Lucie Tvarůžková: Rozhovor s Petrem Šmídou

Legendárnímu šéfovi General Electric říká prostě Jack. Žádný Čech neví lépe než on, jaké to je pracovat pro rozmarné ruské oligarchy. Teď si dal další kariérní výzvu: naučit lidi, jak být šťastní.


Zdroj: Hospodářské noviny, příloha Proč ne? 24. 6. 2010

 
Proč je pro člověka na vrcholu nutné poslouchat ty pod ním?

Protože všichni víme, co víme, a všichni nevíme, co nevíme. A abyste se dozvěděla, co nevíte, musíte naslouchat. Klíčová věc v našem životě je výběr lidí kolem nás – životním partnerem počínaje a podřízeným konče. A když budete lidi málo poslouchat, strašně málo se dozvíte a špatně je odhadnete. Jeden můj šéf tomu říkal agresivní naslouchání. To je, když posloucháte člověka a podle klíčových slov, které používá, ho rychle přečtete. To se mi líbilo, proto jsem se to naučil.

Ještě něco jste se musel učit?

Když jsem přišel do GE, myslel jsem si o sobě, že jsem nejenom dobrý podnikatel, ale že jsem i dobrý manažer. To jsem si o sobě myslel, protože to nikdo nikde předtím nezpochybňoval. Na vysoké škole mi říkali táto, vždycky mě vybírali, abych se postavil za zájmy skupiny, lidé se na mě přirozeně obraceli. Možná to bylo i tou výškou. Pak jsem coby úspěšný podnikatel nastoupil do GE a po velmi krátké době mi moje šéfová řekla: "Petře, ty máš skvělou intuici a přirozenou autoritu, ale nejsi manažer, a to se musíš naučit." Tehdy jsem se hrozně urazil. Ale měla pravdu, protože leadership je bez další věci – technologie řízení – k ničemu. Já prostě neuměl řídit, neuměl jsem sofistikovaný management a myslím, že i ten už dneska umím.

Sofistikovaný management? To mi zní jako prázdný pojem z nějaké manažerské příručky…
K tomu, aby fungovali, lidé potřebují systém. Podívejte se na tenhle hotel, ve kterém si povídáme: to je systém. Systém, ve kterém je spousta chladných a dobře fungujících procesů, díky nimž se tu cítíme dobře. Nikdo tady neutírá stoly z lásky, ale proto, že pracuje v nějakém fungujícím systému. A další věc, kde se neobejdete bez technologie, je vlastně i vize. Vize je krásná věc. Ale jestli chcete skutečně něčeho dosáhnout, někam dojít, musíte ji rozložit do nějakých kroků, převrátit do konkrétních úkolů. To dneska dokážu. A to je rozdíl mezi vizionářem, kterým jsem byl, když jsem přišel do GE, a tím, kým jsem dnes.

Jste tvrdý šéf?

Lídr musí být tvrdý, protože nemůžete měnit věci, když nebudete tvrdí. Změna nikdy není populární, změna vždycky znamená, že se stane něco, co se řadě lidí nebude líbit a co nechtějí. Jednou jsem se setkal s jistou konzultantkou a ptal jsem se jí, proč je vlastně dělat změny tak těžká věc. A ona říkala: "Protože dvě procenta lidí změny vyvolávají, dvě procenta lidí jsou schopna se s nimi sžít a přizpůsobit se jim a přibližně devadesát pět procent lidí změny nechce a bojí se jich." Já celý život dělal poměrně velké změny, takže jsem byl tvrdý.

V čem?

Když budoucí stav někdo nechce nebo se mu nemůže přizpůsobit, je třeba ho poměrně rázně vyměnit. Odkládání nikam nevede. Nemá smysl se zabývat těmi, kdo změny sabotují, protože nakonec stejně většinou odejdou sami. Je to ztráta času, daleko lepší je věnovat se těm, kteří s vámi chtějí pracovat. A ten, koho jste vyměnili, může být někde jinde úspěšný.

Celý rozhovor najdete ZDE.

Jak probudit učňovské školství

Obecně prospěšná společnost EDUin uspořádala ve čtvrtek 24. června první z panelových diskusí organizovaných v rámci programu EDUklub. Tentokrát pod titulem Přežijí učiliště rok 2020? Výsledkem debaty je návrh čtyř opatření, která by pomohla zlepšit zájem o učiliště i postavení manuálních profesí.

Debaty v pražském hotelu Adria se zúčastnili diskutující z akademické sféry i praxe. V hodinu a půl dlouhé debatě před publikem konstatovali, že hlavní příčiny upadajícího zájmu o učební obory a střední odborné vzdělání jsou:

– Populační pokles a stále se zvětšující rozdíl mezi počtem absolventů základních škol a počtem míst na středních školách. V této konkurenci obvykle učiliště obtížně shánějí zájemce o studium a přitáhnou obvykle jen absolventy s velmi špatným prospěchem.

– Přes mnohá zlepšení v materiálním vybavení učilišť rodiče považují střední odborná učiliště jako poslední možnou volbu při výběru střední školy. Jedním z hlavních důvodů je obava, že dítě se na „učňáku“ dostane do špatné společnosti.

– I rodiče vnímají, že vyučení jsou z hlediska nezaměstnanosti nejohroženější skupinou s poměrně nízkými přijmy. Důvodem je přílišná specializace učebních oborů a malá flexibilita absolventů.

 
Celý text tiskové zprávy najdete ZDE.

Článek Tomáše Feřteka k tématu Padej na učňák, smrade si můžete přečíst ZDE.

Vybrané otázky školského managementu. Norská perspektiva

Sborník je primárně určen vedoucím pracovníkům škol, inspirací však může být pro všechny zájemce o školská a vzdělávací témata – umožňuje nahlédnout do pedagogické kuchyně jedné severské země, ale také reflektovat realitu řízení škol, školství a vzdělávání u nás.


Kaldestad, O. H., Pol, M., Sedláček, M., eds.: Vybrané otázky školského managementu. Norská perspektiva. Brno: MU, 2009, 153 s. ISBN 978-80-210-5078-5

Publikace je jedním z výstupů projektu Inovace programů vzdělávání vedoucích pedagogických pracovníků v Brně/v Bergenu, který v roce 2009 realizoval Ústav pedagogických věd Filozofické fakulty MU a Norská učitelská akademie v Bergenu za podpory „norských fondů“. Editoři přizvali ke spolupráci norské autory, kteří působí převážně v akademickém prostředí, případně ve školské a vzdělávací politice na různých úrovních.

Vybraných deset textů pojednává v analytické perspektivě o vývoji a současném stavu norského školství, o vzdělávání v širším kontextu či o převažujících trendech vývoje veřejného sektoru a vzdělávání a školství v něm. Zároveň však nabízí vhled do dílčích, úžeji zaměřených témat, jako jsou např. možnosti jednání vedoucího pracovníka v byrokratickém nastavení školy, způsoby organizace vedení školy, práce školy s vizí, význam kréda učitele, kurikulární reforma, organizační rozvoj školy, koncepce vzdělávání vedoucích pracovníků škol apod.

Obsah sborníku najdete ZDE.

Jana Straková: Kvalitní škola – příkladná ukázka spolupráce státní správy a akademického pracoviště

Prezentace oponentky RNDr. Jany Strakové, Ph. D., z kulatého stolu na MŠMT 22. 6. 2010, na kterém pracovníci Výzkumného ústavu pedagogického v Praze prezentovali výsledky první etapy rozsáhlého výzkumu „Kvalitní škola“.


Článek o kulatém stole si můžete přečíst ZDE.


V prezentaci mj. najdeme aspekty efektivních výukových strategií podle zahraničních výzkumů:
„1. strukturovanost (přehlednost a srozumitelnost, zpětná vazba),
2. orientace na individuální potřeby každého dítěte
3. kognitivní aktivizace (cílené rozvíjení myšlenkových dovedností – řešení obtížných úkolů, důkladné promýšlení výukového materiálu, kritické posuzování předkládaných poznatků,…)

Na gymnáziu by primárním cílem měla být kognitivní aktivizace – rozvíjení myšlenkových dovedností. Kritériem pro volbu metody by měl být právě její potenciál ve vztahu k rozvoji myšlenkových dovedností.“

Celou prezentaci najdete ZDE.

Tomáš Janík: Kurikulární reforma na gymnáziích v rozhovorech s koordinátory pilotních a partnerských škol

Prezentace vedoucího výzkumného týmu doc. PhDr. Tomáše Janíka, Ph. D., M. Ed., z kulatého stolu na MŠMT 22. 6. 2010, na kterém pracovníci Výzkumného ústavu pedagogického v Praze prezentovali výsledky první etapy rozsáhlého výzkumu „Kvalitní škola“.


Článek o kulatém stole si můžete přečíst ZDE.

Z úvodu k prezentaci citujeme: „Z rozboru, který předložila Rada Evropy počátkem 90. let 20. století, vyplývá, že vztah mezi výzkumem vzdělávání, vzdělávací politikou a reformou vzdělávání může nabývat tří základních variant:

1. Za příznivých podmínek výzkum vytváří poznatkový fond, tj. databázi, kterou školská správa může využít při rozhodování o reformách a inovacích.

2. Za méně příznivých podmínek jsou reformy zavaděny bez předcházejícího výzkumu a experimentace, ale při jejich realizaci se pečlivě sleduje (monitoring) a hodnotí (evaluace) vše, čeho je dosaženo. Ze zjištěných výsledků se vyvozuji závěry.

3. Při zcela nepříznivých podmínkách se změny vzdělávacího systému uskutečňují centrálním rozhodnutím s výrazně politickou motivací, bez předchozího zapojení výzkumu a vývoje. Nedochází k myšlenkovému a názorovému kontaktu mezi školskými politiky, výzkumníky a učiteli. Dochází pak k častým změnám v koncepci reformy, organizačním nedůslednostem (Kotásek 1993, s. 368).

Zdá se, že naši současnou situaci by nejpřiléhavěji charakterizoval model 3 s určitým přesahem k modelu 2. Model 1 je v nedohlednu, avšak bylo by možné k němu směřovat za předpokladu, že by MŠMT vytvořilo ucelenou koncepci resortního výzkumu vzdělávání. V tomto případě by mohl výzkum plnit důležité úlohy ve vztahu ke vzdělávací politice.“

Celou prezentaci se zajímavými grafy i se slovním doprovodem najdete ZDE.

Jana Hrubá: Pozdě, ale přece!

Na kulatém stole pořádaném 22. 6. 2010 Výzkumným ústavem pedagogickým v Zrcadlovém sále MŠMT byla představena první etapa výzkumu „Kvalitní škola“, který mapuje zavádění kurikulární reformy na gymnáziích. Vedoucí výzkumného týmu doc. Tomáš Janík prezentoval výsledky řízených rozhovorů uskutečněných na přelomu let 2009–2010 s koordinátory školních vzdělávacích programů na pilotních a partnerských gymnáziích.

Na výzkumu spolupracuje s Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze Institut školního vzdělávání Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Tito partneři společně vydali výzkumnou zprávu v publikaci „Kurikulární reforma na gymnáziích v rozhovorech s koordinátory pilotních a partnerských škol“ (VÚP Praha 2010).

Výsledky výzkumu představil na kulatém stole doc. PhDr. Tomáš Janík, Ph. D. V úvodu řekl: „Historie školství je historií jeho reforem. Náš problém je v tom, že intervaly mezi jednotlivými reformami se v posledních letech zkracují, přičemž tempo jejich zavádění narůstá. Zdá se tudíž, že nejsme příliš vzdáleni době tak zvaného permanentního reformování.“

Zdůraznil, že „podle zahraničních výzkumů většina prostředků a energie je věnována tvorbě nových (např. kurikulárních) koncepcí. Tvorba totiž navenek signalizuje politicko-administrativní aktivitu. Implementace těchto koncepcí je často upozaděna, neboť se jedná o méně evidentní, zato však náročnější aktivity spojené s péčí o postoje klíčových osob, s konkrétní podporou procesu implementace v často konfliktním ovzduší apod. Implementace přitom má zásadní význam z hlediska dopadu reformních idejí do školské praxe. Podcenit implementaci znamená vystavit se riziku, že reformní ideje do praxe očekávaným způsobem neproniknou.“

Prezentaci najdete ZDE.

