Svobodná škola Praha vás zve

Od září 2016 nabízíme pro děti na 2. stupni ZŠ prezenční výuku 5 dní v týdnu, jež bude nejprve probíhat ve věkově smíšené studijní skupině cca 20 dětí zapsaných na domácí vzdělávání pod ZŠ Štross a od roku 2018 pak ve standardních třídách a věkově smíšených projektových týmech spadajících pod Intuitivní program ZŠ Štross.

Další informace se dovíte na prvním setkání rodičů – zájemců o naši školu dne 14. 4. v 18 hodin v budově ZŠ Štross, Letohradská 1, Praha 7, vstup z ulice Františka Křížka.

Více informací najdete ZDEwww.modernivzdelani.cz/svobodna-skola-praha.

Jana Hrubá: DOKUMENTY 110. Potřebujeme slovní hodnocení

Ústředním tématem diskuse se pro členy PAU v roce 1996 stalo slovní hodnocení. Kdo z učitelů začal jinak učit, pociťoval naléhavou potřebu jinak hodnotit. Podpora se získávala nesnadno. Největší bariérou byli rodiče, ale i samotní učitelé, kteří požadovali známky. Byli?


Slovním hodnocením se PAU zabývalo od prvopočátku. Můžete si o tom přečíst v 34. a 56. dílu našeho seriálu.


Umožnit těm, kteří chtějí, aby mohli

Jak už jsme se zmiňovali minule, v březnu 1996 se konalo regionální setkání PAU v Praze o slovním hodnocení:

„Litovala jsem, že není přítomen pan náměstek Bartošek. Tvrdil mi totiž, že o slovní hodnocení není zájem. Na seminář, pořádaný původně pro Prahu a okolí, se sjelo na osmdesát lidí i z koutů mnohem vzdálenějších. Charakter semináře byl vysloveně pracovní. V pěti dílnách se rušně diskutovalo, vyměňovaly se zkušenosti a kladly otázky. Charakter semináře byl vysloveně pracovní. Na společném shromáždění přednesli vedoucí skupin závěry, které poslouží jako podklady ke zobecnění zkušeností. Vybíráme pro vás alespoň část z nich.

Z vystoupené Mgr. Bohumíra Šumského, ředitele odboru základního školství MŠMT: „Slovní hodnocení (SH) je umožněno podle vyhlášky o ZŠ v 1.–3. třídě, ve výchovách také ve 4.–5. třídě. Na II. stupni se o SH neuvažuje. Jediná možnost, jak to dělat jinak, je povolení experimentu. Experimentální ověřování širšího slovního hodnocení probíhá tři roky. Vzhledem k tomu, že se původně přihlásilo 7 škol a zůstaly tři, je otázka, zda experiment může být průkazný. V průzkumech se ukazuje, že pro SH je 7–13% pedagogů, ostatní jsou proti. Je logické, že to, co je zaběhnuté a funguje století, nemusí být znovu obhajováno. Proto je nutné, aby dobré zkušenosti zastánců slovního hodnocení byly jasně formulovány, chtějí-li je prosadit. Velmi bych uvítal, aby odborníci porovnali, zda a v čem je SH lepší, příp. v čem klasifikace poškozuje děti. Pokud se najdou průkazně vědecky podložené argumenty a získají podporu, věřím, že v novém školském zákoně se objeví slovní hodnocení jako svobodná paralela.“

PhDr. Vladimíra Spilková: „Jako problémová místa SH se ukazují tlak rodičů a kolegů na známky, diktát požadavků vyšších stupňů škol, pracnost SH pro učitele, chybí slovník k popisu (jakými termíny hodnotit), chybí kritéria.

Nejdůležitější pozitiva SH: poskytuje víc informací o žákovi, kvalitnější zpětnou vazbu pro žáka, rodiče, ale i učitele, zlepšuje vztahy, mění atmosféru, vede učitele k hlubšímu zamyšlení nad jednotlivým dítětem.

Co by se nemělo v SH objevit: srovnávání dětí navzájem (jde o individuální pokrok dítěte!), kategorické soudy, přílišné emoce, nehodnotit genetické dispozice, nemají převažovat negativa.

Co by v SH mělo být: pokrok dítěte, míra jeho úsilí, vztah k předmětu, v čem je dítě mimořádně výrazné, informace o zvládnuté látce, naznačení cesty k nápravě, morální a sociální kvality dítěte, úspěchy v uměleckých činnostech.“…

Zdroj: Hrubá Jana: Umožnit těm, kteří chtějí, aby mohli. Z březnového semináře PAU ke slovnímu hodnocení. Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, roč. 3, 1995/1996, duben 1996, č. 8, str. 16. ISSN 1210-6313


„Velmi zajímavé jsou překážky, které učitelé v anketě uvedli: bez překážek hodnotí ze 45 respondentů 8. Naproti tomu 18 učitelů vidí překážku v touze rodičů a dětí po známkách. Navíc se zdá, že rodiče a děti slovnímu hodnocení nerozumějí. Ředitelé a inspektoři vcelku velkou zábranu nepředstavují (4 případy). Jen v jednom případě byl za problém považován přechod na vyšší školu – to bávala dříve častá námitka. Smutné je zjištění, že „odběratelé“ vzdělávání – rodiče a žáci – se domnívají, že známce rozumějí, zatímco slovnímu hodnocení ne: odhaluje to, že chápou vzdělání jako „mít dobré známky, být úspěšnější než druzí“ a nikoliv jako „něco vědět, něčemu rozumět a pečovat o svůj další růst“. To jsou příznaky jisté kulturní zaostalosti národa…

Zábrany však mají i učitelé v sobě samých: psaní hodnocení se brzy stane stereotypním, zabere to mnoho času a je to namáhavé. Jen ve 3 případech učiteli brání nechuť ke sporům s rodiči. Ani zde se tedy neukazuje situace růžově: jestli má učitel dost času na udělování známek a jestli mu dávání známek, které jsou velmi stejné, nepřipadá stereotypní, musí se ptát sám sebe, za co vlastně známky dává. Kdyby v tom měl jasno, mohl by to říct slovy a jasno by měl i žák. Určité opakování nevadí – vypovídá o tom, že ve škole platí jistá kritéria pro to, co je považováno za důležité…“

Zdroj: Dílna o slovním hodnocení 6. 3. v Praze. (Podle zpracování J. Peštové shrnul OHs). Informační list PAU, příloha časopisu Gaudeamus, duben 1996, str. 2


Ve stejném čísle tohoto zpravodaje předseda jménem výkonného výboru PAU vyzývá všechny kolegy a spřátelené iniciativy k zaslání zkušeností se slovním hodnocením a názorů na kritéria hodnocení žáků. Píše:

„…Co chceme udělat:

Domníváme se, že je třeba začít dělat rázné kroky k prosazení rovnoprávnosti forem hodnocení žáků a studentů ve školství. Není myslitelné, aby slovní hodnocení muselo být všude a vždy (s pouhou výjimkou prvních tří ročníků ZŠ) podřízeno známkám. Pro některé učitele a žáky je koexistence známky a slov v hodnocení neúnosná, protože známka strhává žáka a jeho okolí ke starým stereotypům, učiteli pak vnucuje pro něj nepoužitelná kritéria a metody práce.

Zaprvé je třeba dát dohromady všechny zastánce této rovnoprávnosti, ať mezi stoupenci slovního, nebo číselného hodnocení. Jde o zásady, nikoli o tu nebo onu formu vyjádření. Potřebujeme tedy od vás vyjádření, kde všude se slovní hodnocení provozuje, kde všude jsou další zastánci svobodné volby mezi formami hodnocení.

Zadruhé chceme, aby všichni zájemci využili možnosti kterou jim dává znění ministerského výnosu o druhé fázi experimentu se slovním hodnocením a pokusili se podat žádost o jeho povolení na své škole.

Zatřetí chceme o výsledcích žádostí a o situaci v hodnocení informovat jak odbornou, tak politickou a laickou veřejnost, aby se kvalifikovaně dalo na veřejnosti diskutovat o formách hodnocení a vyvíjet tlak na úřady, které do autonomie školy nepříznivě zasahují.

Začtvrté hledáme všechny odborníky, kteří mají k problematice volby mezi slovním a číselným hodnocením co říci, aby podali dobrozdání (např. ve formě své již publikované práce, průzkumu, článku ap.), kterého bude možné využít pro podporu rovnoprávnosti forem hodnocení…

…Třetím, ale co do důležitosti spíše prvním důvodem je to, že v českém školství je dnes známek využíváno výrazně proti dětským zájmům, jako trestu, jako záporné motivace, jako postrachu, a dále, že jejich zkostnatělé chápání vede k deformaci pojetí vzdělanosti vůbec: za školní prospěch se považují známky nebo dokonce jejich průměry, a přitom na precizních kritériích pro hodnocení se začalo pracovat teprve v roce 1995!…“

Zdroj: Hausenblas Ondřej: Kritéria hodnocení žáků. Informační list PAU, příloha časopisu Gaudeamus, duben 1996, str. 3–4


Zásadní článek „Nové přístupy k hodnocení žáků při vyučování“ uveřejnila tehdy v Učitelských listech Vladimíra Spilková:

„…Závislost učitelů na známkách

Výzkum také ukázal, že mnoho učitelů nebylo schopno se bez známek obejít. Vytvořili si náhradní formy klasifikace (hierarchie obrázků, „tajné známky pro sebe", body, procenta apod.) Následně připustili, že známku vnímají a cítí jako hlavní prostředek k učení, k udržení zájmu a kázně žáka. Bez odpovídajících změn v přístupu k dětem, komunikaci se žáky, v motivování žáků, vyučovacích metodách apod. nebylo možné zásadně jinak přistoupit k hodnocení žáků.


Něco na tom je…

Neméně zajímavé bylo také sledování skupiny učitelů, kteří v průběhu roku změnili svůj počáteční negativní postoj k neklasifikaci a připustili, že „na tom skutečně něco je". Podrobně popisovali (někdy s neskrývaným úžasem) postupné změny, řetězce souvislostí – jedna dílčí změna uvedla do pohybu jinou skutečnost a ta zase další apod. Učitelé vypovídali o postupné změně atmosféry při vyučování, zvýšení zájmu o školu (dobrovolné domácí úkoly, úkoly za odměnu), o nebývale probuzené kreativitě a aktivitě žáků, kteří se zbavili strachu z chyby, o postupné proměně vztahů mezi školou a rodinou, o vlivu na tvořivost učitelů – museli více přemýšlet, jak děti zaujmout bez tlaku známek, přemýšlet nad tím, jaký smysl má určitá partie učiva, určitý požadavek na žáky apod. Zjišťovali také, jak je těžké dítě opravdu poznat, pochopit, proč dělá to či ono, posuzovat ho ve vývoji, hledat příčiny určitého negativního jevu, navrhovat účinná opatření. U této skupiny učitelů začala zásadní změna jednoho prvku působit na celý systém, na změnu jeho komponent.


Změna celkového pojetí vyučování

Chceme-li dnes zásadně změnit způsob hodnocení (od klasifikace žáka – kvantitativního hodnocení jeho výkonů, nejčastěji vědomostí – k diagnostice žáka, komplexnímu posouzení celé žákovy osobnosti včetně postižení vývoje – příčin současného stavu, prognózy, naznačení vhodné intervence), je třeba zásadně změnit celkové pojetí vyučování, ve kterém bude slovní hodnocení fungovat (jinak je jen formální, vnější změnou, která v podstatě nic nemění)…“

Zdroj: Spilková Vladimíra: Nové přístupy k hodnocení žáků při vyučování. Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, roč. 3, 1995/1996, leden 1996, č. 5, str. 10–11. ISSN 1210-6313

Téma slovního hodnocení se v Učitelských listech objevuje od I. až do XV. ročníku (viz ZDE).


A dnes?

Možnost volby mezi číselným a slovním hodnocením mají školy danou zákonem. Přesto nejsou tyto formy zcela rovnoprávné. Svědčí o tom současný návrh Jindřicha Kitzbergera:

„Obracím se vaším prostřednictvím na MŠMT s žádostí, aby zvážilo úpravu školského zákona ve věci způsobu hodnocení žáků v základním vzdělávání, resp. odstranění nelogičnosti a nesystémovosti současné úpravy.

Školský zákon v § 51 odst. 2 v současné době umožňuje použít klasifikaci nebo slovní hodnocení nebo kombinaci obou způsobů. Tento princip volby je ale do značné míry popřen následujícím ustanovením odst. 3: „Škola převede slovní hodnocení do klasifikace nebo klasifikaci do slovního hodnocení v případě přestupu žáka na jinou školu, která hodnotí odlišným způsobem, a to na žádost této školy nebo zákonného zástupce žáka.“ Následně je rovnoprávnost obou způsobů hodnocení deklasována zejména větou: „Škola, která hodnotí slovně, převede pro účely přijímacího řízení ke střednímu vzdělávání slovní hodnocení do klasifikace.“

Smysl slovního hodnocení je především v tom, že se jedná o možnost hodnotit děti formativním způsobem, bez použití srovnávání jednoho hodnoceného s druhým. Tím je hodnocení zbaveno mnoha negativ, která s sebou nese známka. Pokud má slovní hodnocení být napsáno dobře a má zachovat svůj smysl, neobsahuje srovnávací prvky a ze samé podstaty principu jej NELZE převést na číselnou stupnici.

