Studenti jdou do ciziny především za vyšší kvalitou výuky

Talentovaní studenti mají jasnou představu o svém zahraničním studiu. Z České republiky ovšem neutíkají, naopak zkušenosti a získané kontakty chtějí využít v budoucí praxi v tuzemsku.

Vyplývá to z průzkumu společnosti Datank mezi uchazeči o stipendium programu Scholarship, prostřednictvím kterého Nadace Zdeňka Bakaly finančně podporuje studium českých talentů na prestižních zahraničních univerzitách v USA, ve Velké Británii a v dalších evropských zemích. Podle většiny talentovaných studentů (94 % respondentů) je největším přínosem studia na prestižních zahraničních univerzitách kvalita výuky. Oceňují především vyšší míru dialogu s profesory, možnost získání zajímavých kontaktů (77 %) a větší šanci uplatnění na trhu práce (62 %).

Více než tři čtvrtiny oslovených studentů (78 %) by si přálo alespoň po určitý čas pracovat v zahraničí, ale zároveň jejich podstatná část (72 %) chce následně uplatnit získané zkušenosti v České republice.

„Program Scholarship ročně poskytne finanční podporu zhruba 20 talentovaným studentům napříč různými obory vzdělávání. Velmi nás těší, že stipendisti mají jasnou představu, jak naši podporu zúročit v budoucí kariéře a navíc nezapomínají na Českou republiku a prostředí, ve kterém vyrostli,“ komentovala výsledky průzkumu Michaela Maláčová, předsedkyně správní rady Nadace Zdeňka Bakaly.

Ve světě chtějí účastníci programu Scholarship studovat humanitní obory (jazyky, historie, 36 %), technické obory (35 %) a ekonomii (30 %). „Podle názoru studentů panuje na zahraničních univerzitách vyšší míra tvůrčí svobody, provázanosti univerzity s praxí a kulturní rozmanitosti. Studenti v zahraniční vidí lepší příležitost k osobnostnímu rozvoji a rozvíjení kritického myšlení,“ komentuje výsledky průzkumu analytik společnosti Datank Ondřej Pivoňka.

Největší překážku studia na zahraničních univerzitách spatřují studenti jednoznačně v nedostatku financí. Chybí jim také více informací o možnostech studia na zahraničních univerzitách a někteří poukazují i na subjektivní faktory, jako je nedostatek odvahy, jazyková bariéra nebo i lenost možných zájemců.


Srovnání s českými univerzitami

Na českých školách osloveným studentům vadí zejména nastavené „memorování“ informací, postrádají i dialog s profesory. Nespokojena s úrovní vzdělávání v České republice je mírná většina oslovených studentů (55 %), extrémně nespokojeno je ovšem pouhých 7 % respondentů. Podle některých názorů úroveň tuzemského vzdělávání komplikuje i fakt, že například studium některých oborů je často zcela odstřiženo od praxe a výzkumu. Respondenti také v několika případech poukázali na velké množství studentů na vysokých školách, kteří do školy chodí pouze z povinnosti nebo nemají velký zájem školu dokončit.


Jak zvýšit prestiž českých univerzit?

Jako recept na zvýšení prestiže českých univerzit studenti nabízí přilákat ve větší míře renomované zahraniční pedagogy, zvýšit objem investic do vzdělávání nebo více přizpůsobit styl výuky podle západního modelu vzdělávání. V rámci průzkumu dokonce zazněly i hlasy, které by například zavedly magisterské studium pouze v angličtině, zvýšily platy profesorů nebo více přiblížily vzdělávání praxi. Možné zavedení školného na českých univerzitách chápou oslovení studenti zejména jako nástroj selekce studentů, což by podle nich vedlo ke snížení počtu studentů a zkvalitnění výuky.

Většina studentů (84 %) spojuje svou představu o budoucím zaměstnavateli se společností, která nabízí flexibilní pracovní dobu a prostředí, udává trend v inovacích (78 %) a je sociálně odpovědná (78 %). Až za tyto priority následně staví výši platu a odměn pro zaměstnance.

Jako své životní vzory v řadě případů studenti uváděli své rodiče, další příbuzné nebo některého ze svých kantorů. Kromě rodiny a svých nejbližších dotazovaní studenti nalézají inspiraci u morálních (Václav Havel, Nelson Mandela) nebo oborových (Albert Einstein, Richard Feynman) osobností, případně mezi lidmi, kteří ztělesňují úspěch či individuální úsilí (Steve Jobs, Lance Armstrong).

Průzkum byl realizován společností Datank v období 24. 6.–1. 7. 2013 metodou elektronického dotazování (CAWI) na vzorku 248 respondentů.

Podrobnou zprávu o průzkumu s grafy najdete ZDE.


__________________

Program Scholarship a Nadace Zdeňka Bakaly

Program Scholarship Nadace Zdeňka Bakaly nabízí talentovaným českým studentům podporu, kterou potřebují ke splnění svých studijních snů ve formě studia na prestižních zahraničních univerzitách. Cílem je podpořit uchazeče ve studiích na takových univerzitách, které jim z pohledu jejich vlastních akademických potřeb poskytnou ten nejlepší prostor pro další osobní a akademický růst. Velká část finanční pomoci směřuje také středoškolským studentům. Ročně program Scholarship poskytne finanční pomoc zhruba 20 českým studentům, kteří jsou vybíráni odbornou hodnotící komisí programu.

Informace pro studenty a učitele si můžete přečíst ZDE. Návod na získání stipendia najdete ZDE.

Desatero pro rodiče předškoláka

Desatero pro rodiče předškoláka, publikované jako orientační pomůcka na pomoc rodičům před časem na webu RVP.cz, bylo určeno k veřejné diskuzi. Možná se některým rodičům hodí i dnes.

Rodiče se často ptají, co by mělo v době, kdy ukončuje svůj předškolní věk, zpravidla zvládnout. Nabízíme rodičům k jejich základní orientaci ve věcech výchovy vzdělávání dětí následující „desatero“ věku a potřebám dítěte odpovídajících znalostí a dovedností, k jejichž osvojení by dítě mělo být v průběhu předškolního věku vedeno, ať už v mateřské škole či v rodině. Je přirozené, běžné, standardní, že každé dítě zvládne „desatero“ v míře a rozsahu svých individuálních možností a schopností. Jedná se tedy pouze o orientační pomůcku, která reaguje na dotazy mnohých rodičů, zejména těch, jejichž děti běžnou mateřskou školu nenavštěvují.


1. Dítě by mělo být dostatečně fyzicky zdatné a pohybově vyspělé. Zpravidla by mělo např.:
– zachovávat správné držení těla (postavit se rovně)
– běhat, skákat, zvládat různé druhy lezení, překonávat překážky, pohybovat se v různém prostředí a terénu (v lese, na sněhu, v písku apod.)
– být přiměřeně obratné (např. udržet rovnováhu na jedné noze, házet a chytat míč, užívat různé náčiní, jezdit na tříkolce, koloběžce, kole apod.)
– být pohybově aktivní po delší dobu (10 minut a více)

2. Dítě by mělo být samostatné v sebeobsluze. Zpravidla by mělo např.:
– svléknout se, obléknout i obout (zapnout a rozepnou zip i malé knoflíky, zavázat si tkaničky, obléknout si čepici, rukavice)
– najíst se, nalít si nápoj, používat příbor, stolovat čistě
– zvládat osobní hygienu (používat kapesník, umýt a osušit si ruce, používat toaletní papír, používat splachovací zařízení)
– zvládat drobné úklidové práce (posbírat a uklidit předměty a pomůcky na určené místo, připravit další pomůcky, srovnat hračky, uklidit po sobě papír od sušenky apod.)
– dokázat se postarat o své věci (udržovat v nich pořádek)

3. Dítě by mělo zvládat přiměřené jazykové a řečové dovednosti. Zpravidla by mělo např.:
– vyslovovat správně všechny hlásky
– mluvit ve větách, zformulovat otázku, vyprávět příběh, popsat situaci apod.
– mluvit většinou gramaticky správně (tj. užívat správně rodu, čísla, času, tvarů, slov, předložek aj.)
– rozumět většině slov a výrazů běžně užívaných v jeho prostředí
– mít přiměřenou slovní zásobu, umět pojmenovat většinu toho, čím je obklopeno
– přirozeně a srozumitelně hovořit s dětmi i dospělými, vést rozhovor, domlouvat se

4. Dítě by mělo zvládat koordinaci ruky a oka, jemnou motoriku, pravolevou orientaci. Zpravidla by mělo např.:
– zručně zacházet s předměty denní potřeby, hračkami, pomůckami a nástroji (pracovat se stavebnicemi, modelovat, stříhat, kreslit, malovat apod.)
– zvládat činnosti s drobnějšími předměty (korálky, drobnými stavebními prvky apod.)
– tužku držet správně, tj. třemi prsty, s uvolněným zápěstím
– vést stopu tužky, pastelu, štětce (obkreslovat, vybarvovat, vést plynulé tahy)
– označit si výkres značkou, písmenem, popř. zkoušet napsat hůlkovým písmem celé jméno
– napodobit základní geometrické obrazce, různé tvary, (popř. písmena)
– rozlišovat pravou a levou stranu, pravou i levou ruku (může chybovat)
– řadit prvky zleva doprava, zprava doleva i v dalších směrech
– upřednostňovat užívání pravé či levé ruky při kreslení či v jiných činnostech, kde se preference ruky uplatňuje (mělo by být zpravidla zřejmé, zda je dítě pravák či levák)

5. Dítě by mělo být schopné rozlišovat zrakové a sluchové vjemy. Zpravidla by mělo např.:
– rozlišovat podstatné znaky předmětů (rozlišovat barvy, tvary, figuru a pozadí)
– skládat obrázky z několika tvarů
– nalézat rozdíly na dvou obrazcích, doplňovat detaily, postřehnout změny (co je nového, co chybí) na obrázku i ve skutečnosti
– rozlišovat jednoduché obrazné symboly a značky i jednoduché symboly a znaky s abstraktní podobou (písmena, číslice)
– rozlišovat zvuky (např. zvuky jednoduchých hudebních a rytmických nástrojů)
– skládat slova z několika slabik, sluchově rozložit slovo na slabiky, rozeznávat počáteční hlásku ve slově, vytleskat slabiky ve slově

6. Dítě by mělo zvládat jednoduché logické, myšlenkové a početní operace. Zpravidla by mělo např.:
– ukazovat na prstech či předmětech počet, počítat na prstech, počítat po jedné, chápat, že číslovka vyjadřuje počet
– vyjmenovat číselnou řadu a určit počet prvků minimálně v rozsahu do šesti
– porovnat počet prvků (např. poznat co je více, méně, o kolik)
– rozpoznat odlišné tvary a tělesa (kruhový, čtvercový apod.)
– rozlišovat a porovnávat vlastnosti předmětů (velikost, tvar aj.), nacházet společné a rozdílné znaky
– třídit, seskupovat a přiřazovat předměty dle daného kritéria (řadit, uspořádat např. korálky do skupin podle barvy, tvaru, velikosti)
– přemýšlet, vést jednoduché úvahy, komentovat, co dělá („přemýšlet nahlas“)
– řešit jednoduché problémy a situace, slovní příklady, úlohy, hádanky, rébusy, labyrinty
– rozumět časoprostorovým pojmům (např. nad, pod, dole, nahoře, dříve, později, včera, dnes), pojmům označujícím velikost, hmotnost (např. dlouhý, krátký, malý, velký, těžký, lehký)

7. Dítě by mělo mít dostatečně rozvinutou záměrnou pozornost a paměť. Zpravidla by mělo např.:
– udržovat soustředěnou pozornost na činnosti po určitou dobu (cca 10–15 min.)
– věnovat se soustředěně i činnostem, které nejsou pro ně aktuálně zajímavé a které mu byly zadány
– záměrně si zapamatovat, co prožilo, vidělo, slyšelo, po přiměřené době si toto vybavit a reprodukovat
– znát říkadla, básničky, písničky
– postupovat při činnostech podle pokynů
– pracovat samostatně