Výzkum Kvalitní škola se zaměřuje právě na mapování implementace a porozumění problémům, které jsou s reformou kurikula spojeny. Chce se mi dodat ono „pozdě, ale přece“, které je v titulku. Škoda, že se podobný výzkum neodehrál již v etapách předchozích, zejména při zavádění nového kurikula v předškolním a základním vzdělávání. Jistě by pak bylo možné vyhnout se mnoha současným problémům, které zpráva pojmenovává v závěrech: chybí sdílené porozumění, o co jde v reformě především, na gymnáziích panuje neklid a nespokojenost s vývojem školství (jen 7 % respondentů je spokojeno, 78 % nespokojeno), školy interpretují reformu jako nedůvěru k jejich dosavadní práci. Ukázalo se, že reforma je citlivý problém související s profesní a osobní identitou učitelů. Faktorů nespokojenosti je samozřejmě víc (podle respondentů např. „spousta nezaplacené práce navíc“, státní maturity, malá připravenost fakult vzdělávajících učitele, nekoordinovanost DVPP, nejasnosti v autoevaluaci atd.).

Výzkum Kvalitní škola již v první fázi přináší mnoho zajímavých poznatků, zpráva je zpracována velmi systematicky, srozumitelně a přehledně. Její vstupní část má velkou informační, ba přímo vzdělávací hodnotu, neboť obsahuje výsledky dosavadních výzkumů a vysvětluje mnoho panujících pojmových nejasností kolem kurikula a klíčových kompetencí. Zvláštní ocenění zasluhují postranní marginálie vtipně shrnující obsah odstavců s výpověďmi respondentů. Uvedena je i obsáhlá odborná literatura.


Zprávu na kulatém stole komentovala recenzentka RNDr. Jana Straková, Ph. D., ze Sociologického ústavu AV. Ocenila projekt jako příkladnou ukázku spolupráce akademické obce se státní správou. Za hlavní vklad považuje preciznost akademické práce, návyk seznámit se s teoretickými i praktickými poznatky v oblasti zkoumání a jejich kritického posouzení.

Za silné stránky publikace označila ukotvení české kurikulární reformy do mezinárodního kontextu, kde se řeší podobné problémy, dále komplexní přehled výzkumů týkajících se postojů českých pedagogů a odborné diskuse v naší pedagogické komunitě a podrobný popis úvah, které vedly k volbě výzkumných metod. Podnětem pro akademickou obec by mohla být dovednost autorů srozumitelně a čtivě prezentovat získané poznatky a přijetí spoluzodpovědnosti za pedagogickou realitu, z čehož by mohla profitovat vzdělávací politika.

K samotné kurikulární reformě na gymnáziích vyslovila varování: z výpovědí respondentů plyne, že chápou reformu jen jako přechod od transmisivní výuky na činnostní. To je nebezpečné už na základních školách, kde jsme někdy svědky samoúčelných zábavných aktivit bez výukového cíle, a na gymnáziích je to nesmyslné.

Hlavními aspekty efektivních vzdělávacích strategií by měla být strukturovanost (přehlednost a srozumitelnost, zpětná vazba), orientace na potřeby každého dítěte a kognitivní aktivizace (cílené rozvíjení myšlenkových dovedností). Poslední aspekt by měl být právě na gymnáziích primárním cílem. 

Prezentaci najdete ZDE.

Dále vystoupil předseda Asociace ředitelů gymnázií RNDr. Jiří Kuhn. Zabýval se hledáním podmínek pro úspěšnou realizaci kurikulární reformy na gymnáziích. Řekl, že zadavatelem reformy je stát a má tedy odpovědnost za výsledky. Podcenění implementace je rizikem. Všem musí být jasné, že reforma je prioritou státu. Je osudově významné, jak bude reforma pochopena řediteli a učiteli škol, do nichž má pronikat. Stát musí definovat pravidla hry, vytvářet podmínky v oblasti ekonomické a podpůrných systémů a vyvíjet soustavný tlak na dosažení stanovených cílů. Školy musí vnímat tlak státu a současně jeho podporu. Pro implementaci ŠVP potřebují stabilní vnější podmínky. Ředitel musí reformě důvěřovat a vnímat svou odpovědnost za její realizaci jako absolutní prioritu. Dále se dr. Kuhn zabýval rolemi ostatních partnerů, zejména České školní inspekce, která hodnotí jen formální nedostatky ŠVP a ze zpráv se dovídáme pouze to, že školy jsou průměrné.


Následná diskuse byla vzhledem k přítomnosti řady odborníků velmi zajímavá a upozornila na řadu problémů:
– Hodnocení účinnosti školních vzdělávacích programů je hodně zanedbáváno, v manuálech chybí. Hodnocení výsledků vzdělávání musí být součástí implementace kurikulární reformy, jinak nelze dělat korekce ŠVP.
– Je nešťastné, že koncepce pro střední odborné školy a gymnázia se liší – terminologie je nejednotná. RVP dávají školám vstupní rámec, maturitní požadavky podle RVP by měly být známy dva roky před zavedením státních maturit. Je nejvyšší čas začít na nich pracovat!
– Školy by se měly učit ověřovat dosažené kurikulum.
– Některá očekávání učitelů jsou nereálná. Např. příslib metodické pomoci od ČŠI není uveden v zákoně. ČŠI se zabývá formální stránkou ŠVP – může hodnotit jen to, co je kontrolovatelné. Některé výroky inspektorů v publikaci jsou neprofesionální a inspekce se jimi bude zabývat (náměstek ÚŠI PaedDr. Müllner).
– ČŠI je pro školy velkou autoritou. Hodnocení ve zprávě, že výuka vede ke klíčovým kompetencím, je pro školy zásadní.
– Pro rozjezd kurikulární reformy je zásadní ekonomika. Přísliby byly čitelné – např. zvýšení počtu hodin, zvýšení nároků na práci pedagogů, přeškolení učitelů nelze očekávat bez nároků na zvýšení finančních prostředků.
– Z publikace je patrné, že rozdíl mluvy akademiků a učitelů je diametrální. Mluva praktiků přestává být odborná. Měl by být zvýšen tlak na větší odbornost a systémový nadhled učitelů, aby mohli průběžně modifikovat ŠVP.
– Do negativního hodnocení vývoje školství učiteli se může promítat stav přípravy státních maturit. Veřejnost je spokojena, protože nenaráží na problémy – děti se dostanou na střední i vysoké školy, míst je nadbytek. Lidé nedomýšlejí, že to, co dnes škola poskytuje, je nedostatečné pro budoucí potřeby absolventů.
– Může se ukázat, že kompetenční model nebude fungovat. Je připraven „plán B“?
– Nepříznivé výsledky žáků mohou poukázat na potřebu řídit kurikulum na výstupech – stanovit standardy.

Přítomní zodpovědní činitelé přislíbili, že využijí výsledků prezentovaného výzkumu i doporučení z diskuse. Prezentace z kulatého stolu i text publikace by měly být k dispozici na webu RVP. Na podzim se bude konat další kulatý stůl projektu „Kvalitní škola“, tentokrát k výsledkům plošného dotazníkového šetření.

Milena Pouchová: Školní projekty ve výuce přírodovědných předmětů

Článek se zabývá projektovým vyučováním jakožto prostředkem vhodným k naplňování obecných vzdělávacích cílů a utváření klíčových kompetencí žáků základní školy.


Zdroj: Envigogika 2010/V/1, publikováno 15. 5. 2010

V první části se článek věnuje teoretickým východiskům projektové výuky. Poukazuje na rozdíly v pojetí americké pragmatické, československé reformní a soudobé české pedagogiky. V druhé části představuje současnou situaci ve školní praxi základní školy a zvláště se zaměřuje na začleňování projektů do výuky přírodovědných předmětů. Třetí část příspěvku se zabývá kvantitativním výzkumem provedeným na reprezentativním vzorku základních škol. Představuje část výsledků týkajících se projektů ve výuce předmětů vzdělávací oblasti Člověk a příroda. Zkoumán byl počet uskutečněných projektů a jejich základní charakteristiky, například délka, počet zapojených učitelů, tříd a předmětů.

Autorka v závěru píše: „Z našeho výzkumu vyplynulo, že více než 80 % škol využívá projekty ve výuce přírodovědných předmětů. Zjistili jsme, že ve školách jsou upřednostňovány projekty
– krátkodobé, tj. jednodenní nebo maximálně týdenní
– realizované v rámci jednoho předmětu
– realizované v rámci jediné třídy
– připravené a organizované jedním učitelem.

V souladu s Dvořákovou (2009) konstatujeme, že učitelé často hovoří o projektovém vyučování i v situaci, kdy využívají jen některé z jeho znaků nebo etap. Přestože na základě teoretických studií byl pojem „projekt“ pro účely výzkumu vymezen dosti široce, v praxi jej učitelé často používají za hranicemi i této široké definice, jak můžeme usuzovat z odpovědí na některé dotazníkové položky. Například pokládáme za vyloučené, aby se v jediné vyučovací hodině (tuto délku mělo 15 % všech projektů) uskutečnily všechny 4 fáze projektu. Nepovzbudivé je rovněž zjištění ohledně žákovské aktivity v úvodních fázích projektu. Pouze necelá desetina projektů vznikla jako nápad žáků a jen ve čtvrtině případů žáci sami vymýšleli zadání úkolu či navrhovali různé činnosti a pracovní postupy. Učitelé připravují projekty dopředu, bez účasti žáků – 56 % projektů bylo dokonce na začátku roku či pololetí zařazeno do tematického plánu. Potvrzuje se tak zjištění Kratochvílové (2006), která konstatuje odklon v pojetí projektu od podniku žáka k podniku učitele.

Projektová výuka v pojetí současné české pedagogické teorie se příliš neliší od téměř sto let staré původní koncepce. Zásadně se však odlišuje od výuky, kterou realizují učitelé v praxi. V současnosti chybí české pedagogické praxi výzkum, který by se zabýval efektivitou projektového vyučování. Nejen v našem, ale také v ostatních výzkumech zaměřujících se na přednosti a úskalí projektové výuky, učitelé hojně uvádějí, že práce v projektu pomáhá rozvíjet většinu klíčových kompetencí. Nejčastěji hovoří o rozvoji samostatnosti, komunikačních a kooperativních schopností, o práci s informacemi a jejich zdroji a také o dovednostech prezentovat a obhájit svou práci a názory. V těchto oblastech je vliv projektového vyučování nesporný; plyne z faktu, že se žáci více či méně aktivně zapojují do výuky.

Co se týče konkrétních znalostí a dovedností v rámci jednotlivých předmětů, učitelé uvádějí, že některé poznatky jsou pevněji a trvaleji osvojeny. Nezmiňují se ovšem o jejich množství a také o tom, zda se jedná o poznatky podstatné či okrajové. Nebylo dosud prokázáno, zda je v tomto směru projektová výuka efektivnější než klasické vyučovací metody, vzhledem k velkému množství vynaloženého času učitelova i žákova. Časová náročnost přípravy, realizace i hodnocení projektové práce je totiž učiteli uváděna jako nejpalčivější úskalí. K prozkoumání této problematiky je zapotřebí dalších výzkumů, pravděpodobně pracných kvalitativních šetření s využitím experimentálních a kontrolních skupin.“

Celý text najdete ZDE.

Šárka Miková, Jiřina Stang: Typologie osobnosti u dětí. Využití ve výchově a vzdělávání

Kniha poskytuje klíč k porozumění dětské osobnosti, ať už je naším vlastním potomkem, žákem nebo klientem.

Ukazuje, že pokud dospělý člověk porozumí nuancím v osobnosti dítěte tak, jak to umožňuje typologie osobnosti MBTI, může s ním navázat velmi kvalitní a vcelku bezproblémový vztah založený na vzájemné spolupráci a úctě. Všechny aspekty typologie osobnosti MBTI jsou v knize ilustrovány rozmanitými kazuistikami dětí. Na případech jednotlivých dětí budou ilustrovány typologické příčiny jejich problémů a způsoby řešení včetně prevence.

Kniha je psána pro učitele a učitelky mateřských a základních škol, poradenské pracovníky a ostatní profese pracující s dětmi.

Mgr. Šárka Miková a Mgr. Jiřina Stang jsou dětské psycholožky s praxí v pedagogicko-psychologickém a školně-psychologickém poradenství. Pracují jako lektorky programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení a lektorky vlastních autorských kurzů a seminářů v oblasti vzdělávání pedagogických pracovníků; vyučují externě na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích. Zabývají se především psychologickými aspekty hodnocení a tím, jak různé hodnotící přístupy respektují vrozené dispozice žáků


Knihu si můžete objednat ZDE nebo ZDE.

Radka Kvačková: Za čas nebude strop školného potřeba

Koaliční jednání napovídají, že školné na veřejných vysokých školách, o němž se diskutuje už víc než deset let, se může stát skutečností. Sociolog Petr Matějů, který se dlouhodobě zabývá systémy vysokoškolského vzdělávání, hovoří o nutnosti takového kroku už dlouho.

