Hana Vaverková: Prázdninové ladění a přemítání

Nedávno jsme mohli číst, jak se bývalá ředitelka Hanka z důchodu rozhodla vrátit se do školy – znovu učit. Budeme sledovat její pocity a zážitky.

Prázdniny jsou od PRÁZDNA, aspoň si myslím. Já si je vyplňuju samostudiem. V červenci jsem otevřela RVP a ŠVP a zaměřila se na hudební výchovu. Vždycky jsem si naivně myslela, že hudebka a výtvarka jsou takové ty odpočinkové hodiny. Ať si děcka oddychnou po češtině a matice a dalších náročných hodinách opentlených diktáty a písemkami. A hlavně ať kreslí a zpívají, pokud možno s radostí. A učitelé jakbysmet!

Autoři vzdělávacího oboru Umění a kultura se asi zbláznili. Nebo už zapomněli, jaké to ve škole je. Kdybych to měla všechno poctivě naplnit, tak se z toho po…. Sprostě se nemluví, pančelko! Hudební nauku asi ošulím, zato se zájmem jsem se, snad poprvé v životě, zaposlouchala do klasické hudby. Při Vltavě jsem vařila guláš a při Largu smažila řízky. Mozart se hodil ke kuřecímu na žampionech. Objevila jsem Lennonovu Imaginne a Stand By Me v mezinárodním provedení – nádhera.

Po patnácti letech jsem si nechala opravit svoji starou Babetu, dnes již poněkud zrezivělou, a koupila si novou helmu, co v ní vypadám jak tankista. Naštěstí se motorka hned po první cvičné jízdě zase porouchala, takže můžu jezdit peguotem.

A pak jsem jela na prázdniny. Poslední červencový týden jsem věnovala LADĚNÍ – jedné z nejdůležitějších disciplín. Vydaly jsme s holkama ze školy, bylo nás pět, skoro celý sbor, na týdenní relaxační pobyt do Litomyšle. Cvičení, plavání, kola, kultura, víno… Super to bylo! Zezačátku jsem zkusila navést řeč na hudebku a tematické plány, ale svorně mě poslaly do kytek, že mají prázdniny a ať jim to nekazím. Ještě jsem se stačila zeptat na rondo a ostináto, ale to už mě definitivně umlčely a doporučily prohlídku města. Na náměstí že je socha Smetany a ať se u ní zklidním.

S holkama se známe už skoro patnáct let. Je to takové druhé manželství. Když se dlouho nevidíme, tak se nám stýská. Sdílíme radosti i občasné starosti. Půjčujeme si knížky, které se nám líbí. Manžely ještě ne, ten můj by navíc mohl být jejich tátou. To by se mu líbilo!… Ve společnosti často působíme jako lesbický spolek. Občas se obejmeme nebo pohladíme. Nejsme normální! Ačkoliv, co je normální? Ale ve škole se nám to náramně hodí. Krásně k sobě ladíme. Pomáháme si, věříme si.

Ne vždycky jsem měla takové štěstí. Mívala jsem kolegyně, kterým jsem soukromě říkala „stoprocentní“. Byly přesvědčeny o vlastní pravdě. Neměly pochybnosti. Po dětech vyžadovaly plné nasazení, a to vždy. Byly přísné a spravedlivé. Každému stejným metrem. Byly jako já zamlada.

Snad každý máme seznam svých prohřešků a hříchů. Ten můj školní není zas tak dlouhý, ale stojí za to. Bylo mi kolem pětadvaceti, doma dva malé syny a ve třídě čtyřicet dětí. Frčela množinová matematika a já si domů nosila spoustu sešitů. O něco starší kolegyně mi názorně předvedla, jak se ukázňují žáci – dala jim pár facek a bylo to. Tenkrát, v hluboké totalitě, to nebylo nic mimořádného. Já si v tělesných trestech nikdy nelibovala, ale jednou, v krajní situaci jsem druháčka vytahala nad uchem. V ruce mi zůstal chumáček vlasů. Jak jsem se pak styděla.

Na další škole jsem nemohla docílit, aby si třeťák psal úkoly. Zkoušela jsem snad všechno, co jsem tenkrát uměla – domluvy, příkazy, zákazy, poznámky. A jednou jsem mu dala pohlavek. O něco později jsem se dozvěděla, že doma neměli připojení na elektřinu a pro vodu si chodili k obecní pumpě.

Irenku jsem učila ve čtvrté třídě. Chytrá a milá holka. Pak onemocněla a šla na operaci. Když se vrátila, dala sem jí dost času, aby vše dohnala. Přesto jí matematická písemka dopadla na čtverku. Za pár měsíců nato umřela, protože mozkový nádor byl neslučitelný se životem. Jenže já chtěla tenkrát být ta spravedlivá!

Michal byl čtvrťák. Rád žaloval. Občas mlžil a zatloukal. A dělal blbý vtipy. Tak trochu mě štval. Taky jsem byla vtipná. Na jeho úkor. A děti se rády zasmály. Michal taky. Až pak jsem se dozvěděla, že doma brečel a nechtěl do školy. O třicet let později mě tato třída pozvala na sraz a já byla ráda, že se Michalovi, dnes expertovi přes Čínu, můžu omluvit.

Nevím, jestli je to už všechno. Těch pohlavků a blbých vtipů bylo určitě víc. Ale čím jsem byla starší a díky seminářům vzdělanější, tím víc jsem si dávala pozor.

A jak bych to dělala dnes, o tolik starší? Z výchov jedničku nebo nic. Na prvním stupni a zvláště u těch nejmenších by to neměl být problém, aspoň u nás v Droždíně. Už dávno se obejdu bez tělesných trestů a ironických poznámek. Skoro vždycky.

Být spravedlivá je dobrý. Ale ne za každou cenu. Nelze měřit všem stejným metrem. Co my víme, co všechno může být za nenapsaným úkolem, zapomenutou pomůckou nebo výbuchem vzteku? Vaši se hádají? Nebo rovnou už rozvádějí? Neumí anglicky a nepomůžou ti s úlohou? Nemají na tebe čas? A ve škole se ti někdo posmívá? A nikdo ti nepomůže?

Jeden můj kolega, co kdysi dávno slovně hodnotil i na střední škole, doporučil učitelům a rodičům, aby si zkusili oznámkovat svůj pracovní den. Aby si vyzkoušeli, jak se asi tak cítí jejich děti, když jsou ve škole stále sledovány a hodnoceny.

Tak schválně! Kdo z vás by si za dnešek dal jedničku?

Jana Hrubá: DOKUMENTY 82. Nadace Škola pro děti a Ladislav Čerych

V minulých dílech jsme několikrát zmínili nadaci Škola pro děti, která vznikla v 90. letech. Zaslouží si zvláštní pozornost spolu se svým iniciátorem panem Ladislavem Čerychem.

„Nadace vznikla v roce 26. 10. 1992 a zanikla v 1. 1. 1999, protože přestala vyhovovat legislativě. Pan Čerych vlastně vznik nadace inicioval a hodně nám pomohl s tím, jak se něco takového provozuje (nikdo to tu neuměl). Také jí do začátků věnoval několik set tisíc korun,“ vzpomíná ředitel výkonného výboru nadace David Souček.


Složení Správní rady při vzniku nadace

řádní členové:
Oldřich Botlík, Skupina pro vzdělávací alternativy IDEA,
Ondřej Hausenblas, filozofická fakulta Univerzity Karlovy,
Jiří Kotásek, děkan pedagogické fakulty Univerzity Karlovy,
Jan Koucký, poslanec České národní rady,
Václav Nýdl, Jihočeská univerzita, České Budějovice,
Vlaďka Spilková, pedagogická fakulta Univerzity Karlovy,
Ondřej Šteffl, předseda Unie soukromých škol ČR,
Pavla Zieleniecová, matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy,

Česká televize,
MaFra, a.s., vydavatel deníku MF DNES,
Mona, s. r. o., vydavatel týdeníku Vlasta,
Investiční banka, a.s.,

a čestní členové:
Josef Jařab, rektor Palackého univerzity v Olomouci,
Jacques Rupnik, významný evropský politolog a publicista,
Ladislav Čerych, sociolog a konzultant řady významných mezinárodních institucí.


Některé aktivity nadace

– Dlouhodobá podpora programu malých žákovských projektů ExTra (Exempla Trahunt – příklady táhnou). Cílem programu bylo podpořit aktivity, bezprostředně zaměřené na zlepšení úrovně výchovy a vzdělávání na jednotlivých školách, nikoliv pedagogický resortní výzkum. Výše prostředků byla omezena horní hranicí 200 000 Kč. Např. v roce 1993 bylo podáno 372 projektů, z nichž uspělo v konkursním řízení 153.

Projekty byly vymezeny tematicky. Např. v roce 1994 to byly okruhy: využití výpočetní techniky, speciální školství, rozvoj osobnosti žáka, jazykové vzdělávání, umění, tělovýchova, volný čas, ekologie, vztah k regionu, alternativní vzdělávání.

(Statut programu ExTra byste našli v Učitelských listech I. ročník 1993/94, č. 4, str. 13, další informace v číslech 2 a 3.)

– „Reportáž z jiné školy“ – děti vyrazily do jiných škol dělat reportáže o tom, jak je to tam jiné nebo stejné.

– Podpora překladu a vydání publikací Johna Holta „Proč děti neprospívají“ a „Jak se děti učí“ (Agentura STROM 1994 a 1995) viz ZDE.

– Anketa „Škola mých snů“ v roce 1992 v časopisu Mladý svět. „Ohlas byl přímo masový. Ukázalo se, že děti o škole skutečně přemýšlejí. Oč více potěšil zájem, invence a vtip dětí, o to smutnější byl obraz tehdejší školy, který bylo možné z jejich příspěvků sestavit.“

Stejnou anketu zopakovali Oldřich Botlík a David Souček po deseti letech v režii projektu Kalibro, tentokrát ve spolupráci s časopisem Reflex. Zajímalo je, zda v názorech dětí došlo k nějakému posunu. Příklady odpovědí dětí najdete ZDE.

– Literární soutěž „Evropa a já“ ve spolupráci s Evropskou komisí (2x).


Osobnost Ladislava Čerycha

„Narodil se 24. září 1925 do rodiny českoskalického továrníka. Od roku 1948 studoval v zahraničí, zabýval se evropskou spoluprací i vzděláváním. Žil hlavně v Paříži, kde působil v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, vedl Evropský ústav pro vzdělávání a sociální politiku. Od roku 1990 se vracel do Čech. S bratrem roku 2001 věnovali rodnou vilu Nadaci rozvoje občanské společnosti. Zemřel 9. srpna 2012.“

Zdroj: Zemřel Ladislav Čerych. Donátor vily, v níž Havel točil Odcházení, tů, 16. 8. 2012


Osobní vzpomínku Jany Švecové Lada Cerych, kterou napsala při příležitosti jeho pětasedmdesátin pro Učitelské listy, si můžete přečíst ZDE.

Uvádíme z ní alespoň kousek:

„Ihned po listopadových událostech v roce 1989 využil možnosti „vrátit se” částečně do Prahy a začal se velmi významně podílet na seznamování české vysokoškolské veřejnosti se západoevropským vývojem. Využil svých dlouholetých zkušeností z působení v OECD a inicioval provedení analýzy československého vysokého školství experty OECD ve spolupráci s československými odborníky. Stál v čele týmu expertů OECD a stal se hlavním autorem jejich zprávy. Na její závěr formuloval soubor doporučení k dalšímu rozvoji československého vysokého školství, jejichž opodstatněnost ukázal další vývoj.

V roce 1994 se stal ředitelem Střediska vzdělávací politiky PedF UK v Praze, které bylo z podnětu tehdejšího 1. náměstka MŠMT ČR, ing. J. Kouckého, nově založeno jako určitý mozkový trust v této oblasti. Tam jsem poznala Dr. Čerycha skutečně velmi zevrubně. Ať už jde o jeho velký rozhled po trendech v evropském, především vysokém školství po stránce profesionální, tak i jeho francouzskou eleganci v oblékání, šarm v chování, ohromnou kolegialitu, smysl pro humor a optimismus po stránce osobnostní. Pod jeho laskavým a velmi efektivním vedením, které ponechávalo prostor každému členovi týmu pro vlastní iniciativu, byla zpracována podkladová zpráva o českém školství, která se stala východiskem pro posouzení jeho stavu experty OECD v roce 1996. V období 1994–1999 bylo pod jeho vedením Středisko vzdělávací politiky skutečným centrem řady školsko-politických aktivit.“

Zdroj: Švecová, Jana: Lada Cerych. Učitelské listy, roč. VII, 1999/2000, č. 9, str. 18

Podrobný životopis a zajímavý rozhovor s Ladislavem Čerychem najdete na webu Paměť národa.


Odkaz

„Centrum rozvoje Česká Skalice provozuje již od roku 2003 vzdělávací středisko Vila Čerych. Vilu s rozlehlou zahradou se nám za tu dobu za pomoci různých projektů i dobrovolnických aktivit postupně podařilo zvelebit tak, že zde vznikl prostor pro setkávání, vzdělávání i odpočinek. Od loňského roku, kdy jsme se stali obecně prospěšnou společností, hledáme společně se členy správní rady do Vily vhodný program, který by naplňoval odkaz bratrů Čerychových…

Přáním obou bratrů bylo, aby dar sloužil k rozvoji občanské společnosti a myšlenky evropanství, vzdělávacím účelům a přeshraniční spolupráci… Společně s Univerzitou Hradec Králové jsme se rozhodli připravit nové vzdělávací programy určené pro mladé lidi ve věku 14–25 let, kteří mají často pocit, že nemohou nic ovlivnit, nejsou vybaveni pro to, aby dokázali diskutovat o problémech, hájit svůj názor,“ píše se na webu Centra. Odkaz bratří Čerychů žije.