8. Dítě by mělo být přiměřeně citově a sociálně vyspělé a samostatné. Zpravidla by mělo např.:
– být po určitou část dne bez problémů odloučeno od rodičů
– chovat se kontrolovaně, bez výrazných výkyvů v náladách
– ovládnout své pocity (reagovat přiměřeně na drobný neúspěch, odložit přání na pozdější dobu, přizpůsobit konkrétní činnosti či situaci)
– uplatňovat základní společenská pravidla (zdravit, požádat, poděkovat, omluvit se)
– navazovat kontakty s dítětem i dospělými, komunikovat s nimi (kamarádit se, vyhledávat partnera pro hru, v zájmu hry se domlouvat, rozdělovat a měnit si role)
– k dětem se chovat přátelsky, citlivě a ohleduplně (dělit se o hračky, pomůcky, pamlsky, rozdělit si úlohy, všímat si, co si druhý přeje)
– brát ohled na druhé (dokázat se dohodnout, počkat, vystřídat se)
– zapojovat do práce ve skupině, vyjednávat a dohodnout se, vyslovovat a obhajovat svůj názor
– dodržovat ve skupině (v rodině) daná a pochopená pravidla, pokud jsou dány pokyny, být srozuměno se jimi řídit (uposlechnout pokynů)

9. Dítě by mělo být schopno vnímat přiměřené kulturní podněty a projevovat se v tvořivých činnostech. Zpravidla by mělo např.:
– pozorně poslouchat či sledovat se zájmem literární, filmové, dramatické či hudební představení
– zúčastňovat se dětských kulturních programů a akcí (např. výstav), zábavných akcí, slavností, sportovních akcí
– vyprávět, co vidělo, slyšelo, dokázat říci, co bylo zajímavé, co jej zaujalo
– zajímat se o knihy, znát pohádky a příběhy, mít své oblíbené hrdiny
– znát celou řadu písní, básní a říkadel, reprodukovat je, zpívat, rytmizovat, zvládnout jednoduchou divadelní roli
– kreslit, malovat, modelovat, vytvářet
– hrát tvořivé a námětové hry (např. na školu, na rodinu, na cestování, na lékaře)

10. Dítě by mělo být schopno se přiměřeně orientovat ve svém prostředí. Zpravidla by mělo např.:
– vyznat se ve svém prostředí (doma, ve škole), spolehlivě se orientovat v blízkém okolí (vědět, kde bydlí, kam chodí do školky, kde jsou obchody, hřiště apod.)
– zvládat běžné praktické činnosti a situace, s nimiž se pravidelně setkává (např. vyřídit drobný vzkaz, nakoupit a zaplatit v obchodě, říci si o to, co potřebuje, ptát se na to, čemu nerozumí, umět telefonovat, dbát o pořádek a čistotu, samostatně se obsloužit, zvládá drobné úklidové práce, starat o rostliny či drobná domácí zvířata)
– vědět, jak se má chovat (např. doma, ve školce, na veřejnosti, u lékaře, v divadle, v obchodě, na hřišti, při setkání s cizími a neznámými lidmi) a snažit se to dodržovat (chovat se přiměřeně a bezpečně, uvědomovat si možná nebezpečí,
– znát a zpravidla dodržovat základní pravidla chování na ulici (dávat pozor při přecházení, rozumět světelné signalizaci)
– mít elementární poznatky o sobě, svém prostředí i okolním světě (např. znát části těla i některé orgány, vědět, kdo jsou členové rodiny a čím se zabývají, rozlišovat různá povolání, znát běžné pomůcky, nástroje, znát jména některých rostlin, stromů, zvířat a dalších živých tvorů, vědět, k čemu jsou peníze, orientovat se v dopravních prostředcích, znát některé technické přístroje apod.)
– rozumět běžným okolnostem, dějům, jevům, situacím, s nimiž se bezprostředně setkává (např. podnebí, počasí a jeho změny, proměny ročních období, látky a jejich vlastnosti, cestování, životní prostředí a jeho ochrana, nakládání s odpady)
– mít elementární povědomí o naší zemi (města, hory, řeky, jazyk), o existenci jiných zemí a národů, o světadílech, planetě Zemi, vesmíru


Zdroj: ZDE

Karel Vašíček: Seznámení se statistikou

Populárních knih o statistice podle mého názoru u nás zas tak mnoho nevychází. Autorkou této knihy je Eileen Magnello, vzděláním logicky statistička, která získala doktorát z historie vědy. Ilustrátorem knihy je Borin Van Loon.

Eileen Magnello, Borin Van Loon: Statistika. Seznamte se…, Praha 2010, Portál, 192 s., ISBN 978-80-7367-753-4


Když jsem knihu začal číst, považoval jsem ji zpočátku za pseudopopulární knihu s obrázky zaměřenou spíše na infantilní čtenáře. Ale kniha se mně líbila stále více a nakonec se mi líbily i ilustrace. Vedle populárního výkladu základních pojmů z matematické statistiky zachycuje i historii těchto pojmů, jejich objevitele či autory. O historii statistiky se zpravidla student mnoho nedozví ani na vysoké škole. Většinu jmen zná matematik i z jiných disciplín matematiky, některá jsou nová. Zaujaly mě informace o aplikaci statistiky v evoluční teorii, při výrobě piva atd.

Kniha je poměrně stručná (cca 192 str.), přesto se čtenář dozví informace o většině základních pojmů. Vedle textové části je prakticky na každé straně či dvojstraně ilustrace, zpravidla portrét příslušného vědce, který daný pojem do statistiky zavedl. Čtenář se např. dozví, co znamená slovo „statistika“; jaký je rozdíl mezi statistikou matematickou a vitální, nebo v knize najde informaci, že Edmond Halley nejen spočítal oběžnou dráhu komety, která je po něm pojmenovaná, ale že také vytvořil první úmrtnostní tabulku. Další zajímavostí je fakt, že první sčítání lidu nejen přineslo podrobné informace o počtu úmrtí na jednotlivé nemoci, ale přispělo také k růstu povědomí o hygienických podmínkách ve městech. Jinou zajímavostí je informace, že Gaussova křivka normálního rozdělení (zvonovitá křivka), je po Gaussovi pojmenovaná tak trochu neoprávněně, protože ji objevil již Laplace.

Poměrně málo se čtenář dozví o počátcích teorie pravděpodobnosti. Za její počátek je považována korespondence, kterou si cca v polovině 17. století vyměňovali Blaise Pascal a Pierre Fermat. Historii teorie pravděpodobnosti se u nás věnuje Karel Mačák z Technické univerzity Liberec, který v Edici Dějiny matematiky vydal knihu Počátky teorie pravděpodobnosti. V angličtině ve vydavatelství Basic Books a v německém překladu ve vydavatelství Beck o tomto tématu (historie teorie pravděpodobnosti) vyšla kniha prof. Keitha Devlina: Unfinished game, která zatím není v žádné veřejné knihovně v ČR či na Slovensku. Dá se ale objednat přes Internet.

Vedle základního textu kniha Eileen Magnello obsahuje seznam literatury v angličtině a český překlad navíc obsahuje i stručný výběr literatury v češtině. V textu je minimum matematických vzorců, ty ale najde čtenář v příloze 1. Pro ty, kteří chtějí studovat v angličtině, obsahuje příloha 2 anglicko-český heslář statistických pojmů. Na konci je pak stručný předmětový rejstřík.

Domnívám se, že většině knihy by měl rozumět i středoškolský student, takže je kniha vhodným titulem i pro školní knihovny.


Knihu si můžete objednat ZDE nebo ZDE.

Modulový seminář z enviromentální výchovy

Deset učitelů ze Střední školy dopravy, obchodu a služeb v Moravském Krumlově mělo v červnu možnost na Lipce proniknout hlouběji do různých oblastí environmentální výchovy.

Během dvoudenního programu na pracovištích Lipky Kamenná a Jezírko se vystřídala témata zaměřená na projektovou výuku s mezinárodní spoluprací, lesnictví, problematiku Šumavy či environmentální rizika. Učitelé se byli také podívat u včelích úlů a diskutovali o problematice současného hospodaření v českých lesích. Takový seminář teď Lipka školám nabízí zdarma.

Lipka pro pedagogy připravila téměř padesát vzdělávacích modulů pro další vzdělávání pedagogů v oblasti ekologické výchovy. Základním principem a výhodou nabídky modulových seminářů je možnost pro školy vybrat si ze škály environmentálních témat a sestavit z nich program ušitý na míru. „S lektory je možné domluvit změny v obsahu semináře i v jeho rozsahu tak, aby co nejvíce vyhovoval požadavkům školy. Jednotlivé moduly obsahují část odbornou a část didaktickou, jejich délka se pohybuje mezi 2 až 6 hodinami. Pedagogický sbor dané školy si takto může sestavit program semináře na jedno odpoledne, tři dny nebo třeba celý týden,“ uvádí Jiří Vorlíček z Lipky.

„Moduly nejsou cíleně určeny pro učitele jednoho předmětu, například pro vyučující biologie, chemie nebo občanské výchovy, ale pro celé pedagogické sbory, respektive pedagogy jedné školy. Cílem je naučit se v různých oblastech rozvíjet osobnost žáků a studentů, především v oblasti postojů a hodnot, a vést je k ucelenému pohledu na problematiku udržitelného života. Témata jednotlivých modulů proto zahrnují velkou šíři problematiky environmentální výchovy,“ doplňuje Vorlíček.

Právě takový modulový seminář pro pedagogický sbor ze střední školy čítající minimálně 10 pedagogů nyní nabízí Lipka zdarma. Seminář by měl proběhnout na podzim 2013 a je zcela zdarma díky projektu Vzdělávání k udržitelnému rozvoji pro střední školy, v rámci něhož semináře pro pedagogy na Lipce vznikají. Zájemci se mohou s veškerými dotazy obrátit na Jiřího Vorlíčka (jiri.vorlicek@lipka.cz).

Využití projektové metody a badatelsky orientovaných aktivit při práci s nadanými dětmi

Seminář, pro všechny, kteří mohou vést mladé badatele na různých prezenčních aktivitách, pořádá projekt Péče, rozvoj, uplatnění nadání (PERUN).

Seminář bude jednodenní, prezenční a proběhne v Praze ve čtvrtek 15. 8. 2013. Účastníci se na něm dozví, jaká jsou specifika využití projektové metody a badatelsky orientované aktivity při práci s nadanými, jejich výhody a limity. Bude dán prostor také pro aktivitu a práci účastníků a ukázky dobré praxe.

Seminář je pro pedagogické pracovníky zdarma, mimopražským účastníkům organizátoři hradí též cestu a všem občerstveni. Další organizační podrobnosti sdělíme po přihlášení.

Pokud Vás tato nabídka zaujala, zaregistrujte se, prosíme, online přihláškou ZDE.

Upozornění: Kapacita semináře je již v současnosti naplněna. Na uvedené adrese můžete zaregistrovat svůj zájem o podzimní seminář.

10.–11. 9. 2013 Festival vzdělávání dospělých Aeduca

Srdečně zveme všechny příznivce vzdělávání dospělých k účasti na 9. ročníku, který se uskuteční ve dnech 10.–11. září 2013 tradičně v Olomouci.

Pořadatelé: Institut celoživotního vzdělávání Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a partner festivalu – portál Edumenu.cz

Letošním mottem je „(Ne)vzdělanost v praxi", které má podnítit diskusi o proměnách vzdělávání dospělých ve 3. tisíciletí. Prezentovat na této akci budou přední odborníci nejen z akademické, ale také komerční sféry, zástupci veřejných institucí a řada dalších.

