úkolů této oblasti, případně s rozšířením působení do oblasti výpočetní techniky

4. možnost zavedení školních klubů

5. zajistit spolupráci se zájmovými organizacemi, např. myslivecké spolky, ochránci přírody, modelářské spolky, ochránci přírody. Získat vedoucí z řad rodičů nebo členů přátel školy pro kroužky.

6. pro práci na málotřídce ideální pomocníci učitele – problém je ve financování (výborné i matky v domácnosti)

7. kontakt pracovníků PPP s dětmi přímo ve škole

8. kvalifikovanou sílu pro zájmovou činnost

9. zatím vyhovuje současný stav

10. větší zaujetí rodičů při zabezpečení zájmové činnosti dětí

11. pro málotřídní školu spíš ekonomický poradce

12. snad by bylo třeba věnovat větší pozornost zájmové činnosti dětí

13.
1) zvýšit kvalifikovanost
2) posílit příliv mladých lidí, aby neučili lidé důchodového věku
3) aby odešli ze škol ti, kterým jdou děti na nervy.


Potřeby navazující na profesi (kluby, zájmová sdružení…)

1. to všechno ano

2. školní kluby

3. setkávání s možností výměny zkušeností

4. chybí organizované sdružení rodičů, nebo spíše aktivních podnikatelů ochotných a schopných školu podpořit finančně, ale i formou rady a pomoci v zajištění úkolů školy směrem na veřejnost. Existuje nějaký ústřední klub učitelů? Kdo řeší jejich problémy zdola? Odbory na všechno nestačí a mají i jiné poslání!

5. pravidelné schůzky učitelů stejné profese

6. schůzky učitelů podle předmětů – vzhledem k přechodu na devítiletou školní docházku, zkušenosti s netradičními formami práce – způsoby i efekt.

7. zřízení klubů hlavně ve městech dobré – ale náplň netradičně, atraktivně, velice důležitý úkol (zamezení kriminality).

8. máme klub ředitelů. Učitelé na vesnici další sdružování pedagogů nepostrádají

9. klub pro malotřídní školy

10. klub pro učitele, kde by se scházeli učitelé a mohli si předat zkušenosti a promluvit i mimo školu

11. jsme malá škola

12. podpora činnosti např. PAU (dotace na činnost)


Legislativní zabezpečení

1. chybí pro soukromé školy vůbec
není zabezpečeno správní zařazení speciální soukromé školy do sítě škol
citelně chybí zákon pro neziskové organizace

2. takové, aby pozvedlo vážnost učitelského povolání (samozřejmě není samospasné)
normativ

3. je to stále neurovnané a nejasné. Zákony ve školství stanovit uvážlivě, tak aby jejich působnost platila alespoň jedno volební období bez nutnosti nestálých novel a doplňků. Zlepšit legislativní úroveň všech, kteří se zákony pracují, od ministra přes pracovníky ŠÚ, inspektory, přes ředitele až ke každému učiteli.

4. posílit pravomoci OÚ a MěÚ, které jsou zřizovateli škol, přesunout na ně část povinností ŠÚ

5. možnost konzultace s právníkem v okresním městě alespoň jedenkrát měsíčně

6. vrátit do školství jasná pravidla

7. zvýšení vážnosti a úcty masmédií k učitelskému povolání, alespoň tak, jak to cítím na vesnici

8.
1) umožnit schůdnou cestu změny ve školách – např. neklasifikovat, kdo nechce (učitelé)
2) funkční období všech, kdo prochází konkurzy, přesně na roky vymezit (ředitelé, ŠÚ)

9. vymezit pravomoci, pracovní řád škol. pracovníků


Péče o vlastní zdraví

1. velmi pěkné jsou akce pořádané Sorosovou nadací

2. není čas, bohužel

3. nabídkové programy, jimiž stát jeví zájem o profesi, která mu modeluje budoucnost – např. 1x za 5 let 1 rok placeného volna k vlastní seberealizaci v jiné oblasti – cestování, studium

4. komplexní pravidelné prohlídky
lázeňská a rehabilitační péče

5. to je pole neorané! Co pro učitele v tomto směru dělat? To, co pro ostatní pracovní skupiny. Zatím je toho ale všeobecně velmi málo. Učitelé by měli mít právo na nerušený odpočinek, o všech volných dnech, o prázdninách, možnost přednostní léčby chorob z povolání (nervy, nemoci páteře, hlasové problémy...

6. možnost nepřecházet nemoci a léčit se

7. přednášky (nebo semináře) s ukázkami různých relaxačních metod pro učitele i děti

8. pravidelné kontroly u lékaře. Dbát o prevenci před nachlazeními a infekcí. Správný režim dne.

9. možnosti prázdninových pobytů v kurzech asertivity, aerobiku, speciálních kurzů – horolezectví, vodní turistika atd.

10. nabídka a organizace relaxačních kurzů

11. 1 týden zdravotní dovolené v průběhu roku
pravidelné prohlídky

12. větší osvěta mezi mladými učiteli o péči o své hlasivky

13. pravidelné prohlídky, možnost rehabilitace

14. možnost rehabilitace, lékařské prohlídky

15. zabezpečovat preventivní prohlídky ped. pracovníků


Další potřeby, které se vymykají předešlým kategoriím

1. zprostředkovat seznámení se zaměřením všech soukromých škol v ČR

2. pozvednout kredit učitelské profese, důstojný život učitelů a jejich rodin zajištěním spravedlivé a přiměřené odměny za vykonanou práci. Najít systém rozlišující postavení aktivních od těch, kteří se jen vezou a přežívají. Nejde jen o peníze, ale o podporu práce těchto aktivních učitelů, vytváření podmínek k tomu, aby mohli své tvořivé náměty realizovat za podpory vedení školy, zájmu inspekce, která by se zase měla pokusit jejich zkušenosti dát ve známost v oblasti svého působení.

3. společenské ohodnocení práce učitele

4. učitel potřebuje mít pocit, že jeho práce je stejně užitečná jako ostatní „povolání". Bylo by záslužné přesvědčit veřejnost, že je to povolání pro většinu z řad učitelů vyčerpávající a že tomu odpovídá také délka dovolené. Ta právě bývá tím, co se ostatním nelíbí.

5. mladým učitelům dát právo alespoň ročního pobytu na cestách v zahraničí

6. velmi bych uvítala znovuzavedení televizního vysílání pro školy s příslušnou informací pro učitele

7. zabezpečovat posilování rozpočtu obecního úřadu a to pro potřebu škol.

Zpracovala Jana Nováčková


Kdo z vás čtenářů dospěl ve čtení až na konec, mohl porovnat, jak je to s naplněním deklarovaných potřeb učitelů po jednadvaceti letech. Zdá se, že tehdy naši respondenti – učitelé mnohem více cítili potřebu poznávání nových trendů, nových metod a forem výuky, potřebu vzdělávání v psychologii a speciální pedagogice. Některé požadavky se dostaly do života, ale ne v každé škole – klíčovými postavami byli ředitelé. Některé (kupodivu, že?) naplnily školní vzdělávací programy. Mnoho měli v rukou sami učitelé.

Bohužel ani po tak dlouhé době postavení učitelů a jejich profesní rozvoj nebyly vyřešeny systémově. Pokus byl tehdy učiněn v projektu Učitel. Bude zajímavé srovnat dnešní podobu Kariérního růstu s tehdejším návrhem právě z hlediska potřeb učitelů. Ale o tom až příště.


Další díly seriálu najdete ZDE.

1.–3. 4. 2016 InoEduFest Brno a Praha

Setkání inovativních škol a školek otevřené veřejnosti

Zveme Vás na setkání věnované zajímavým proudům ve vzdělávání a nově vznikajícím alternativním školám a školkám. Z pestrého programu načerpáte nejen mnoho nových informací, ale i pěkných uměleckých zážitků, zažijete zajímavá setkání s lidmi, kteří úspěšně proměňují naše školství. Důležité je sdílení, navazování nových kontaktů mezi školami, učiteli i rodiči. Pro rodiče je to jedinečná příležitost seznámit se s pestrou nabídkou škol a školek a osobně se seznámit s jejich aktéry.

Pro koho: inovativní školy, školky, vzdělávací organizace, zajímavé komunitní projekty, rodiče a prarodiče, studenti, učitelé a odborná veřejnost

Kdy a kde:
pátek 1. 4. od 17.00 hodin – sobota 2. 4. do 14.00 hodin v Brně (vyjednáváme o nových prostorách, bude upřesněno)
sobota 2. 4. od 18.00 hodin – neděle 3. 4. do 15.00 hodin na Praze 7 na ZŠ na Strossmayerově náměstí.

Registrace: pro školy probíhá registrace do pátku 4. 3. 2016, pro návštěvníky do 15. 3. 2016.

Více informací najdete ZDE.

Novinky Pedagogické knihovny J. A. Komenského za leden 2016

Podívejte se, co nového pro vás připravila Pedagogická knihovna J. A. Komenského v lednu. Příliš mnoho času k návštěvě nezbývá – od konce dubna se bude knihovna stěhovat.


Novinky za leden 2016

Knihy (hlavní fond):
pedagogika
psychologie
ostatní společenskovědní obory

Ukázka

Management osobního rozvoje: duševní hygiena, sebeřízení, efektivní životní styl / Eva Bedrnová, Daniela Pauknerová & kol. -- 2., aktualizované a doplněné vydání
Praha : Management Press, 2015 -- 413 stran
ISBN 978-80-7261-381-6
Sign.: II 113692V1
Druhé aktualizované a doplněné vydání úspěšné monografie odborných pracovníků a pedagogů VŠE v Praze Management osobního rozvoje si klade za cíl poskytnout určité vodítko, jak se s těmito úkoly pokud možno co nejlépe vyrovnat. Nikoli formou zaručených receptů, ale spíše metodou určitého utřídění základních poznatků, analýzou různých přístupů a připomenutím některých důležitých zákonitostí, s cílem poskytnout zasvěcený pohled na problematiku duševní hygieny, sebeřízení a efektivního životního stylu.
Autoři neusilují o to, aby se publikace stala zdrojem zaručených řešení či vyčerpávajícím pramenem dobrých rad a doporučení.

Sukova studijní knihovna (literatura pro děti a mládež):
první čtení
první stupeň ZŠ
druhý stupeň ZŠ
naučná literatura
přečtěte si s dětmi

Články:
z českých časopisů
ze zahraničních časopisů

Ukázky

Malí agresoři / Daniela Kramulová – cze
In: Informatorium 3-8 : časopis pro výchovu dětí od 3-8 let v mateřských školách a školních družinách -- ISSN 1210-7506 -- Roč. 22, č. 10 (2015), s. 14-15.
V mateřských školách roste počet dětí, které nejsou zvyklé vyrovnávat se s nastavením hranic a s omezováním vlastních přání. Často se z nich stávají pasivní agresoři nebo se uchylují k přímé agresi. Pro některé děti může být velkou zátěží přemíra podnětů ve třídě, ale slovní a fyzická agrese se mohou vyskytnout i v situacích, na které dítě není zvyklé. Dítě také často opakuje vzory, které fungují v rodině (agresivní otec či starší sourozenec). Jde o zárodky šikany, které se mohou objevit už v předškolním věku. V tomto věku jsou děti přirozeně nastavené k respektování dospělé autority. Toho by měli využít rodiče i pedagogové a neustupovat příliš často ze svých pozic.

Digitální domorodci / Radka Gottwaldová – cze
In: Psychologie dnes -- ISSN 1212-9607 -- Roč. 21, č. 11 (2015), s. 32-33.
Jako digitální domorodci se označují lidé narození do prostředí informačních technologií (po roce 1980 nebo spíše 1990), v němž se dokážou hravě orientovat. Naopak lidé narození před rokem 1980 mají často s informačními technologiemi problém. Co tyto generace odlišuje a co je spojuje? Generace digitálních imigrantů tvrdě pracovala a zlepšovala technologie, aby je další generace mohla využívat. Důležité je, aby obě generace začaly spolupracovat, začaly si vážit jedna druhé, protože spory mezi generacemi se budou opakovat. Důležité je naučit se je využívat ke svému dobru a také udržovat určitou techno-hygienu.


Od konce dubna dočasné uzavření Pedagogické knihovny J. A. Komenského

Oznamujeme Vám, že v době od 30. 4. do 14. 9. 2016 bude Pedagogická knihovna J. A. Komenského, odd. Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského, se sídlem v Mikulandské 5, Praha 1, z důvodu stěhování do nových prostor v ulici Jeruzalémská 12, Praha 1, uzavřena.

