Štefan Porubský: Profesijné štandardy učitel‘skej práce – slovenské skúsenosti

Prezentace z březnového kulatého stolu SKAV „Profesní standardy učitelské práce v zahraničí – co si z jejich zkušeností vzít pro naši současnou situaci?“ Seznámit se můžete i se slovenským kariérním řádem.


Výstup z kulatého stolu najdete ZDE.

Slovenský odborník připouští i problémy: systém je komplikovaný a nepřehledný, administrativně náročný a byrokratický, odvádí učitele ze třídy a nepostihuje „neměřitelné“ indikátory učitelovy práce. Někam se ztratil žák.

Prezentaci si můžete stáhnout ZDE. Slovenský kariérní řád ZDE.

Iva Zowadová: Učitel mateřské školy v reflexi současných proměn – recenze

Publikace Učitel mateřské školy v reflexi současných proměn je studijním materiálem, který ocení zejména studenti oboru Učitelství pro mateřské školy, kterým je tato publikace převážně určena. Publikace však neoslovuje pouze studenty tohoto oboru, nýbrž také vedoucí učitelky pedagogických praxí. Pedagogické praxe tvoří nezbytnou součást studia oboru Učitelství pro MŠ. Dále je také určena širším odborným kruhům a všem zájemcům, kteří se chtějí seznámit s některými aktuálními trendy v oblasti pre-primární pedagogiky.


Šmelová, E., Nelešovská, A.: Učitel mateřské školy v reflexi současných proměn. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 122 s. ISBN 978-80-244-2272-5.


Tematické zaměření jednotlivých částí je pro současnou teorii i praxi velmi přínosné. Otázky, které spojují postavení předškolního pedagoga v současných legislativních a kurikulárních dokumentech, jsou v dnešní době odrazem snahy o modernizaci pre-primární pedagogiky. Za obzvlášť přínosné považujeme výsledky dílčích výzkumů realizovaných na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, do nichž se zapojili studenti oboru Učitelství pro MŠ. Prezentované náměty jsou určené i pro širší pedagogickou veřejnost a disponují informacemi, které rozšíří rozhled každého čtenáře.

Autorky publikace jsou odbornice na pre-primární a primární pedagogiku, působící na Katedře primární pedagogiky na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

Text publikace je členěn do čtyř základních částí. První z nich má název Profese učitele mateřské školy – teoretická východiska. První část je dále systematicky rozčleněna na pět podkapitol.

Autorky v této části věnují pozornost teoretických východiskům, které se vztahují k profesi učitele mateřské školy v historickém kontextu a následně k postavení předškolního pedagoga v současných legislativních a kurikulárních dokumentech. Pozornost je také věnována kompetencím učitelů z pohledu různých autorů v souvislosti s trendy ve vzdělávání. Setkáváme se zde i s pojmem profesní standard, který lze považovat za normu, jež stanovuje kvality učitele požadované pro výkon profese. Model profesního standardu se skládá se sedmi kompetencí (předmětová, didaktická, pedagogická, diagnostická a intervenční, sociální, psychosociální a komunikativní, manažerská a normativní, profesně a osobnostně kultivující). Každá z kompetencí obsahuje soubor vědomostí, dovedností a postojů, které jsou v rámci koncepce přípravného vzdělávání učitelů mateřských škol dále rozvíjeny. V poslední podkapitole první části se čtenář seznámí s kurikulem pro předškolní vzdělávání.

Druhá kapitola s názvem Pedagogická praxe v mateřské škole se skládá ze dvou hlavních podkapitol. První z nich je věnována řízení pedagogického procesu. Příprava studentů oboru Učitelství pro MŠ na přímou pedagogickou práci vychází ze školních vzdělávacích programů konkrétní mateřské školy, kde studenti vykonávají odbornou pedagogickou praxi. Školní vzdělávací program je východiskem pro tvorbu třídních vzdělávacích programů, z nichž vychází příprava studenta. A právě metodickou přípravou studentů na odbornou pedagogickou praxi se zabývá druhá podkapitola v druhé části publikace. Podkapitola se snaží čtenářům přiblížit, které části přípravy jsou nezbytné pro správný výkon pedagogické praxe. Pod vedením vedoucích učitelek pedagogických praxí si studenti zvolí cíle a výstupy vzdělávání, vzdělávací obsah a metodický postup. Přípravu na výstupy studenti pravidelně konzultují s vedoucími učitelkami pedagogických praxí.

V třetí části pod názvem Náměty pro pedagogickou praxi autorky svou pozornost zaměřily na ukázky pedagogických projektů, které zpracovaly studentky oboru Učitelství pro MŠ. Jedná se o pohybové pohádky, pohybové aktivity a hry, které studenty motivovaly na základě využití pohádkových příběhů. Dále se jim staly motivací pedagogické projekty. Autorky publikace se snaží přiblížit možnosti zpracování netradičních zápisů. Vstup dítěte do první třídy je důležitým mezníkem v jeho dosavadním životě. První střetnutí se školou probíhá právě u zápisu. Problematika zápisu by neměla být pro svou důležitost podceňována, poněvadž právě toto setkání dítěte se školou se stane pro něj první vzpomínkou. Zápis do školy bývá pro dítě nezapomenutelným zážitkem, přesto může být i stresující. V současné době se učitelé prvních tříd základních škol snaží zápis do školy provést zábavnou a hravou formou, aby se stal co nejméně stresující pro děti a dítě ke všem úkolům bylo motivováno tak, aby nepoznalo, že je prověřováno. Netradiční zápis si klade vysoké nároky na organizaci, nicméně odměnou je ohlas a spokojenost jak rodičů, tak i dětí, které na tento den jen tak nezapomenou.

V poslední části najdeme dílčí výsledky výzkumu realizovaného na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Studenti oboru Učitelství pro MŠ měli možnost zhodnotit úroveň vlastních profesních kompetencí a jejich hodnocení učitelkami mateřských škol, tj. vedoucími učitelkami pedagogických praxí prostřednictvím dotazníku. Výsledky dílčího výzkumu poukazují na některá slabá místa studijního programu.

V přílohách publikace nalezneme dotazník pro vedoucí učitelky pedagogických praxí a také dotazník pro sebereflexi studenta. Uvedené přílohy dovršují praktické využití publikace.

Text publikace je srozumitelný pro studenty i laiky a poskytuje všem osobám zabývající se profesí učitele mateřských škol dostatečný přehled o dané problematice. Čtenář jistě ocení přístupnost a využitelnost této publikace v praxi. Publikace rovněž umožňuje hlubší proniknutí do jevů a situací, se kterými se setkáváme v praxi.


Mgr. Iva Zowadová, Katedra primární pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci

Hana Košťálová: Velká Británie – Profesní standard

Prezentace z březnového kulatého stolu SKAV „Profesní standardy učitelské práce v zahraničí – co si z jejich zkušeností vzít pro naši současnou situaci?“ Najdete zde i podrobnou informaci o britském standardu.


Výstup z kulatého stolu najdete ZDE.

„Proč vlastně ustrnout na své profesní dráze?“ ptá se v úvodu britský standard. Pomáhá učitelům v profesním rozvoji a při rozhodování o kariéře. Jasně ukazuje, co se očekává od učitelů na jednotlivých stupních profesního rozvoje. Vnáší soudržnost do pohledu na kvalitu učitelské profese a její postupný růst. Využívá se v řízení výkonu.

Prezentaci najdete ZDE. Podrobnou informaci o britském standardu si můžete přečíst ZDE.

Jan Koucký, Martin Zelenka: Co nás čeká

Vysoký počet vysokoškoláků přicházejících ze škol na pracovní trh vede k tomu, že již dnes představují početně největší skupinu absolventů (většina z nich má navíc magisterský diplom), a jejich podíl se stále zvyšuje. Kolem roku 2013 budou tvořit dokonce nadpoloviční většinu všech mladých lidí, kteří odcházejí ze školství na pracovní trh. Při hledání práce to pro absolventy znamená mnohem větší konkurenci.


Zdroj: Lidové noviny, příloha Akademie 6. dubna 2010


Vysokoškoláci se budou muset do budoucna uskrovnit

Zřetelný nepoměr mezi rychle rostoucími počty čerstvých absolventů vysokých škol na jedné straně a nižším počtem nových vysokoškolských pracovních míst na straně druhé se však bude projevovat především dlouhodobě. V příštích letech povede spíše k tomu, že mladí vysokoškoláci budou muset slevit ze svých nároků na kvalifikovanost práce a na mzdu, než že se budou výrazně častěji objevovat mezi nezaměstnanými.

Začnou totiž obsazovat pracovní místa, která dosud zastávali především středoškoláci, a ti zase budou z trhu práce vytlačovat mladé lidi s nejnižším vzděláním. Někteří zaměstnavatelé se navíc chystají absolventům nabízet flexibilnější formy zaměstnávání, jako třeba zkrácený úvazek nebo příležitostnou výpomoc.

Proto se i u nás během příštích let začne postavení a uplatnění vysokoškoláků postupně vyrovnávat s absolventy ostatních vzdělávacích úrovní (relativně tedy zhoršovat), podobně jako je tomu i ve většině ostatních evropských zemí. Přestože již nelze očekávat, že by se jejich postavení na trhu práce mohlo vrátit na mimořádně dobrou úroveň z let 2007–2008, není ani možné – alespoň v případě absolventů českých vysokých škol – mluvit o tzv. ztracené generaci (s tímto označením současné mladé generace, citelně doplácející na současnou krizi pracovního trhu, přišel americký ekonomický časopis Business Week, pozn. red.).

