Všeobecný výcvik v telefonické krizové intervenci

Výcvik pořádá Sdružení Linka bezpečí. Poprvé otevřený pro veřejnost. Zahájení v dubnu 2014.

Komu je výcvik určen:
– všem, kteří se chtějí zdokonalit v komunikaci a mají zájem o psychologii
– v šem, kteří se chtějí dozvědět mnoho informací o (nejen telefonické) krizové intervenci
– všem, kdo chtějí vedle teoretických informací získat také praktické dovednosti a v praxi použitelné nástroje

Témata výcviku: krize, vývoj a možnosti řešení krizové situace, principy telefonické krizové intervence (TKI) – zásady vedení hovoru s klientem – specifika krizových situací a TKI u dětí, mladistvých a dospělých – vrstevnické vztahy – šikana – problémy se školou – partnerství, manželství a rodina – sexualita – problematika seniorů – psychopatologie, závislosti – trauma – život a zdraví v ohrožení (tematika sebepoškozování a suicidia) – domácí násilí, syndrom CAN – umírání a ztráta blízké osoby – duchovní tématika – sebereflexe, psychohygiena

Kompletní pozvánka ZDE.

Atlas zahraniční rozvojové spolupráce ČR

V rámci projektu Kde a jak Česká republika pomáhá – atlas zahraniční rozvojové spolupráce ČR, který realizovala Katedra rozvojových studií Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, byly vytvořeny metodické příručky pro jednotlivé země, které jsou dostupné zdarma online či si je lze objednat v tištěné podobě. Manuály jsou primárně určeny pro pedagogy na středních školách, ale obsahují mnoho zajímavých informaci i pro širokou veřejnost.


Informace o projektu

Záměrem projektu „Kde a jak Česká republika pomáhá“ je přispět ke zvýšení zájmu a podpory široké veřejnosti, studentů a pedagogů středních škol v oblasti zahraniční rozvojové spolupráce ČR. V rámci projektu bude vytvořen multimediální webový atlas o prioritních zemích zahraniční rozvojové spolupráce České republiky. Pro cílovou skupinu pedagogických pracovníků bude dále vytvořen metodický materiál vztahující se k atlasu. Atlas bude zaměřen nejen na základní fyzicko-geografickou a socio-ekonomickou charakteristiku, ale bude také zobrazovat rozvojové ukazatele a rozvojové příležitosti a ohrožení jednotlivých zemí, včetně sektorových a teritoriálních priorit ZRS ČR.

Cíl 1: Formou webového atlasu zpřístupnit informace o prioritních zemích zahraniční rozvojové spolupráce ČR (ZRS ČR)

V rámci projektu bude vytvořen webový atlas prioritních zemí ZRS ČR s multimediálním obsahem, který bude umístěn na internetových stránkách projektu. V dnešní době se digitální prostředí stává přirozeným partnerem pro školy i širokou veřejnost v každodenní práci a je tedy ideální pro šíření informací o ZRS ČR.

Cíl 2: Zpřístupnit multimediální metodické materiály o zahraniční rozvojové spolupráce ČR (ZRS ČR) pedagogům středních škol.

Vzhledem k vysokému pracovnímu vytížení středoškolských pedagogů je pro tyto pracovníky velmi obtížné získávání nových, progresivních učebních materiálů. Z této potřeby vychází cíl 2, v rámci kterého budou vytvořeny přehledné metodické materiály zaměřené na prioritní země ZRS ČR pro pedagogy středních škol ve formě metodických toolkitů.

Projekt je podporován z prostředků České rozvojové agentury a Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci Programu zahraniční rozvojové spolupráce ČR.


Metodické příručky jsou již dostupné

V rámci projektu byly vytvořeny metodické příručky pro jednotlivé země, které jsou dostupné zdarma online či si je lze objednat v tištěné podobě (platíte pouze poštovné).

Soubor deseti příruček: Kde a jak Česká republika pomáhá – Afghánistán, Bosna a Hercegovina, Etiopie, Gruzie, Kambodža, Kosovo, Moldavsko, Mongolsko, Palestina, Srbsko.

Web projektu: www.geoinformatics.upol.cz/app/rozvoj/
Více informací poskytne: Mgr. Jiří Pánek, jiri.panek@upol.cz

Břetislav Voženílek: Historie a současnost konkursního řízení ve školství

Autor příspěvku se rozhodl poskytnout čtenářům základní informace o historickém vývoji konkursního řízení v podmínkách školství po roce 1920 do roku 2005 a následně další poznatky o konkursním řízení do roku 2013. Současně se autor pokusil o popis práv a povinností, které mají ředitelé škol, školských zařízení možnost uplatnit při výkonu své profese.


1. Historie a současnost konkursního řízení v podmínkách školství po roce 1920 až do roku 2013

Příspěvek byl zpracován v souladu s tématem kvalifikační práce „Analýza základních právních předpisů z oblasti veřejné správy, které mohou využít účastníci (kandidáti) konkursního řízení na pracovní místo ředitele předškolního, základního, středního a vyššího odborného vzdělávání“ (1).

Z metodologického hlediska je příspěvek rozdělen do následujících částí:


1.1 Historie výběru uchazečů na místo ředitelů veřejných obecných škol a středních škol v předmnichovské republice (2)

V období předmnichovské republiky byly ve školství konkursy obvyklé. Pokud se uvolnilo místo na veřejné obecné škole, vypisovala místní školská rada konkurs. Při konkursu bylo dbáno, aby na každé škole byla polovina míst obsazena učiteli a polovina učitelkami. V případě ředitelů náležela na chlapeckých školách vždy přednost mužům, na školách dívčích ženám.

Mezi hlediska výběru patřila:
a) kvalifikace uchazeče, uchazečky,
b) služební stáří,
c) činnost veřejná,
d) rodinné poměry.

Konkursy na volná systemizovaná místa ředitelů středních škol obsahovaly náročné požadavky a konkursy měly i složitější mechanizmus. Na místo ředitele sestavoval pořadí, tzv. terno, přímo zemský školní inspektor, jmenování provedl podle návrhu ministerstva a usnesení vlády prezident republiky. Ministr školství poté určil jmenovanému řediteli služební místo. Jmenovací dekret vydával zemský školní inspektor. Propůjčení místa ředitele se považovalo za povýšení.


1.2 Obsazování uvolněných míst ředitelů základních, středních škol, školských zařízení v letech 1948 až 1989

Od konkursů na volná místa ředitelů se postupně přecházelo na jmenování do funkcí ředitelů základních, středních škol, školských zařízení. Hlediska výběru byla následující:
a) pedagogická způsobilost,
b) určitý počet pedagogické praxe,
c) morální bezúhonnost,
d) zařazení kandidáta do nomenklatury stranického orgánu,
e) absolvování funkčního studia pro vedoucí pracovníky ve školství.

Z historického pohledu lze konstatovat, že i mezi jmenovanými řediteli škol a školských zařízení byli pedagogičtí pracovníci na vysoké odborné úrovni, že ne každý ředitel školy nebo školského zařízení byl ochoten správně plnit pokyny školských orgánů, a proto musel funkci ředitele uvolnit pro loajálního pedagogického pracovníka (3).


1.3 Konkursní řízení v roce 1990

V roce 1990 probíhaly na všech základních, středních školách a školských zařízeních konkursy, které byly poznamenány společenskými změnami v listopadu roku 1989. Na místa ředitelů, po konkursním řízení, byla jmenována řada pedagogů, kteří využili nedokonalou školskou legislativu k cestě za osobní kariérou. Neznalost základních aspektů řídící práce způsobila v některých základních, středních a školských zařízeních dílčí nedostatky v řízení výchovně vzdělávacího procesu.

Konkursní řízení bylo v roce 1990 poznamenáno také vyřizováním osobních vztahů, zejména na venkovských školách. V Praze se konala dvě kola konkursů. V prvním kole musel kandidát na místo ředitele školy, školského zařízení splnit psychologické testy, ve druhém kole se musel přizpůsobit požadavkům členů konkursní komise. Účast na uvedených konkursech byla pro řadu pedagogických pracovníků velmi stresující.


1.4 Konkursní řízení od roku 1991 do roku 1995

Obsazování funkcí ředitelek mateřských škol, ředitelů základních škol, ředitelů středních škol bylo středem pozornosti pedagogických pracovníků a občanů, stejně jako tomu bylo v případě vedoucích funkcí mimo rezort školství.

Při obsazování výše uvedených funkcí ve školství se vycházelo zejména z výsledků konkursního řízení, které na základě zákona ČNR č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů upravovala vyhláška Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. 187/1991 Sb., o sestavování konkursních komisí a pravidlech jejich činnosti pro konkursní řízení na vybrané funkce v oblasti školství.

Tato vyhláška upravovala zejména:
a) postup při sestavování konkursních komisí,
b) pravidla činnosti komisí při konkursním řízení,
c) pravidla průběhu konkursu,
d) pravidla úhrady konkursního řízení.

V průběhu let se ukázalo, že ani tato vyhláška nesplňovala požadavky na zabezpečení řádného průběhu konkursního řízení a vůbec nestanovovala kvalifikační předpoklady členů konkursní komise pro výkon funkce (4).


1.5 Konkursní řízení od roku 1996 do roku 2000

Po přijetí novel zákonů č. 29/1984 Sb. o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění pozdějších zákonů (č. 258/ 1996 Sb., úplné znění) a zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších zákonů byla vydána vyhláška Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky č. 251/1996 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky č. 187/1991 Sb., o sestavování konkursních komisí a pravidlech jejich činnosti pro konkursní řízení na vybrané funkce v oblasti školství (5).

Z hlediska obsahového zaměření diplomové práce je tato část věnována analýze nejdůležitějších zásad obsahového zaměření výše uvedené vyhlášky.

Konkursní komisi sestavuje a její členy včetně předsedy jmenuje ten, kdo je oprávněn jmenovat osoby do funkce, na niž se konkurs vyhlašuje. Vyhlašovatel nejpozději 30 dní před konáním konkursu vhodným způsobem veřejně oznámí:

a) název funkce a školy nebo školského zařízení anebo předškolního zařízení, kde má být funkce vykonávána,
b) kvalifikační předpoklady stanovené zvláštními předpisy,
c) název a adresu vyhlašovatele, kterému se podávají přihlášky,
d) náležitosti přihlášky a termín jejího podání.

Za členy komise jsou jmenováni v případech konkursů na funkci ředitele školy zřizované školským úřadem a na funkci ředitele základní školy zřizované obcí:

a) pokud není zřízena rada školy
– jeden zástupce školského úřadu,
– jeden školní inspektor České školní inspekce,
– dva odborníci v oblasti státní správy ve školství, organizace a řízení podle druhu a typu školy,
– jeden zástupce z řad pedagogických pracovníků školy,
– jeden zástupce obce,

b) pokud je zřízena rada školy:
– jeden zástupce školského úřadu,
– jeden školní inspektor České školní inspekce,
– jeden odborník v oblasti státní správy ve školství, organizace a řízení podle druhu a typu školy,
– jeden zástupce obce,
– jeden člen rady školy z řad zákonných zástupců nezletilých žáků (dále jen “zákonný zástupce”) a zletilých žáků,
– jeden člen rady školy z řad pedagogických pracovníků školy.

Za členy komise jsou jmenováni v případě konkursu na funkci ředitele školy a ředitele školského výchovného zařízení zřizovaného ministerstvem:

a) pokud není zřízena rada školy
– jeden zástupce ministerstva nebo územně příslušného školského úřadu,
– jeden školní inspektor České školní inspekce,
– dva odborníci v oblasti státní správy ve školství, organizace a řízení podle druhu a typu školy nebo školského výchovného zařízení,
– jeden zástupce z řad pedagogických pracovníků školy,
– jeden zástupce obce.

b) pokud je zřízena rada školy
– jeden zástupce ministerstva nebo územně příslušného školského úřadu,
– jeden školní inspektor České školní inspekce,
– jeden odborník v oblasti státní správy ve školství, organizace a řízení podle druhu a typu školy nebo školského výchovného zařízení,
– jeden zástupce obce,
– jeden člen rady školy z řad zákonných zástupců a zletilých žáků,
– jeden člen rady školy z řad pedagogických pracovníků školy.