Letošní novinkou je veřejné finále soutěží kvality vyhlašovaných AIVD ČR Lektor/ka roku a Vzdělávací instituce roku. Součástí festivalu bude také prezentace nových technologií pro vzdělávání dospělých či workshop ke kariérovému koučování.

Bližší informace naleznete na webu www.aeduca.cz.

Martin Rychlík: Studium on-line – trend, který může změnit planetární vzdělanost

Nejvýznamnější světové univerzity a jejich elitní profesoři nabízejí poznatky zdarma. Stačí se zapsat.

Nejlepší univerzity jako Harvard, MIT nebo Berkeley dávají zdarma na webové stránky EdX, Coursera či Udacity výukové kurzy mnoha předmětů. A zapisují se do nich desetitisíce lidí.

Zázračný patnáctiletý Mongol, který udělal harvardské testy z teorie obvodů na sto procent. Jednaosmdesátiletý dědeček mezi 7200 zapsanými studenty elektrotechnického kurzu na Massachusetts Institute of Technology (MIT). Tujiza Uwituze, osiřelá dívka ze Rwandy, která se právě učí stejnou látku jako studenti v Edinburghu. Anebo 270 tisíc studentů počítačových věd, včetně Čechů, kteří jsou zapsáni na nejúspěšnějším vysokoškolském on-line kurzu dneška. Poskytují ho stránky Udacity v rámci svých MOOC.

Že tu zkratku neznáte? Znamená Massive Open Online Courses neboli hromadné otevřené on-line kurzy a jde o fenomén, který bobtná den za dnem. Vybrané světové univerzity, jako jsou Harvard, Yale nebo University of Tokio, nabízejí na internetu zdarma některé své přednášky – zvláště ty úvodní k jednotlivým oborům. Dostupné jsou pochopitelně i Čechům. Stačí se zapsat: tady, tady či tady, být zvídavý a mít vůli k dokončení kurzu.

Odborníci si jen stěží troufají odhadovat, co tento demokratizační trend ve vzdělání přinese. Jisté však je, že nejpodnikavější lidé už vymýšlejí, jak se stát nejen věrozvěsty, ale jak na vznikajících „edu-Googlech“ vytvořit úspěšný byznys-model.

„Možná, že v nějaké odlehlé africké vesničce žije nový Albert Einstein nebo Steve Jobs a my bychom měli být schopní takové osobě nabídnout vzdělání, protože právě tací by mohli přijít s novým velkým objevem, který by učinil svět lepším pro každého z nás,“ uvedla před rokem Daphne Kollerová na přednáškách TED. Právě tato dáma ze Stanfordu je jednou z „matek“ kvalitních kurzů pro všechny. Minulý týden věnovaly digitálnímu vzdělávání a tématu MOOC svá speciální vydání i renomované magazíny Nature a Scientific American...


Celý text najdete ZDE.

14. 6.–1. 9. 2013 Oblastní galerie v Liberci: výstava Albrecht Dürer

Jeden z vrcholů letošní výstavní sezóny je tu! Vůbec poprvé v ČR je k vidění kompletní soubor Dürerových originálních rytin mezi nimiž nechybí Adam a Eva (1504), Čtyři jezdci apokalypsy (1408) nebo Melancholie (1514)!

Ve středu 7. 8. 2013 VOLNÝ vstup!

Výjimečná výstava grafického díla Albrechta Dürera ze soukromé sbírky profesora Ulricha Schulze představuje 255 grafik, včetně známých tisků jako Adam a Eva, Rytíř, smrt a ďábel, Melancholie nebo slavného dřevorytu Jezdci z Apokalypsy. Kromě takřka kompletní grafické tvorby Albrechta Dürera výstava zahrnuje na 30 knih s Dürerovými grafikami.

Souborné grafické dílo Albrechta Dürera je v České republice představeno vůbec poprvé!

Galerie je otevřena denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin, ve čtvrtek do 19 hodin.

Více ZDE.

Nároky se v práci zvyšují, lidé se nabíjejí sportem

Neutěšená situace na trhu práce, kdy se měsíčně registruje na úřad práce 50 000 nových uchazečů, tlačí dlouhodobě na zvyšování efektivity jednotlivých zaměstnanců. Kolegové odcházejí, práce však zůstává, stres se tak pomalu stává běžnou denní zkušeností. Češi proto často vyhledávají sport a další koníčky, kde mohou aktivně relaxovat.


Zdroj: Profesia.cz, 25. 6. 2013


Přesčasová práce a stále méně dovolené

,,Zatímco český statistický úřad sleduje pokles odpracované doby, zejména té přesčasové, společnosti i zaměstnanci berou stále častěji přesčasy jako už běžnou součást pracovní doby a smluvené odměny. Více hodin pracují především specialisté, kterých je na trhu nedostatek, a vedoucí pracovníci. Vzhledem k současné situaci se dá předpokládat, že počet hodin, které lidé stráví v práci, bude růst.“ říká Kateřina Jaroňová z Profesia.cz.

Před riziky varuje psycholožka Iva Zemanovičová z Assessment Systems: ,,V dnešní době lidé nejenže tráví velké množství svého volného času prací, ale někteří si dokonce po několik let ani nevybírají dovolenou. Důsledky takového životního stylu zasahují do všech oblastí života člověka. V práci nemusí podávat optimální výkon (vyšší chybovost, nižší efektivita práce, konflikty s kolegy aj.). V rodinných vztazích se mohou objevit problémy vyplývající z nedostatku času na zajištění běhu domácnosti a z nemnoha společně strávených chvil. Množství přesčasů může výrazným způsobem snižovat životní i pracovní spokojenost a také není výjimkou, že již po několika letech vysokého pracovního nasazení dochází u lidí k poškození jejich zdraví.“


Jak Češi tráví svůj volný čas?

Z ankety na pracovním portálu Profesia.cz vyšlo, že více než polovina lidí ve svém volném čase sportuje nebo se věnuje jiným koníčkům. Každý pátý tráví čas s rodinou. Každý šestý nejraději vyhledává pasivní odpočinek při televizi nebo nicneděláním. Šest procent respondentů má druhé zaměstnání. Zbylých šest procent nemá vůbec žádný volný čas.

,,Odpočinek významným způsobem napomáhá k udržení psychické rovnováhy člověka, přičemž platí, že aktivní odpočinek (sport, procházka aj.) přispívá k naší pohodě a dobití baterek výrazněji než odpočinek pasivní.“ dodává Zemanovičová.


Aktivní zaměstnanci zamíří nejčastěji do posilovny

Podle analýzy uživatelů zaměstnaneckých benefitů společnosti MultiSport Benefit, která poskytuje možnost navštívit 500 sportovních zařízení v celé České republice, lidé sportují v průměru 4,5krát v měsíci, mírně častěji muži (51 %) než ženy (49 %). Nejoblíbenější aktivitou zaměstnanců je posilovna. Následuje plavání, raketové sporty, H.E.A.T. program a aerobic.


Celý text s grafy najdete ZDE.

Místo k učení pro dnešní děti

Když se procházíte po škole v Kilbirnie na Novém Zélandu, rychle si všimnete uvolněné vzdělávací atmosféry. V otevřeném prostoru vystavěném pro potřeby vzdělávání ve 21. století naleznete malé skupinky prvňáků a druháků v „open space” prostředí, jak pracují na laptopech, tabletech nebo individuálně pracují s učiteli. Místnosti jsou příjemně osvícené, provzdušněné a vládne zde klid.

Zdroj: www.scio.cz


Učitelé nestojí ve frontálním postavení před třídou, naopak všichni prochází volně prostorem a pomáhají tam, kde je třeba.

Škola v Kilbirnie je jedna z pěti na Novém Zélandu, které se podílí na pilotním programu Studovna, realizovaného Ministerstvem vzdělávání od roku 2008. Školy, které měly být přemístěny či rozšířeny, byly namísto toho přizvány, aby se podílely na projektu, jehož cílem bylo vytvořit nové vzory pro budoucnost školního vzdělávání.

Ředitel školy Mike McGimpsey říká, že návrh byl „příliš dobrý, než by ho šlo odmítnout”. Než škola přistoupila k projektu, třídy se nacházely ve více než sto let staré budově, nevyhovující zejména kvůli vlhkému podnebí a nedostatku prostoru. Všechny školy sice dostaly stejné zadání, ale jak říká Mike, byli schopni vtisknout projektu jejich vlastní dotek. „Chtěli jsme zachovat stromy a přirozený stín. Velkou pozornost jsme věnovali snaze využít získané dřevo při stavbě nové budovy.” Škola si udělala vlastní průzkum v tom, jak by měly být prostory využity a podněty učitelů byly architektem začleněny do návrhu.


Co je studovna?

Škola v Kilbirnie se skládá ze čtyř studoven otevřených do sdíleného prostoru pro učení. Z každé studovny je zároveň vytvořen přístup do vlastního exteriéru, přizpůsobeného studijnímu prostředí. Projekt byl zaměřen na vybudování prostor, které by umožnily učitelům učit a studentům vzdělávat se mnoha různými způsoby. Otevřenost a flexibilita je tvořena pohyblivými zdmi, které zajišťují uzpůsobitelné prostředí pro různé způsoby výuky. Takové prostředí poskytuje studentům možnost pracovat samostatně, v malých či větších skupinkách, nebo jako třída. Celý koncept byl vytvořen na základě práce „Druhy školního designu – designové vzory pro 21. století” od autorů Prakashe Naira a Randalla Fieldinga a publikace Kenna Fishera Propojení pedagogiky a prostoru.


Jak vzniká moderní prostředí vhodné k učení?

Moderní prostředí vhodné pro výuku (MPVV) jsou navrhována tak, aby podporovala různé styly učení a výkladu, ale i metody spolupráce, které propojují různé ročníky. Metoda spolupráce může být využita i učiteli, kteří jsou v prostoru se svými třemi či čtyřmi kolegy a mohou se díky nim dále rozvíjet. Mike říká, že učitelský sbor byl již dříve otevřený sdílení zkušeností z vyučování, ale přestěhování do nové budovy celý proces urychlilo a zlepšilo: „Je to mnohem kolegiálnější způsob vyučování.”

Když je na Novém Zélandu budována nová škola, je již navrhována s cílem vyhovět podstatným prvkům MPVV, ale s důrazem na definované „klíčové” změny se ministerstvo snaží o jejich dosažení v již existujících školách. Mezi klíčové úpravy patří zejména osvětlení, akustika či proudění vzduchu. Jde i o pokročilejší úpravy, dojde-li na celkovou renovaci školní budovy.

Změna parametrů třídy může pomoci vytvořit ideálnější místo k učení. Prosklené studovny umožňují, aby učitelé mohli sledovat, čím se zabývají ostatní, a pokud skupinky studentů pracují odděleně, může je mít pod dohledem. Pokud tedy učitel v Kilbirnie odejde ze třídy do jiné části budovy, může stále vidět své žáky.

Nová budova také umožnila využít naplno bezdrátových technologií. „Studenti mohou díky bezdrátovému připojení pracovat se svým zařízením i venku,” říká Mike. Jedním z cílů je totiž umožnit, aby nový prostor podporoval využití e-learningu. Každá ze studoven je vybavena interaktivní tabulí a ve společných prostorách jsou televizní obrazovky, kde se studenti mohou vyřádit na Xboxu (který vyhráli zdejší učitelé na konferenci).


Řada později objevených výhod …

Zástupce ředitele na škole v Kilbirnie Jacqui Brownová učí v jedné ze studoven a jako velkou výhodu prostoru vidí fakt, že je možné mít celý první stupeň na jednom místě. „Můžeme pozorovat, jak dobře jsou využívány… může se zde toho dít tolik zajímavého najednou.” Velkou změnou pro Jacqui je velikost prostor, který má v porovnání se starou budovou k dispozici. Jedna z výhod podle Jacqui například je, že učitelé mohou zvládat třeba i několik volitelných studijních programů najednou, čímž sdruží svůj potenciál a čímž škola ušetří. Jacqui také vzpomíná, když si učitelé odnášeli např. pomůcky na výtvarnou výchovu. Nyní, když jsou pomůcky k dispozici společně v prostoru, údajně došlo ke snížení požadavků na doplňování.