Kulturní tip pro celou rodinu: první Jarní prázdniny v Celetné

Jarní prázdniny jsou snem mnoha dětí a noční můrou nemalého počtu rodičů. Kam s dětmi? Jak je smysluplně zabavit? S vítaným řešením přichází Divadelní spolek Kašpar, který se rozhodl od 27. února do 13. března poprvé uspořádat festival Jarní prázdniny v Celetné.

Každý prázdninový víkend (od pátku do neděle) jsou na programu Divadla v Celetné speciálně vybrané kusy pro nejmenší děti i pro teenagery, které v Praze nejsou jen tak lehce k vidění. Pohádky pro děti předškolního věku i žáčky prvního stupně zahrají pražská Damúza a jihočeské Studio Dell'arte.

Teenageři jsou zváni na loňskou novinku Malého divadla z Českých Budějovic Filmmakeři, díky které nahlédnou do dokonale vybaveného filmového studia a uvidí zrod filmových efektů i nejslavnější filmové hvězdy. Pro doplnění představy o zákulisí světa filmu a divadla pak Veselé skoky předvedou, jak to vypadá na castingu na hollywoodský muzikál. Kašpar do programu festivalu Jarní prázdniny v Celetné přispěje svou kultovní inscenací Mikulášovy patálie, která je pro všechny bez rozdílu věku.

V pátek 11. 3. do Celetné zavítá Činoherní studio Ústí nad Labem s inscenací Kopanec a závěrečný víkend bude patřit oslavám Světového dne divadla. Při této příležitosti bude k vidění mimo jiné i pražská premiéra podzimní novinky souboru Tantehorse Pejprbój, ve které se mohou děti inspirovat, co vše lze vyrobit z obyčejného papíru. A samozřejmě mnoho dalších pohádek.

Zůstáváte o jarních prázdninách v Praze a myslíte, že bude nuda? Chcete zažít něco jedinečného? Tak neseďte doma a přijďte do Divadla v Celetné!


Jarní prázdniny v Celetné – program

sobota 27. 2.
10.30 – Dlouhý, Široký a Bystrozraký / Damúza (3+)
14.30 – Z tajného deníku Smolíčka Pé / Damúza (6+)
18.00 – Mikulášovy patálie / Spolek Kašpar (7+)

neděle 28. 2.
10.30 – Perníková chaloupka / Damúza (3+)
16.30 – Mikulášovy patálie / Spolek Kašpar (7+)

pátek 4. 3.
18.00 – Baby Box / Veselé skoky (13+)

sobota 5. 3.
10.30 – O zvědavém slůněti / Studio Dell'arte (3+)
14.30 – Pověsti staré a české / Studio Dell'arte (6+)
18.30 – Filmmakeři / Malé divadlo České Budějovice (13+)

neděle 6. 3.
10.30 – O zvědavém slůněti / Studio Dell'arte (3+)
14.30 – Pověsti staré a české / Studio Dell'arte (6+)
18.00 – Chabrus line / Veselé skoky (13+)

pátek 11. 3.
18.00 – Kopanec / ČS Ústí na Labem (13+)

sobota 12. 3.
Přehlídka ke Světovému dni divadla pro děti a mládež

neděle 13. 3.
Přehlídka ke Světovému dni divadla pro děti a mládež

Více informací: www.divadlovceletne.cz

Kateřina Lojdová: Není nekázeň jako nekázeň. Rezistentní chování žáků jako projev moci ve školní třídě

Výzkumný článek popisuje podoby rezistentního chování žáků 2. stupně základní školy, které zachytili studenti učitelství ve svých denících v průběhu dlouhodobé praxe. Jedná se o chování, které může reprezentovat specifickou podobu nekázně.

Zdroj: Orbis Scholae, 2015, roč. 9, č. 1, str. 103−117


Prezentovaný výzkum vychází z kvalitativní analýzy 58 deníků studentů učitelství na praxi. Popisuje typy rezistentního chování žáků, jak je vnímají studenti učitelství na praxi, a zasazuje je do kontextu mocenského uspořádání ve školní třídě. Výsledná typologie popisuje rezistentní chování žáků od pasivní přes aktivní po agresivní rezistenci. Všechny typy rezistence se odehrávají ve dvou mocenských diskursech − didaktickém (vůči učivu) a regulativním (vůči normám ve škole).

…Nekázeň představuje obrovský rezervoár chování s rozmanitými příčinami. Toto chování se může odehrávat mezi různými aktéry (žáci–učitelé, žáci–žáci), může mít různou závažnost a intenzitu a může plnit různé funkce (zábava, únik, vzdor). V tomto textu se zaměříme na chování, které můžeme považovat za specifický typ nekázně − rezistenci žáků.


Když je nekázeň rezistencí

Rezistenci definujeme jako opoziční akt k něčemu, s čím jedinec nebo skupina nesouhlasí (Sannino, 2010). Rezistentní chování žáků se projevuje jako neochota učit se, odmítání školy, neangažovanost a apatie, neplnění požadavků, vzpurnost (Hendrickson, 2012).

Miles (2007) charakterizuje rezistentního žáka tím, že
1. odmítá rutiny a úkoly,
2. cítí se být nepochopen,
3. hádá se,
4. je mrzutý,
5. kritizuje nebo nerespektuje autority,
6. k ostatním se chová rozhořčeně nebo zatrpkle,
7. je verbálně a fyzicky vzpurný.
8. má pesimistické a negativní postoje.

…V teoriích rezistence toto chování není připisováno vlastnostem žáků, nýbrž převážně vnějším vlivům. Tyto vlivy shledávají autoři jak přímo v prostředí školní třídy, tak i v širším makrosociálním kontextu. V mikrosociálním pohledu je rezistence vnímána jako reakce na opresivní prvky školy, například přímo na učitele či na žákům vzdálené kurikulum (Dickar, 2008). Mnohdy je snahou žáků skrze nevhodné chování vzbudit pozornost učitele (Gootman, 1997).

Nudný výklad učitele, jeho příliš nízké nároky (Holt, 1984), nebo naopak nároky příliš vysoké mohou také k nevhodnému chování žáků přispět (Bryant & Bates, 2010). Žáci mohou být ve třídě rezistentní také proto, že podoba vyučování neodpovídá jejich mentálním modelům učení a prekonceptům, které si do třídy přinášejí (např. role učitele a žáků, cíl vzdělávání atd.) (Brookfield, 2006). Ve třídě může dojít až k aktivnímu odporu vůči učitelově osobě. V takovém případě „žáci volí aktivní bojové strategie (nekázeň, vulgarita, odmítání) a strategie pasivní rezistence (apatie, nezájem, nespolupráce)“ (Čapek, 2010, s. 76). Rezistence žáků vůči učitelům může tedy být dána neadekvátními požadavky učitele.

…Teorie rezistence ukazují, jak významné jsou mocenské vztahy mezi učitelem a žáky a jak komplexním problémem může nevhodné chování ve školní třídě být. Přestože se rezistentní chování mnohdy projevuje jako nekázeň, ne každá nekázeň je rezistencí…

Kateřina Lojdová, Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta

Celý text si můžete přečíst ZDE.

Peter Gray: Výsledky studie o výhodách unschoolingu – díl třetí

Třetí část článku Petera Graye. Pro učitele jistě budou zajímavé citace výroků rodičů o potížích s přepnutím svého vlastního myšlení o učení.

Minulý podzim jsem uspořádal dotazníkový průzkum mezi 232 rodinami, které praktikují unschooling a mají děti starší pěti let. Toto je poslední ze tří článků, ve kterých interpretuji výsledky studie. V prvním díle jsem popsal použitou metodu šetření, přidal pár demografických údajů a uvedl jsem převažující názory na definici unschoolingu a jeho hlavní přínosy.

Ve druhém díle jsem se zaměřil na interpretaci způsobu, jakým se respondenti propracovali z klasické školní docházky až k metodě unschoolingu. Některé rodiny mají za sebou dlouhou cestu přes různé varianty domácí výuky, jiné naopak naskočily rovnou do unschoolingu a o jiných variantách neuvažovaly. Rovněž uvádím nejvlivnější autory, kteří mé respondenty k unschoolingu inspirovali. V tomto, posledním, článku vás seznámím s největšími překážkami, se kterými se rodiny při unschoolingu setkaly.

Nejprve jsme zmiňované překážky rozdělili do několika samostatných kategorií. Nejčastěji zastoupená byla kategorie „Tlak společnosti“, kam patří kritika a odsuzování ze strany ostatních lidí, příbuzných, přátel, známých a dokonce i cizích lidí. Vyznavači unschoolingu musejí neustále obhajovat svoje rozhodnutí před lidmi, kteří s nimi nesouhlasí a nechtějí jim porozumět. Celkem 106 rodin (46 %) zmiňuje tlak společnosti, z toho 57 rodin ho považuje za jedinou překážku, kterou museli překonat.

Druhou nejvíce zastoupenou kategorii překážek unschoolingu jsme pojmenovali „Odškolení rodičovské mysli“. Sem patří všechny těžkosti, se kterými se potýkají rodiče, když se snaží naladit na unschooling. Přece jen všichni, kdo prošli klasickou školní docházkou, mají v mozku zakořeněný „školní“ systém výuky. Rodiče musejí vyřešit vnitřní konflikt – na jednu stranu jsou nadšeni filosofií unschoolingu, a na druhou stranu jim jejich školou vycvičená mysl vnucuje protiargumenty. K vnitřním konfliktům se přiznalo celkem 95 rodin, tedy 41 %.

Obecný název „Odškolení rodičovské mysli“ vám možná připadá trochu kostrbatý, ale po pročtení svědectví z konkrétních dotazníků vám to bude jasné. Někteří respondenti uváděli překážky z první kategorie i z této druhé kategorie a současně poukazovali na jejich vzájemnou souvislost. Kritika ze strany společnosti někdy probudila v rodičích staré normativní způsoby myšlení, o kterých si mysleli, že samy zmizí společně s prvními pozitivními výsledky unschoolingu. Vzniklé obavy někdy vedly k rodičovské snaze směrovat a kontrolovat, co a jak se děti učí. Pokud s tím rodiče nepřestanou, zničí samou podstatu unschoolingu.

Obě výše zmíněné kategorie překážek souvisejí s obrovskou silou společenských norem. Člověk je společenský tvor, proto je pro nás obtížné chovat se proti sociálním zvyklostem. Mnohé škodlivé zvyky z minulosti se udržely jen proto, že vrhaly špatné světlo na všechny, kdo se odmítli podřídit. Jako příklad mohu jmenovat svazování chodidel dívek z čínské vyšší třídy nebo třeba ženskou obřízku. Lidé jsou si vědomi, že tyto praktiky jsou veskrze škodlivé, přesto k nim svolují, aby jejich rodina nenesla stigma odlišnosti, tedy nenormálnosti. Škola je stále přežívající kulturní rituál naší doby. Většina lidí ji vnímá jako normální či dokonce potřebnou součást kulturního života. Abychom tento pohled změnili, musíme překonat nejen negativní názory ostatních lidí, ale především svoje vlastní obavy z odlišnosti…


Citace, které ilustrují potřebu rodičů přepnout svoje myšlení z klasického školního přístupu

“Náš syn instinktivně ví, jak se naučit nové věci, ale já s manželem se toho musíme tolik odnaučit!“

“Něco v nás se vzpírá myšlence, že naše děti vyváznou z povinnosti drilovat matiku a hláskování, psát domácí úkoly a bez toho, aby se učily jen proto, že to jednou budou potřebovat. Je těžké je sledovat, jak si spokojeně přelétají z předmětu na předmět a přitom v sobě jako rodič dusit pocit, že nepostupují dostatečně efektivně, přestože v efektivitě žádný problém není. Možná se v nás probouzí závist, že se nemusejí potýkat s monotónností, zmateností, frustrací a nařízenou socializací (tj. negativním vlivem spolužáků), se kterými jsme se museli potýkat my, a mohou se tak většinu času nerušeně věnovat učení.”