Za členy komise jsou jmenováni v případě konkursu na funkci ředitele školy zřizované obcí se souhlasem ministerstva:

a) pokud není zřízena rada školy:
– dva zástupci obce, která je zřizovatelem školy,
– jeden školní inspektor České školní inspekce,
– dva odborníci v oblasti státní správy ve školství, organizace a řízení podle druhu a typu školy,
– jeden zástupce z řad pedagogických pracovníků školy.

b) pokud je zřízena rada školy:
– dva zástupci obce, která je zřizovatelem školy,
– jeden školní inspektor České školní inspekce,
– jeden odborník v oblasti státní správy ve školství, organizace a řízení podle druhu a typu školy,
– jeden člen rady školy z řad zákonných zástupců a zletilých žáků,
– jeden člen rady školy z řad pedagogických pracovníků školy.

Vyhlašovatel může přizvat k jednání v případě potřeby další odborníky, kteří nejsou členy komise, a ze svých zaměstnanců určí tajemníka komise, který organizačně a administrativně zabezpečuje jednání komise. Tajemník není členem komise.

Komise zahájí svou činnost bez zbytečného odkladu po předložení přihlášek. Posoudí, zda přihlášky vyhovují požadavkům, a navrhuje vyhlašovateli vyřazení nevhodných uchazečů. Nejpozději čtrnáct dní před dnem konání konkursu zasílá komise pozvánky ke konkursu, v nichž je uvedeno místo, hodina a datum konání konkursu.

Komise nejpozději sedm dní před konáním konkursu vhodným způsobem seznámí veřejnost s datem a místem konání konkursu, seznamem účastníků konkursu a se jmény členů komise.

V konkursu komise posuzuje vhodnost účastníků pro výkon funkce na základě přihlášek a výsledků řízeného rozhovoru trvajícího nejméně 15 minut a nejdéle 60 minut. Komise je schopna se usnášet, pokud jsou přítomny alespoň dvě třetiny členů komise včetně předsedy. Po ukončení řízených rozhovorů si členové komise mohou vyžádat od přizvaných odborníků odborná vyjádření. Poté se komise usnese, že buď žádný účastník není vhodný pro jmenování, anebo stanoví pořadí účastníků.

Každý člen komise hlasuje tak, že samostatně stanoví vlastní pořadí účastníků, kteří vyhověli podmínkám konkursu, přičemž stejné umístění nemůže přidělit více účastníkům a od prvního do posledního nemůže žádné umístění vynechat. Pořadí účastníků předají členové komise předsedovi.

Na základě pořadí, předaných členy komise, stanoví předseda konečné pořadí účastníků tak, že prvním se stává účastník podle písmene a) nebo písmene b):

a) v případě, že rozdíly umístění každého z účastníků v hodnocení jednotlivých členů komise se liší nejvýše o dvě místa, stává se prvním účastník s nejnižším součtem umístění. Při rovnosti součtu umístění více účastníků vypočte předseda nový součet umístění těchto účastníků tak, že každému z nich nezapočítá jedno z jeho nejhorších umístění. Prvním se stává účastník s nejnižším novým součtem umístění.

b) v případě, že rozdíl umístění některého z účastníků v hodnocení jednotlivých členů komise je více než dvě místa, stává se prvním účastník s nejnižším součtem umístění, do něhož se nezapočítává jedno nejhorší umístění každého z účastníků. Při rovnosti součtu umístění více účastníků se stává prvním z nich ten, jehož nezapočítané umístění je nejlepší.

Pokud podmínky pro stanovení konečného pořadí podle písmene a) nebo písmene b) splňuje více účastníků, jsou všichni tito účastníci uvedeni v konečném pořadí na prvním místě podle abecedního pořadí svých příjmení. Pořadí na dalších místech stanoví předseda obdobně.

Po vyhodnocení konkursu oznámí týž den předseda komise za přítomnosti členů komise přítomným účastníkům výsledek konkursu, nepřítomným účastníkům oznámí výsledek konkursu písemně. Výsledek konkursu komise účastníkům nezdůvodňuje. Hodnocení účastníků jednotlivými členy komise nesděluje.

O průběhu konkursu pořizuje tajemník komise zápis, který obsahuje: úplné znění vyhlášení konkursu; datum a způsob vyhlášení konkursu; seznam členů komise přítomných při konkursu; seznam účastníků konkursu; pořadí účastníků u jednotlivých členů komise; doklad o celkovém pořadí účastníků nebo vyjádření, že komisí nebyl doporučen žádný účastník.

Předseda předá vyhlašovateli zápis podepsaný všemi členy komise, kteří byli přítomni u konkursu, nejpozději do sedmi dnů po ukončení konkursu. Náklady spojené s činností komise hradí vyhlašovatel konkursu; náklady spojené s účastí v konkursu nese každý účastník sám.


1.6 Konkursní řízení v roce 2000 (6)

V roce 2000 došlo k dílčím změnám Vyhlášky Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. 24/2000 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky č. 187/1991 Sb., o sestavování konkursních komisí a pravidlech jejich činností pro konkursní řízení na vybrané funkce v oblasti školství, ve znění vyhlášky Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. 251/1996 Sb.

Přizvávání odborníků s hlasem poradním.

V případě slučování škol nebo slučování školských zařízení vyhlašovatel přizve k jednání komise jako odborníky s hlasem poradním zástupce pedagogických pracovníků všech těchto škol nebo školských zařízení, pokud nejsou členy komise. Složení komise lze měnit nejpozději do dne zahájení její činnosti.

Jmenovat komisi bez zástupce z řad pedagogických pracovníků školy nebo školského zařízení lze:
– u základních škol, které nemají všechny ročníky a ve kterých se všichni pedagogičtí pracovníci hlásí do konkursu,
– u nově vzniklých škol nebo školských zařízení,
– při slučování škol, nebo při slučování školských zařízení.

Komise posoudí, zda přihlášky vyhovují požadavkům, zda uchazeči budou podrobeni testu prokazujícímu znalost problematiky v oblasti školství, mládeže a tělovýchovy a psychologickým testům, dále navrhuje vyhlašovateli vyřazení nevhodných uchazečů. Přihlášku došlou po zahájení činnosti komise vrátí předseda komise zpět uchazeči bez dalšího projednání s uvedením důvodu vrácení.

Komise posuzuje vhodnost uchazeče na základě přihlášky a řízeného rozhovoru trvajícího nejméně 15 minut a nejdéle 60 minut, zároveň se přihlíží k dosavadním výsledkům uchazeče v jeho funkcích v resortu školství, mládeže a tělovýchovy. Uchazeči mohou být dále hodnoceni na základě znalostního testu sestaveného konkursní komisí a za přítomnosti psychologa na základě jím zadaných psychologických testů, každý v trvání maximálně 60 minut. Při zadávání psychologických testů uchazečům je přítomen pouze psycholog. Pokud komise zvolí k hodnocení uchazečů psychologické testy a znalostní test, předchází tyto testy řízenému rozhovoru. V případě, že uchazeč v jednom nebo v obou testech neuspěje, oznámí mu komise tuto skutečnost a jeho účast v konkursu je tímto ukončena. Otázky znalostního testu, kritéria a podmínky hodnocení těchto testů stanoví konkursní komise. Psychologické testy vyhodnocuje psycholog. V případě rovnosti hlasů při hlasování rozhoduje hlas předsedy komise.

V návaznosti na přihlášku, řízený rozhovor, dosavadní výsledky uchazeče v jeho funkcích v resortu školství, mládeže a tělovýchovy, případně psychologické testy, znalostní test a vyjádření odborníků se komise usnáší hlasováním, předseda komise do zápisu uvede, zda:
– pro výkon funkce není vhodný žádný účastník,
– pro výkon funkce je vhodný jeden z účastníků,
– pro výkon funkce jsou vhodní dva nebo více účastníků.

Po vyhodnocení konkursu vyhlásí jeho výsledek bez zbytečného odkladu předseda komise za přítomnosti členů komise přítomným účastníkům konkursu. Účastníkům nepřítomným při vyhlášení výsledku konkursu oznámí předseda výsledek konkursu písemně.

Výsledkem se rozumí sdělení usnesení komise včetně jmen účastníků v abecedním pořadí, u nichž se komise usnesla, že jsou vhodní pro výkon funkce. Výsledek konkursu komise účastníkům nezdůvodňuje.

O průběhu konkursu pořizuje tajemník komise zápis, který obsahuje:
datum a způsob vyhlášení konkursu; jména účastníků v abecedním pořadí, u nichž se komise usnesla, že jsou vhodní pro výkon funkce; otázky znalostního testu a jeho vyhodnocení, seznam použitých psychologických testů, včetně závěru psychologa v případě, že byly použity; seznam členů komise přítomných při konkursu; seznam účastníků konkursu; úplné znění vyhlášení konkursu; usnesení komise.

V roce 2005 nabyla účinnost nová vyhláška MŠMT č. 54/ 2005 Sb., o náležitostech konkursního řízení a konkursních komisí, v platném znění, které je věnována pozornost v části 1.2.5


1.7 Konkursní řízení od roku 2005 do roku 2013, dle vyhlášky MŠMT č. 54/2005 Sb., o náležitostech konkursního řízení a konkursních komisích, v platném znění (7)

V této části je provedena analýza jednotlivých paragrafů vyhlášky, která nebyla zatím novelizována, proto je právní předpis uváděn v platném znění. Pedagogickému pracovníkovi, uchazeči (kandidátovi), na pracovní pozici ředitele, ředitelky mateřské, základní střední, vyšší odborné školy, školského zařízení se doporučuje důkladně prostudovat znění vyhlášky ještě před podáním přihlášky do vyhlášeného konkursního řízení.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy stanoví podle § 166 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) (8):

Sestavování a složení konkursních komisí

§ 1

1) Předsedu a další členy konkursní komise (dále jen "komise") pro posuzování uchazečů o jmenování do funkce ředitele školské právnické osoby nebo ředitele příspěvkové organizace vykonávající činnost školy nebo školského zařízení (dále jen "právnická osoba vykonávající činnost školy") jmenuje nejpozději 30 dní před konáním konkursního řízení (dále jen „konkurs") zřizovatel příslušné právnické osoby vykonávající činnost školy (dále jen "zřizovatel"), pro kterou se konkurs koná.

2) Funkci tajemníka komise, který organizačně a administrativně zabezpečuje jednání komise, vykonává zaměstnanec zřizovatele. Tajemník není členem komise.

3) Pokud člen komise přestane svou funkci vykonávat, zřizovatel jej odvolá a jmenuje nového člena komise.

§ 2

1) Členy komise jsou v případě konkursu na funkci ředitele právnické osoby vykonávající činnost školy zřizované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy jmenováni (9):

a) jeden člen určený zřizovatelem,
b) jeden člen určený obcí podle sídla příslušné právnické osoby vykonávající činnost školy,
c) dva členové, kterými jsou odborníci v oblasti státní správy, organizace a řízení ve školství podle druhu a typu příslušné školy nebo školského zařízení,
d) jeden člen, kterým je pedagogický pracovník příslušné právnické osoby vykonávající činnost školy (10),
e) jeden člen, kterým je školní inspektor České školní inspekce, a
f) jeden člen, kterým je člen školské rady, je-li zřízena (11).

2) Členy komise jsou v případě konkursu na funkci ředitele právnické osoby vykonávající činnost školy zřizované obcí nebo dobrovolným svazkem obcí jmenováni:

a) dva členové určení zřizovatelem,
b) jeden člen určený ředitelem krajského úřadu (12),
c) jeden člen, kterým je odborník v oblasti státní správy, organizace a řízení v oblasti školství podle druhu a typu příslušné školy nebo školského zařízení,
d) jeden člen, kterým je pedagogický pracovník příslušné právnické osoby vykonávající činnost školy,
e) jeden člen, kterým je školní inspektor České školní inspekce, a
f) jeden člen, kterým je člen školské rady, je-li zřízena.

4) V případě právnické osoby vykonávající pouze činnost školského zařízení, ve které nejsou pedagogičtí pracovníci, zřizovatel jmenuje členem komise jiného zaměstnance této právnické osoby.

5) Zřizovatel, popřípadě komise se souhlasem zřizovatele může přizvat k jednání komise v případě potřeby další odborníky s hlasem poradním, kteří nejsou členy komise.