Prostor umožňuje také tzv. „buddy work” (v doslovném překladu „práce s kamarádem”). Žáci z druhého stupně sem přichází pomáhat svým mladším spolužákům. Jedním z příkladů, jak to funguje, je podle Mikea „IT konference”, kdy starší žáci ukazují mladším, jak pracovat se zařízeními a programy, které by se jim mohly hodit. „Přímo se nabízí pracovat zde tolika různými způsoby!” Před přesunem školy do nové budovy, k čemuž došlo ke konci roku 2011, prošli učitelé kurzy osobního rozvoje a také sbírali zkušenosti na jiných školách, které využívaly MPVU. Mike tvrdí, že společně s novými prostory chtěl začít i se skutečnými změnami ve způsobu učení.

Podle Mikea se v nové budově líbí i studentům a náležitě se podle toho chovají: „Klademe velký důraz na rozvoj základních hodnot, k nimž patří i respekt. Neshledáváme nic dobrého na tom nechat po sobě nepořádek.” „Povzbuzujeme je k tomu, aby se starali o prostředí, ve kterém se pohybují,” doplňuje Jacqui. „Pokud je nepořádek, uklízíme všichni.”

Mike nyní doufá, že bude moci brzy navštívit další čtyři školy zapojené v MPVU, a bude moci porovnat, jak ostatní využívají možností nových budov. „Učíme zde již dva roky a stále rozvíjíme způsob, jakým používáme prostor kolem nás. A právě o tom chceme mluvit s ostatními.”


Původní zdroj ZDE.

Témata z Linky bezpečí

Linka bezpečí: 116 111 je v provozu 24 hodin denně, je dostupná z celé ČR zdarma jak z pevné linky, tak i z mobilních telefonů a ctí zásadu anonymity klienta. Linka bezpečí pomáhá dětem a dospívajícím řešit těžké životní situace. Slouží především těm, kteří si nevědí rady se svými problémy, cítí se ohroženi, osamělí, zrazení, zmatení a z nejrůznějších důvodů se nechtějí nebo nemohou svěřit někomu ze svého okolí.

Zdroj: Pohledem – bulletin Sdružení Linka bezpečí – červen 2013


Jaká aktuální témata jsme na Lince řešili v roce 2012? Za rok 2012 jsme na Lince bezpečí přijali 238 tisíc dovolání, z nichž si v polovině případů volající potřeboval vyzkoušet, jak to na lince chodí – kdo mluví na druhé straně. Takovéto dovolání označujeme jako testovací hovory a bereme je jako něco, co patří jak k Lince bezpečí (jakožto službě, která je zdarma a která je pro děti a dospívající), tak k věku našich klientů a klientek a vlastně obecně k lidskému životu (zkoušet si věci, hrát si na něco, co není).

Když se podíváme na běžný den na lince, tak zjistíme, že nám denně zazvoní telefon 653krát, což je zhruba 27 dovolání za hodinu neboli každé dvě minuty jedno. Denně se 15 volajících potřebuje věnovat rodinným vztahům (jako jsou hádky mezi rodiči, rozvod rodičů či to, že se rodiče o děti příliš nezajímají) a tomu, jak by to mohli udělat, aby se situace doma uklidnila či aby se jim rodiče věnovali více než dosud. Osm hovorů se týká různých druhů zneužívání a týrání doma. Jedná se jak o zanedbávání povinné péče, která dosahuje už takové míry, že nelze mluvit o tom, že se dětem rodiče nevěnují méně, než by samy děti chtěly. Do těchto osmi dovolání se počítá i fyzické a psychické týrání, napadání, mlácení, vyhrožování, nadávání, opakování toho, že rodiče nejsou rádi, že se dítě vůbec narodilo. Osmnáct dětí a dospívajících volá s tím, že se ve svém vlastním partnerském vztahu dostali do nějaké komplikované situace, že se jim vztah rozpadl, nebo že se problematizují jinak fungující vztahy s kamarády.


Šikana

Šest dětí denně volá na Linku kvůli šikaně ve škole. Volají jak s tím, že se s nimi ve škole přestávají bavit ostatní spolužáci (což můžeme vidět jako první stádium šikany z pěti obvykle popisovaných), že je různě napadají, bijí je, berou jim svačiny a peníze, proto mají strach chodit do školy. Společně s klienty a klientkami se pak snažíme nejen hledat plán, jak se ochránit teď a jak minimalizovat napadání agresorů, ale zaměřujeme se také na to, na koho z dospělých se ve škole, nebo ve svém okolí mohou obrátit o pomoc, aby do situace zasáhl. Nemůžeme a ani nechceme vyprávět konkrétní příběhy volajících na Linku bezpečí, protože důvěrnost toho, co nám řeknou, je pro nás velmi důležitá, ale z knih, které se šikaně věnují, se můžeme dočíst, jak může neřešená šikana končit. Jedním z takových alarmujících příběhů, který je čerpán z knihy Dr. Koláře, je příběh oběti, kterou agresoři pověsili a čekali, dokud neupadne do bezvědomí, kdy jí znovu odřízli, aby neumřela. O problematice šikany na Lince bezpečí potřebuje mluvit zhruba tak stejné procento dívek jako chlapců.

Zdůrazňujeme to proto, že se na Linku bezpečí obvykle obracejí spíše dívky (70 %). Není to ale nejspíše tím, že by dívky zažívaly více trápení než chlapci, spíše jim genderová socializace více umožňuje trápení sdílet s ostatními, kdežto chlapci se často musí ještě popasovat s tím, že „správný kluci přece nebrečej, nefňukaj a nestěžujou si“.


Sebevražedné tendence

Dalších šest dětí a dospívajících trápí posmívání kamarádů, tedy lidí, se kterými měli dobrý vztah, ale v současné chvíli se zrovna komplikuje. Tři volající denně potřebují mluvit o tom, že se buď jim, anebo jejich blízkým děje něco tak těžkého, že uvažují o sebevraždě. Případně volají již v započatém sebevražedném pokusu, což znamená, že třeba již požili nějaké léky či cítí tak velkou tenzi, že se chtějí pořezat nebo skočit pod vlak. To znamená, že každých 8 hodin (průměrně) se v České republice najde někdo, kdo nejenže přemýšlí o tom, že by jako východisko ze svízelné situace volil sebevraždu, ale ještě zavolá na Linku bezpečí. Ve většině případů se podaří klienta stabilizovat a směřovat ho na další služby, někdy je ovšem nutné, po vzájemné domluvě s klientem, zjistit, kde klient je a požádat buď Policii České republiky, nebo Rychlou záchrannou službu o spolupráci.

Navíc v posledních letech vidíme stoupající počet hovorů, které se týkají oblasti sexuality, a to konkrétně dotazů ohledně pohlavního styku, těhotenství a bezpečného pohlavního života. Běžný den na Lince bezpečí je tedy poměrně různorodý co do potíží, se kterými se děti a dospívající na naši službu obracejí.

Na závěr ještě dodáme, že se na nás klienti a klientky mohou obracet i prostřednictvím e-mailů (pomoc@linkabezpeci.cz) a chatu, na který je možné se dostat přes naše webové stránky www.linkabezpeci.cz.

Ivan Růžička: Netradiční sportovní hry

Informace o novince nakladatelství Portál, kterou můžete využít nejen v letních dnech.

Kniha představuje soubor méně známých či téměř neznámých sportovních her či variací na známější, již provozované, dále jsou zastoupeny atypické sportovní hry, které mohou provozovat osoby se zdravotním postižením. Hra je vždy stručně představena, jsou uvedena její pravidla, dále jsou zmíněny variace pro různé účely či věkové skupiny (školní TV, pohybová rekreace, sportovní trénink, děti, mládež, dospělí, osoby se zdravotním postižením). Hry jsou také doplněny tipy a motivy na další uplatnění či případné důležité souvislosti s jinými aktivitami (náměty k průpravě herních činností).

PhDr. Ivan Růžička, Ph.D., působí na KTVS PdF UHK v sekci sportů a pobytu v přírodě a sekci sportovních her, má dlouholetou pedagogickou zkušenost na všech stupních škol, zabývá se pedagogikou volného času. Sám se vedle výkonnostního sportu věnuje rozsáhlé přednáškové i publikační činnosti.

Více informací a ukázky z knihy najdete ZDE. Objednat si knihu můžete také ZDE.

Marek Lauermann: Uzavřená škola je na vše sama

„Mezi rodiči a učiteli v českých školách existuje obrovský příkop,“ říká v rozhovoru Jany Lachmann pro časopis Moderní vyučování Marek Lauermann, který tři roky pracoval jako zástupce ředitelky pro komunitní rozvoj v ZŠ Jihomoravské náměstí v Brně. Co by tento příkop mohlo pomoci přemostit a jak se daří komunitním školám v českém prostředí, může jistě zajímat především ředitele.

Zdroj: www.rodicevitani.cz 30. 5. 2013


Co si představit, když se řekne komunitní škola?

Pro mě je to škola, která umožňuje volný tok dovedností, znalostí a prostředků mezi různými hráči v komunitě, a už je to samospráva, rodiče nebo podnikatelé. Ti všichni si mezi sebou mohou být velmi prospěšní, když se znají, pravidelně se setkávají a vědí, co potřebují jeden od druhého. Škola je v tomto schématu takovým pomyslným centrem, kde se všechny tyto skupiny mohou bavit o tom, jak zkvalitnit prostředí, ve kterém žijí. Plní tak prapůvodní roli jako centra vzdělanosti a setkávání lidí…


Kdy se české školy obvykle začínají o myšlenku komunitní školy zajímat?

Často k tomu dospějí tak, že cítí potřebu dělat „věci jinak“ nebo potřebují najít partnera, který by jim pomohl překonat těžké období. Například situaci, kdy jim klesá počet žáků. Znám několik škol, které měly velmi špatnou pověst a z této pozice začaly svou transformaci. Změna ve škole většinou začne tím, že je někdo nespokojený. Buď to jsou rodiče nebo učitelé nebo je to zřizovatel. Základem rozvoje ale vždy je, že někdo stav jasně pojmenuje.

Jaké výhody přináší myšlenka komunitní školy škole samotné?

Koncept komunitní školy má jednak ekonomický potenciál. Škola může například využít svou volnou kapacitu ke vzdělávání dospělých a má ekonomický benefit z toho, že lidé platí za kurzy, které se v ní konají. Jestliže školy spolupracují s nějakým velkým zaměstnavatelem a vzdělávají jeho zaměstnance, tak se vytváří dobré pouto například pro sponzoring. Dobré vztahy se zúročí i v dalších oblastech rozvoje. Škola například může využívat potenciál rodičů jako dobrovolníků. Jde ale také o provázání školního vzdělávacího programu s životem vně školy. Když škola pomáhá vyřešit nějaké sociální problémy v daném místě, tak se jí to zpětně vrací na zkvalitnění prostředí, ve kterém žije…


…Kde by měl ředitel školy začít, pokud chce posílit komunitní dimenzi školy?

Prvním krokem je přesvědčit sbor o tom, co chci dělat a co tím škola získá. Začal bych vyjmenováváním benefitů a vzal bych to přes ekonomické dopady. Další podmínkou je mít na své straně zřizovatele. To je křižovatka, kterou musíte přejít. Pokud je tam tak hustý provoz, že to nejde, tak nemá smysl se o to ani pokoušet. No, a další podmínkou je vize o tom, jaká by škola měla být.

Mít vizi zní trochu odtrženě od reálného světa. Jak by taková vize komunitní školy měla vznikat?