Petr Matějů v rozhovoru říká: „Nikdy jsem školné nepovažoval za alfu a omegu reformy českého vysokého školství. Vždy jsem ale tvrdil, že skutečně účinnou reformu, která by měla nastaveny vnitřní mechanismy dlouhodobé udržitelnosti, bez školného zřejmě uskutečnit nepůjde. Proto mě samozřejmě otevření tohoto tématu stranami budoucí vládní koalice těší. Co mě ale vůbec netěší, je způsob, jakým je toto téma prezentováno veřejnosti. Nikoli politici, ale média ze školného učinila centrální téma reformy vysokého školství. Když před dvěma týdny vládou prošel návrh ministryně Kopicové na zavedení finanční pomoci studentům, některá média tomu nevěnovala téměř žádnou pozornost. Přitom zavedení efektivního systému finanční pomoci studentům je s ohledem na hladinu nerovností v přístupu k vysokoškolskému vzdělání skutečně urgentní krok a současně jeden z předpokladů zavedení školného.“

Celý text rozhovoru si můžete přečíst ZDE.

Čeští vítězové stipendijního programu Scholar-Leaders Nadace GE

Nadace GE a Institut mezinárodního vzdělávání (IIE) oznámily jména českých vysokoškolských studentů, kteří získají stipendium v rámci regionálního programu Scholar-Leaders, jenž v České republice běží již šestým rokem v řadě. Deset českých studentů získá stipendium ve výši celkem 3 000 eur (1 500 euro ročně po dobu dvou let). O stipendium mohou žádat studenti druhého ročníku studia v oborech ekonomie, managementu, strojírenství a technologie z vybraných univerzit v České republice, Maďarsku, Polsku a Rumunsku.

Kromě stipendia se tito studenti budou moci zúčastnit doplňkových aktivit, jako je každoroční mezinárodní letní seminář zaměřený na rozvoj manažerských dovedností nebo „stínovací den“, kdy studenti stráví jeden den po boku manažera GE. Očekává se, že v rámci stipendia se studenti budou angažovat v dobrovolnických projektech ve svých komunitách. Žadatelé o stipendium byli hodnoceni nezávislou komisí nominovanou IIE, která brala v potaz zejména jejich studijní výsledky, mimoškolní aktivity a dalších faktory, jako například účast na studentských aktivitách, účast na dobrovolnických komunitních projektech a řídící schopnosti jednotlivých uchazečů.

„Společnost GE pokládá vzdělání za jednu z nejdůležitějších věcí, neboť kvalita vzdělání představuje příležitost pro celý život a umožňuje vybudovat silnou a rozmanitou pracovní sílu. Naše inovativní vzdělávací iniciativy, k nimž patří i stipendijní program Scholar-Leader organizovaný Nadací společnosti GE ve čtyřech zemích střední a východní Evropy, představují investici do vůdčích osobností regionu. Společnost GE – jakožto jeden z nejvýznamnějších investorů v regionu – tak přispívá k větší konkurenceschopnosti těchto zemí. Ve společnosti GE se domníváme, že když se během letních seminářů a dalších setkání budeme moci podělit o svou kulturu, hodnoty a metody řízení, pomůžeme tak položit základ budoucí kariéry těchto studentů,“ podotkl generální ředitel GE pro střední Evropu Leslaw Kuzaj.

„Cílem programu je rozvíjet sebevědomí a nové schopnosti, aby tito talentovaní lidé mohli v maximální míře využít příležitostí, jaké jim střední a východní Evropa může nabídnout. Rovněž se je snažíme nasměrovat k tomu, aby se stali občany, kteří budou přispívat i ke společenskému rozvoji regionu,“ dodal Kuzaj.

„Kromě individuální podpory studentům v České republice a dalších zemích podporuje Nadace GE svým stipendijním programem též rozvoj a utváření středoevropské sítě mladých intelektuálů, což je fenomén, jenž má klíčový význam pro další rozvoj a integraci regionu,“ zdůraznila zástupkyně ředitele evropské pobočky Institutu mezinárodního vzdělávání Wagaye Johannesová ve svém úvodním projevu.

„Kvalita vzdělání rozhoduje o konkurenceschopnosti země. Mimoškolní programy, jakým je právě program Nadace GE Scholar-Leader, nabízejí příležitosti mimo stávající systém vzdělání, konkrétně možnost přístupu k mezinárodním manažerům. Velmi mě těší, že GE nejen tyto inovativní programy sponzoruje, ale že je ochotná se prostřednictvím svých místních manažerů se středoevropskými nadanými studenty podělit o své jedinečné know-how. Tento program je mnohem víc než tradiční stipendium a hraje klíčovou úlohu v rozvoji regionu. Doufáme, že příkladu GE budou následovat i ostatní firmy, že i ony podpoří české studenty a tím přispějí k obnově vztahů mezi univerzitami, průmyslem a podnikatelskou sférou,“ prohlásil výkonný ředitel Americké obchodní komory v České republice Weston Stacey.

David Gainer, kulturní atašé velvyslanectví Spojených států, k programu řekl: „Společnost GE nastavila velice vysoký standard v oblasti společenské odpovědnosti v České republice. Již samotný název tohoto programu – Scholar-Leaders – odráží význam, jaký má podpora vůdčích, výrazných osobností pro další rozvoj komunit, v nichž tito lidé žijí.“

Program byl úspěšně zahájen v Maďarsku v roce 2002 a za posledních osm let se rozšířil po celém regionu. V České republice běží pošesté, v Polsku posedmé, v Maďarsku poosmé a v Rumunsku počtvrté. Program je financován z prostředků štědrého grantu poskytnutého Nadací společnosti GE. Stipendia poskytovaná v rámci tohoto programu dosud využilo 82 studentů z České republiky a 366 studentů z regionu, včetně studentů vybraných v letošním ročníku. Program je prvním stipendijním projektem svého druhu ve střední Evropě. Nejlepší vysokoškolští studenti z regionu byli osloveni a následně vybíráni v rigorózním soutěžním výběrovém řízení, které zajistil Institut mezinárodního vzdělávání.

„Stipendijní program Nadace GE Scholar-Leaders byl prvním významným úspěchem v mé kariéře a – což jsem tehdy ještě netušila – skvělým nakročením do budoucnosti. Překonat všechny překážky v náročném výběrovém řízení a pak najednou gratulace od amerického velvyslance, to byl úžasný okamžik, kdy jsem si pomyslela: Lucie, něco bys mohla dokázat. Ten pocit ve mně od té doby zůstal a pomáhá mi vypořádávat se s všemi výzvami, které mě na cestě potkávají, jako je například práce v Evropském středisku pro jaderný výzkum (CERN) v Ženevě. Žiji rušným a barvitým životem, nicméně stále více oceňuji jiné sdělení, které mi vtisknula Nadace GE, totiž že život není jen kariéra a peníze. Služba komunitě, k níž jsem po celá ta léta byla vedena, mě naplňuje štěstím, neboť vidím, že i malá pomoc, i trocha dobré vůle něco udělat, může vést k úžasným výsledkům. Za tento hřejivý pocit jsem obzvláště vděčná a jsem přesvědčena, že v těchto aktivitách budu pokračovat i do budoucna, aniž by mě o to někdo žádal,“ říká absolventka stipendijního programu Lucie Fleková.


Čeští vítězové programu Scholar-Leaders Nadace GE v roce 2010

Patrik Bordovský, Technická univerzita v Ostravě, Strojní inženýrství
Miroslav Brumovský, Masarykova Univerzita v Brně, Věda
Petra Cabálková, Masarykova Univerzita v Brně, Věda
Jan Dražka, Vysoké učení technické v Brně, Strojní inženýrství
Miroslava Jarešová, Masarykova Univerzita v Brně, Informatika
Barbora Kadlečková, Masarykova Univerzita v Brně, Ekonomicko-správní fakulta
Petr Kunc, Masarykova Univerzita v Brně, Informatika
Petr Stadlbauer, Masarykova Univerzita v Brně, Věda
Karolina Vocetková, České vysoké učení technické v Praze, Biomedicíncké inženýrství
Jakub Voňka, Vysoké učení technické v Brně, Strojní inženýrství


Kdo se může přihlásit?

O stipendium mohou žádat studenti druhého ročníku studia v oborech ekonomie, managementu, strojírenství a technologie z vybraných univerzit v České republice, Maďarsku, Polsku a Rumunsku.

Studenti ucházející se o stipendium musejí podat vyplněnou přihlášku s esejem o rozsahu 1 000 slov, 2 doporučující dopisy (přičemž alespoň jeden musí být od profesora), životopis a opis studijních výsledků dosažených v prvním roce studia s anglickým překladem (úředně ověřený překlad není nutný). O stipendium mohou žádat studenti v druhém roce magisterského nebo bakalářského studia, pokud je toto studium jejich prvním vysokoškolským studiem. 

Více informací o programu i o univerzitách, které se na něm podílejí, najdete na adrese www.iie.eu/ge_cz


O Nadaci GE

Nadace GE je filantropickou organizací společnosti General Electric a usiluje o řešení palčivých problémů současného světa. Ve spolupráci se svými partnery podporuje vzdělání ve Spojených státech i celém světě, ovšem stejně tak působí v oblastech jako zdravotnictví, ochrana životního prostředí, veřejný život, lidská práva a humanitární pomoc při katastrofách. Nadace GE podporuje charitativní projekty současných i bývalých zaměstnanců GE a angažuje se v divizích koncernu GE po celém světě. V roce 2009 celá rodina GE – včetně firem, zaměstnanců, bývalých zaměstnanců a Nadace GE – poskytla na komunitní a vzdělávací programy přes 220 milionů amerických dolarů, přičemž přes 100 milionů dolarů poskytla přímo Nadace GE. Více informací najdete na adrese www.gefoundation.com.


O společnosti GE

Společnost GE je globální diverzifikovaná společnost působící v oblasti infrastruktury, financí a médií. Cílem společnosti je reagovat na základní potřeby lidstva. Společnost svým klientům nabízí řešení pokrývající širokou škálu odvětví od energetiky, přes vodohospodářství, dopravu, zdravotnictví až po přístup k penězům a informacím. GE nabízí své služby ve více než stovce zemí světa a zaměstnává celkem přes 300 000 lidí. Další informace najdete na adresách www.ge.cz a www.ge.com.


O Institutu mezinárodního vzdělávání

Institut mezinárodního vzdělávání je agentura specializující se na vyšší vzdělávání a výměnné pobyty odborníků. Tato nezávislá nezisková organizace disponuje značnými zkušenostmi a je světovým leaderem v zajišťování výměn a odborníků a předávání myšlenek. Celosvětově institut funguje již od roku 1919. Každoročně navrhuje a realizuje přes 250 studijních programů pro studenty, pedagogy, mladé odborníky a praktikanty ze všech koutů světa. Nadace je financována z vládních a soukromých zdrojů. První vzdělávací programy uspořádal institut v Evropě v roce 1919 a na svou činnost znovu navázal roku 1990, kdy byla v Budapešti založena jeho pobočka. Agentura se zaměřuje na oblast vyššího vzdělání, řízení stipendijních programů a na jazykové zkoušky z angličtiny. Působí ve 30 zemích světa. Další informace najdete na adresách www.iie.org a www.iie.eu

Další informace: Ivana Střílková, ivana.strilkova@grayling.com, tel.: 224 251 555

Jana Hrubá: Budeme dobře učit všechny žáky?

Já vím, že mnozí učitelé nemají rádi taková slova, jako je individualizace, integrace, nebo dokonce inkluze. Přesto je povinností naší profese se těmito otázkami vážně zabývat. Proč?


Závěry mezinárodního výzkumu PISA 2006 uvádějí, že v ČR existuje silná závislost výsledků žáků na rodinném zázemí a zvyšují se rozdíly mezi dobrými a špatnými žáky. Škola by ale měla usilovat, aby se rozvíjeli v mezích svých možností všichni žáci. Dělají s tím něco učitelé? Dělá s tím něco ministerstvo školství? Udělá s tím něco stát?

Jana Straková ve svém článku Změny v požadavcích na práci učitele uvádí: „Výzkumníci zabývající se faktory, které pozitivně ovlivňují výsledky vzdělávání, stanovili, že výsledky žáků jsou ze strany učitele pozitivně ovlivňovány zejména vysokými očekáváními od všech žáků, individualizací výuky a individuální podporou poskytovanou žákům, kteří ji potřebují, průběžným sledováním pokroku jednotlivých žáků, kvalitní a četnou zpětnou vazbou, strukturovaností a cíleností výuky a dostatečným prostorem pro samostatnou tvůrčí činnost žáků. (Scheerens, Cees, Thomas 2003)“.

A Ondřej Šteffl píše na svém blogu 2. 6. 2010 v článku 12 bodů pro české vzdělávání: „Každý by měl mít příležitost dosáhnout maximálního vzdělání, jakého je schopen, jaké si přeje a jakého je potřeba. Úkolem školy a učitelů proto není oznámkovat žáky třeba čtyřkou a už se o ně nestarat, ale pomoci i slabším, aby dosáhli maxima, jakého jsou schopni.“


Jaký je stav na školách?