Další díly seriálu najdete ZDE.

Novinky Pedagogické knihovny J. A. Komenského za srpen 2015

V srpnu přibyly do Pedagogické knihovny J. A. Komenského opět zajímavé knihy a v časopisech vyšly zajímavé články. Tematická rešerše je zaměřena na komeniologickou literaturu.


Novinky za srpen 2015

Knihy (hlavní fond):
pedagogika
psychologie
ostatní společenskovědní obory

Ukázky

Jak přežít, když si nevím rady se školou: rádce pro děti, které nevědí, jak se učit / Ron Shumsky, Susan M. Islascox, Rob Bell ; z anglického originálu The survival guide for school success přeložila Petra Diestlerová – Vydání první
Praha : Portál, 2015 – 151 stran – cze
ISBN 978-80-262-0907-2
Knížka nabízí konkrétní, věcné rady, které se týkají organizace času a práce, strategií na udržení pozornosti, plánování činností. Kniha je určena především dětem staršího školního věku, například těm, které přešly na víceleté gymnázium a potřebují zvládnout nároky dalšího stupně školy.
Osloví i rodiče a učitele dětí, pro které je škola oříšek.

Rozumově nadaní studenti s poruchou učení: cesty od školních výkonových paradoxů k úspěchu / Šárka Portešová ... [et al.] – 1. vyd.
Brno : Masarykova univerzita, 2014 – 140 s.
ISBN 978-80-210-7520-7
Publikace se věnuje problematice souběhu rozumového nadání a poruchy učení u středoškolských a vysokoškolských studentů. Kromě obecného vhledu zacíleného na problematiku formování nadání v období adolescence a rané dospělosti se zaměřuje především na otázky související s úspěšným překonáváním školního znevýhodnění těchto studentů, jež souvisí s jejich poruchou učení.
Na konkrétních příkladech výpovědí nadaných studentů s tzv. dvojí výjimečností ukazuje, které faktory a podmínky mohou vést k úspěšné kompenzaci jejich specifických handicapů a souběžně k rozvoji nadání a naopak, které skutečnosti jsou v tomto procesu rizikové.


Sukova studijní knihovna (literatura pro děti a mládež):
první čtení
první stupeň ZŠ
druhý stupeň ZŠ
naučná literatura
přečtěte si s dětmi

Články:
z českých časopisů
ze zahraničních časopisů

Ukázky

MBTI: Lidé jsou různí. 1. díl / Ondřej Šteffl–cze
In: Moderní vyučování : časopis pro nové programy v českém základním školství – ISSN 1211-6858 – Roč. 21, č. 5–6 (květen–červen) (2015), s. 24–27.
Jak se různost lidí promítá/nepromítá do vzdělávací politiky. Typologie osobnosti MBTI (Myers-Briggs Type Indicator), popis čtyř hlavních nátur – idealisté, racionálové, hráči a strážci. Příklady, které mají ilustrovat typické situace a chování, upozornit na určité vztahy a zákonitosti. Vztahy v rodině a ve škole. Různé nátury se různě učí, různě reagují na různé podmínky učení.

Učte se z papíru, ne z tabletu / Markéta Klempířová –cze
In: Rodina a škola [cze] – ISSN 0035-7766 – Roč. 62, č. 6 (2015), s. 12–13.
Informace o druhém ročníku konference Neurověda ve vzdělávání. Přednášky odborníků na téma biochemické procesy v mozku a jeho aktivizace při vzdělávacím procesu svým sdělením podporovaly moderní přístupy ke vzdělávání, ale nedoporučovaly směřování k digitalizaci výuky. Autorka sestavila z příspěvků konference návod, jak (se) efektivně učit a jak pracovat na rozvinutí potenciálu mozku: nebiflovat, kvalitně spát, eliminovat stres, prožívat pozitivní emoce, využívat hladinu alfa, používat papír, nikoli obrazovku, neznámkovat, nesoutěžit, s cizím jazykem začít co nejdříve.

Vzdělávání a začleňování žáků s odlišným mateřským jazykem (OMJ) / Kristýna Titěrová, Lukáš Radostný, Zuzana Janoušková, Klára Horáčková, Petra Vávrová – cze
In: Řízení ve školství : [publikace pro řídící pracovníky ve školství] – Roč. 23, č. 3 (2015), s. 24–30.
Kulturní a jazyková odlišnost představují významnou překážku ve vzdělávání. Společnost pro příležitosti mladých migrantů META informuje o současné situaci ve vzdělávání a začleňování žáků s odlišným mateřským jazykem (OMJ). Základním problémem je neexistence funkční koncepce výuky češtiny jako druhého jazyka, nedostatečná je materiální a metodická podpora žáků s OMJ, chybí jasná koncepce začleňování a vzdělávání žáků s OMJ. Článek poskytuje přehled vybraných navrhovaných opatření, jejichž implementace by měla vést k nastavení rovných příležitostí ve vzdělávání. V dalším textu je informace o soutěži Čeština je můj jazyk a projektu Škola, základ integrace.


Tematická rešerše: komeniologická literatura za rok 2014 s dodatky ze starší získané literatury

Průmyslníci vznášejí požadavky na vládu

Jako již tradičně, v úvodní den Mezinárodního strojírenského veletrhu, uspořádal v pondělí 14. září v Brně svůj Sněm Svaz průmyslu a dopravy ČR (SP ČR). Na rozdíl od předchozích let měl však tentokrát Sněm, jako nejvyšší diskusní platforma mezi zaměstnavateli a podnikateli a vládou, mimořádný význam. Svaz průmyslu a dopravy ČR slaví 25. výročí svého znovuzaložení a letošní rok byl vyhlášen Rokem průmyslu a technického vzdělávání.

Sněm Svazu průmyslu a dopravy ČR zhodnotil dosavadní fungování vlády a do rukou premiéra byly předány priority, které podnikatelská sféra pokládá za potřebné. Na Sněmu zazněly klíčové požadavky SP ČR na politiku vlády. Zejména jde o oblast technického vzdělávání a potřebu zabezpečit pro český průmysl dostatek kvalifikovaných odborníků. Dalšími tématy debat byla digitální ekonomika a Průmysl 4.0. Diskutovalo se však samozřejmě i o dalších oblastech ovlivňujících podnikatelské prostředí v naší zemi – o energetice, investičním prostředí, vědě, výzkumu a inovacích či o podpoře exportu.

K problematice školství se prezident SP ČR Hanák vyjádřil v souvislosti s probíhajícím Rokem průmyslu a technického vzdělávání, který Svaz vyhlásil právě na loňském Sněmu: „Řadou aktivit Roku průmyslu jsme chtěli poukázat na modernost průmyslu a na perspektivnost technických oborů pro mladé lidi, kteří chybí a jejichž nedostatek je tikající bombou. Zintenzivnili jsme tlak na změny ve vzdělávacím systému a při řadě kulatých stolů jsme shrnuli názory zástupců firem a škol a požadavky na jeho úpravy jsme předložili vládě“.

Podle prezidenta Svazu je zřejmé, že jeden rok neobrátí vzdělávací systém, proto se představenstvo SP ČR dohodlo na pokračování Roku průmyslu a technického vzdělávání i v roce 2016 s akcentem na legislativní a nelegislativní změny. Zklamání vyjádřil Jaroslav Hanák nad stavem prostředí, ve kterém jsou rozvíjeny tuzemský výzkum, vývoj a inovace a především jejich aplikační složka. Proto Svaz průmyslu a dopravy pro všechny uvedené oblasti zpracoval konkrétní požadavky na vládu, které prezident SP ČR v rámci jednání Sněmu předal do rukou premiéra Bohuslava Sobotky.

Z požadavků SP ČR citujeme:


Vzdělávání

– Novelou školského zákona zavést povinnost konání přijímacích zkoušek na maturitní obory od školního roku 2016/17. V rámci společné části maturitní zkoušky od školního roku 2018/19 zařadit povinnou zkoušku z matematiky.

– Navrhnout reformu financování regionálního školství a úpravu normativů středních škol podle reálných potřeb oborů.

– Připravit změny systému financování (technických) VŠ tak, aby odpovídal potřebám trhu práce (tj. aby byly více podpořeny studijní programy technického a přírodovědného zaměření a obory s nízkým počtem nezaměstnaných absolventů).

– Na základě doporučení projektu POSPOLU vytvořit legislativu pro zavedení prvků duálního vzdělávání.

– Uveřejnit vzorové smlouvy mezi žákem a podnikem.

– Zpracovat návrh systému předvídání kvalifikačních potřeb a zajistit jeho pilotní ověření (projekt PŘEKVAP).


Výzkum, vývoj a inovace

– Připravit a schválit revizi Metodiky hodnocení výsledků výzkumných organizací 2013–2015, která zásadním způsobem zohlední význam aplikovaného výzkumu a jeho výsledky, což by se mělo promítnout rovněž do nové metodiky schvalované příští rok.

– Připravit a schválit aktualizovanou Národní politiku VaVaI zaměřenou na podporu konkurenceschopnosti ČR a nové společenské výzvy (Industry 4.0).

– Schválit novelu zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, vývoje a inovací, která bude obsahovat nejen požadavky EU, ale měla by reagovat na aktuální trendy, než bude připraven zcela nový zákon na podporu VaVaI.

– Vyřešit transparentní využívání daňového zvýhodnění VaVaI podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, přijetím jasných pravidel a vytvořením skupin odborníků, které posoudí tzv. ocenitelný prvek novosti a technickou nejistotu.


Předseda vlády Bohuslav Sobotka ve svém následujícím projevu vyjádřil přesvědčení, že z 90 % nejsou doporučení navrhovaná ze strany SP ČR v rozporu s programovým prohlášením vlády a že shodu pro řešení v jednotlivých konkrétních případech vidí i u všech koaličních partnerů. Zdůraznil mimořádný význam průmyslu pro tuzemskou ekonomiku. Vláda si je podle něj dobře vědoma toho, že vysoký podíl průmyslu na českém HDP ji zavazuje k prosazování takových podmínek pro podnikání, které zachovají konkurenceschopnost českého průmyslu i do budoucna.

Jako stěžejní označil v tomto ohledu především působení vlády v evropských strukturách, mimo jiné při čerpání kohezní pomoci. „Z nedostatečného čerpání v minulém programovacím období 2007–2013 je třeba vzít si poučení. Pro současné období je třeba nasadit přiměřené tempo čerpání hned od začátku a zaměřit se na efektivitu využívání, “ uvedl k čerpání ze strukturálních fondů EU premiér.

V případě posilování kapacit technického školství premiér spatřuje vhodné řešení především v přebírání vybraných prvků duálního vzdělávání, přičemž metodicky lze využít doporučení pilotního projektu spolupráce mezi firmami a středními školami, tak jak byly zpracovány v rámci pilotního projektu POSPOLU.

(Zdroj: Tisková zpráva Svazu průmyslu a dopravy ČR)

Stanislav Stebila: Ozdravně terapeutický pobyt u moře pro nemocné děti 2015

Začátkem letošního září se uskutečnil již druhý ročník ozdravně terapeutického pobytu u moře pro nemocné děti s vrozeným onemocněním s ADHD, hyperaktivní děti s poruchou pozornosti a děti s Tourettovým syndromem.

Charitativní projekt navazuje na loňský počin pop operního zpěváka a Objevu roku televizní ankety TýTý 2013 Miroslava Sýkory. Svůj voucher za vítězství v talentové soutěži v hodnotě 350 000 Kč věnoval ve prospěch nemocným dětem z ČR a SR. Projekt realizovala umělecká agentura Gardes.

Výběr dětí a rodičů byl opět v kompetenci odborného garanta projektu – Asociace dětské a dorostově psychiatrie, za výrazného přispění MUDr. Ivety Vadlejchové z Dětské psychiatrické ambulance Oáza v Chomutově. Do výběru byly zařazeny děti z rodin z chomutovského a brněnského regionu, jejichž ekonomická situace je velice složitá a bez partnerů akce by se k moři asi vůbec nepodívaly. Pro mnohé z nich to je první pobyt u moře. Ve skupině byly i děti s léčenou depresivně úzkostnou poruchou a děti s Tourettovým syndromem. Je to nejtěžší a velice rušivá tiková pohybová a hlasová porucha. I tuto závažnou psychickou nemoc dětští psychiatři velice úspěšně léčí.Tyto děti by bez komplexní léčby spojenou s efektivní medikací měly závažné poruchy chování, slabými výsledky ve škole, byly by odmítání vrstevníky v kolektivu.

Cílem projektu bylo poskytnout dětským pacientům ve věku 10–12 let a jejich rodičům individuálně strukturovaný psychoterapeutický pobyt v novém prostředí. Smyslem výběru bylo především poděkování rodičům za vzornou a nekonečnou náročnou péčí a samotný přístup k náročné léčbě jejich dětí. V mnoha případech to byly maminky samoživitelky. Příjemné prostředí řeckého ostrova Rhodos, bezpečí hotelu rodinného typu s kompletním zajištěním a plnou penzí výrazně působilo jak na děti tak i jejich maminky již od prvních hodin pobytu.