Je především třeba znát prostředí komunity. Měla byste být schopná číst v potřebách daného místa a velice dobře rozumět tomu, co se tam děje. Pokud nejste z daného prostředí, tak byste měla použít nějaké rozšířené techniky například SWOT analýzy k tomu, abyste ho zmapovala. Škola si musí stanovit výchozí bod. Často je problém, že si škola nepřizná, že nějaké problémy existují. Zameteme je pod koberec s vírou, že zmizí. Ale ony nezmizí, naopak rostou. Kdybychom problémy neskrývali, možná bychom našli nějakého partnera v rodičích nebo ve veřejnosti.

A co když není škola schopna problémy rozpoznat?

Tím se dostáváme k druhému bodu – když je škola uzavřená, tak tam nikdo nepřinese pohled z vnějšku. A stále platí to, že pod svícnem je tma. Když dvacet let žijete ve stejném modelu, tak si neuvědomíte, že je nějaký problém. Vy ho prostě nevidíte. Vše stále jede, děti pořád chodí… Školství je velmi pomalu jedoucí stroj, když začnete s nějakou změnou, tak se projeví za osm až deset let. Vy musíte chtít školu otevřít.

Není také dobré začít nějakou konkrétní akci?

Je několik osvědčených technik. Musíte rodičům dát zažít nejdříve něco příjemného. Většina rodičů školu vnímá jako místo, kam dávají děti, nebo s ní mají spojené vlastní, většinou nepříjemné, zážitky z dětství. Potřebují získat pocit, že se ve škole něco smysluplného děje. Ale už v okamžiku příprav musíte vědět, co byste pro ně mohla připravit. Během mapování zjistíte, jestli je třeba mezi rodiči malá skupinka „pozitivní deviace“ – několik málo rodičů, kteří to chtějí dělat jinak a s nimi něco naplánovat. Většinou vycházíte z toho, že už máte někoho v cílové skupině a reflektujete, co vám říká. Nebo vnímáte, co on si myslí o tom, co vy navrhujete.


Celý text rozhovoru si můžete přečíst ZDE.

Miroslav Bocan, Tomáš Machalík: Příspěvek k hodnotám dnešních dětí

V případě výzkumu Hodnotové orientace dětí ve věku 6–15 let jsme si vytkli vyšší ambice, což naznačuje jednak věkové složení respondentů a dále jeho rozsah. Šetření bylo rozděleno na pět tematických okruhů: 1. rodina, 2. škola, 3. volný čas (dále dělený na podoblasti: volný čas trávený individuálně a organizovaně v organizacích poskytujících volnočasové aktivity) a 4. média.

Zdroj: Sociální studia 2/2012, katedra sociologie FSS MU, str. 105–120. ISSN 1214-813X. Celý článek si můžete stáhnout ZDE.

Výše uvedené fenomény, jež patří mezi základní socializační činitele, ve výzkumu nazýváme tzv. „klíčovými hráči“ v životě dětí. Pátá část výzkumu je věnována životním postojům a aspiracím dnešních dětí. Výzkum byl rozdělen na kvantitativní i kvalitativní část, přičemž do něj bylo zahrnuto více než dva tisíce respondentů ve věku 6–15 let.

Přínos výzkumu lze spatřovat v tom, že zkoumá celé období povinné školní docházky s důsledným přihlédnutím k věkovým specifikům. Snaží se o zodpovězení otázek týkajících se nejen hodnotového světa dětí, ale též důvodů, které k hodnotovým orientacím vedou, i důsledků, které z nich mohou plynout pro jejich další životní scénáře. Cílem výzkumu bylo zjistit, jakou roli hrají v životě dětí zmínění hlavní socializační činitelé, jak velký podíl má ten který z nich na formování osobnosti dítěte, jaký k nim mají děti vztah, jaké preference jim přidělují. Zvláštní zřetel jsme věnovali způsobům trávení volného času, životním postojům dnešních dětí, jejich spokojenosti se životem a tomu, co od něj skutečně očekávají.

Potřebnost takovéhoto výzkumu je možné vnímat ve dvou rovinách. V první řadě bylo naším úkolem získat komplexní soubor aktuálních empirických dat ze života dnešních dětí potřebný především pro pracovníky s dětmi a mládeží ve volném čase, pedagogy, ale i rodiče. V druhé řadě, jako instituce zabývající se problematikou dětí, mládeže a zájmového a neformálního vzdělávání, usilujeme o vedení seriózní společenské diskuse o potřebách dnešních dětí a směřování další politiky státu v této oblasti. Bez kvalitní opory v datech z výzkumných šetření by toto nebylo možné.

I z toho důvodu jsou v tomto příspěvku prezentována vybraná dílčí zjištění týkající se způsobů trávení volného času dětí a jejich životních priorit a hodnotových orientací v souvislosti se socioekonomickými ukazateli…


Životní priority a hodnotové orientace dětí

Na základě výsledků té části výzkumu, která byla věnována fenoménu hodnot a životních postojů českých dětí, jsme se pokusili sestavit určitou typologii dětských priorit a určit, jaké je jejich zastoupení v populaci.

Dětem ve věku 6–9 let bylo nejprve předloženo deset priorit (šťastná rodina, dobří přátelé, dobře se učit, chovat se slušně, pomáhat druhým, chránit přírodu, mít hodně peněz, být hezký/hezká, být dobrý/dobrá ve sportu, být slavný/slavná) a dětem ve věku 10–15 let dalších pět (poznávat svět, mít značkové oblečení, mít partnera, věřit v Boha a zajímat se o politiku).

Všechny tyto priority jsou v naší společnosti běžně pokládány za nejvíce preferované, bývají obsažené v dlouhodobých šetřeních hodnot dospělých a v posledních letech i dětí a dospívajících. Připisovaná míra důležitosti jednotlivých priorit se pohybovala na škále od „Rozhodně ano“ po „Rozhodně ne“. Je jasné, že se touto nabídkou významně omezil rozsah toho, o čem by nám děti řekly, že je pro ně důležité. Stranou tak musely zůstat některé jedinečné hodnoty dětského věku, které by jistě byly inspirativním vhledem do dětského světa, ovšem měly by statisticky velmi malou četnost. Na druhé straně jsme zobecněním získali dobrý přehled o tom, jaký postoj zaujímají děti k převládajícím hodnotám naší společnosti.

Pro naprostou většinu dětí je nejvyšší hodnotou kvalitní vztahové zázemí v rodině, ale též ve skupině vrstevníků. Těmto hodnotám je největší důraz přikládán i u dospělé populace (viz výše v části o rodině). Při sledování priorit lze zaznamenat podstatné proměny v souvislosti s věkem dětí. Celkově stoupá důležitost přátel (zatímco v nejmladší věkové kategorii jsou přátelé rozhodně důležití pro dvě třetiny dětí, ve věku 13–15 let tuto odpověď uvedly již tři čtvrtiny respondentů). Tento výsledek není neočekávatelný a souvisí s tím, jak se děti osamostatňují. Stejně tak není překvapující nárůst hodnoty „mít partnera/partnerku / s někým chodit“ (rozhodně důležité je to pro 17 % 10–12letých a pro 29 % v kategorii 13–15 let).

Priority dětí pak dále ovlivňuje řada faktorů:
– Věk: S věkem, i když mírně, klesá také potřeba „být hezký“ a „být slavný“.
– Pohlaví: Více než pro dívky je pro chlapce důležité „mít hodně peněz“ a „být dobrý
ve sportu“. Dívky naopak více preferují „mít šťastnou rodinu“, „mít partnera“, „pomáhat druhým“, „být hezká“, „chovat se slušně“, „dobře se učit“ a „chránit přírodu“.
– Vzdělání rodičů: Pro děti z rodin, kde má alespoň jeden z rodičů vysokoškolské vzdělání, je důležitější než pro ostatní „být dobrý ve sportu“, „dobře se učit ve škole“, „chovat se slušně“, „pomáhat druhým“ a „cestovat/poznávat svět“. Naopak pro děti rodičů se základním vzděláním je důležité především „mít hodně peněz“.
– Socioekonomická úroveň rodiny: V rodinách hůře nebo špatně ekonomicky situovaných děti více preferují „mít hodně peněz“ a „nosit značkové oblečení“, naopak děti, které pocházejí z rodin ekonomicky velmi dobře postavených, kladou více důraz na „být dobrý ve sportu“, „chránit přírodu“, „dobře se učit ve škole“, „sluš ně se chovat“, „pomáhat druhým“, „být slavný“ a „mít dobré přátele“.

Na opačném konci spektra preferovaných hodnot se podobně jako u dospělé populace objevuje „víra v Boha“ a „zájem o politiku“, přičemž víra v Boha je dětmi přijímána o něco lépe. Existuje mezi nimi malá, ale nepřehlédnutelná menšina (víra je rozhodně důležitá pro 6,3 % a spíše důležitá pro 9,7 %), která jí připisuje velký význam, a to v drtivé většině pozitivní. Děti, které vycházejí z věřícího prostředí se, ovšem ne příliš často se svou vírou ostatním svěřují, především v obavě z nepochopení.

Za zvláštní pozornost stojí dvě tendence: Čím jsou respondenti starší, tím častěji za rozhodně důležité označují „mít hodně peněz“, tato hodnota se v celkovém pořadí posunula již na třetí nejvyšší místo. Je otázkou, zdali máme tuto tendenci považovat za znepokojivou a za důkaz prahnutí dětí po konzumu, anebo je to naopak důsledek uvědomování si toho, že peníze jsou při vstupu do dospělého života potřebné čistě z praktického hlediska.

Naopak se zvyšujícím se věkem dětí výrazně klesá důležitost hodnot „dobře se učit“ (z 63 % u dětí ve věku 6–9 let na pouhých 41 % u 13–15letých), dále „chovat se slušně“ (klesá z 55 % na 35 %), pomáhat druhým“ (klesá z 51 % na 33 %) a také „chránit přírodu“ (klesá ze 45 % na 29 %).

Pokles těchto životních priorit lze do jisté míry přisuzovat celkovému osobnostnímu vývoji dítěte. Tyto hodnoty totiž vyjadřují přání dospělých po „hodných dětech“, kterému zvláště mladší děti mají tendenci vyhovět. Po desátém roce života však důležitost rodičovských autorit klesá a mladí lidé si vytvářejí vlastní názory a postoje, přičemž se mnohdy vůči svému okolí snaží vymezovat. Současně dostáváme jasnou zpětnou vazbu od dětí v tom, jak na ně působí svět dospělých a společnost jako celek. Jestliže například dvě pětiny dětí ztratí mezi 10. a 15. rokem přesvědčení o tom, že je velmi důležité pomáhat druhým, pak zjišťujeme, jak vlivy, kterým jsou vystaveny dávno před tím, než dospějí, postupně potlačují tendence k veřejnému dobru. Přitom stejně jako dospělí stále touží po tom, aby žili ve funkčních rodinách a byli obklopení dobrými přáteli.

Deklarované životní priority se v případě dětí ve věku 10–15 let rozdělují na základě výsledků faktorové analýzy do pěti oblastí, které naznačují jejich možné hodnotové orientace:
– Sociální hodnoty (chovat se slušně, dobře se učit, pomáhat druhým, chránit přírodu).
Tato oblast životních priorit je v populaci dětí ve věku 10–15 let středně rozšířená, za rozhodně
důležitou ji považuje přibližně třetina až polovina respondentů.
– Vnější hodnoty (být hezký, mít značkové oblečení, mít hodně peněz, být slavný). Tyto hodnoty jsou dětmi preferovány rozdílně. Zatímco být slavný je rozhodně důležité pouze pro pětinu, mít hodně peněz je rozhodně podstatné pro více než dvě pětiny.
– Politika a Bůh (zájem o politiku, víra v Boha). Zajímat se o politiku a věřit v Boha považují děti ve věku 10–15 let za prioritní pouze zcela výjimečně.
– Úspěch ve sportu (být dobrý ve sportu, být slavný). Úspěch ve sportu je důležitý přibližně pro čtvrtinu dětí.
– Rodina a přátelé (dobří přátelé, šťastná rodina, moci poznávat svět, mít partnera). Tato oblast životních priorit zahrnuje především proměnné, které jsou většinou dětí považovány za rozhodně důležité.