6) Jmenovat komisi bez pedagogického pracovníka příslušné právnické osoby vykonávající činnost školy nebo jiného zaměstnance podle odstavce 4 lze:

a) u právnické osoby, která vykonává pouze činnost základní školy, která nemá všechny ročníky a ve které se všichni pedagogičtí pracovníci hlásí do konkursu,
b) u právnické osoby, která vykonává pouze činnost mateřské školy nebo školského zařízení, ve kterých se všichni pedagogičtí pracovníci hlásí do konkursu (13),
c) u nově zřizované právnické osoby vykonávající činnost školy, nebo
d) při splynutí nebo sloučení právnických osob vykonávajících činnost školy.

Náležitosti vyhlášení konkursu a činnost komise

§ 3

Zřizovatel na úřední desce nebo jiným způsobem v místě obvyklým oznámí:
a) název funkce a právnické osoby vykonávající činnost školy, kde má být funkce vykonávána (14),
b) předpoklady pro výkon dané funkce stanovené zvláštním právním předpisem,
c) název a adresu zřizovatele, na kterou se doručují přihlášky,
d) obsahové náležitosti přihlášky a termín jejího podání.

§ 4

1) Komise zahájí svou činnost bezodkladně po svém jmenování zřizovatelem.
2) Jednání komise je neveřejné.
3) Komise je schopna se usnášet, pokud je přítomno alespoň pět členů komise včetně předsedy.
4) Komise posoudí, zda přihlášky vyhovují požadavkům uvedeným v § 3 písm. b) a d), a usnese se, zda uchazeči budou podrobeni testu prokazujícímu znalost problematiky v oblasti, ve které budou vykonávat svoji funkci (dále jen "znalostní test"), a dále navrhne zřizovateli vyřazení uchazečů, kteří nesplnili podmínky stanovené v § 3 písm. b) nebo d). Přihlášku podanou po termínu stanoveném podle § 3 písm. d) vrátí předseda komise zpět uchazeči bez dalšího projednání s uvedením důvodu vrácení.

5) Komise odešle doporučenou zásilkou s dodejkou na adresu uvedenou uchazečem nejpozději 14 dní před dnem konání konkursu pozvánku ke konkursu, v níž je uvedeno místo, datum a hodina konání konkursu.

§ 5

1) Komise posuzuje vhodnost uchazeče pro výkon funkce na základě přihlášky a řízeného rozhovoru trvajícího nejméně 15 minut a nejdéle 60 minut. Po ukončení řízených rozhovorů si komise vyžádá od odborníků přizvaných podle § 2 odst. 5 odborná vyjádření. Uchazeči mohou být dále hodnoceni na základě znalostního testu trvajícího nejvýše 60 minut. Otázky znalostního testu, kritéria a podmínky hodnocení tohoto testu stanoví komise. S těmito kritérii a podmínkami komise uchazeče seznámí před začátkem testu.

2) Na základě přihlášky, řízeného rozhovoru, popřípadě dosavadních výsledků uchazeče zejména v jeho funkcích v oblasti školství, mládeže a tělovýchovy, znalostního testu a vyjádření odborníků podle odstavce 1 se komise usnáší hlasováním o vhodnosti uchazeče. Vhodným uchazečem je takový uchazeč, který získal nadpoloviční počet kladných hlasů přítomných členů komise. V případě rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy komise.

3) V případě, že se komise usnesla na základě odstavce 2, že pro výkon funkce jsou vhodní dva a více uchazečů, sestaví následně každý člen komise vlastní pořadí těchto uchazečů, a to od nejvhodnějšího po nejméně vhodného uchazeče. Pořadí uchazečů předají všichni členové komise předsedovi komise.

4) Předseda komise po obdržení pořadí uchazečů podle odstavce 3 za účasti všech přítomných členů komise provede celkové vyhodnocení konkursu způsobem uvedeným v odstavci 5 a určí výsledné pořadí uchazečů.

5) Prvním v pořadí se stává uchazeč s nejnižším součtem umístění podle pořadí jednotlivých členů komise, přičemž jedno nejlepší a jedno nejhorší hodnocení každého z uchazečů se nezapočítává. V případě rovnosti nejnižšího součtu umístění více uchazečů se stává prvním v pořadí uchazeč, který získal nejvíce prvních míst. Je-li takto hodnoceno více uchazečů, je rozhodující umístění uchazeče v pořadí předsedy komise. Obdobně se postupuje při určení výsledného pořadí dalších uchazečů.

6) Po vyhodnocení konkursu předseda komise za přítomnosti členů komise vyhlásí bez zbytečného odkladu výsledné pořadí přítomným uchazečům. Uchazeči budou předsedou komise vyrozuměni o výsledném pořadí též písemnou formou, a to do 7 dnů od vyhlášení výsledného pořadí uchazečů. Výsledné pořadí uchazečů má pro zřizovatele doporučující charakter.

§ 6

1) O průběhu konkursu pořizuje tajemník komise zápis, který obsahuje:
a) úplné znění vyhlášení konkursu,
b) datum a způsob vyhlášení konkursu,
c) seznam členů komise přítomných při konkursu,
d) seznam uchazečů,
e) usnesení komise o vhodnosti uchazeče s uvedením, zda:
1) pro výkon funkce není vhodný žádný uchazeč,
2) pro výkon funkce je vhodný jeden z uchazečů, nebo
3) pro výkon funkce jsou vhodní dva nebo více uchazečů,

f) pořadí uchazečů u jednotlivých členů komise podle § 5 odst. 3 a doklad o výsledném pořadí uchazečů podle § 5 odst. 4, u nichž se komise usnesla na základě § 5 odst. 2, že jsou vhodní pro výkon funkce,
g) otázky znalostního testu a jeho vyhodnocení v případě, že byl použit.

3) Předseda komise předá zřizovateli bez zbytečného odkladu zápis podepsaný všemi členy komise, kteří byli přítomni u konkursu. V případě odmítnutí podpisu zápisu členem komise se do zápisu uvede důvod odmítnutí.


Přechodná a závěrečná ustanovení

§ 7

Konkursy vyhlášené před nabytím účinnosti této vyhlášky se dokončí podle dosavadních právních předpisů.

§ 8

Zrušuje se vyhláška MŠMT č. 72/2003 Sb., o sestavování konkursních komisí a pravidlech jejich činností při konkursním řízení na vybrané funkce v oblasti školství.

§ 9

Vyhláška nabývá účinnosti dnem jejího vyhlášení.


2. Práva a povinnosti ředitele školy, školského zařízení

Tato část je věnována analýze práv a povinností ředitele školy, školského zařízení, které jsou obsaženy ve veřejném právu, v zákoně č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších přepisů.

Pro čtenáře je text rozdělen do dílčích podčástí: práva a povinnosti ředitele školy, školského zařízení při realizaci školního vzdělávacího programu; práva a povinnosti ředitele vyšší odborné školy při realizaci vzdělávacího programu pro vyšší odborné vzdělávání; práva a povinnosti ředitele školy, školského zařízení při vzdělávání nadaných dětí, žáků a studentů; práva a povinnosti ředitele školy a školského zařízení ve smyslu § 164, zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších přepisů; práva a povinnosti ředitel školy a školského zařízení ve smyslu § 165, zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších přepisů; právní postavení ředitele školy, školského zařízení, konkurs, jmenování, odvolání, ve smyslu § 166, zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších přepisů; přechodná ustanovení Čl. II zákona č. 472/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) ve vztahu ke konkursnímu řízení.


2.1 Práva a povinnosti ředitele školy, školského zařízení při realizaci Školního vzdělávacího programu

a) Ředitel školy nebo školského zařízení vydává Školní vzdělávací program.
b) Školní vzdělávací program ředitel školy nebo školského zařízení zveřejní na přístupném místě ve škole nebo školském zařízení.
c) Do školního vzdělávacího programu může každý nahlížet a pořizovat si z něj opisy a výpisy, anebo za cenu v místě obvyklou může obdržet jeho kopii (15).
d) Poskytování informací podle zákona č. 101/2000 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů tím není dotčeno.


2.2 Práva a povinnosti ředitele vyšší odborné školy při realizaci Vzdělávacího programu pro vyšší odborné vzdělávání

a) Vzdělávací program akreditovaný podle §§ 104 až 106, zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších přepisů.
b) Ředitel školy zveřejní vzdělávací program na přístupném místě ve škole.
c) Do vzdělávacího programu může každý nahlížet a pořizovat si z něj opisy a výpisy, anebo za cenu v místě obvyklou může obdržet jeho kopii.
d) Vzdělávací program akreditovaný podle § 104 až 106 je závazný pro hodnocení vyšší odborné školy a výsledků vzdělávání studentů a dále podkladem pro stanovení výše finančních prostředků přidělovaných podle § 160 až 162 (16).
e) Poskytování informací podle zákona č. 101/2000 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů tím není dotčeno.


2.3 Práva a povinnosti ředitele školy, školského zařízení při vzdělávání nadaných dětí, žáků a studentů

a) Ředitel mateřské školy, základní školy, základní školy speciální, střední školy, konzervatoře a vyšší odborné školy může ve třídě nebo studijní skupině, ve které se vzdělává dítě, žák nebo student se speciálními vzdělávacími potřebami, zřídit funkci asistenta pedagoga.
b) V případě dětí, žáků a studentů se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním je nezbytné vyjádření školského poradenského zařízení.
c) Ředitel školy může mimořádně nadaného nezletilého žáka na žádost osoby, která je v souladu se zvláštním právním předpisem nebo s rozhodnutím soudu oprávněna jednat za dítě nebo nezletilého žáka (dále jen "zákonný zástupce"), a mimořádně nadaného zletilého žáka nebo studenta na jeho žádost přeřadit do vyššího ročníku bez absolvování předchozího ročníku.
d) Součástí žádosti žáka, který plní povinnou školní docházku, je vyjádření školského poradenského zařízení a registrujícího poskytovatele zdravotních služeb v oboru praktické lékařství pro děti a dorost (dále jen "registrující lékař“).
e) Podmínkou přeřazení je vykonání zkoušek z učiva nebo části učiva ročníku, který žák nebo student nebude absolvovat.
f) Obsah a rozsah zkoušek stanoví ředitel školy (17).


2.4 Práva a povinnosti ředitele školy a školského zařízení ve smyslu § 164, zákona č. 561/2004 Sb. (školský zákon)

a) rozhoduje ve všech záležitostech týkajících se poskytování vzdělávání a školských služeb,
b) pokud zákon nestanoví jinak,
c) odpovídá za to, že škola a školské zařízení poskytuje vzdělávání a školské služby v souladu s tímto zákonem a vzdělávacími programy uvedenými v § 3, školského zákona,
d) odpovídá za odbornou a pedagogickou úroveň vzdělávání a školských služeb,
e) vytváří podmínky pro výkon inspekční činnosti České školní inspekce a přijímá následná opatření,
f) vytváří podmínky pro další vzdělávání pedagogických pracovníků a pro práci školské rady, pokud se podle tohoto zákona zřizuje,
g) zajišťuje, aby osoby uvedené v § 21 školského zákona byly včas informovány o průběhu a výsledcích vzdělávání dítěte, žáka nebo studenta,
h) zajišťuje spolupráci při uskutečňování programů zjišťování výsledků vzdělávání vyhlášených ministerstvem,
i) odpovídá za zajištění dohledu nad dětmi a nezletilými žáky ve škole a školském zařízení.

Ředitel školy zřizuje pedagogickou radu jako svůj poradní orgán, projednává s ním všechny zásadní pedagogické dokumenty a opatření týkající se vzdělávací činnosti školy:
a) při svém rozhodování ředitel školy k názorům pedagogické rady přihlédne.
b) pedagogickou radu tvoří všichni pedagogičtí pracovníci školy (18).


2.5 Práva a povinnosti ředitele školy a školského zařízení ve smyslu § 165, zákona č. 561/2004 Sb. (školský zákon)

Ředitel školy a školského zařízení, které zřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí, dále
a) stanovuje organizaci a podmínky provozu školy a školského zařízení,
b) odpovídá za použití finančních prostředků státního rozpočtu přidělených podle § 160 až 163 školského zákona v souladu s účelem, na který byly přiděleny.