Učitel, který píše slovní hodnocení v duchu jeho hlavního smyslu, je tak díky povinnosti převodu postaven před velmi obtížnou situaci – zpětně vyjadřuje slovní popis (jehož pravým účelem je popsat míru dosahování očekávaných výstupů bez použití stupnice) na číslo ze stupnice známek. Hodnotí-li slovně na vysvědčení, měl by obdobným způsobem vytvářet podklady i během pololetí, proto nedisponuje naopak podklady, které by umožnily alespoň přiměřeně objektivně udělit určitou známku z klasifikační stupnice.

Situací, kdy převod na známky vyžadují rodiče nebo škola, kam dítě přestupuje, naštěstí nebývá mnoho. Pokud se přesto takový případ vyskytne, jde prakticky výhradně o převod ze slovního hodnocení na známky, přestože zákon uvádí povinnost i opačnou (a přestože převod známky na hodnocení slovní by vlastně měl daleko větší logiku a byl pro učitele principiálně méně problémový). Daleko negativnější dopad má však povinnost převodu pro účely přijímacího řízení na střední školu – tam totiž učitel musí dodatečně převádět většinou i 3 poslední hodnotící období. Zásadní je pak zejména to, že způsob převodu a konkrétní známka mohou ovlivnit přijetí či nepřijetí dítěte. Ještě ve větší míře zde platí, že učitel nemůže známky dodatečně „vymýšlet“, aniž by si již předtím neshromažďoval podklady umožňující známku stanovit. Takové podklady přitom získává bez účasti dítěte a rodičů (jinak by opět smysl slovního hodnocení byl ztracen) a dodatečně převod pak velmi těžko obhajuje.

Domnívám se, že současné nastavení zákona je jedním z faktorů, které omezují větší využití slovního hodnocení. Fakticky pak je zde založeno nesystémové řešení odporující logice i odborným pedagogickým principům. Právní stav komplikuje situaci školám, které děti hodnotí slovně. Z uvedených důvodů navrhuji, aby tento stav byl napraven vypuštěním povinnosti převádět jednu formu hodnocení na druhou (technicky – vypuštěním odst. 3 z § 51 školského zákona).“

Zdroj: Facebook Jindřicha Kitzbergera


Změna myšlení trvá opravdu dlouho…


Další díly seriálu najdete ZDE.

Dvě filmové novinky v Techmanii

Dvě filmové premiéry připravuje v příštích dnech plzeňská Techmanie. V pátek 15. dubna uvede ve 3D Planetáriu film Zabydlená Země a o den později to budou v novém 3D Cinema Titáni doby ledové.

Jediné 3D planetárium v Česku ve svém novém filmu ukáže jedinečnou a složitou pavučinu vztahů mezi živými organismy. Rostliny a živočichové totiž dělají planetu Zemi právě takovou, jaká je. 2D snímek Zabydlená Země se na vazby mezi nimi dívá hodně zblízka a testuje jejich pevnost a nahraditelnost. Film je určen divákům od 10 let a promítá se v českém a volitelně v anglickém jazyce. První diváci ho uvidí 15. dubna v 11 hodin spolu s komentovanou projekcí oblohy.

Film Titáni doby ledové přenese diváky deset tisíc let zpět, do doby, kdy byla na Zemi nejnižší teplota v celé její miliardy let dlouhé historii. Do doby, kdy vyhynula většina žijících druhů a přežili jen ti nejzdatnější. Patřil mezi ně i mamut, jeden z nejúžasnějších živočichů, který kdy chodil po naší planetě. Snímek vypráví nejen o souboji těchto titánů a lidí o přežití v dobách dramatických změn klimatu, ale přináší i fascinující příběh vědců a techniky, díky níž můžeme zkoumat toto období s větším porozuměním než kdy dřív. Titáni doby ledové se v novém 3D Cinema promítají poprvé 16. dubna v 15:30 hodin.

Isabelle Nazar-Aga: Manipulativní rodiče. Jak se s nimi vyrovnat

Co se stane, když je rodič opravdu manipulativní osobnost (volí často postupy velmi záludné), a jaké to má důsledky? Jaké jsou příznaky, chování, způsoby řeči, charakteristické situace, které prozrazují patologii u otce nebo u matky a umožňují ji odhalit?

Nová kniha autorky dvou úspěšných titulů Nenechte sebou manipulovat a Manipulace v lásce.

Autorka představuje nejrůznější podoby toxického vztahu s takovým rodičem. Staví své výklady na hojné kazuistice, často překvapivých, někdy drásavých příbězích dětí, které už dospěly. Dospělí lidé už nikdy nezapomínají na bolestné prožitky, i když širší rodina o nich neměla tušení; důsledky škodlivého manipulativního jednání se projevují stále…

Přesto je možné – a nezbytné – vymanit se z toho destrukčního pouta, dovolit si žít samostatně, spokojeně, bez ovlivňování a sebeobviňování. Kniha nabízí strategie, které pomáhají zbavit se pocitů viny a převzít kontrolu nad svým životem.

Isabelle Nazar-Aga je psychoterapeutka, věnuje se behaviorálně-kognitivní terapii v poradně a řídí stáže a semináře osobnostního rozvoje a komunikace se zaměřením na rozvoj sebepoznání, sebepojetí, sebeúcty, sebedůvěry, pěstování osobních hodnot. V Portále vyšly její úspěšné tituly Nenechte sebou manipulovat a Manipulace v lásce.

Více informací a ukázky najdete ZDE. Knihu si můžete objednat též ZDE.

Jak zvýšit kvalitu školy pomocí otevřeného vzdělávání

Konkrétní příklady, jak pomůže otevřené vzdělávání žákům či studentům, učitelům i škole, nebo jak otevřené zdroje vytvářet a jak s nimi pracovat. To jsou mimo jiné kapitoly nové brožury, kterou pro ředitele a zřizovatele škol vydala Aliance pro otevřené vzdělávání. Cílem brožury je podpořit kvalitativní rozvoj učitelů i škol.

Brožura Jak zvýšit kvalitu školy pomocí otevřeného vzdělávání s podtitulem „tipy a rady pro ředitele a zřizovatele škol” je manuálem k využívání otevřených vzdělávacích zdrojů (z angl. Open Educational Resources – OER) ve škole.

Na vývoji brožury se podílela Aliance pro otevřené vzdělávání s pracovníky katedry informačních technologií a technické výchovy PedF UK, aby se školy seznámily s principy otevřeného vzdělávání a přínosy využívání OER pro školní kulturu a dovednosti žáků. Učitelé se dozví, jak OER vytvářet a proč je používat, včetně přehledu variant otevřených licencí Creative Commons, pod kterými mohou nově vytvářené materiály zveřejňovat.

Pokud se učitelé rozhodnou vytvářet a využívat OER, propojí školu s mimoškolním vzděláváním a zvýší profesní prestiž sobě i škole. Posílí se digitální gramotnost učitelů i studentů, zlepší výměnu příkladů dobré praxe mezi učiteli a budou se podílet na změnách v pedagogickém přístupu.

„Zapojení otevřených vzdělávacích zdrojů více motivuje k využívání inovativních metod i moderních technologií. Otevřené vzdělávání není ale cílem, je prostředkem, jak změnit školu i výuku,” vysvětluje Tamara Kováčová, koordinátorka projektu Otevřené vzdělávání.

Brožura je volně ke stažení na webu www.otevrenevzdelavani.cz.

Třetina internetových Čechů čte e-knihy, a to nejčastěji na počítači

Třetina čtenářů (36 %), tedy těch, kteří ročně přečtou alespoň jednu knihu, se v současnosti hlásí k četbě knih v elektronické podobě. Nejčastějším médiem k jejich čtení je počítač, ať už stolní, či notebook. Vychází to z výzkumu Internetoví Češi jako čtenáři 2016, jež uskutečnila společnost NielsenAdmosphere pro Národní knihovnu ČR na vzorku pěti set respondentů, kteří reprezentují českou internetovou populaci starší 15 let.

Nejvíce čtou knihy v elektronické podobě mladí lidé do 24 let (57 %). Počet jejich čtenářů stoupá i s rostoucím vzděláním respondentů.

Ti, kteří se hlásí k četbě e-knih, k ní nejčastěji používají stolní počítač či notebook (47 %), dále chytrý telefon (38 %), tablet (34 %) a čtečku elektronických knih (28 %).

87 % si však stále nedokáže představit, že by četli knihy pouze v elektronické podobě. Mezi důvody uvádí například to, že papírová kniha má své „zvláštní kouzlo“ a nebolí z ní oči jako z té elektronické.

Naprostá čtenářů elektronických knih si tyto knihy stahuje volně z internetu (93 %). 40 % je dostává darem, 37 % je kupuje na internetu. Pouze 21 % si je půjčuje v knihovně.

42 % respondentů z internetové populace 15+ se řadí z hlediska množství knih, které za rok přečtou, mezi slabé čtenáře (1–6 knih ročně). 28 % respondentů se řadí mezi středně silné čtenáře (cca 7–12 knih ročně) a 18 % mezi silné čtenáře (13 a více knih ročně). Mezi silné čtenáře se řadí zejména lidé nad 55 let a ženy.

Pouze 13 % dotázaných se považuje za nečtenáře, jsou to především lidé se základním vzděláním a muži a lidé mezi 45 a 54 lety.

Čtyři pětiny čtenářů má v současné době rozečtenou nějakou knihu. Nejvíce to je beletrie, kterou čtou především ženy a respondenti do 24 let. Na druhém místě je to odborná literatura/literatura faktu a na třetím místě různé encyklopedie, učebnice apod. (tyto knihy čtou naopak spíše muži). 19 % čtenářů knih udává, že v současné době nečte žádnou knihu. 23 % těch, kteří v současnosti čtou alespoň nějakou knihu, ji čte denně. 94 % ji čte alespoň 1x týdně.

Naprostá většina (97 %) čtenářů knih souhlasí s tím, že čtení knih je klíčové pro vzdělání.

Necelá polovina čtenářů knížek (47 %) uvádí, že v průběhu roku navštívila nějakou knihovnu. 17 % ji navštěvuje pravidelně (jsou to především ženy a vysokoškolsky vzdělaní lidé), 30 % ji navštěvuje nepravidelně (to jsou především lidé do 24 let). 3 % dotázaných čtenářů nikdy žádnou knihovnu nenavštívila.

Tři čtvrtiny dotázaných si myslí, že i v dnešní době může být nějaký spisovatel morální autoritou, tak jak tomu bylo dříve. Jsou to především ženy a respondenti do 24 let.

V porovnání s reprezentativními průzkumy četby a čtenářství, které pravidelně uskutečňuje Národní knihovna ČR ve spolupráci s Ústavem pro českou literaturu AV ČR, se potvrzuje, že počet statistických čtenářů se nezmenšuje, ale celkově ubývá silného čtení. Podstatným trendem je zvyšující se ochota číst knihy v elektronické podobě, obyvatelé Česka se postupně stávají hybridními čtenáři.

Prezentaci najdete ZDE.

Zajímáte se o film? Zapojte se

I čeští učitelé budou moci využívat evropské webové platformy CinEd, jež ulehčuje filmové vzdělávání prostřednictvím kvalitní sbírky filmů i výukových materiálů

Česká republika vstupuje prostřednictvím Asociace českých filmových klubů do mezinárodního projektu vedeného Francouzi s názvem CinEd. Ten je zasvěcen filmovému vzdělávání s cílem odkrýt bohatství a různorodost evropských filmů mladému publiku ve věku 6–19 let. Na projektu se podílí 7 evropských zemí, aktivně zapojených do filmového vzdělávání.

CinEd si klade za cíl zprostředkovat setkání co největšího počtu mladých diváků s evropským filmem a umožnit jim objevit kulturní, jazykovou a filmovou diverzitu. Snaží se také o rozvoj schopnosti kritické analýzy, stejně jako znalostí technických filmových procesů a jazyka i odborných termínů kinematografie.

Díky svým bohatým a odborným zkušenostem rozvíjejí partneři společnou inovativní metodiku k analýze filmů a vytvářejí pedagogické materiály, které budou v roce 2016 k dispozici vyučujícím na platformě CinEd v 8 jazycích včetně češtiny a angličtiny. Materiály nabízejí početnou škálu pracovních postupů pro sblížení mladého publika s filmy, ve školním či jiném prostředí, a to ve věkových kategoriích od 1. stupně základních škol, přes stupeň druhý, střední školy, gymnázia a univerzity.

CinEd nabízí na své webové platformě filmy současné, ale i filmy kulturního dědictví, pocházející z partnerských zemí v celé Evropě. Snímky jsou vybírány společně členy konsorcia tak, aby byla zaručena kvalita této evropské filmové sbírky.