Velmi podrobnou Analýzu individuálního přístupu pedagogů k žákům se speciálními vzdělávacími potřebami s řadou doporučení zpracovala v únoru 2009 pro MŠMT o. p. s. Člověk v tísni. V závěrech se uvádí: „Deklarované předpoklady pro zajištění plně rovnoprávného přístupu k základnímu vzdělávání pro všechny žáky s povinností školní docházky bez etnického či socio-kulturního akcentu lze nalézt v relativním minimu školních vzdělávacích programů… Nezanedbatelné procento škol se strategicky brání zavádění inkluzivních opatření, aby minimalizovaly podíl žáků se SVP, které ke vzdělávání přijímají. Reagují tak mimo jiné na společenskou poptávku, která v současné době vytváří poměrně silný tlak na potlačení diverzity ve vzdělávání, již nepovažuje za přínos… Přesto lze ve sledovaném vzorku identifikovat školy, které vyvíjejí maximální snahu využívat dostupná adekvátní podpůrná opatření – zejména v oblasti organizace výuky, sníženého počtu žáků ve třídách a využití institutu asistenta pedagoga… Úroveň aplikace opatření je silně rozmanitá a vyplývá především z nedostatku metodické a finanční podpory od organizačních složek a zřizovatelů… Školy nejsou prakticky nijak motivovány k vyšší míře uplatňování inkuzivního přístupu, neboť ten s sebou nese výraznou zátěž v podobě nároků na vybavení, zvyšování kompetencí učitelů, případnou nutnost angažování asistenta, administrativu a zároveň nezakládá nárok na odpovídající finanční prostředky pro pokrytí zvýšených finančních nákladů. Profilovat se jako inkluzivní pak v konečném důsledku není pro školy z mnoha důvodů výhodné.“

Výroční zpráva České školní inspekce za školní rok 2008/2009 konstatuje, že „v základních školách byly zjištěny aktivity cílené podpory vzhledem k potřebám žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) v 57 % monitorovaných hodin, v nižším stupni gymnázií jen ve 35 % hodin.“ A v kapitole o středních školách se píše: „Ve třídách s výskytem žáků se SVP byla cílená podpora ve výuce zjištěna jen ve 37 % hodin, u nadaných žáků jen ve 26 % hodin výuky.“

Na jiném místě zprávy čteme: „Učitelky/učitelé nejsou připraveni na problémy spojené s integrací žáků se SVP, nemají dostatek nástrojů a zkušeností pro včasné pedagogické diagnostikování problémů, není zajištěna kvalitní poradenská podpora v potřebném rozsahu, kapacita poradenských služeb je nedostatečná… Míra individuální integrace stagnuje a je nízká, podpora žáků se SVP není z ekonomických a personálních důvodů zajišťována v plném rozsahu.“ Zpráva ČŠI to uvádí mezi systémovými riziky v základním vzdělávání.

Pohled ředitelů škol na problém ukázalo Rychlé šetření 1/2010 z března tohoto roku, pro které otázky zadává MŠMT (mimochodem bylo první od r. 2006, které se touto problematikou zabývá). Překážky inkluzivního vzdělávání lze podle závěrů zprávy shrnout do dvou skupin: překážky na straně učitelů (např. nepřipravenost, neochota ke změně) a překážky organizačního rázu. Z těch považují ředitelé za největší bariéry pro inkluzivní vzdělávání velké počty žáků ve třídách, chybějící asistenty pedagogů a nedostatek financí na podpůrná opatření pro žáky se SVP. 50,8 % ředitelů vidí jako problém neochotu přijmout změny. Za nejpotřebnější podporu považují respondenti kromě podpory zřízení funkce asistenta pedagoga metodické vzdělávání učitelů. Podle škol lze vnější podporou snáze napravit technické a organizační nedostatky než negativní postoj vyučujících. Celková poptávka po podpoře od MŠ k SŠ klesá.

Již zmíněná Výroční zpráva ČŠI uvádí ale k problému asistentů: „ČŠI také ve vzorkových šetřeních zjišťovala možnost vyučujících využít asistenty pedagoga. V základních školách v 6 619 sledovaných hodinách měli tuto možnost v 1 024 hodinách. Míra využití asistentů ve prospěch výuky byla 50,1 %, nižší míra byla na 2. stupni ZŠ, pouze 37,6 %. Některé/ří učitelky/učitelé přiznávají jistou bezradnost,a spolupracovat s asistentem je pro ně obtížné.“

V dubnu 2010 byla také zveřejněna Průběžná informace z kontrolní činnosti ČŠI v bývalých zvláštních školách. Shledala, že „hlavním problémem v bývalých zvláštních školách je nerozlišování specifických potřeb podpory sociálně znevýhodněných žáků a žáků s lehkým mentálním postižením… Je nutné inovovat obsah a systém poradenského systému, sjednotit metodiku při hodnocení neúspěšnosti žáků, doplnit nástroje, metody a zjišťování handicapů sociálně znevýhodněných žáků…Změnit v praxi systém diagnostikování a orientovat ho více na aktivity podpůrné a vyrovnávací ve vztahu k žákům a ve spolupráci se základní školou.“ Zdůrazňuje, že „způsob ekonomického zajištění nepřímo podporuje setrvačné nežádoucí přístupy v bývalých zvláštních školách. Je nutno zajistit systémovou podporu asistentů pedagoga, přípravným třídám, individualizovaným vzdělávacím plánům a dalším specifickým opatřením vzdělávání žáků se SVP, zejména se sociálním znevýhodněním.“


Co z toho vyvodilo ministerstvo školství?

Bývalý ministr Liška zřídil pro sociální programy zvláštní skupinu pod vedením náměstkyně Kláry Laurenčíkové. Ministryně Kopicová tuto skupinu zrušila a převedla pod stejným vedením jako sekci speciálního vzdělávání do působnosti náměstka pro všeobecné, odborné a další vzdělávání Petra Špirhanzla. Nyní uvedla ve své bilanci jako úspěch, že se podařilo dokončit Národní akční plán inkluzivního vzdělávání, který byl schválen vládou. Inkluze je v něm chápána jako poskytování optimální úrovně vzdělávání všem dětem nezávisle na podobě jejich speciálních vzdělávacích potřeb. V úvodu plánu se konstatuje, že přestože byl záměr zvýšit inkluzivní charakter českého školství v řadě norem deklarován, „realita zůstává v drtivé většině nezměněna“.

Předností národního plánu je, že je postaven na koordinované spolupráci zainteresovaných ministerstev (ministerstev školství, práce a sociálních věcí, zdravotnictví, spravedlnosti a ministerstva pro místní rozvoj) i krajů a počítá s návazností jejich aktivit a dokumentů. Cílem přípravné fáze je na podkladě široké odborné diskuse připravit návrh strategií a opatření k podpoře inkluzivního vzdělávání na všech stupních vzdělávacího systému včetně terciárního vzdělávání. Poté by měla následovat realizační fáze. Úkoly jsou zatím rozpracovány na období 2010–2013 a vládě bude v roční periodicitě předkládána zpráva o jejich plnění.


Finanční, odborná a metodická podpora škol

Ministerstvo se zatím snaží využít prostředky ze strukturálních fondů. Inkluzivní vzdělávání se stalo jednou ze sedmi oblastí projektu EU peníze školám 1.4 Zlepšení vzdělávání na základních školách, na které je vyčleněna částka 4,5 miliardy korun. Školy (mimo území hl. m. Prahy) mohou žádat o finanční dotaci předložením projektové žádosti v rámci tzv. zjednodušených „šablon“ až do vyčerpání celé částky, nejdéle však do 20. 12. 2012.

Dalších cca 143 milionů je určeno na ověření a nastavení podmínek inkluzivního vzdělávání na základních školách v ČR. V rámci individuálního projektu národního, jehož příjemcem je MŠMT, vznikají v devíti lokalitách Centra podpory inkluzivního vzdělávání, která budou pokrývat svými službami všechny kraje. Centra „nabízejí participujícím školám průběžnou konzultační a poradenskou pomoc v oblasti psychologických a speciálně-pedagogických služeb, sociálního poradenství a prevence sociálně patologických jevů. Pracovníci CPIV dále poskytují odbornou pomoc při podávání projektů, konstrukci Individuálních vzdělávacích plánů a tzv. Školního podpůrného plánu, zprostředkovávají vzdělávání pedagogickým sborům, nakupování pomůcek na podporu inkluzivního vzdělávání a pomáhají při získávání pedagogických pracovníků (asistent pedagoga, logoped atp.)“. Dalším národním projektem v hodnotě cca 140 milionů, který běží ve spolupráci s Institutem pedagogicko-psychologického poradenství od r. 2009, je projekt Rozvoj školních poradenských pracovišť, který by měl pomoci „rozvinout systém školních poradenských služeb a přiblížit služby školních psychologů a speciálních pedagogů žákům, rodičům i učitelům ve školách“.

Do výměny zkušeností se zapojují i školy. Začátkem května se na MŠMT konala konference „Proměny školy – inkluzivní vzdělávání“, kterou uspořádal Národní institut pro další vzdělávání společně s Institutem pedagogicko-psychologického poradenství. Zúčastnilo se přes 90 ředitelů škol a dalších pedagogických pracovníků. Do konce roku 2010 by měla proběhnout podobná setkání na všech pracovištích NIDV.


Závěrem

Zdá se, že se přece jen začínají věci hýbat. Doufejme, že budoucí ministr školství bude tento trend podporovat a dále rozvíjet. Doufejme, že naplánovaná spolupráce resortů bude skutečně aktivně probíhat a že se včas zapojí také ministerstvo financí a politici, aby všechna potřebná opatření mohla být systémově a hlavně dlouhodobě realizována. Přísun peněz z evropských fondů jednou skončí.

Je také na školách a učitelích, aby předkládaných možností postupně využili a nabídli optimální vzdělávání VŠEM dětem. A rodiče? Ti by je měli v jejich úsilí podporovat. Vzdělaní mladí lidé jsou náš společný kapitál nejen do časů probíhající krize, ale i do další budoucnosti.

(Psáno pro www.rvp.cz)


Použité zdroje

Článek Jany Strakové Změny v požadavcích na práci učitele
Článek Ondřeje Šteffla 12 bodů pro české vzdělávání 
Výroční zpráva České školní inspekce za školní rok 2008/2009
Rychlé šetření 1/2010 – závěrečná zpráva
Průběžná informace z kontrolní činnosti ČŠI v bývalých zvláštních školách
Národní akční plán inkluzivního vzdělávání
Analýza individuálního přístupu pedagogů k žákům se speciálními vzdělávacími potřebami, Člověk v tísni, o. p. s. 2009. Plné znění výzkumu.
Projekt EU peníze školám
Informace o projektech Centra podpory inkluzivního vzdělávání a Rozvoj školních poradenských pracovišť
Web Centra podpory inkluzivního vzdělávání

Tomáš Bouda: Výstupy ze základního školství u kulatého stolu v Ostravě

Proč diskutovat právě u kulatého stolu? Protože tyto diskuze mají navozovat a udržovat rovnost zúčastněných: volbou témat, prostorem pro individuální aktivitu, svobodou názoru, vhodným umístěním akcí, absencí rozhodovacích pravomocí (kromě vyplývajících z nutnosti moderovat diskuzi); mají umožnit k aktuálním tématům se vyslovovat a navzájem poslouchat.

Je tedy zřejmé, že kulaté stoly jsou určeny těm, kteří mají rádi volný myšlenkový prostor, kteří chtějí znát různorodé názory, aby si ty své ujasňovali a vytvářeli potřebný nadhled, kteří chtějí oslovovat relevantní aktéry vzdělávací politiky.

Proč diskutovat právě v Moravskoslezském kraji (MSK)? Proč nestačí jistě kvalitní a již tradiční kulaté stoly pražské pořádané SKAV a Střediskem vzdělávací politiky PedF UK?

Tyto kulaté stoly se sice staly inspirací k vlastní akci, avšak pražské fórum je přece jen omezené dostupností – vzdálenost, kapacita – a pochopitelně bez zaměření na krajská specifika. MSK má svá společensko-ekonomická specifika, tedy nutně i v oblasti vzdělávání. A je přirozené, že i obecné problémy vzdělávací politiky ČR mají v kraji své zajímavé konotace.