Ředitel školy a školského zařízení, které zřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí, rozhoduje o právech a povinnostech v oblasti státní správy v těchto případech:
a) zamítnutí žádosti o povolení individuálního vzdělávacího plánu podle § 18 a zamítnutí žádosti o přeřazení žáka nebo studenta do vyššího ročníku podle § 17 odst. 3,
b) přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání podle § 34 a ukončení předškolního vzdělávání podle § 35, zařazení dítěte do přípravného stupně základní školy speciální podle § 48a, zařazení dítěte do přípravné třídy základní školy podle § 47,
c) zamítnutí žádosti o odklad povinné školní docházky podle § 37,
d) převedení žáka do odpovídajícího ročníku základní školy podle § 39 odst. 2,
e) přijetí k základnímu vzdělávání podle § 46, přestupu žáka podle § 49 odst. 1, převedení žáka do jiného vzdělávacího programu podle § 49 odst. 2 a zamítnutí žádosti o povolení pokračování v základním vzdělávání podle § 55 odst. 2,
f) přijetí ke vzdělávání ve střední škole podle § 59 a následujících, vyšší odborné škole podle § 93 a následujících a v konzervatoři podle § 88,
g) zamítnutí žádosti o přestup, změnu oboru vzdělání, přerušení vzdělávání a opakování ročníku podle § 66 a 97,
h) zamítnutí žádosti o pokračování v základním vzdělávání podle § 55 odst. 1,
i) podmíněné vyloučení a vyloučení žáka nebo studenta ze školy nebo školského zařízení podle § 31 odst. 2 a 4,
j) zamítnutí žádosti o uznání dosaženého vzdělání podle § 70 a 100,
k) povolení a zrušení povolení individuálního vzdělávání žáka podle § 41.


2.6 Právní postavení ředitele školy, školského zařízení, konkurs, jmenování, odvolání, ve smyslu § 166, zákona č. 561/2004 Sb. (školský zákon)

a) Ředitel školské právnické osoby, ředitel příspěvkové organizace nebo vedoucí organizační složky státu nebo její součásti je ředitelem všech škol a školských zařízení, jejichž činnost daná právnická osoba nebo organizační složka státu nebo její součást vykonává;
b) ředitelem školské právnické osoby, ředitelem příspěvkové organizace nebo vedoucím organizační složky státu nebo její součásti může být jmenován pouze ten, kdo splňuje předpoklady pro výkon činnosti ředitele školy nebo školského zařízení stanovené zvláštním právním předpisem;
c) ředitele školské právnické osoby zřizované ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí, ředitele příspěvkové organizace nebo vedoucího organizační složky státu nebo její součásti jmenuje na vedoucí pracovní místo zřizovatel na základě jím vyhlášeného konkursního řízení na období 6 let;
d) v průběhu posledních 6 měsíců pracovního poměru ředitele školy nebo školského zařízení na dobu určitou, nejpozději však 3 měsíce před jeho skončením, může zřizovatel vyhlásit konkurs na ředitele školy nebo ředitele školského zařízení pro další období;
e) zřizovatel vyhlásí konkurs vždy, navrhne-li to nejpozději 6 měsíců před koncem doby trvání pracovního poměru na dobu určitou Česká školní inspekce nebo školská rada;
f) nedojde-li k vyhlášení konkursu, prodlužuje se doba trvání pracovního poměru na dobu určitou ředitele školy nebo školského zařízení o dalších 6 let.

Ředitele školské právnické osoby zřizované ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí, ředitele příspěvkové organizace nebo vedoucího organizační složky státu nebo její součásti zřizovatel odvolá z vedoucího pracovního místa v případě
a) pozbytí některého z předpokladů pro výkon činností ředitele školy nebo školského zařízení stanovených zvláštním právním předpisem,
b) nesplnění podmínky zahájení a úspěšného ukončení studia k získání odborné kvalifikace podle zvláštního právního předpisu (19),
c) nesplnění podmínky získání znalostí z oblasti řízení školství studiem pro ředitele škol a školských zařízení podle zvláštního právního předpisu, nebo
d) organizačních změn, jejichž důsledkem je zánik vedoucího pracovního místa ředitele.
Ředitele školské právnické osoby zřizované ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí, ředitele příspěvkové organizace a vedoucího organizační složky státu nebo její součásti může zřizovatel v průběhu doby trvání pracovního poměru na dobu určitou odvolat z vedoucího pracovního místa z důvodů
a) závažného porušení nebo neplnění právních povinností vyplývajících z jeho činností, úkolů a pravomocí na vedoucím pracovním místě ředitele, které bylo zjištěno zejména inspekční činností České školní inspekce nebo zřizovatelem,
b) na návrh Školské rady nebo České školní inspekce.
Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem náležitosti vyhlášení konkursního řízení, složení konkursních komisí pro posuzování uchazečů o jmenování na vedoucí pracovní místa a pravidla pro sestavování, činnost a rozhodování těchto konkursních komisí (20).


2.7 Přechodná ustanovení Čl. II zákona č. 472/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., (školský zákon), ve vztahu ke konkursnímu řízení.

Řediteli školské právnické osoby zřizované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo svazkem obcí, řediteli příspěvkové organizace a vedoucím organizační složky státu nebo její součásti, který vykonává ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona činnosti ředitele v příslušné škole nebo školském zařízení podle § 166 zákona č. 561/2004 Sb. nepřetržitě
a) po dobu delší než 6 let, končí výkon práce na daném pracovním místě vedoucího zaměstnance dnem 31. července 2012,
b) v rozmezí 3 až 6 let, končí výkon práce na daném pracovním místě vedoucího zaměstnance dnem 31. července 2013,
c) po dobu kratší než 3 roky, končí výkon práce na daném pracovním místě vedoucího zaměstnance dnem 31. července 2014.

Toto ustanovení se nepoužije, pokud výkon práce na daném pracovním místě vedoucího zaměstnance skončí dříve (21). Další pracovní zařazení zaměstnance se řídí zákoníkem práce.


PhDr. Bc. Mgr. Břetislav Voženílek, MBA
pedagog, konzultant v oblasti školství,
člen Komise pro výchovu a vzdělávání MČ Praha 12, člen Školské rady ZŠ

Autor příspěvku je ochoten poskytnout čtenářům další informace z kvalifikační práce na e-mailové adrese: vozenilekb.bretislav@centrum.cz



_________________

(1) VOŽENÍLEK, B. Kvalifikační práce. Praha: CEMI, 2014
(2) MORKES, F. Učitelské noviny [online]. Říjen 2009. http://www.ucitelskenoviny.cz/obsah_clanku.phpvydani=45&rok=05&odkaz=zavislost.htm
(3) Voženílek, B., Chystáte se do konkursu?, Učitelské listy CZ, (1995/96), roč. 3, č. 9, s 16–17.
(4) Tamtéž
(5) Voženílek, B. Chystáte se do konkursu?, Učitelské listy CZ, (1995/96), roč. 3, č. 9, s 16–17.
(6) Vyhláška MŠMT č. 24/2000 Sb., o sestavování konkursních komisí a pravidlech jejich činností pro konkursní řízení na vybrané funkce v oblasti školství
(7) Vyhláška MŠMT č. 54/2005 Sb., o náležitostech konkursního řízení a konkursních komisích, v platném znění
(8) Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů
(9) § 8 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
(10) § 2 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
(11) § 167 a 168 školského zákona.
(12) Zákon č. 563/2004 Sb.
(13) § 46 odst. 2 školského zákona
(14) § 8 odst. 1 školského zákona.
(15) § 5, odst. 3) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších přepisů
(16) § 6, odst. 2) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších přepisů
(17) § 16, odst. 9) § 17, odst. 3) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších přepisů
(18) § 164 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších přepisů
(19) Zákon č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
(20) § 166, odst. 1 až 6) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších přepisů
(21) Zákon č. 472/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Článek II. Přechodná ustanovení, bod 5.

Jana Hrubá: DOKUMENTY 21. Demonstrující učitelé

Nespokojenost začátkem roku 1991 rostla. Situace se stala výbušnou z několika důvodů. Jeden systém škol končil, druhý ještě nemohl začít fungovat. Školy se cítily ve vzduchoprázdnu. Žádaly na ministrovi základní organizační informace a předložení koncepce vzdělávání. 20. února se Karmelitská ulice zaplnila demonstrujícími učiteli. Nikdo z ministerstva se však mezi ně neodvážil.

„Na začátku roku 1991 začala pedagogická veřejnost prostřednictvím PU a školských odborů vyjadřovat nespokojenost především s chybějící koncepcí školské reformy, nedostatkem komunikace ze strany MŠMT a se stavem přechodu řízení škol na školské úřady (1). Nespokojenost pedagogů byla vyjádřena 20. února 1991 na demonstraci před budovou MŠMT, na které byl ministra Vopěnka vyzván k rezignaci (2).

P. Vopěnka v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes kritiku odmítl. „Nedovedu si představit, že by mohl dát někdo lepší koncepci, než to, co jsem dal já učitelům ve svém projevu při zahájení roku. Upozornil jsem je: na středních a základních školách si musíte pomoci sami (3).“

Pedagogické iniciativy ani odbory nebyly s reakcí ministra spokojeny a ohlásily další stávku na březen 1991. Této stávce bylo zabráněno díky výsledku jednání s ministrem, který se zavázal veřejně slíbit zlepšení komunikace mezi ministerstvem a pedagogickou obcí (4). Ministr svůj negativní postoj vůči pedagogické veřejnosti nezlepšil.“

Zdroj: Soňa Krejčová: Debata o reformě českého školství v letech 1989–2004. (Diplomová práce.) Brno, Masarykova univerzita 2012. Str. 27–30. Dostupné ZDE.


Učitelé chtěli znát další perspektivy

„Ve středu 26. února 1991 se konala v pražské Karmelitské ulici před budovou ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR demonstrace pedagogů, kteří protestovali proti dosavadnímu způsobu řízení škol tímto ministerstvem. Požadovali, aby výchova a vzdělávání v naší zemi dostaly důstojné podmínky, aby učitel přestal být neustále kárán, aby měl dost informací o operativních a strategických rozhodnutích MŠMT a také prostoru pro tvůrčí činnost.

Nespokojenost v pedagogických kolektivech v posledních týdnech rostla. S kritickými připomínkami se školští pracovníci obraceli přímo na ministerstvo, snažili se prosadit své názory prostřednictvím odborového svazu i profesní Pedagogické unie. Jejich hlasy nenacházely patřičnou odezvu. Věřili ve změnu k lepšímu, ale marně. Situace se stala výbušnou z několika důvodů. Jeden systém škol končí, druhý ještě nemohl začít fungovat. Okresní úřady už dávají od škol ruce pryč, školské úřady ještě nemohly vzniknout. Školy se cítí ve vzduchoprázdnu. Nevědí, jak mají vyjít s rozpočtem, o jehož celkové výši mají často jen mlhavou představu, chybí některá zásadní rozhodnutí o organizaci a obsahu výuky, zmatky jsou kolem konkursů na místa ředitelů školských úřadů a vedoucích školních inspektorů, chybějí vyhlášky doplňující školský zákon, nejasno je v pracovněprávní oblasti u některých kategorií školských pracovníků. Šíří se zvěsti o zvyšování úvazků, o krácení dovolené, nezaměstnanosti učitelů. Výčet by mohl pokračovat.

Do této nejistoty zaznívají ve sdělovacích prostředcích slova pana ministra o morálním zdevastování prakticky celé jedné generace pedagogů, slova, jež tisíce poctivých učitelů berou jako křivdu a nespravedlnost. Nesouhlasí s tím, že se mají kát, ptají se po srozumitelném vytýčení priorit a pravidel, která jednoznačně stanoví strategii změn v našem školství, odstraní administrativní složitosti a netvůrčí dril. Připojují vzhledem k tomuto rozporu do svých požadavků i odstoupení ministra prof. P. Vopěnky.

V pondělním (18. 2.) setkání pedagogů Prahy 8 – organizátorů demonstrace – s vedením ministerstva se bohužel velmi brzy přešlo na praní špinavého prádla obvodu, a to před zraky pana ministra. Přesto přítomným odpovídal na jejich výzvu. Atmosféra však byla příliš bouřlivá. Redakce UN zopakovala tiskovému a informačnímu oddělení MŠMT ČR, že stránky tohoto periodika jsou ministerstvu plně k dispozici pro ucelené a systematické informování pedagogické veřejnosti. Věříme, že využije možnost, aby mohlo vysvětlovat nejasnosti, předcházet fámám a následným nedorozuměním.