Asociace českých filmových klubů bude od května 2016 zdarma realizovat školení a workshopy pro zájemce z řad nejen pedagogických zaměstnanců, v nichž budou účastníci seznámeni s prací na webové platformě CinEd.

Více informací o projektu CinEd, o jeho spolupráci s Asociací českých filmových klubů i termíny a místa jednotlivých školení naleznete na stránkách www.acfk.cz/cined a www.cined.eu

Oficiální stránky Asociace českých filmových klubů: www.acfk.cz
www.facebook.com/filmovekluby
www.facebook.com/projekt100acfk

Jak se nestat Oslíkem Otřes se

Možná to znáte. Je pátek dopoledne a vy zjišťujete, že už zase máte prázdnou ledničku. Kam jen to jídlo tak rychle mizí? Přemýšlíte, jestli se pod postelí neschovává nějaký další neplatící nájemník, co luxuje vaše zásoby, a psychicky se připravujete na to, co bude nevyhnutelně následovat. Manžel je v práci, a tak musíte nachystat sebe i dítě a vyrazit do obchodu.


Operace N(ákup) začíná

Oblékáte se, popoháníte své neposedné dítko a upravujete si už trochu pocuchané nervy. S přesvědčením, že dnes to určitě zvládnete bez problémů, vyrážíte. Jenže když si prďola začne ještě ve dveřích vztekle sundávat kulicha, je vám jasné, že to tak úplně v pohodě nebude.


Bez lízátka ani ránu

Když přicházíte do supermarketu, mise začíná. Snažíte se naházet do vozíku všechno, co potřebujete, a to nejlépe v nadzvukové rychlosti. Nedej bože, aby vaše dítě stihlo zaregistrovat, že se ocitlo v obchodě. Držíte ho dostatečně daleko od regálů a s ladností bruslíte kolem oddělení se sladkostmi. Úspěšně odvracíte jeho pozornost od gumových medvídků, co mají zrovna v akci.

Za 10 minut máte nakoupeno, sprintujete k pokladnám a… fronta. Sakra! Dítko má najednou spoustu času koukat kolem sebe a samozřejmě toho náležitě využívá. Ukazuje prstem na jeden z pultů u pokladny, natahuje se k němu a povídá:
„Mami, lízátko!“
„Ne, broučku, máme doma lízátko, nemůžeme kupovat další.“
„Mamííííí, já chci lííízááátko!“
„Ne, teď ne, koupíme až zase jindy, jo.“
„Mamíííííííííííí… „
„Doprčic, ti obchodníci fakt ví, kam dát ta dětská lákadla. No nic, jen klid,“ říkáte si v duchu.

Jenže brouček začíná natahovat. Pusinka už se mu kroutí, o jiných částech těla ani nemluvě. Následuje hrozný řev. A to už víte, že je zle. V záchvatu lomcuje vozíkem, kope kolem sebe, svíjí se jak had a vřeští na celé kolo. Pokladní na vás významně mžourá zpoza brýlových obrouček. Ostatní nakupující hází opovržlivé pohledy, které se vám zavrtávají až do morku kostí.

„Super. Tak jo, je ze mě krkavčí matka, co nechce svému dítěti koupit ani pamlsek. Baba Jaga na ntou. Sežerte mě!“


Krkavčí matkou to nekončí

Dítě se mezitím zmítá vztekem čím dál víc a vás zachvátí panika. Nervy povolují. Z ničeho nic se vám zatmí před očima a slyšíte se, jak na něj křičíte:
„Můžeš mi říct, kvůli čemu vyvádíš? Snad jsem ti řekla, že lízátko máme doma. Okamžitě přestaň, nebo dostaneš na zadek… “

Už s posledními slovy vám to všechno možná začíná být líto a napadá vás, jestli se o vás bude psát v nějakém bulvárním plátku: „Plačící a hladové dítě zachráněno ze spárů hysterické matky. Nedala mu 14 dní najíst.“

S pocitem zoufalství balíte nákup, platíte a vracíte se domů. Celý večer přemýšlíte o nepovedeném výstupu a snažíte se přijít na to, co děláte špatně. Proč se začne ten váš čertík vztekat vždy, když něco chce, ale nemůže to mít? A proč vy nedokážete v takových chvílích zachovat chladnou hlavu a rozumně se s ním domluvit?


Superžena, milionář a uklízecí četa v jednom

Pro děti je jakýkoli obchod jedno velké dobrodružství. Místo, ve kterém se za každým rohem ukrývá nějaká báječná věc, kterou je třeba objevit, prozkoumat, a nejlépe i koupit. Chtějí prostě všechno a vůbec nechápou naše zamračené pohledy. Koukají na nás s upřímným dětským výrazem v očích a myslí si: “Proč to jako nemůžeme koupit, maminko?“ Když jim z jakéhokoli důvodu jejich vysněnou věc odepřeme, nestačíme se kolikrát divit, jakou strašnou pohromu to může způsobit.

Přitom všichni chceme pro své potomky jen to nejlepší. Ale zároveň víme, že kdybychom jim koupili vše, na co jen pomyslí, nejenže by na jejich pokojíček nestačila 3 fotbalová hřiště, ale ani milion na našem kontě. A my mámy bychom skončily v lepším případě na práškách za zdmi blázince po tom, co se z nás staly uhoněné uklízečky, pracující od rána do večera na 2 plné úvazky. Takže co s tím?
Umění kormidlovat mezi regály tak, aby vaše dítě nemělo čas nepozorovaně samo nakoupit, naštěstí není jediná cesta, jak zvládnout scény v obchoďácích.


Až na to budu mít… nevýchovné řešení jedné naší mámy

Jeden geniální způsob, který změnil nepříjemnou nákupní misi na krásný, nezapomenutelný okamžik, objevila naše máma Eva. Možná budete mít pocit, že vám občas mluví z duše.

Její syn Péťa byl v očích ostatních to, čemu se normálně říká typický vztekloun. Asi si dokážete živě představit jejich nekonečné boje. Obchod pro ně byl jako válečné pole, kde se sehrávaly bitvy o věci, které Péťa za každou cenu musel mít. Evino vysvětlování a opakování nikdy nepomohlo. Vždycky se stejně nakonec proměnila v naštvanou a frustrovanou mámu, co si neví rady.

Běžná situace, nic nového, že? Ale slíbili jsme vám geniální mámovské řešení, tak tady je. Po dalším takovém výstupu si Eva řekla, že nakupování ji, ani Péťu nezlomí, a rozhodla se, že na to půjdou společně.

A tak udělali dohodu. Za 50 korun kapesného na týden si Péťa mohl koupit, co chtěl. Vidíte tam to jemné postrčení k zodpovědnosti? Jestli jste to u vás doma ještě nikdy nezkusili, možná vás teď napadá, že Péťa určitě musel začít utrácet hlava nehlava. Jenže to je omyl…


Celý text si můžete přečíst ZDE.

Jana Hrubá: DOKUMENTY 109. Co PAU dělalo (nejen) pro změnu vzdělávací politiky

Sdružení Přátelé angažovaného učení (PAU) vyvíjelo v letech 1995 a 1996 velmi bohatou činnost. Členové se angažovali na poli vzdělávací politiky, výzkumu, publicistiky i ve vzdělávání učitelů.

Tehdy úřadující předseda PAU Ondřej Hausenblas shrnul aktivity PAU v tomto směru takto:

„Už jsme nepodávali marné a nevyužité připomínky k návrhům zákonů a novel – byla to ztráta času.

a) Navrhli jsme 2. fázi experimentálního zavádění výlučně slovního hodnocení na školách všech typů – a skoro nikdo se nepřihlásil nebo byl odrazen.

b) Připravili jsme (spolu s dalšími) návrh Standardu vzdělávání na základní škole, a dosáhli jen toho, že se do ministerského Standardu prosadilo pár formulací (např. orientace na cíle vzdělávání a na vznik vzdělávacích programů školy), které nám však díky pokřivené vzdělávací politice moc nepomůžou: Standard platí pro tvůrce osnov, ale školám volnost nedal, protože Ministerstvo si hlídá své dva programy a ostatní blokuje (tlačí kupředu Obecnou/Občanskou školu a Základní školu, potlačuje Národní školu, nepovoluje experimenty, ruší granty). Čtěte ministerský standard a nedovolujte osnovám jej porušovat: položky osnov musejí mířit k jeho cílům a množství učiva nesmí vytlačit z výuky to, co Standard předepisuje!

c) Členové PAU v poradním sboru ministerstva sice ovlivňují situaci v přípravě dalšího vzdělávání učitelů, ale podstatný vliv jim ministerstvo upírá. Program „Učitel“ postrádá základní koncepci, ale ministerští úředníci už rozhodují, kdo bude akreditovat instituce pro další vzdělávání učitelů – opět bez toho, že by byla nejprve stanovena závazná a kontrolovatelná kritéria. Takto demokracie nevypadá. Lektoři PAU v rozmanitých vzdělávacích kursech předávají naše „know-PAU“, ale omezující mantinely pro praxi staví Ministerstvo.

d) K palčivým otázkám a naléhavým tématům ve školství publikujeme články popularizační i odborné. Jsou, nebo nejsou vidět nějaké výsledky? Výchova byrokratů a veřejnosti je stejně pomalá jako výchova dětí – výsledky budou vidět, až žáci dospějí. Vidíme však výsledky sami na sobě. Míň se bojíme, víc vynalézáme, víc se stýkáme a sdružujeme, víc rozumíme, oč jde. To jsou hlavní přednosti našeho sdružení. Možná to jde pomalu, ale vlna na vodě musí nejprve rozhoupat vodu kolem sebe, než dorazí až ke břehu.

Zdroj: Co PAU dělalo pro změnu vzdělávací politiky v roce 1995 a co dnes. Informační list PAU, příloha časopisu Gaudeamus, duben 1996, str. 2

V tomto čísle Informačního listu PAU je také informace o regionálních a tematických setkáních PAU (např. o dílně o slovním hodnocení, pořádané 6. 3. 1996 v Praze) a také návod, jak takovou akci uspořádat („cenné a jinde nezískatelné know-PAU“).


Regionální setkání PAU Chrudim aneb „Malá Kroměříž"

„Splnila se má veškerá očekávání. Prožila jsem celý den s fajn lidmi, kterým o něco jde a někteří mě inspirovali a dodali mi chuť do další práce. Večer vyhodím dotazník od firmy Procter and Gamble a zkusím to vydržet ještě dalších 20 let!"

Takovéto a podobné ohlasy si můžeme přečíst na anketních lístcích, které každý z více jak 190 účastníků a lektorů dostal k vyplnění. Regionální setkání Přátel angažovaného učení 20. 4. 1996 pod „taktovkou" Zdeňka Brože, ředitele ZŠ Dr. Malíka v Chrudimi, přilákalo zejména tvořivé učitele z východočeského kraje. Návštěvníci přijížděli i z Moravy, středních a severních Čech, z Prahy…

Setkání PAU v Chrudimi svým programem připomínalo podzimní setkání v Kroměříži. Některé z úspěšných dílen byly opakováním – jiné, jako například dílna ústředního inspektora Mgr. Petra Roupce nebo ředitele odboru základního školství a mimoškolní výchovy MŠMT Mgr. Bohumíra Šumského reagovaly více na aktuální problematiku školství. Po jednodenním setkání se řady „PAUáků" rozšířily. Je zajímavostí, že se zúčastnili z více jak 80 % nečlenové PAU.

Devatenáct lektorů nabídlo celkem 16 dílen. Velký zájem – zejména ředitelů škol – byl o dílnu Mgr. Šumského Vzdělávací programy pro základní školu a Mgr. Roupce Nové pojetí ČŠI. Na tyto dílny skvěle navazovala dílna Zdeňka Brože Program školy, diferenciace na 2. stupni ZŠ. Výbornou prezentaci výuky fyziky předvedly paní učitelky Vlasta Karásková ze ZŠ v Lysé nad Labem a Alena Rybičková z chrudimské ZŠ Projekt Heuréka aneb je třeba vykládat dětem fyziku? Hned dvě dílny se věnovaly integrovanému učení na 1. stupni ZŠ. Dílny vedly Alena Aigelová, ředitelka sádecké ZŠ, a Marie Kobzová, učitelka ze ZŠ v Ústí nad Orlicí. Zajímavá a inspirující dílna Knihovna škole, škola knihovně byla prezentována knihovnicí z pardubické ZŠ Boženou Blažkovou.

Druhému stupni ZŠ se věnovaly dílny PhDr. Ondřeje Hausenblase z FF UK Praha Píšu stručně, zajímavě a rád – sloh pro 2. stupeň, Zdenky Bezouškové, učitelky ze ZŠ Obříství, Projektová výuka na 2. stupni ZŠ a dílna Ivy Brožové a Pavly Sádecké, učitelek z pořádající chrudimské ZŠ, Integrovaná výuka češtiny a matematiky na 2. stupni ZŠ. Inspirující byla dílna Miroslavy Bukáčkové a Ivy Jehličkové z chrudimské ZŠ Roční období v dramatické výchově. Ing. Milan Jirsák z Prahy nabídl dílnu Učíme se učit, PaedDr. Pavel Hanousek, ředitel vyškovské ZŠ Apple Macintosh – nástroj pro učitele a učební pomůcka a Zdena Rosecká z Nové školy Brno dílnu Činné učení. Zajímavá byla dílna Mgr. Libora Škrlíka z chrudimské ZŠ Dějepis netradičně i dílna PhDr. Jany Nováčkové Vytváření bezpečného prostředí ve třídě.