Celý text článku najdete ZDE.


Další údaje o absolventech a nezaměstnaných absolventech jednotlivých vysokých škol a fakult v České republice po roce 2002 je možné vyhledat v interaktivní databázi, kterou najdete na adrese www.strediskovzdelavacipolitiky.cz.

Zdroj: Postavení vysokoškoláků a uplatnění absolventů vysokých škol na pracovním trhu 2009, Jan Koucký a Martin Zelenka, Středisko vzdělávací politiky Pedagogické fakulty UK, Praha, prosinec 2009.

Sedm klíčových kompetencí učitele

Holandský standard profese učitele v podobě sedmi klíčových kompetencí učitele. U každé kompetence jsou uvedeny požadované součásti a indikátory (ukazatele).

Holandský standard uvádí tyto kompetence učitele:
1) kompetence interpersonální
2) kompetence pedagogická
3) kompetence odborná a didaktická
4) kompetence organizační
5) kompetence pro spolupráci s kolegy
6) kompetence pro spolupráci s okolím
7) kompetence k reflexi a sebezdokonalování

Překlad materiálu najdete ZDE.

Jitka Gobyová: Profesní standardy učitelské práce v zahraničí – co si z jejich zkušeností vzít pro naši současnou situaci?

Březnový kulatý stůl SKAV navázal na únorové téma, které se týkalo standardu učitelské práce. Zatímco v únoru o svých zkušenostech hovořili zástupci českých škol, v březnu se účastníci seznámili se zkušenostmi v zahraničí – z Nizozemí, Velké Británie a Slovenské republiky. Cílem bylo podpořit teze a argumentaci ke standardu formulované ve stanovisku SKAV.


Jako obvykle mezi účastníky byli zastoupeni především pracovníci odborných institucí a některých médií, učitelů ze škol nebylo mnoho.

Diskusi uvedly následující příspěvky.

Příspěvek Lexe Stompa, vedoucího oddělení vzdělání učitelů, oddělení pro 2. a 3. stupeň na Windesheimské univerzitě užitých věd v Holandsku, který informoval o vzniku a obsahu standardu pedagogické práce v Holandsku, zhlédli účastníci z videozáznamu.

Před 10 lety byli učitelé v Holandsku připravováni v každé ze 48 institucí jinak a školy se výrazně lišily v tom, jak vyučovaly. Předkládaly sice informace o svojí kvalitě, ale každá na základě jiných kritérií – obsahu předmětů, didaktického přístupu nebo pedagogických principů.

V Holandsku je zaručena svoboda ve vzdělávání, vláda zodpovídá za kvalitu vzdělávání, ale přitom nesmí do jeho obsahu zasahovat. Aby ale mohla zjišťovat kvalitu, bylo třeba stanovit kritéria hodnocení, na jejichž základě různé instituce měly připravovat učitele stejně a absolventi měli být vybaveni stejnými kompetencemi.

V rámci přípravy kompetencí byl před osmi lety vytvořen tým, jehož členy byli odborníci z praxe, vzdělavatelé pedagogů, ředitelé škol, dva odborníci na pedagogiku. Ti stanovili obsah sedmi kompetencí a následně lidé z terénu vyjadřovali připomínky k těmto materiálům. Takový postup se opakoval vícekrát. Výsledný soubor sedmi kompetencí je pro všechny učitele identický, liší se pouze v souvislosti s věkem žáků a v případě žáků se zvláštními potřebami. Platí pro učitele povinného vzdělávání, ale i ostatní školy musí z těchto kompetencí vycházet, aby mohly poměřovat kvalitu.

Systému sedmi kompetencí je využíváno v přípravě budoucích učitelů. Vznikla „Národní asociace vzdělavatelů učitelů“, která sestavila a vydala standardy pro učitele učitelů. Tím se pro tyto kompetence vytvořila podpora v terénu, přímo na školách. Všechny fakulty mají zabudované kompetence do programu studia jako výstupní cíl, je to podmínka žádosti o akreditaci, která se obnovuje každých 5 let. Absolventi čtyřletého studia, tedy začínající učitelé, ovládají všech sedm kompetencí. V rámci každé kompetence je stanoveno několik kritérií a studenti jejich zvládnutí dokazují ve svých ukázkových vyučovacích hodinách a v portfoliu.

Ve školách jsou zpracovávány výroční zprávy, inspekce zjišťuje, zda ve školách jsou učitelé profesně kompetentní, jak školy získávání kompetencí podporují, v jakém čase chtějí osvojení kompetencí učitelů dosáhnout. Vedení škol proto nabízí učitelům pomoc a podporu při jejich získávání.

Zatím jsou k dispozici spíše zkušenosti než výsledky. Očekává se, že proces zavádění kompetencí může trvat 10, možná i 15 let.

Rozhovor s panem Lexem Stompem v podobě 13 minut dlouhého filmu s titulky si můžete stáhnout ZDE (formát .wmv, 14,2 MB). Více o holandském standardu profese učitele ZDE.


Zkušenosti s využitím standardu z Velké Británie zprostředkovala PhDr. Hana Košťálová, představitelka Kritického myšlení o. s. a členka výboru SKAV o. s.

Profesní učitelský standard ve Velké Británii pomáhá učitelům v profesním rozvoji a při rozhodování o kariéře, stanovuje, co se očekává od učitele na jednotlivých stupních profesního rozvoje, vnáší soudržnost do pohledu na kvalitu učitelské profese a její postupný růst a je využíván v řízení výkonu učitelů.

Obsahem standardu je vymezení charakteristiky učitele na jednotlivých stupních profesního rozvoje v následujících oblastech:
– profesní vlastnosti, postoje a přístup k profesi;
– profesní vědomosti a porozumění;
– profesní dovednosti.

Standard je konstruován pro pět úrovní, z nichž první dvě jsou povinné:
– kvalifikovaný učitel (Qualified Teacher Status, QTS) (Q)°;
– učitel se zařazením v základní platové stupnici (Core Teacher) (C);
– učitel, který překročil platový práh (Post Threshold Teacher) (P);
– vynikající učitel (Excellent Teacher) (E);
– učitel se speciálními dovednostmi (Advanced Skills Teacher) (AST) (A).

Impuls pro vznik standardu vyšel „shora“. Odborníci připravili první návrh, diskutovali ho se zástupci všech zainteresovaných skupin a následně jej dali k diskusi učitelské veřejnosti. V první fázi zavádění začali pracovat se sadou standardů, jež čítala více než 200 položek. Postupně, během 10 let, dospěli k dnešní podobě, kde jich je zahrnuto pouze 50. Soubor standardů je dále upravován a inovován.

Prezentaci najdete ZDE.


Příspěvek PaedDr. Štefana Porubského, PhD. z Katedry elementární a předškolní výchovy a pedagogiky, PF Univerzity Mateja Bela v Banské Bystrici, informoval účastníky o obsahu a procesu vzniku profesního standardu na Slovensku.

Autor seznámil účastníky s jednotlivými součástmi Profesního standardu a právními normami, v nichž jsou zakotveny. Jde o následující materiály:
– Kategorizace pedagogických zaměstnaců (Zákon o pedagogických zaměstnancích z 24. 6. 2009);
– Kvalifikační předpoklad (Vyhláška MŠ SR z 20. 10. 2009);
– Kariérní stupeň a kariérní pozice (Zákon o pedagogických zaměstnancích z 24. 6. 2009);
– Kompetenční profil – kompetence orientované na žáka, na edukační proces, na vlastní rozvoj pedagoga;
– Indikátory úrovně kompetencí – kvantitativní a kvalitativní ukazatele pro prokazovatelné vědomosti, zručnosti a postoje;
– Nástroje evaluace – hodnocení a odmeňování učiteľů (tato oblast dosud není dořešena a tedy ani neexistuje právní podklad).

Profesní standard rozlišuje tři úrovně práce pedagoga:
– začínající učitel;
– samostatný učitel;
– učitel s 2. atestací.

Autor příspěvku se domnívá, že přínosem tohoto reformního kroku je snaha o zavádění pravidel do posuzování kvality práce učitele, náznak porozumění kontinuitě procesu „stávania sa učiteľom“ a možnosť ovlivňovat vzdělávání učitelů směrem k učitelským kompetencím, zejména na univerzitách.

Naopak problémy podle něho spočívají v komplikovanoti a nepřehlednosti
systému, jeho administrativní náročnosti a byrokratičnosti, „odvádění“ učitelů ze třídy a skutečnost, že nepostihuje neměřitelné indikátory práce učitele. Zdá se, že vytratil žák, jediný skutečný atribut práce učitele.

Prezentaci najdete ZDE.


Setkání moderovala PhDr. Jana Nováčková, CSc., která diskusi uvedla konstatováním, že důležitý je nejen obsah standardu, ale i proces jeho vzniku a zavádění.

Diskusní příspěvky se týkaly především následujících témat:
1) Ověřování výstupů učitelů a žáků.
2) Tvorba standardu „zdola“ či „shora“.
3) Standard – vize či realita?
4) Přínosy a rizika standardu.