Ale zpět k demonstraci. Ať už byli řečníci z Prahy, Brna, Žatce, Jihlavy, Chrudimi, Rychnova nad Kněžnou či dalších měst, je nespravedlivé označovat je za manifestanty, jimž šlo o zajištění sociálních jistot. Na rozdíl od jiných podobných akcí, které se v současné době začínají šířit, šlo především o profesní jistoty, ne o zvýšení mezd, jak mylně psaly některé deníky. Je pravda, že v každé větě nezaznělo slovo děti, ale šlo skutečně především o ně. O zlepšení jejich výuky a výchovy. Škoda, že se na demonstraci neukázal jediný pracovník ministerstva, který by dokázal ke shromáždění promluvit.

Podle četnosti diskusí o školství , jak jsme je zaznamenali v minulém týdnu, však snaha organizátorů demonstrace, tohoto krajního prostředku, byla úspěšná. Vyvolali dialog, probudili zájem veřejnosti o školu, upozornili na své požadavky vedení ministerstva. Věříme, že bude následovat systematické jednání MŠMT a reprezentativních zástupců pedagogické veřejnosti na základě vzájemné úcty a profesní odpovědnosti.

Uvědomme si jedno. Škola si vybojovala možnost vymanit se z područí místních orgánů, které se k ní prostřednictvím národních výborů chovaly macešsky – nepedagogické zásahy do činnosti škol, ponižující kontrola učitele, zašantročení státních prostředků na jiné účely, budovy v havarijním stavu atd. Výhody odvětvového principu řízení nesmí teď být narušeny vnitroresortními zmatky. Čekají na ně ti, kdo by zase chtěli držet vládu „pevné ruky“ a parazitovat na ní. UN“

Zdroj: Věřili jsme…,UN, Učitelské noviny, roč. 94, č. 9, 27. 2. 1991, str. 1

V následujících dnech byly nejen Učitelské noviny, ale i deníky zaplaveny dopisů vyjadřujících se k problémům školství. Většina z nich byla od učitelů.
„…V televizním vystoupení 24. února si pan ministr stěžuje, že ho učitelé nechápou, vytýkají mu bezkoncepčnost a křivdí mu. Souhlasím s jeho názorem, že není na místě vodit učitele za ručičku, že učitel dějepisu, který se dotazuje ministerstva, co a jak má učit, na tu školu asi nepatří. Jestliže ale dal ministr učitelům volnost a nesvazuje je striktními pokyny, nemusí to ještě znamenat, že má koncepci.“… (J. L. Olomouc)

„…Zpráva o demonstraci učitelů z 20. února zazněla mnohým uším asi dost kuriózně. Mohl by vzniknout dojem, jako by učitelé náhle procitli ze své už příslovečné letargie, jako by najednou nabrali nový dech. Je tomu ale opravdu tak? Jestliže někdo dlouhou dobu mlčel, dá se očekávat, že jeho první slova budou moudrá a uvážlivá. Avšak v případě středeční demonstrace i akcí jí předcházejících byla moudrost a uvážlivost přehlušena halasným, zlomyslným pokřikem. Pedagogové si, jak se domnívám, stále ještě dost jasně neuvědomili, že čas velkých statečných činů je – alespoň prozatím – za námi a že tedy oni svou příležitost jaksi propásli. Dělat pseudohrdinská gesta nyní, kdy za ně nehrozí existenční, ani žádný jiný postih, je přinejmenším směšné. Tito ušlápnutí lidé protestují dnes, kdy si mohou konečně volně vydechnout, proti nedemokratickým praktikám ministerstva školství! Žádají odvolání profesora Petra Vopěnky, ministra, jemuž nikdo nemůže upřít ani odbornost, ani charakter. Vadí jim jeho přímost a nekompromisnost… Věřím však, že učitelé najdou společnou řeč se svým ministrem a že pak spolu s ním budou usilovat o přeměnu naší školy v dílnu lidskosti.“ (N. Doksanská, Praha)

„Zatímco ministerstvo školství věnuje spousty času konkursování, na základních školách se dosud neví, kolik může být pro příští rok žáků ve třídě, jaké budou úvazky učitelů, nejsou učebnice pro dějepis a občanskou výchovu. Ministerstvo to však napraví! Postaví učitele před atestaci. Je to v podstatě dobrá myšlenka, ale bojím se, že to opět odskáčou malé ryby a zvláště mladí kolegové, kteří neměli doposud možnost seznámit se s tak zvanými bílými místy našich dějin. Doporučuji ministerstvu zaměřit se na atestaci slovutných kapacit na pedagogických fakultách. Tam je žába na prameni.“ (J. S. Žlutice)

„Pan ministr uvádí, že jako první by měli atestacemi projít učitelé českého jazyka, dějepisu a občanské výchovy. Na první pohled se jedná a naprosto logický výrok: vždyť právě tyto obory byly nejvíce deformovány a dnes jsme zaplaveni spoustou nových informací. Ale uvědomil si někdo, že učitelé těchto předmětů dostávají zároveň nejméně času na to, aby mohli tu záplavu informací zvládnout? Druhou stránkou je dostupnost studijního materiálu. Vyučuji všechny tři výše zmíněné předměty a tudíž musím studovat odborné časopisy historické, literární, lingvistické, filozofické atd., číst literaturu, která nesměla vycházet. Část si kupuji sám, část odebírá škola. Přesto pro mne velká část odborné časopisecké produkce není dostupná.“ (F. B., Vrchlabí)

Zdroj: Názorů ač jsme různých, Lidové noviny 5. 3. 1991


Jak to bylo s koncepcí

Svým usnesením ze dne 23. května 1990 č. 157 o Programu změn ve vzdělávací soustavě uložila vláda ČR ministru školství, mládeže a tělovýchovy (tehdy ještě Milanu Adamovi) realizovat tento program jako opatření na přechodnou dobu, tj. do zahájení školního roku 1992/93, a zpracovat do 31. ledna 1991 prognostickou studii o perspektivním vývoji vzdělávací soustavy, vycházející z prognózy celkového společenského a hospodářského vývoje státu kolem roku 2000 a poznatků z této studie využít při návrhu nové vzdělávací soustavy. Do 30. června 1991 měl ministr předložit první návrh nové vzdělávací soustavy, který měl připravovat ve spolupráci s pedagogickou a rodičovskou veřejností a podrobit jej veřejné oponentuře. Ministr Adam však 27. 6. 1990 ve funkci skončil.

V článku „Dokončit národní obrození“ v Učitelských novinách č. 36 z 26. 10. 1990 byl oznámen postup, jakým hodlá MŠMT (teď už řízené ministrem Vopěnkou) k přípravě návrhu nové vzdělávací soustavy přistupovat: „Ministerstvo jako ústřední orgán státní správy se bude podílet na organizaci a financování práce na nové koncepci školského systému, nebude ji však samo připravovat. Dá podnět k vytvoření skupiny nejlepších českých eventuálně zahraničních expertů, kteří si již sami stanoví vlastní pracovní plán, strukturu práce, harmonogram, formy spolupráce s výzkumnými ústavy, ministerstvem a pedagogickou veřejností. O zformování expertní skupiny a postupu prací bude veřejnost průběžně informována.“

Koordinací činnosti této skupiny byl pověřen děkan pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze prof. PaedDr. Jiří Kotásek a jeho skupina na tento účel získala i finanční prostředky prostřednictvím grantu.

Dne 12. 12. 1990 požádal ministr Vopěnka dopisem premiéra Pitharta, aby vláda termín předložení návrhu odložila. Vláda ČR svým usnesením č. 110 ze dne 11. 4. 1991 souhlasila a stanovila nový termín 31. 12. 1991.

Zdroj: Monitoring MŠMT ze dne 15. 11. 1991

V březnu 1991 se Lidové noviny zeptaly profesora Kotáska:

„…Půjde o další reformu?

Termínu reforma se vyhýbáme: mělo by jít skutečně o strategii rozvoje. My jsme tu studii, na které pracujeme, nazvali Budoucnost vzdělání a školství v obnovené demokratické společnosti a sjednocující se Evropě. Z toho vyplývá, že chceme jednak navázat na tradice, jednak vstoupit do systému evropské vzdělanosti.

Kdo je v této expertní skupině zastoupen?

Převážně lidé, kteří se profesionálně zabývají otázkami vzdělávacích systémů, čili pedagogové, psychologové, hygienici, sociologové a ekonomové. Nepřímo se na věci podílejí i odborníci z jiných oborů…

Učitelé přímo z praxe v této skupině nejsou?

Je tam zastoupena nezávislá mezioborová skupina, v níž jsou i učitelé. Ale bezprostřední praktiky tam nemáme. Záměr byl vytvořit expertní skupinu a pak dát výsledky její práce k široké diskusi. Očekáváme, že učitelé různých školských stupňů, zejména z Pedagogické unie a učitelských odborů přijdou se svými návrhy na perspektivu školského systému i na proměny vnitřního života škol. Jejich stanoviska a doporučení nutno bezpodmínečně vzít v úvahu, poněvadž to budou především oni, kdo rozhodnou o nové kvalitě vzdělávání.“…

Zdroj: Kvačková, Radka: Ne reforma, ale strategie, Lidové noviny 5. 3. 1991

Výsledky práce svého týmu pod názvem uvedeným v rozhovoru pro LN odevzdal prof. Kotásek ministerstvu dne 30. 9. 1991. Podle výše citovaného monitoringu MŠMT to byl soubor 16 expertíz a 9 úvah o celkovém rozsahu 450 stran.

Na návrzích změn vzdělávacího systému však pracovaly i jiné skupiny pedagogů. O těchto návrzích příště.


Další díly seriálu najdete ZDE.




___________________

(1) Stanovisko ČMOS, UN, roč. 94, č. 8, 20. 2. 1991, s.1, Pedagogická unie, UN, roč. 94, č. 9, 27. 2. 1991, s. 1.
(2) Učitelé demonstrují. MF Dnes, 21. 2. 1991, s. 1.
(3) Nehodím flintu do žita. MF Dnes, 21. 2. 1991, s. 1.
(4) Pedagogická unie, UN, roč. 94, č. 11, 13. 3. 1991, s. 2.

Heinz-Peter Röhr: Nedostatečný pocit vlastní hodnoty. Sebedestruktivní vnitřní programy a jejich překonávání

Knihu ocení psychologové, psychoterapeuti, pracovníci pomáhajících profesí, čtenáři se zájmem o populárně psychologickou tematiku.

Nedostatečný pocit vlastní hodnoty komplikuje výrazným způsobem život mnohým z nás. Důsledkem mohou být často úzkosti, deprese, psychosomatická onemocnění nebo různé formy závislostí. Heinz-Peter Röhr poukazuje na skutečnost, že zdravému pocitu vlastní hodnoty stojí často v cestě určité vnitřní vzorce či programy. Ty lze přirovnat k softwaru, který člověku umožňuje pouze určitý typ operací. A lidé s nedostatečným pocitem vlastní hodnoty jsou obvykle „naprogramováni“ tak, že své vlastní spokojenosti stojí v cestě…

Autor čtenáři pomáhá nejprve sebedestruktivní vnitřní naprogramování rozpoznat. Vychází z poznatků a konceptů různých psychologických směrů a psychoterapeutických škol – z psychoanalýzy, KBT, transakční analýzy, existenciální psychoterapie – a s jejich využitím následně pomáhá, jak ze starých programů vystoupit a zaujmout nový postoj k sobě i k životu.

Heinz-Peter Röhr se 25 let zabývá psychoterapií závislostí na odborné klinice v německém Fredeburgu. Je autorem mnoha knih. V nakladatelství Portál vyšly jeho tituly Narcismus – vnitřní žalář, Hraniční porucha osobnosti, Hysterie – strach z odmítnutí, Závislé vztahy a Cesty z úzkosti a deprese.

Více informací ZDE.

Ivana Suchá: Práca koordinátora environmentálnej výchovy na základných školách

Najdôležitejšou úlohou environmentálnej výchovy (ďalej aj ENV) je zvýšenie citlivosti na problémy prírody, životného prostredia a uvedomenia si závažnosti problémov celej Zeme. Primárnym cieľom je uplatňovanie ekologického myslenia a konania v každodennom živote.