Pod dohledem a vedením MUDr. Ilony Grimové z ambulance dětské a dorostové psychiatrie, psychoterapie v Chomutově děti společně s rodiči procvičovaly posílení jejich vzájemného vztahu, komunikaci, sebeovládání a soustředěnost.

„Děti s ADHD mívají problém se adekvátně zapojit do kolektivu vrstevníků, ukázat ostatním své kvality, něčím zaujmout, protože u cílené činnosti většinou nevydrží, mnohdy ji nedokončí, nebo jim to trvá delší dobu než ostatním. Mají proto velmi málo možností ve škole být oceněny učitelem i vrstevníky. Ty, které jsou i výrazně neklidné, mohou i své okolí, včetně vrstevníků, rušit a jsou pak ostatními dětmi vystrkovány na okraj skupiny. Díky tomuto charitativnímu projektu se podařilo dětem s těmito potížemi ukázat, že jsou schopny stejně jako ostatní vrstevníci se uplatnit ve společnosti. Zvládly bez problémů let letadlem, což pro mnohé byl takovýto první zážitek. Děti byly lidmi okolo nich oslovovány rovnocenně, nikdo je nehodnotil negativně dopředu, jak se s tím mnohdy mohou setkávat doma, ve škole. Další pozitivní faktor pro ně byl, že se mohly podívat k moři, kde doposud nebyly a jen mohly tiše závidět spolužákům movitějších rodičů a tím si připadat opět méně hodnotné.

Díky pracovníkům agentury Gardes, cestovní kanceláři Firo-tour, a. s. byl vybrán pro pobyt dětí komplex, který byl v klidném prostředí, s blízkým přístupem k moři. To nám umožnilo, že s dětmi mohla být každé dopoledne prováděna psychoterapie, která posilovala jejich sebehodnocení, vedla je k náhledu na své klady, ale i možné rezervy vlastních schopností. Odpoledne probíhala převážně individuální práce s matkami, kde jsme řešili otázky vhodného přístupu matky a blízkých osob k dítěti, ale i osobní problémy matek. Podvečer probíhala společná setkání všech maminek a dětí a aktivity, které vedly k posílení jejich vzájemného vztahu, svěřuje se paní doktorka Grimová a dodává: „Během pobytu bylo zjevné, že došlo k uvolnění chování jak dětí, ale i maminek. Byly vzájemně k sobě otevřenější. Maminky tak mohly více vnímat pozitivní vlastnosti svých dětí, i je více oceňovaly. Děti velmi pozitivně vnímaly i to, že dokázaly komunikovat s personálem hotelu a to anglicky, byť dosud měly velké zábrany před veřejností, třídou mluvit, natož zkoušet mluvit v cizím jazyce. Vznikaly situace, kdy musely vzájemně spolupracovat a mnohé s tím měly zpočátku problém, ale postupně se to výrazně lepšilo.

Také byly situace, kdy v některých aktivitách někdo vynikal nad ostatními, učily se jej ocenit s tím, že jsem se snažila upevnit vědomí jejich vlastních hodnot, aby nepropadaly opět pocitu méněcennosti či křivdy. Individuální poznatky o dětech předám terénním psychiatrům. To je velmi výrazný profit z mého pohledu pro pečující lékaře, protože v ordinaci nelze mnohdy vše odkrýt, vidět reakce rodičů a dětí mimo chráněné prostředí ambulance. Vnímám možnost práce s rodiči a jejich dětmi mimo prostory ambulance i pro mne jako velmi přínosný právě díky tomu, že jsem měla možnost pracovat s dětmi i jejich rodiči i jiným způsobem než v ambulanci. Pobyt v pěkném prostředí mimo domov byl zřejmě pro všechny místem, kde vymizely zábrany a tak terapeutické působení mělo i hlubší dopad.“

„Jsem celkově spokojena s průběhem ozdravného pobytu. S maminkami jsme se často scházely a řešily situace, které jsme neměly možnost řešit s ostatními maminkami, které mají stejné problémy. Paní doktorka byla i mimo naše společná setkání s námi a dětmi a bylo pro mne velkým přínosem se s ní kdykoliv poradit“, vyznává se ze svých pocitů maminka Lucie z Března u Chomutova. A dodává: „Jsem překvapena zvýšenou aktivitou mého syna jak v komunikaci s personálem, jeho zapojení se v kolektivu, soustředěnost a pozornost, kterou věnuje mladším kamarádům. Osobně jsem si odpočinula. Měla jsem příjemný pocit při sledování syna, jak se neustále směje a užívá si s novými kamarády. Velkým zážitkem pro mne, mého syna a nás všechny byl celodenní výlet lodí po nejkrásnějších plážích ostrova Rhodos“.

„Když mi bylo oznámeno, že jsem byla vybrána na týdenní letecký ozdravný pobyt u moře, nevěřila jsem. Myslel jsem si, že je to vtip. Uvěřila jsem až na letišti, kde nás pořadatel akce paní Ivana Stebilová z agentury Gardes přivítala a předala nám vouchery k odletu“, s dojetím v hlase se svěřuje maminka Dana z Března u Chomutova a dodává: „Syn u moře ještě nikdy nebyl. Byl to jeho velký sen. Byla jsem v očekávání, jak snese let letadlem a vyrovná se, se samotným pobytem v cizím prostředí.

Pro mne osobně to bylo pozitivní překvapení. Syn si našel nové kamarády, se kterými trávil každou volnou minutu. Ve škole je uzavřený, nekomunikuje. Tady soutěží, zapojuje se do všech her a soutěží. Je zdravě aktivní. Bazén, krásná pláž, teplé moře, příjemní lidé jsou terapií samy o sobě. Naše děti se chovaly bez problémů, jako dospělé. Negativita a ostych, to vše zmizelo během několika minut. Vidím a cítím změny jen a jen k lepšímu. Syn Ondra si to užil do poslední chvilky. Vážím si času, který nám věnovala paní doktorka Grimová. Jak pro mne, tak i dalším maminkám byla velkou oporou. Osobně děkuji pořadatelům a partnerům za naše děti a maminky. Tento ojedinělý projekt má hluboký smysl a moc pomáhá“.

„Dle reakcí okolí jsme pravděpodobně působili jako velká rodina. Ptali se nás Italové, Němci a Angličané, odkud jsme a co s dětmi neustále děláme“, přiznává pořadatelka akce Ivana Stebilová z umělecké ag. Gardes a dodává: „Stalo se také něco neočekávaného. K naši skupině se připojil dvacetiletý Tomáš z Ústí nad Labem, se stejnou diagnózou – ADHD. Zapojil se do některých her v rámci volnočasových aktivit jak na pláži u moře, tak v areálu hotelu. Poděkování patří všem našim partnerům. Věřím, že příští rok se nám opět povede sehnat dostatek prostředků na další charitativní projekt.

Za děti a maminky děkuji všem našim partnerům: Cestovní kanceláři FIRO-Tour a. s., Severočeským dolům, a. s. Tescan Orsay Holding, a. s., Severočeské vodárenské společnosti, a. s., KS Kolbenschmidt Czech Republic, a. s., Magic Hadaš – profesionálnímu kouzelníkovi, M&M reality holding, a. s., Ústecké komunitní společnosti a Asociaci dětské a dorostově psychiatrie. Věřím, že příští rok se nám opět povede sehnat dostatek prostředků na další charitativní projekt pro nemocné děti a jejich maminky."

Více ZDE.

VARIANTY: Jak se připravit na společné vzdělávání

V Centru současného umění DOX se 9. 6. 2015 konala formou workshopů konference Škola All Inclusive za obrovského zájmu učitelů a dalších pedagogických pracovníků. Můžete se podívat na videozáznamy, prezentace i výstupy z workshopů. Třeba pomohou v přípravě i vám.

Videa, prezentace a další výstupy z konference naleznete ZDE.


O čem se diskutovalo na workshopech?

Na workshopech se řešila aktuální témata, jak zapojit rodiče dětí se SVP do dění ve škole, co obnáší práce speciálního pedagoga, co potřebují učitelé ve vztahu k inkluzi nebo jak posuzovat vzdělávací potřeby žáků. Důležitým bodem obratu v uvažování o dětech s různým typem znevýhodnění bylo poznání, že děti mohou mít stejnou diagnózu, ale úplně jiné potřeby. Řešení individuálních potřeb dítěte se tak pomalu stává v uvažování o jejich vzdělávání tím nejdůležitějším vodítkem.


1. workshop: Rodiče – Jaký je rodičovský potenciál? Jaké jsou možnosti zapojení rodičů a co chtějí od školy?

Komunikace rodičů a školy může velmi zásadně ovlivnit začlenění dítěte se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) do třídního kolektivu a školy celkově. Po intenzivní skupinové práci a debatě dospěli účastníci k několika konkrétním doporučením, která by mohla pomoci komunikaci usnadnit a zefektivnit.

Především je potřeba formálně zřídit podporovatele žáků se SVP a prostředníka v komunikaci s rodiči. Koordinátorem podpory se může stát například asistent pedagoga. Dále je důležité podporovat neformální setkávání rodičů se školou, která pomohou odbourat nervozitu a bariéry v komunikaci. Pro začlenění a plnohodnotné vzdělávání žáka musí všichni zapojení – učitelé i rodiče – myslet pozitivně, řešit vzdělávání dítěte systémově, s ohledem na jeho vzdělávací maxima. Škola by se měla seznámit s potřebami dítěte již před jeho nástupem. K tomu může dobře posloužit zápis, kde mají školy možnost důkladně poznat žáka, jeho zázemí a možnosti. Školy by pak měly zajistit dobrou informovanost rodičů o službách, které mohou nabídnout, a podle které filosofie se řídí, například vytvořením a zveřejněním manuálu na webových stránkách. Pro komunikaci o potřebách dětí lze využít i čas mezi zápisem a nástupem do školy. Škola by měla podporovat otevřenou komunikaci a vzdělávání okolí o problematice žáků se SPV.


2. workshop: Finance a legislativa

Nově je možné získat podporu pro děti, ke kterým se dosud nedostala (sociální znevýhodnění je nyní zastoupené cca v počtu 4600 dětí ve školních matrikách, v praxi jich může být mnohem více).

Pro jejich identifikaci lze využít metodiky Posuzovacího schématu (21 ukazatelů). První stupeň podpory není vázán na finance (profesionální přístup k práci s dětmi), druhý až pátý stupeň podpory již je spojen s finanční podporou, která se vztahuje na pozice školního psychologa, speciálního pedagoga apod. Nyní stoupne počet dětí s nárokem na podporu.


3. workshop: Role asistenta pedagoga v inkluzivním vzdělávání

Role asistenta pedagoga je v českých školách neukotvená, nevyjasněná a místo potřebné pomoci učitelům vnáší do škol často spíše problémy. Na workshopu se proto řešilo, jak nastavit spolupráci asistenta a třídního učitele, jak ukotvit jeho pozici v rámci pedagogického sboru nebo jakým způsobem vymezit jeho práci a kompetence, tak aby se učitel i asistent cítili v práci dobře.


4. workshop: Kompetence učitele v inkluzivní škole

Mám pocit, že my děláme dost… Mám pocit, že nic nezmůžu, upírám se na systém…Sdílení bylo cenné, líbilo by se mi pokračovat v diskuzi třeba i elektronickou formou…

Jak najít odpověď na otázku, co mohu udělat já jako pedagog pro zvládnutí práce s diverzitou? Co mohu udělat pro své psychické zdraví?


5. workshop: Co můžeme už teď udělat lépe?

Proč jsme na workshop přišli? Co nás spojuje? Co nás na naší práci těší? Workshop řešil motivaci přítomných pedagogů pro jejich práci. Účastníci se také společně zamýšleli nad otázkou, co mohou už nyní dělat pro to, aby se lépe připravili na příští školní rok, kdy podle novely školského zákona bude nutné zavádět do praxe více inkluzivních opatření.


6. workshop: Funkční individuální vzdělávací plán (IVP) jako nástroj podpory dítěte

IVP je závazný dokument pro zajištění individuálních vzdělávacích potřeb. Vychází ze školního vzdělávacího plánu, pedagogicko-psychologických vyšetření, doporučení lékaře a vyjádření rodičů. Novela školského zákona nově vede IVP jako podpůrné opatření.


7. workshop: Posuzování vzdělávacích potřeb dětí

Jak posuzovat individuální vzdělávací potřeby dětí? Učitelům a poradenským pracovníkům by pomohl vznik e-příručky/manuálu s konkrétními příklady z praxe, který by posloužil jako vodítko pro identifikaci potřeb žáků s nezdravotními překážkami v učení.


Podrobná shrnutí diskuse k jednotlivým problémům najdete na webu konference.

Alena Kupčíková: Praktický manuál z pohledu dyslektika a dysortografika

Nehledejte v mém článku zcela odborné výrazy, chtěla bych spíše popsat pocity a praktické způsoby, jak se my DYS (budu používat tuto zkratku) snažíme s hrdostí přežít život ve společnosti, kde čtení a psaní patří k dobrému mravu.