Ověřování výstupů učitelů a žáků

Kritériem pro ověřování práce učitele by měly být výsledky, jichž dosahují jeho žáci. Řada přítomných se ale obává, že lze jen velmi obtížně konstruovat nástroje pro ověřování výsledků u žáků. Zpravidla se nebere v úvahu přidaná hodnota, tzn. nevychází se z hodnoty vstupní, což zhoršuje výsledky škol, kde je velký podíl např. znevýhodněných žáků.

Ing. Brdička z PF UK nesouhlasil s tímto názorem, domnívá se, že je nutno se o ověřování výstupů na straně žáků neustále pokoušet, abychom získali nástroj pro ověřování práce učitelů. Podle jeho názoru testy na ověřování výkonů žáků sestavit lze.

Měření a exaktní zjišťování nesou v oblasti vzdělávání svá rizika – důraz by měl být kladen na profesionální rozvoj pedagogů, jenž by měl vzejít z jejich vlastního popudu, nikoliv jako prezentace pro nadřízeného. Jsou zde ale důležité položky, které jsou neměřitelné.


Tvorba standardu „zdola“ či „shora“

V několika příspěvcích zazněly úvahy, zda je lepší, když impuls pro vznik standardu učitelské práce vychází z decizní sféry nebo je iniciován samotnými pedagogy.

Mgr. Daniš ze Sdružení TEREZA, o. s. se domnívá, že hodně záleží na tom, jak je standard nastaven, k čemu má sloužit, jaké bude mít dopady. Měla by proběhnout několikakolová diskuse, kde by byly probírány jeho cíle, smysl, obsah, rizika, nástroje ověřování apod. Měl by to být proces dlouhodobý. Chybou by bylo, kdybychom napodobili slovenský postup, kdy výsledkem je přehnaný důraz na formální plnění stanovených kritérií a současně zanedbávání významu práce učitele ve třídě.

Mgr. Lacinová z AVP soudí, že učitelé budou schopni popsat vlastní práci, jak se to ukázalo již i u jiných profesí – když je dána příležitost, ukáže se, že je celkem jasné povědomí o tom, co obnáší kvalita v dané profesi.

RNDr. Jelínková upozornila na dopady, které má ta skutečnost, kdo je iniciátorem reformy. Jestliže reformy jsou zaváděny shora, u učitelů vznikají pocity ohrožení a obav, pokud vznikají ve škole, učitelé jsou jim nakloněni, spolupracují, chtějí se zapojit.

PhDr. Košťálová konstatovala, že iniciativa MŠMT zaměřená na tvorbu standardu učitelské práce měla u pedagogů kladnou odezvu, začala opadávat averze vůči jeho aktivitám. Veřejná diskuse je ale drahá, je třeba zapojit velký počet lidí, ideální by proto bylo, kdyby vzešla z učitelů, ale probíhala ve spolupráci s MŠMT.

Zdá se však, že zájem učitelů o vytvoření a zavedení standardu pedagogické práce není veliký. Dokazuje to mimo jiné nízká účast na kulatých stolech zabývajících se tímto tématem i zkušenosti organizátorů vzdělávacích aktivit, kde v diskusích i dotazech téma standardu chybí.

Diskutující se shodli na tom, že existence standardu je znakem sebevědomé profese.


Profesní standard učitele – odraz reality či vize?

Podle PaedDr. Porubského standard mají dělat učitelé, ale nemá to být, „co by mělo být, ale to, co je“. Chceme něco ideálního, čeho nemůžeme dosáhnout, proto na Slovensku nejsou funkční.

Ing. Brdička souhlasil, že sen se nedá vnucovat. Upozornil ale na to, že když budeme vycházet z reality, pak možná nebudeme dělat to, co od nás společnost žádá.

PhDr. Košťálová odmítla názor p. Porubského, podle ní by cílem mělo být, co je možno reálně očekávat, tzv. zóna nejbližšího vývoje, tj. o stupeň vyšší úroveň, než je současná realita.


Přínosy a rizika standardu

Přítomní se shodli na názoru, že další vzdělávání pedagogů je žádoucí, ale nesmí se stát honbou za získáním kreditů, jak se to např. už stalo na Slovensku.

PhDr. Nováčková připomněla minulé setkání, kde zástupci několika škol seznámili účastníky se svými zkušenostmi s tvorbou standardu, jeho obsahem a postupy při jeho využívání. Společnými znaky pro ně byly důraz na práci ve třídách, snaha o využívání nových výukových metod i technologií, probíhající těsné kontakty jak mezi učiteli navzájem (např. časté vzájemné hospitace), tak i mezi vedením školy a pedagogy, individualizovaný přístup, reflexe vlastní práce ve třídě.

PhDr. Košťálová upozornila, že pro MŠMT může být postup zvolený na Slovensku lákavý. Tam ale je kladen důraz především na formální stránku hodnocení pedagogů a skutečná každodenní práce se žáky ve třídě se vytrácí.


Příští kulatý stůl se uskuteční 22. 4. 2010.

Viktor Lechta a kolektiv: Základy inkluzivní pedagogiky

Nakladatelství Portál právě vydalo zajímavou knihu o dětech s postižením, narušením a ohrožením ve škole

Vývoj pedagogických oborů, zvláště pak speciální pedagogiky, je v posledních letech ovlivněn postupným přechodem trendu integrace v celosvětový trend inkluze v pedagogickém procesu. Zatímco při integraci šlo o přizpůsobení dítěte s postižením potřebám školy, cílem inkluze je více přizpůsobit edukační prostředí všem dětem. Koncept inkluzivní pedagogiky byl v roce 2006 schválen Valným shromážděním OSN.

Kolektiv autorů-odborníků příslušných oborů se v této publikaci věnuje aplikaci tohoto konceptu v podmínkách středoevropského regionu, a to nejen z hlediska speciálních východisek, ale hlavně z dlouhodobého hlediska.

Prof. PhDr. Viktor Lechta, Ph.D., je slovenský logoped a speciální pedagog, autor řady článků a publikací z oblasti speciální pedagogiky a logopedie. Kolektiv autorů tvoří odborníci z ČR, Slovenska, Německa a Maďarska


Knihu si můžete objednat ZDE nebo ZDE.

Barbora Grečnerová: IT Fitness – test IT dovedností zdarma

Dům zahraničních služeb MŠMT nabízí zdarma školám i široké veřejnosti IT FITNESS test, který hodnotí úroveň dovedností a znalostí v oblasti počítačů a dalších moderních informačních a komunikačních technologií.

Test byl představen jako součást celoevropské kampaně Evropský týden IT dovedností 2010 (e-Skills Week 2010) iniciované Generálním ředitelstvím Evropské komise pro podniky a průmysl, jejíž hlavní aktivity probíhaly v týdnu od 1. do 5. března. V České republice koordinuje aktivity kampaně Dům zahraničních služeb MŠMT.

Test IT FITNESS obsahuje 32 otázek z teorie i praxe ICT, po jejichž vyplnění obdrží každý účastník hodnotící certifikát s procentuální úspěšností, který je možné vytisknout a uložit.

Test je výjimečný především v tom, že je zdarma a že současně probíhá v několika zemích střední Evropy. Na Slovensku, kde test běžel od 1. února do 5. března 2010, se otestovalo více než 55.000 Slováků a slovenský průměr úspěšnosti testu byl 39 procent. V ČR, kde je test k dispozici od 1. března
do 15. dubna 2010, si ho zatím vyzkoušelo téměř 9000 lidí.

Hlavní cíl IT Fitness spočívá v možnosti otestování si IT dovedností, test se ale také snaží rozpoutat diskusi o nezbytnosti tzv. e-Skills pro kvalitnější život v 21. století.

Více informací naleznete na www.dzs.cz/itfitness a www.dzs.cz/eskills

„Neklame nás reklama?“, ptají se žáci na Kutnohorsku

Jak správně nakládat s odpady, šetřit energií, vodou nebo jak a proč nepodlehnout reklamě zjišťovali v průběhu podzimních měsíců žáci základních škol na Kutnohorsku v rámci enviromentálních výukových programů občanského sdružení Ekodomov. Nyní si stejný program mohou objednat školy v celé České republice.

Celý projekt pod názvem „Balíček enviromentálních výukových programů pro 2. stupeň základních škol“ začal v květnu 2009, kdy Ekodomov prostřednictvím dotazníku oslovil učitele základních škol, aby vybrali témata enviromentální výchovy, která by ve formě zpracovaného výukového programu doplnila jejich plán environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty. Zatímco v minulosti měli kantoři zájem zejména o materiály k tradičním tématům, nyní si vybrali méně obvyklá a tak vznikly čtyři výukové programy: Kam dopadne odpad, Voda na jedno použití?, Energie s námi vždy je a Neklame nás reklama?.

Všechny čtyři programy vyzkoušelo v průběhu prvního pololetí školního roku 2009/2010 12 tříd z 6 základních škol. Obsah programů byl vytvořen podle principů moderních metod vyučování. Žáci tak dostali možnost uplatnit své vědomosti a dovednosti a zároveň učit se třídit informace, diskutovat a prezentovat své názory.

Z reakcí žáků vyplývá, že nejvíce oceňovali možnost být kreativní a aktivní, v dotaznících uváděli často také „že to nebyla nuda“ a dokonce „byla i sranda“. Zároveň si dle výsledků vědomostních otázek rozšířili znalosti a začali se chovat jinak i doma. Mnoho žáků uvedlo, že „začali třídit odpad“, „šetří vodou a energií“ a „více se zajímají o přírodu“.