Příležitostí k vlastní akci se stal grantový projekt OP VK Efektivní management škol, který získalo Krajské zařízení pro DVPP a informační centrum Nový Jičín. Jak z názvu vyplývá, je projekt určen školským manažerům (také těm, které se na řízení školství připravují) všech škol a školských zařízení v kraji. Jeho účelem je zejména vytvořit, ověřit a rozšířit různé kurzy DVPP – včetně tréninků a stáží, i zahraničních. Kulaté stoly jsou naplánovány v klíčové aktivitě Vznik a rozvoj stálé komunikační a metodické platformy. Náplň prvního kulatého stolu vyplynula z diskuzí o naléhavosti optimalizovat přechody mezi stupni vzdělávání a vyjádřit výstupní kvalitu základního vzdělávání vycházejícího z kurikulární reformy. K této problematice vznikají v MSK zajímavé iniciativy.

Zájemci o téma Výstupy ze základního školství (a vstupy do školství středního) se sešli 1. června v atriu Střední zahradnické školy v Ostravě – Hulvákách.

Jako panelisté vystoupili zástupci výzkumu z vysokých škol, školské administrativy z MŠMT a KÚ MSK a také evaluačních center – Centra zjišťování výsledků vzdělávání a PedF Ostravské univerzity.
 
Prof. Rýdl z Univerzity Pardubice stručně představil cíle, organizaci a využití výsledků testování v Evropě. Uvedl, že ve většině zemí se testování používá – 3 až 4 celostátní testy během povinného vzdělávání, účast celé věkové skupiny, jeden test se používá k několika účelům, testují se 2 až 3 předměty, organizaci většinou zajišťuje agentura, výsledky se využívají pro monitorování systému, málokdy pro hodnocení škol. Jako diskuzní témata nabídl: Testování ano, či ne? Obsahové zaměření testů, Jeden, nebo více cílů testování? Potřeba výkonových dat versus hrozba přemíry testování, Možné zúžení vzdělávacího obsahu, Použití výsledků pro zlepšení školy nebo pro vykazování výkonu školy.

Dr. Greger z Ústavu výzkumu a rozvoje školství KU se zaměřil na výsledky analýzy Bílé knihy a zdůraznil především nedostatečné plnění strategické linie Evaluace a monitoring. Za zcela zásadní považuje vytvořit evaluační a výstupní standardy s evaluačními nástroji (například žákovské portfolia), které prezentují celý profil žáka, nikoliv pouze jeho testy měřitelné složky, a které případně mohou nahradit centrální testování. Promítl některé standardy a mapy učebního pokroku používané ve světě.  

Dr. Krejčí z MŠMT a Mgr. Kabeláčová z CZVV připomněli výsledky projektu Kvalita I a cíle současného projektu Cesta ke kvalitě. Dr. Krejčí seznámil účastníky s některými představami MŠMT – nástinem evaluačního schématu externí evaluace, pokračováním v přípravě národní srovnávací zkoušky, využití testování pro účely přijímacího řízení a jeho možné budoucí podobě. 

Dr. Lenčo z odboru školství KÚ zdůraznil kontinuitu cílů dlouhodobých záměrů Moravskoslezského kraje v oblasti zjišťování kvality – rozvojový program KVALITA – a současné priority v této oblasti – pokračování v hodnocení škol zřizovatelem a v testování žáků středních škol (s rozšířením na zjišťování relativního přírůstku znalostí). Jako součást racionalizace vzdělávání v MSK připravuje kraj výstupní testování žáků 9. ročníků základních škol.  

Dr. Malčík z PedF OU jako spoluautor úspěšného programu hodnocení škol zřizovatelem realizovaného Metodickým a evaluačním centrem o. p. s. se zamyslel nad komplexností monitorování kvality, představil Informační systém AUTOEVAL a konkrétní výstupy testování v rámci zmíněného programu MSK KVALITA.

Diskuze se z obecnějších témat – k čemu má být testování, co je to evaluační standard a zda ho potřebujeme či stačí současná podoba RVP, nedostatečně financovaná kurikulární reforma ze státního rozpočtu, přílišná byrokratizace přijímacího řízení na SŠ – brzy přešla k připravovanému testování žáků 9. tříd v MSK. Vedoucí pracovníci ZŠ upozorňovali na problematiku měření dovedností a možnost popření výsledků kurikulární reformy, na problematičnost SCIO testů v zaměření na vědomosti, zajímala je standardizace testů a logistika testování. Ředitelé středních škol se soustředili na propojenost a využitelnost s přijímacím řízením. Účastníci se shodli, že testování je potřebné, ale jen při ujasnění jeho cíle, měření požadovaných výstupů vyplývajících z platných kurikulárních dokumentů, zajištění standardizace testu, doplnění jinými evaluačními nástroji.

V evaluačních dotaznících účastníků tato témata byla potvrzena, rozvedena a doplněna:

a) Urychleně by se mělo řešit:
– neadekvátní množství víceletých gymnázií, kde jsou přijímáni i podprůměrní žáci
– změnit systém přijímacího řízení a zavést povinné testování žáků 9. tříd ZŠ
– výstupní a evaluační standardy
– jasný, rozhodný a koncepční postoj MŠMT k testování a hodnocení
– zajistit ucelenou a trvalou (dlouhodobou) koncepci placenou z rozpočtu státu a ne z projektů
– urychleně sjednotit testování na ZŠ, aby bylo zřejmé, kteří žáci mohou v budoucnu vykonat státní maturitu

b) Jako osvědčené a bezproblémové se jeví:
– možné testování
– koncepce vlastní evaluace školy, třídy, žáka
– projekt KVALITA Moravskoslezského kraje
– testování žáků 1. roč. SŠ

c) Naopak jako nejméně promyšlené je uváděno:
– hodnocení kompetencí, která jsou těžce měřitelné
– testování žáků v 9. roč
– záměry MŠMT
– testování Moravskoslezského kraje
– diskuze o standardech: bývá zmatená, protože si každý pod tímto pojmem představuje něco jiného

Ze všech vystoupení a zpětných vazeb se organizátorům kulatého stolu jeví, že:
 
1. Stoupá netrpělivost z nedostatečně řízené diskuze mezi pedagogickou teorií a praxí a dlouhé cesty od strategických záměrů MŠMT k jejich realizaci.
 
2. Vedoucí pracovníci od výzkumu očekávají, a to nejen v evaluaci, ucelené návrhy na řešení problémů, nikoliv pouze jejich dílčí rozpracovávání.
 
3. Od MŠMT se očekává strategické řízení kurikulární reformy méně závislé na operačních programech a iniciativa v posilování pedagogické profesnosti tolik nutné při diagnostice a hodnocení.
 
4. Vedoucí pracovníci SŠ v testování vidí především nástroj pro přijímání na střední školy a regulaci její sítě a kladně vnímají iniciativy MSK.
 
5. Ředitelé ZŠ se velmi obávají přílišného „prakticismu“ testování a podceňování docílených změn vyplývajících z kurikulární reformy.
 
6. Testování ve školství je obecně přijímáno, ale požadavky na jeho význam a kvalitu jsou velmi rozkolísané – viz rozpornost vyplývající z evaluačních dotazníků

Tomáš Bouda, Krajské zařízení pro DVPP a informační centrum Nový Jičín

Ladislav Nagy: Nový obor na Jihočeské univerzitě – Anglický jazyk a literatura

Filozofická fakulta akreditovala žádaný obor, jehož nejznámější tváří bude renomovaný překladatel Shakespeara prof. Martin Hilský.

Filozofická fakulta Jihočeské univerzity otevírá pro studenty od příštího akademického roku 2010/11 nový bakalářský studijní obor Anglický jazyk a literatura. Obor bude možné studovat v prezenční formě studia v kombinaci s jedním z šesti dalších oborů, jimiž jsou historie, bohemistika, německý jazyk a literatura, francouzský jazyk a literatura, španělský jazyk a literatura, italský jazyk a literatura. 

Ve spolupráci s Přírodovědeckou fakultou JU bude možné studovat také dvouobor anglický jazyk a literatura v kombinaci s biologií nebo chemií. Absolventi bakalářského studia získají kvalifikaci pro působení odborných anglistů nebo budou moci pokračovat studiem odborné anglistiky či studiem učitelství anglického jazyka pro střední školy v rámci plánovaných navazujících magisterských oborů.

Uchazeči o studium nového oboru se mohou přihlásit do 31. července 2010. Fakulta počítá s přijetím cca 50 úspěšných uchazečů. Dvoukolové přijímací řízení proběhne ve dnech 23. a 25. srpna 2010 (písemná část) a 24. a 26. srpna (ústní část). Detailní podmínky pro zasílání přihlášek a podmínky přijímacího řízení lze nalézt ZDE.

Nový obor rozšíří bohatou filologickou nabídku na fakultě. „Anglistika přirozeně dotvoří nabídku studijních oborů Filozofické fakulty JU. Mám radost, že tímto oborem reagujeme na značnou poptávku veřejnosti po studiu odborné anglistiky,“ říká děkan fakulty Pavel Král s tím, že vysokoškolské studium angličtiny zaměřené čistě odborně, tedy na studium anglického jazyka a literatury, v regionu dosud chybělo.

Výuku oboru bude zajišťovat tým pedagogů; interně budou na ústavu působit Martin Hilský, Hana Vladařová, Tomáš Jajtner, Ladislav Nagy a Richard Olehla. Zejména výuku specializovaných seminářů budou zajišťovat externě přední odborníci na danou oblast, jako jsou například Martin Pokorný (modernismus), Helena Znojemská (starší anglická literatura) nebo Alena Dvořáková (viktoriánská literatura).

Obor studentům nabídne tradiční anglistické disciplíny, nicméně z personálního obsazení je zřejmé, že jeho těžiště bude spočívat zejména v literární oblasti. Nejznámější tváří nového oboru bude nepochybně renomovaný překladatel a znalec díla Williama Shakespeara Martin Hilský, který v Českých Budějovicích bude působit na poloviční profesorský úvazek. „Jsem velice rád, že se nám profesora Hilského podařilo pro spolupráci získat a jsem přesvědčen, že jeho přínos pro naše studenty bude obrovský,“ říká děkan fakulty Pavel Král. Prof. Hilský nabídne českobudějovickým studentům dva rozsáhlejší přednáškové cykly, jeden o anglické renesanční literatuře, druhý o literárním modernismu, tedy o oblastech, jimiž se v posledních dvaceti letech intenzivně zabýval.

Tým pedagogů je postavený převážně z odborníků, kteří u prof. Hilského studovali na pražské FF UK. Překladatel a literární kritik Ladislav Nagy, který byl koordinací příprav oboru pověřen, k tomu říká: „Jsem moc rád, že Filozofická fakulta JU s nápadem na vytvoření nového oboru přišla. Myslím, že to je obrovská příležitost pro všechny zúčastněné a že se nám podaří vytvořit co nejkvalitnější obor, jehož absolventi nebudou mít problém s nalezením uplatnění. Samozřejmě jsme všichni vděčni Martinu Hilskému, že se uvolil angažmá v Českých Budějovicích přijmout.“

Studenti, kteří se na obor přihlásí, se tak vedle povinného penza předmětů mohou těšit na zajímavě podané dějiny anglické a americké literatury, široký výběr specializovaných seminářů a v neposlední řadě i na prakticky orientované kursy. „Součástí nabídky budou semináře, kde se studenti budou učit práci s textem a překládání, což jim výrazně pomůže při hledání budoucího uplatnění v dnešní obtížné ekonomické situaci. Samozřejmě si nepředstavujeme, že by ze školy vyšli hotoví překladatelé, k tomu je třeba léta praxe, nicméně věřím tomu, že solidní základ studenti na našem oboru dostanou,“ doplnil Ladislav Nagy.

Koncepce studijního oboru usiluje o to poskytnout studentům základní kompetence v anglickém jazyce, a to na úrovni C1 dle Evropského referenčního rámce (jako vstupní úroveň je vyžadována B2), přehledové znalosti dějin anglicky psaných literatur a základní dovednosti při práci s literárním textem (interpretace, překlad). Dále zprostředkovává systematické znalosti synchronní lingvistiky anglického jazyka (fonetika a fonologie, morfologie, syntax), které se opírají o obecně lingvistický základ (obecná lingvistika). Významným aspektem povinné složky jsou přehledové kurzy anglicky psaných literatur, konkrétně anglické (s exkurzy do anglicky psané literatury v zemích Britského společenství národů, tj. zejména v Kanadě a Austrálii) a americké.