Činnosti zamerané na rozvoj proenvironmentálnych postojov a spôsobov správania sa na základných školách koordinuje a aktivizuje školský koordinátor environmentálnej výchovy. Jeho práca bezprostredne ovplyvňuje úroveň environmentálnej edukácie a zabezpečuje primerané postavenie environmentálnej výchovy na škole. V súčasnosti pôsobí na každej základnej škole minimálne jeden školský koordinátor ENVֺ…

…Pohľad koordinátorov ENV na vybrané aspekty environmentálnej výchovy na základných školách sme skúmali prostredníctvom elektronického dotazníka.

Prieskum sme realizovali v školskom roku 2011/2012 prostredníctvom elektronického dotazníka (presnejšie e-mailový typ elektronického dotazníka). Tento typ dotazníka je výhodný pre pomerne nízke náklady, možnosť opakovaného pripomenutia, či rozposlania a nenáročnosť v rámci spätného odoslania, spracovania a vyhodnotenia. Dotazník sme rozposlali na 70 platných mailových adries základných škôl východného Slovenska. Pomer vidieckych a mestských škôl bol približne rovnaký (52 % / 48 %).

Dotazník pre školských koordinátorov nájdete ZDE. Návratnosť dotazníka bola po opakovanom rozposlaní 48 %. Dotazníkom sme chceli preskúmať ako vnímajú realizáciu ENV na školách školskí koordinátori, kde vidia nedostatky, medzery. Ako vnímajú ohodnotenie svojej práce a podmienky, ktoré sú im poskytnuté pre realizáciu ENV.

Celý text průzkumu si můžete přečíst ZDE.

Jak učit v „převrácené třídě“

Přístup převrácené třídy přiměl učitele ke změně jejich práce a vedení výuky.

Zdroj: SCIO 27. 1. 2014


Středoškolská učitelka P. Humm působí na Bellerbys College v anglické Cambridge a připravuje středoškolské studenty z celého světa na studium na britských univerzitách v programech IGCSE a A-levels. Ve výuce používá přístup označovaný jako převrácená třída nebo převrácené učení (flipped classroom/learning).

Po roce praktických zkušeností nabízí své poznatky a doporučení. Uvádí, že zahraničním studentům převrácené učení vyhovuje kromě jiného i proto, že ne vždy dostatečně ovládají jazyk výuky a výukový materiál si mohou přehrávat podle svých potřeb. Rovněž poukazuje na to, že přístup převrácené třídy přiměl učitele ke změně jejich práce a vedení výuky.


Co dělat:

1. Přesvědčte se, že učitelé i žáci dobře chápou, jak převrácené učení funguje, co od nich očekáváte a co oni mohou očekávat od vás. Ujasněte si, jaké budou následky při neplnění úkolů.

2. Vysvětlete, že "převrácení" je nedílnou součástí výuky, která není volitelná, ale povinná.

3. Učte žáky, jak sledovat videa (dělat si poznámky, zastavovat, plnit úkoly).

4. Připravte pro žáky domácí úkol, který vypracují po zhlédnutí videa, ale před další hodinou – tak můžete zkontrolovat, zda video viděli.

5. Zahajte hodinu aktivitou, které se žáci nemohou zúčastnit, pokud nesledovali video.

6. Připravte zajímavou aktivitu navazující na domácí úkol a buďte připraveni i na žáky, kteří video neviděli.

7. Přesvědčte se, že odkaz na video je dobře přístupný a studenti jej znají. Odkaz můžete připomenout prostřednictvím sms.


Co nedělat:

1. Nenahrávejte příliš dlouhá videa – 10 minut stačí, studenti však mohou u videa strávit více času, plnit úkoly, opakovat.

2. S využitím videa nespěchejte, začněte s krátkými a jednoduchými videi a postupně využívejte komplikovanější.

3. Netrapte se tím, že vaše video není dost profesionální. Podstatné je, že znáte své žáky a video odpovídá jejich potřebám.

4. Neobávejte se toho, že tvorbou videí strávíte příliš mnoho času, částečně můžete využít i starší materiál, prezentace apod.

5. Kvalitní záznam je důležitý, přistupujte k němu s takovou vážností, jakou očekáváte od svých žáků. Zajistěte, že při natáčení nebudete rušeni.

6. Nepředpokládejte, že převrácené učení bude vyhovovat všem žákům (více o převrácené třídě např. ZDE a ZDE).


Původní text ZDE.

David Lacko: 5 důvodů, proč stojí české školství za nic

Jestliže lze argument „nezažil jsi to“ považovat za relevantní, snad poprvé mám to požehnání, vyjádřit se k určitému tématu. Bohužel. Já to totiž zažil. Před nedávnem jsem prolezl celou tou demotivující mašinérií zvanou školství.

„Chcete-li porazit svého nepřítele, vychovejte jeho děti.“ (orientální přísloví)

A musím se odkázat k úvodnímu přísloví, protože výchova je bezesporu jedním z aspektů školství. Ať už chceme či ne, školství naše děti socializuje a svým způsobem nejenom učí, ale i vychovává. Kvalitní školství je premisou svobodně myslící společnosti. Nekvalitní školství pak začátkem konce takové společnosti. Chceme-li něco změnit, musíme začít právě ve vzdělávacím systému. Kde ale leží ten zakopaný pes?

Autor vidí 5 příčin současného stavu:

1) nezodpovědní žáci
2) slabí rodiče
3) neschopní učitelé
4) nefungující školský systém
5) nesmyslná výuka

Text článku si můžete přečíst ZDE.


Asi vás bude nejvíce zajímat názor na učitele.

#3 Problém – Neschopní učitelé

Problém třetí je tvořen učiteli. Post učitele je bohužel společensky i finančně velice nedoceněný. Učitel je někdo, kdo má obrovskou odpovědnost – učí totiž budoucí generaci. Měl by proto patřit mezi nejprestižnější povolání, které by bylo náročné vystudovat. Za to by měl očekávat vysoce oceněný kulturní kapitál. Ten finanční by pak měl být samozřejmostí.

Není tomu tak. Důsledky téhle skutečnosti jsou smutné. Stále platí pořekadlo že, kdo nic neumí, učí. Kdo se nedostane na žádnou jinou vysokou školu, jde studovat učitelství. Kdo neuspěl ve svém oboru, jde ho učit. Jeden paradox za druhým postupně tvoří rakovinu naší společnosti. Neschopný učitel nikdy nikoho nemotivuje a nic kvalitního nenaučí.

Žalostný stav našich učitelů je reflektován v každé školní instituci. Staří přesluhující komunisté a komunisty vychovaní mladí demokraté nejsou schopni kvalitně učit. Ti staří se to už nenaučí a ti mladí mají pocit, že učit umí. Nevědomost je síla. O to hůře se reformuje školství, když si základní článek školství – učitel – nepřipustí svou chybu.

Takovýto učitel pak žactvo demotivuje a dokáže, jak jsem se z osobních zkušeností přesvědčil, vyvolat u některých jedinců nejenom nechuť a odpor k danému předmětu, ale dokonce i iracionální fobii z dané látky. Což je to nejhorší, co může učitel udělat. Učitel by měl naopak žáka motivovat k seberealizaci. Kdo někdy měl takového učitele, lehce rozpozná obrovský rozdíl mezi dobrým učitelem, kterých je minimum, a neschopným učitelem.

Dalším aspektem neschopného učitele je ztráta autority. Ta je často mylně přisuzována nedisciplinovanosti dětí. Pravda je ale trochu jiná. Vlastně je úplně jiná. Není totiž respekt jako respekt a autorita jako autorita. Díky bohu už nežijeme v době, ve které si mohl učitel vydobýt autoritu strachem a násilím. Dnešní učitel musí oplývat jinými kvalitami, které dříve nepotřeboval. Dobrý učitel je osobnost. Žák musí vnímat, že mu má učitel co nabídnout. Učitel musí být schopen improvizace a originality. A především si musí zachovat profesionální přístup. Dobrý učitel si nepotřebuje vydobýt respekt násilím. Dobrý učitel prostě ten respekt má…


Pohled z druhé stranou zachycuje diskusní příspěvek od Honzy:

Působil jsem jako učitel 4 roky na gymnáziu a 8 let na ZČU, zpočátku s nadšením, postupně zcela otráven a demotivován. Odešel jsem a dnes se dost úspěšně živím svým oborem na volné noze. Moji současní, dospělí studenti jsou inteligentní, snaživí, příjemní, uznalí a obvykle velice úspěšní lidé.

Řada mých bývalých studentů ve státních školách mi však ani náhodou nedávala tak dobrou zpětnou vazbu. Jak to? Jsem už docela alergický na stále omílané kecy o komunistických učitelích, biflování, atd. Jsem ročník 1975 a zažil jsem spoustu výborných kolegů na úrovni, jak mezi staršími, tak mezi svými vrstevníky. Ne všichni byli takoví. Otázkou je, jací by byli v jiném prostředí.

Vzdělanost bez znalostí neexistuje – cizí jazyk se prostě bez učení nazpaměť nenaučíte. Kreativní myšlení ale také nejde naučit každého. Chápat věci v souvislostech, vidět analogie, to si od studenta žádá určitou míru inteligence. Nelze se studenty diskutovat o všem, jinak byste nic neudělali. Je nekorektní vynášet povrchní zobecňující soudy typu: „poválečná historie se neučí.“ Není pravda – jak kde.

Role učitele je obtížná, protože na člověka klade obrovské nároky, psychologickou zátěž, jsou třeba organizační schopnosti, tu jsou omezující podmínky, objem látky, limitující schopnosti studentů, etika, všechny možné tlaky atd. Každý by si ale představoval, že učitel musí být bez chyby, a přitom kolikrát nemá čas ani si dojít na záchod nebo sníst svačinu!

Problém našeho školství je velmi komplexní, podílí se na něm celá společnost a odmítám zkratkovité názory a jednoduchá „řešení.“ Za klíčový pojem však považuji MOTIVACI všech zúčastněných. Nestačí nalít do systému peníze, chce-li stát kvalitní učitele, kteří budou brát svoji práci jako misi, musí je umět efektivně motivovat. Na to peníze nestačí, i když dnešní platy jsou skandální.

Abych mohl dobře a tvůrčím způsobem učit, musí mě to se studenty bavit, a to znamená, že je musím mít mimo jiné rád a dělat to pro ně s určitou hrdostí – srdcem – což je s dnešní mládeží bohužel dost těžké. Většina studentů je neuvěřitelně rozmazlená a líná, nemá schopnosti splnit základní požadavky, morálku, úctu, zájem o obor, zdravé ambice, sociální inteligenci, chování, disciplínu…

Protože není přísný výběr studentů, každý se může jít zašít na jakou školu chce a škola, ježto dostává peníze na hlavu, snižuje a snižuje nároky a tlačí na učitele. A tito studenti píšou evaluace svým učitelům, kde si s nimi mohou anonymně vyřizovat účty za svůj neúspěch, a to si kdokoli může přečíst na internetu. Cožpak člověk s nějakou důstojností může být tímto nefrustrován? To nemluvím o hromadách byrokratických buzerací, evidenci docházky atd…

Spousta přihlouplých novinářů nenechá na učitelích nit suchou, a sami neumějí pořádně ani češtinu, ani pracovat s fakty, natož kriticky myslet. Rodiče – svoji odpovědnost za výchovu dětí přehodí na učitele. Politici – hrůza. Vedení škol – většinou oportunisti. Učitelky (je jich většina) – zbaběle přijmou všechna nesmyslná opatření, provedou poslušně každé pitomé nařízení. Výsledek – ohromně stresující, deprivující lopota, ničící lidskou sebeúctu a důstojnost, veškerou kreativitu a nadšení.

Odpovědnost za tento stav nesou ale hlavně všechny porevoluční garnitury ministerstva školství, protože odtud pochází uboze nekompetentní systémová rozhodnutí. Jak postavit naše školství na nohy si však neumím představit, protože s tímhle lidským potenciálem je to nesmírně složitý a dlouhodobý úkol, žádající si silnou vizi, úplnou změnu systému financování a kompletní restrukturalizaci…

A zkuste dnes taky říct celkem logický názor, že vyučované obory mají být v nějaké relaci ke struktuře ekonomiky státu, je-li cílem vzdělání mimo jiné vysoká zaměstnanost opravdu, a ne jen formálně kvalifikovaného obyvatelstva.