Programy hodnotí kladně i zapojení pedagogové. „Aktivity jsou interaktivní, podporují žáky v samostatném řešení úkolů“, říká jedna z pedagožek, která se programu zúčastnila a dodává: „Líbí se mi i návaznost materiálů pro naši další činnost.“ Realizace výukových programů ve školách byla totiž jednou z etap projektu, další částí jsou metodické listy, které obsahují náměty, jak daná témata dále zařadit do výuky.

Zatímco projekt „Balíček enviromentálních výukových programů pro 2. stupeň základních škol“ byl určen pro vybrané školy, realizaci jakéhokoli z vytvořených programů si nyní může objednat kterákoliv základní škola. Podrobné informace jsou uvedeny na webových stránkách sdružení. Po skončení programu ve škole obdrží kantor i zmiňované metodické listy, které mu usnadní navazující výuku.

Bližší informace: Lucie Sádlová, tel.: 739 592 870, e-mail: infokh@ekodomov.cz


____________

Projekt Balíček environmentálních výukových programů pro 2. stupeň ZŠ podpořilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR a Město Kutná Hora.

Robert Hladil: Dálkové studium vysokých škol láká střední generaci

Studium na vysokých školách stále více přitahuje uchazeče starší 30 let. Jejich zájem o vysokoškolský diplom se v posledních čtyřech letech zvýšil téměř dvojnásobně. Polovina pracujících preferuje dálkové studium. Zatímco v roce 1999 tvořili podle údajů Ústavu pro informace ve vzdělávání lidé starší 30 let 24 % ze všech zapsaných dálkových studentů, v loňském roce už jich bylo přibližně 42 %.

Hlavní příčinou je zřejmě současný trend celoživotního vzdělávání a prohlubování teoretických znalostí, který ještě zesílil s globální hospodářskou krizí a narůstající konkurencí na trhu práce. „Zaměstnanci si stále více uvědomují, že pokud chtějí povýšit a získat lépe placené místo ve svém vysněném oboru, bez dalšího studia to brzy nebude možné,“ říká Jan Lajka, prorektor pro rozvoj Vysoké školy obchodní v Praze, která svým studentům kombinovanou formu výuky umožňuje.

Na nabídku kombinované výuky ale reagují i zaměstnanci, snažící se své místo udržet před nastupující mladou konkurencí. Čerství vysokoškolští absolventi často ovládají právě ty dovednosti, které starším pracovníkům chybějí. Mají zkušenosti ze zahraničí, umí cizí jazyky a chlubí se větším všeobecným rozhledem získaným v moderním multidisciplinárním studiu. V roce 2009 mířilo na vyšší odborné a vysoké školy celkem 156,4 tisíce uchazečů. Asi třetina z nich se hlásila do ostatních forem studia, tedy k distanční a kombinované výuce. „Na Vysoké škole obchodní v Praze máme 31 % studentů kombinovaného studia,“ potvrzuje statistiky prorektor Jan Lajka.

Z výzkumu Vysoké školy obchodní v Praze, který proběhl během dvou veletrhů cestovního ruchu – Go a Regiontour – vyplývá, že většina již zaměstnaných lidí skutečně uvažuje o dalším prohlubování svého vzdělání. „Na otázku, zda by vám doplnění vzdělání na soukromé vysoké škole pomohlo při práci ve vašem oboru, odpovědělo kladně více než 80 % dotázaných,“ říká prorektor Jan Lajka. Polovina těchto potenciálních uchazečů o vysokoškolský titul chce studovat dálkově.

Další průzkum Vysoké školy obchodní v Praze během veletrhu Holiday World potvrdil, že touha na sobě dále pracovat u střední generace jednoznačně vítězí. Téměř 70 % dotázaných zaměstnanců cestovních kanceláří, průvodců nebo lidí pracujících v cestovním ruchu se domnívá, že pro další úspěch v oboru je vysokoškolské vzdělání důležité. Podle jejich názorů si ze školy kromě diplomu odnesou také kontakty, zkušenosti, prestiž nebo šanci na vyšší výdělek. Při výběru správné vysoké školy by se dotázaní rozhodovali hlavně podle zaměření oboru a následného uplatnění v praxi.

Kateřina Kostková: Hravá matematika

Na českém knižním trhu jsem objevila zajímavou publikaci s názvem Hravá matematika. Publikace je určena, slovy autora, věkově mladším zájemcům o matematiku, především pak žákům základních škol a nižších ročníků víceletých gymnázií. Autor se zde snaží představit matematiku jako hravý, zábavný a krásný předmět.


Chajda, R.: Hravá matematika. Brno: Computer Press, 2009. ISBN: 978-80-251-2532-8.

V první části, nazvané Hrajeme si s tělesy, nás autor seznamuje s prostorovými geometrickými tělesy. Obsah tvoří zajímavá cvičení, jako například: stříhání sítí těles, tvorba prostorových útvarů (krychle, jehlan, hranol) pomocí špejlí a plastelíny.

Ve druhé části se setkáváme s různými křivkami. Naučíme se kreslit spirály pomocí dvou tužek a provázku nebo je hledat v živé přírodě. Dozvíme se také něco o útvarech nakreslených jedním tahem a vyzkoušíme si Eulerovu slavnou úlohu o sedmi mostech.

Třetí část nás zavede do říše magických čtverců. Seznámíme se s metodou na určování π a dozvíme se také podrobnosti o zlatém řezu. Na závěr budeme hledat Fibonacciho posloupnost u různě uspořádaných listů rostlin.

Do poslední čtvrté kapitoly zařadil autor trochu moderní matematiky. Náplní kapitoly jsou fraktální obrazce, bludiště i záhadná neexistující tělesa.

Tato knížka je dokonalým doplňkem klasických výkladových učebnic a sbírek. Obrovskou výhodou je přesný popis jednotlivých pracovních činností a zajímavých úloh, ale také množství barevných obrázků podtrhujících přehlednost knihy. Myslím, že ji mohu vřele doporučit všem, kteří s myšlenkou, že by matematika byla nepříliš zábavný předmět se spoustou náročného počítání, nesouhlasí.


Mgr. Kateřina Kostková, Gymnázium Olomouc Hejčín

Josef Maňák: Zamyšlení nad návrhem Profesního standardu kvality učitele

Při současném oživení diskuse ke Standardu profese učitele bude možná dobré si připomenout diskusní příspěvek prof. Maňáka, který vyšel v loňském roce v Pedagogické orientaci. Vnáší do diskuse některé další roviny pohledu na Standard.


Zdroj: Maňák, J.: Zamyšlení nad návrhem Profesního standardu kvality učitele. Pedagogická orientace 2009, roč. 19, č. 3, str. 118–120. ISSN 1211-4669


Výzva k veřejné diskusi ke Standardu kvality profese učitele, některé názory učitelů na standardizaci výchovně-vzdělávací práce i reakce na výzvu uveřejněné v novinách mě vyprovokovaly zapojit se též do této potřebné diskuse. Činím tak z pozice šedesátileté práce ve školských službách (v různých podmínkách a funkcích)se zkušeností na všech stupních škol.

Vítám tuto iniciativu významných teoretických pracovníků i tvořivých učitelů, protože místo permanentních hádek a vzájemného osočování, které jsou už typické pro naši politickou scénu, nastoluje aktuální problémy týkající se ve svých důsledcích veškeré populace, totiž budoucnosti vzdělávání, kterou do značné míry mohou ovlivnit také učitelé. Jde o velmi závažné otázky a je na místě se k nim zodpovědně vyjádřit a zároveň upozornit na rizika s tímto počinem spojená.

Je zřejmé, že podnět vytvořit standard učitelské profese vychází mimo jiné též ze zdrojů Evropské unie (usnesení Evropské rady ze dne 15. listopadu 2007, závěry Evropské rady ze dne 12. května 2009 aj.) a je součástí perspektivně zaměřené tendence na zkvalitnění vzdělávání. Určitým úskalím ovšem je, že důležité problémy, které ve sjednocující se Evropě volají po řešení, a to i v oblasti školství, jsou v rukou početných ambiciózních úředníků, kteří již několikrát prokázali svou nekompetentní horlivost, čímž místo pomoci spíš navodili různé potíže a komplikace (např. tvarůžková aféra aj.).

Velkým problémem je měřitelnost kvality. Pro její posuzování by bylo nutno vypracovat vhodné škály učitelského chování a profesních aktivit, ale jejich uplatnění by v současných podmínkách bylo značně subjektivní. Každý, kdo učil na škole, dobře ví, jak obtížné je klasifikovat i měřitelné výkony žáků. Ani standardizované testy nejsou všelékem, ale mohly by přece jen přispět k objektivnějšímu hodnocení. Profesní standardy by však mohly u některých učitelů vést k sebeuspokojení, tj. k přesvědčení o své dokonalosti, kdy může ctižádostivý učitel získat úspěchy u žáků podbízivým chováním, nebo malými nároky na žáky, protože v současné praxi učitele nikdo odborně nevede a neusměrňuje (chybí inspekce, ředitel je často více ekonom nebo údržbář).