Třetina lektorů byla z pořádající základní školy. Je prima, že na chrudimské základní škole v ulici Dr. Malíka mysleli i na jiné. Celý den byl nabitý programem i perfektním zázemím. Znovu se vraťme k anketě. Jedna z respondentek napsala: „Mé očekávání předčila atmosféra otevřenosti a upřímnosti ve vztahu lektoři – posluchači i mezi posluchači samými. Dokázali bychom to v rámci okresu i u nás?" Považujeme názor této kolegyně za výzvu. Podmínky pro tvořivé učitele nejsou jistě jen v Chrudimi nebo Kroměříži.

Ing. Vít Beran, Učitelské listy, ZŠ Táborská

Zdroj: Beran, Vít: Regionální setkání PAU Chrudim aneb „Malá Kroměříž". Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, roč. 3, 1995/1996, červen 1996, č. 10, str. 19. ISSN 1210-6313


Setkání PAU „Škola a estetický rozvoj dětí“

Jarní (regionální) setkání PAU se konalo v Kroměříži 17.–19. 5. 1996. Tentokrát bylo monotematické. Cílem bylo nabídnout všestranný pohled na možnosti estetického rozvoje dítěte po stránce hudební, výtvarné, literární, jazykové, ale i celkové kultivace prostřednictvím např. dramatické výchovy, či prostředím školy.

Účastníci si mohli vybrat z téměř dvou desítek dílen. Pro ilustraci šíře záběru je alespoň vyjmenujeme:
1. P. Fečková, J. Kubáčková (ZŠ Kroměříž): Estetická výchova a výtvarné techniky na 2. st. ZŠ
2. M. Forst (ZŠ Otaslavice): Využití audiovizuální techniky v estetické výchově na ZŠ
3. M. Galetková, A. Simertová (MŠ Jakubčovice): Humanizace školy jako prevence nežádoucích jevů a vlivů mezi mládeží (Hnutí Na vlastních nohou) a Estetizace dítěte předškolního věku
4. O. Jünglingová, V. Hlavinková (SPgŠ Přerov): Výtvarné akce pro mládež a s mládeží
5. M. Kolba (ZUŠ): S kytarou ve škole i za školou
6. S. Kovářová (ZŠ Brumovice): Vliv atmosféry a prostředí školy na estetický rozvoj žáků
7. M. Kremličková (SPgŠ, FF UK): Hudební inspirace (Výchova s hudbou a úsměvem)
8. R. Musil (SPgŠ Beroun): Dramaturgie a režie vyučovací hodiny (o hledání komunikace mezi učitelem a žákem)
9. M. Pohnerová: Duchovní a smyslová výchova
10. P. Polechová: Lidské hodnoty trvale udržitelné společnosti a současná škola
11. V. Ruban, L. Gajza, I. Dvořáková (Němčice nad Hanou): Estetickovýchovné projekty ve spolupráci ZŠ, ZUŠ, DDM, MKS
12. D. Srnečková, E. Studená, B. Kocourková (ZS Prostějov): Cizí jazyk v písních, tancích, verších a pohádkách (spolupráce školy a družiny)
13. A. Tomková (PedF UK Praha): Netradiční metody práce s uměleckou literaturou pro děti mladšího školního věku
14. M. Urubek, D. Kalačová (G Vsetín): Dramatická výchova na gymnáziu
15. J. Valenta (DAMU(: Dramatická výchova jako prostředek dětského rozvoje
16. V. Valeš (ČŠI): Stav výtvarné výchovy na ZŠ očima inspekce
17. Soukromé SOU oděvní Prostějov: Módní přehlídka
18. N. Hladilová (ZŠ Zachar): Využití LEGO DACTA na prvním stupni ZŠ
19. G Šternberk: Učebnice dějin umění na SŠ

„Za všechna ta léta učení jsem poznal, že kantorem nemůže být každý, kdo příslušnou pedagogickou školu vystudoval – třeba i s vynikajícím prospěchem. Učitelem může být jen ten, kdo to s dětmi umí, kdo je má rád, kdo si jich váží, jedná s nimi jako se sobě rovnými, neponižuje je, neironizuje, nevysmívá se jim a kdo je nebere jen jako ty, kteří se na život teprve připravují, ale jako ty, kteří již dávno svůj život žijí, třeba jinak, ale se vší vážností a samozřejmostí." (Jan Lehar v programu setkání)

A jak se setkání vydařilo? Máme zde svědectví.


Uvažování nad květnovým PAU. Setkání PAU v Kroměříži na téma „Škola a estetický rozvoj dětí"

Ačkoli se jednalo o regionální akci PAU, sjeli se lidé z celé republiky. Možná zapůsobila neotřelá tématika. Defilovaly tu nabídky nejen z výchovy dramatické, hudební, literární a výtvarné pro všechny typy škol od mateřských přes základní, umělecké po gymnázia a odborné školy, ale i projekty pro volný čas. Zase nás byla plná tělocvična a učebny v ZŠ Zachar i plný Domov mládeže Štěchovice, které poskytly tradičně perfektní prostředí i organizační zázemí.

Jednotlivých dílen bylo devatenáct a lektorů na tři desítky – ani nelze všechny vypisovat. Vedli je na slovo vzatí odborníci, zkušení lektoři PAU, ale i nováčkové – učitelé z praxe, pro které to byl křest ohněm. Ne všechno se jim možná vydařilo podle záměrů, ale jednou se začít musí. Na některé dílny musel být dokonce vypsán pořadník. Během dvoudenního setkání se opakovaly 3–4x, takže snad každý mohl postihnout a vybrat si alespoň to pro sebe nejzajímavější. (Souhrn příspěvků některých lektorů byl vydán pod názvem "Škola a estetický rozvoj dětí" v nakladatelství Iuventa.)

Zajímavé bylo složení účastníků. Základní školy tradičně v převaze, ale přibývají i střední školy. Málo byly zastoupeny školy mateřské, umělecké a vysoké, také školy soukromé. Bylo to vzhledem k tématice i úrovni škoda. Ale třeba k nim pozvánka nedoletěla. Za zamyšlení ovšem stojí jev, který se tradičně opakuje. Přes polovinu účastníků zde bylo poprvé. Je to dobře (sláva PAU se šíří!), ale zároveň špatně. Proč se ti, kteří tu již byli, nevracejí? Nesedělo jim PAU a jeho styl? Vědí už dost? Nebo co je příčinou?

Na možné vysvětlení mě přivedl výrok jedné nové kolegyně v dílně Romana Musila: „Čekala jsem, že se dostanu do party stejně smýšlejících lidí, ale zůstala jsem uprostřed množství sama. Nikdo mě neoslovil, s nikým jsem se nesblížila kromě děvčat na pokoji. Večer jsme se bavily jen spolu."

Není to právě toto, proč se lidé nevracejí? První setkání PAU byla sice méně početná, ale měla neopakovatelnou atmosféru kamarádství. Možná to bylo charisma otce–zakladatele Standy Červenky, který tato setkání vedl a který měl na mysli právě vybudování společenství (což se mu podařilo). Ale společenství je víc než dav, společenství znamená osobní vztahy. A na ty je při kolování dílnami málo času. Třeba by bylo dobré využít večerů. Tanec je při většinovém podílu žen málo atraktivní. Možná by byla lepší společná zábava, diskuse. Vím, že pro organizátory je to už takhle gigantický úkol, ale snad by se našli kromě lektorů i „baviči" a „moderátoři diskusí". Neznáte náhodou nějaké? Doporučte! Také výbor PAU by měl zřejmě zasedat jindy, protože právě noví členové chtějí se svými „zastupiteli" mluvit, poznat je blíž jako lidi. (Ale to jenom na okraj vydařené akce.)

PAU je ojedinělou pedagogickou iniciativou v tom, že působí průřezově – bez ohledu na typ školy nebo na předmět. Dává možnost návazností v netradičním působení na děti a mladé lidi. Proto je jeho existence pro vnitřní transformaci škol tak důležitá a nezastupitelná.

Asi by se mělo do budoucna méně orientovat na MŠMT (které, jak je vidět, stejně transformaci nechce a představitele PAU považuje za „ultraliberály") a shora nic moc nečekat. Je třeba i nadále šířit kvalitu dole, na školách. Jen ta jediná může získat rodiče jako hybatele vnější transformace. A pro tuto kvalitu se my všichni, členové PAU, musíme stále učit, nespokojovat se s dosaženým, zabývat se i tím, proč jsou změny v naší učitelské práci nutné – tedy teorií. (Ale to vy všichni stejně víte, proto jezdíte na PAU!)


PAU se akreditovalo jako vzdělávací subjekt

Květnové kroměřížské PAU znovu dokumentovalo, že má na to stát se vzdělávacím centrem. Však bylo také jedním z prvních, kterým dalo MŠMT akreditaci (a je tedy možno náklady na účast proplácet ve škole z peněz na vzdělávání).

PAU nabízí školám, ředitelům škol, školským úřadům, inspekcím a pedagogickým centrům, ale i pedagogickým fakultám a ostatním iniciativám jednorázové dílny a semináře, ale také kurzy dlouhodobé nebo vícedenní s možností získání osvědčení o kvalifikaci. Můžete si je zorganizovat přímo u vás na škole nebo v regionu.

Zatím jsou v nabídce tato témata:
1. Projektová výuka na I.–III. stupni škol (J. Kašová, ZŠ Obříství)
2. Vzdělávací alternativy a možnosti univerzální evaluace (M. Dvořáková, katedra pedagogiky FF UK)
3. Tvorba funkčních žákovských a učitelských týmů (P. Polechová, Zelený kruh)
4. Humanizace školy jako prevence nežádoucích jevů mezi mládeží (M. Havlínová, Státní zdravotní ústav)
5. Prohlubování odbornosti češtináře – k výuce gramatiky a slohu na II. stupni ZŠ (O. Hausenblas, FF UK)
6. Kultivace dítěte v estetické výchově (J. Lehar, DM Kroměříž)
7. Management transformující se školy (F. Tomášek, ZŠ Palachova, Brandýs n. L.)
Další nabídky sledujte v Informačním listu PAU, v Učitelských listech a Učitelských novinách.

Jana Hrubá

Zdroj: Hrubá, Jana: Uvažování nad květnovým PAU. Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, roč. 4, 1996/1997, září 1996, č. 1, str. 16. ISSN 1210-6313


Co se mi osvědčilo a co mohu doporučit ostatním

Tento „občasník pro všechny, kteří chtějí učit jinak“ (v pořadí již třetí) obsahoval 40 příspěvků – „zkušenosti a názory učitelů shromážděné na katedře pedagogiky psychologie VŠP Hradec Králové v rámci prací na výzkumném úkolu „Sledování a podpora alternativních způsobů výuky“. Dnes bychom tento ediční počin týmu vedeného Vladimírem Václavíkem nazvali „příklady dobré praxe“.

Zdroj: Co se mi osvědčilo a co mohu doporučit ostatním. Hradec Králové: Gaudeamus 1996. ISBN 80-7041-553-3


Další díly seriálu najdete ZDE.

Zdeněk Matějček, Marie Pokorná, Pavel Karger: Rodičům na nejhezčí cestu

Kniha věnovaná prvním dnům, měsícům a rokům života dítěte přináší informace o normálním vývoji, ale i o tom, co zdravému vývoji překáží nebo co ho ohrožuje.

Jak uvádí Zdeněk Matějček v úvodu k prvnímu vydání, „mohou to být nejrůznější nemoci, úrazy a podobné nepříjemnosti, ale i nejrůznější nevhodné postupy v péči o dítě a v jeho výchově. A mohou to být třeba i jen trochu neobvyklé rysy osobnosti dítěte, takže nejsou jeho okolí dost srozumitelné.“ Autoři pomáhají rodičům porozumět svým dětem ve zdraví i nemoci, v radostech i starostech.

Kniha vzešla z rozhlasového vysílání pořadu „My a děti“. Od té doby autoři texty uvedené v prvním vydání zrevidovali, doplnili o nové poznatky v medicíně, organizaci služeb. Kniha obsahuje kromě informací a rad ke konkrétním obdobím ucelené partie o pohybovém vývoji dítěte a předcházení jeho poruchám, o zásadách správné výživy a aktuální program očkování.

Zdeněk Matějček, dětský psycholog, autor mnoha úspěšných rádců pro rodiče a vychovatele.
Pavel Karger, dětský lékař.
Marie Procházková, bývalá primářka dětské kliniky v Thomayerově nemocnici.

Více informací a ukázky najdete ZDE.