Věřte, že pokud máte DYS dítě ve své blízkosti, ono samo trpí možná víc, než si dovedete představit. I přesto, že to vypadá, že vše dělá schválně. Projevy, jichž se my s tímto znevýhodněním dopouštíme, se totiž mnohdy zdají neodpustitelné…

Dítě na sebe upozorňuje? Je příliš hlučné? Anebo je naopak úplně potichu a velký introvert? Píše s pravopisnými chybami, ale úhledně? Nejspíš je dysortografik. Píše naprosto nečitelně? Patrně je dysgrafik. Čte nahlas hezky, ale nerozumí obsahu, a pokud se obsahu snaží porozumět, pak koktá? Možná je dyslektik. K tomu všemu ještě neposedí, přeskakuje z tématu na téma, nesoustředí se… Nebo mluví rychle, nahlas a pořád, aby mu nikdo náhodou nepoložil otázku, u níž by si nemohlo vzpomenout na odpověď i přesto, že ji dobře zná… Je zkrátka hyperaktivní. Všechny uvedené poruchy jsou různě propojené, přitom je každá jiná. Pokud v některém z výše uvedených projevů poznáváte děti, které učíte, či své vlastní, vítejte v klubu DYS.

Specifické poruchy učení, tedy ani dyslexie, nemají vliv na inteligenci. Díky dyslexii si ovšem dítě leckdy umí vytvořit systém, s nímž dokáže lépe přežít ve světě. Kolik je opravdových DYS jedinců? Myslím, že není nutné uvádět přesné hodnoty, které se navíc v různých státech liší (ovšem někdy mám dojem, že se v ČR udává už několik let stále stejné procento, přitom nás rapidně přibývá). Ve svém příspěvku nechci řešit, proč tito lidé existují, ale jak jim porozumět a jak nastavit vzájemnou komunikaci.

Vždyť ještě i v roce 2013 se objevují školy, které nerespektují handicap DYS a nepřipravují dětem speciální výukový program.


Předškolní věk aneb Jak to celé začalo…

Hlavním důvodem, proč jsem se rozhodla bojovat o rozšíření skutečného obrazu, jak a proč fungují DYS, byl velký osobní prožitek. Když si vzpomenu na své předškolní roky, byl můj příběh zcela ukázkový. Hyperaktivní dítě s rizikem DYS. Samozřejmě že ne každé dítě, které je hyperaktivní, je pak i dyslektické. Ono je vše nějak propojené, od každého trochu, zkrátka takový „dys-guláš“. Jako dítě, které neposedí, jsem musela sedět za stolečkem, a tak jsem si začala hrát s rukama a povídat si sama se sebou. Dvakrát mě poslali k psychologovi, protože se chovám jinak než ostatní děti. Psycholog oznámil, že jsem úplně normální dítě, jenom se nudím. Od té doby jsem nadlouho kreslila postavy bez ručiček. Tím to ale neskončilo…


Hurá do školy!

Už při vstupu do školy mohlo být jasné, že bych mohla být DYS, kdyby ovšem existovaly patřičné informace – jsem ročník 1976 a pocházím z vesnice na Moravě. Ze vzpomínek čerpáme všichni a z některých žijeme celý život… Asi po třech měsících v první třídě se odehrál příběh kolem písmenka H ve slabikáři. H ve slabikáři zastupoval Hurvínek, který se houpal na houpacím koni. Celá třída měla číst text pod houpajícím se Hurvínkem. Četla jsem text pod obrázkem houpajícího se Hurvínka a pamatuji si, že jsem nerozeznávala písmenka. Tehdy jsem s nikým nemohla hovořit o tom, že slova vnímám jako celek, jako nějaké geometrické tvary; nerozlišovala jsem písmena. Nereagovala jsem na zvuk, ale na obraz či tvar těchto písmen. Nechtěla jsem se nechat zahanbit. Slyšela jsem text od spolužáků, kteří ho četli stále dokola, a tudíž jsem znala přibližný obsah. Jenže dyslektik má i odlišné sluchové vnímání, takže jsem to říkala špatně znovu a znovu.

Četla jsem text z nějakých podivných tvarů a přitom jsem zpaměti odříkávala to, co jsem předtím slyšela. Domnívala jsem se, že takto je to správně. Opakovala jsem to pokaždé stejně, až jsem rozesmála celou třídu. Méně se smála učitelka. Zůstala jsem po škole a musela jsem opisovat větu pod Hurvínkem stokrát, aniž jsem vlastně tušila proč. Měla jsem číst obdélník, který vypadá jako okno, a čtverec – a popisovat tyto tvary, které vidím v písmenkách.

Po zkušenosti, kdy jsem musela zůstat po škole, jsem o tom už nikdy s nikým nemluvila; snažila jsem se to naučit a odlišné vnímání využívat dál ve studiu. Velký problém nastal až v páté třídě, kdy začaly diktáty a kde byl již patrný problém s pamětí, s automatizací, koncentrací. Nikdo se mě nikdy nezeptal, jestli náhodou „nevidím“ v písmenkách něco jiného, když je nejsem schopna správně přečíst a napsat. Právě všechny tyto zkušenosti mě později přiměly vytvořit multimediální slabikář – přípravu na čtení a psaní.

Jak to tedy máme v hlavě poskládané? A je to výhoda? Jaké je naše chování, vnímání prostoru či koncentrace? Vidíme a slyšíme vůbec dobře, nebo jsme prostě jen jiní? Každá „jinakost“ nás ovlivňuje na všech stupních školy – od základní až po střední. Nejde však jenom o školu. Později se musíme sami živit a naučit se s tímto handicapem fungovat i v práci.


Nepatřičné upoutávání pozornosti

Dítě DYS poznáte už podle pohybu. Jde po ulici cestou do školy ze strany na stranu, tašku na zádech má poněkud nakřivo, sáček s přezůvkami za sebou táhne, případně ho někde zapomene, protože je zaujme něco důležitějšího. Pořád mu v hlavě něco pracuje. Nedokáže sedět v klidu za stolem, ze židle padá, houpe se na ní. Za oknem letí ptáček, ono si takového detailu všimne, ztratí souvislost s učivem a už to vypadá, že nedává pozor.

Samozřejmě je velmi důležitý fakt, do jaké rodiny se DYS dítě narodí. To je sice podstatné vždycky, ale u takového dítěte může prostředí významně ovlivnit, zda z něho vyroste jedinečný člověk. V opačném případě takový jedinec snadněji sejde z cesty. Asi je namístě dodat, že například v zahraničních výzkumech (v ČR vznikají také) je poměrně velké procento DYS osob ve vězení.

Představte si dítě, které je opravdu inteligentní, ale stále je vystaveno posměchu, že mu nejde číst nebo psát. Je-li vyvoláno, neví, nedokáže z tabule dobře opsat text, a tudíž neřekne rodičům, aby přišli na rodičovskou schůzku. Takové dítě pak velmi snadno získá nálepku problémového a nespolehlivého žáka. Zpravidla se uzavře do sebe a nikdo nepozná, pro co má tenhle „jinak vnímající“ jedinec talent. Co tedy udělá, aby si získal obdiv nebo pozornost? Jde a něco rozbije, aby byl obdivován aspoň v určité skupině lidí.


Chaos naprosto ve všem

Pouzdro, kde má dítě psací potřeby, strčí v tašce vždy na jiné místo. Z vašeho pohledu nemá systém, ale ono se ve svém chaosu skvěle orientuje. Anebo se mu prostě chce to pouzdro strčit do tašky pokaždé jinak. Upřímně – pro ně není důležité, aby mělo v aktovce pořádek.

Aby bylo takové dítě spěšné, musí vynaložit mnoho energie, pracuje na sobě víc. O to výkonnější je pak v dospělém věku, a to i přesto, že píše s gramatickými chybami a neumí perfektně číst. Divili byste se, kolik takových lidí je na vedoucích pozicích. Mají ovšem asistenty, kteří za ně vše píšou. Například zakladatel Microsoftu Bill Gates je dyslektik a jistě nikdo nepochybuje o jeho úspěšnosti.

DYS žák má na všechny předměty často pouze jeden sešit. Obyčejně je všude pokreslený – nikoli vandalsky, má to svoji estetickou hodnotu. Místo slov si kreslí dokonalé obrázky. Zde je určitě namístě otázka, proč jim to mnozí učitelé zakazují. Když takoví žáci píšou, pak nejraději tiskacím písmeny, ale to je teď trendem u všech dětí a dospělých.

Právě mezi umělci jsou převážně DYS a tím, že jejich paměť neslouží k zaznamenávání přesných dat, nikdy se neopakují a vytvářejí nové techniky a obrazy. V jednom americkém výzkumu došli k názoru a přesvědčení, že na umělecké školy záměrně berou DYS. To samozřejmě není pravda, ale o něčem to vypovídá. Mohla bych tu vyjmenovat všechny své kolegy z AVU (včetně sebe). Pro ilustraci však postačí jméno, které známe všichni: Pablo Picasso byl také DYS.


DYS dítě na sobě nesmí přestat pracovat

Chtěla bych zdůraznit, že DYS dítě ani dospělý nikdy nesmí přestat bojovat. Pokud je inteligentní, vždy si najde cestu, jak svým způsobem komunikovat. Určitě je v pořádku „pořídit si papír“ na to, že je dítě DYS, využít úlev tam, kde je to možné a vhodné, a požadovat odpovídající přístup učitelů. Dítě však nesmí přestat pracovat samo na sobě. Bude-li jen pasivně přijímat úlevy, nikdy nedosáhne naplnění svého potenciálu. Potřebuje být obklopeno lidmi, kteří mu důvěřují a věří v něj. Je zajímavé, že ve věcech, které jim jdou, jsou mnozí DYS velkými puntičkáři. Asi proto, že nechtějí, aby někdo našel chybu i v tom, co dobře umějí.


Dejte nám barvy a nechte nás malovat slova…

Když kráčím po ulici, neřeknu vám, jak se jmenuje, i přesto, že vidím její název. Po pár minutách zapomenu, jak se jmenovala, a pravděpodobně řeknu něco podobného, ale originálního. Ale pokud zavřu oči a vy se zeptáte, jak ta ulice vypadala, popíšu vám, jaké tvary aut tam byly, jakou měly barvu domy, jací lidé tudy prošli, jak byli oblečení, prostě veškeré detaily, které by vás ani nenapadly. Mám přátele mezi reklamními textaři, kteří prostě napíšou text, jenž „modeluje ten obraz“. Například kremžská hořčice – já jí říkám tečkovaná, můj kolega (také DYS) zrníčková. Název vymyslíme podle tvaru. DYS mívá skvělý sloh. Dokáže psát knihy, ale pak to musí někdo opravit. Slovosled? Co to je? I mezi básníky, novináři a textaři je řada DYS. Když mluvíme, modelujeme slova i rukama, pomáháme si tak vyjádřit se celým tělem. Někdo tvrdí, že se neumíme dobře vyjádřit. A co takhle básní? Umíme se vyjádřit, vždy však jde o originální výpověď, v praktickém životě oceňovanou již méně.

Příčinou všech těchto projevů je pravá hemisféra, která zpracovává obraz. Pro DYS je z větší části stěžejní. DYS milují matematiku i fyziku, méně již slovní úlohy, jimž většinou nerozumějí. Pokud by měli místo textu nakreslený obrázek, bylo by to snazší. Pouze na okraj upozorňuji na fakt, že stále přibývá dyskalkuliků. Čím to asi bude?


Porozumění a paměť

V jakémkoliv partnerství musíme pracovat na vzájemné komunikaci. Představte si, když mluvíte na DYS dítě, používáte nějaké výrazy, ale neukazujete to, o čem mluvíte. Takové dítě hned ztratí souvislost a neporozumí ani zadání toho, co po něm chcete vypracovat. Klíčové je porozumění psanému textu a porozumění myšlence. Dosud se ještě poměrně často setkávám s tím, že učitelé ponižují slabší žáky, což je děsivé. Vyvoláte-li DYS dítě k tabuli, pak přestože se velice učilo, nemůže ten text přečíst v hlavě. A obvyklý výsledek? Dostane pětku!


Postrach v podobě diktátu

Co se týká už zmíněné úpravy sešitů, najdou se samozřejmě jedinci, kteří mají (opět extrémně) perfektní sešity, ale není to z hodin, v nichž se diktuje! DYS nemůžete diktovat, on prostě nezvládne poslouchat, to stejné psát a ještě se soustředit, zda nedělá chyby. Představte si, že slyší třeba větu „Kdo přijde do školy“, a napíše „Gdo přijde do školy“ – tak známé slovo, které se používá za den nejméně stokrát. Právě to se stalo mně už na střední škole. DYS vidí a slyší slova, která dobře zná, jako kdyby je slyšel poprvé, mozkem nezatíženým informacemi, které si pamatuje. Přijde s naprosto novým řešením. Hned vymyslí příběh z jednoho slova, ale něco dobře napsat či zopakovat, to už je potíž. DYS dítě zpravidla i velice špatně mluví – ne že by špatně slyšelo, ale slyší jinak. Já jsem například ve 4 letech říkala: „Kdybychom šli tam zítra do…“ Místo slova „hračkářství“ jsem říkala „raz-dva-tři“. A takových slov jsem měla více – tedy mám je dodnes. Moji bratři, maminka, babička i neteř jsou a byli DYS (tatínek ne).