Pojetí standardu je převzato z technické oblasti, kde jde o jednotnou úpravu, normu. Ve vzdělávání lze standardizaci uplatnit jen u měřitelných výkonů, uplatňuje se u manažerských profesí (např. v požadavcích na vystupování a oblečení bankovních úředníků apod.), ovšem jako výchovně-vzdělávací vzor je standard málo vhodný, protože v edukaci jde především o rozvoj jedinečné osobnosti, nikoliv o výrobu stejných jedinců. Se standardem se také například nepočítá při vzdělávání lékařů, soudců a podobných profesí, poněvadž představa požadované kvality profesních výkonů je už zakódována v jejich přípravě, případně stvrzována přísahou.

Oblasti navrhovaného standardu (výuka jako proces vyučování a učení, širší kontext výuky, profesní rozvoj učitele) zcela nepokrývají rozsah a náplň učitelské profese, chybí oblast afektivní, etická, sociální aj. I když se počítá s dotvořováním standardu, už v této podobě má sloužit také záměrům státní vzdělávací politiky. Avšak vzdělávací politika státu by měla hlavně zajišťovat celkovou orientaci společnosti – pracovní a materiální podmínky pro práci učitele, svěřovat jí ideové a profesní usměrňování učitele nese riziko zneužití, jak to pocítila (někdy až brutálně) starší generace v komunistické éře. O vysokou úroveň profesní stránky učitele by se mělo pečovat podporou jeho sebevzdělávání, nabídkou dostupné literatury a časopisů, pořádáním pracovních seminářů a v neposlední řadě zvyšováním jeho materiálního zabezpečení. Bohužel z minulé éry přetrvává podceňování těchto faktorů. Dřívější ovlivňování povrchním ideologickým školením dnes někdy nahrazuje povrchní manažerský výcvik (např. při zavádění rámcových vzdělávacích programů).

Zdá se, že nejvíce dnes mnohým učitelům chybí profesní étos, zaujetí pro výchovně-vzdělávací práci, hlubší zájem o děti a mládež. Začíná to už (ne)výběrem skutečných zájemců ke studiu učitelství, podílí se na tom i výuka na fakultách, ale při jinak zaměřených studentech z nich tvořivé učitele nepřipraví žádná vysoká škola. Podstata problému je ve vnitřním postoji studenta, má-li chuť zvládat profesní nároky, vidí-li v učitelské profesi své uplatnění, vítá-li příležitosti k neustálému zdokonalování a vzdělávání. Zatím je situace jiná: mnozí učitelé i studenti málo čtou odbornou literaturu, neodebírají pedagogické časopisy, nepíší do nich. Na tuto stránku učitelské profese by se měl standard přednostně orientovat: ne stanovit minimální výkonnost, nýbrž podněcovat k odvaze přijímat výzvy budoucnosti. Mnozí učitelé tak skutečně činí, vysoko překračují standardní průměr, ale ne vždy se setkávají s pochopením a podporou.

Iniciativu navrhovatelů standardu je nutno plně podpořit, ale bylo by žádoucí zaměření standardu rozšířit o sféru duchovní, o podněty k neustálému sebevzdělávání po všech stránkách. To se sice obtížně měří, ale výsledky jsou vidět v chování a úspěších svěřených žáků. Místo pouhého zdokonalování manažerských dovedností by bylo záhodno orientovat učitelovo úsilí do budoucna, kam vlastně i veškerá edukace směřuje. O závažnosti těchto perspektiv není možno pochybovat, stačí si uvědomit, jakou pomoc od edukace společnost očekává: do popředí vystupuje nová problematika – globalizace, exploze informací, vyčerpání zdrojů, kontrast bohatství a bídy, růst individualismu a hedonismu atd. Naplňování tohoto edukačního poslání může (musí) být také součástí Profesního standardu kvality učitele.

prof. PhDr. Josef Maňák, CSc., Centrum pedagogického výzkumu PdF MU Brno


Literatura

Usnesení Evropské rady ze dne 15. listopadu 2007 o vzdělávání a odborné přípravě jakožto hlavní hnací síle Lisabonské strategie (on-line). (cit. 4. 9. 2009).

Závěry Evropské rady ze dne 12. května 2009 o strategickém rámci evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy („ET 2020“) (on-line). (cit. 4. 9. 2009).

Jiří Varhaník: Strojařina dávno není jen o montérkách, poznávat to budou i dospělí klienti škol

I velmi úspěšné školy se začínají při očekávaném úbytku počtu žáků rozhlížet po výrazně větším zapojení výuky dospělých. Nový trend tímto směrem zachytila i Střední průmyslová škola Klatovy. A s ní dalších 26 středních odborných škol Plzeňska.


Projekty SPŠ Klatovy propojí děti, studenty i dospělé

Budova Živnostenské školy Dr. Aloise Rašína (dnešní hlavní budova SPŠ) byla v Klatovech slavnostně otevřena 28. října 1934. Strojnická SPŠ tu pak začala svoje působení v roce 1960, výuka odborných předmětů ale musela probíhat na několika místech. Až v letech 1973–1976 vyrostla nová budova s dílnami a laboratořemi, postupně přibyla přístavba s rýsovnou a knihovnou, později jazykové učebny, tělocvična a moderní učebna CADu. V poslední době propojila starou a novou budovu spojovací chodba se studovnou vybavenou počítači.

Současnost však přináší závažný fenomén k řešení: „Klesá totiž populační křivka. Pokud se školy chtějí uživit, musí hledat nové cesty,“ potvrzuje Ing. Jiří Dio, ředitel SPŠ Klatovy. Právě snaha moci využívat i v budoucnu vybudované moderní zázemí a personální kapacity přiměla řadu škol reagovat. Celkem 325 se jich v ČR loni v srpnu zapojilo do projektu ministerstva školství UNIV 2 KRAJE. Cílem je proměnit školy s využitím 300 milionů Kč z evropské a státní dotace v centra celoživotního učení a mnohem více se přeorientovat na výuku dospělých. K tomu budou využity v rámci projektu postavené vzdělávací programy.

„Cítíme potřebu reagovat i na současné problémy trhu práce, kde mnozí lidé těžko hledají uplatnění,“ ukazuje J. Dio na druhý očekávaný efekt projektu. Na SPŠ Klatovy už v jeho rámci sestavili jedenáctičlenný tým kantorů, kteří budou projekt řešit. V sérii seminářů, které organizuje krajská metodička Mgr. Pavla Ježková, se začali učit potřebným znalostem ve stavbě programů, lektorským dovednostem pro vzdělávání dospělých atd.


Vybrat vhodné obory

Obtížným úkolem pro současnou etapu je ale především vybrat vhodné obory, v nichž budou první nové výukové programy pro dospělé na SPŠ Klatovy postaveny a pilotně ověřovány. Projekt UNIV začal totiž v ČR nové principy učení dospělých uplatňovat už v roce 2006, zatím se ale zaměřuje především na obory učňovské. SPŠ Klatovy patří k těm školám, kde se pokusí využít jeho možnosti v oblasti studijních oborů.

To ale přináší nová specifika, která je nutná při výběru oborů posuzovat. Na SPŠ Klatovy je to např. možnost využít k výuce licencovaný odborný software, kterým škola disponuje. Hlavními učebními obory byly na škole ve 2. polovině 80. let minulého století konstrukce a technologie. Později se přešlo na obor strojírenství, k němuž v roce 1990 přibyl obor administrativa. Dnes studenti volí mezi obory strojírenství, ekonomika a podnikání, respektive elektrotechnika. A speciální software hraje v jejich výuce zásadní roli.

„V rámci UNIV 2 KRAJE uvažujeme zatím o stavbě výukového programu pro dospělé v oblasti modelování na počítači a následného obrábění výrobků na CNC strojích. Druhou možností je oblast ekonomicky zaměřené výuky managementu ve strojírenství. Je ale nutné zvolit takový obor, u něhož nám podmínky umožní náš software využít. Tyto možnosti aktuálně prověřujeme,“ vysvětluje Ing. Dio s tím, že software nelze v některých případech užívat ke komerčním účelům.

Při výuce všech svých oborů totiž škola disponuje celosvětově platným statutem Autodesk Academia, který potvrzuje nadstandardní výuku CAD programů. Splnění těchto podmínek umožňuje SPŠ Klatovy vyučovat nejen na nejnovějších verzích softwaru, ale zejména podstatně zjednodušuje přístup žáků ke studentským verzím softwaru této firmy.

Získané vzdělání pak umožňuje např. absolventům strojírenství kvalifikovaně seřizovat či obsluhovat CNC stroje, pracovat v oblasti konstrukce, technologie, kontroly apod. Naučí se navrhovat součásti a funkční celky a respektovat přitom pevnostní, ekonomická i bezpečnostní hlediska. Samozřejmostí je práce v CAD/CAM systémech orientovaných na práci s 2D výkresy a 3D modely. Značná pozornost je věnována právě programování a obsluze CNC strojů.

Absolventi ekonomiky a podnikání zase získávají širší ekonomické vědomosti, naučí se administrativě, účetnictví, managementu, marketingu, zpracování mezd s daňovou problematikou, cizím jazykům atd. „Uplatňují se pak velmi dobře jako obchodní zástupci, ale získávají i širokou průpravu k tomu, aby mohli sami začít podnikat v jakémkoli oboru, anebo najít práci ve státní sféře,“ argumentuje ředitel Dio.

SPŠ Klatovy, která má vysokou úspěšnost i ve studiu svých absolventů na vysokých školách, se tak nyní zařadila k těm, které se přizpůsobují změněné situaci a začínají myslet na dospělou klientelu. Možnost využít software podle ředitele zatím směřuje spíše ke stavbě programu pro dospělé žáky v ekonomickém oboru.