Vzdělávací portál Moderní dějiny.cz pomůže s přípravou na maturitu a přijímací zkoušky na VŠ

Termín maturit a následných přijímacích zkoušek na vysoké školy se neúprosně blíží, naštěstí není důvod k panice. Studenti, kteří hodlají maturovat z dějepisu nebo se ucházet o přijetí ke studiu historie, politologie, mezinárodních vztahů, žurnalistiky, diplomacie, filozofie či podobně orientovaných oborů, mají k dispozici mimořádně užitečného pomocníka – vzdělávací portál Moderní dějiny.cz.

Mnozí se mohou ptát: Proč by nás detaily moderní historie měly zajímat? Proč by nás měly zajímat souvislosti? Nemáme dost svých aktuálních problémů? Porovnávání moderních dějin v různých kulturách, zemích i odlišných politických systémech obohacuje naše schopnosti analyzovat současné dění v českém i mezinárodním kontextu. Základem jsou vždy kvalitní a ověřené informace.

Termín maturit a následných přijímacích zkoušek na vysoké školy se neúprosně blíží, naštěstí není důvod k panice. Studenti, kteří hodlají maturovat z dějepisu nebo se ucházet o přijetí ke studiu historie, politologie, mezinárodních vztahů, žurnalistiky, diplomacie, filozofie či podobně orientovaných oborů, mají k dispozici mimořádně užitečného pomocníka – vzdělávací portál Moderní dějiny.cz.

„Prostřednictvím webu www.moderni-dejiny.cz může kdokoliv, kdykoliv, odkudkoliv a zcela zdarma čerpat z uložených historických studií, dobových dokumentů a fotografií, plakátů, karikatur, reprodukcí uměleckých děl, užitečných odkazů na zdroje i literaturu a dalších materiálů,“ upřesňuje jeden z editorů portálu a středoškolský pedagog Petr Šimíček.

Studenti tak na jednom místě najdou řadu zajímavých informací o dílčích historických tématech, fenoménech či obdobích 20. století. Ti, kteří dávají přednost knihám, mohou zase v e-shopu vybírat špičkové populárně-historické publikace edice Moderní dějiny nebo další kvalitní tituly z oblasti historie 20. století. Vzdělávací portál Moderní dějiny.cz zkrátka pomáhá s včasnou a kvalitní přípravou na zásadní zkoušky – v souladu s léty a četnými zkušenostmi prověřenou pravdou, že kdo je připraven, není zaskočen.


Oblíbené zdroje studentů

Elektronická učebnice poválečných dějin Rok po roce: www.moderni-dejiny.cz/clanek/rok-po-roce-povalecnymi-dejinami-rok-za-Rokem

Prezentace: www.moderni-dejiny.cz/rubrika/17-prezentace

Stručné a srozumitelné texty historiků: www.moderni-dejiny.cz/rubrika/114-historici-ucitelum

iQLANDIA a iQPARK Liberec: Školní výlet, který si užijí žáci i učitelé

Chcete svým žákům dopřát netradiční zážitek plný chytré zábavy? Vezměte je na školní výlet do liberecké iQLANDIE! V jednom jediném dni tu totiž můžete nejen okusit sílu vichřice či tornáda, osobně si popovídat s humanoidním robotem Thespianem, zhlédnout pitvu UFO, ale také zjistit, na co máte Talent!. A co víc, tým zkušených a do vědy zapálených lektorů má pro vás připraven akční program v podobě třeskutých Science show, experimentálních workshopů a badatelských aktivit. Stačí si jen vybrat! Na ty nejmenší děti a předškoláky se zase těší sousední iQPARK.

iQLANDII si společně se svými žáky vychutnáte skutečně od základů! Prozkoumáte nitro planety Země i dávnou historii, kdy ještě žili dinosauři, stanete tváří v tvář mnoha nezkrotným živlům,absolvujete kosmonautický výcvik a také si procvičíte všechny vaše smysly, jestli skutečně dobře fungují. Čeká vás tu i velkolepá vodní show. Ústřední fontána chrlí každou hodinu za zvuků známých melodií gejzíry vody do osmimetrové výšky, takže pozor na ofiny!


iQLANDIA má Talent! i Kosmo

Science centrum představilo na začátku roku dvě nové expozice – Talent! a Kosmo. V té první si v osmi tematických hnízdech vaše děti vyzkouší, jestli mají mušku jako hokejový kanonýr Jaromír Jágr, Mozartův hudební sluch či třeba matematické myšlení. Na závěr se všichni dozvědí, na co mají nadání, nebo naopak, na čem by měli více zapracovat. Druhou výstavou je Kosmo. Zde máte šanci procestovat veškerá zákoutí Rudé planety vesmírným vozítkem Mars Rover, skouknout pitvu mimozemšťana, vtěsnat se do autentického přistávacího modulu Vostok 28 nebo se projít Světelným tunelem.


Třeskutá Science show, která vás rozpálí

V iQLANDII si užijete i bohatý doprovodný program. Těšit se zejména můžete na slavné Tematické science show. Během nich vám lektoři předvedou, jak by zkušený chemik zapálil táborák, což se hodí při každé výpravě, nebo jak by si uvařil právě ulovenou večeři v kapalném dusíku. To vše za doprovodu barevných kouřů a ohlušujících explozí. Na výběr máte z několika témat, jako například Nesmírně vesmírná show, Velká science show, Zkrocení elektrické energie nebo To je síla!.

Tím ale ve výčtu nekončíme. Jestli jsou vaši žáci zvídaví, rozhodně nevynechte laborky. Děti při nich na sto procent zaměstnají ruce i hlavu. V devadesáti minutách plných objevování a legrace odhalí nejen tajemství neviditelného inkoustu, ale také se ponoří do tajů mikrosvěta.Pokud si však Science show ani workshop nestihnete zarezervovat včas, nezoufejte! I na tohle tým iQLANDIE myslel. Speciální badatelské aktivity lze samostatně absolvovat i v jednotlivých expozicích. Zapojit se můžete i do detektivní hry Kriminálka iQLANDIA. Většina programů v science centru pamatuje i na jazykáře, lze si je zamluvit jak v angličtině, tak němčině.


Za Dinosaury i na Měsíc

A chcete-li si na chvilku odpočinout, přesuňte se svými svěřenci do Planetária. Prostřednictvím projekcí – Úsvit kosmického věku, Planety, Přírodní výběr, Soumrak dinosaurů – se přenesete do Jury za pravěkými ještěry, dobudete Měsíc společně s misí Apollo 11 nebo se stanete nenápadným průvodcem Charlese Darwina na jeho výzkumných cestách. V Planetáriu nabízejí i autorský pořad věnující se pohybům Země a jejich důsledkům


iQPARK pro nejmenší

Ani ti nejmenší nepřijdou zkrátka. Dětem ze školek a prvních stupňů základních škol je určen o pár metrů vzdálenější iQPARK. Žáčci v něm mají možnost vyzkoušet si, jaké to je být třeba hasičem z povolání, moderátorem televizních zpráv, učitelem na základní škole, stavbařem či rockovou hvězdou na koncertní stage. Dále je zde čeká Fakírovo lože, kajuta potápějícího se Titaniku, nejvyšší muž planety Robert PershingWadlow, zrcadlové bludiště a spousta dalších interaktivních exponátů.


Hurá do Ordinace

Také v iQPARKU nezahálí! Aktuálně pracují na nové expozici pod názvem Ordinace. V té se děti i dospělí promění v lékaře – zkontrolují rentgenové snímky, vyšetří pacientovi tlak či jej zkusí resuscitovat.

Stejně jako v iQLANDII je pro malé badatele připravena Science show a místo workshopů vědecké dílničky.

iQLANDIA i iQPARK se nacházejí ve středu města Liberce. Parkovat můžete buď u iQLANDIE, nebo se k centrům pohodlně dostanete i MHD, jejíž zastávky jsou v bezprostřední blízkosti hlavního vlakového a autobusové nádraží. V obou science centrech si lze pro děti objednat i občerstvení.
A malé upozornění na závěr. I když mají iQLANDIA a iQPARK v době od května do června prodlouženou otevírací dobu, nezapomeňte si svá místa zamluvit včas.

Více informací na www.iQlandia.cz


Otevírací doba iQLANDIA
Út–Pá, Ne: od 9 do 17 hodin
So: od 9 do 19 hodin

Rozšířená otevírací doba
Květen a červen Po–Pá: od 9 do 17 hodin
Svátky a školní prázdniny: denně od 9 do 17 hodin

Otevírací doba iQPARK
Po–Pá, Ne: od 10 do 16 hodin
So: od 10 do 19 hodin
Ne: od 10 do 17 hodin

Rozšířená otevírací doba
Svátky a školní prázdniny: denně od 10 do 19 hodin

Helena Šimíčková: Po stopách císaře Karla IV.

Autorka se ve svém příspěvku věnuje narození, mládí a počátku vlády Karla IV. Pro práci využívá různých metod – dramatickou výchovu, verbální metodu, metodu práce s textem. Autorce se podařilo do tohoto tematického celku integrovat i jiné vzdělávací obory (Český jazyk a literatura, Matematika a její aplikace).


Rozdělení týdenního tematického bloku na jednotlivé dny

1 den: Jak se žilo v Čechách po smrti posledního Přemyslovce – Václava III.?

2. den: Co přinesla českým zemím vláda Jana Lucemburského?

3. den: Kde a jak prožíval své dětství Janův prvorozený syn – Václav (Karel IV.)?

4. den: Kde a jak se připravoval Karel IV. na své panování v Evropě?

5. den: Za jakých okolností se stal římským králem a později císařem?


Dílčí výstupy, které směřují k očekávaným výstupům v RVP ZV

– Žák poznává život na počátku 14. století v českých zemích.
– Pochopí rozdíly mezi slovním označením vládců – kníže, král, císař.
– Snaží se porovnat rozdíly mezi životem současného obyčejného člověka a člověka ve středověku.
– Snaží se porovnat rozdíly v životě jednotlivých skupin středověkých lidí (např. jak žili šlechtici a jak jejich poddaní, jak žili bohatí obyvatelé měst, jak řemeslníci a jak městská chudina).
– Pochopí pojmy: trojúhelník rovnoramenný, rovnostranný a pravoúhlý.
– Pochopí pojmy: předložka a předpona.


1. den

V úvodu probírání tohoto tématu může učitel využít dramatickou výchovu jako metodu. Jestliže jsou již děti zvyklé využívat této metody, dovedou v pátém ročníku společně s učitelem improvizovat. Učitel tedy vstupuje smutně do třídy a oznamuje všem, že se českým šlechticům stále nedaří vybrat a zvolit nového českého krále. Rudolf Habsburský po obléhání hlavního města onemocněl úplavicí a zemřel. Ani Jindřich Korutanský se nejeví jako vhodný nástupce. Žáci (kompars) ihned reagují na učitelův monolog.

Jestliže děti na využití dramatické výchovy jako metody zvyklé nejsou, bude vhodné, aby učitel zahájil tuto aktivitu dialogem s maňáskem na dané téma.

Žáci jsou zapojeni do tématu tak, že každá skupina dostává určitý text s otázkami (viz příloha č. 1). Úkolem žáků je pomocí vlastní četby vyhledat odpovědi na tyto otázky. Při prezentaci splněného úkolu posuzujeme společně ty otázky, které nám všem přinesly nová fakta. Tato fakta potom ve stručnosti spoluprací učitele a žáků zapíšeme jako nová do poznámkových sešitů…


Celý text projektu najdete ZDE.

Navštivte veletrh iKariéra na ČVUT

Dne 30. března 2016 bude kampus ČVUT v Dejvicích středem pozornosti malých i velkých firem. Na univerzitní půdě bude 146 společností nabízet studentům možnosti spolupráce nejen v průběhu studia, ale i po něm. Studenti tak budou mít příležitost poznat své potenciální zaměstnavatele zblízka.

Veletrh na ČVUT každoročně navštíví přes 5000 studentů a zájem firem o takovéto akce roste. Letošního ročníku se účastní nejvíce vystavovatelů v historii veletrhu. Největší podíl mezi nimi mají společnosti v oborech IT a strojírenství.

Snahu zaujmout talentované studenty dokazují i aktivity na stáncích jednotlivých firem. Těšit se můžete na odpočinkové zóny, model auta, stavební buňku a další lákadla. Společnosti často volí soutěže, kterými prověří znalosti studentů daného oboru.

Návštěvníci si mohou zkonzultovat životopis nebo si pořídit profesionální portrétovou fotografii. Součástí doprovodného programu jsou také semináře firem. Veletržní den zakončí přednáška Pavla Vosoby na téma „Jak smrt přišla o práci, anebo co dělat a nedělat, abychom si život prožili a ne odžili.“

Nyní probíhá průzkum mezi studenty o aktuálních požadavcích na zaměstnavatele a budoucí zaměstnání. Cílem je poskytnout firmám před veletrhem podklady pro tvorbu nabídek pracovních pozic.

Veletrh pracovních příležitostí iKariéra na ČVUT je součástí série pracovních veletrhů po celé České republice. Pořadatelem je studentská organizace IAESTE, která v České republice působí díky dobrovolné práci studentů.