Tak jako tomu bylo doposud, i socioekonomický status rodiny se do životních priorit dětí významně promítá. Pro děti z velmi dobře situovaných rodin jsou důležité všechny popisované hodnotové orientace, tedy jak sociální, tak i vnější hodnoty, rodina a přátelé, ale i to, co v našem šetření nazýváme politika a Bůh. Vnější hodnoty jsou pak důležité i pro děti z rodin hůře a špatně socioekonomicky postavených. V případě dětí z bohatších rodin se orientace na povrchní hodnoty dá chápat tak, že žijí v dostatku a rodiče nemají problém jim pořídit, co zrovna chtějí, a tato skutečnost se pak pro ně stává standardem, který podle nich k životu prostě patří. Naopak chudší děti vědí, že celá řada věcí je jim momentálně zapovězena, a to, co si nemohou dovolit, má pro ně jistý nádech něčeho těžko dosažitelného.

Podobně jako děti z hůře situovaných rodin jsou na tom i děti rodičů s nižším vzděláním. Ani pro ně nejsou zas tak důležité sociální hodnoty či orientace na rodinu a přátele. Naopak děti rodičů s vysokoškolským vzděláním se více orientují právě na sociální hodnoty a vnímají důležitost sociálních vztahů. Pokud jsou v našem souboru děti, které deklarují, že věřit v Boha a zajímat se o politiku je důležité (a je jich velmi málo), hledat je můžeme především v rodinách, kde má alespoň jeden z rodičů vysokoškolské vzdělání. Z dalších analýz rovněž vyplývá, že existuje významná souvislost mezi oběma proměnnými. Pokud respondent považuje za důležité věřit v Boha, má také tendenci uvádět, že významné je rovněž zajímat se o politiku.


Štěstí a volný čas ve vazbě na životní priority

Na základě zjištěných výsledků se jako přínosné ukázalo i porovnání životních priorit z hlediska toho, zda dítě navštěvuje nějakou volnočasovou aktivitu, či nikoliv. Děti, které uváděly, že se ve svém volném čase nevěnují některé z organizovaných činností, inklinují více k tzv. vnějším hodnotám, a naopak pro ně nejsou tak důležité hodnoty sociální, rodina a přátelé a také úspěch ve sportu. Děti, které se aktivně účastní volnočasových aktivit, se o něco více přiklánějí k rodině a přátelům a jsou pro ně, oproti dětem „neaktivním“, důležité i hodnoty sociální.

To, že „aktivní“ děti neinklinují ke slávě a bohatství lze vysvětlit i tak, že již dílčí úspěchy zažívají (včetně vnímání jejich pomíjivosti) na rozdíl od dětí neaktivních, kterým zřejmě často chybí veřejné uznání, třeba jen v kolektivu kroužku/oddílu od vedoucího či trenéra. Zároveň jsou si také schopny často lépe uvědomit, že dosažení úspěchu není samozřejmé a je spojeno s vynaložením vlastního úsilí a invence.

Zjištění týkající se socioekonomických poměrů rodin odkryla i další souvislosti.

Ve výzkumu jsme se zabývali také subjektivními pocity štěstí našich respondentů, ale i obdobími, kdy prožívají nudu. Čím lépe je rodina situována a čím vyššího vzdělání rodiče dítěte dosáhli, tím častěji děti uvedly, že se cítí být v životě rozhodně šťastné. Naopak děti z opačné části spektra rodin mnohem častěji na otázku nedokázaly odpovědět, nebo rovnou sdělovaly, že se šťastné necítí. Potvrdilo se nám také, že s pocity štěstí souvisí pocity nudy. Z dětí, které ve výzkumu uváděly, že se v životě nenudí, je rozhodně nebo spíše v životě šťastných 95 %, kdežto dětí, které se nudí často, je v životě rozhodně nebo spíše šťastných 78 %. A naopak 15 % dětí, které se často nudí, spíše nebo rozhodně není v životě šťastných, kdežto pouhá 2 % dětí, které se nenudí, odpověděla, že spíše nejsou šťastné, a žádné z těchto dětí neodpovědělo, že je v životě rozhodně nešťastné.

Můžeme tak tvrdit, že pocity štěstí, nudy, aktivní trávení volného času a socioekonomické zázemí dítěte působí jako spojité nádoby. Z dětí, které navštěvují organizované volnočasové aktivity, jich 50 % uvedlo, že se v životě rozhodně nenudí, oproti 36 % dětí, které takto svůj volný čas netráví. A podobně z dětí, které navštěvují volnočasové aktivity, jich 94 % uvedlo, že se v životě cítí šťastné (51 % rozhodně, 43 % spíše), oproti 86 % dětí, které do volnočasových aktivit nedocházejí (34 % rozhodně šťastných, 52 % spíše šťastných). Toto vše je implikováno, jak konečně vyplývá z celého příspěvku, sociálním pozadím dítěte, tedy vzdělanostní úrovní rodičů a socioekonomickým postavením rodiny, ze které pochází.


Závěr

Cílem šetření realizovaného v letech 2010 a 2011 mezi více než dvěma tisíci českými dětmi bylo zjistit a popsat, jak ony samotné hodnotí roli vybraných aktérů na různé oblasti svého života, jak posuzují a jak se cítí v různých klíčových prostředích, jaké jsou jejich hodnoty a životní postoje, jak jsou se svým životem spokojeny a co od něj očekávají.

Naše zjištění týkající se zejména vztahu k rodině, škole, rozvrstvení volného času, času stráveného s televizí či internetem, významu kamarádů, navázaly na výsledky již dříve realizovaných výzkumů v oblasti dětí a v oblasti životních postojů a hodnot je dále prohloubily.

V případě vlastností rodičů jsme zaznamenali jasné tendence pozitivněji hodnotit matky nežli otce, a to bez ohledu na věk, pohlaví či sociální pozadí dítěte. Do negativního hodnocení obou rodičů se nejvíce promítá socioekonomický status rodiny, v níž dítě žije. Stejně tak skutečnost, jak děti vnímají vliv rodičů na sebe samé, se odvíjí samozřejmě krom věku od vzdělání rodičů a socioekonomického statusu rodiny.

V rodině ovšem vzniká hodnotová základna, pro celý další život – ať se jedná o vztah k ní a dalšímu sociálnímu okolí, ke způsobům trávení volného času, postoje k životu i očekávání od něj. Zjištění, která jsme získali od dětí a jež byla prezentována v tomto příspěvku, tak můžeme shrnout do čtyř vzájemně se prolínajících tvrzení:
– Vliv společensko-ekonomického postavení rodičů a jejich vzdělání na hodnotový svět dětí, jejich organizovaný i neorganizovaný volný čas, životní priority i celkový vztah k životu se ukázal jako rozhodující.
– Dobré vzdělání rodičů a většinou i dobré materiální zajištění představují pro děti nadprůměrně dobrou startovní pozici do života, která je zvýhodňuje oproti ostatním dětem prakticky ve všech ohledech.
– Naopak dětem, jejichž rodiče mají špatné socioekonomické postavení a neabsolvovali alespoň střední školu s maturitou, reálně hrozí, že se budou svým vrstevníkům dále vzdalovat – vzděláním, postavením ve společnosti, a tím pádem i existenčně.
– Dětí z rodin, jejichž rodiče dosáhli jen nižší vzdělanostní úrovně, případně nižšího socioekonomického postavení, se v životě cítí šťastně výrazně méně, nežli dětí z ostatních rodin. Na úkor štěstí také vykazují tyto děti více pocitů nudy, přičemž výzkum potvrdil, že tyto dva duševní stavy souvisí s aktivním trávením volného času. Děti, které se věnují organizovaným volnočasovým aktivitám se v životě méně nudí a více z nich se cítí v životě šťastnými, nežli děti, které takto volný čas netráví.


Celá výzkumná zpráva je volně dostupná na stránkách projektu Klíče pro život, v jehož rámci byl výzkum realizován, nebo v národním registru výzkumů o dětech a mládeži.


__________________

Klíče pro život – rozvoj klíčových kompetencí v zájmovém a neformálním vzdělávání: projekt Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost, číslo projektu CZ.1.07/4.1.00/06.0011. Projekt realizuje od 1. 4. 2009 Národní institut dětí a mládeže (NIDM) ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.

Kamila Randáková: Montessori systém práce pro přirozené psaní a čtení

5. číslo Zpravodaje SKAV obsahuje mj. obsáhlý článek o podpoře přirozeného psaní a čtení v Montessori mateřských školách a interview s autorkou článku o realizaci programu Montessori v ČR.

Zdroj: Zpravodaj SKAV č. 5/2013


Před více než sto lety začala dr. Marie Montessori své děti v předškolním Casa de Bambino v Římě učit číst a psát, protože to děti samy požadovaly. Popisuje velký zájem dětí o všechny pomůcky, které jim k učení psaní a čtení připravila. Pomůcky a systém práce pro čtení a psaní se v mateřských školách, které u nás pracují podle ŠVP s aplikací pedagogiky Montessori, používají také v současnosti – systém práce je univerzální, využitelný ve všech jazycích s úpravou slovní zásoby a příslušných jazykových jevů. Připravené prostředí pro práci dětí s písmeny, slovy a texty umožňuje dětem učit se číst i psát přirozeně, bez záměrného vedení učitelem, ještě v době před nástupem do školy.


Přirozené učení psaní a čtení od tří let

Celý systém přirozeného učení psaní a čtení vychází z vývojových potřeb dítěte, využívá schopnost v období do šesti let samozřejmě a automaticky absorbovat informace a obrazy ze svého prostředí a staví na vnitřním zájmu, který je veden citlivými fázemi v období mezi třetím a šestým rokem. Od narození dítěte do šesti let probíhá citlivá – senzitivní – fáze dítěte na osvojení jazyka (nejen mateřského, ale i cizích jazyků, pokud jimi mluví lidé v rodině dítěte). Dítě je přirozeně nasměrováno na vlastní zdokonalování v pohybových dovednostech, má zájem o symboly, o nová slova a komunikaci, nejlépe se učí s podporou praktických činností a smyslového vnímání, ruka je fenomén, který významně podporuje vytváření paměťových stop v mysli. Sami můžeme pozorovat, že děti spontánně ukazují zájem o napodobování psaní ve věku od 3,5 do 4 let a čtyřleté děti se také zajímají o písmena a napsaná slova ve svém okolí. Toto vše je využito při samotné práci s písmeny a v procesu osvojování dovedností psaní a čtení.

V Montessori systému je v nejranějším věku dítěte věnována velká péče rozvoji osobité lidské vlastnosti – komunikaci. V mateřské škole je systematicky podporováno: další rozšiřování slovní zásoby, rozvoj hrubé a jemné motoriky a přípravy ruky na ovládání tužky, zrakové a sluchové rozlišování, souhra očních pohybů a vedení ruky, pozornost je věnována aktivitám pro sledování posloupností dějů a symbolů. Pro rozvoj těchto dovedností jsou cíleně připraveny aktivity, program a pomůcky s didaktickým postupem v oblastech Praktický život a Smyslová výchova. Než vezme dítě do ruky první písmeno, prošlo již velkou přípravou při mnoha záměrně sestavených činnostech…


Celý text článku si můžete přečíst ZDE.

Arnošt Veselý: Jak zlepšit výuku v 80 000 třídách

Ukázka z prezentace na konferenci SKAV, MŠMT a EDUin Kvalitní vzdělání pro každé dítě v každé škole 14. 6. 2013.