Propojování generací ve vzdělávání ukážou i výstava „veteránů“ a CNCéčka do základek

Školy zapojené do UNIV 2 KRAJE se mají stát místy, kde bude běžné setkávání studentů různého věku. Toto propojení generací i témat je už dnes patrné i na SPŠ Klatovy.

Žáci, kteří tu mají přístup k výpočetní technice i ve svém volném čase (včetně připojení k internetu), se zároveň zájmově věnují činnostem volně souvisejícím jak s jejich oborem, tak s tématy blízkými různým generacím. Příkladem může být akce, kterou připravil na 31. březen 2010 kroužek studentů se zájmem o automobilní techniku.

Kroužek vede Ing. Vratislav Černý, který je zároveň metodikem celoživotního učení v rámci UNIV 2 KRAJE na klatovské škole. „Kroužek má kontakty i na veterány nebo soutěžní jezdce,“ vysvětluje ředitel školy Jiří Dio. Na prezentaci kroužku 31. března, spojenou s výstavou atraktivních automobilů, jsou do areálu SPŠ Klatovy zváni i žáci základních škol, kteří tak poznají prostředí SPŠ a starší studenty i absolventy se zájmem o techniku. Akce nazvaná Škola a motorismus se bude konat od 9 do 15 hodin. V jejím programu budou výstava soutěžních a historických vozidel, ukázky diagnoastiky a prezentace strojních měření.

Na stále se měnící potřeby trhu práce a na trend celoživotního učení se snaží SPŠ i Okresní hospodářská komora Klatovy společně reagovat i dalším projektem zaměřeným na základní školy: Už do podzimu se má rozjet zavádění speciálních CNC strojů do jejich pracovního vyučování.
Půjde o malé CNC stroje, které lze umístit na školní lavici. „Programují a obrábějí se na nich výrobky řezané z polystyrenu. Nejen naši studenti a výhledově dospělí klienti ve výukovém programu UNIV 2 KRAJE, ale i děti tak budou moci poznávat, že strojařina dávno není jen o montérkách, ale také o atraktivních počítačích,“ vysvětluje ředitel SPŠ Klatovy.


Zapojil se celý kraj

Aktivita škol směrem k výuce dospělé populace se podle informací z ministerstva školství i ze školské komise Asociace krajů kladně promítne i do jejich budoucího hodnocení. Celoživotní učení bude totiž podle nich v budoucnu zcela nezbytné.

Konkrétně v Klatovech se do UNIV 2 KRAJE zapojila i místní zdravotnická škola a škola zemědělská a potravinářská. Na Plzeňsku jsou to pak další školy z Horšovského Týna, Staňkova, Domažlic, Sušice, Spáleného Poříčí, Oselce, Stodu, Plzně, Plas, Horní Břízy, Rokycan, Boru, Stříbra a Tachova.

Na SPŠ Klatovy už mají určité zkušenosti s výukou dospělých, v minulosti tu školili řadu pedagogů při projektu Internet do škol. „Od projektu UNIV 2 KRAJE si teď ale především slibujeme, že nás naučí kvalitně zpracovávat projekty do dalšího vzdělávání. Velice mě ale zajímá, co bude po projektu, tedy udržitelnost celé ideje,“ uvažuje ing. Dio.

Principy celoživotního učení bude prezentovat na Plzeňsku výstava k tomuto tématu, která se bude konat 27. dubna v Sokolovně v Rokycanech. Představí se tu i některé ze škol zapojených do projektu UNIV 2 KRAJE – např. SŠ Rokycany Jeřabinova nebo soukromá Střední sportovně podnikatelská škola.


Bližší informace o projektu UNIV 2 Kraje poskytnou:
PhDr. Jana Bydžovská, hlavní manažerka projektu UNIV 2 Kraje, NÚOV Praha, tel: 724 652 223
PhDr. Helena Marinková, PhD., obsahový manažer projektu UNIV 2 Kraje, NÚOV Praha, tel: 724 652 224

Národní ústav odborného vzdělávání
Weilova 1271/6
102 00 Praha 10
Tel.: 274 022 111
www.nuov.cz/univ

Lucie Štěpánková: Využití nástroje INDI pro hodnocení kvality práce učitelky MŠ

Prezentace z kulatého stolu SKAV 25. 1. 2010 na téma „České školy školní standardy učitelské práce“.

Prezentaci si můžete stáhnout ZDE.

Výstup z kulatého stolu si můžete přečíst ZDE.

Martin Ševčík a Václav Nádvorník: Evaluace práce učitele v ZŠ Londýnská

Prezentace z kulatého stolu SKAV 25. 1. 2010 na téma „České školy školní standardy učitelské práce“. Najdete v ní mnoho inspirujících zkušeností.


V úvodu čteme: „I nedokonalý systém je lepší než dokonalý chaos. Nově zaváděné prvky musí být funkčně začleněny do stávající struktury. Začlenění nesourodých prvků ohrožuje život školy!“

Prezentaci si můžete stáhnout ZDE.

Výstup z kulatého stolu si můžete přečíst ZDE.

Jana Hrubá: Jak udržovat kurikulum aktuální?

Výzkumný ústav pedagogický ve spolupráci s Ústavem pro informace ve vzdělávání a mezinárodním Konsorciem institucí pro výzkum a rozvoj vzdělávání (CIDREE) uspořádaly 11. 3. 2010 velmi zajímavý mezinárodní seminář na téma „Kurikulární reformy v Evropě: jak udržovat kurikulum aktuální?“.

Vystoupili na něm Alan Armstrong, ředitel sekce rozvoje vzdělávací soustavy Learning and Teaching Scotland, Bart Maes, výzkumný pracovník Ministerstva školství Vlámské komunity Belgie, Jan van den Akker, prezident CIDREE a generální ředitel Institutu pro rozvoj kurikula Holandska, a Stanislava Krčková, ředitelka Výzkumného ústavu pedagogického v Praze. V úvodu hovořili panelisté o zkušenostech z revize kurikula v jednotlivých zemích, poté následovala živá diskuse.

Z vystoupení panelistů i z jejich odpovědí na dotazy vyplynuly některé obecnější závěry:

– Změna kurikula je největší změna ve vzdělávání této generace. Potřebným východiskem je Národní kurikulum a Národní program hodnocení žáků (př. Belgie). Kurikulum by mělo být dostatečně obecné, jasné, stručné a realizovatelné.
– Důležitý je časový prostor pro vývoj a začlenění kurikula (10–15 let).
– Změny by neměly být politizovány, ale měly by vycházet z urgentně pociťovaných potřeb společnosti.
– Revize kurikula by měla vycházet z důkazů (mezinárodní výzkumy, kritické analýzy, inspekční šetření, národní testy, testy na vzorku…).
– Revize kurikula je proces, v některých zemích cyklický. Měla by sloužit kvalitě a měla by mít jasný koncepční rámec. Cílem by měla být efektivní doporučení změn.
– Postup revize by měl být strukturovaný, transparentní, dokumentovaný a kontinuální.
– Práce musí probíhat souběžně na více úrovních. „Kurikulum je zranitelný fenomén – selže, když se napřete jen jedním směrem“, varoval Jan van den Akker.
– Měl by být umožněn co nejširší přístup do diskuse v jednotlivých fázích vzniku návrhu – zapojení všech partnerů (učitelů, ředitelů škol, odborníků, studentů, vydavatelů…). Veřejná i profesní debata by měla být jasně strukturovaná.
– Na základě doporučení musí dojít k politickému rozhodnutí o změně a o jejím finančním zajištění.
– Důležitá při zavádění změn je zpětná vazba (dotazníky, návštěvy škol, pilotáže, sbírání dobrých zkušeností, on-line konzultace…).

Panelisté upozornili i na některé problémy, které revize kurikula mohou provázet. K nim zejména patří:

– Politické vlivy, lobbying zájmových skupin podle předmětů.
– Kurikulum by se nemělo rozrůstat – hlavním problémem je, co z něho vyřadit, aby byl prostor pro nové prvky.
– Nedostatečné reakce aktérů – někteří učitelé jsou demotivováni, očekávají od centra nařizování a vodítka.
– Obtížně se zjišťuje skutečný názor učitelů a nakolik se doporučeními řídí v hodinách.
– Nejobtížněji se zjišťují rozdíly mezi záměry a realitou ve třídě – co se žáci skutečně naučili (některé aspekty se v testech neprojeví), co žáci prožívají, co je motivuje k vlastnímu rozvoji.
– Při nedostatečné diagnostice toho, co se opravdu děje v praxi, může dojít k mylným závěrům!


Bude revize kurikula i u nás?

O stavu kurikula v Česku hovořila na semináři ředitelka Výzkumného ústavu pedagogického v Praze Stanislava Krčková. Zdůraznila, že naše země je ve fázi, kdy se teprve kurikulum začíná realizovat v praxi. Proto se může zdát, že otázka jeho úprav není namístě. „Každé vyhodnocení kurikula ještě nutně nemusí znamenat jeho změnu,“ vysvětlila a dodala, že jakákoli nová verze rámcového vzdělávacího programu má dopad na školní vzdělávací programy. Pokud by se změny uskutečňovaly příliš rychle, docházelo by pouze k formálním změnám kurikula. Školy by neměly možnost se včas adaptovat.