20.–22. 5. 2016 Festival vzdělávání Eduspace Brno

Eduspace, to jsou tři dny plné setkávání s novými přístupy ve vzdělávání, naslouchání inspirativním osobnostem, zkoušení netradičních forem učení, sdílení kulturních zážitků i užívání atmosféry Brna – města kultury a vzdělávání.

Přednášky, workshopy, panelové diskuze a další aktivity přináší vám všem – odborníkům i laikům, učitelům i studentům, dětem i rodičům – klíčová témata ve vzdělávání pro 21. století.

Eduspace je koncipován tak, aby každého z účastníků inspiroval k proaktivnímu přístupu ke vzdělávání a vytvářel příležitosti k celoživotnímu učení. Provazuje formální a neformální vzdělávání, podporuje učitelskou profesi, přináší příklady ze zahraničí, a především napomáhá síťování – sdílení myšlenek, inovací a příkladů dobré praxe. Záměrně propojuje aktéry, kteří se danému tématu intenzivně věnují – zástupce neziskových organizací, veřejné správy, univerzit, škol, žáků a studentů, podnikatelské sféry, a pomáhá tak vytvářet unikátní síť lidí, kteří by se za běžných okolností jen obtížně setkali.

Na přípravě festivalu se podílí zástupci univerzit, vysokých škol, veřejné správy, odborníci z neziskových organizací, ale také lidé z praxe – učitelé, ředitelé škol, zahraniční partneři, zřizovatelé, žáci a studenti.

Eduspace je akreditován Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.

Další podrobnosti, program a registrace: http://eduspacefestival.eu/

Snížení nároků na vzdělávání nedostatek sester nevyřeší

Nedostatek sester ve zdravotnických zařízeních nesouvisí se systémem jejich vzdělávání ve školách. Ten je nyní nastavený správně a navrhovaná novela zákona o nelékařských zdravotnických povoláních nepřinese pacientům žádná pozitiva. Naopak hrozí, že sníží kvalitu zdravotnické péče. Vyplývá to z dnešního prohlášení Asociace vysokoškolských vzdělavatelů nelékařských zdravotnických profesí v České republice (AVVNZP), která s tímto návrhem novely zásadně nesouhlasí.

Na vině současného stavu je celkové podfinancování zdravotnictví a zcela nevyhovující platové podmínky, které neodpovídají těžké a zodpovědné práci sester. Snížení nároků na vzdělávání nepřivede do nemocnic mladé sestry, protože jim schází motivace nastoupit hned po škole do tak náročné práce. "Skutečné příčiny nedostatku sester souvisí s jejich přetěžováním, stresujícím pracovním prostředím a c v nízkým finančním ohodnocením," uvedla předsedkyně asociace prof. Valérie Tóthová, která se na kvalifikační přípravě sester podílí již od roku 1982 a nyní je děkankou Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity.

Členové AVVNZP mají v oboru bohaté zkušenosti: asociace vznikla v lednu 2014 a sdružuje dvacet vysokých škol z České republiky, na nichž studují všeobecné sestry, porodní asistentky, fyzioterapeuté a další zdravotníci.

Asociace důrazně odmítá návrat do hluboké minulosti a upozorňuje na vývoj medicíny, který si žádá mnohem kvalifikovanější členy zdravotnického týmu než dřív. Je třeba také počítat s tím, že klesla úroveň středoškolského vzdělání, ale naopak se postupem doby změnilo myšlení pacientů a narostla jejich zdravotní gramotnost, díky níž mají na sestry vyšší nároky. "Kvalitní a bezpečnou ošetřovatelskou péči může zajistit jen osobnostně zralá, vysoce odborně vzdělaná, kriticky myslící a empatická všeobecná sestra," zdůraznila místopředsedkyně asociace dr. Zdeňka Mikšová, která je proděkankou Fakulty zdravotnických věd Univerzity Palackého v Olomouci.

Cílem novely zákona č. 96/2004 Sb. je však přípravu všeobecných sester zkrátit. Od roku 2004 platí tato pravidla: plnohodnotná kvalifikace vzniká tříletým bakalářským studiem na vysoké škole, nebo tříletým studiem na Vyšší zdravotnické škole. Současné absolventky středních zdravotnických škol, které studují čtyři roky a po maturitě získávají titul zdravotnický asistent, plnou kvalifikaci nemají a mohou pracovat jen pod odborným dohledem. Ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček navrhuje zásadní změnu: vrátit se do minulosti, kdy základ zdravotnické kvalifikace sester tvořilo středoškolské studium na středních zdravotnických školách; absolventka SZŠ by nově měla titul praktická sestra. A pokud si čtyřleté studium doplní jedním rokem pomaturitního studia na Vyšší zdravotnické škole, získá plnou kvalifikaci k výkonu povolání a titul všeobecná sestra.

AVVNZP tzv. systém 4+1 odmítá, návrh nemá ani podporu Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR, České asociace sester – profesní organizace sester a Asociace vyšších odborných škol. Varianta 4+1 nesplňuje ani směrnice Evropské unie pro uznávání kvalifikací. "Tato česká třetí cesta k získání kvalifikace všeobecné sestry není solidním a dlouhodobým řešením velkého nedostatku sester ve zdravotnických zařízeních i v zařízeních sociální péče. Po věcné stránce obsahuje řadu závažných rizik. Pokud by byla navzdory odborným argumentům přijata, poškodí ve svých důsledcích kvalitu poskytované péče, vztahy mezi různými kategoriemi sester i uznávání odborné kvalifikace těchto nových sester mimo hranice ČR," varuje prof. Jiří Mareš z Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové.

Členům AVVNZP také vadí, že připravovaná úprava zákona se vůbec nezabývá kompetencemi sester a dalších pracovníků (nelékařů), kteří pracují ve zdravotnickém týmu, což je hlavní předpoklad pro změnu ve financování zdravotnické, eventuálně ošetřovatelské péče v ČR.

Upozorňují rovněž, že v nemocnicích chybějí také méně kvalifikovaní pracovníci, kteří mají odlišné kompetence od sester a vykonávají méně náročné ošetřovatelské úkony.

"Recept" na řešení nedostatku sester podle AVVNZP:
– Vytvořit sestrám takové podmínky k výkonu povolání, které umožní vzdělaným nelékařským profesionálům uplatnit nové kompetence.
– Zohlednit náročnost výkonu při odměňování sester a ostatních členů ošetřovatelského týmu.
– Podpořit současné vzdělávání sester navýšením kapacit vzdělávacích institucí připravujících sestry – vyšších a vysokých škol.
– Promítnout pracovní činnosti sester do úhradové vyhlášky.
– Změnit nastavení minimálního personálního obsazení tak, aby byla poskytována kvalitní a bezpečná péče a nedocházelo k přetěžování sester.
– Nastavit systém smysluplného celoživotního vzdělávání.


Kontaktní osoba:
předsedkyně Asociace vysokoškolských vzdělavatelů nelékařských zdravotnických profesí v ČR
prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph.D., děkanka Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity
e-mail: tothova@zsf.jcu.cz
tel.: +420 389 037 500, +420 602 615 006

Lenka Pecharová: Po stopách Karla IV.

V roce oslav sedmistého výročí narození Karla IV. jsme připravili o největším českém králi populárně naučnou knihu pro děti, určenou do hodin vlastivědy či dějepisu s provázaností na zeměpis, literaturu a umění, kterou ale využijí i k vlastní četbě a poučení doma.

Obsah je proložen mnoha obrázky, komiksy, rébusy a hádankami, takže zábavnou formou zprostředkovává kvalitní informace o osobnosti a době tohoto panovníka.

Knížku lze využít pro školní i domácí vzdělávání na prvním stupni ZŠ, jako podklad pro skupinovou práci, texty na čtení s porozuměním, projektové dny, knihovny a volnočasová centra dětí i dospělých. Ztvárnění i historická správnost dobových reálií prošly v rámci přípravy knihy lektorací.

Lenka Pecharová učí ve Veselé škole (církevní základní a církevní základní umělecká škola). V Portále vyšly její knihy Od blechy po slona a Počítáme s vitaminy.

Více informací a ukázky najdete ZDE.

Aplikace Moje školy přináší rodičům souhrnné informace o školách v místě bydliště

Aplikace Moje školy umožní rodičům vyhledat nejbližší školy ve svém okolí, vzájemně je porovnávat podle velké škály parametrů a díky nim pak vytipovat tu nejvhodnější školu pro své dítě.

Jde o neziskový projekt postavený na datech poskytnutých Ministerstvem školství mládeže a tělovýchovy ČR a Českou školní inspekcí. Autoři věří, že získané informace podpoří aktivní úsilí rodičů o zlepšování výuky a prostředí na jejich spádové škole a školám zase poskytnou cennou zpětnou vazbu.

Aplikace zobrazuje veřejně dostupná data o všech mateřských, základních a středních školách v České republice. Rodiče si ve vyhledávači zadají lokalitu, která je zajímá a pak již jen srovnávají dostupné údaje, například jaké cizí jazyky škola nabízí, kolik pedagogických specialistů (školní psycholog, asistent pedagoga či výchovný poradce apod.) ve škole působí či zda škola používá pro komunikaci s rodiči email či stále jen papírové žákovské knížky. Mezi praktické informace patří vzdálenost školy od nejbližší zastávky městské hromadné dopravy, otevírací doba školní družiny, cena obědů ve školní jídelně či zda je zde možné zajistit dítěti dietní stravu.

Za projektem Moje školy stojí tým úspěšné učební pomůcky Včelka, jmenovitě Marek Lisý, Šimon Rozsíval a Michal Zwinger. Internetové aplikaci Včelka, která pomáhá dětem se čtením, se podařilo jako prvnímu českému projektu dostat do finále TechCrunch Disrupt Startup Battlefield pořádaného v Londýně, získala cenu České inovace za sociální prospěšnost a v soutěži Vodafone Nápad roku vyhrála kategorii Startup roku 2015. Nápad na aplikaci Moje školy pak vznikl vloni v červnu během soutěže Prague Hacks, tedy 48 hodinového hackathonu nad otevřenými daty města Prahy, kde beta verze projektu “Moje školy” vyhrála první místo.

Ve spolupráci s Fondem Otakara Motejla, jenž dlouhodobě podporuje prosazení otevřených dat v Česku, se podařilo přetavit myšlenku ve fungující službu, která je dnes zdarma k dispozici všem rodičům a žákům. Podporou podobných aplikací se Fond snaží poukázat na užitečnost dat, kterými disponuje veřejná správa. Jejich publikování v otevřeném formátu může přinést nové služby pro veřejnost a důležitou zpětnou vazbu pro instituce. Na vývoji aplikace se podílela také společnost Ideasense zabývající se metodikami inovačních procesů, která spolu se zástupci měst a občanské společnosti vydefinovala potřeby a situace, které by aplikace otevřených dat měly primárně řešit. Finančně projektu pomohla Nadace Vodafone, technické řešení webové aplikace pak částečně podpořilo IBM.

Data poskytlo autorům Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy z oficiálního Rejstříku škol a školských zařízení. Ta nejzajímavější data pak poskytla Česká školní inspekce. Jde o data sbíraná formou dotazníků od jednotlivých škol, která jsou v původní podobě dostupná na Portálu ČŠI. Vyplnění dotazníku je dobrovolné, u některých škol proto v aplikaci nejsou kompletní informace. Autoři v budoucnu počítají s pravidelnou aktualizací dat od ČŠI a uvažují o přidání dalších datových zdrojů, například zřizovatele škol, samotné školy či v omezené míře i veřejnost. “Naším cílem je zvyšovat povědomí rodičů o školách v jejich okolí,“ říká hlavní tahoun projektu Marek Lisý a dodává: “Smyslem našeho projektu není vytvářet žebříčky a hledat nejlepší a nejhorší školy, ale zprostředkovat přehledně faktické informace z ověřených zdrojů, aby rodiče mohli udělat racionální, informované rozhodnutí při výběru školy.”

Autoři si uvědomují, že při porovnávání škol vzniká riziko koncentrace dětí ze vzdělanějších a lépe zabezpečených rodin ve vybraných školách, zatímco děti méně aktivních rodičů budou v těch zbývajících. Ve spolupráci s odborníky na vzdělávání z Nadace Open Society Fund Praha (Nadace OSF), která se zabývá problémy spojenými s nerovným přístupem ke vzdělání, proto vypracovali Manifest, podle kterého má každé dítě právo získat kvalitní vzdělání ve své nejbližší škole, kde by mělo zažívat radost a úspěch. “Chceme, aby všechny školy hledaly cesty k tomu, jak děti naučit přemýšlet a učit se,” říká Karin Marques z Nadace OSF. “Důležitou roli však hrají rodiče, kteří musí aktivně usilovat o zlepšování výuky a prostředí na své spádové škole prostřednictvím školských rad, jednání s učiteli a vedením školy, případně zástupci městské části, která školu zřizuje,” uzavírá Marques.

Zdroj.

Problematika inkluzivního vzdělávání v Británii

Zařazení dětí s lehkým mentálním postižením do běžných škol s sebou přináší výzvy i obtíže. Webový server SedEc o britském sekundárním vzdělávání přinesl článek o praktických problémech, se kterými se takové školy setkávají.