Orientace nejen v prostoru, ale i na stránce knihy

Dospělí DYS mnohdy neřídí automobil, a pokud ano, vpravo či vlevo pro nás není příliš důležité. Vidíme to, co vidíme, a podle toho jedeme. (Já osobně automobil neřídím, ani jsem se o to nepokoušela, ale vím to z vyprávění řidičů DYS.) Začnete-li DYS vysvětlovat, že je něco vpravo a pak vlevo, kam má jít, případně mu dáte mapu do ruky, stejně si ji obrátí vzhůru nohama. Pokud mi řeknete „Jdi dolů“, musím si představit ten kopec. Nemůžete ani používat názvy, například: „Sejdeme se v restauraci Na Vyhlídce.“ Musíte upřesnit, že se tam něco odehrávalo, že je poblíž něco, co lze popsat tvarem (třeba hodiny ve tvaru…).

Kdybyste uvedli pouze název, bude DYS s jistotou čekat jinde, v restauraci s podobným názvem. Pokud DYS naviguje, skoro pokaždé vám řekne „tam vpravo“, a ukazuje přitom doleva. Opravdu to nedělá schválně. Tak je tomu i při čtení knihy. Může se stát, že děti mají též jiné vnímání orientace – nejen zprava doleva, ale také shora dolů (jednoduše řečeno). Oči jezdí po stránce, a když se to spojí s koncentrací, dítě za chvíli neví, ani co čte, a zcela zapomene, kde je. Dáte-li při milovaném tělocviku pokyn vpravo bok, na milion procent se ti s diagnózou DYS budou točit jako holub na báni. Pokud jde o cizí jazyk, mluvím anglicky. V tomto jazyce jsem i studovala na univerzitách v Jihoafrické republice a Paříži. Rozumím německy. Cizí jazyk jsem se samozřejmě nejlépe naučila v přímo terénu.


Unavte se četbou

Můj osobní zhruba šestiletý průzkum mi potvrdil, že spousta lidí s DYS trpí nespavostí. V odborných publikacích se to sice do souvislosti nedává, ale myslím, že to souvisí s koncentrací a neschopností se uvolnit. Pořád se musíte hýbat, přetáčet, nohy jsou samy v pohybu, je to prostě „narušením nervové soustavy“. DYS zkrátka neumějí vypnout hlavu, pořád v ní něco „jede“. Než usnete, dokážete si vymyslet obrazy, které by vydaly na několik celovečerních filmů. Takové dítě je pak samozřejmě ve škole unavené. Mám na to trik – nejlépe je unavit se čtením či zapnout mluvené slovo, případně zvuky přírody (např.
deště).


Vysoká škola a DYS?

Jednou mi přišel dopis od psycholožky, že její syn musel odejít z vysoké školy, protože mu nechtěli vytvořit speciální program, tedy jiný způsob zkoušek. Děkan na tuto podmínku nepřistoupil. Co dodat?

Mezi další profese, ve kterých se vyskytuje mnoho DYS, patří fotografové, kameramani, architekti, režiséři, zkrátka profese, u nichž je obraz na prvním místě. Náleží sem také piloti, což je zajímavé. Souvisí to s prostorem, „prostorem bez hranic“. Abychom však nejmenovali jen intelektuální profese, tak DYS může být výhoda i pro řemeslníky, např. zámečníky. Prostě pro všechny, pro které je důležité nejdřív vidět tvar, aby mohli třeba něco opravit, a pak hledají řešení. Je dost dobře možné, že vám takový řemeslník napíše špatnou fakturu, ale práci odvede dokonale. Sama mám vysokoškolské vzdělání a titul Ph.D. za svůj DYS projekt, žiji kvalitní život, živím se tím, co mě baví, za své umění dostávám mezinárodní ceny. Nevím, co víc bych si mohla přát. Nestydím se za to, že jsem „dysdebil“, považuji to za „dysdar“.

Celý text článku (se vsuvkami pro učitele) najdete ZDE.


Autorka je multimediální umělkyně s handicapem dyslexie a dysortografie, zakladatelka Dne dyslexie a neziskové organizace Umění a věda na podporu dyslektickým dětem. Vytvořila interaktivní testy a slabikář, které najdete na webu www.dys.cz.

Martin Macháček: DOKUMENTY 81. Reálná škola

Reálná škola je druhý z návrhů vzdělávacích projektů, které vznikly za podpory nadace Škola pro děti a jejichž autory byli pedagogové. Stejně jako Živá škola „nebyl vybrán k realizaci“, jak píše Jan Tupý ve své publikaci „Tvorba kurikulárních dokumentů v ČR“. Najdeme v něm myšlenky jako učení pro život, integrace předmětů, projekty, kompetence. I dnes může být inspirací pro školní vzdělávací programy.

Zdroj: Macháček, Martin: Reálná škola – nástin vzdělávacího programu. Praha: Nadace Škola pro děti 1995


„Obvyklé a užitečné“

Po obsahové stránce je hlavní změnou, kterou program přináší, revize dosavadního učiva. Základním kritériem, z něhož vycházíme, je, že základní škola má od dětí vyžadovat jen takové vědomosti, které jsou v naší společnosti obvyklé a pro praktický život užitečné. Toto kritérium je samozřejmě poněkud neurčité: jednu a tutéž vědomost může někdo považovat za obvyklou a užitečnou, jiný nikoliv. Při jeho aplikaci se však ukazuje, že sporných případů je relativně málo. Na jedné straně se v našich základních školách děti musí učit množství faktů a termínů, jejichž znalost ani hodně zanícený odborník nemůže označit za ve společnosti obvyklou a pro praktický život užitečnou; namátkou můžeme vybrat termíny jako geosféra nebo elektronegativita, a kdo se bude probírat učebnicemi pro základní školu (a to i novými, napsanými v posledních několika letech), bez potíží najde takových pojmů tisíce.

A na straně druhé existuje množství vědomostí, dovedností a schopností, které v životě nesporně užitečné jsou, jimiž se však základní škola prakticky vůbec nezabývá. Budeme-li sledovat, o co se lidé v životě starají nejvíc, zjistíme, že to nejsou vědecké systémy, ale zdraví, peníze a mezilidské vztahy; a právě těmto oblastem věnuje dnešní škola daleko méně pozornosti, než by si zasloužily. Ke škodě jednotlivců i celé společnosti: kdyby se například aspoň čtvrtina absolventů základní školy naučila zdravému ekonomickému myšlení, stane se náš stát během jedné generace ekonomickým tygrem.

Protože získání speciálních odborných vědomostí nepovažujeme za užitečné pro běžný život běžného člověka, nechceme zpochybňovat význam těchto vědomostí ve vzdělání vyšším nebo speciálním a nechceme je vylučovat ze základní školy zcela. Je potřebné a užitečné, aby se děti, které pro to mají předpoklady a zájem, setkaly i na základní škole s přiměřeným množstvím takových vědomostí – první, byť ještě velmi hrubé seznámení se s nimi jim pomůže v pozdějším studiu. Je však plýtváním prostředky, když se do téhož nutí i ty děti, které pro to předpoklady nemají a které tyto vědomosti v životě potřebovat nebudou. Reálná škola tedy musí poskytovat tak pružnou nabídku, aby si z ní učitelé mohli vybírat varianty vhodné pro nejrůznější úrovně žáků.


Porozumění místo memorování

V typické dnešní škole se hlavní důraz klade na zvládnutí co největšího objemu vědomostí. Zkoumáme-li užitečnost takového přístupu, vyvstanou před námi dvě otázky. Jednou jsme se už zabývali: budou děti ve svém dalším životě tyto vědomosti potřebovat? Teď se obraťme k otázce druhé: zda děti ty vědomosti, které by jim v životě opravdu mohly být užitečné, při vhodné příležitosti i umí aplikovat. Zkušenost ukazuje, že tomu tak v mnoha případech není. Je například známo, že většina absolventů základní školy neumí používat vzorečky, které se ve škole naučili nazpaměť: setkají-li se totiž s praktickým problémem, nepoznají, který vzorec by jim mohl pomoci nebo co vlastně mají do vzorce dosadit.

Ukazuje se tedy, že naučit se něco nazpaměť bez hlubšího porozumění je zbytečné. Reálná škola klade velký důraz na to, aby jakákoliv nová vědomost, kterou přináší, byla doprovázena porozuměním schopností tuto vědomost aplikovat v praxi, mimo školu. je jasné, že Skutečného porozumění nelze u většiny žáků dosáhnout pro celý dnes vyžadovaný objem vědomostí. To je další argument pro revizi tohoto objemu. Vyřazených vědomostí přitom není třeba litovat, protože mít vědomost a nebýt schopen ji aplikovat je zcela zbytečné.

Toto nové pojetí se může doškol zavádět jen současně s postupnou modernizací kritérií pro přijímání na střední školy. Dokud budou střední školy hodnotit uchazeče o studium podle toho, kolik si pamatuje speciálních odborných termínů, bude i základní škola pod tlakem rodičů tyto termíny učit, bez ohledu na jejich užitečnost a na to, jak je uchazeč umí aplikovat. Naštěstí i střední školy postupně zjišťují, že student schopný samostatně pracovat s informacemi a samostatně řešit problémy se v nich i v dalším životě uplatní lépe než student, který se dokáže před přijímacími zkouškami namemorovat hromadu špatně pochopených faktů. Přijímací zkoušky se tedy pomalu mění; klade se v nich méně důrazu na encyklopedicka fakta a více na duševní schopnosti uchazeče.


Nové předměty

Jestliže shledáme, část učiva, které se dnes probírá, neužitečným a nahradíme jej něčím, co bude pro děti zajímavější i užitečnější, může se ukázat, že je výhodné toto nové učivo organizovat do nových předmětů. V naší ukázce navrhujeme pět nových předmětů: hospodářství, právní výchovu, zdravotní výchovu, rodinnou a společenskou výchovu a konečně profesní výchovu. U některých předmětů navrhujeme nové názvy, které lépe vystihnou jejich obsah – např. estetická výchova místo výtvarná výchova, neboť v našem pojetí by tento předmět měl zahrnovat i zařizování interiérů, sadové úpravy, aranžování květin, oblékání a líčení.

Nechceme podceňovat problémy, které by každá škola musela řešit při zavádění nových předmět.: nedostatek vhodných učitelů, nedostatek učebnic, nedostatek zkušeností. Předpokládáme, že školy, které shledají užitečnost navrhované látky, začnou jejím postupným začleňováním do blízkých předmětů už existujících, například hospodářství do občanské výchovy nebo zdravotní výchovu do přírodopisu. Až po získání určitých zkušeností, případně i po vydání vhodných učebnic mohou přeskupit učivo do samostatných celků, předmětů, podle věcných souvislostí. Pouhé přejmenování je samozřejmě jen formální záležitostí; to, aby se žáci naučili pěkně a účelně si zařídit byt, je daleko důležitější než to, jak se jmenuje předmět, v němž se to učí.

Je třena zdůraznit, že členění do předmětů, i když je u nás tradiční, není nikterak nutné. Alternativou, která se na některých školách může prosadit, je práce ve víceoborových projektech. V těch děti prací s určitým cílem získávají kompetence z různých oborů současně, například z biologie (pěstování rostliny a její pozorování), technické výchova (postavení skleníku pro tuto rostlinu), matematiky (grafické znázornění jejího vývoje), hospodářství (prodej výpěstků a sestavování ekonomické bilance projektu), informatiky (publikace této zprávy pomocí počítače) ap. Z pedagogického hlediska má tato forma nezanedbatelné přednosti proti členění do monodisciplinárních předmětů: děti se učí nahlížet na každou práci z mnoha hledisek najednou, učí se práci dovést do konce a nezastavit se v ní, když dosáhne hranic jednoho oboru ap. Z těchto důvodů je vhodné, aby školy postupně přejímaly i projektovou formu výuky, i když je organizačně náročnější a je s ní v naší zemi zatím málo zkušeností. Některé publikace Reálné školy budou obsahovat i náměty na tyto multidisciplinární projekty.


Mezipředmětové kompetence

Na vzdělávání se u nás tradičně pohlíží jako na předávání vědomostí. I když vědomosti jsou důležité, tvoří jen jednu z mnoha stránek vzdělávání. K tomu, aby se žák úspěšně začlenil do společnosti a co nejlépe uspokojoval své potřeby, jsou nutné i rozmanité dovednosti (např. umět číst a psát), schopnosti (např. schopnost soucitu, schopnost prožitku výtvarného díla), návyky (např. návyk slušného chování, hygienické návyky), postoje (např. záporný postoj k nepoctivosti) a osobnostní vlastnosti (např. odvaha, podnikavost). Všechny tyto složky vzdělání budeme, jak je obvyklé, nazývat jedním slovem kompetence.

Reálná škola usiluje o to, aby vzdělávání rozvíjelo jednotlivé kompetence harmonicky, aby žádná důležitá kompetence nebyla opomíjena. Mnohé z kompetencí (zejména dovednosti a vědomosti) mají přirozenou souvislost s určitými obory a předměty a není pravděpodobné, že by byly na základní škole zcela opomenuty. Existuje však řada kompetencí, které žádný svůj „mateřský“ předmět nemají, a proto se na našich školách tradičně opomíjejí. Jako příklad uvedeme některé z nich:

– Žák by měl umět kriticky hodnotit informace, posoudit jejich pramen (jeho spolehlivost a nezaujatost), jejich úplnost, bezrozpornost, užitečnost. Měl by také mít návyk každou novou informaci takto hodnotit a až potom rozhodnout, zda a jak ji využije.