Podněty na změny kurikula ale přicházejí už nyní. Proto byly VÚP a NÚOV ministerstvem školství pověřeny navrhnout model cyklických revizí kurikula.

Základním principem tohoto modelu je vytvoření rovnováhy mezi pružným reagováním na potřebné změny a zajištěním stabilního prostředí pro výuku na školách. Stejně důležité je i zajištění dostatečného časového prostoru pro zhodnocení realizace kurikula na školách a zasazení do cyklu změna – realizace – vyhodnocení – změna…

Pravidelné cyklické revize všech částí RVP by měly probíhat v rozmezí 12 let. Počítá se i s dílčími revizemi, které by ověřovaly dílčí obsahové podněty nebo reagovaly na zjištěné výsledky vzdělávání. Je nutné stanovit jasná pravidla, co musí obsahovat návrh na změnu RVP, a vymezit způsob ověřování námětu. V posuzování námětů na revize a změny a jejich koordinaci by měla ministerstvu pomáhat Rada pro rozvoj kurikula složená ze zástupců kurikulárních ústavů, MŠMT a expertů na vzdělávání. O všech revizích by pak měla být vždy podávána výsledná zpráva s návrhy na opatření.

„Kurikulární reforma je výzva. Snadno se navrhuje, ale obtížně se realizuje,“ konstatoval Jan van den Akker. To by nás ale nemělo odradit.

Ivo Mikulášek: Zkušenosti průměrné venkovské školy

Prezentace z kulatého stolu SKAV 25. 1. 2010 na téma „České školy školní standardy učitelské práce“.


Autor v prezentaci uvádí: „V našich myslích velmi silně přetrvávají vžité stereotypy a vyřčené se brzo vytrácí. Učitelé potřebují psané vodítko – všichni by měli vědět, kam směřují, jak má jejich práce vypadat. Nakonec – všichni učitelé (současní i budoucí) mají právo vědět podrobně a strukturovaně, co se od nich očekává.“

Prezentaci si můžete stáhnout ZDE.

Výstup z kulatého stolu si můžete přečíst ZDE.

Milada Maščuchová a Vlasta Hýžová: Kdo jsme? Škola – cesta k poznání

Prezentace z kulatého stolu SKAV 25. 1. 2010 na téma „České školy školní standardy učitelské práce“. Můžete v ní najít řadu konkrétních příkladů, jak v ZŠ Jičínská v Příboru realizují efektivní výuku.

Prezentaci si můžete stáhnout ZDE.

Výstup z kulatého stolu si můžete přečíst ZDE.

Jana Nováčková: Možné osudy standardu z hlediska teorie motivace

Prezentace z kulatého stolu SKAV 25. 1. 2010 na téma „České školy školní standardy učitelské práce“.


Autorka uvádí ve svém příspěvku: „Podstatou vnější motivace je, že je tady někdo mocný, kdo má nástroje, jak svou vůli prosadit. V mezilidské komunikaci nejde jen o to, co chceme, ale také, jak, jakou formou to sdělujeme. Pokud poselství zní: já vím lépe, co je pro tebe dobré a také tě to donutím dělat, pak je to autoritativní vztah, který vede k povrchnímu plnění zadání nebo k otevřené či skryté rezistenci. Nikoliv ke kvalitě!!“

Prezentaci najdete ZDE. Podrobnější příspěvek najdete ZDE.

Výstup z kulatého stolu si můžete přečíst ZDE.

Jitka Gobyová: České školy a školní standardy učitelské práce

Únorový kulatý Stálé konference asociací ve vzdělávání (SKAV) stůl řešil otázku, zda české školy potřebují standard učitelské práce a pokud ano, k čemu a za jakých podmínek plní standard učitelské práce pozitivní roli.

Setkání bylo pojato jako sdílení praktických zkušeností škol, kde je vnímána důležitost zavedení standardu práce učitele a kde s hodnocením práce učitelů již mají zkušenosti. Mezi účastníky byli zastoupeni především pracovníci odborných institucí, některých médií, téměř však chyběli učitelé, jimž by právě toto pojetí mohlo přinést impulsy k jejich vlastní práci.

První příspěvek PhDr. Jany Nováčkové, CSc. ze Společnosti pro mozkově kompatibilní vzdělávání, teoreticky zarámoval dané téma a zabýval se standardem učitelské práce z hlediska teorie motivace.

Panelistka zdůraznila důležitost způsobu vzniku standardu učitele v souvislosti s teorií motivace. Upozornila na nebezpečí, které sebou nese vytvoření takového dokumentu nadeklarováním shora bez široké diskuse s pedagogy.

Teorie motivace rozlišuje motivaci vnitřní a vnější, přičemž vnitřní představuje vše to, co člověka baví, co dělá z vnitřní potřeby, co má smysl. Naproti tomu z vnější motivace děláme činnosti pro odměnu nebo z obavy před trestem, které bychom jinak nedělali. I odměna, která je často považována za pozitivní motivační stimul, má svá rizika. Snižuje hodnotu realizovaných činností a pokud byla činnost realizována z vnitřní motivace, může dojít k její vymizení.

Za nástroje vnitřní motivace jsou považovány:
– smysluplnost,
– spolupráce,
– svobodná volba.

A právě tyto principy by měly být uplatňovány při tvorbě standardu učitelské práce a při jeho zavádění do praxe.

Více informací naleznete v prezentaci ZDE.


Dále následovaly příspěvky zástupců škol, které seznamovaly účastníky s procesem vytváření kritérií a nástrojů zjišťování kvality práce pedagogů ve svých školách a získanými zkušenostmi s jejich zaváděním a uplatňováním.


Mgr. Jana Libichová, ředitelka ZŠ Horáčkova v Praze.

Potřebu vytvoření kritérií pro hodnocení kvality práce učitelů pocítili pracovníci vedení školy při tvorbě ŠVP. V souvislosti s tímto úkolem si kladli otázky, zda všichni učitelé budou zvládat to, co si škola stanovila v ŠVP, a zda bude jejich práce v souladu s cíli školy. Druhým faktorem byla snaha vzbudit a udržet zájem rodičů, aby škola přilákala dostatečný počet žáků. Podle anket si rodiče cení především individuálního přístupu, alternativních metod ve výuce a otevřeného vztahu učitel-žák.

První verze se zaměřila na následující okruhy:
– Vedení výchovně vzdělávacího procesu (jak jsou realizovány vyučovací hodiny z hlediska odborné a didaktické úrovně, jaká je zpětná vazba a hodnocení a zda
učitelé naplňují individuální přístup k žákům);
– Profesní růst;
– Komunikace s rodiči;
– Spolupráce s kolegy.

V současné době je podle kritérií vedení výchovně vzdělávacího procesu vytvářen hospitační arch a obdobně i osnova pohospitačního rozhovoru. Pedagogové jsou seznamováni s obsahem učitelského portfolia a připravováni na to, že v příštím školním roce budou zahájeny práce na tvorbě kritérií a indikátorů kvality práce učitelů.

V další etapě chce vedení školy rozpracovat návrh kritérií a indikátorů standardu učitele, upřesnit práci s portfoliem (stanovování osobních cílů v souladu s cíli školy) a věnovat se práci s pedagogickým sborem (vysvětlovat, proč je standard důležitý, stanovit, co má být obsahem, domluvit se na náročnosti přijatých kritéria).


Mgr. Milada Maščuchová, ředitelka, a Mgr. Vlasta Hýžová, ZŠ Příbor, Jičínská ul.

ZŠ Příbor má 19 tříd se 413 žáky a 28 pedagogy a současně je konzultačně metodickým centrem KVIC Nový Jičín pro implementaci kurikulární reformy školství v Moravskoslezském kraji. Vize školy zní: chceme školu, ve které mají všichni co dělat a chtějí dělat, školu tvořivou, zdravou, nestresující, respektující osobnost žáka i učitele.

Škola byla jednou ze 7 partnerských škol projektu ESF „Šance“, jehož cílem byla podpora procesu tvorby a realizace školních vzdělávacích programů i vzděláváním učitelů. Jedním z výstupů bylo vytvoření charakteristiky „Mistrovské práce učitele“, k níž chtějí zúčastněné školy směřovat. Tento dokument byl ve škole aplikován na vlastní podmínky, kdy tento proces byl výsledkem společné práce základního týmu a některých pedagogů školy.

Mistrovská práce učitele zahrnuje následující činnosti:
– Plánování výuky pro maximální učení a porozumění;
– Realizaci efektivní výuky;
– Vytváření podnětného bezpečného (a zároveň náročného) prostředí při výuce;
– Hodnocení žáka jako prostředek k učení porozumění;
– Zapojení se do školního týmu;
– Zapojení se do aktivit na škole.

Učitel dokladuje svoji práci následujícími prostředky:
– Pracovní portfoliem;
– Sebehodnotícím dotazníkem;
– V rámci hodnotících rozhovorů (ředitel a učitel);
– Individuálním plánem rozvoje.

K přínosům aktivit souvisejících s vytvářením charakteristik mistrovské práce učitele patří snaha o systematické zvyšování kvality vzdělávacího procesu, zajištění kvalitního plnění cílů a vize školy jako cesty k poznání, získávání podkladů pro evaluaci školy, cílená podpora DVPP – další rozvoj zaměstnanců prostřednictvím DVPP, získání podkladů pro oceňování zaměstnanců a v neposlední řadě zkvalitnění komunikace vedení školy s pedagogickým sborem.