“Základní překážka je překonat mé vlastní pochybnosti, že při výuce nepostupují dostatečně rychle. Pořád se musím soustředit na to, abych je nesoudila podle zažitých pravidel klasické školy. V médiích je tolik zpráv a díky členům rodiny (babičky, sestřenice, tetičky) mají moje děti přehled i o tom, co se probírá ve škole. Musím jen sama sebe pořád upozorňovat, že děti se pořád něco učí, že se u nich projevuje neskutečná láska k učení a že není nutné, aby jim někdo připravoval osnovy až pod nos. ”

“Tak to bude problém nevpustit do mozku myšlenky typu: ‚Televize je zlo!’ ‘Počítače jsou zlo!’ ‘Děti by měly umět číst v pěti letech!’ ‘Počítačové hry vychovají z dětí násilníky!’ Není nic náročnějšího než poslouchat tyto výkřiky den za dnem a nenechat je, aby nahlodávaly vaše přesvědčení. Nic z toho se přece v životě neděje. ”

“Mám akademické vzdělání a proto mi jako největší překážka unschoolingu připadá moje vnitřní nastavení, nutnost „odškolit“ sebe a vymazat si z mysli myšlenku, že „dobrá matka“ poskytuje dětem nekonečné příležitosti ke „vzdělání“, bez kterých je dítě odsouzeno k průměrnosti. Bylo potřeba se naučit, že příležitosti k získávání poznatků jsou všude kolem nás a hlavně že učení nemá nic společného s vyučováním. ”

“Odolat nutkání směrovat děti a vnucovat jim různé věci, které jsou podle mě pro ně užitečné. Nikdy to nefunguje a navíc takový přístup podrývá důvěru, která je pro unschooling nezbytná. Na počátku této snahy je obava, že jsme s unschoolingem udělali obrovskou chybu a že moje děti nezískají znalosti a schopnosti, které potřebují. Je to směšné, ale tahle myšlenka se mi v prvních letech dost často vracela. Teď už mám od ní pokoj, protože děvčata dozrála a začalo se ukazovat, že jsou velmi nadšená a schopná.

“Mé vlastní oproštění od školních povinností byla ta největší překážka. Měla jsem neustále na paměti zájmy svých dětí, ale přesto jsem se nemohla zbavit pocitu, že potřebujeme hmatatelné důkazy výuky jako písemné práce nebo různé projekty. ”

“Ještě stále bojuji se starými obavami a předsudky, které existují jen v mojí mysli. Mému synovi je šest a jeho kamarádi už umí číst. Objevuje se u mě strach a nejistota, zda se to můj syn také naučí. A pak jsem těmi myšlenkami znechucena. Teď se učím na takových myšlenkách surfovat, nechat je vyrůst, uvědomit si, že jsou zastaralé a nechat je zase opadnout. Přitom mohu sledovat, jak můj syn proplouvá klidným mořem poznatků. ”

“Pořád se s manželem potřebujeme vzájemně ujišťovat, že unschooling funguje. Dřív jsem pracovala jako učitelka a takhle nás na univerzitě vyučovat děti neučili. ”

“Já osobně považuji za největší výzvu překonat pocit, že se málo snažím – záchvaty paniky, které mě ze začátku přepadaly, kdy mě něco popíchlo a já musela prosadit u svých dětí trochu učení. Brzy jsem toho zásahu litovala. Dnes už jen žasnu, co se moje děti učí a co už znají. ”

“Zjistili jsme, že největší překážky jsou ty, které má člověk v sobě. Někdy je bytí tak snadné, že si říkáte, že v tom musí být nějaký háček. Jsme jen líní? Pro lásku boží, co je tohle za učebnice? Díky vlastním zkušenostem se státním vzděláváním máme pocit, že když je něco „vzdělávací“, tak to nemůže být současně zábavné. A když je něco zábavné (a jednoduché), pak to není vzdělávací. Zpochybňuji svoje rozhodnutí, protože osobně neznám nikoho, kdo by se rozhodl děti vzdělávat doma, natož metodou unschoolingu. ”

“Největší výzva, které musím čelit, jsem já! Často se musím sama sobě klidit z cesty. Ať už jde o pocit, že ty počítačové hry už hrají příliš dlouho, a nebo o myšlenku „a co si počnou na vysoké škole?“ Důvěra ve schopnosti vlastních dětí je to nejtěžší. Utěšuji se tím, že konverzace s kterýmkoliv z mých dětí by dokázala rozpustit chmury i toho největšího skeptika. Jsou to pohotoví, soucítící a nadšení lidé, rozhodně nelituji cesty, kterou jsme pro ně zvolili (možná jsme mohli na začátku přeskočit pokus o školní docházku)! ”

“Naše vnitřní prostředí je ta největší překážka. Přijmout kritiku ze strany rozšířené rodiny a přátel je hračka ve srovnání s tím, jaké myšlenky nám znějí v hlavě. ”…

Nutno dodat, že nikdo z respondentů nelituje rozhodnutí vydat se cestou unschoolingu, ač zmínili tolik překážek. Je zřejmé, že výhody u nich jasně převažují nad nevýhodami. Hlavní výhody unschoolingu, které rodiny v dotaznících uvedly, najdete v prvním dílu výsledků studie.


Celý text si můžete přečíst ZDE.

Jana Hrubá: Ministryně prohlásila, že bez učitelů se naše vzdělávání nemůže zlepšit

Tisková konference ministryně školství Valachové 11. 2. 2016 měla tři témata: podpora požadavku odborů na navýšení platu učitelů a dalších nepedagogických pracovníků o 10 %, kariérní řád a reforma financování regionálního školství.

Podrobnou tiskovou zprávu MŠMT si můžete stáhnout ZDE.

Bez učitelů se nic nezmění, to je svatá pravda. Ale nejen. Všechna tři témata jsou zde přítomna již řadu let, diskusí a slibů bylo mnoho, ale téměř nic se nezměnilo. Premiér dal ministryni podle jejích slov za úkol zlepšit financování školství, ale s ministrem financí zatím jednáno nebylo. Jestliže si srovnáte finanční nároky všech tří oblastí, o kterých byla řeč, a připočtete finance na inkluzi, jsou to desítky miliard ročně navíc, o kterých nemůže úspěšně vyjednávat sama ministryně školství s ministrem financí, byť by byla k tomu odhodlána.

K takovým krokům by musela přistoupit vláda po rozhodnutí opravdu finančně zabezpečit podmínky pro zlepšení kvality vzdělávání v ČR. Kroků ke změně by musela být celá řada. Stačí nahlédnout do Strategie vzdělávací politiky do roku 2020 a do Dlouhodobého záměru na roky 2015–2020. Možná zde vidí ministerstvo školství těch dílčích úkolů až příliš. Jaksi se nám za ta léta nahromadily. To pak vede k formalismu a nedovoluje získat učitele pro skutečné priority. Někde se stala chyba.

Dvacet šest let je jistě dostatečná doba, aby mohla být provedena hluboká analýza celého období tak zvaných „reforem“ a hlavně chyb, které se při řízení jejich realizace staly. Od takové reflexe by se pak na základě konsensu dalo přejít k systematické podpoře zlepšování kvality vzdělávání. Ale toho se v našem čtyřletém koloběhu vládnutí „ode zdi ke zdi“ sotva nadějeme a budeme se dál točit v bludném kruhu stále stejných problémů. Může se stát, že vzdělávání další generace se bude odehrávat jinde a jinak. Už to začalo – všimli jste si?

Jana Hrubá: DOKUMENTY 103. Horký brambor novel je v Parlamentu

„Osud nového školského zákona je opravdu pohnutý. Dnes je již jasné, že se ho v tomto volebním období nedočkáme. Ministerstvo školství připravilo novely stávajících zákonů, které právě doputovaly do parlamentu k projednání ve výborech. Vzrušená diskuse na posledním „školském“ výboru i kolem „kulatého stolu“ v Ústavu rozvoje školství za početné účasti odborné veřejnosti ukázala celou hloubku problémů kolem novel,“ píše se v úvodníku Učitelských listů před jednadvaceti lety.

Ukázala, jak se nevyplácí nesystémovost a dlouhodobý nedostatek koncepce, jak ošidné je reagování na momentální tlaky, jak trpké ovoce nesou chybná rozhodnutí. Je evidentní., že každou další novelizací vzniká ze zákona nepřehledný slepenec, ale původní duch zákona se nemění. Přitom skutečné mínění veřejnosti o směru transformace školství jasné není – bohužel se nestala veřejným zájmem díky podcenění otázek vědy a vzdělávání v současné politice. Přitom praxe je neuvěřitelně pluralitní, kontrolní mechanismy byly rozvolněny, systém vydává signály rozpadu. Život zase jednou předběhl úředníky i legislativce. Příliš dlouhou dobu věnovali vzájemnému dohadování...

Teď leží zodpovědnost na poslancích a jen nemnozí si uvědomují její váhu. Přijmout navržené novely tak, jak jsou? Nebo do nich zabudovat řešení zásadnějších otázek? Vyřešení tohoto rébusu prokáže, nebo neprokáže politické kvality poslanců. Hodit horký brambor pod stůl a neudělat nic nelze. Změny, které již prakticky existují, je třeba realizovat a destrukci je třeba zastavit. Příklad zdravotnictví je varující.

Proč jsme se včas neučili metodě reforem? Proč neumíme organizovat veřejnou diskusi a osvětu, aby se mohlo dojít k celospolečenskému konsensu? Proč dávno neexistuje centrum pro transformaci školství , kde by odborníci studovali zahraniční zkušenosti a hlavně chyby, kterým bychom se měli vyhnout? Proč, proč, proč? Doba byla zjitřená, časté změny ve vedení ministerstva také věci neprospěly, to všichni víme. S koncem volebního období však vývoj školství nekončí. Asi by bylo dobré se vrátit k programovému dokumentu „Kvalita a odpovědnost“. Je to zatím jediná oficiální formulace základních východisek. (Škoda, že ho MŠMT mohlo předložit vládě a Parlamentu pouze jako informaci, nikoli k projednání. Názor na transformaci by byl dnes jasnější.) Za pomoci expertní skupiny by měl parlamentní výbor dopilovat ty negativní dopady novel, které by odporovaly záměrům programu rozvoje vzdělávací soustavy. Víc asi nebude v jeho silách. Ministr Pilip dal prý pokyn pokračovat v práci na novém školském zákonu. To je dobře – však včera už bylo pozdě!

Zdroj: Hrubá, Jana: Horký brambor novel je v Parlamentu. Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, březen 1995, roč. 2, č. 7, str. 1. ISSN 1210-6313

Už věříte, že se historie opakuje? A jak to bylo dál?

„Projednávání vládního návrhu novel školských zákonů v parlamentním výboru trvalo až do června 1995, kdy byly novely předloženy PS a schváleny (1).

Novely zákonů zavedly povinné devítileté základní vzdělávání, vznik vyšších odborných škol (VOŠ), sjednocení termínu přijímacího řízení na střední školy. Dále zachovaly víceletá gymnázia, jak osmiletá
tak i šestiletá, avšak zrušily dosavadní pětiletá a sedmiletá gymnázia, upřesnily podmínky zařazení škol do sítě škol a vznik, složení a pravomoci Rady školy jako kontrolního a poradního orgánu. Zavedly povinnou dokumentaci škol, zachovaly výuku dle osnov na všech školách nezávisle na zřizovateli (2).

Zavedení povinných devátých tříd na základních školách mělo negativní dopad na střední školy. Prodloužení povinné docházky o rok zapříčinilo, že do prvních ročníků středních škol nastoupilo minimum žáků. Nabídka počtu míst na středních školách tak výrazně převýšila poptávku (3).

Nastalá situace byla řešena dofinancováním početně slabých devátých tříd i financováním neexistujících prvních ročníků na středních školách (4).“

Zdroj: Krejčová, Soňa: Debata o reformě českého školství v letech 1989–2004 (diplomová práce), Brno: Masarykova univerzita 2012. Str. 42–43.


Začínáme žít s novelami

Konečně máme, co jsme chtěli. Novely školských zákonů byly publikovány 27. 7. 1995 ve Sbírce zákonů, částka 37. Bohužel jsou to jen jejich změněné části. Jediné úplné znění novelizovaných zákonů se snad dá získat na MŠMT. Nový zákon by byl určitě přehlednější a kompaktnější, ale jak se říká, lepší vrabec v hrsti než holub na střeše. Citujme výrok ústředního školního inspektora Mgr. Petra Roupce na tradičně zajímavém „kulatém stole" v Ústavu rozvoje školství: „Jsem zastáncem autonomie školy a liberalizace, nicméně však znamenají chaos ve vládě. V oblasti školství je třeba vsunout jednoznačně určená kritéria všude tam, kde je určit lze. A novely v tom znamenají výrazný posun. Umožňují kontrolu, vnášejí pořádek, určují mantinely pro práci škol a měly by jim přinést zklidnění práce."