– Měl by se umět obracet k realitě jako ke konečnému arbitru, zejména pozorováním a pokusem. Měl by mít návyk nespoléhat se na autority, tradici ap. tam, kde by mohly být se skutečností v rozporu.

– Měl by umět prezentovat své výsledky, zejména je přehledně uspořádat, utřídit podle důležitosti a vzájemných vztahů, vyjádřit je, kde je to vhodné, technicky, např. grafem nebo náčrtkem, formulovat nejdůležitější závěry a jasnou argumentací je obhájit.

– Měl by také rozpoznat chybu; kde je to možné, odhadnou její závažnost nebo velikost a důsledky; vyvodit z jejího výskytu náležité závěry pro další práci.

Tato ukázka není zdaleka vyčerpávající; každý čtenář by ji jistě dokázal rozšířit o řadu dalších kompetencí, které jsou pro praktický život užitečné. Při přípravě programu Reálná škola se budeme snažit, aby navrhované výukové postupy rozvíjely kromě kompetencí svázaných s jednotlivými disciplínami i nejrůznější kompetence mezipředmětové. Totéž by ovšem měli mít na mysli i učitelé při praktické aplikaci těchto postupů.


Aktivita dětí v hodině

Reálná škola usiluje o to, aby podstatně vzrostla duševní aktivita dětí během vyučování. Způsob, při kterém učitel vykládá novou látku a žáci se ji snaží zapamatovat, je poměrně málo efektivní a pro děti i málo přitažlivý. Metodické postupy, které Reálná škola učitelům nabízí, se snaží děti co nejvíc zapojit do práce v hodině, dát jim možnost prožívat samostatnou práci a mít z výsledků této práce radost.


Od blízkého k vzdálenému

Na našich základních školách převažuje při probírání učiva postup deduktivní, od obecného ke konkrétnímu, od vzdáleného k blízkému. Tak například zeměpis začíná vzdálenými světadíly a končí vlastní zemí; dějepis začíná starověkými civilizacemi a končí dneškem. Tento postup je sice logický, ale z psychologického hlediska nevhodný. Dítě nemůže překonat obrovský skok od své zkušenosti s naší přírodou a naším způsobem života k představě přírody Jižní Ameriky nebo způsobu života ve staré Mezopotámii. Výsledkem je, že jeho představy o vzdálených krajích nebo vzdálené minulosti jsou velice ploché, deformované. Reálná škola se proto všude, kde je to možné, pokouší o postup od známého k neznámému, od blízkého k vzdálenému, od konkrétního k obecnému.

(str. 4–8)

Návrh dále obsahuje charakteristiku předmětů a ukázky metodického zpracování. Bohužel text ke stažení nám není dostupný. Snad byste publikaci našli někde v knihovnách.

Autor návrhu fyzik RNDr. Martin Macháček je dnes dlouholetým starostou Ondřejova, je autorem několika učebnic fyziky a píše blog na Aktuálně.cz, např. zajímavý třídílný článek Fyzika nazpaměť.


Další díly seriálu najdete ZDE.

Jana Hanšpachová, Zdeňka Křížová: Praktická angličtina pro děti. Aby se rychle rozmluvily

Kniha nabízí základní potřebné věty pro každodenní komunikaci s dospělými i vrstevníky.

Posiluje schopnost dětí rychle a správně reagovat na otázky a aktivně se ptát, něco podle potřeby požadovat, poděkovat, vyjadřovat své pocity apod. Děti se pomocí jednoduchých her a aktivit seznamují se slovní zásobou, která pro ně bude užitečná v běžné komunikaci.

Knihu využijí učitelé a učitelky mateřských škol a na prvním stupni základní školy, lektoři angličtiny i rodiče.

PhDr. Jana Hanšpachová je učitelkou na základní škole. Je autorkou úspěšných knih z Portálu Hry pro maminky s dětmi a Veselé hry s malými dětmi a spoluautorkou knih Angličtina plná her, Pohádková angličtina a Angličtina v říkadlech.

Zdeňka Křížová působila jako učitelka na základní škole, lektorka kurzů angličtiny pro učitele, metodička a recenzentka učebnic angličtiny pro základní školy. Je spoluautorkou knihy Angličtina v říkadlech.

Více informací najdete ZDE.

Indikátory pokroku ve vzdělávání

Ústav statistiky UNESCO (UNESCO institute of Statistics – UIS) zveřejnil nový návrh indikátorů pro sledování pokroku na poli vzdělávání ve světě s výhledem do roku 2030.

Zdroj: Scio 4. 6. 2015


Nový soubor indikátorů je výsledkem diskuse a konzultací, jichž se zúčastnilo přes 200 organizací a jednotlivců ze 67 zemí světa.

Z konzultací vyplynuly následující hlavní změny:

1. tři nové indikátory pro sledování nerovností nejen ve vzdělávacích výsledcích, ale v systému vzdělávání (např. otázka jazyka výuky, dostupnost zdrojů pro znevýhodněné skupiny a výše nákladů na vzdělávání, které vynakládají domácnosti),

2. tři nové indikátory zaměřené na obsah kurikula (sledují přítomnost programů věnovaných rozvoji globálního občanství, sexuální výchovy a výchovy v oblasti lidských práv),

3. dva nové indikátory pro sledování dostupnosti ICT infrastruktury ve školách a indikátor posuzující dostupnost technologií pro žáky se znevýhodněním,

4. indikátor zaměřený na četnost útoků ve školách na žáky či vyučující a dále potřeba sledovat zapojení žáků do konfliktních situací, zejména ve skupinách migrantů.

Otázka rovnosti v přístupu ke vzdělávání zůstává prioritou při sledování vzdělávacích systémů po roce 2015.

Zdroj.

Praha 12 má přípravné třídy už 18 let

Zatímco v řadě škol představují přípravné třídy naprostou novinku, v městské části Praha 12 mají dlouholetou tradici. Jako první zde totiž otevřela přípravnou třídu Základní škola profesora Švejcara již v roce 1997!

Další přípravnou třídu v Praze 12 otevřela následně Základní škola Rakovského a Základní škola a mateřská škola Smolkova. Zájem o přípravné třídy je totiž opravdu velký. Přípravné třídy ve značné míře využívají i děti s odlišným mateřským jazykem, kterým je zde věnována podpora při osvojení základů češtiny.

„V současné době má povolení otevřít přípravnou třídou celkem 5 základních škol, které MČ Praha 12 zřizuje. Od září 2015 jsou v Praze 12 v provozu ještě přípravné třídy v Základní škole a mateřské škole ANGEL a v Základní škole Zárubova. Většina přípravných tříd je naplněna do maximálního počtu 15 žáků,“ říká k této problematice místostarosta městské části Praha 12 Zbyněk Boublík.

Přípravné třídy základní školy jsou určené pro děti v posledním roce před zahájením povinné školní docházky, u kterých je předpoklad, že zařazení do přípravné třídy vyrovná jejich vývoj, přednostně děti, kterým byl povolen odklad povinné školní docházky. Přípravnou třídu lze zřídit, pokud se v ní bude vzdělávat nejméně 10 dětí. Ke zřízení přípravné třídy základní školy je nezbytný souhlas krajského úřadu. O zařazení do přípravné třídy rozhoduje ředitel školy na žádost zákonného zástupce dítěte a na základě písemného doporučení školského poradenského zařízení. Obsah vzdělávání v přípravné třídě je součástí školního vzdělávacího programu.

Válení po koberci? Alternativní školy fungují, říká odborník

Podle prorektora Univerzity Pardubice Karla Rýdla, který se od devadesátých let věnuje výzkumu netradičního školství, mají děti z alternativních škol dobré výsledky.

Zdroj: Markéta Hronová, Aktuálně.cz 31. 8. 2015

Bude mému dítěti lépe v alternativní škole, kde tolik nezáleží na výsledcích, ale více na prožitcích? Dostane se potom na vysokou školu, nebudou mu chybět znalosti? Tyto otázky si pokládají někteří rodiče předtím, než zapíší své dítě do školy. Podle Karla Rýdla, prorektora Univerzity Pardubice, který se výzkumu alternativního školství věnuje už od devadesátých let, se nemusejí bát. Děti z těchto škol mají dobré výsledky.

Aktuálně.cz: Přibývá podle vás takzvaných alternativních škol?

Ano, a hodně. Přibývá netradičních škol s novými programy, které se vracejí k historii. S Waldorfskou pedagogikou, montessori, daltonským plánem. Přicházejí s demokratickými obsahy, s liberálním přístupem, vychází z nejnovějších výzkumů – z toho, co tradičnímu školství pořád nedochází – že by měl změnit celou metodiku přístupu k dětem.

A to je ten důvod, proč alternativ přibývá, že se tradiční školy pomalu přizpůsobují dnešní době?
Já bych to odlišil. Důvody jsou podle mě tři. Zřizovatelé se snaží pracovat podle zákonů. Ty dělají politici na základě určitých připomínek, ale mnoho se jich tam nedostalo. Změna školského zákona z roku 2005 umožnila, aby si každá škola pedagogicky mohla jít svou cestou, pokud to schválí zřizovatel. Jenže ti tomu většinou nerozumí, bojí se, že škola bude extravagantní, nepřijdou do ní děti a podobně. Alternativní školy pak většinou zakládají soukromníci či církve, málokdy stát nebo obec.

Druhá věc je, že skončila vlna nadšení z devadesátých let. Učitelé jsou už pod tlakem nových rodičů, kteří o alternativu mají zájem. Chtějí se starat o způsob vzdělání, do jaké školy bude dítě chodit, kdo se mu bude věnovat, jakými osobnostmi jsou učitelé, vychovatelé. To pozoruji velmi silně. Spousta mladých rodičů se na mě obrací se žádostí o pomoc, kontakty, rady, na co se soustředit, kde takové školy jsou, jakým způsobem je zakládat a podobně.


Novým iniciativám chybí podpora

Co dělají školy špatně?

Já mám k tradičnímu školství tři základní výtky. Zaprvé: nové poznatky se velmi málo dostávají do přípravy učitelů. Ta je pořád hodně orientovaná na znalosti místo na poznatky dětí. Přitom to se zásadně proměnilo.

Jak?

Děti mají přístup k informacím, který předchozí generace neměly. Nechci zobecňovat, ale vidím to na své vnučce a vnukovi, běžně v devíti letech pracují s internetem.

Co je druhá věc?

Nově vznikajícím iniciativám chybí podpora. Spíše je všichni vnímají jako něco nepatřičného. Veřejnost nechápe, proč chtějí měnit něco zažitého, když tolik generací takovou školou prošlo a taky to přežilo. Pro mě je to velmi hloupý argument, ale pořád funguje. Informace z jiných oborů než pedagogických se neberou jako nosné, hlavně medicínské, psychiatrické. I když se už ví, jak mozek funguje a co je příčinou určitých selhávání, tak pedagogika to ve svých teoretických východiscích nezohlednila. Pořád se opakují věci jako tresty a odměny, složky výchovy, které byly dominantní ve stylu: učitel může všechno, žák poslouchá a je hodný.

Co vůbec znamená alternativní školství pro tradiční školství? Sám jste říkal, že je to spíše záležitost soukromých či církevních škol, není to ohrožení státního, spíše tradičního školství?
Pokud alternativy někdo bere jako ohrožující, je to jeho soukromý problém. Já znám řadu učitelů na tradičních školách, kteří přebírají spoustu metod z alternativních směrů ve své třídě. Škola jako celek na to není připravená, ale učitel může třeba ještě s kolegou jinými metodami učit.

To funguje?

Někdy to přináší problémy do sboroven. Když dva tři učitelé učí v jedné třídě zábavně, dětem se to většinou líbí víc a takové učitele mají raději než ty, kteří jdou tradiční cestou. V komunikaci mezi učiteli se to pak projeví. Ale to nevnímám jako ohrožení, ale spíše jako ukázku toho, že je tu možnost výběru, jak učit. V zákoně je dokonce pod vzdělávacími cíli napsáno, že to není naučit, ale naplnit osobnost.

Celý text si můžete přečíst ZDE.

Až 15 000 návštěvníků se letos očekává na Vědeckém jarmarku

Dne 9. září 2015 se bude konat na Vítězném náměstí v Praze 6 – Dejvicích (stanice metra Dejvická) již 3. ročník Vědeckého jarmarku, akce zaměřené na popularizaci vědy a techniky.

Organizátoři letošního Vědeckého jarmarku (Věda nás baví o. p. s., Vysoká škola chemicko-technologická v Praze (VŠCHT), České vysoké učení technické v Praze (ČVUT) a Ústav organické chemie a biochemie (ÚOCHB) Akademie věd ČR) věří, že účast návštěvníků všech věkových kategorií na letošní populárně-naučné, interaktivní akci, opět překoná předchozí ročníky.

Vědecký jarmark nabízí dětem školního věku, studentům, pedagogům i rodičům celodenní program, zaměřený na povzbuzení zájmu české mládeže o vědu a techniku v každodenním životě. Program letošního ročníku obsahuje bohatý výběr interaktivních ukázek vědeckých a technologických znalostí či dovedností v praxi. Například: společnost Škoda Auto na svém stánku předvede fungování učňovského vozu Škoda Funstar, ČD Telematika návštěvníky seznámí s funkcí optických vláken, Unipetrol předvede fungování technologií používaných piloty Formule 1. Skupina ČEZ zajímavou formou dokáže nezbytnost elektřiny v dnešním světě a svou Energy zónu. Návštěvníci všech věkových kategorií budou mít možnost navštívit mobilní planetárium. Vědu a techniku hravě představí společnost Techmania.