Nedělejme další reformu a revoluci.
Pomáhejme učitelům lépe vyučovat.
Co to znamená?

Možná opatření
– Další vzdělávání přímo „v terénu“ – setkávání učitelů
– Metodická sdružení okolo jednotlivých předmětů (pro více škol)
– Podpora vzájemných hospitací
– Vytvoření pozice uvádějícího učitele
– Pomocný personál – asistenti pedagoga, podpůrné profese
– Tvůrčí volno (formou grantů)
– Trvalá spolupráce s odborníky mimo školu
– Vytvoření a správa platforem, kde se různí aktéři mohou potkávat a inspirovat (týká se i akademiků!)
– Uvolnění ředitele z přemíry administrativy („tajemník …“)
– Vytvoření pozice „superintendenta“ pro skupinu škol – koordinace, podpora inovací
– Podpora „umění vést“ (leadership) na všech úrovních


Celou prezentaci si můžete stáhnout ZDE.
Výstupy z konference a shrnutí kampaně Česko mluví o vzdělávání najdete ZDE.

Karel Vašíček: Dietrich Schwanitz – Vzdělanost jako živý dialog s minulostí

Autorem knihy je německý profesor anglistiky na univerzitě v Hamburku (1940–2004). Autor se snaží předložit jakési kompendium znalostí, které by měl ovládat každý člověk, který se chce považovat za vzdělaného.

Dietrich Schwanitz: Vzdělanost jako živý dialog s minulostí. Vše, co musíte vědět, chcete-li rozumět přítomnosti. Prostor, Praha, 2013, 2. vyd., 552 str., váz.

Kniha má 2 části: Vědění a Znalost. První část ve zkratce shrnuje historii Evropy od antiky do pádu socialismu a války v Jugoslávii. Na historii navazuje přehled evropské literatury, dějin umění, hudby, přehled velkých filosofů, ideologie, teorie a vědeckých obrazů světa. Závěr první části se věnuje dějinám genderových diskusí. Autor shrnuje humanitní vzdělání, které považuje za součást všeobecného kulturního přehledu, kterým by měl disponovat každý vzdělaný člověk. Přitom se opakovaně vyjadřuje v tom smyslu, že např. znalost 2. zákona termodynamiky a tedy i přírodních věd součástí znalostí vzdělaného člověka není.

Hned na začátku knihy, v úvodu o stavu škol a vzdělávacího systému konstatuje, jako politik, nikoliv jako odborník, že v zemích v SRN, kde vládnou sociální demokraté, mají studenti u maturity horší znalostí, než tam, kde vládnou křesťanští demokraté. Nemyslím si, že by existovala taková jednoduchá závislost. Autor ale docela úspěšně shrnuje jakýsi moderní kánon znalostí v oboru historie, kultury, politiky, filosofie atd. Není zde jméno žádného českého tvůrce, v části o moderně v hudbě zmiňuje Gustava Mahlera, u něhož je sporné, zda jej považovat za českého autora. Autor knihy logicky dokonale ovládá německou literaturu, hudbu a dějiny německy mluvících zemí. Je přitom velmi kritický k německé minulosti, zdůrazňuje podíl na vyvolání dvou světových válek atd.

V části o filosofii a filosofech zdůrazňuje René Descarta, jako zakladatele novověké filosofie. Vedle dalších myslitelů, jako byl Thomas Hobbes, John Locke, Leibniz a J. J. Rousseau, Hegel a Kant, nechybí ovšem ani zmínka o Karlu Marxovi, kterého popisuje jako představitele univerzálního podezírání v ideologii, které vedlo k tomu, že se marxismus na každého odpůrce díval jako na určitý případ potvrzující jeho teorii: kdo je proti, je buď třídní nepřítel anebo je ideologicky zaslepen. Nemohu nezmínit fakt, že dnešní čeští studenti ekonomie se údajně vůbec neseznamují s politickou ekonomii K. Marxe.

Po Marxovi se autor zastavuje krátce u Schopenhauera, Nietzscheho a Heideggera. Krátce se zabývá teorií a ideologií: marxismem, liberalismem, komunitarismem a psychoanalýzou, kterou přirovnává k marxismu. „Čím je marxismus pro společnost, tím je psychoanalýza pro jednotlivce“. Po zmínce o psychoanalýze následuje odstavec o fašismu. Jako následek zhoubnosti fašismu autor upozorňuje, že všechny teorie, které se ocitají v blízkosti ingrediencí fašismu, jsou podezřelé z fašistických sklonů: přenášení biologických modelů na společnost, evoluční teorie, nebo neurologických modelů jako vzoru modelů systému, každé zkoumání dědičnosti nadání nebo distribuce IQ či naopak dědičných nemocí ve společnosti, každé uvažování o elitě, kterou si nelze představit jinak než jako panskou rasu, pojem národa, jímž se odsouvá stranou fakt, že v západních zemích souvisí národ s demokracií. Závěr této části věnuje autor feminismu a politické korektnosti. Zdá se, že se staví kriticky k ženskému hnutí.

V kapitole o vědě a jejím obrazu světa bere trochu na milost přírodní vědy, neboť v souvislostí se pokrokem věd se zaměřuje na evoluční teorii a teorii relativity, vrací se k lidské duši a konstatuje, že Marx, Darwin a Einstein proměnili náš obraz světa a Freud změnil způsob, jímž jednotlivec chápe sebe sama. Jeho psychoanalýze věnuje autor relativně velký prostor a vědu o lidské duši následuje v knize věda o společnosti, sociologie. Závěrečná kapitola první části patří dějinám genderových diskusí. Vzhledem k tomu, že kniha je primárně určena německému čtenáři, líčí zde historii ženského hnutí v Německu.

V druhé části Znalosti klade důraz na význam řeči pro člověka. Krátce ukazuje, jak ovládnout znalost cizích slov, jejichž význam lze podle autora knihy pochopit ze znalosti několika latinských předložek, osmi základních sloves, které kombinuje do jednostránkové tabulky. Vedle řeči má velký význam písmo. Ovšem dítě dnes sleduje televizi ještě dříve, než se naučí číst. Pro získání vzdělání je tak důležité mít rád knihy a číst je. V této kapitole autor dělá advokáta čtenářské zálibě a vysvětluje, jak vybírat odborné a vědecké knihy k četbě a studiu. Jedním ze zdrojů, které slouží pro výběr vhodných titulů, je literární a divadelní kritika, které ovšem většinou podle autora píší ti, kterým se nepodařilo stát spisovateli, což se logicky odráží v jejich kritikách. Další kapitola se zabývá tím, jak Němce vidí ostatní národy, jejich sousedé, a jak se tyto národy právě od Němců odlišují a jak se k nim mají Němci chovat. Bohužel pro nás, zde není odstavec o Češích a Česku.

Další kapitola je o inteligenci, vztahu k paměti a zkoumání mozku. Autor popisuje historii výzkumu IQ a zdůrazňuje, že až ve 20. letech 20. století byla vyvrácena teorie, že nadání má blízko k šílenství. Nemohu se zde nezmínit o jiné knize. Mario Livio v knize „Neřešitelná rovnice“, která je určena zájemcům o matematiku, píše, že 17% příslušníků tvůrčích profesí jsou „blázni“ a plných 78% básníků jsou blázni.

Vraťme se ke knize „Vzdělanost jako živý dialog s minulostí“. Autor pokračuje konstatováním, co by vzdělaný člověk naopak neměl vědět: neměl by znát drby ze společnosti, tedy o drby tzv. „celebritách“, neměl by prokazovat znalosti o reality show, bulvárním tisku a ženských časopisech či fotbalu, nebo by se podle autora neměl ohánět znalostmi techniky a automobilů především. Je zkrátka znát, že autor byl odborník na humanitní vědy.

Závěr knihy patří chronologické tabulce od 5. století př. n. l. do roku 1900, přehledu knih, které změnily svět a jmennému rejstříku.

Kniha je docela slušná „bichle“ a zahrnuje stručně poznání v řadě oborů. Domnívám se, že docela úspěšně zprostředkuje přehled znalostí z oboru humanitních věd, které by měl znát vzdělaný člověk. Někdy ovšem působí některá tvrzení trochu komicky. Ale asi stojí za to si knihu přečíst.

Autor stručně, ale výstižně charakterizuje dějiny národů, významná literární díla, díla významných vědců a myslitelů, ale řekl bych, že nebyl schopen opravdu všechna uvedená díla přečíst a znát. Připomíná mi to moje studia na gymnáziu, kde jsme se učili zpaměti obsahy literárních děl v českém jazyku a ruštině, protože vzhledem k časovému zatížení nebylo možné opravdu přečíst ani povinnou četbu. Ostatně některá literární díla jsem opravdu přečetl teprve nedávno. Řekl bych, že autor knihy přečetl 20 knih a napsal dvacátou první. Ale kniha byla vydána v SRN údajně ve dvaceti šesti vydáních a u nás už vydavatelství Prostor vydalo 2. vydání. D. Schwanitz je také autorem knihy „Muži. Výzkum živočišného druhu“, která rovněž vyšla česky ve vydavatelství Prostor.

Skončil první školní rok s Matematikou s chutí

Skončil první školní rok s Matematikou s chutí, projektem, do něhož se zapojilo 98 učitelů z prvního a druhého stupně základních škol ze 13 krajů České republiky. Ve 110 třídách si 2260 žáků vyzkoušelo nové způsoby výuky matematiky, které pro ně připravili jejich vlastní učitelé. Podnikatelé na projekt věnovali 3 miliony korun.

Třídy prošly v září a květnu testováním, jež bude vyhodnoceno v průběhu prázdnin. Každý učitel bude mít k dispozici výsledky svých žáků, aby mohl reflektovat úspěšnost vlastní výuky. Matematika s chutí byla doposud výlučně financována firmami a jednotlivci, kteří ji podpořili třemi miliony korun. Nyní finančně přispělo i Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Oproti původním plánům organizátorů se do celého projektu zapojil dvojnásobný počet tříd. Organizátoři Matematiky s chutí udělili u příležitosti prvního ročníku projektu zvláštní ocenění profesoru Milanu Hejnému a podnikateli Zbyňku Frolíkovi za prosazování tvůrčího přístupu ve výuce matematiky.

„Od začátku bylo cílem společně s učiteli a jejich třídami najít nejvhodnější formy podnětné výuky, které mohou být inspirací pro české školství, a to se podařilo. Jsem přesvědčen, že metoda profesora Hejného je skutečně nejpodnětnější a nejrozpracovanější,“ říká podnikatel Zbyněk Frolík, který byl iniciátorem projektu Matematika s chutí. „S vědomím skutečnosti, že o metodu prof. Milana Hejného projevily zájem jiné země, nelze než doufat, že se nebude opakovat historie objevu Otto Wichterleho, který v podobě použitelných kontaktních čoček musel obletět celý svět, aby se po letech vrátil do země svého původu. Nejsme tak velkou a na jiné zdroje tak bohatou zemí, abychom si mohli dovolit plýtvat nápady a idejemi, které dnes představují nejcennější kapitál,“ dodává Frolík.

Již podle dílčích výsledků je zřejmé, že projekt našel a podchytil učitele, kteří učili matematiku zajímavě již dříve a z vlastní iniciativy. „Svědčí o tom nadstandardně kladný vztah jejich žáků k tomuto předmětu již na počátku projektu ve srovnání s celostátním průměrem. V některých třídách se v průběhu školního roku navíc podařilo tento vztah ještě zlepšit,“ vysvětluje David Souček ze společnosti Kalibro, který je jedním z odborných garantů projektu.