Budeme se tedy muset naučit žít v mezích těchto mantinelů. Ochrání školy, které fungovaly na hranici legality, a přinutí vrátit se do nich ty školy, které si počínaly leckdy až svévolně. Jak známo, neznalost zákona neomlouvá, a proto bychom se všichni měli s novinkami novel podrobně seznámit. Abychom věděli, co můžeme a co nemůžeme, co se osvědčí a co nemáme do nového školského zákona rozhodně chtít přenést. Důležité je i to, jak budou úředníci MŠMT, kteří nyní pracují na vyhláškách, literu zákona vykládat – zda byrokraticky, nebo ve prospěch škol. Prostě – musíme si to ohlídat.

Některé paragrafy novel jsou skutečně významné. Umožňují vznik vyšších odborných škol, integrovaných škol a škol praktických. Důležité je stanovení širších pravomocí České školní inspekce a povinnost předkládat na všech úrovních výroční zprávu o činnosti. Mnohé tajemné mlhoviny se tím pro veřejnost rozhodně zprůhlední. Samospráva je posílena možností ustavit radu školy s jasně definovanými kompetencemi. Moudrý ředitel se tomu určitě nebude bránit, ale bude chápat radu školy jako partnera a pomocníka. Jen aby se našlo dostatek rodičů ochotných v ní skutečně pracovat... S důsledky stanovení povinného přechodu žáků do 9. ročníku od příštího školního roku se asi právě potýkáte na školách základních i středních. Mnohde se řeší otázka, jak letos dělit I. a II. stupeň. Na 4 + 5, nebo 5 + 4? A co a jak tam učit? Návod a nové učební plány, které MŠMT dodalo v šibeničním termínu, takže se leckde nahonem předělávaly i úvazky, jsou opravdu spletitou džunglí.

Učitelské listy se vám budou snažit v orientaci pomáhat. Příspěvky tohoto druhu najdete již v tomto čísle. Budeme rádi, když i vy, naši čtenáři, přispějete svými praktickými zkušenostmi či teoretickou radou těm ostatním. Abychom se všichni naučili s novelami žít, využívat jejich možností a odhalovat skryté potíže. Nový zákon bude schvalovat nový Parlament. Zkušenosti a znalosti pedagogického terénu by měly pro něj (i pro nás) být zárukou kontinuity nastoupené transformace našeho školství.

Zdroj: Hrubá, Jana: Začínáme žít s novelami. Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, říjen 1995, roč. 3, č. 2, str. 1. ISSN 1210-6313


Učitelské listy dodržely slovo. Již v čísle 3 přinesly rozhovor s ředitelem odboru základního školství a mimoškolní výchovy MŠMT Bohumírem Šumským „Hledání optimální cesty“. Můžete si jej přečíst ZDE.

Rozhovor s ústředním školním inspektorem Petrem Roupcem „Nejde o to nachytat ředitele na švestkách“ o novinkách v organizaci a provádění inspekcí podle novel najdete ZDE.

Myšlenky z vystoupení Karla Rýdla na setkání PAU v Kroměříži o tom, co je nejdůležitější v novelách školských zákonů z hlediska autonomizace školy, v článku „Umíme využívat svá práva“ si můžete přečíst ZDE. Doporučujeme – jsou velmi současné!



Další díly seriálu najdete ZDE.



_______________________

(1) Zápis 32. schůze PSP. 22. 6. 1995
(2) Zákon 138/1995
(3) Školské změny konečně s razancí. MF Dnes, 26. 6. 1995, s. 6.
(4) Podle Jana Kouckého zanikne asi 300–400 středních škol. ZN noviny, 22. 7. 1995, s. 4.

Cathy Laver-Bradbury, Margaret Thompson, Anne Weeks a kol.: Šest kroků ke zvládnutí ADHD. Manuál pro rodiče i učitele

Jednoduchý a flexibilní program nabízí šest kroků, jak zvládnout poruchy pozornosti a hyperaktivitu neboli ADHD.

V knize najdete hry, které pomohou k zlepšení pozornosti dítěte, a ověřené nápady, které dítěti pomohou, aby si lépe organizovalo prostor a čas.

ADHD je výzvou pro všechny, jak pro dítě, tak pro „jeho“ dospělé, tedy rodiče a učitele. Autoři vycházejí z poznatku, že děti s ADHD potřebují, abychom se o ně starali jinak, než se staráme o děti, které nemají problémy s koncentrací a hyperaktivitou. Kniha vychází z řady studií i ze zkušeností rodin, kde žije dítě s ADHD.

David Daley je psycholog, působí na Bangorské universitě. Margaret Thompson je psycholožka a externě vyučuje na universitě v Southamptonu. Edmund J. S. Sonuga-Barke je profesorem psychologie na universitě v Southamptonu. Cathy Laver-Bradbury je zdravotní sestra specializující se na problematiku ADHD, působí na universitě v Southamptonu. Anne Weeks působí jako vrchní sestra v nemocnici v Ashurstu.

Více ZDE.

Recitační soutěž v německém jazyce 2016

I v letošním školním roce vyhlašuje Pražský literární dům autorů německého jazyka již 6. ročník celostátní recitační soutěže v německém jazyce pro žáky a studenty základních a středních škol.

Tak jako každoročně je soutěž rozdělena do sedmi kategorií.

Mateřský jazyk němčina
I. 7–9 let
II. 10–13 let
III. 14–18 let

Němčina jako cizí jazyk
IV. 7–9 let
V. 10–13 let
VI. 14–18 let

Hudební interpretace literárního textu pro obě jazykové skupiny
VII. 7–18 let

Podmínky
– volba textu je zcela volná, jedinou podmínkou je německý jazyk
– délka příspěvku max. 3 minuty
– přihlášení formou formuláře a přiloženého DVD obsahujícího příspěvek

Účinkující, jejichž příspěvky projdou výběrem prvního kola (posouzení poroty), budou pozváni na galafinále v Praze.

Termín uzávěrky přihlášek je 15. 3. 2016. Galafinále je plánováno na duben 2016.

Podrobné informace včetně přihlašovacího formuláře na www.prager-literaturhaus.com

Přihlášky lze:
– doručit osobně do Pražského literárního domu: Ječná 11, 120 00 Praha 2
– zaslat poštou: Ječná 11, 120 00 Praha 2
– zaslat elektronicky: e-mailem na adresu info@prager-literaturhaus.com nebo pomocí webu (Dropbox, Google Drive, Úschovna, file2send, droppy.ch, atd.)

Soutěž se koná pod záštitou MŠMT.

A na střední se naučím kouřit. Analýza vlivu vrstevníků na rozšíření kouření u české mládeže

Přes 40% mladistvých v Česku kouří. Nová analýza think tanku IDEA zkoumala, jak silně je kouření středoškoláků ovlivněno kouřením jejich vrstevníků. Zatímco u chlapců prokázala silný vliv, u dívek nikoliv. Proč tomu tak je?

Analýza IDEA vycházela z dat Evropské školní studie o alkoholu a jiných drogách (ESPAD), která mapuje vztah šestnáctiletých středoškolských studentů z 26 evropských zemí ke konzumaci tabáku, alkoholu a dalších drog. Podle výsledků studie ESPAD například víme, že Česko se v kouření mladistvých řadí v EU na špici nebo že mnoho mladých lidí v Česku si vybuduje závislost na kouření právě v průběhu studií na střední škole.

„Studie ESPAD obsahuje velké množství dat. Umožňuje mimo jiné rozlišit, jestli mladiství již kouřili na základní škole, nebo začali až později“, vysvětluje Filip Pertold, výzkumník Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA). „Naše analýza si dala za cíl zjistit, jakou měli do té doby nekouřící středoškoláci k zahájení kouření motivaci. A dospěla jednoznačně k závěru, že u chlapců je peer effect neboli vliv vrstevníků významný,“ dodává Pertold.

Výsledek studie je zvlášť důležitý ve světle současné debaty o zavedení zákazu kouření v barech a restauracích. Do těchto typů zařízení chodí chlapci daleko častěji než děvčata, a proto jsou peer efektu kouření daleko více vystaveni. Na základě výsledků této studie se tak znovu potvrzuje, že zavedení zákazu kouření v barech a restauracích bude mít dopad nejen na samotné kouření, ale i na konzumaci alkoholu mezi mládeží. A platí to i naopak: důsledné prosazování zákazu podávání alkoholu nezletilým může vést k poklesu jejich kouření.

Podle Filipa Pertolda je vliv vrstevníků s ohledem na kouření natolik silný, že je moudré jej využít pozitivně: „Pokud se v důsledku realizace politiky zaměřené na snížení kouření podaří odradit od kouření jednoho středoškolského studenta, díky jeho vlivu na vrstevníky bude konečný dopad této politiky ještě větší. Tvorba politiky zaměřená na omezení rizikového chování mezi mládeží by právě tento vliv vrstevníků měla zohlednit,“uzavírá Pertold.

První čtení návrhu Zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek proběhlo v Poslanecké sněmovně za mimořádné pozornosti médií i veřejnosti dne 15. prosince 2015. Ve druhém čtení by měl být zákon projednán v polovině února 2016. Evropské státy sice nejsou v přístupu k zákazu kouření v restauracích jednotné, ovšem Česká republika dlouhodobě patří mezi země s nejbenevolentnějším přístupem. Naopak nejpřísnější přístup, tedy úplný zákaz kouření, platí v Irsku, Francii či nově v Rumunsku.

Studie IDEA dostupná ZDE.
Studie IDEA v anglickém jazyce ve formě akademického článku ZDE.
Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách (ESPAD) k nahlédnutí ZDE.

Žádosti o stipendia Výboru dobré vůle do 25. února!

Dobré vzdělání je vklad, který mladému člověku v budoucnu přinese možnost uplatnit se ve společnosti, být samostatný a nezávislý. Díky finanční podpoře z Fondu vzdělání mají studenti lepší motivaci k dalšímu studiu.

Nadané děti se zdravotním postižením, děti z dětských domovů a ze sociálně slabých rodin, které potřebují finanční podporu pro zajištění svého studia na střední či vysoké škole, mají možnost požádat o stipendium prostřednictvím Fondu vzdělání – jednoho ze stěžejních dlouhodobých projektů Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové. Hlavním partnerem projektu je ČSOB.

Uzávěrka pro příjem žádostí o stipendia je 25. 2. a 25. 8. 2016.

Podmínky pro získání stipendia
– věk do 26 let
– studium na střední, vyšší odborné či vysoké škole v ČR
– studijní průměr do 2.0
– sociální a/nebo zdravotní handicap
– úspěšné absolvování přijímacího pohovoru ve Výboru dobré vůle

Podrobněji se můžete o Fondu vzdělání i kritériích a formálních podmínkách pro udělování stipendií dočíst ZDE.

V případě dotazů kontaktuje koordinátorku projektu paní Evu Kvasničkovou na kvasničkova@vdv.cz.

Skupina ČEZ zapojuje studenty vysokých škol do inovací

Celkem 30 vysokoškoláků absolvovalo prosincový ČEZ Inovační maraton 2015. Po 24 hodin v kuse pod dohledem odborníků na inovace a manažerů vymýšleli, jak vylepšit a zefektivnit péči o klienty v největší energetické společnosti ve střední a východní Evropě. Skupina ČEZ chce touto neobvyklou aktivitou nejen inovovat, ale také přitáhnout kvalitní absolventy vysokých škol.

Tato celodenní a noční spolupráce přinesla výhody oběma stranám. Studenti poznali fungování velké společnosti v praxi a naučili se inovační techniky, které mohli okamžitě aplikovat při řešení reálného byznysového úkolu. Firma zase ocenila nové neotřelé nápady mladých lidí.

Po náročných 24 hodinách prezentovaly pětičlenné týmy své výsledky před odbornou porotou stratégů. Ač byla všechna řešení inovativní a originální, vyhrály neotřelé nápady na zvýšení retence zákazníků týmu složeného z Anny Fabíkové (VŠE, kapitánka), Simona Hikela (ČZU), Ondřeje Pechmana (ZČU), Daniela Nováka (VŠBT) a Petra Pávka (ČVUT).