Více informací naleznete v prezentaci ZDE.


Ing. Ivo Mikulášek, ředitel ZŠ Dobronín.

ZŠ v Dobroníně je malá venkovská škola s 267 žáky a 20 učiteli. Učitelský sbor se vzdělává průběžně, od roku 2003 prošli všichni pedagogové školy společně několika vzdělávacími aktivitami v celkovém rozsahu 176 hodin a kromě toho se zájemci zúčastnili dalších vzdělávacích aktivit podle vlastní potřeby.

V souvislosti se účastí na vzdělávání dospělo vedení školy i řada pedagogů k názoru, že část učitelů potřebuje mít vše, co má dělat, v písemné podobě. Vznikl materiál nazvaný Hodnocení učitele, který obsahuje následující části:
– Učitel a výukové strategie;
– Učitel a realizace výukových strategií;
– Dokladování práce učitele;
– Hodnocení žáků učitelem.

Přínosem vytvoření tohoto materiálu je, že pokročilí učitelé jsou motivování k tvorbě a aktualizaci portfolia, při obměně sboru jsou nováčci jasně směrováni, byly vytýčeny jasné mantinely pro ty, kteří nechtějí, a zformulována zřetelná pobídka pro ty, kteří váhají uvěřit, že je třeba změnit styl výuky.

Zdá se, že učitelé na systém, který je vede a možná i nutí ke zvyšování profesních dovedností (výkonu) často nadávají, ale ve skutečnosti je jim jasné, že jim pomáhá v jejich práci, že je měřítkem jejich výkonu a začínají si uvědomovat, že bez jasných kritérií kvality se těžko dočkají úcty, která řadě z nich již dávno právem náleží.

Více informací naleznete v prezentaci ZDE.


Mgr. et. Bc. Martin Ševčík, ředitel, a Ing. Václav Nádvorník, zástupce ředitele ZŠ Londýnská, Praha.

Evaluační systém této školy zahrnuje:
– Profesní portfolio učitele (je jakýmsi know how učitele a současně i motivátorem, je jeho majetkem, záznamy slouží jako podklad pro řízený rozhovor);
– Profesní standard pedagogického pracovníka školy;
– Etický kodex;
– Vzájemné hospitace;
– Pedagogické dílny.

Zavedení portfolia bylo relativně násilné, byla to novinka, po roce otevřena diskuse k jeho podobě. Nemá vazbu na finanční ocenění. Slouží jako podklad pro řízený rozhovor mezi pedagogem a ředitelem, který se netradičně odehrává v listopadu a prosinci a obsahuje následující otázky:
– Co se mi povedlo v uplynulém období?
– Co mne zaujalo na práci mých kolegů?
– U koho jsem byl na hospitaci?
– Co mne zaujalo na dění v pedagogické oblasti?
– Čím bych rád přispěl ke zkvalitnění práce školy?
– Co jsem četl v odborném tisku?
– Co bych rád studoval?
– Co mne nejvíce tíží v mé práci?

Jednotlivé součásti evaluačního systému školy pomáhají rozvoji kompetencí učitele ve vazbě na kurikulární reformu, dochází k pochopení významu kompetencí, umožňují poznání potřeb jednotlivce, také sestavení plánu DVPP apod.

Vedení školy považuje za velmi přínosné, že velká část portfolia je převedena do elektronické podoby prostřednictvím webového rozhraní, kdy byla využita webová stránka školy. Pro zaměstnance je již běžné pracovat on line, výhodou je snadná doplnitelnost, přístupnost z domova, trvalost informací a snad i značná míra bezpečnosti.

Více informací naleznete v prezentaci ZDE.


Mgr. Lucie Štěpánková, ředitelka MŠ Pod Špilberkem, Brno (ŠPZ).

Autorka příspěvku seznámila přítomné s nástrojem pro hodnocení práce učitelek MŠ, nazvaným INDI. Tento nástroj byl vytvořen pro potřeby škol, které pracují podle modelového programu „Kurikulum podpory zdraví v mateřské škole“. V roce 1999 ho sestavil tým autorek prvního manuálu Zdravá MŠ a nejzkušenějších ředitelek MŠ podporujících zdraví (MŠPZ). Nástroj se na základě podnětů a zkušenosti škol, které jej využívají, stále vyvíjí, je upravován a aktualizován, poslední verze je z roku 2006.

Nástroj INDI je soubor evaluačních dotazníků, podle 2 principů a 12 zásad modelového programu podpory zdraví v MŠ. Jeho součástí je i dotazník pro hodnocení formálního kurikula. Jednotlivé dotazníky obsahují různé množství specifických, konkrétně vyjádřených položek, které jsou členěny do okruhů podle toho, koho se týkají – dětí, učitelek, ředitelky, MŠ, ZŠ, případně rodičů, školní kuchyně a dalších. Položky jsou formulovány převážně z hlediska pozitivního, předjímají, jak by naplňování příslušného indikátoru mělo vypadat.

Odpovědi na jednotlivé položky zaznamenává posuzovatel kvantitativně vyhodnotitelným způsobem na pětistupňové škále podle frekvence výskytu popsaného jevu. Školy mají k dispozici jednoduchý program, který umožňuje rychlé statistické vyhodnocení. Zkušenosti MŠ, které s ním pracují, dokazují, že dobře slouží k průběžnému sledování změn ve škole i v kratších úsecích.

Přínosem tohoto nástroje pro sebehodnocení učitele spočívá v tom, že:
– Poskytuje podklady pro sebehodnocení učitele.
– Jasně pojmenovává cílový stav.
– Je součástí kritérií pro hodnocení kvality práce při rozdělování nenárokových složek platu.
– Pomáhá všem zúčastněným vidět jednotlivé jevy objektivně.
– Pomáhá posouvat kvalitu v celé MŠ.

Více informací naleznete v prezentaci ZDE.


Diskuse, kterou moderoval Mgr. Vladimír Srb, koordinátor celonárodní diskuse k standardu učitele, se týkala 5 hlavních okruhů otázek:

1) Má být školská reforma a s ní související tvorba standardu práce učitele iniciována tzv. „shora“ (z podnětu MŠMT) či „zdola“ (na základě aktivit jednotlivých škol, pedagogických fakult, sdružení a uskupení pedagogů).

Zastánci reformy shora (Ing. Brdička z PF UK) argumentovali „nedostatkem času“ v tom smyslu, že pokud se brzy nezlepší kvalita vzdělání v našich školách, která se odvíjí od kvality pedagogů bude naše školství produkovat především absolventy nižší kvalifikační úrovně a staneme se zásobárnou pomocných pracovníků Evropy.

Přednost reformy vnikající zdola (PhDr. Hausenblas) souvisí s vnitřní motivací, která je u zrodu těchto aktivit. U pedagogů, kteří se podílejí na tvorbě standardu, lze předpokládat, že lépe pochopí jeho smysl a přijmou požadavky z něho plynoucí za své.

Mgr. Srb informoval o zapojení všech pedagogických fakult v diskusi a jejich podpoře vzniku standardu. Seznámil posluchače také se situací v zahraničí (např. Velká Británie, Nizozemí), kde se, na rozdíl od našich škol, se standardy pracuje již od vstupu studenta na pedagogickou fakultu.

Podle jeho informací se zdá, že v současné době existuje konsensus mezi odbornou pedagogickou veřejností a některými vedoucími představiteli MŠMT v názoru na nutnost pokračovat v diskusi o standardu.


2) Zkušenosti s hospitací pedagogů navzájem, jak to učitelé přijímají, jaká je zpětná vazba (paní Kratochvílová – Sdružení Tereza).

Všichni představitelé škol konstatovali pozitivní zkušenosti, je však nutno zajistit bezpečnost pedagoga, aby překonal obavy z ohrožení. Je to dovednost jako každá jiná, která se musí rozvíjet (Mgr. Ševčík).


3) Role a využití snímání práce učitele v hodině na videokameru.

Byly vysloveny názory, že s touto metodou nemají pedagogové zkušenosti, neumějí pracovat za situace, kdy je jejich práce snímána kamerou (Ing. Nádvorník). Snímání videokamerou může být náhrada za hospitaci, ale tato metoda je časově náročné, dobře využitelná v případě, že učitel se chce sám na sebe podívat (pan Wagner – Česká škola).


4) Přínos hodnocení práce pedagogů u těch, kteří byli na začátku procesu pasivní nebo měli negativní postoje (Jana Hrubá – Učitelské listy).

Ve všech školách hodnocení pedagogů přineslo pozitivní výsledky, posun nastal i u těch učitelů, kteří se neměli zpočátku chuť zapojit. Všude se ale našli takoví, kteří se neztotožnili s novými postupy, nechtějí podporovat nový přístup a dokonce někteří učitelé ze škol odešli.


5) Význam vytvoření obecného standardu na celostátní úrovni pro malé školy zdůraznila PaedDr. Sedláčková z ČSI Severomoravského kraje. Učitelé v malých školách si často nevědí rady s novými požadavky a zaváděnými postupy a metodami. Nemají představu, co se od nich očekává a bylo by pro ně velkým přínosem, kdyby byly vytvořeny standardy na celostátní úrovni a v jejich rámci stanoveno, co vše je náplní práce pedagoga a jak by jejich práce měla vypadat.