Zdroj: Scio 4. 1. 2016

Děti s lehkým mentálním postižením zná veřejnost většinou podle jejich diagnózy jako např. děti s poruchami autistického spektra, s Downovým syndromem nebo jazykovými poruchami. Jde o děti, které ve většině předmětů významně zaostávají za vrstevníky v předepsaných úrovních dosaženého vzdělání. Vyžadují zejména konzistentní odborný přístup napříč učitelským sborem, tj. nestačí mít v týmu jednoho odborníka, ale přijmout za své speciální strategie ušité na míru konkrétním studentům. Důležitá je také spolupráce s domovem žáka.

Bez konzistentního přístupu se handicapovaní žáci cítí izolováni a frustrování, což vede k problémovému chování. Zapotřebí je proto také spolupráce mezi školami prvního a druhého stupně. Pokud jsou již na prvním stupni přijata opatření, která vedou k izolaci dítěte od jeho vrstevníků, nelze předpokládat kvůli jeho špatným návykům okamžité začlenění po změně školy, spíše bude vyžadovat pozornost v negativním slova smyslu.

Autoři článku, oba odborníci na speciální vzdělávání dětí se zvláštními potřebami, také varují před absolutním uplatněním lékařských zpráv a zpráv odborníků, které často reagují pouze na momentální potřeby dítěte při vyšetření a ty mohou být ovlivněny spoustou dočasných faktorů. Zprávy je třeba respektovat, ale zároveň by se jejich doporučení měla přizpůsobit konkrétním situacím a potřebám žáka. Důvěra by měla být vložena do členů sboru, kteří s dítětem pracují nejintenzivněji, nejčastěji tedy do asistenta učitele pro konkrétního žáka.

Naopak by nemělo docházet k přílišnému spoléhání na asistenta žáka v celkové integraci – učitel by měl s asistentem úzce komunikovat a spolupracovat, aby nebyla pro žáka se speciálními potřebami vytvořena „třída ve třídě“ a asistent nebyl pouhým hlídačem. Žádoucí je podle autorů také navázání spolupráce jednoho žáka s více asistenty, aby bylo postupně dosaženo nezávislého učení se.

Přestože je debata o vhodnosti inkluzivního vzdělávání emotivní, autoři jsou přesvědčeni, že inkluze je možná, není však vhodné aplikovat jedno konečné řešení na všechny žáky s jejich různorodými potřebami.

Původní text.

Církevní základní škola v Českých Budějovicích je plně bezbariérová

Již několik let umožňuje Církevní základní škola v Českých Budějovicích vzdělávání handicapovaným dětem, které jsou integrovány do běžných tříd a pracují podle individuálních vzdělávacích plánů. K jejich zdárnému plnění jim jsou nápomocni asistenti pedagoga.

V letošním školním roce se jedná o pět asistentů, kteří se věnují sedmi handicapovaným dětem. Konkrétně se jedná o žáky s Downovým syndromem, dětskou mozkovou obrnou, spinální muskulární atrofií 2. a 3. typu a se zrakovým postižením.

Naše škola byla díky výtahu z větší části bezbariérová, avšak tělocvična, která má i podium a slouží též jako multikulturní místnost, bezbariérová nebyla. Proto museli asistenti pedagoga snášet tělesně handicapované žáky do tělocvičny „ručně “. Vzhledem k biologickému vývoji však jejich tělesná váha neumožňovala toto řešení nadále uplatňovat a nutila nás řešit tuto situaci instalací šikmé schodišťové plošiny. Její instalace ale vyžadovala investici přesahující 200 000 Kč. Proto jsme se v průběhu minulého roku obrátili na různé organizace s žádostí o finanční příspěvek, aby mohl být tento projekt uskutečněn a tělesně handicapovaní žáci se mohli účastnit různých společensko-kulturních akcí pořádaných v prostorách školní tělocvičny.

Nakonec se škole podařilo shromáždit dostatečnou finanční sumu a projekt „Bezbariérový přístup do tělocvičny na CZŠ“ mohl být díky modernímu řešení od firmy Altech realizován. Velké poděkování proto patří následujícím dárcům: Život dětem o.p.s., Nadaci Charty 77/Konto bariéry, Lesům České republiky s.p., Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové a v neposlední řadě též rodičům, žákům a zaměstnancům školy. Významně naši snahu podpořil i kytarový virtuos prof. Štěpán Rak, jehož předvánoční charitativní koncert nadchl všechny přítomné.

Tento projekt přinesl našim tělesně handicapovaným žákům zcela nové možnosti. Mohou se zapojit za pomoci asistence do hodin tělesné výchovy se svými spolužáky, přestože jejich tělesná aktivita je přizpůsobována jejich pohybovým možnostem, a nemusí tak tyto hodiny trávit izolovaně. Také se mohli účastnit různých kulturních akcí jako například dětského karnevalu, který se uskutečnil v lednu či divadelního představení, které proběhlo v únoru tohoto roku.

Výrazně se navýšila možnost integrace tělesně handicapovaných dětí, které tak mohou trávit více času se svými vrstevníky, což pozitivně přispívá k jejich socializaci.

Budova školy je tak již plně bezbariérová, což zvyšuje možnosti integrace tělesně handicapovaných žáků do většiny činností ve škole a pomůže naplňovat výchovně vzdělávací cíle inkluzivního vzdělávání i v dalších letech.

Mgr. Jan Schreib, CZŠ České Budějovice

Irena Kašparová, Adéla Souralová: Od lokální k cikánské škole. Homogenizace školní třídy a měnící se role učitele

Tento článek je případovou studií dvou základních škol, navštěvova¬ných především romskými dětmi, na kterých došlo k etnické homogenizaci. V textu popisujeme proces segregace, tedy změny od lokální k „cikánské” škole, a dopady, které tato změna měla na tamější žáky a vyučující.

Zdroj: Orbis Scholae, 2014, roč. 8, č. 1, str. 79−96


Interpretujeme tento proces jako výsledek individuálních rozhodnutí zain¬teresovaných aktérů − konkrétně rodičů (romských a neromských), vyučujících a vedení školy − které zasazujeme do strukturního kontextu etnických a socioekonomických nerovností. Zároveň věnujeme pozornost dopadům takovéto nové konstelace ve složení žákovské populace na měnící se status škol a její percepci vyučujícími na námi zkoumaných školách − sledujeme tedy reprodukci strukturálního statu quo.

Tento text vznáší zásadní otázky týkající se fungování určitého typu škol − od každoden¬ního učení se (žáci), vyučování (učitelé) až po strukturální pohled na ekonomické fungování těchto škol, jejich symbolickou pozici na mapě základních škol, jakož i otázky přesahující budovy těchto škol směřující k připravenosti vyučujících vyučovat na „cikánských školách“…


…Závěrečné poznámky

V této stati jsme prezentovaly případovou studii dvou základních škol, na kterých došlo k etnické homogenizaci složení žactva. Sledovaly jsme proces homogenizace škol jako proces kulturního vylučování a obecně sociálního vylučování. Náš text při¬chází se čtyřmi základními závěry:

Za prvé, romizace škol je výsledkem individuálních voleb a rozhodnutí vykoná¬vaných jednotlivými aktéry na každodenní rovině. Tuto každodenní rovinu je pak nutno chápat jako zakotvenou ve strukturách třídních a etnických nerovností (je¬jichž vyjádřením per se je sociálně vyloučená lokalita). Těmito aktéry jsou jednak rodiče, romští a ne-romští, jednak vyučující.

Jsou to romští rodiče, kteří vybírají školu, na kterou zapíšou své dítě podle svých zkušeností (kam oni sami chodili), podle dostupnosti (blízkosti), ale také podle nároků kladených na děti (pro mnohé je vodítkem to, že je škola méně náročná) či podle počtu romských a ne-romských dětí.

Neromští rodiče, jak se zdá podle sledu událostí popsaných v této stati, volí školu mimo jiné podle počtu romských dětí a s ním související image, kterou škola má navenek. Vyučující balancují své časové a intelektové investice do přípravy na budoucí povolání a jejich využití na škole, která stojí nízko na žebříčku symbolic¬kého hodnocení.

Všechna tato rozhodnutí se odehrávají na pozadí strukturálních podmínek, konkrétně existence lokality spjaté s nižším socioekonomickým statusem, a institucionálních − jako je de iure dělení spádových obvodů. Oba tyto makrofaktory vedou k relativně prostému, avšak ve svých konsekvencích zásadnímu, závěru, že segregace ve vzdělávání zrcadlí prostorovou segregaci v bydlení.

Za druhé, romizace jde ruku v ruce s hierarchizací škol. „Cikánské školy“ jsou − dle slov jejich zaměstnanců a zaměstnankyň − znevýhodněny nejen finančně, ale také symbolicky. Mají totiž nižší status na žebříčku ZŠ. Tento fakt dopadá také na vyučující, kteří objektivně vykazují řadu aktivit a činností nad rámec svých b재ných povinností (např. řešení grantů či nadprůměrná mimoškolní činnost), přesto se oni sami i jejich škola „těší“ ve společnosti svých kolegyň i celé společnosti často pohrdavému přístupu.

Jako by „cikánská“ škola byla pouze méněcennou variantou „skutečného“ světa základního vzdělávání. Místem, kde je málo dětí ve třídě (což následně znamená menší platy učitelů), učí se zde pouze základy, protože žáci jsou zde podprůměrní (předpoklad, že učitel zakrní ve svém oboru) a nic po sobě neza¬nechává, protože děti většinou končí na podpoře bez dalšího vzdělání (skrytá otázka po smyslu takové školy). I zde je patrné, že spíše než individuální rada jednotlivým školám potřebuje společnost systémové řešení.

Za třetí, učitelé hrají důležitou roli v překonávání prostorového a mentálního vyloučení. Naše studie poukazuje na některé strukturální aspekty vzdělávání, které tuto roli učitelům z velké části znesnadňují či dokonce znemožňují. Opomíjení důle¬žitosti socializace v rodné kultuře, jakož i nepřiznaný etnocentrismus vzdělání, půso¬bí jako handicap v profesní přípravě pedagogů, kteří se chystají působit v lokalitách, kde žijí romské děti. Kurikulum přijímané univerzalistickým způsobem jako dogma blokuje komunikaci a spolupráci mezi vyučujícím a jeho žáky.

Vzhledem k tomu, že sociální vyloučení v České republice dnes není pouze záležitostí Barvířova, ale týká se čtvrtí ve všech velkých městech naší republiky a někdy i celých okresů či mikro¬regionů, můžeme v budoucnu očekávat změny. Nestačí angažovaní učitelé s dobrým srdcem, změnu vyžaduje systém sám.


Celý text studie najdete ZDE.

Tomáš Houška: DOKUMENTY 108. Inkluzívní škola

Vzhledem k aktuálnosti tématu trochu předběhneme čas našeho seriálu a nahlédneme do knihy Tomáše Houšky z roku 2007. Jako první Osmiletého gymnázia Buďánka společnosti Mensa ČR se tehdy zabýval především inkluzí z hlediska nadaných dětí, ale v knize najdeme mnoho zajímavých myšlenek o inkluzi obecně a také upozornění na mnohá rizika.

Tomáš nedávno vyjádřil svůj současný názor na inkluzi ZDE.

Píše: „Inkluze je hlavně o vnitřní diferenciaci, veliké individualizaci. Nestaví se vzdělávací plán tak jak jsme zvyklí z doby osnov, ale vytvářejí se individuální plány pro jednotlivé žáky, šité přesně na míru jejich individuálních vzdělávacích potřeb. Inkluze, tedy ta skutečná inkluze, je malý pedagogický sen. Vyžaduje ale nízký počet žáků ve třídě, asistenty pedagoga, učitele, kteří budou ochotni a odborně připraveni k tomu několik let hledat a zkoušet, a ve svém principu úplně otočit pohled na spoustu věcí.

Inkluzívní školství nikdy nebude ničím, co by mohlo být centrálně nařízené, je nekompatibilní s různými plošnými testováními, může k němu dojít jenom v opravdu svobodném vzdělávacím systému. A jestli o něj stojíme, je třeba vzít na vědomí, že je to přístup ke vzdělávání, jehož reálnou podobu budeme léta hledat, léta se ho učit a pomalu měnit svůj pohled na vzdělání. Jestli to naše společnost a učitelská veřejnost bude chtít, tak budu nadšený…

Inkluze není intergace a není „prostě společné vzdělávání“. Svým způsobem je inkluze proti integraci přesně protichůdným přístupem. Intergace je o přzpůsobení (integrovaného) žáka celé skupině, inkluze je o tom, že zjistíme vzdělávací potřeby každého jednoho žáka a vytvoříme společné vzdělávací prostředí, které tomu každému jednomu žákovi zajistí přesně to, co potřebuje. Je to úžasné, ale je to náročné. Opravdu náročné. Moc dobře vím, co to znamená třeba rozsahem práce. Znamená to učitele, kteří budou nadšení, vnitřně motivovaní, a potažmo, nemají-li za dva-tři roky vyhořet a rozvést se, budou také dobře a spravedlivě zaplacení. To nenařídíte.“

Zdroj: Houška, Tomáš: Jak ministryně mluví o inkluzi, aniž má ánung, oč běží. EDUin 10. 3. 2016


A takto nahlížel na pojem v roce 2007, kdy psal svou knihu. Zdá se, že se jeho současný názor příliš neliší.