Kromě toho se student v rámci povinné složky seznámí s příslušnými kulturními reáliemi včetně širšího historického kontextu (ten bude poskytnut v rámci úvodu do britských a kulturních studií, ale i formou výběrových přednášek). Samozřejmě studenti si budou průběžně prohlubovat znalosti kulturních a společenských reálií i systematickým studiem anglicky psané literatury, jež bude podpořeno od samotného počátku studia základním překladatelským seminářem, v němž si studenti osvojí základní návyky potřebné pro práci s literárním textem, zejména pak jeho přesnou interpretaci a převod do mateřského jazyka. Překladatelský seminář tak vlastně bude doplňovat kurzy praktického jazyka, v nichž bude kladen důraz na zvládnutí gramatických dovedností a rozvíjení mluveného i psaného projevu. Oba dva druhy projevu budou pěstovány i v literárních seminářích, které budou tematicky odpovídat přehledovým kurzům, budou zaměřeny na detailní čtení textu, budou vedeny v anglickém jazyce a studenti budou na konci semestru předkládat seminární práce, v nichž budou muset osvědčit jak porozumění interpretovanému textu, tak písemný projev v angličtině i náležitou úroveň akademické práce, tedy včetně kritické práce s informacemi. Totéž platí o specializovaných seminářích lingvistických, které rovněž budou vedeny v anglickém jazyce a připraví studenta na pokračování v magisterském studiu.


Personální zabezpečení oboru

 
Prof. PhDr. Martin Hilský, CSc.

Po středoškolských studiích (1957–1960) vystudoval angličtinu a španělštinu na FF UK v Praze (1965). V r. 1968 byl v konkursu vybrán na stipendijní pobyt na univerzitě v Oxfordu a jeden rok (1968–1969) působil jako mladší vědecký pracovník na Linacre College. V letech 1989–1998 stál v čele Ústavu anglistiky a amerikanistiky UK, nyní zde působí jako profesor.

Patří k našim předním překladatelům Shakespearova díla. První jeho shakespearovský překlad vznikl v r. 1983 (Sen noci svatojánské) a od té doby přeložil celé dramatické dílo Williama Shakespeara (tj. celkem 38 her). Za překlad Shakespearových Sonetů (1997) obdržel Jungmannovu cenu, za překlady a interpretaci Shakespearova díla obdržel Cenu Toma Stopparda za rok 2002 udělovanou Nadací Charty 77. Za rozhlasový pořad o Shakespearových Sonetech získal Výroční cenu Nadace Českého literárního fondu za rok 2002. V roce 2001 ho za zásluhy o šíření anglické literatury v České republice a za jeho shakespearovské překlady královna Alžběta II. jmenovala čestným členem Řádu Britského impéria (MBE).

Monografie a populárně naučné práce (výběr): Současný britský román (H & H, Jinočany 1992), Modernisté (Torst, Praha 1995); editor a spoluautor knihy esejů Od Poea k postmodernismu (Odeon/H & H, Praha/Jinočany 1993, s J. Zelenkou), edičně připravil s L. Nagym Od slavíka k papouškovi (Host, Brno 2003), v roce 2008 vydal knihu rozhovorů s názvem Když ticho mluví (Portál, 2008). Je autorem knihy esejů o anglo-americké literatuře Rozbité zrcadlo (Albatros, edice Speculum 2009).

Napsal několik desítek studií a esejů o anglické a americké literatuře, množství předmluv či doslovů k prozaickým knihám anglo-amerických autorů, publikoval mj. v Literárních novinách, Světové literatuře, Lidových novinách, Divadlu, Prostoru, Salonu Práva, Souvislostech, edičně připravil např.: B. Harte – V údolí Sacramenta (Odeon, Praha 1980).

Překlady W. Shakespeara: Sen noci svatojánské (1984), Marná lásky snaha (1987), Jak se vám líbí (1991), Zimní pohádka (1992), Zkrocení zlé ženy (1994), Cymbelín (1995), Kupec benátský (1995), Veselé paničky windsorské (1996), Perikles (1997), Othello (1997), Mnoho povyku pro nic (1997), Sonety (1997), Macbeth (1998), Antonius a Kleopatra (1998), Večer tříkrálový (1999), Hamlet (1999), Bouře (2000), Komedie omylů (2000), Jindřich IV. díl první a druhý, (2000–2001), Richard III. (2001), Král Lear (2002), Richard II. (2002), Jindřich V. (2003), Něco za něco (2003), Romeo a Julie (2003), Jindřich VI. díl první až třetí, (2004), Dobrý konec všechno spraví (2005), Dva vznešení příbuzní (2005), Timon Aténský (2005), Titus Andronicus (2006), Julius Caesar (2006), Coriolanus (2007), Dva páni z Verony (2007), Troilus a Kressida (2007), Král Jan (2008) Jindřich VIII. (2008). Venuše a Adonis (2008).

Ve dvojjazyčné shakespearovské edici opatřené rozsáhlými úvodními studiemi a komentáři vydal v nakladatelství Torst a od roku 2004 Atlantis Sen noci svatojánské (1996), Sonety (1997), Kupce benátského (1999), Hamleta, dánského prince (2002), Krále Leara (2005) a Othella (2006).

V nadaci Evropský literární klub, ELK (ve spolupráci s Euromedia Group – Knižní Klub) postupně vycházejí jeho překlady celého Shakespearova díla, od r. 1999 vždy v souboru 4 knih: 1999 – Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete, Sen noci svatojánské, Jak se vám líbí, Marná lásky snaha; 2000 – Zkrocení zlé ženy, Mnoho povyku pro nic, Veselé paničky windsorské, Komedie plná omylů; 2001 – Perikles, Cymbelín, Zimní pohádka, Bouře; 2002 – Othello, Král Lear, Macbeth, Hamlet, 2003 – Richard II., Jindřich IV., díl první, Jindřich IV., díl druhý, Jindřich V. 2004 – Jindřich VI., díl první, Jidnřich VI., díl druhý, Jindřich VI., díl třetí, Richard III. 2005 – Něco za něco, Dobrý konec všechno spraví, Dva vznešení příbuzní, Kupec benátský. 2006 – Romeo a Julie, Titus Andronicus, Timon Aténský, Antonius a Kleopatra, 2008 – Julius Caesar, Coriolanus, Dva páni z Verony, Troilus a Kressida.

K dalším divadelním překladům patří např. Robert Patrick, Kennedyho děti (1978), publ. Dilia 1978), Thornton Wilder, Naše městečko (1978, publ. Dilia 1985), Peter Shaffer, Amadeus (1982, publ. Světová literatura 4, 1983), James Goldman, Lev v zimě (1989), Peter Barnes, Červené nosy 1993, J. M. Synge, Hrdina Západu (1996, publ. v programu ND 1996, knižně v roce 2006).

Výběr z ostatních překladů (některé vyšly ve více vydáních) pro nakladatelství Odeon: Ring Lardener – Hnízdečko lásky (Praha 1976), H. E. Bates – Poupata odkvétají v máji (Praha 1977), D. H. Lawrence, Ženy milující (Praha 1982), J. Steinbeck – Pláň Tortilla/Na Plechárně (1979) J. Cope – Bezpečné místo (1980), D. H. Lawrence, Stíny jara (Praha 1989), J. G. Farrell – Nepokoje (1989), T. S. Eliot – O básnictví a básnících (1991); A. Pope – Uloupená kadeř (Jota, Brno 1994).

Člen Kruhu moderních filologů (předseda 1993–1996), Obce překladatelů České republiky, Evropské společnosti anglistů (European Society for the Study of English ESSE), člen českého PEN klubu aj. Spolupracuje s řadou kulturních institucí, např. Český rozhlas 3, Vltava (shakespearovské pořady), Česká televize, agentura Schok (Letní shakespearovské slavnosti na Pražském hradě), shakespearovské přednášky v řadě pražských i mimopražských divadel aj.


Mgr. Helena Vladařová

Magisterské studium v oboru anglický jazyk – geografie absolvovala v roce 1999. Má více než deset let praxe. Pracovní zkušenosti získala především v sektoru vysokého školství v České republice a ve Velké Británii. V současné době dokončuje doktorské studium v oboru aplikovaná lingvistika na University of Birmingham ve Velké Británii. Doktorskou práci zpracovává na téma Internal Meetings: The Process of Decision-making in Workplace Discourse pod vedením Dr. Almut Koester. Své průběžné výsledky doposud prezentovala na domovské univerzitě v Birminghamu, v Irsku, Turecku a Skotsku. Specializuje se v oblasti profesionálního diskursu a analýzy konverzace. Zajímá se o řešení konkrétních otázek, ve kterých aplikovaná lingvistika přináší prospěch obecné i odborné veřejnosti. Studenty 1. ročníku katedry anglistiky FF JU bude vyučovat Úvod do lingvistiky a praktický jazyk.


PhDr. Ladislav Nagy

Po středoškolských studiích nastoupil na FF UK v Praze, kde v letech 1993–1999 studoval anglistiku a filosofii. Poté nastoupil do doktorského studia, v němž se specializoval na současnou britskou prózu a na FF UK vedl na toto téma několik seminářů, nejprve společně s prof. Martinem Hilským, později samostatně. Vedle toho připravoval přednášky pro různé instituce, například knihovnu nebo Britskou radu. Několik let vedl britskou sekci internetového portálu iliteratura.cz, podílel se na přípravě a moderování dvou ročníků pražského Festivalu spisovatelů a své články o současné britské próze publikoval v řadě deníků (Lidové noviny, Hospodářské noviny) a dalších periodik (Tvar, A2, Respekt, Reflex, Revolver Revue, Živel). Je autorem řady doslovů k překladům z britské i americké literatury. Společně s Martinem Hilským se jako editor podílel na antologii doslovů Od slavíka k papouškovi (Host 2002), sám pak publikoval sbírku esejů o literatuře inspirované Londýnem – Londýn stejný a jiný (Arbor Vitae, 2007). Do češtiny překládal jak beletrii (Kazuo Ishiguro, Barry Unsworth, Jeffrey Eugenides, Robert Irwin, Steven Hall, Edith Templetonová, Julian Barnes, James Robertson), tak teoretické práce (Harold Bloom, Umberto Eco, Hayden White).


Mgr. Tomáš Jajtner, Ph.D.

Mgr. Tomáš Jajtner, Ph.D. se zabývá literaturou anglické renesance, zejména poezií, vztahem literatury a hudby, náboženství a kultury, literatury a teologie. Publikoval studie o české a anglické literatuře. Překládá z několika jazyků (angličtina, němčina, francouzština a italština), věnuje se i literární tvorbě (poezie, cestopisy a divadelní hry). Ve volném čase také komponuje a působí jako divadelní režisér. Je doktorandem KTF UK.


Mgr. Richard Olehla

Absolvoval studium angličtiny a portugalštiny na FF UK, kde v současnosti dokončuje doktorské studium. V akademickém roce 2005/2006 studoval v rámci stipendia Fulbrightovy nadace na New York University. Od roku 2003 vyučuje na Literární akademii – Soukromé vysoké škole Josefa Škvoreckého v Praze. Je autorem několika překladů ze současné americké prózy (např. Ken Kalfus), dále napsal několik doslovů k překladům z americké literatury, vede americkou sekci portálu iliteratura.cz a své recenze pravidelně publikuje v denním tisku (Mladá fronta Dnes).

 
Sdělení připravil překladatel a literární kritik PhDr. Ladislav Nagy, koordinátor příprav nového oboru na FF JU.

Kontakt:
PhDr. Ladislav Nagy
Ústav anglického jazyka a literatury
Filozofická fakulta JU
Branišovská 31 a
tel.: 602 175 857
e-mail: nagy@tabor.cz

nebo:
Mgr. Hana Bumbová
tisková mluvčí JU
tel.: 387 772 024
e-mail: bumbova@jcu.cz


Filozofická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích byla zřízena k 1. lednu 2006. Tvoří ji osm odborných pracovišť: Archeologický ústav, Historický ústav, Ústav archivnictví a pomocných věd historických, Ústav bohemistiky, Ústav estetiky, Ústav dějin umění, Ústav romanistiky a Ústav evropských a teritoriálních studií. Ústav anglistiky bude nejmladší součástí fakulty.

Filozofická fakulta JU nabízí vzdělání v bakalářském, magisterském a doktorském stupni a zajišťuje rovněž vzdělávání budoucích středoškolských učitelů. Fakulta má kvalitní badatelské zázemí a rozsáhlou publikační činnost vyučujících. Vědecké a pedagogické kontakty jsou orientované zejména na středoevropský prostor, ale i na Francii, Itálii či USA a umožňují řadě studentů absolvovat část studia v zahraničí. V tomto akademickém roce studuje na FF JU přes 800 studentů.

Velkorysý stipendijní program v prestižní mezinárodní škole – EISP

Anglická mezinárodní škola Praha (EISP) je soukromá škola nabízející britské a mezinárodní osnovy pro děti od 2 do 18 let. Škola byla založena v roce 1995 a navštěvují ji děti z více než 40 národností. Je součástí britské vzdělávací společnosti Nord Anglia Education, která provozuje dalších 9 mezinárodních škol ve světě.