„Bylo pro nás příjemným překvapením, že z 98 pedagogů zapojených do projektu metodu nebo učebnici profesora Hejného využívalo 86 učitelů. Není to jistě náhoda, protože i náš projekt staví na předpokladu, že znát neznamená odříkávat naučené, ale především porozumět. Proto jsme se rozhodli na závěr letošního školního roku udělit právě jemu zvláštní cenu,“ říká Simona Weidnerová, ředitelka ISEA. Podle Zbyňka Frolíka by Hejného metoda měla být součástí systémové změny v českém školství, protože může ovlivnit budoucí kvalitu domácího trhu práce, a projekt Matematika s chutí by měl jednoznačně podpořit využívání jeho didaktických přístupů.

Hlavní myšlenka Hejného originální metody spočívá v poznání, že když žák sám řešením vhodných úloh matematiku objevuje, tak jsou jeho znalosti pevnější a hlubší a trvalejší, než když se ji učí tak, že od učitele přebírá hotové poznatky a ukládá si je do paměti. „Matematika není o rychlém a správném počítání. Je o kvalitě myšlení. Rychle a spolehlivě umí počítat každá kalkulačka. Tuto schopnost na trhu práce vaše dítě v budoucnu neprodá. Co je a bude stále více žádáno, je schopnost řešit problémy a komunikovat. Naše metoda učí obojí,“ uvedl profesor Milan Hejný. Zbyněk Frolík podotýká, že se o potřebě změnit výuku matematiky nyní již všude mluví, ale chybí zásadnější kroky.

V rámci projektu Matematika s chutí vyplňovali dotazník i pedagogové. Organizátoři využili dotazník vyvinutý pro zjišťování inklinace učitelů k různým strategiím výuky, komunikace učitelů s žáky a kritérií používaných při hodnocení výkonu žáků. „Výzkum učitelů ukazuje, že i učitelé zapojení do našeho projektu se mezi sebou nejvíce liší právě v intenzitě orientace na konstruktivistický princip výuky, který je společný našemu přístupu i Hejného učebnici. To nám po kompletním vyhodnocení výsledků žáků a jejich postojů umožní zjistit, zda tento přístup skutečně vede k růstu zájmu žáků o matematiku a jejich schopnosti řešit reálné problémy“, popisuje profesor Petr Matějů z ISEA jeden z předběžných výsledků výzkumu učitelů.

Spoluzakladatel společnosti AVAST Software, Eduard Kučera, si myslí, že učitel by především neměl žákům matematiku znechutit a ničit jejich samostatné myšlení. Podotýká, že je dobře, že se v projektu podařilo dětem ukázat praktické využití matematiky na názorných příkladech. „Pedagog, který působí spíše jako ,moderátor´, dokáže lépe motivovat. Pokud k tomu využije projekt, kdy se děti učí zlomky a upečou si při tom pizzu, pak je taková forma výuky pro učitele sice mnohem náročnější, ale podaří se mu aktivovat i děti, které by při běžném výkladu dávno ztratil.“

„Matematika s chutí je skvělým příkladem toho, jako mohou nové technologie v tandemu s kreativitou výuku zefektivnit i zpříjemnit pro obě strany. Kvalitní STEM vzdělávání (tj. vědecké a technické obory včetně matematiky) je zároveň důležitým pilířem znalostní ekonomiky, která může významně ovlivnit konkurenceschopnost naší země,“ říká Janka Zichová, PR manažerka českého Googlu, který tento projekt podpořil v rámci svého programu Google pro vzdělávání v Česku.

Vše zatím nasvědčuje tomu, že výuka matematiky založená na prvcích konstruktivistického principu by mohla strach žáků z tohoto předmětu výrazně zmenšit a současně zkvalitnit osvojování skutečných matematických dovedností. Pro další rozvoj projektu Matematika s chutí je tak lektorský tým profesora Hejného přirozeným partnerem.

„Podporou tohoto projektu jsme se pokoušeli změnit poměry při výuce matematiky na českých školách. Česká republika je nejprůmyslovější zemí v EU a kvalitní výuka matematiky je zcela klíčová, pokud chceme udržet inovativnost a konkurenceschopnost tuzemského průmyslu,“ říká ředitel vnějších vztahů společnosti OKD Petr Jonák. A připomíná, že matematika zatím u nás patří mezi nejméně oblíbené předměty. „Vše zatím nasvědčuje tomu, že výuka matematiky metodou, kterou ověřoval projekt a která má oporu v učebnici matematiky prof. Milana Hejného, by mohla strach žáků z matematiky výrazně zmenšit a současně zvýšit účinnost výuky z hlediska osvojování skutečných matematických dovedností. Je to cesta od drezury k samostatnému myšlení,“ dodává Jonák.

Projekt Matematika s chutí byl pilotním projektem. To znamená, že si nemohl klást o mnoho vyšší cíl, než ukázat cestu, kterou by se Česká republika měla v přístupu k výuce matematiky vydat. Ačkoli kompletní vyhodnocení projektu bude k dispozici až v průběhu října, již nyní lze říci, že hlavního cíle bylo dosaženo, a to především proto, že se přirozeným způsobem potkal tímto projektem prověřovaný konstruktivistický přístup k výuce s metodou, na které stojí učebnice prof. Milana Hejného. Nikdo z organizátorů na začátku projektu nepředpokládal, že 86 z 98 učitelů, kteří do projektu vstoupí, jeho učebnici již k výuce využívají.

Cestu tedy známe, zbývá se po ní vydat. To ale bývá v Česku to nejobtížnější.

Prezentace z tiskové konference o projektu si můžete stáhnout ZDE a ZDE.


Historie projektu

Institut pro sociální a ekonomické analýzy (ISEA) zahájil v únoru 2012 kampaň na podporu projektu Matematika s chutí, který je zaměřen na zlepšení výuky matematiky na základních školách. Zhoršování výsledků povinného vzdělávání v matematice a velmi negativní postoje českých žáků k tomuto předmětu jsou dnes doložitelné řadou mezinárodních výzkumů. Matematické dovednosti jsou přitom velmi důležité pro dlouhodobou konkurenceschopnost české společnosti. Stát v této oblasti tápe, proto skupina podnikatelů přišla ve spolupráci s ISEA s vlastní iniciativou.

Projekt, který probíhá pod záštitou Svazu průmyslu a dopravy, byl finančně podpořen ing. Zbyňkem Frolíkem a následujícími společnostmi a osobami: New World Resources N.V., Česká spořitelna, Nadační fond AVAST, Raiffeisenbank, Google Česká republika, Rezidence Vršovice, 3 kont, Jablotron, Společnost pro strategické řízení, inovace a podnikatelství, Ing. Martin Jahn a Jaroslava Baumruková. Mediálním partnerem je ČRo Radiožurnál.

Více informací naleznete na www.MatematikaSChuti.info

Kontakt:
Simona Weidnerová
ISEA – Institut pro sociální a ekonomické analýzy, o.s.
GSM: +420 602 685 788
E-mail: simona.weidnerova@isea.cz

Arnošt Veselý: Celoplošné zlepšení vzdělávacího systému

Ukázka z prezentace na konferenci SKAV, MŠMT a EDUin Kvalitní vzdělání pro každé dítě v každé škole 14. 6. 2013.


Změny jsou tak snadné
... ale provádět nějaké změny ≠ zlepšovat výuku

Jádro reformy musí spočívat ve zkvalitnění výuky a zlepšení každodenních výukových i řídích praktik ve škole a ve třídě.

Co lze dělat
– Přikazovat, kontrolovat a dávat sankce – „tradiční model“
– Hodnotit, informovat a ostatní nechat na svobodném rozhodnutí všech aktérů – „tržní model“
– Podporovat, pomáhat a pozitivně vést – „pomáhající model“


Celoplošná, pozitivní a udržitelná změna
1. Malý počet ambiciózních, ale dosažitelných cílů
2. Pozitivní přístup k procesu zlepšování ve všech školách a zaměření se na úspěch všech žáků
3. Důraz na zvyšování kapacit
4. Zainteresování a zapojení aktérů na různých úrovních řízení + silný leadership
5. Soustavné vzdělávání + výzkum
6. Zaměření se na klíčové strategie, ale neopomíjení dalších problémů
7. Efektivní využívání zdrojů
8. Velké úsilí vynaložené na implementaci a podporu procesu změny.
(Levin, Ben: System-wide improvement in education, 2012)


Některé konkrétní příklady budování kapacit
– Další vzdělávání přímo „v terénu“ (Místo nefunkčního „expertního modelu“) – setkávání učitelů přímo v terénu, diskuse nad pracemi žáků
– Metodická sdružení okolo jednotlivých předmětů (pro více škol)
– Vytváření sítí a internetových platforem
– Vytvoření pozice uvádějícího učitel
– Pomocný personál – větší využití studentů pedagogických fakult, ale i dobrovolníků
– Podpora vzájemných hospitací
– Trvalá spolupráce s odborníky mimo školu
– Tvůrčí volno (formou grantů)
– Vytvoření pozice „superintendenta“ pro skupinu škol – koordinace, podpora inovací
– Stanovení zodpovědnosti za zvyšování kvality výuky
– Funkční systém dalšího vzdělávání přímo v terénu
– Podpora vůdcovství (leadership) na všech úrovních
– Vytvoření a správa platforem, kde se různí aktéři mohou potkávat a inspirovat (týká se i akademiků!)

Některá možná úskalí zvyšování kapacit
– Formalismus
– Budování kapacit není propojeno se zlepšováním výsledků
– Každá reforma vyžaduje „tlak i podporu“ – budování kapacit zaměřené na výsledky

Celou prezentaci si můžete stáhnout ZDE.
Výstupy z konference a shrnutí kampaně Česko mluví o vzdělávání najdete ZDE.

Petr Černikovský: Shrnutí závěrů veřejné debaty ke Strategii vzdělávací politiky ČR do roku 2020

Ukázka z prezentace na konferenci SKAV, MŠMT a EDUin Kvalitní vzdělání pro každé dítě v každé škole 14. 6. 2013.

Pozitivní ohlasy
– snaha ministerstva o integraci a lepší koordinaci vzdělávací politiky
– snaha o zachování kontinuity vzdělávací politiky, návaznost na starší dokumenty (zejm. Bílou knihu)
– snaha o otevřenost přípravy Strategie

Kritika
– Veřejná konzultace oslovila jen malou část pedagogické veřejnosti
– Podkladový dokument („Hlavní směry“) je příliš obecný a nenabízí jasná řešení
– Je třeba konečně přejít od slov k činům

…a obavy
– nepodaří se udržet kontinuitu vzdělávací politiky mezi volebními obdobími
– přijatá Strategie bude naplňována pouze formálně a nesplní funkci zastřešujícího rámce vzdělávací politiky

K jakým tématům jsme se často vraceli?
1. Cíle vzdělávání, jejich vymezení a vyjasnění funkcí jednotlivých částí vzdělávacího systému.
2. Posilování prvků vzdělávání orientovaného na žáka a směřování k nejvyššímu možnému využití vzdělávacího potenciálu každého dítěte.
3. Budování kapacit pro lepší řízení vzdělávacího systému jako předpoklad posílení strategického řízení v podmínkách výrazně decentralizovaného vzdělávacího systému.

Jaká varování si z konzultace odnášíme?
– Sílí přesvědčení, že některá slabá místa ve vzdělávacím systému získávají chronickou podobu
– Vůle přebudovat radikálněji vzdělávací soustavu je malá
– V řadě důležitých témat obtížně hledáme alespoň elementární konsenzus
– Chybí shoda na základních pojmech: často si nerozumíme
– O řadě procesů ve vzdělávacím systému víme jen málo
– O řadě témat jsme nikdy seriózně nediskutovali

Co z toho plyne pro Strategii?
– Strategie jako stručný a sevřený dokument
– Zachování hlavních navržených směrů
– Omezené množství dobře vysvětlených a popsaných priorit, rámcový popis nejdůležitějších opatření
– Řadu témat budeme schopni nanejvýš pojmenovat, jejich řešení v současné době neznáme


Celou prezentaci si můžete stáhnout ZDE.
Výstupy z konference a shrnutí kampaně Česko mluví o vzdělávání najdete ZDE.