Celý vítězný tým si ze dne a noci na centrále Skupiny ČEZ odnesl spoustu dojmů. „Inovační maraton pro mě byl neobvyklou zkušeností, díky které jsem mohl nahlédnout ‚pod pokličku‘ ČEZu,“ uvedl Ondřej Pechman. Pro všechny byla 24hodinová akce novinkou, a proto přinesla spoustu překvapení. To potvrzuje i Petr Pávek: „Nejvíce mě překvapilo, že lze kreativitu opravdu transformovat únavou. Osobně jsem si prvních 6 hodin myslel, že 'plánované vymýšlení inovací' je totální nesmysl a 24 hodin to trvá prostě proto, aby to znělo dobře. Nakonec mi to ale dávalo smysl.“ Tým si po celou dobu udržel dobrou náladu a s únavou statečně bojoval, což si pochvaluje i kapitánka Anna Fabíková: „V týmu panovala dobrá nálada, vůbec jsme se nehádali. Měla jsem asi jen jednu krizi, ze které mě kluci vytáhli svými bláznivými nápady.“

Nápady studentů budou nyní detailně rozpracovány stratégy Skupiny ČEZ, která bere zapojení studentů jako zapojení odborných externistů do projektu. „Všechny týmy přišly s inovativními myšlenkami. Sledovat studenty při práci a slyšet konečné nápady pro nás bylo nesmírně inspirativní zkušeností. Je vždy zajímavé slyšet nápady lidí, kteří nejsou s energetikou a ČEZem nijak svázáni,“ řekl Petr Štulc, ředitel rozvoje podnikání ČEZ.

Pro vysokoškoláky byla účast v Inovačním maratonu obrovskou zkušeností a krokem do budoucna. V průběhu akce se setkali se zaměstnanci Skupiny ČEZ. Měli možnost si s nimi i neformálně povídat třeba o tom, jaká byla jejich cesta do ČEZu nebo jakým směrem se ubírá jejich kariéra. A protože Inovační maraton probíhal za plného provozu, zažili účastníci fungování velké společnosti v reálném prostředí.

Pro ČEZ měl tento projekt také velký přínos, protože mohl navázat kontakty se studenty, kteří mají potenciál stát se v budoucnu zaměstnanci. Na rozdíl od některých obdobných akcí jiných firem byl ČEZ Inovační maraton 2015 výběrový, aby byla zajištěna vysoká kvalita akce: „U uchazečů o účast jsme hodnotili jejich dosavadní zkušenosti, vzdělání a kreativitu prokázanou v zaslané eseji," uvedl vedoucí útvaru Inovace Ladislav Bárta.

Cíl ČEZ Inovačního maratonu 2015 byl splněn, protože Skupina ČEZ získala od studentů spoustu nových nápadů, ale také si získala potencionální zaměstnance, což potvrzuje i soutěžící Simon Hikel: „O kariéře ve Skupině ČEZ určitě přemýšlím, protože bych rád zužitkoval vítězství, kterého se nám s týmem podařilo dosáhnout.“

Co je dobré vědět o generaci Y, pokud ji chcete vzdělávat

Říká se jí různě. Generace Y, Net Gen, yuppie nebo Millennials, v každém případě se však jedná o všechny, jimž je nyní 15–35 let. Není proto divu, že se toto téma rychle dostalo do popředí pozornosti internetu – ať už je vaším zájmem cokoliv, s velkou pravděpodobností je tato generace i ve vašem hledáčku. Pokud chcete generaci Y vzdělávat, určitě to nemůžete dělat bez dostatečného množství znalostí.

Mezigenerační rozdíly tu byly vždy, netřeba však brát nové rozdělení generací na X, Y, Z nikterak fatálně. Těžko také soudit, zda se jedná o vlastnostech generace, nebo je to ve své holé pravdě o vlastnostech doby, kterým se snažíme nějak přizpůsobit, abychom v ní uspěli. Tak či onak, představme si jeden typický exemplář.

Petr se narodil v roce 1988 a už když jej maminka vyzvedávala mezi posledními ve školce, pochopil, že život nebude tak jednoduchý. Do první třídy se těšil a první stupeň základní školy, prokládaný hraním Prince of Persia, prožil vlastně docela v pohodě. Během druhého stupně, a zvláště střední školy, si ale začínal postupně uvědomovat, že škola neplní jeho potřeby a začal se v ní rychle nudit. S příchodem touhy po svobodě se začaly věci skutečně komplikovat a najednou bylo všechno špatně.

Tedy na našem Petrovi bylo všechno špatně, nebo všichni se alespoň tak tvářili. Jemu však připadalo, že škola je nejenom docela autoritářská a nabízí většinou vždy jen jedno správné řešení, ale že jej neumí ani připravit na budoucí život – naučit jej řešit problémy, rozhodovat se nebo diskutovat. K tomu všemu škola bohužel promeškala i šanci využití jeho zapálení do technologií a místo nových přístupů stále jen oprašovala staré.

Otázka, zda po střední jít na vysokou školu, byla okolím zodpovězena dřív, než si ji sám Petr stačil položit. Na vysoké škole objevil, že má vlastně spoustu možností, až jimi byl trochu paralyzován. A díky internetu zjistil, že se už nemusí tolik učit do zásoby, ale spíše to, co zrovna potřebuje. V neposlední řadě v této době začal fungovat na Facebooku a žít taky v online světě. Ke konci vysoké však toto nadšení ze sociálních sítí opadlo, ale i nadále Petr na Facebooku ze setrvačnosti zůstal.

Po škole, tedy v roce 2013, konečně získal pocit, že může věci doopravdy vzít do svých rukou a začal hledat zaměstnavatele, který mu umožní pracovat kdekoliv a kdykoliv. Poučen z vlastní věčně přepracované rodiny došel k závěru, že je důležitý určitý balanc mezi prací a osobním životem a že vlastně nechce, aby práce byla to nejdůležitější v jeho životě.

Díky tomu, že firmy měly nedostatek kvalitních zaměstnanců, mohl si Petr díky své roční praxi během školy a půlročnímu Erasmu na poměry absolventa docela vybírat. Ve své budoucí práci hledal především smysl a svobodu, přívětivé prostředí ke své touze po seberozvoji, transparetnosti procesů a s férovým přístupem nejen dovnitř firmy ale i navenek…

Celý text najdete ZDE.

Vít Beran: DOKUMENTY 102. Jak si udělat školu na míru

V současnosti vzniká řada nových škol. Možná může nový ředitel najít některé informace i v této naší knížce. Svého času byla velmi oblíbenou inspirací, jak profilovat svoji školu.

Agentura STROM získala v roce 1995 grant od nadace Open Society Fund na edici Škola 21. Díky tomu jsme mohli aktuálně publikovat zkušenosti škol a učitelů. Rozdělili jsme ji na několik edičních řad: Nové trendy, Diskuse, Praxe ředitele a Náměty pro učitele. Nevelké knížky skromného vzhledu, ale inspirujícího obsahu putovaly s námi na akce pedagogických asociací po celé republice a dostávaly se do rukou mnoha učitelů i ředitelů.

Vít Beran byl tehdy ředitelem Základní školy Táborská v Praze 4. Píše: „Knížka, která je vám předkládána, nemůže z prostorových důvodů obsáhnout všechny změny, které na škole proběhly. Přibližuje školní kurikulum – program školy a stručně seznamuje s východisky pro další období. Charakterizuje klima školy, realizované a plánované programy, výchovně vzdělávací proces i jeho nadstavbu.“


Proč se ředitel školy musí zabývat kurikulem vlastní školy?

Zdroj: Beran, Vít: Jak si udělat školu na míru. Praha: Agentura STROM, 1996. Edice Škola 21, ediční řada Praxe ředitele, svazek 1. ISBN 80-901954-0-7

Postavení školy velmi úzce souvisí s tradičním konzervativním postojem rodičů i s jejich nedůvěrou v realizovaný výchovně vzdělávací proces. Tento postoj je zcela přirozený. Každý má svou školní zkušenost a není vždy schopen vnímat vnitřní transformaci dnešní školy. Je na každé škole, aby prokázala, zda tento postoj je oprávněný či nikoli. Změna kurikula je však proces relativně dlouhodobý, vyžaduje systémový přístup a dobré organizační schopnosti managementu školy.

Postoje okolí ke škole a k těm, kdo v ní pracují, souvisí i se společenskou prestiží a ekonomickou úrovní lidí pracujících ve školství. Nová prestiž české školy u rodičů se buduje pozvolna. Rodiče si více začínají všímat těch momentů z pedagogické praxe, které jednotná škola neměla. Zajímá je vzdělávací program, podle kterého škola pracuje, vnitřní klima školy, přístup pracovníků školy k dětem a k rodičovské veřejnosti. Preferují školy s viditelnou péčí o žáka (talentovaného i handicapovaného), líbí se jim pestrá nabídka programů pro volný čas i kvalita dalších služeb školy nebo například školní jídelny a podobně.

Rodiče vnímají „image” školy, úspěchy či neúspěchy školy a jejích žáků. Chtějí pro své děti školu, jejíž absolventi se dobře realizují v dalším životě. Jak prezentovat práci školy? Významnou se stává oblast „public relations”. Management současné české školy má o čem přemýšlet. Jedno je však jisté – česká základní škola se nemá za co stydět! (str. 6)

Co vede rodiče k tomu, že hledají pro své děti novou základní školu? Proč učitelé přestupují ze školy na školu nebo odcházejí mimo školství? Bude mít státní základní škola dostatek kvalitních kvalifikovaných pracovníků? Tyto a další podobné problémy trápí státní základní školství a jednotlivé týmy vedení škol. V případě, že na škole k takovýmto situacím začne docházet, je tu hlavní otázka k zamyšlení. Je chyba v řízení – managementu školy, nebo někde jinde?


Čemu by se měl management školy věnovat v pedagogické oblasti? Jak řídit?

Čemu by se měl management školy věnovat v pedagogické oblasti? Jak řídit? Řízení pracovníků ve státním školství musí v současném období ekonomické transformace společnosti mít svou prioritní specifiku. Aby byl uspokojen zákazník – žák, musí mít škola kvalitní personální zajištění. Prudké změny ve vedení státních škol a nekvalifikovanost některých nových ředitelů, zesílená jejich ambicemi řídit, přináší u jejich podřízených – pedagogických pracovníků s sebou velkou fluktuaci mimo školství a migraci v rámci školství. V některých regionech je s tím spojena vysoká nekvalifikovanost pedagogických sborů. Mzdové zajištění pracovníků ve školství nemá stabilizující význam. Před školami stále ještě nestojí, a dlouho nebudou, fronty kvalitních čekatelů na učitelské povolání. Bývalí učitelé však pracují v bankách, pojišťovnictví, jako překladatelé a programátoři nebo soukromí podnikatelé a podobně. Absolventi vysokých pedagogických škol se jen sporadicky rozhodují pro školství. Toto jsou známá fakta současného státního základního školství, potvrzená ČŠI (Beran, 1995).

Jak dosáhnout toho, aby při současné neexistenci trhu práce, ve kterém by školství konkurovalo, měla státní základní škola kvalifikované a schopné pracovníky? Může management školy stabilizovat své pracovníky a přitáhnout k pedagogické profesi nové odborníky? Budou to zejména osobnosti s odpovídajícím vztahem k dětem, odbornými kvalitami a velkou mírou pedagogické invence? Splnění těchto úkolů je předpokladem k zvládnutí veškerých nároků kladených na školství. Realizace nezávisí na školách samých, ale na celkové koncepci rozvoje trhu práce, financování školství a školské politice. Je celá řada objektivních příčin, které mohou v různých regionech republiky znemožnit splnění uvedených předpokladů. Ve výhodě pravděpodobně budou větší města s určitým procentem nezaměstnanosti, nebo demograficky dobře položené školy.

Určité kroky však může management školy provést v oblasti stabilizace stávajících pracovníků již nyní. Nejdůležitějším zůstává zejména citlivý přístup při vytváření pracovních podmínek na škole, objektivita v oceňování lidí, v orientaci programů školy, sociální program managementu školy ve směru k pracovníkům a podobně.

Pro image školy je prvořadě důležité plnit základní poslání školy – realizaci výchovně vzdělávacího procesu. Pro splnění uvedených cílů potřebuje management škol stabilizovaný tým profesionálů.

Náročné pracovní podmínky a spokojenost pracovníka musí mít k sobě úzký vztah a působí na image školy. Působí také na spokojenost žáka a jeho rodiče, na okolí školy. To je to, co může ovlivnit ředitel – manažer – u stávajícího týmu pracovníků školy.

Posláním základní školy je vychovávat vzdělané osobnosti schopné se zařadit do systému dalšího odborného studia, do života. Avšak osobnosti mohou vychovávat opět pouze osobnosti.