K hlavním cílům školy patří poskytování vynikající péče, vedení a podpora studentů vysoce kvalifikovanými pedagogy s mezinárodními zkušenostmi. Rovněž se dbá na to, aby každý student uspěl v dosažení svého individuálního potenciálu a aby byly vytyčeny jasné cíle pro zaměstnance a studenty.

Prostřednictvím finanční podpory škola nabízí úspěšným uchazečům od září 2010 místa ve dvouletém mezinárodním programu (International Baccalaureate Diploma programme).

Tento program umožňuje rozvíjet intelektuální, osobní, emocionální a společenské schopnosti, učit se a pracovat v rychle se globalizujícím světě a je uznáván Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Tato unikátní nabídka, jejímž cílem je poskytovat nadaným studentům skutečné mezinárodní prostředí, je určena pro studenty od 16 do 18 let, kteří mají zájem o vzdělání na mezinárodní úrovni, ale nemají dostatek finančních prostředků na uhrazení školného. Zkoušky a pohovory s potencionálními uchazeči o stipendijní program právě probíhají a úspěšní kandidáti budou studovat ve škole po dobu 2 let.

Je nutné, aby úroveň anglického jazyka u uchazečů byla pokročilá ve všech odborných oblastech včetně psaní, poslechu a mluvy. Od úspěšných kandidátů se očekává, že budou souhlasit s dvouletým studiem, budou schopni se ztotožnit se školním programovým prohlášením a studovat v kulturně různorodém prostředí.

Pokud máte zájem si podat žádost o stipendijní program, kontaktujte prosím neprodleně přijímací kancelář na e-mailu: admissions@eisp.cz nebo telefonem: 272 181 911.

Jana Hrubá: Bude vedení škol strategickou prioritou i u nás?

3. 6. 2010 se v Praze konala zajímavá konference České školy a Evropa: Kvalitní a efektivní vedení škol ve 21. století jako fórum pro výměnu názorů a zkušeností souvisejících s evropskou spoluprací ve vzdělávání a odborné přípravě (ET 2020). Základní otázkou bylo, jak vytvořit ty nejlepší podmínky pro to, aby žáci a studenti mohli dosáhnout těch nejlepších výsledků.

Pořadatelem konference bylo MŠMT díky finanční podpoře Evropské komise. Zájem byl opravdu velký. Sešly se přes dvě stovky účastníků – naprostou většinu tvořili ředitelé škol všech druhů a typů (což je velmi dobrým signálem), dále pracovníci resortních ústavů, České školní inspekce, zařízení pro další vzdělávání, vysokých škol a krajských úřadů. Klíčoví řečníci i panelisté byli v mezinárodním složení, o to byly jejich příspěvky zajímavější.

Konferenci zahájila první náměstkyně ministryně školství Eva Bartoňová. Zdůraznila, že školy v Evropě jsou stále komplexnějšími a autonomnějšími institucemi a jejich kvalitní řízení je páteří školských reforem. Proto je vedení škol strategickou prioritou.


Hlavní část

Branislav Kleskeň, zástupce poradenské firmy McKinsey a Comp., Řekl, že podle studie této společnosti z roku 2007 patří mezi základní faktory nejúspěšnějších školských systémů leadership – způsob vedení lidí (mnohé země to ale nemají jako prioritu). Dá se naučit a zlepšovat, záleží ovšem i na osobnosti ředitelů. Ředitelé škol jsou klíčoví lidé ve zlepšování kvality výuky a řízení změny. Mají obrovský vliv na výsledky studentů. Je však otázkou, kolik času tomu mohou věnovat a kolik musí věnovat administrativě (organizational development).

Řečník uváděl zajímavý příklad ze singapurského školství. Výběr vhodných kandidátů na ředitele škol začíná již mezi učiteli od prvních tří let praxe. Hodnocením pak prochází asi polovina. Následuje příprava 4–6 let před nástupem do funkce ředitele, kdy kandidát zároveň vykonává funkci zástupce ředitele na 2–3 školách. Povinností ředitele je pomáhat zlepšovat výuku. Ředitelé škol jsou podporováni, aby se zlepšovali ve svých řídících schopnostech (manažerské kurzy, výměna zkušeností ve skupinách, dvoutýdenní stáže). Kdo se nezlepšuje, musí z funkce odejít.

Marc Van den Brande, který pracuje v oblasti vzdělávací politiky a plánování ve vlámském společenství (Belgie), vyzdvihl, že rolí ředitele je mít vizi, která navazuje na realitu a míří do budoucnosti. Měl by to být člověk zaměřený na cíl, který má schopnost vést pedagogický sbor, získat si jeho důvěru, dovede spolupracovat a sdílet odpovědnost. Kariéru ředitele zobrazil jako křivku, kdy se ředitel musí po celou dobu vzdělávat, rozvíjet a získávat nové kompetence. Připustil ovšem, že i v Belgii ředitelé podle loňského výzkumu převážně řeší nečekané problémy a mají pouze 5 % času na podřízené, což je velkým problémem. Informoval také o mezinárodním projektu DELPHI, který je zaměřen na rozvoj leaderů v oblasti vzdělávání.

Úvodní slovo k panelové diskusi přednesl Glynn Arthur Kirkham, který je v současné době vedoucím strategického rozvoje dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků v českém Národním institutu pro další vzdělávání. Za nejdůležitější charakteristiky budoucího úspěšného manažera označil mj. odhodlání, iniciativu, empatii, vysokou odolnost vůči stresu, schopnost nadhledu a rozhodnost. Podrobně se zabýval kompetencemi ředitele a informoval o britském Národním standardu pro ředitele škol, o systému jejich vzdělávání a hodnocení.

Maďarské zkušenosti prezentovala Mária Szabó, původně učitelka a ředitelka střední školy, nyní pracovnice Institutu pro výzkum a rozvoj vzdělávání. Uvedla řadu zkušeností z několika národních i mezinárodních projektů zaměřených na zkvalitnění vedení škol. Obtížnost postavení ředitele podle ní vyplývá z jeho pozice na rozhraní mezi vzdělávací politikou a realizací očekávání ve škole. Také ona uvedla poznatek, že ředitelé tráví většinu času administrativou. V Maďarsku proto vzniká trend v základních a učňovských školách, že se malé školy slučují a původní ředitelé zůstávají jako vedoucí organizační složky. Zdůraznila požadavek rovnováhy managementu a leadershipu. Ředitelé by měli mít více času na vedené lidí, protože jejich hlavní rolí je vést školu k lepším výsledkům vzdělávání každého žáka a motivace učitelů. Proto by ředitel měl být jako hybatel změn studentem číslo jedna v učící se škole.

Jost den Oudsten, pracovník ministerstva vzdělávání, kultury a vědy Nizozemska, označil za klíčové otázky, kdo je ředitel školy a co od něho očekáváme. Očekáváme, aby maximalizoval výstupy vzdělávání. Za nejtěžší označil změnu chování ředitelů škol.

Českou republiku reprezentoval v panelu Milan Pol z FF MU Brno. Jako hlavní atributy dobrého ředitele uvedl: pochopit kulturu organizace a nakládat s ní (ne ji zlomit), schopnost naladit spolupráci s lidmi a vytyčit směr, kam by se měla škola vyvíjet. K tomu potřebuje čas a podporu. Podle výzkumu profesní a životní dráhy ředitelů ZŠ v ČR mají ředitelé různé potřeby na začátku, v průběhu a na konci své profesní dráhy. Řízení (chod každodennosti) a vedení (směr rozvoje) jsou dvě strany jedné mince a měly by být v rovnováze (dynamika + stabilita). Hlavním účelem práce ředitele je dostat z lidí to, co je v nich dobré, vytvořit pro ně smysluplné a důstojné pracovní prostředí, zařídit fungování instituce a vybudovat specifikum organizace (kulturu školy). Jádrem je práce s dětmi a jejich rozvoj.

Zajímavá byla také prezentace Platformy spolupráce praxe a škol, s kterou seznámil účastníky konference její předseda Jaroslav Koloc ze Škody Auto a. s.


Paralelní workshopy

Odpoledne se účastníci rozdělili podle svého zaměření do tří workshopů, kde se společně pokoušeli hledat odpovědi na uvedené otázky a kde byl také prostor pro diskusi:

A. Kompetence podporující kvalitní řízení škol: Jak se stát dobrým lídrem? Jaké dovednosti a schopnosti je nutné mít ke strategickému vedení školy? Jaké kompetence je třeba využívat při spolupráci s partnery školy?

B. Změna škol v multikulturní vzdělávací instituce jako příležitost: Jaké interkulturní kompetence je důležité si osvojit pro řízení škol v globalizované budoucnosti? Jak připravit vedoucí pracovníky škol na posilování interkulturního a mezinárodního rozměru vzdělávacích zařízení? Jak řídit mezinárodní školu?

C. Role ředitele při přeměně škol v centra celoživotního učení: Jaké výzvy stojí před vedením škol při přeměně v centra celoživotního učení?

Otázek bylo hodně i odpovědi již existují, ale to nejtěžší je realizace. Jak v závěru svého vystoupení uvedl Glynn Arthur Kirkham: ideálním kandidátem na ředitele školy by byla sv.Anežka nebo sv. Václav.

Přejme všem ředitelům, aby se úspěšně vyrovnávali s nemalými požadavky doby a aby co nejméně naráželi na „spokojené teroristy“. To jsou podle doc. Františka Ježka „osoby, které boří, negují, nemají pozitivní program, ale nechtějí svoji nespokojenost řešit, a to ani odchodem, ani podílem na změně“, jak ve svém odpoledním zajímavém vystoupení citoval Jiří Kuhn.

Rozsah článku nám dovolil jen opravdu stručnou informaci o některých přednesených myšlenkách. Podrobnosti o konferenci a jednotlivé prezentace najdete ZDE.

Jana Vašťatková: O čem se zatím v souvislosti s autoevaluací nemluví

Autoevaluace má potenciál pozitivně podporovat rozvoj školy. Bývá přirovnávána k zrcadlu: zrcadlením reality může pomoci udržet či rozvíjet kvalitu fungování určité školy.


Zdroj: Na cestě ke kvalitě, bulletin projektu Cesta ke kvalitě 1/2009, str. 10. NÚOV 2009

Získané výsledky pomohou především v pochopení, PROČ je třeba něco změnit, PROČ se něco daří, a také, JAK zajistit, aby tomu tak bylo i nadále. Přes svou aktuální podobu direktivně danou českou legislativou by měla být spíše než vynucenou aktivitou vlastním „majetkem” škol, který školy chrání a opečovávají, neboť jim toto „vlastnictví“ mnohé umožňuje.

Existuje poměrně široká shoda na tom, že povinné provádění autoevaluace/vlastního hodnocení znamená pro české školy určitou změnu způsobu práce, ať už se týká frekvence, způsobu realizace či podávání zpráv. Je však zapotřebí zdůraznit, že ne každá realizace těchto procesů nutně znamená změnu (v některých školách jsou již delší dobu vnímány jako pevná součást práce) a ne v každé škole představuje změnu pozitivním směrem.

Jak ukazuje řada dosavadních výzkumných šetření, mnozí lidé ve školách vnímají autoevaluaci jako zbytečnou byrokratickou povinnost, jako ohrožení či jako něco, čeho je nutno se bát. Každý český učitel i škola funguje ve specifickém kontextu: jsou ovlivňováni jedinečnou kombinací vnitřních a vnějších faktorů. Je tedy důležité vnímat zásadu, která byla před pár lety vyřčena: „Dobrá práce ve vzdělávání se nedá naklonovat, problémy školy nemohou být vyřešeny za ně, zvnějšku nějakou jinou institucí, ale jen školou samotnou. To by byl v současné rychle se měnící a komplikované době jen jistý druh snu – nerealistického, bez kontextu/lidí/jejich vztahů/hodnot… Protože všechny tyto jevy ovlivňují kvalitu vzdělávání…“ (Posch, 2004). Z uvedeného vyplývá, že pro využití potenciálu autoevaluace je nutno především vnímat skutečné záludnosti „konkrétní situace“.

Celý článek najdete ZDE.

Kamil Ubr: Máme dost informací pro řízení kurikulární reformy v základním školství?

Prezentace z kulatého stolu SKAV 20. 5. 2010 „Školství řízené daty. Co potřebujeme znát a neznáme. A jak se to dovíme?“

Autor hned na začátku parafrázuje, že potřebujeme školství řízené moudrými lidmi, kteří umí získávat a využívat data, a vyučování řízené moudrými učiteli, kteří umí totéž.

Celou prezentaci si můžete stáhnout ZDE.

Výstup z kulatého stolu najdete ZDE.