O jaké absolventy je na trhu ještě zájem?

Absolventi přicházející na trh práce měli vždy těžší postavení, od roku 2009 se však nezaměstnanost mladých lidí stála vážným celosvětovým problémem. Na Profesia.cz jsme proto analyzovali, o jaké absolventy středních a vysokých škol je největší zájem, konkrétně jsme se zaměřili na průměrný počet zobrazení 1 životopisu z daného oboru.

Jana Hrubá: DOKUMENTY 20. Kdo bude spravovat školy? Boj o odvětvové řízení

Ministr Vopěnka měl těžký úkol. Nastoupil do rozjetého vlaku, jak sám řekl. V době svého dvouletého funkčního období (29. 6. 1990–2. 7. 1992) musel řešit celou řadu legislativních opatření. Za velmi aktivní účasti pedagogické veřejnosti byla svedena bitva odborů a Pedagogické unie s MŠMT o způsob řešení převodu škol z působnosti ministerstva vnitra – o odvětvové řízení.

„Prvního června nabyl účinnosti novelizovaný zákon (č. 171/1990 Sb.) o soustavě základních a středních škol (školský zákon), za měsíc pak zákon o vysokých školách (č. 172/1990 Sb.), oba s federální platností. Novelu školského zákona bylo záhy třeba znovu novelizovat, sotvaže se zjistilo, že by bez urychlené novely došlo k rozpadu středních odborných učilišť připravujících mládež pro dělnická povolání. Právě tak volal vysokoškolský zákon po novele od chvíle, kdy byl schválen. Zejména proto, že vysoké školy vybavil samosprávou téměř autokratickou, která se mileráda obejde bez ministerstev školství.“

Zdroj: Přemysl Wiesner: Školství je rozjetý vlak. Příloha deníku Práce, č. 8, 23. 2. 1991

(O hektickém vzniku zde zmíněných zákonů za ministra Adama podává svědectví Jaroslav Kalous v DOKUMENTECH 8.)

„V době působení ministra Vopěnky došlo ke schválení zákona o státní správě a samosprávě ve školství (zákon ČNR č. 564/1990 Sb.). Tento zákon vznikl v reakci na připravovaný zákon o obcích, který vymezoval jejich pravomoci v oblasti školství. Ministr se obával, že „činnost škol, především středních a speciálních, přesahuje v řadě případů spektrum zájmu obcí,“(1) což by mohlo vést k jejich nekompetenci v jejich řízení.

Návrh zákona existoval ve dvou verzích, které se lišily mírou vlivu MŠMT na řízení školství. První návrh, vypracovaný ministerstvem, byl založen na územním principu státní správy, což by znamenalo řízení škol okresními úřady. Proti němu se však zvedla vlna nesouhlasu ze strany pedagogické veřejnosti reprezentované především Pedagogickou unií (PU) a školskými odbory. Jejich představitelé podporovali odvětvový princip, který by zajistil řízení školství odborníky. Ten byl obsažen ve druhém návrhu zákona vypracovaném školskými odbory a čtyřmi iniciativami PU. Odvětvový princip dával výrazný vliv ministerstvu prostřednictvím školských úřadů (2).

MŠMT se postupně přiklánělo k alternativnímu návrhu, avšak nepřijalo ho ve znění navrženém PU a odbory. Vypracovalo návrh vlastní, který zaváděl odvětvové řízení. Vláda jeho projednávání několikrát odložila (3). Ministr Vopěnka k tomu poznamenal, že „snahy po udržení školy pod okresními úřady byly velmi silné.“(4) Podporu odvětvovému principu řízení vyjádřila i řada pedagogů zasláním tří a půl tisíce peticí a dopisů Petičnímu výboru ČNR a více než tří tisíců dopisů zaslaných výboru garančnímu (5).

MŠMT si prostřednictvím odvětvového principu udrželo rozsáhlé pravomoci v řízení školství.

Zdroj: Soňa Krejčová: Debata o reformě českého školství v letech 1989–2004. (Diplomová práce.) Brno, Masarykova univerzita 2012. Str. 27. Dostupné ZDE.


Z rozhovoru s ministrem Vopěnkou

„Zákon (zákon ČNR č. 564/1990 Sb.) byl přijat 13. prosince 1990, za měsíc vstoupil v platnost: pedagogické veřejnosti spadl kámen ze srdce. V České národní radě zvítězila zdravá soudnost, opřená o poznatky z šesti tisíc dopisů, v nichž pedagogové podporovali odvětvové řízení škol. A tak naštěstí nemohla uspět snaha „zastánců starých pořádků“ prosadit ve školské správě jakýsi „komunální princip“, podle něhož by školy byly zřizovány a řízeny výlučně obcemi, jež by také jmenovaly a odvolávaly jejich ředitele. Nastal tedy čas pokračovat s panem ministrem v rozhovoru.

PW: Vaše obavy se naštěstí nenaplnily, zákon o státní správě a samosprávě byl přijat, nastal čas uvést jej do života. Co v této chvíli pokládáte pro svůj resort za nejdůležitější?

Ministr Vopěnka: Za nejdůležitější pokládám základní a střední školy, od nichž je potřeba začít; také jsem jim věnoval v prvním pololetí největší pozornost. Naštěstí se nám podařilo po obtížných jednáních ve vládě prosadit v ČNR zákon, který konečně umožňuje jednotné řízení školských věcí po stránce pedagogické, ekonomické i organizační, a to důsledně odvětvově prostřednictvím školských úřadů a České školní inspekce, na sobě nezávislých orgánů, které budou podléhat jenom ministrovi.

PW: Ministrovi školství, samozřejmě. Nikoli vnitra, jak tomu bylo doposud.

Ministr Vopěnka: Jistě, podařilo se nám odbourat neudržitelnou situaci, kdy školy podléhaly okresním nebo krajským národním výborům, při kterých působili a jim byli podřízeni i školní inspektoři. Takže se to všechno peklo v kuchyni jedné mafie, zastřešené ministerstvem vnitra a dozorované komunistickými sekretariáty. Ale nově vznikající školské úřady v čele s ředitelem budou jako rozpočtové organizace řízeny přímo ministerstvem školství a budou zcela nezávislé na okresních úřadech…

PW: V České republice je pětasedmdesát okresů. A právě tolik ředitelů školských úřadů budete muset v nejbližších týdnech jmenovat.Vím, že budete vycházet z výsledků konkursního řízení. Ale vím také o žalostných výsledcích řady konkursů, které dokonale zmanipulovali novopečení „demokraté“ z totalitních mafií. Úspěšně se jim daří vyšachovat z konkursní „hry“ rehabilitované oběti bolševické zvůle a prosazovat na ředitelské posty, s poukazem na jejich letité zkušenosti a „nepostradatelnost“, posluhy bývalého režimu. Co tedy, pane ministře, učiníte pro to, aby se podobné neblahé zkušenosti nemohly opakovat?

Ministr Vopěnka: Jmenování ředitelů školských úřadů je klíčová záležitost. Kandidáty bude třeba vybírat s největší možnou obezřetností nejenom s ohledem na vysokou míru odborné kvalifikace, ale zároveň se zřetelem k charakterovým a morálním vlastnostem, k jejich demokratismu. Lidé prokazatelně spjatí s totalitním režimem nemohou uspět…“

Zdroj: Přemysl Wiesner: Školství je rozjetý vlak. Příloha deníku Práce, č. 8, 23. 2. 1991


A jak to dopadlo?

„Školské úřady (dále ŠÚ) jsou zřízeny v roce 1991 jako rozpočtové organizace přímo řízené ministerstvem, sídlí v okresních městech a 10 pražských obvodech. Vyhláška MŠMT č. 178/1991 Sb., o sídlech a územní působnosti školských úřadů, její další verze č. 276/1992 Sb., a zákon č. 256/1994 Sb., upravují počet ŠÚ na 85 a upřesňují jejich postavení jako správních úřadů. Jejich funkce zejména vzhledem k základnímu školství je významná a spočívá v tom, že:
– zařazují do sítě školy i školská zařízení, která jim slouží,
– zajišťují podklady pro zřizování škol, u nichž je zřizovatelem obec,
– podle pravidel rozpisu školského rozpočtu financují základní školy na svém území, rovněž provádějí kontrolu hospodaření,
– vedou personální a mzdovou agendu škol, které nemají právní subjektivitu, dalším školám poskytují v této oblasti konzultace, provádějí konkursy na místa ředitelů škol, které zřizují, spolupracují při konkursech pro školy jiných zřizovatelů, jmenují ředitele státních základních škol, vůči učitelům a ředitelům státních škol bez právní subjektivity vykonávají funkci zaměstnavatele,
– provádějí metodickou činnost vůči školám, případně jim vedou účetní agendu, jsou středním článkem a tedy mezičlánkem informačního systému mezi školami a MŠMT.

Česká školní inspekce (dále ČŠI) je zákonem č. 564/1990 Sb. ustanovena jako orgán státní správy v podobě samostatné rozpočtové organizace přímo řízené MŠMT. Její vznik 1. 9. 1991 (s novými lidmi) a další fungování jsou poznamenány neexistující koncepcí rezortu školství (a tedy i ČŠI), důsledkem je nedostačující vnější evaluace škol…

Obce se z pozice článku státní správy transformují do nejnižšího článku samosprávy (zákon č. 564/1990 Sb.). Vůči základním školám i příslušným školským zařízením mají zřizovatelské kompetence, vyjma jmenování ředitele školy, které spadá do kompetence školského úřadu (obec jen vyjadřuje svůj souhlas). Obec rozhoduje o koncepci rozvoje základního školství a finančního zabezpečení výuky, tyto záležitosti projednává s řediteli těch škol, které zřizuje. Podle velikosti obce je za tímto účelem zřizován školský odbor obecního úřadu a školská komise (komise pro vzdělávání) zastupitelstva. Složení zastupitelstva obce má pro základní školu značný význam a odvíjí se ve čtyřletých periodách od výsledku „místních“ voleb…

Zástupci většiny obcí v příslušném okrese jsou členy školské rady, která podle zákona č. 564/1990 Sb., tvoří samosprávný prvek vzhledem ke ŠÚ. Podle §17 tohoto zákona má školská rada významné pravomoci a může tak uplatňovat zájmy obcí, zákonných zástupců, pedagogických pracovníků a žáků na rozvoji výchovy a vzdělávání. Vzhledem k vysokému počtu členů (40 až 70) však je školská rada ve skutečnosti málo akceschopným orgánem…


Postupně se formují trendy

Po změně politických poměrů dochází k odmítnutí tehdy existujícího stavu školství, prvními kroky je odstranění nedostatků ve vzdělávání způsobených minulým režimem. Konkrétně to znamená personální obměnu řídících (i správních) pracovníků, přijetí legislativy, která kodifikuje principy deideologizace vzdělávání, demonopolizace státního vztahu a uplatnění lidských práv, umožňuje vznik soukromých škol, právní subjektivity škol, odvětvového řízení školství. Inspirace je hledána i v období předválečného Československa (historizující tendence), např. jsou znovu zavedena víceletá gymnázia. Některá rozhodnutí jsou časem považována za unáhlená, např. likvidace systému dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Není dostatečně akcentována realita západoevropského a světového vývoje vzdělávací politiky.

Vznikají a jsou publikovány dokumenty a stanoviska českých (zpočátku i slovenských) expertů zabývajících se vzdělávací politikou. Postupně se vyčleňují dva proudy (Kotásek, 2002):

1. trend liberalizace, deetatizace a demonopolizace školství, který přináší nové pojmy: vzdělávací poptávka a nabídka, vzdělávací trh, uplatňování soukromých služeb a podnikání škol, vzájemná konkurence škol, publikování žebříčků škol, ekonomická, právní a pedagogická autonomie škol, školský management a marketing atd.,

2. trend pedagogické autonomizace, který spatřuje těžiště vzdělávacích proměn ve vnitřní reformě školního života, obsahu a metodách vyučování a jehož nositeli jsou často učitelé a jejich asociace (srov. „inovativní školy“ podle Walterové, 1998) podporovaní zájmovými skupinami rodičů a veřejnosti a rovněž školsky či sociálně orientovanými nadacemi, málokdy však podporovaní ze strany školské správy.“

Zdroj: Prášilová, Michaela: Řízení základní školy v letech 1990–2007. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2008. 123 s. a [CD-ROM]. ISBN 978-80-244-2036-3. Elektronická příloha str. 21, 23–24, publikace str. 50-51.