Ředitel školy může podpořit rozvoj osobnosti pracovníka. Pro tento úkol je prvořadě důležité zajistit dostatečně velký a svobodný prostor pro seberealizaci pedagogických pracovníků. Vytvořit podmínky pro jejich další odborný i pracovní rozvoj a spokojenost na pracovišti. V tomto všem může pomoci zejména právní subjektivita školy a koncepční řídící práce managementu školy. Management školy například umožní za podmínek přijatelných pro pracovníka účast na dalším vzdělávání, odborných exkurzích, přednáškách, seminářích a podobně. Pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, a to i v oblasti studia managementu chybí dosud potřebná legislativa. Významnou podporou dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků je účelová dotace do rozpočtů škol od MŠMT ČR. Důležitým zůstává také včasné poděkování pracovníkům za dobře odvedenou práci – objektivnost a úplnost v tomto druhu ocenění. (str. 21–23.)


Obsah publikace

I. Proč se ředitel školy musí zabývat kurikulem vlastní školy?

II. Upřesněme si základní pojmy
1. Projektování ve škole
2. Kurikulum
3. Vzdělávání
4. Výuka
5. Vzdělávací standardy
6. Učivo
7. Hodnocení vzdělávacích výsledků
8. Klima
9. Kurikulum – kompletní problém
10. Proměny kurikula české školy
11. Kurikulum české školy do r. 1989
12. Kurikulum české základní školy v prvním období transformace
13. Jak ovlivňuje management současné školy vývoj školního kurikula
14. Čemu by se měl management školy věnovat v pedagogické oblasti? Jak řídit?
15. Škola je profesionální servis

III. Reflexemi začínají změny

IV. Analýza současného kurikula a současné organizace základní školy (Základní škola, Táborská 45, Praha 4)
1. Představte se, prosím!
2. Z čeho vychází kurikulum naší školy?
3. Základem je výchovně vzdělávací program
4. Model koncepce vzdělávacího programu
5. Jak na prevencí asociálních jevů?
6. Problematický rok ve škole – „O školním provozu”
7. Hlavní úkoly školního roku
8. Tradice a public relations

V. Jak dál?
1. Proč hledat nové proinovační programy?
2. Umíte si odpovědět? Jsou nutné změny ve stávajícím kurikula a organizace vaší základní školy?
3. Učební plán pro nový školní rok
4. Na okraj

VI. Stále „mít něco v kapse”

Co dodat?


Celý text knihy si můžete stáhnout ZDE. Digitalizovala Kateřina Brožová. Texty převedené z archivních materiálů nebyly redakčně korigovány.

Knížka byla napsána ještě v době před Rámcovým vzdělávacím programem. Už tehdy bylo nutné při profilaci školy myslet na její kurikulum a celkovou vizi. Je to dokument, jak se tehdy o těchto otázkách přemýšlelo.

Dnes už jsou úspěšní ředitelé a školy samozřejmě mnohem dál. Dál o dvacet let. Vítek je ředitelem velmi úspěšné školy v Kunraticích a nepřestává pracovat se svým týmem na rozvoji školy, která se stala inspirací pro mnoho dalších. Můžete se o tom přesvědčit ZDE.


Další díly seriálu najdete ZDE.

Vlastivědné muzeum v Šumperku myslí i na nejmenší. Přichystalo pro ně Muzejíčko

Vlastivědné muzeum v Šumperku odstartovalo v pátek 5. února svůj nový program pro děti i jejich rodiče s názvem Muzejíčko. To bude prostřednictvím výstav a interaktivních projektů nabízet zábavně-vzdělávací aktivity pro všechny hravé návštěvníky.

Muzejíčko našlo své místo v přízemních prostorách muzea, aby byl zajištěn bezbariérový vstup i pro maminky s kočárky. Na rodiče muzeum myslelo i v dalších záležitostech, vybudovalo pro ně například speciální místnost pro přebalování, krmení i kojení dětí. „Pořídili jsme do ní přebalovací pult, ohřívací lahve i mikrovlnnou troubu. Programem Muzejíčka chceme zaujmout všechny hravé dospělé i děti, včetně těch nejmenších. Naše výstavy, instalace i další projekty proto budou interaktivní. Z toho důvodu jsme zakoupili i speciální techniku, která naše malé návštěvníky pomůže vtáhnout do dění,“ uvedla ředitelka Vlastivědného muzea v Šumperku Marie Gronychová. Návštěvníkům muzea je k dispozici i příjemné odpočinkové zázemí s možností občerstvení a Wi-Fi připojením.

Prvním projektem, kterým Muzejíčko odstartovalo, je Zimní herna plná originálních hlavolamů, hádanek, kvízů i hraček. „Herna navazuje na její letní variantu, která byla otevřena přes loňské prázdniny. Díky pozitivním ohlasům jsme na únor, tedy tentokrát na období jarních prázdnin, spustili její pokračování v zimní verzi,“ dodala Marie Gronychová, která srdečně zve všechny zájemce, aby si interaktivní exponáty přišli prohlédnout. V dohledné době Muzejíčko zaplaví například ještě Svět kostiček lego, výstava Autíčka nebo Krysáci. Na start nového programu Vlastivědné muzeum vynaložilo zhruba 120 tisíc korun, 90 tisíci mu přispěla Nadace ČEZ.

Vybavení Muzejíčka a jeho zázemí pomohla Nadace ČEZ financovat prostřednictvím grantového řízení Podpora regionů, které je zaměřeno na rozvoj veřejně prospěšných projektů. „Oceňujeme snahu šumperského muzea navazovat aktivní spolupráci s malými dětmi, školami i školkami a prostřednictvím svých programů jim ukazovat, že učit se něčemu novému jde i zábavně. O totéž se snažíme i v našem Informačním centru Dlouhých strání a víme, že to není lehké,“ uvedl Vítězslav Chmelař, šéf vodní elektrárny Dlouhé stráně.

„Naše škola“ hledá nadšeného ředitele/-ku školy a třídní učitele (průvodce)

„Naše škola“ - nově zakládaná komunitní ZŠ otevřená novým směrům – v Litni u Berouna a Karlštejna s akreditací MŠMT hledá od září 2016 ředitele a učitele.


Ředitel/-ka

Očekáváme od Vás:
– Nadšení do vzdělávání
– Znalost školských právních předpisů a školské problematiky
– Odbornou kvalifikaci dle zákona o pedagogických pracovnících
– Respektující a partnerský přístup k dětem, kolegům a rodičům
– Koncepční a ekonomické myšlení a schopnost vést druhé
– Kreativitu a otevřenost ke změnám
– Práci na sobě a podporu druhých

Uvítáme:
– Zkušenosti s vedením lidí a řešením problémů (i mimo školní prostředí)
– Komunikační schopnosti na odpovídající úrovni
– Absolvování některého z kurzů alternativního školství (Waldorf, Montessori, Začít spolu, Lesní pedagogika, Intuitivní pedagogika, R+R,…)
– Zkušenosti s alternativní pedagogikou a věkově smíšenými skupinami dětí školního věku

Čeká Vás:
– Možnost podílet se na podobě nově vznikající školy
– Svoboda pro vytváření a uskutečňování vlastních projektů
– Neformální, podporující a tvůrčí prostředí
– Pozitivní a přátelská atmosféra
– Prostor pro osobní i profesní rozvoj
– Získání široké „rodiny“ podobně orientovaných lidí
– Odvahu pouštět se do nových věcí, zodpovědnost, empatii, férové jednání, umění naslouchat, trpělivost a nadšení pro věc

Jste tím, koho hledáme?

Kontaktujte do 15. 2. 2016 koordinátorku projektu Ing. Janu Havlíčkovou (tel.: 607 068 228) nebo rovnou zašlete Vaše CV, motivační dopis a úvahu v rozsahu jedné A4, obsahující tato témata:
– „3 nejdůležitější hodnoty ve Vašem životě“
– „Jakou největší změnu jsem za poslední rok zažil/-a“
– „Kdo a čím mě za poslední rok inspiroval“
– „Kdy jsem se při práci s dětmi cítil/-a spokojený/-á“

na e-mail: info@naseskola.eu. Více o Naší škole se dozvíte na www.naseskola.eu.

Těšíme se na Vás!


Třídní učitel/-ka (průvodce) pro 1. a 2. stupeň ZŠ

Očekáváme od Vás:
– Kreativitu a otevřenost ke změnám
– Ochotu zapojit se do budování školy
– Respektující a partnerský přístup k dětem, kolegům i rodičům
– Koncepční myšlení – společnou tvorbu a realizaci vzdělávacích plánů
– Odpovídající pedagogické vzdělání pro 1. nebo 2. stupeň ZŠ (nebo ochotu si jej doplnit studiem VŠ)
– Práci na sobě a podporu druhých

Uvítáme:
– Absolvování některého z kurzů alternativního školství (Waldorf, Montessori, Začít spolu, Lesní pedagogika, Intuitivní pedagogika, R+R,…)
– Zkušenost s alternativní pedagogikou a věkově smíšenými skupinami dětí školního věku
– Nadšení pro věc, empatii, zodpovědnost, umění naslouchat, komunikativnost, trpělivost
– Znalost angličtiny

Čeká Vás:
– Tvůrčí, podporující a neformální prostředí
– Pozitivní a přátelská atmosféra
– Příležitost podílet se na podobě nově vznikající školy
– Možnost realizovat své nápady a používat netradiční vzdělávací metody
– Prostor pro osobní i profesní rozvoj
– Možnost trávit s dětmi více času v přírodě
– Získání široké „rodiny“ podobně orientovaných lidí

Jste tím, koho hledáme?

Kontaktujte do 15. 2. 2016 koordinátorku projektu Ing. Janu Havlíčkovou (tel.: 607 068 228) nebo rovnou zašlete Vaše CV, motivační dopis a úvahu v rozsahu jedné A4, obsahující tato následující témata:
– „Zlomový okamžik v mém životě“
– „Jakou největší změnu jsem za poslední rok zažil/-a“
– „Kdo a čím mě za poslední rok inspiroval“
– „Kdy jsem se při práci s dětmi cítil/-a spokojený/-á“

na e-mail: info@naseskola.eu. Více o Naší škole se dozvíte na www.naseskola.eu.

Těšíme se na Vás!

Václava Tmejová: Vyrábíme s dětmi. Polytechnická výchova v mateřské škole

Polytechnická výchova je trendem, který si postupně nachází své místo v mateřských školách.

Pokud dětem připravíme podmínky k technickým činnostem a k hrám s dětským nářadím, budeme překvapeni, co dokážou vyrobit a s jakým zaujetím a úsilím hledají řešení k dosažení svého cíle. Technika je součástí našeho života, ale technické dovednosti se postupně vytrácejí. Polytechnická výchova přispívá především k vytváření pracovních dovedností a návyků, které děti využijí v běžném a později i pracovním životě. Vyrábění a společné hledání správných postupů rozvíjí spolupráci dětí, vzájemnou komunikaci a volní vlastnosti. Děti mají touhu práci dokončit, i když musí překonat překážky.

Václava Tmejová působí jako ředitelka MŠ Sebranice a také jako lektorka kurzů pro další vzdělávání pedagogických pracovníků.

Více informací včetně ukázek ZDE.

Šest charakteristik uchazeče

Britský online magazín SecEd věnovaný vzdělávání na druhém a třetím stupni škol přináší přehled šesti charakteristik, které jsou rozhodující při hledání zaměstnání.

Zdroj: Scio 26. 5. 2015


Tyto charakteristiky byly stanoveny na základě zjištění výzkumné zprávy Ready for Work organizace Impetus-PEF, která vycházela z dosavadního výzkumu a řady diskusí s žáky, pedagogy, zaměstnavateli a úřady státní správy. Tyto charakteristiky jsou běžně očekávány u mladých nastupujících pracovníků stejně jako u starších zaměstnanců a většina z nich bývá zmiňována v souvislosti s pěstováním charakteru ve školách (character education), kterému je věnována rostoucí pozornost.

Patří sem:

1. Povědomost o sobě samém – je odpovědný za sebe a za druhé, umí se ovládat, nepřenáší vinu na jiné, je si vědom vlastních silných a slabých stránek.

2. Otevřenost – ochotný zlepšit nedostatky, přístupný radě a zpětné vazbě, otevřený novým myšlenkám a způsobům práce, trpělivý, s otevřenou myslí, flexibilní.

3. Motivace – má pozitivní přístup, soustavně se snaží, je spolehlivý, dochvilný, motivovaný, umí si organizovat čas, usilovně pracuje a je připraven udělat něco navíc.