Jindřich Kitzberger: Školství řízené daty

Prezentace z kulatého stolu SKAV 20. 5. 2010 „Školství řízené daty. Co potřebujeme znát a neznáme. A jak se to dovíme?“

Autor uvádí, v kterých oblastech data máme a využíváme. „Dat je velké množství, problém je v analytické činnosti a v interpretacích. V současnosti se dokončuje první komplexnější analýza… Nemá ale smysl data shromažďovat, když předem není jasné, jak je využijeme…“ Chybí komplexnost: „V řadě oblastí potřebujeme posoudit dohromady data ekonomická, výkonová a data o výsledcích vzdělávání… Data o výsledcích vzdělávání ale kromě mezinárodních šetření nejsou téměř žádná. Proto je třeba založit národní šetření… Řešení se musí opírat o úvahy, co jsme pak schopni dělat s výsledky, k čemu nám budou.“

Celou prezentaci si můžete stáhnout ZDE.

Výstup z kulatého stolu najdete ZDE.

Jak by měla vypadat finanční pomoc studentům?

Zprávu o tom zveřejnila ministryně školství Miroslava Kopicová na své bilanční tiskové konferenci 18. 5. 2010. Poté plán finanční pomoci studentům schválila 31. května vláda. Další práce na reformě systému by měla pokračovat v meziresortním režimu za účasti klíčových aktérů a zájmových skupin. Možná by stálo za to i pro studenty nejprve si o navrženém systému finanční pomoci něco přečíst.

Ve zprávě se píše: „Náklady spojené se získáním vysokoškolského vzdělání jsou v ČR vnímány jako významná sociální bariéra téměř polovinou občanů… Současný systém finanční pomoci studentům je nedostatečný, roztříštěný, zastaralý a pro samotné studenty mnohdy nepřehledný. ČR má v současnosti jeden z nejnižších podílů výdajů na finanční podporu studentů. Jedním z negativních důsledků je příliš intenzivní zapojování studentů do výdělečné činnosti, které může vážně ohrožovat studium… 71 % studentů ve výzkumu uvedlo, že během studia pracuje.“

Zprávu o dosavadních výsledcích práce na přípravě zákona o finanční pomoci studentům si můžete přečíst ZDE.

Návrh reformy byl předložen vládě a schválen. Na internetových stránkách vlády ČR bylo 31. 5. 2010 oznámeno: „Vláda na dnešním pravidelném jednání schválila plán finanční pomoci vysokoškolským studentům. Na jeho základě budou moci studenti dostávat finanční podporu, která jim pokryje náklady na studium. Celkem bude možné získat až 54 tisíc korun ročně. Studenti pak peníze budou splácet po dokončení studia.“

Celý plán pod názvem Plán implementace reformy finanční pomoci studentům najdete ZDE.

Mnoho dalších informací a pohledů z různých stran na problém naleznete na internetových stránkách finanční pomoci studentům ZDE.

Jana Straková: Školství řízené daty

Prezentace z kulatého stolu SKAV 20. 5. 2010 „Školství řízené daty. Co potřebujeme znát a neznáme. A jak se to dovíme?“

Autorka uvádí současný stav systému:
„Rozhodnutí vzdělávací politiky se nezakládají primárně na empirických podkladech. Nejsou stanoveny ukazatele kvality, řada důležitých charakteristik systému není vůbec monitorována (např. nerovnosti, výsledky vzdělávání – výběrová šetření). Chybí cíle, indikátory i strategie získávání údajů. Nejsou systematicky monitorovány dopady opatření vzdělávací politiky (typicky kurikulární reformy).“

Charakterizuje také současný stav ve školách: „Neexistuje sdílená představa o kvalitě pedagogické práce, hodnocení ČŠI je značně subjektivní, indikátory se mění. Školám je poskytována nedostatečná podpora pro hodnocení vlastní práce. Nástroje, které se školám nabízejí pro hodnocení výsledků vzdělávání, jsou nedostatečné. Projekt Cesta ke kvalitě poskytne školám nástroje pro hodnocení rozmanitých aspektů školní práce a školního života.“

Celou prezentaci si můžete stáhnout ZDE.

Výstup z kulatého stolu najdete ZDE.

Milan Pol, Bohumíra Lazarová: Dobrá škola

V průběhu října 2009 byla zahájena standardizace prvního z kvalitativních nástrojů, který může posloužit jako užitečná pomůcka pro autoevaluaci ve školách. Jde o nástroj nazvaný Dobrá škola, nástroj ke stimulaci diskuze o hodnotách a prioritách školy. V tomto textu jej stručně představujeme a nabízíme zájemcům k nezávaznému vyzkoušení v jeho současné podobě.


Zdroj: Na cestě ke kvalitě, bulletin projektu Cesta ke kvalitě 1/2009, str. 11–13. NÚOV 2009

Původ nástroje není zcela zřejmý, patrně vznikal jako pomůcka pro skupinovou práci s učiteli škol s cílem ujasnit si hodnoty a priority školy a podpořit spolupráci. Nám se osvědčil jako stimulující prvek při různých aktivitách podporujících rozvoj škol a další vzdělávání pedagogických pracovníků – nejsilněji snad jako výrazný stimul diskuzí o tom, co je ve škole skutečně důležité. Postupně jsme jej přepracovali, opatřili instrukcemi a nyní jej nabízíme jako jeden z nástrojů sloužících k podpoře autoevaluace.

Celý článek s podrobnými instrukcemi najdete ZDE.

Vzdělávací projekt finanční gramotnosti pro žáky základních škol

Společnost OVB Allfinanz dnes v Liberci za účasti vrcholných představitelů statutárního města, v čele s primátorem Ing. Jiřím Kittnerem, představila vzdělávací projekt zaměřený na žáky základních škol. Projekt má bojovat s nízkou úrovní finanční gramotnosti české populace.

Náplní projektu jsou nejen přednášky, výukové podklady a materiály, následné testy, ale také internetové aplikace, které vhodnou formou doplňují a motivují posluchače. Především jde o interaktivní hru založenou na principu oblíbených strategických simulátorů. „Hráč je v roli rodinného "manažera" a řídí čtyřčlennou rodinu v jejich domečku tak, aby ekonomicky vyšla s platem a zároveň byli všichni šťastní. Cílem je uspořit během šesti měsíců na jednu ze tří dovolených,“ představuje ve stručnosti tuto inovativní novinku člen představenstva společnosti OVB Allfinanz a.s. Michal Knapp.

Součástí on-line aplikací projektu je ale také znalostní test ve formě komiksu, který může učitelům pomoci v hodnocení toho, jak žák v projektu uspěl. „Na tvorbě projektu finančního vzdělávání žáků základních škol participovali nejen praktici z řad společnosti OVB, ale i odborníci z dalších společností a pedagogičtí pracovníci. Naše uvědomění si společenské odpovědnosti na trhu v České republice je velmi silné, chápeme ji jako jednu z našich nejdůležitějších hodnot a také závazek chovat se v rámci našeho podnikání odpovědně. Proto jsme se aktivně zapojili do zvyšování finanční gramotnosti obyvatel, jejíž součástí je i projekt finančního vzdělávání žáků základních škol.

„Jak věřím, ekonomicky a finančně vzdělaní obyvatelé jsou budoucností a je potřeba předávat základy tohoto vzdělání již od základní školy. Projekt svou interaktivitou a moderním přístupem zároveň splňuje požadavky současných žáků, a proto, jak věřím, bude úspěšný nejen na území Liberce, ale v celé České republice,“ řekl u příležitosti představení projektu primátor Liberce, sám studovaný ekonom, Jiří Kittner. Jak dále uvedl, nedávná ekonomická krize ukázala potřebu finančně vzdělaných občanů této země, kteří jsou schopni se na základě znalostí v krizových situací zodpovědně rozhodnout, jak se svými penězi naložit.

„Projekt je koncipován jako bezplatná a nekomerční spolupráce soukromého sektoru – společnosti OVB Allfinanz a. s., a základních škol, jejichž zřizovatelem je město. Na žáky do projektu zapojené nebude působit žádná reklama, přednášející budou v tomto ohledu neutrální. Celá aktivita je pro žáky koncipována anonymně – netřeba se tedy obávat jakéhokoli zneužití osobních dat žáků,“ doplňuje Michal Knapp. „Cílem projektu je naučit děti nést zodpovědnost za vlastní rozhodnutí v oblasti financí, což je, jak pevně věřím, velmi důležité,“ uzavírá primátor Kittner.

Martin Chvál: Chválozpěv

Školským zákonem (Zákon č. 561/2004 Sb.) byla českým školám poprvé v historii udělena povinnost realizovat vlastní hodnocení, zpracovávat zprávu o něm, vést ji jako povinnou dokumentaci školy a předkládat ji České školní inspekci. Tato skutečnost je na jednu stranu z vnějšku povinně vynucovanou změnou v práci škol, tedy z podstaty změnou nepříjemnou, na stranu druhou je jasným signálem a přiznáním, že kvalitu školy nejlépe znají ti, kteří o ni každodenně pečují.


Zdroj: Na cestě ke kvalitě, bulletin projektu Cesta ke kvalitě 1/2009, str. 4. NÚOV 2009

Tato důvěra v péči o kvalitu ze strany škol samotných se přirozeně nemohla objevit v době utaženého a přísně z vnějšku centrálně kontrolovaného systému před rokem 1989 tak, jako v zemích s delší tradicí demokracie a s větší autonomií škol. Diskuse v 90. letech minulého století o tom, jak v nových podmínkách zajistit kvalitu vzdělávacího systému, vyústily v roce 2001 ve vznik strategického dokumentu Národní program rozvoje vzdělávání v České republice (Bílá kniha). V Bílé knize byla pojmenována potřeba přenést zajištění kvality škol včetně její kontroly na školy samotné a následně byla uzákoněna ve zmíněném školském zákoně.

Správně by s požadavky na školy měla paralelně přicházet i nabídka pomoci ze strany státu. To se v tomto případě, jako i v některých jiných oblastech školství, nestalo… Splácení tohoto dluhu vůči školám přichází s projektem Cesta ke kvalitě, plným názvem AUTOEVALUACE – Vytváření systému a podpora škol v oblasti vlastního hodnocení aneb Cesta ke kvalitě. Ačkoliv se k nám dostávají ohlasy, že takový projekt zde měl být už dávno, domníváme se, že stále není pozdě…

V projektu Cesta ke kvalitě respektujeme to, že jsou školy ve vlastním hodnocení jak zkušené, tak víceméně bezradné, školy jak s pozitivním vztahem k němu, tak se vztahem negativním, plným obav ze zneužití vlastních zjištění. Projekt nabízí příležitosti pro všechny takovéto školy. Všem budou časem nabídnuty ověřené nástroje využitelné v rámci autoevaluace, všechny se budou moci zapojit do jejich ověřování, a tím pro sebe něco vytěžit.

Celý článek najdete ZDE.

Kateřina Kostková: Matematické detektivky – recenze

Na českém knižním trhu jsem objevila zajímavou publikaci Billa Wise Matematické detektivky. Knihu přeložila z anglického originálu Lucie Simonová. Publikace je určena dětem od 12 let.


Wise, B.: Matematické detektivky. Praha: Portál, 2003. ISBN: 80-7178-787-6.

Knihu lze ji využít individuálně nebo ve skupinách dětí. Snahou autora je poukázat na význam matematiky v obyčejném životě a nabídnout netradiční zpestření hodin matematiky.

Kniha obsahuje dvacet dva jedno až dvoustránkových detektivních příběhů. K jejich vyřešení je zapotřebí matematických znalostí alespoň sedmého ročníku základní školy. Objevují se zde příklady na prvočísla, mocniny, procenta, zlomky, obsahy a objemy.

Hlavními postavami všech příběhů jsou policejní inspektor Arthur Smart a jeho třináctiletý přítel Cal Seiter. Cal pomáhá inspektorovi řešit i ty nejzapeklitější případy. Při řešení využívá svých matematických vědomostí a logického úsudku. Správná řešení všech detektivek jsou pak na konci knihy.

Tato knížka je doplňkem výkladových učebnic a klasických sbírek. Výhodou je velký počet zajímavých slovních úloh a množství obrázků ilustrátorky Lucy Corvino. Celkově má publikace pěknou grafickou úpravu. Její cena se pohybuje kolem 130,- Kč. Je vhodná pro všechny, kteří hledají zajímavé matematické příklady jako prostředek motivace pro vyučovací hodiny.

Těm z vás, kteří milují detektivní příběhy všeho druhu, vyšly v nakladatelství Portál na toto téma ještě dvě knihy: Kriminální příběhy pro detektivy začátečníky a Záhady pro detektivy začátečníky. Obě jsou určeny dětem od 8 let a k jejich řešení je zapotřebí zdravého selského rozumu.

Mgr. Kateřina Kostková, Gymnázium Olomouc Hejčín