Inkluzívní škola

Motto: Největší zázrak sněhových vloček je v jejich jedinečnosti. Každá je jiná. Neopakovatelná. Stejně jako lidé.


Inkluze, integrace, exkluze

Proč zavádět nějaký newspeek, když přece máme dávno zažitý pojem integrace? Jaký je tedy rozdíl mezi významem obou pojmů? Podíváme-li se do slovníku cizích slov, najdeme pojem inkluze nejčastěji v souvislosti biologické nebo matematické. Buněčné inkluze jsou drobné částečky volně rozptýlené v cytoplazmě, aniž jsou přesně ohraničeny membránou. Pro matematiky znamená inkluze podmnožinu. Inkludovaná množina je „součástí“ té nadřazené. Inkluze je opakem exkluze. Exkluzívní škola vyjímá některé žáky a poskytuje jim odlišné prostředí než jiným. Inkluzívní škola se snaží ponechat pohromadě širokospektrální skupinu všech dětí a vzdělávat je společně.

Trendem je exkluzi minimalizovat, a pokud to jde, ponechávat relativně přirozené, tedy smíšené skupiny žáků. Otázkou samozřejmě je, co je přirozená skupina vrstevníků, ale jisté je, že nikde v civilizovaném světě není trendem bagatelizovat rozdíly ve schopnostech mezi žáky a pod heslem „integrace“ tyto rozdílnosti prostě ignorovat. Naopak – moderní vzdělávací systém musí pomáhat všem dětem spravedlivě – tedy ne zarovnat děti do jedné hladiny, ale tam, kde děti nadání mají, tam jim pomoci v rychlém postupu a dopřát jim poznání do hloubky věci a tam, kde předpoklady nemají, tam jim ponechat mírné tempo. Ale vraťme se k inkluzi.

Pro oblast školství vykládá slovník cizích slov tento pojem jako začlenění vymykajících se dětí do běžné třídy. Většinou se mají na mysli děti postižené a různě znevýhodněné, ovšem stejnou měrou platí tato problematika pro děti výjimečně nadané.

Je to tedy totéž co integrace? Pro někoho může jít o slovíčkaření, ale inkluze obsahuje zásadní změnu v perspektivě. Při integraci pomáháme dítěti začlenit se do třídy. Nečekáme, že se nějak zvlášť přizpůsobí třída a nečekáme, že se nějak zvlášť přizpůsobí učitel. Inkluzívní škola znamená zcela opačný pohled od žáka. Vycházíme z přesvědčení, že máme osobnost žáka, ta má nějaké výchozí schopnosti, dovednosti a osobnostní rysy a naším úkolem je poskytnout mu takové edukační prostředí, ve kterém tento žák najde optimální podněty pro svůj rozvoj. A protože takových žáků máme celou třídu – a každý je jiný s jiným spektrem schopností a potřeb – musíme postavit svůj plán zcela jinak, než když připravujeme práci pro skupinu, o které si myslíme, že je homogenní a mohou v ní všichni žáci pracovat na stejných úkolech.

Na rozdíl od integrace, kdy se zkráceně pomůže jednotlivci v začlenění do třídy a přizpůsobení se třídě, znamená inkluze vytvoření diferencovaných podmínek různým dětem tak, že všechny – ač se svými schopnostmi mohou značně lišit – získají prostředí, které je optimálně rozvíjí a přitom mohou pracovat ve společné, výkonově heterogenní sociální skupině.

Smyslem inkluzívní školy je bourat zbytečné sociální bariéry, ve společném integrujícím výchovném prostředí dopřát všem žákům vzdělání, které bude naplňovat právě jejich individuální potřeby. Určitý okruh žáků potřebuje speciální vzdělávání, jehož odlišnosti jsou tak velké, že při zachování únosných nároků na učitele není možná kompletní inkluze těchto žáků. Nicméně množství těchto žáků je řádově menší, než kolik jich vyčleňuje tradiční české školství.

Inkluzívní škola tedy musí nejdřív velmi přesně diagnostikovat potřeby jednotlivých žáků a každé třídě podle toho na míru šít program, který bude typický vysokou měrou vnější a vnitřní diferenciace a individualizace. Aby mohl být efektivní, bude obsahovat i velmi podrobnou a systematickou evaluaci jednotlivých kroků… (str. 7–8.)


…Skupinová a týmová práce

Celá naše historická podoba školství je postavená na předávání informací mase jednotlivců, kteří spolu během výuky nekomunikují. Komunikace mezi žáky je v tradiční škole vyloženě nežádoucí (žáci ruší či dokonce napovídají si a opisují při písemkách). Koncept skupinové a týmové práce sice učitelé v podstatě už dávno znají, přesto ho většinou považují za něco nepříliš funkčního, protože se často nedokážou smířit s tím, že při skupinové práci začnou fungovat zcela jiné mechanismy. Přitom skupinová práce je mnohem blíž životu a nácvik skupinové a týmové práce patří svou podstatou k tomu důležitějšímu, co škola žákům dává. Bez použití skupinových a týmových úloh a metod práce nemůžeme rozvíjet hned dvě klíčové kompetence – kompetenci sociální a personální, a kompetenci komunikativní.

Při zavádění inkluzívního vzdělávání budeme aplikovat několik různých verzí skupinové a týmové práce.


Dvě velké skupiny à la málotřídní škola

Jde spíš o organizaci práce ve třídě než o skupinovou práci. Princip je dobře známý: Učitel svůj čas rozdělí mezi dvě velké skupiny žáků tak, že zatímco jedna část třídy pracuje s učitelem, druhá zpracovává samostatné úlohy. S jednotlivými skupinami přitom může učitel pracovat zcela různými metodami, tedy včetně frontálního výkladu atd.

Převratného na aplikaci této organizace není vlastně vůbec nic, až na moment, že ho můžeme uplatnit nejen v málotřídní škole, ale i v běžné třídě, kterou si takto můžeme rozdělit na dvě velmi odlišné skupiny, které pracují na odlišných úkolech, resp. přesněji na odlišné obtížnosti úkolů, odlišným tempem – a samozřejmě které na konci školního roku dospívají na zcela odlišnou úroveň. Nejefektivnější je tento model u matematiky.

Má celou řadu výhod, je to vynikající způsob, jak zacházet s třídou, ve které máme jak vysoce nadané tak průměrné a podprůměrné žáky.

Přináší tři obtíže, které lze řešit, je však třeba se na ně připravit předem a s jejich řešením počítat:

– Je třeba zajistit návaznost. Uvědomme si, že rychlejší skupina může udělat za jeden školní rok až dvojnásobný pokrok oproti skupině pomalejší. Rychlejší skupina může během druhého stupně ZŠ pomalejší skupině utéci i o více než jeden rok práce pomalejší skupiny. Je to samozřejmě správně. Jen je třeba vědět, že jedno z nejhorších traumat, které bychom žákům rychlejší skupiny mohli způsobit, by bylo chtít po nich po roce – dvou, aby se „vrátili“ k pomalejší skupině a třída opět postupovala frontálně. Pustíte-li se do této bezesporu přínosné organizační formy, začleňte si ji jako implicitní součást školního vzdělávacího plánu. Jako jednu z jistot, které ve vaší škole budou fungovat bez ohledu na případné personální změny na místech učitelů.

– Opět narazíte na nefunkčnost každého hodnocení, které práci žáka převede na jedno číslo, jeden stupeň. V takovéto třídě budou mít žáci v rychlejší skupině automaticky jedničku, protože tomu bude odpovídat úroveň, kterou dosáhli. Ale tato jednička bude mít nulovou výchovnou a motivační hodnotu. Budou-li mít jinou známku, bude to známka hrubě demotivační, protože si takoví žáci uvědomí, že v pomalejší skupině by jistě měli lepší výsledek. Řešením je zavedení kriteriálního hodnocení.

– Budete vytvářet program pro dvě zcela odlišné skupiny. Tedy pracnější příprava. Práce ve třídě bude mnohem spokojenější a snáz zaměstnáte různé žáky, takže investice v přípravě se vrátí.


Menší dynamicky proměnlivé homogenní skupiny

Vzdělávací princip je podobný, vytvoříte si skupiny, které uvnitř budou přibližně výkonově vyrovnané.

Odlišnosti jsou dvě:
– Tyto skupiny vytváříte krátkodobě, na hodinu, na zpracování projektu apod.
– Skupin si ve třídě můžete vytvořit několik – ideální počet členů žákovské skupiny je cca 5.

Tento druh skupinové práce vám umožní s některými skupinami pracovat do větší šířky či hloubky probíraného učiva. Půjde vám o to prohloubit a obohatit učivo pro nadanější žáky. Přitom nebudete počítat s tím, že by skupina pracovala dlouhodobě rychleji a vzdálila se pomalejším skupinám.

S výhodou využijete tento model zejména v českém jazyce, dějepise, zeměpise, přírodopise. Ale tvůrčí učitel si tímto řešením pomůže i v jiných předmětech.


Smíšené skupiny, resp. pracovní týmy

Tato organizační forma je nejhodnotnější a nejefektivnější. Vytvoříte čtyř až šestičlenné pracovní týmy. Jednotlivé týmy by měly být zhruba srovnatelné mezi sebou, naopak v každém z nich se sejdou žáci nadanější i méně nadaní. V některých případech skupiny určíte sami, ale zejména při řešení dlouhodobějších projektů bude lepší nechat složení skupin na žácích. Naučíte skupinu stát se týmem.

Týmová práce má smysl především při řešení problémových úloh – a to jak od těch kratších v rámci jedné hodiny, po úlohy dlouhodobější (projekty).


Tým

Tým je specifickým druhem skupiny. Pokud to hodně zjednodušíme, najdeme mu dva základní znaky:
– Členy týmu spojuje snaha o dosažení společného cíle. Proto týmy vytváříme pro zpracování projektů, řešení problémových úloh.
– Jednotliví členové týmu mají své role. Členové týmu nepracují paralelně na stejných úkolech! Každý má svůj pod-úkol a jejich součtem, či lépe synergickým součtem, teprve získá produkt, kterým se tým prezentuje.

K rolím se ještě vrátíme, ale některé body si trochu zdůrazněme, nejsou náhodné:

Výsledný produkt je velmi důležitým faktorem. Dejme si záležet na jeho podobě a formě. Je to motivační faktor. Produktem je nejen prezentace, ale např. plakát zdobící stěnu třídy, webová stránka, „kniha“, jejíž kopie bude součástí portfolia žáků. Produkt musí být dotažený do precizní formy. A produkt musí být prezentovaný.

Prezentace produktu patří k momentům, které spolu s hodnocením a sebehodnocením členů skupiny práci na úkolu uzavírají. I prezentace by měla být precizní a dovedená do detailu.

Sebehodnocení členů týmu je prvkem „dělení zisku“. Učitel může ohodnotit produkt celého týmu, ale podíl jednotlivých členů mohou ohodnotit jen oni sami. Zpočátku budou mít snahu bagatelizovat a chovat se rovnostářsky.

Pomůžete jim odnaučit se to třeba tím, že zpočátku proberete zcela detailně, čím kdo z týmu přispěl a pomůžete jim udělat si „inventuru zásluh“… (str. 96–99.)

Zdroj: Houška, Tomáš: Inkluzívní škola. 2. vydání (1. vydání 2007). Praha: Abraka Dabra, s. r. o., 2012. Digitalizovala Kateřina Brožová

Závěr této kapitoly a celý text knihy si můžete přečíst ZDE.


Obsah knihy

Inkluze, integrace, exkluze…
Mimořádně nadané děti
Nadání, jeho podoby a struktura
Diagnostika nadání
Možnosti diferenciace a práce s různě nadanými dětmi
Vnitřní diferenciace
Menšiny, migranti, azylanti
Inkluzívní vzdělávání , menšiny a cizinci
Pojetí vzdělání v inkluzívní škole
Individualizace
Úloha učitele – velitel, instruktor nebo kouč?
Školní vzdělávací plán a inkluzívní škola
Hodnocení
Klasifikace, slovní a kriteriální hodnocení
Sebehodnocení žáků
ŠVP a hodnocení
Výstupní hodnocení
Skupinová a týmová práce
Problémové úlohy
Modelová hodina problémové výuky dějepisu
Inkluzívní výuka informatiky
Možnosti e-learningu
Hrajte si – počítačové hry jako náš spojenec
Seminární práce, eseje, referáty
Individuální plán práce
Projekty
Odpolední aktivity, kroužky
Metody a klíčové kompetence
Motivace, stimulace a sociální klima
Praktická realizace – příprava školního roku
Osmileté gymnázium Buďánka o. p. s. a projekt Inkluzívní škola
Česká pedagogická komora



Další díly seriálu najdete ZDE.