4. Sebejistota – je si vědom své ceny, je připraven klást otázky a hledat informace, umí pracovat samostatně.

5. Odolnost – umí se vyrovnat s odmítnutím a nezdarem, učí se z chyb, přijímá konstruktivní kritiku, překonává překážky, je vytrvalý a nepropadá panice ve stresu.

6. Informovanost – ví o svých možnostech na pracovním trhu, dokáže vyhledávat pracovní příležitosti, rozumí zásadám chování na pracovišti, umí se dobře sám uvést, umí sestavit výstižné CV a hovořit o tom, čeho dosáhl.

S úkolem cíleně pěstovat uvedené charakteristiky pomáhají mladým lidem v oblasti východního Londýna koučové v rámci programu Think Forward. Vedou je v průběhu středoškolského studia, pomáhají jim vybrat další studium nebo práci, propojí je s potenciálními zaměstnavateli. Důležitá je včasná podpora, nikoli rozhodovat nebo řešit neúspěch až na konci středoškolského studia.

Zdroj.

Plzeňský Prazdroj přispívá svým zaměstnancům na péči o předškolní děti

Pružná pracovní doba, možnost práce z domova nebo 5 týdnů dovolené, to je jen část z mnoha benefitů, které poskytuje Plzeňský Prazdroj svým zaměstnancům. Nově jim chce usnadnit dřívější návrat z mateřské či rodičovské dovolené i tím, že jim poskytne příspěvek na péči o děti do tří let věku ve výši až 6 000 Kč měsíčně.

Plzeňský Prazdroj podpoří své zaměstnance přicházející z mateřské či rodičovské dovolené částkou až 6 000 Kč měsíčně na zajištění kvalifikované péče o předškolní děti. Na příspěvek má již od letošního roku nárok rodič, který se vrací do zaměstnání po mateřské a rodičovské dovolené dříve, než jeho dítě dosáhne věku osmnácti měsíců. Poslední příspěvek se vyplácí v momentě, kdy potomek oslaví třetí narozeniny. Největší český pivovar chce podpořit diverzitu na pracovišti a nabízí tak nové možnosti pro rodiče vracející se z mateřské či rodičovské dovolené, především ženy a pracující matky, pro které jinak český pracovní trh není připraven. Pomáhá rodičům sladit rodinný a pracovní život a současně tak zvyšuje svou atraktivitu na trhu práce.

„Mnoho rodičů by se chtělo vrátit do zaměstnání dříve, než jejich dítě dosáhne věku, kdy může být přijato do státní školky. Nechtějí na dlouho přerušit kariéru, ale soukromá předškolní péče je finančně náročná, což jim brzký návrat do práce komplikuje. Plzeňský Prazdroj se rozhodl své zaměstnance ve snaze o včasný návrat podpořit a kromě pružné pracovní doby, zkrácených úvazků nebo možnosti práce z domova, jim vypomůže i při zajištění odpovídající péče o děti,“ upřesnila Drahomíra Mandíková, ředitelka firemních vztahů a komunikace Plzeňského Prazdroje. Pokud se zaměstnanec vrací na minimálně poloviční úvazek, zaměstnavatel mu připlatí na péči o dítě ve státním či soukromém předškolním zařízení, které musí mít příslušnou certifikaci dle české legislativy. Dítě ale může hlídat i chůva či jiná osoba se živnostenským listem.

Plzeňský Prazdroj investuje do rozvoje i vzdělávání svých zaměstnanců a finanční příspěvek na péči o děti není zdaleka jediným benefitem, který svým lidem pivovar poskytuje. Samozřejmostí je pět týdnů dovolené, možnost využít jeden den v roce pro dobrovolnické aktivity, příspěvky na zdravotnickou péči, dopravu a připojištění, ale nezapomíná se ani na sportovní a kulturní vyžití. Pivovar zároveň poskytuje poukázky na nákup piva, dotované stravování a pivo na dovolenou či vánoční svátky. Zaměstnanci, kteří nepracují přímo ve výrobě, mohou využít i možnost práce z domova a pružnou pracovní dobu.

Češi jsou změnám otevření

Češi jsou změnám otevření, ale aktivně je nevyhledávají. Postoj Čechů ke změnám, inovacím a rozvoji ve vědě i učení přibližuje aktuální dotazníkové šetření "Bayer barometr 2015".

Z rozsáhlého výzkumu mimo jiné vyplynulo, že česká společnost je vůči změnám otevřená, ale aktivně změny Češi nevyhledávají. Výsledky také ukazují výkonnostní a individualizovaný charakter současné české společnosti. Pro úspěch v životě je pro 87 % Čechů klíčová schopnost adaptace na měnící se podmínky, doprovázená ochotou riskovat (důležitá pro 75 % populace). Podle žen pak nejdůležitější změnou pro lepší život je změna životního stylu (87 %), zatímco pro muže je nejdůležitější změna v práci (80,7 %). Také 66 % Čechů uvedlo, že v nové situaci hledají raději nová fungující řešení.

Z výsledků průzkumu je tak patrná velká míra otevřenosti české společnosti vůči změnám. Obecně se dá říci, že lidé mají ke změnám spíše pozitivní vztah – přímo je vítá 37 %, zatímco vyloženě vadí pouze 0,3 % respondentů.


Změny, které může člověk udělat pro lepší život, jsou důležitější pro ženy než pro muže

Změny v hodnocených kategoriích (změna práce, změna životního stylu, změna v bydlení a změna v partnerském životě) jsou pro lepší život důležitější pro ženy než pro muže. Nejdůležitější z těchto změn je pro ženy změna životního stylu (důležitá celkem v 87 % případů), zatímco pro muže je nejdůležitější změna v práci (80,7 %). Pro obě skupiny je pak nejméně důležitá změna v partnerském životě, ale i zde jsou patrné genderové rozdíly. Pro ženy je důležitá v 52 % a pro muže v 41 % případů.


Považujeme nové situace za výzvu k hledání netradičních možností řešení, zároveň ale téměř 2/3 populace vnímá učení jako nutnost, nikoliv jako volbu
Kromě vztahu k vědeckým pokrokům se průzkum Bayer barometr zaměřil také na postoj Čechů vůči zavádění změn, učení během života, mobilitě a hodnocení aspektů úspěchu v jejich životě. 66 % Čechů uvedlo, že v nové situaci hledají raději nová fungující řešení, než aby si věci dělali "postaru". Zároveň bylo z výsledků patrné, že nové způsoby činnosti upřednostňují lidé s vyšším než základním dosaženým vzděláním.


Věda je přínosná v ochraně přírody, ale u vlivu na rodinu a vztahy už je prý její přínos menší, zejména podle lidí mladších 40 let

Češi považují pokrok ve vědě za nejpřínosnější v oblasti ochrany přírody a životního prostředí a také v rozvoji společnosti. 85 % českých mužů si myslí, že rozvoj ve vědě vede zpravidla k pozitivním změnám v běžném životě. Ke stejnému závěru se ale přiklání o 9 % méně žen.


Investice do vývoje a inovací je cestou k úspěchu

To, že rozvoj ve vědě vede zpravidla k pozitivním změnám v běžném životě, si myslí více mužů (85 %) než žen (76 %). Ženy jsou k vědeckým objevům také skeptičtější než muži a myslí si, že je potřeba je brát s rezervou (66 %). S tvrzením, že firmy, které investují do vývoje a inovací, sklízejí v delší časové perspektivě úspěch, rozhodně nebo spíše souhlasilo celkem 88 % dotázaných.

Ondřej Šteffl: Politika dojmů, pocitů a iluzí

Novela školského zákona přináší mj. * Povinný poslední ročník školky, * Jednotné přijímací zkoušky a * Povinnou maturitu z matematiky. Jednu věc mají tyhle věci společnou. Analýzy, zda to celé bude fungovat, nemáme. Kritéria, jak poznáme, zda jsme uspěli, také ne. Ale zavedeme to. Pocitů a dojmů máme totiž plno.

Zdroj: Perpetuum roč. III, 2015/2016, č. 5, str. 32–33


Zahraniční zkušenosti


Keňa – kontrolní skupina

Nizozemská charitativní organizace ICS financovala koncem 90. let v Keni program na podporu vzdělávání. Nadace ovšem neměla dost peněz na nějaké celoplošné operace. Naštěstí! Proto začala v malém. A moudře si ke každé akci vytvořila kontrolní skupinu škol. Děti v Keni neměly učebnice, a tak prvním nápadem bylo náhodně vybraným školám je dodat. Logické, že? Porovnáním výsledků v kontrolní skupině se ale ukázalo, že celá akce nepřinesla prakticky žádný výsledek. Druhý pokus – dodávka výukových tabulí s abecedou, čísly, koloběhem malárie apod. Zase nic. Až třetí operace přinesla skutečně významný efekt. Podávání pilulek proti průjmovým onemocněním. Nejlevnější, nejúčinnější.

Ukázalo se totiž, že problém není ve škole, ale v tom, že tam děti kvůli častým průjmům nechodí. Aby bylo jasno, rozhodně nenavrhuji, aby českým žákům byly podávány léky, jakékoliv. Z tohoto příkladu si však můžeme vzít poučení i pro nás. Za prvé: řešení problémů v tak složitém systému, jako je školství, může někdy spočívat v úplně nečekaném místě, a to, co se nabízí jako první, často nemusí fungovat. Význam učebnic se ukázal jako iluze. A za druhé, bez kontrolní skupiny nepoznáme, že naše opatření třeba nefunguje a že trvale dáváme peníze do něčeho neužitečného či dokonce škodlivého. Kolikpak takových věcí je v našem školství?


Finsko a Dánsko – s rozmyslem postupně

Ve finském školství zahájili zásadní reformu. Namísto předmětů chtějí výuku koncentrovat do komplexních projektů. Jistě to je zajímavý a moderní přístup, psalo se o něm i u nás. Nechci zde zkoumat jeho přínosy, ale ukázat, jakým způsobem o reformách Finové uvažují. Především, začali jen se dvěma regiony. Taková reforma je totiž složitá věc, a ve Finsku si jistě promysleli, jak na to. Změna vyžaduje nejen proškolení učitelů a vysvětlování rodičům, ale je třeba vyškolit i školitele a provést řadu dalších věcí.

A to by se nedalo udělat kvalitně v celém Finsku najednou. Navíc se nepochybně objeví nejrůznější nečekané problémy a překážky a i ty se budou jistě lépe řešit v malém rozsahu. Ostatní regiony mají zatím jen povinnost vyzkoušet si takovou výuku dvakrát za rok. Teprve až se projekt odzkouší, odladí a vše bude připraveno, zavede se v celém Finsku. Zase poučení pro nás: nevyzkoušené a nové věci není nutné zavádět najednou, na menším vzorku lze věci domyslet, odladit a hlavně snížit riziko neúspěchu.

Podobně jako ve Finsku uvažovali i v Dánsku, kde již několik let zavádějí maturitu, při které maturanti zpracovávají písemnou část na počítači, a to navíc s plným přístupem na internet. Zkoušku přizpůsobují reálným podmínkám řešení problémů, práci s informacemi i informačními zdroji a aplikaci znalostí tak, jak je to v současných podmínkách běžné v životě i v práci. A opět nechám stranou, že je takový přístup rozumnější než naše zastaralé pojetí. Zajímavý je ovšem způsob implementace. Začali v roce 2010 s několika experimentálními školami, postupně umožnili zapojení školám, které měly zájem se přidat, a nakonec přešli na systém, kdy si každý maturant může vybrat, zda bude maturovat s využitím internetu, nebo postaru. Teprve poté dojde k plošnému zavedení. Nedaly by se i u nás podobně zavádět změny státních maturit?


Norsko – Porozumět souvislostem

Česká republika je z devatenácti zemí OECD první v šetření ICILS počítačové gramotnosti. Nikdo ale neví proč. Jediné, co se zdá jisté – že ze školy to naše děti neumějí. Doprovodné dotazníky totiž ukazují, že ve všech školních parametrech zaostáváme. Např. ve využívání výukových aplikací v hodinách. Norové jsou na tom podobně. Na rozdíl od nás ale ustavili výzkumnou skupinu, která souvislosti podrobně zkoumá. Ano, Norsko je bohatá země, má ropu. Může si to dovolit. Možná by ale i u nás bylo účelnější nejprve investovat pár desítek milionů do výzkumu souvislostí a analýzy dat, jimiž disponujeme, než vydávat stovky milionů, či dokonce miliardy, ať už z operačních programů, či rovnou ze státního rozpočtu za nepřipravené celoplošné projekty, jejichž výsledek pak ani neumíme porovnat s tím, kdybychom nedělali nic.