Odvětvové řízení se v mnoha věcech osvědčilo. Jenomže za 10 let vzalo v souvislosti s přijetím zákona č. 129/2000 Sb. o krajích za své a zřizovateli škol se staly většinou opravdu obce (nebo kraje). Se všemi klady i zápory této správy a právní subjektivity, které školy zažívají dodnes. Ministerstvo školství od té doby ztratilo na školy přímý vliv.


Další díly seriálu najdete ZDE.



_______________________

(1) Zápis 5. schůze ČNR, 9. 10. 1990.
(2) Pedagogické iniciativy. UN, roč. 93, č. 37, 2. 11. 1990, s. 1.
(3) Jsme pro odvětvové řízení. UN, roč. 93, č. 40, 16. 11. 1990, s. 1–2.
(4) Nehodím flintu do žita. MF Dnes, 21. 2. 1991, s. 2.
(5) Zákon již v ČNR. UN, roč. 93, č. 42, 30. 11. 1990, s. 1.

John a Linda Friel: Sedm největších rodičovských omylů

Kniha je určena rodičům dětí od předškolního věku po dospívání, přináší příklady z bohaté terapeutické praxe autorů a cenná výchovná doporučení.

Nestárnoucí kniha o výchově dětí se soustředí na sedm výchovných omylů, kterých se rodiče v nejlepší vůli vychovat ze svých dětí samostatné a ohleduplné bytosti dopouštějí.

Děláte ze svých dětí mimina, odsouváte manželství na poslední místo, tlačíte dítě do příliš mnoha činností, zanedbáváte svůj citový a duchovní život, snažíte se stát nejlepším přítelem svého dítěte, neposkytujete dítěti řád nebo čekáte, že splní vaše sny? Pak se možná nevědomky dopouštíte nešvarů ve výchově, jejichž náprava je nejen možná, ale i snadnější, než by se mohlo zdát. Z malých změn se rodí velké a při jejich důsledném a vytrvalém dodržování mohou rodiče překonat překážky a nesnáze ve výchově svých ratolestí.

John Friel a Linda Friel jsou američtí psychologové se soukromou praxí ve státě Minnesota a autoři úspěšných knih o výchově a osobním růstu.

Vychází současně jako e-kniha.

Více informací ZDE.

Jana Stehlíková: Pohádková čítanka. Čtení v rolích

Vážené kolegyně a kolegové, předkládám vám ukázku jedné zdramatizované pohádky z připravované publikace „Pohádková čítanka“, která obsahuje 17 pohádek a vznikala v době mojí učitelské praxe. Nyní se připravuje na základě vašeho zájmu a požadavků do tisku.

Proč právě vybrat pro nácvik výrazového čtení volné zpracovaní Pohádek Boženy Němcové, Josefa Stanislava Menšíka a Karla Jaromíra Erbena?

Přes čtyřicet let jsem pracovala jako učitelka na 1. stupni základní školy a v hodině čtení, kromě Čítanky, jsem většinou volila doporučovanou literaturu pro nácvik čtení. Nikdy jsem však nedocílila při sledování textu plné soustředěnosti u všech dětí. Nahlas krátce četl jeden žák, aby ho vystřídal další a další, ale většina dětí text nesledovala. Přemýšlela jsem, jak děti při čtení zaujmout, abych zajistila nejenom pasivní sledování textu, zvýšila úroveň čteného projevu a děti zároveň přesvědčila, že i nahlas si čtou „pro radost“. A tak vznikla Pohádková čítanka.

Volila jsem pohádky, které jsou dětem blízké. Děj každé pohádky je zdramatizován, sestaven z rolí osob a vypravěčů. V jednotlivých pohádkách se počet rolí pohybuje mezi 20 až 35, aby každý žák mohl mít svou čtenářskou příležitost. Při nižším počtu žáků čte vyspělejší čtenář i za několik vypravěčů. Seznam rolí je řazen podle frekvence vstupu do děje.

Učitel v práci s touto knihou může zcela uplatnit svůj tvůrčí přístup a metody. Pohádková čítanka slouží jako učební pomůcka. Knihy pro žáky si učitelé mohou vzájemně předávat mezi jednotlivými třídami po celý školní rok.

Jana Stehlíková – autorka, Jindřich Pachta – nakladatel

Ukázku pohádky o Budulínkovi najdete ZDE. Objednávku ZDE.

Hodnocení učení založeného na kompetencích

Zatímco současný systém známkování je zaměřen na srovnávání žáků, nový systém hodnocení založeného na kompetencích by měl žákům ukázat, kde konkrétně je potřeba se zlepšit.

Zdroj: Scio 27. 1. 2014


Kolaborativní projekt Competency Works a organizace iNACOL (International Association for K-12 Online Learning), která je jeho hlavní složkou, zveřejnily zprávu o systému hodnocení učení založeného na kompetencích (competency-based).

Autorka zprávy uvádí některé slabiny dosavadního systému známkování A–F (obdoba našeho 1–5):

a) umožňuje žákům postoupit do další fáze studia, aniž by spolehlivě zvládli nižší úroveň,
b) nevypovídá o skutečných znalostech a dovednostech žáka,
c) nedostatečně motivuje žáka.

Zpráva představuje šest prvků hodnocení založeného na kompetencích:

1. Využití jasně definovaných map učebního pokroku (learning progressions) nebo standardů, aby všichni sdíleli stejnou představu o tom, co má žák zvládnout.

2. Přesné stanovení úrovní znalostí, aby žáci i učitelé stejně chápali, co se rozumí pod pojmem "proficiency" (ovládnutí látky, zběhlost).

3. Zajištění transparentnosti, aby pedagogové, žáci i rodiče měli přesnou představu o tom, kde se žák nachází v rámci mapy učebního pokroku.

4. Vytvoření přístupu ke známkování založeného na standardech, který bude sdílet celá škola nebo celý školský obvod.

5. Zajištění včasné zpětné vazby a hodnocení pro žáky, aby mohli průběžně sledovat svůj pokrok.

6. Poskytnutí potřebných informací pro podporu žáků a učitelů a celkový rozvoj školy.

Autorka zprávy uvádí, že zatímco současný systém známkování je zaměřen na srovnávání žáků, nový systém hodnocení založeného na kompetencích by měl žákům ukázat, kde konkrétně je potřeba se zlepšit.


Původní text ZDE.

Jak dopadly pedagogické fakulty?

Česká studentská unie (ČeSU) zveřejnila výsledky hlasování o nejlepší fakultu akademického roku 2013/2014. Vítězi jsou Fakulta lesnická a dřevařská ČZU a NEWTON College.

Detailní žebříčky všech oborů jsou k dispozici na www.FakultaRoku.cz.

Pedagogika – veřejné školy

1. Institut vzdělávání a poradenství ČZU v Praze

2. Pedagogická fakulta UJEP v Ústí nad Labem

3. Institut celoživotního vzdělávání MENDELU

4. Pedagogická fakulta UHK v Hradci Králové

5. Pedagogická fakulta OU v Ostravě

6. Pedagogická fakulta MU v Brně

7. Fakulta pedagogická ZČU v Plzni

8. Pedagogická fakulta UP v Olomouci

9. Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy (UK)

10. Pedagogická fakulta JU v Českých Budějovicích

11. Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická TUL v Liberci


Záleží ovšem na tom, jaké procento studentů se hlasování zúčastnilo…

Naděje pro děti s problémy učení a chování – počítačové hry

Podle oficiálních údajů má už skoro každé desáté dítě na základní škole tzv. speciální vzdělávací
potřeby, je třeba hyperaktivní nebo trpí dyslexií, dysgrafií, apod. Tyto problémy zvyšují nároky na práci učitelů a zejména mohou negativně ovlivnit životní úspěšnost dětí samotných.

Výzkumy však odhalily, že velká část těchto dětí má deficit v oblasti tzv. kognitivních funkcí, jako je pracovní paměť, schopnost koncentrace, rychlost vnímání a myšlení, prostorová orientace a další. Tyto schopnosti jsou klíčově důležité nejen třeba pro známky nebo poznámky v žákovské, tedy pro úspěch ve formálním vzdělání, ale i pro každé další profesionální uplatnění. Dosud ovšem neměla škola adekvátní nástroje, jež by jí dovolovaly tyto schopnosti rozvíjet, zejména ne v běžném školním provozu.

Nyní je ale možné tyto funkce účinně trénovat a posilovat pomocí specializovaných her, jež vytvořili během posledních asi deseti let neuropsychologové. Díky nim se může podařit, aby zhruba dvě třetiny dětí s uvedenými problémy mohly dosáhnout lepších výsledků nebo se svého problému i zbavit.

Občanské sdružení Cognitio již druhým rokem ověřuje v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost praktickou použitelnost těchto počítačových cvičení v běžných podmínkách několika škol z Plzeňského kraje, které se do projektu přihlásily. Více než tři stovky dětí tak navštěvují kroužky "brain joggingu", obvykle dvakrát týdně. Využívají k tomu počítačové učebny, jež ve školách jsou, případně zapůjčené notebooky. Součástí projektu je nejen trénink dětí, ale také zácvik učitelů, aby uměli s hrami sami pracovat a dokázali tak dětem co nejefektivněji pomoci.

Vzniká i metodika, jež bude publikována v květnu, bude volně k dispozici dalším školám a umožní zájemcům tento trénink samostatně aplikovat ve školách. A nejen ve školách. Rodiče, kteří mají starost o budoucnost svých hyperaktivních či dyslektických dětí, mohou s dětmi pracovat sami doma pomocí metodiky a softwaru, který si budou moci volně zakoupit. Dětem s problémy učení či chování se tak možná otevřou nové možnosti.

Kontakt:
Martin Chlupáč: martin.chlupac@gmail.com, tel.: 777 260 320
Petr Koucký: koucky@abet.cz, tel.: 777 260 306


Trénink pracovní paměti dětí


Co je pracovní paměť?

Ten prostor, ve kterém pracujeme s informacemi, provádíme výpočty z hlavy nebo tvoříme nové myšlenky, to je naše pracovní paměť. Je sice klíčově důležitá pro celý náš život, ale každý ji máme jinak velkou. Někdo hbitě sčítá nebo násobí trojciferná čísla, někomu dělá problém pamatovat si jednoduchý návod, jak se někam dostat v cizím městě ("Zahněte vlevo, pak dvakrát doprava, 100 metrů rovně, zase doleva…").

Děti s oslabenou pracovní pamětí mívají tendenci vynechávat písmena nebo celá slova, z více úkolů často některý přeskočí, ve složitějších pracovních postupech se snadno ztratí, často nechápou smysl textů – protože neudrží v paměti význam začátku věty, než dojdou na její konec. Pozorný učitel by na to měl snadno přijít – pokud ovšem ví, že něco takového jako oslabená pracovní paměť existuje, a pokud má čas a zájem každé dítě sledovat…

Pracovní paměť se naštěstí dá docela dobře trénovat. To je ta dobrá zpráva. Ta špatná ale je, že obvykle nikdo nepozná, že vaše dítě má oslabenou právě pracovní paměť. Přitom se říká, že je to dnes problém každého desátého dítěte… Pokud má dítě potíž udržet pozornost, pokud ze tří pokynů splní jen ten první, pokud má problémy ve škole – je možná dobré zjistit, zda příčinou není právě slabá pracovní paměť. Učitelé totiž v takovém případě většinou mluví o nepozornosti, dyslexii, nevyzrálosti nebo třeba o nedostatku inteligence.


Jak se pozná malá kapacita pracovní paměti?

Dítě má normální vztahy se spolužáky.
V kolektivních aktivitách se ale drží zpátky.
Na běžnou otázku občas nedovede odpovědět.
Ne vždy se mu daří plnit pokyny učitele.
U složitějších úkolů ztrácí orientaci a má tendenci je nedokončit.
Přeskakuje nebo zase opakuje kroky či slova v textu.
Má problém opakovat třeba věty diktátu nebo několik slov, která slyší.


Další podrobnosti najdete na webu sdružení.