Zástupci akademické obce, kteří Vědecký jarmark spoluorganizují, a kterého se zároveň účastní jako vystavovatelé, také připravili rozsáhlý vzdělávací program. Na Vědecký jarmark bude dohlížet funkční vzducholoď, roboti a formule z ČVUT, uvidíte různé formy hoření na raketové základně VŠCHT. ÚOCHB AV ČR ukáže neviditelné kresby, které se využívají při ochraně bankovek nebo při špionáži.

Do programu se letos zapojí 10 fakult Univerzity Karlovy se zajímavými prezentacemi. Součástí akce budou odpolední přednášky v dejvickém kampusu v budově VŠCHT.

Vědecký jarmark začíná v 8:30 a pokračuje, až do 17:30 hod. Slavnostní zahájení proběhne v 9:30 hod. uprostřed areálu konání akce, kde prof. RNDr. Václav Pačes, DrSc. spolu s radní Hlavního města Prahy pro oblast školství a sociální politiku, paní Ing. Mgr. Irenou Ropkovou, oficiálně uvítají návštěvníky akce. Promluví také zástupci partnerských institucí.

„Těší mne, že zájem o akci Vědecký jarmark každý rok roste. Naši partneři, ať ze soukromé sféry nebo z akademické obce, nás stále překvapují novými nápady. Věříme, že i letos žáci, studenti pedagogové a další návštěvníci na Jarmarku najdou spoustu zajímavostí dokazujících význam vědy v každodenním životě. Chceme děti nadchnout pro vědu. Ukážeme dětem, jak funguje automobil, robot nebo vzducholoď. Mohou si vyzkoušet, jak poznat pravou bankovku. A to vše je jen zlomkem exponátů a experimentů, které budou na Vědeckém jarmarku k vidění,“ popisuje akci Vědecký jarmark Charles Peake, zakladatel o.p.s. Věda nás baví.

Mladí návštěvníci budou také mít možnost pořídit si „selfies“ a poslat je do soutěže o nejlepší fotografii z akce. Výherci obdrží drobné ceny. Vstup na akci je zdarma a návštěvníci všech věkových kategorií jsou srdečně vítáni.

Bližší informace o akci a programu jsou postupně doplňovány na webu www.vedeckyjarmark.cz. Dále mohou zájemci získat aktuální informace na Facebooku a na Twitteru.

Jana Hrubá: DOKUMENTY 80. Živá škola

V roce 1995 byl vydán Nadací Škola pro děti „návrh základních stavebních kamenů pro tvorbu vzdělávacích programů na základních školách – Živá škola“. Pro školy, které se zamýšlejí nad profilem absolventa, může být zajímavou inspirací.

Autory publikace byli Jan a Pavel Cindrovi, Ondřej Hausenblas a Miluše Havlínová. Svými nápady a spoluprací se na jejím vzniku podíleli Oldřich Botlík, Václav Nýdl, David Souček, Vlaďka Spilková a Ondřej Šteffl.

Autoři v úvodu píší: „…Víme, že mnozí dobří učitelé trpce nesou to, jak jsou ve svém úsilí o zlepšování školské výuky svazováni dosavadními osnovami, předpisy a také nedostatkem lepších programů i učebnic. Náš návrh chce být přípravou na lepší časy: nově vymezuje strategii vzdělávání žáků a zároveň má pomoci školám naplňovat výuku lepším programem, tématy a činnostmi důležitějšími pro žákův život.“ (str. 3)

Zdroj: Cindrovi, Jan a Pavel, Hausenblas, Ondřej a Havlínová, Miluše: Živá škola – návrh základních stavebních kamenů pro tvorbu vzdělávacích programů na základních školách. Praha: Nadace Škola pro děti, 1995.


K čemu měl návrh Živé školy sloužit?

„Chceme školám, rodičům i pracovníkům ve správě dát k dispozici plán, který jim pomůže vystavět takový vzdělávací program, jenž by co nejlépe odpovídal podmínkám a záměrům jejich školy…

Návrh Živé školy nabízí něco, co dosavadní staré osnovy ani ministerské osnovy Obecné a Občanské školy nabídnout nedokážou:
– chceme ukázat, k jakým cílovým kvalitám žákovy osobnosti má škola směřovat,
– chceme vymezit takové oblasti poznávání a vědění, které jsou dány věcnými souvislostmi i spojitostí se žákovým životem, a nikoli dělením do vědních oborů, které je pro žáky základních škol nepřirozené,
– chceme propojit poznatky a činnosti žáků s tím, k čemu mají sloužit, tj. obnovit učitelovo i žákovo vidění významu každého z poznatků a každé z činností.“ (str. 3–4)

Východiska návrhu:
1. Kladné vztahy žáka k účastníkům a okolnostem vzdělávání.
2. Důležitost rozvíjení všech stránek osobnosti.
3. Důraz na individuální cestu každého žáka za vzděláním.
4. Potřeba dítěte vzdělávat se ve skupině svých vrstevníků.
5. Svobodné postavení učitele a školy.


Hodnotové cíle

V této publikaci je pozornost zaměřena především na hodnotové cíle – kvality žákovy osobnosti. To je věc, nad kterou by se měl zamýšlet každý pedagogický sbor, každý rodič. Dlužno říci, že jejich formulace jsou i po dvaceti letech stále aktuální. Autoři o tom píší:

„Při formulování těchto kvalit museli vzít autoři návrhu v úvahu to, co bude člověk – absolvent základní školy potřebovat ke svému hodnotnému životu jako dospělý. Cíle školy tedy musejí být ve shodě se životními potřebami jedince v nadcházejícím počátku tisíciletí. Tyto potřeby ovšem vždy souvisejí s potřebami, které zájem jedince přesahují:

1. Lidské společenství potřebuje budovat vnitřní soudržnost založenou na vzájemném chápání, toleranci a přínosném soužití.

2. Lidé potřebují žít na planetě jako celku a jako takovou ji též ochraňovat (aby svými jednotlivými činnostmi nezpůsobovali škody místně i časově vzdálené).“ (str. 5)

„Nejde samozřejmě o nějaké „nové“ či „specifické“ vlastnosti, které by měly být pěstovány jen u žáků Živé školy; jedná se o dnes obecně uznávané lidské kvality, které člověku umožňují žít zdravý a bohatý život, podílet se na životě společnosti a ovlivňování budoucnosti. Tyto kvality by se tedy měl snažit pěstovat a rovnoměrně rozvíjet každý člověk. Zvlášť důležité je to v případě rodičů a učitelů, kteří – třebaže si to ne vždy uvědomují – představují pro své žáky významný vzor. Tyto kvality najdete popsány v oddílu nazvaném „DUHA“…

Profil absolventa Živé školy slouží jako meta, jako vytčený ideální stav, o který učitel se žáky usiluje a který má stále na mysli, když vytváří vyučovací program, své lekce, projekty, hodiny, cvičení nebo akce.

Vymezením obecných kvalit absolventa chceme pomáhat k tomu, aby škola nezapomněla na žádnou z důležitých oblastí rozvoje osobnosti žáka. Vymezením hodnotových cílů, které tyto obecné kvality pomáhají konkretizovat a naplňovat, pomáháme najít a upřesnit ty složky vzdělávání, které bývají zakryty a vytlačeny při pouhém probírání témat „učiva“ a při procvičování jednoduchých dovedností.

Jaký absolvent školu opustí, to se nedá určit ani „zajistit“ předepsáním učiva, metod ani cílů. Bude to záležet mimo jiné na tom, jak dalece si učitel i žák budou vědomi toho, PROČ ve škole dělají to či ono… (str. 6)


DUHA. Soubor kvalit žákovy osobnosti

„Vše, co se žáky ve škole děláme, má mít pro žáka i pro učitele jasný smysl: K čemu je to dobré. Pro školu, která má připravovat lidi jedenadvacátého století, je tedy nezbytné ujasnit si a pojmenovat, jaké vlastnosti a kvality chce ve svých žácích rozvíjet, k čemu je chce vést.

Nad veškerými školními činnostmi žáků i učitelů se tedy klenou nejobecnější stránky osobnosti absolventa Živé školy jako mety, k nimž se zaměřuje úsilí učitelů i žáků. Tento souhrn nejobecnějších kvalit člověka představujeme v našem návrhu jako duhu složenou z jednotlivých barev. Každý člověk by měl (snad v různé míře) všechny z barev této duhy ve své osobnosti zahrnovat. Teprve složením všech barev vzniká světlo bílé, složením kvalit, které naše duha obsahuje, se utváří člověk dobře připravený k samostatnému bohatému životu.

Ty kvality, které v dalších odstavcích uvádíme, nejsou většinou překvapujícími novinkami. Přestože je mnozí učitelé znají, není časté, že by se podle nich rozhodovalo při tvorbě osnov, učebnic, při přípravě vyučovacích hodin. Avšak právě to pokládáme za vážný nedostatek dnešní vzdělávací praxe.

Projekt Živá škola obsahuje nejenom výčet a popis těchto obecných kvalit absolventa, ale také ukazuje, jak se k němu dá při práci ve škole přihlížet, jak se podle barev duhy dá kontrolovat, zda naše programy a hodiny neopomíjejí některé z důležitých cílů… (str. 11)

Každá kvalita je doprovázena anotací a podrobnějším vysvětlením – příklad můžeme vidět u prvního bodu.


Tolerantní člověk schopný soužití s ostatními lidmi

Umí žít v sociální skupině, respektovat i spoluutvářet její pravidla. Uvědomuje si, že jeho vlastní pohled je jedním z mnoha různých, a dokáže nahlédnout podstatu předsudků. Má tolerantní postoje k druhým lidem, jejich názorům a hodnotám. Rozpoznává netolerantní postoje a staví se proti nim.

Žák se učí žít v sociální skupině, respektovat její pravidla i ovlivňovat její kvalitu. Učí se vyžívat svých zkušeností a představ k pochopení postojů, pocitů a chování druhých a dále rozvíjí schopnost vcítění, vžít se do situace druhého. Získává úctu k dobrým vlastnostem druhých lidí.

Žák získává základy slušného chování, učí se společensky a taktně chovat, být ohleduplný, podle situace však i obezřetný. Uvědomuje si nezbytnost odporování zlu v jakékoliv podobě. Učí se chápat, že tolerování protispolečenského jednání je také protispolečenské, např. lhostejnost nebo snaha vycházet dobře za každou cenu. Učí se aktivně bránit práva svá i druhých.

Žák se učí chápat význam trestu: uvědomuje si, že spravedlivý trest nesnižuje, ale „očisťuje“ od viny; umí se potom chovat – není ponížený ani neponižuje.

Žák se učí chápat, že jeho osobní pohled na svět je jen dílčí, a uvědomovat si, že to nemusí být pohled jediný a všeobecně přijímaný. Učí se chápat, že svých postojů a názorů nelze používat jako měřítka k vysvětlení a hodnocení životního stylu, chování, hodnot a světového názoru jiných. Poznává, jak je pohled závislý na věku, pohlaví, profesi, postavení, třídě, náboženství, přesvědčení, rase, národnosti, ideologii, jazyku a kultuře, ale např. i na náladě. Učí se přijímat jiné úhly pohledu a být připraven svůj pohled podle nich upravit, bude-li to považovat za správné.

Žák se učí rozpoznávat, které z názorů jsou předsudkem, chápat, kde se berou, a to, jak předsudky mohou vést k diskriminaci v rámci věku, třídy, vyznání, ideologie, etnické skupiny, jazyka, národnosti či rasy. Rozvíjí způsoby, jak proti předsudkům bojovat.

Poznává, že v lidském světě není svět naší (západní) kultury jediný, že existují i jiné kultury a způsoby života lidí a že nejsou jen pro svou odlišnost špatné nebo horší než náš způsob. Snaží se porozumět odlišnému způsobu života lidí jiných kultur, sociálních, zájmových a generačních skupin a tolerovat a respektovat jejich hodnoty, názory, majetek i jejich instituce a zvyky. Učí se rozpoznávat netolerantní postoje a stavět se proti nim.

Žák si osvojuje zásady rovnosti jako základ, na němž se budují vztahy mezi jednotlivci, skupinami, společnostmi. Poznává a chápe principy a fungování demokracie v osobním i společenském životě. Žák získává občanské a právní vědomí, včetně vědomí povinností, chápe nutnost dodržování norem a ctění práv druhých.

Žák poznává cesty a techniky užitečné pro zapojení se do života školy i společnosti a zkouší si je také v praxi, aby ověřil a prohloubil svůj cit a schopnosti jednat s lidmi a schopnosti účastnit se společenského a politického dění. Žák poznává a učí se používat mechanismus kolektivního rozhodování (volby, hlasování ap.).

Žák rozvíjí svůj cit pro svátečno; rituál (společenský obřad) a svátek poznává jako prvky soudržnosti společnosti a identity jejich členů.


Člověk schopný jasného vyjadřování a účinného dorozumívání

Dobře rozumí tomu, co slyší nebo čte. Dokáže v cizím i vlastním projevu postihnout jak podstatu věci, tak i postoje a záměry účastníků komunikace. Své vyjadřování přizpůsobuje svému záměru, adresátovi svého projevu i okolnostem dorozumívání. Při dorozumívání je pozorný a zaujímá aktivní postoj. Je ochoten se dorozumívat, snaží se předvídat a odstraňovat zábrany během komunikace, přes ochotu k dorozumění je i kritický.