A příklady: státní maturity, kariérní řád, jednotné přijímací zkoušky, povinnost pedagogického vzdělání učitelů bez ohledu na jejich odbornou kvalifikaci a kvalitu učitelské práce, povinný druhý cizí jazyk, povinné plavání, tablety do škol atd., atd. Současný chaos ve školství je z velké části způsoben tím, že většina opatření se zakládá spíše na dojmech a pocitech, snad někde na expertizách, ale už ne na datech, analýzách, dopředu promyšlených postupech či v malém odzkoušených procesech.


A u nás

Povinný poslední ročník školky – do školky dnes nechodí asi 10 % dětí, ale asi jen pětina z nich je problematických, těch, kvůli kterým to celé zavádíme. Kvůli asi 1500 dětí ukládáme povinnost pro 110 000. Analýzy, zda to celé bude fungovat, nemáme. Kritéria, jak poznáme, zda jsme uspěli, také ne. Ale zavedeme to. Pocitů a dojmů máme totiž plno. Zde dokonce nezávislá analýza existuje. Vyplývá z ní, že fungovat to nebude, a navrhuje jiné řešení.

Jednotné přijímací zkoušky – nevíme přesně, jaký cíl vlastně jejich zavedením stát sleduje. Ministr Chládek to vysvětloval snahou omezit neúspěšnost u maturit. Že takto to fungovat nemůže, jsem analyzoval zde. Třeba nemám pravdu, ale to by musel někdo vyvrátit. MŠMT na tento rozbor nereagovalo a dál trvá na svém. Analýzy, zda to celé bude fungovat, nemáme. Kritéria, jak poznáme, zda jsme uspěli, také ne. Ale zavedeme to. Pocitů a dojmů máme totiž plno.

Povinná maturita z matematiky – vůbec nevíme, co se v roce 2020 po jejím spuštění stane. Nikdo nezkoumal, co vlastně z matematiky umějí ti, co z ní nematurují, a proč z ní nematurují. A vůbec také nevíme, zda to přinese kýžené zlepšení znalostí maturantů v matematice. Ano, na první pohled to tak vypadá, ale to učebnice v Keni vypadaly taky. Analýzy, zda to celé bude fungovat, nemáme. Kritéria, jak poznáme, zda jsme uspěli, také ne. Ale zavedeme to. Pocitů a dojmů máme totiž plno.

Proč proboha všechny tyhle věci nejprve nevyzkoušíme na malém vzorku a nevyhodnotíme výsledky? Už pět let konáme státní maturity. Stojí to stamiliony korun, čas, nervy učitelů i žáků. Noviny jsou toho plné. Ale je to stejné. Dokonce ani po pěti letech nevíme, zda, jak a kde to vzdělávacímu systému prospělo a kde naopak uškodilo. Dokonce ani nevíme, zda maturanti dnes umějí víc než před pěti lety. Nevíme. Pocitů a dojmů ovšem máme plno. Analýzy, zda to celé bude fungovat, jsme na začátku neměli. Kritéria, jak poznáme, zda jsme uspěli, také ne.

Ondřej Hausenblas, Jindřich Kitzberger, Bohumír Šumský, František Tomášek: DOKUMENTY 101. Alternativní návrh Standardu základního vzdělávání

Po diskusích v učitelských organizacích vytvořila pracovní skupina alternativní návrh standardu základního vzdělávání. V červnu 1995 byl předložen vedení MŠMT, ale nebyl přijat. Text návrhu a dva výkladové články uveřejňujeme ke stažení.


Ondřej Hausenblas o záměru tohoto návrhu později napsal:

„Tým tvůrců alternativního návrhu Standardu základního vzdělávání pro MŠMT se na jaře 1995 snažil obrátit pozornost úředníků k cílovým kvalitám absolventů školy a oslabit význam osnovních soupisů znalostí (tzv. kmenové učivo). Regulace kvality skrze znalosti (neoperativní čili faktické vědomosti) může pomáhat jen takové škole, jejímž cílem je vybavit žáky znalostmi. Nepomáhá to však, naopak brání to školám, které pochopily, že fakta se stále rychleji mění (historie se přepisuje častěji než za 50 let, školní fyzika jde 30 let za soudobou vědou, techniky a technologie učení jsou v českých školách podobné jako v zaostalejších afrických státech: učitelů ovládajících počítač je mizivě, učitelů s koncepčním a tvůrčím myšlením je minimálně, vzorových osobností nedostatek). V čase měnících se faktů je třeba pěstovat schopnosti operovat s informacemi, jednat s lidmi, vytvářet vlastní řešení.“

Zdroj: Hausenblas Ondřej: Standard vzdělávání a další prostředky regulace kvality školství. Učitelské listy, Praha: Agentura STROM, roč. 3, 1995/1996, č. 10, červen 1996, str. 11. ISSN 1210-6313.

Ukázka z návrhu:


Obecné cíle vzdělávání

Základní vzdělávání směřuje k tomu, aby žák po jeho ukončení mohl být:

1. Člověk schopný soužití s ostatními lidmi

Umí žít v sociální skupině, respektovat i spoluvytvářet její pravidla. Uvědomuje si, že jeho vlastní pohled je jedním z mnoha různých, a dokáže nahlédnout podstatu předsudků. Má tolerantní postoje k druhým lidem, jejich názorům a hodnotám. Rozpoznává netolerantní postoje a staví se proti ním. Má schopnost empatie, pomáhá slabším, nemocným, starým lidem a lidem v nouzi.

2. Člověk schopný jasného vyjadřování a účinného dorozumívání

Dobře rozumí tomu, co slyší nebo čte. Dokáže v cizím i vlastním projevu postihnout jak podstatu věci, tak i postoje a záměry účastníků komunikace. Své vyjadřování přizpůsobuje svému záměru, adresátovi svého projevu i okolnostem dorozumívání. Při dorozumívání je pozorný a zaujímá aktivní postoj. Je ochoten se dorozumívat, snaží se předvídat a odstraňovat závady během komunikace, přes ochotu k dorozumění je i kritický.

3. Zodpovědný spolupracovník

Dokáže se aktivně účastnit práce ve skupině, týmu a kolektivních her, má vůli spolupracovat k dosažení společných cílů. Umí se při spolupráci podřídit druhým i vést je podle potřeby. Své spolupracovníky, spoluhráče dokáže povzbudit.

4. Člověk se snahou o efektivní a kvalitní práci

Má návyk posuzovat svou práci co do úplnosti, bezchybnosti i přesnosti (čistoty) provedení. Spolehlivě plní své povinnosti a nese zodpovědnost za své závazky. Rozezná kvalitní práci a její produkty od nekvalitní. Prožívá uspokojení z pečlivě vykonané práce.

5. Člověk tvořivého myšlení, který chápe pojmy, efektivně pracuje s informacemi a dovede jich využít při řešení problémů
Dokáže se rozhodovat a řešit problémy ve všech běžných oblastech života pomocí logického uvažování, intuice a efektivní práce s informacemi. Uvědomuje si, jaké důsledky s sebou nese rozhodnutí, posuzuje je a je za ně zodpovědný. Váží si tradice, ale dokáže se oprostit od zavedených schémat myšlení i práce a nacházet netradiční, tvůrčí přístupy k řešení problémů.

6. Člověk, který se umí samostatně učit a má potřebu dalšího poznávání

Je otevřený vůči vnějším podnětům, vyhledává nové poznatky. Dokáže pochybovat a kriticky hodnotit informace a ovládá různé způsoby jejich získávání a zpracování, při svém učení je cílevědomý a vytrvalý.

7. Člověk uznávající mravní zásady a společenské normy

Zná a dodržuje obecně platné normy a dohodnutá pravidla. Při svém jednání respektuje práva, potřeby a názory druhých. Ví, že některé prostředky jsou nepřijatelné, i když jde o velké cíle.

8. Vyrovnaný, sebevědomý i sebekritický člověk usilující o zdravý životní styl

Má pozitivní vztah k sobě a svému zdraví, snaží se žít zdravým životem a rozvíjet se. Důvěřuje svým duševními fyzickým schopnostem a dovednostem, umí jich využívat a je schopný sebereflexe. Dokáže se prosadit, bránit se manipulaci, překonávat krize.

9. Člověk s citlivým vnímáním a prožíváním

Rozvíjí svou schopnost citlivého vnímání přírody, umění, svého prostředí i lidského jednání. Uplatňuje ji ve svém jednání a při vytváření krásna kolem sebe. Citový a estetický prožitek nad rozmanitými stránkami života a estetickými objekty je součástí jeho života.

10. Člověk schopný domýšlet souvislosti a nést spoluzodpovědnost za budoucnost
Nabývá občanské a právní vědomí, poznává a chápe principy demokracie v osobním i společenském životě. Má úctu k tradici, kladný vztah ke svému domovu, vlasti, Zemi. Chápe ekologická omezení a svou vazbu s životním prostředím.

(str. 12–14)

Zdroj: Standard základního vzdělávání, Praha červen 1995. Kopie, archiv autorky.
Digitalizovala Kateřina Brožová.

Celý text si můžete stáhnout ZDE.


A co bylo dál

MŠMT předložilo veřejnosti v letech 1994–1995 celkem tři různé varianty Standardu pro základní vzdělávání (0, 1, 2). Poslední z nich s datem 22. 8. 1995, čj. 20819/95-26 vstoupila v platnost od 1. 9. 1995 (všimněte si datování).

Na diskusi a připomínky bylo vždy velmi málo času, o vysvětlování smyslu a přípravě škol nemluvě. Přesto diskuse probíhala i nadále. Oldřich Botlík a David Souček do ní mj. napsali:

„Rčení, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly, platí i v případě Standardu základního vzdělávání, který ve svém Věstníku vydalo Ministerstvo školství v září 1995 (dále jen Standard). Jeho autoři nedbali varování, že dobře sestavené standardy nic nezaručí, zato špatné budou škodit zaručeně. Ačkoli Standard je proti osnovám určitým posunem, nejde o posun směrem, jímž se dnes ubírá státní kurikulární politika ve vyspělých demokraciích. Standard detailně předepisuje příliš mnoho učiva. Na druhé straně zcela pomíjí podobu vlastního procesu vzdělávání, která má klíčový význam. O podobě Standardu navíc rozhodli výlučně úředníci. Protože však upravuje povinnost, která smí být občanům ukládána jedině zákonem, je způsob jeho přijetí a vyhlášení krokem odporujícím Ústavě České republiky…“

Zdroj: Botlík Oldřich, Souček David: Standard a skutečnost. Učitelské listy, Praha: Agentura STROM, roč. 3, 1995/1996, č. 10, červen 1996, str. 10. ISSN 1210-6313.


Pravděpodobný vývoj v nejbližších měsících

odhadl Ondřej Hausenblas – můžete si přečíst ZDE.


Co je to standard základního vzdělávání

Pro členy PAU napsal Ondřej tento výklad v dubnu 1996 do Informačního listu v časopisu Gaudeamus – můžete si ho přečíst ZDE.

V závěru článku píše:

„Na standard základního vzdělávání musí navazovat rozpracovaná o přesná představa způsobů zavádění Standardu základního vzdělávání do školské praxe. Pouhým stanovením závazného kmenového učiva (dříve osnov) ani vzdělávacích cílů, ani nabídkou modelových osnov nebo vzdělávacích programů není stát schopen zaručit jejich uvedení do praxe a uspokojivé fungování.

Reformní Standard ovšem dnešní Ministerstvo přijmout neumí. Znamenalo by to přesvědčit o jeho přednostech především veřejnost včetně politiků. Přirozenou cestou k přijetí takzvaného Standardu by byly razantní akce rodičů a učitelů (v Parlamentu, v tisku, možná u ústavního soudu), pořádané k tomu, aby zabránily diskriminaci méně talentovaných dělí, aby odstranily segregaci postižených, aby osvobodily děti nadané od nutnosti prchat z místní nekvalitní školy do elitních, avšak vzdálených škol. Aby změnily školu z místa donucování a výchovy budoucích poddaných na místo, kde se neztrácí chuť k dozvídání a kde se buduje zodpovědná občanská společnost.“

Jak předvídavé, že?


Články z archivu autorky digitalizovala Kateřina Brožová. Texty převedené z archivních materiálů nebyly redakčně korigovány.


Další díly seriálu najdete ZDE.