Dobrý spolupracovník

Dokáže se aktivně účastnit kolektivních her, pracovat ve skupině a v týmu. Má vůli spolupracovat k dosažení společných cílů. Umí se při spolupráci podřídit druhým i vést je podle potřeby. Své spoluhráče a spolupracovníky dokáže povzbudit.


Člověk se snahou o efektivní a prvotřídní práci

Prožívá radost z odvádění pečlivé práce. Má návyk posuzovat svou práci co do úplnosti, bezchybnosti i přesnosti (čistoty) provedení. Spolehlivě plní své povinnosti a nese zodpovědnost za své závazky. Rozeznává práci a produkty kvalitní od odbytých.


Člověk jasného a tvořivého myšlení, schopný řešit problémy a překonávat překážky

Dokáže se rozhodovat a řešit problémy ve všech oblastech života pomocí logického uvažování, intuice a efektivní práce s informacemi. Zároveň si uvědomuje, jaké důsledky s sebou to které rozhodnutí nese, posuzuje je a je za ně zodpovědný. Dokáže se oprostit od zavedených schémat myšlení a práce a nacházet netradiční a tvůrčí přístupy k řešení problémů.


Zvídavý člověk schopný samostatného poznávání a učení

Má touhu poznávat a je otevřený vůči vnějším podnětům. Dokáže pochybovat a kriticky hodnotit informace a ovládá různé způsoby získávání a zpracování informací. Dokáže se rozhodnout o tom, co se chce a potřebuje dozvídat, je cílevědomý a vytrvalý při svém učení.


Vyrovnaný člověk usilující o zdravý život

Má pozitivní vztah k sobě a svému zdraví, snaží se žít zdravým životem a rozvíjet se. Důvěřuje ve své duševní, fyzické a citové schopnosti, váží si sám sebe. Umí využívat svých schopností a dovedností, dokáže se prosadit, bránit manipulaci, překonávat krize.


Čestný člověk

Chová se podle běžně uznávaných morálních zásad, dodržuje dohodnutá pravidla, není nepřející a při svém jednání bere ohled na druhé. Ví, že některé prostředky jsou nepřijatelné, i když jde o velké cíle.


Člověk s citlivým vnímáním a prožíváním

Rozvíjí svou schopnost vnímání a vytváření krásna. Citový a estetický požitek je nezbytnou součástí jeho života.


Člověk schopný domýšlet souvislosti a nést zodpovědnost za budoucnost světa

Má úctu a pozitivní, nelhostejný vztah ke svému prostředí, uvědomuje si provázanost celého světa a svou vazbu na životní prostředí. Přijímá spoluzodpovědnost za budoucnost světa. Dnešní vývoj i své činy dokáže posuzovat i z dlouhodobé perspektivy.“

(str. 12–21.)

Publikace se dále zabývá školním klimatem, vhodnými formami hodnocení, definicí obsahových cílů, rozmanitosti výukových metod a uspořádáním a organizací výuky. Projekt počítal s dalšími etapami práce, ale k podrobnějšímu rozpracování záměrů už bohužel nedošlo. Přesto má tato publikace stále co říci i v současných podmínkách. Nebo zvláště v současných podmínkách.

Celý text si můžete stáhnout ZDE.


Další díly seriálu najdete ZDE.

Lenka Pecharová: Počítáme s vitaminy

Zábavná matematika pro 1. stupeň ZŠ – učební materiál, který v souladu s moderními pedagogickými požadavky podporuje mezipředmětové vazby.

Knihu tvoří 53 medailonků různých plodin. Každý medailonek se skládá z úvodních informací o daném ovoci či zelenině, často formou rozhovoru či příběhu. Následuje 6–8 slovních úloh, rozdělených podle úrovně obtížnosti. Většina kapitol obsahuje také tajenku, v závěru knížky je šifra.

Kniha je určená k práci s žáky 2.–5. ročníku ZŠ. Děti s ní mohou pracovat pod vedením pedagogů ve výuce, při samostatné práci doma, pod vedením rodičů, hodí se pro domácí vzdělávání, přírodovědné kroužky, organizace pracující s nadanými dětmi (slovní příklady pro 4. třídu mohou být vítány pro práci s mimořádně talentovaným žákem 2. třídy apod.). Vhodná je jako podklad pro skupinovou práci, kdy se žáci rozdělí podle zájmu o konkrétní plodiny, texty pro čtení s porozuměním, pomůcka pro projektové dny.

Lenka Pecharová učí ve Veselé škole (církevní základní a církevní základní umělecká škola). Je autorkou knihy Od blechy po slona (Portál, 2012).

Více informací najdete ZDE.

Zveme vás na semináře NF Rytmus

Nadační fond Rytmus připravuje pedagogické pracovníky na práci s dětmi ve společném vzdělávání.

V současné době máme akreditaci ke všem nabízeným kurzům. Pořádáme kurzy a semináře pro pedagogické pracovníky, asistenty pedagoga, rodiče, sociální pracovníky a realizujeme dílny pro žáky.

Kurzy a semináře vedeme formou diskusí, zážitkově, sdílíme zkušenosti, vzájemně se obohacujeme různými pohledy. Kreativními způsoby hledáme řešení konkrétních problémů, na které ve své práci či životě narážíte. V rámci kurzů společně hledáme cesty a zdroje vedoucí ke kvalitnímu začleňování dětí a dospělých do běžného života. Pracujeme s tím, co je nám k dispozici teď a tady.

Absolventi kurzů a seminářů se zorientují v oblasti začleňování dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Naučí se využívat účinné nástroje pro začleňování dětí vycházející z přístupu zaměřeného na člověka.


Školský zákon o dětech se SVP v běžné škole

Praha, 16. září 2015

Seznamte se se současnou legislativou vztahující se k inkluzivnímu vzdělávání a zorientujte se v nových školských předpisech. Na konkrétních příkladech vám ukážeme, jak se platné předpisy promítají do praxe.

Více informací ZDE.


Tvorba profilu na jednu stránku – metodické setkání

Praha, 5. října 2015

Profil na jednu stránku je souhrnem informací o dítěti či mladém člověku a způsobech podpory. Lze ho využívat ve škole či v sociálních službách jako jeden z nástrojů pro efektivní začlenění. Pomáhá ujasnit silné stránky, možnosti a způsoby podpory.

Více informací ZDE.


Seminář pro pedagogy a asistenty pedagoga

Praha, 16. října 2015

Jaké jsou kompetence asistenta pedagoga? Jaká je jeho role ve třídě?
Kdo žáka s postižením hodnotí a kdo mu vysvětluje učivo?
Jak spolu budeme ve třídě komunikovat?
Kdo jedná s rodiči?

Více informací ZDE.


Pro vaši školu připravíme seminář na objednávku přímo u vás ve škole.

Studentům poskytujeme slevu 25% z ceny.

Více informací ke kurzům na objednávku a kompletní nabídku kurzů ZDE.

Můžete nás kontaktovat:
Lucie Soukupová
lucie.soukupova@rytmus.org
tel.: +420 224 255 819
mobil: +420 733 185 689

Prvního září odstartovala největší sbírka na podporu vzdělávání v Česku

Sbírka Lepší škola pro všechny, na kterou loni poprvé přispívali čeští dárci, umožnila doučování stovek dětí z chudých rodin, vzdělávání stovek učitelů nebo provoz vzdělávacího portálu, kde si učitelé mohou zdarma stahovat filmy a výukové materiály. Letos sponzoři zdvojnásobí zasílané dary až do výše 3,4 miliónu korun.

Člověk v tísni, který spolupracuje s více než polovinou škol v Česku, ze sbírky podporuje provoz předškolních klubů pro nejchudší, školení učitelů nebo projekty pro aktivní žáky, které chtějí zlepšovat své prostředí.

„Spolupracujeme s učiteli i žáky na 3 300 školách v Česku. Působíme tam, kde chybí podpora státu. Učíme učitele pracovat s různě nadanými dětmi. Chceme, aby si žáci nejen něco zapamatovali, ale hlavně rozvíjeli svoje dovednosti a chápali svět v souvislostech. Doučujeme společně s dobrovolníky děti ohrožené školním neúspěchem,” přibližuje vzdělávací projekty Člověka v tísni její ředitel Šimon Pánek. Organizace svými vzdělávacími projekty například podporuje přes tři tisícovky dětí z chudých rodin, kterým český vzdělávací systém neumí nabídnout dostatečnou podporu, aby později nekončily v nekvalifikovaných pozicích nebo na sociálních dávkách.

Česko tím podle nedávno zveřejněné studie Univerzity Palackého a Člověka v tísni ročně přichází o několik miliard korun ročně. Děti, které Člověk v tísni podporuje, mají téměř stoprocentní úspěšnost v přípravě na běžnou základní školu. „Děti, které přicházejí z předškolního klubu Člověka v tísni, jsou na tom v porovnání s vrstevníky ze stejného prostředí výrazně lépe,“ říká Martin Košnar, ředitel ZŠ Předlice v Ústí nad Labem. “Poskytnutá podpora jim pomáhá zvládnout možné nedostatky, rozvíjí jemnou motoriku, učí, jak správně držet tužku, rozeznávat barvy a tvary. O významu předškolní přípravy pro nejohroženější děti není sporu,“ dodává Košnar.


Aktivní děti i učitelé

Ze sbírky Lepsiskolaprovsechny.cz podporuje Člověk v tísni také aktivní žáky a studenty, kteří zlepšují prostředí ve své obci. V Karlových Varech například místní žáci vybudovali bylinkovou zahradu, která nyní slouží k setkávání generací. V Potěhách zase žáci pomocí dotazníků zjistili, že ve vsi nejvíc chybí dětské hřiště, pomocí prodejních jarmarků se jim podařilo získat dostatečnou částku a hřiště vybudovali.

Díky sbírce byl podpořen také vzdělávací portál jsns.cz, kde si učitelé mohou bezplatně stahovat dokumentární filmy a materiály pro výuku. „Nově jsme mohli na web zařadit 38 nových audiovizuálních lekcí a portál dál rozvíjet. V tuto chvíli je už 3 422 registrováno učitelů z 2 036 škol,“ říká Karel Strachota, vedoucí vzdělávacího programu Jeden svět na školách.

Učitelům rovněž organizace nabízí bezplatné kurzy a workshopy přímo v jejich školách. „Díky sbírce můžeme uspokojit velký zájem škol o kurzy, které učitelům pomáhají v práci s ohroženými dětmi,“ vysvětluje Petra Skalická ze vzdělávacího projektu Varianty.

Z výtěžku loňské sbírky, kde se sešlo dohromady 6 miliónů korun, bylo podpořeno fungování 12 předškolních klubů pro děti od tří do sedmi let, 88 studentů dostalo prospěchová retrostipendia, v rámci kariérního poradenství bylo individuální prací podpořeno 132 studentů a 1167 studentů absolvovalo workshop, 152 dobrovolníků doučovalo 217 dětí po celé ČR, 80 učitelů se zúčastnilo seminářů Jednoho světa na školách a Filmové kluby JSNŠ uspořádaly 104 projekcí, festivalů a filmových maratonů.


Sponzoři zdvojnásobují dary

Kampaň za lepší vzdělání nabízí jednu zvláštnosti, tzv. matchování 1:1, které začne 1. září a bude trvat jeden měsíc. Princip je jednoduchý: pošlete například 500 Kč a stejnou částku přidají i partneři Člověka v tísni. Váš dar se tak zdvojnásobí až do celkové výše 3,4 miliónu korun.

Dlouhodobá sbírka Lepší škola pro všechny je součástí zesilujícího trendu působení Člověka v tísni v Česku, který odpovídá ohlasům dárců a potřebám zvláště v oblasti vzdělávání a sociálního vyloučení.

Dárci mohou přispívat pomocí darů na účet sbírky 255 115 52 / 0300 nebo prostřednictvím platební karty na webu lepsiskolaprovsechny.cz

Vzdělávací projekty Člověka v tísni v číslech:
– Spolupracujeme s 3 300 školami
– 160 lekcí na audiovizuálním vzdělávacím portálu www.jsns.cz, využívá již 2036 škol
– 330 dobrovolníků pomáhá doučovat děti v 60 městech
– 2 780 pedagogů využilo školení o výuce prostřednictvím audiovizuálních prostředků
– Přes 2000 pedagogů a vzdělávacích pracovníků se loni zúčastnilo našich kurzů a workshopů
– 88 studentů jsme podpořili pomocí retrostipendií
– 132 dětí prošlo kariérním poradenstvím
– 267 913 žáků se za posledních 10 let zapojilo do projektu k moderním československým dějinám Příběhy bezpráví
– 3 300 studentů se zapojilo do týmových projektů Kdo jiný?
– 56 škol získalo certifikát Světová škola
– 1 436 projekcí a besed s odborníky uspořádaly studentské Filmové kluby jednoho světa na školách
– Ve spolupráci s učiteli a experty tvoříme kurzy akreditované ministerstvem školství
– Spolu s 90 experty pracujeme na systémových změnách

Sponzoři sbírky: Nadační fond AVAST, PentaGen, Hana & Dalimil Dvořákovi, Zátiší Group