Zaměstnavatelé posuzují programy dalšího vzdělávání

Zaměstnavatelé si už dlouhou dobu stěžují na nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Nyní se díky projektu UNIV 3 podílejí na posuzování a připomínkování programů dalšího vzdělávání a zkoušek z profesních kvalifikací a zajišťují tak, že absolventi zkoušky mají skutečně takové znalosti a dovednosti, které firmy požadují.

Od loňského listopadu realizuje Svaz průmyslu a dopravy ČR ve spolupráci se společností Trexima, spol. s r. o., veřejnou zakázku v rámci projektu UNIV 3, jejímž cílem je zajistit zapojení zástupců zaměstnanců, tedy kompetentních odborníků, do procesu objektivního a kvalitního posouzení vytvořených programů dalšího vzdělávání a pilotního ověřování standardů NSK, tj. zkoušek z profesních kvalifikací.

Úkolem projektu UNIV 3 je zkvalitnit systém rekvalifikací širokou podporou procesu uznávání výsledků předchozího učení a modernizací procesu akreditací. V průběhu projektu se modernizuje proces akreditací rekvalifikačních programů, a to jednak vytvořením elektronického systému pro přijímání žádostí o akreditaci, jednak inovací potřebných metodik a vytvořením nových. Ke zkvalitnění a zpřehlednění rekvalifikací přispívá projekt vytvořením 350 modulových rekvalifikačních programů podle standardů Národní soustavy kvalifikací (NSK), které budou po ukončení projektu k dispozici všem subjektům poskytujícím rekvalifikační vzdělávání a budou využívány v procesu akreditace rekvalifikací. V průběhu projektu bude realizováno 600 pilotních ověřování standardů NSK, tedy procesů uznávání výsledků předchozího učení, přičemž pilotní ověřování je zpětnou vazbou pro tvůrce těchto standardů.

Výsledkem projektu a veřejné zakázky UNIV 3 bude to, že lidem budou uznávány i dovednosti a znalosti, které se zájemci o doplnění vzdělání naučili během života i mimo školu, a zaměstnavatelé budou mít jistotu, že v držiteli osvědčení o profesní kvalifikaci získávají kvalitního a plně kvalifikovaného zaměstnance.

K posouzení programů dalšího vzdělávání, které v souladu s Národní soustavou kvalifikací zpracovaly střední školy, oslovil do této chvíle Svaz průmyslu a dopravy ČR více než 250 zástupců zaměstnavatelů z řad sektorových rad, pracovních skupin nebo stvrzovatelů, tedy odborníků, jež jsou přímými tvůrci profesních kvalifikací. K dnešnímu dni bylo odevzdáno již 170 posudků programů dalšího vzdělávání. Zaměstnavatelé jsou s kvalitou programů většinou spokojeni, ale do posudků také zaznamenávají své připomínky a praktické návrhy na úpravy, které budou školy postupně zapracovávat.

K účasti na pilotních zkouškách z profesních kvalifikací bylo přizváno celkem přes 70 zástupců zaměstnavatelů a k dnešnímu datu bylo odevzdáno 35 posudků zadání zkoušek a jejich samotného průběhu. Pro zaměstnavatele představuje jejich účast na posouzení zadání a průběhu zkoušek možnost zjistit, jak vidí jimi vytvořené profesní kvalifikace i ostatní účastníci trhu – tedy uchazeči o osvědčení o zkoušce z profesní kvalifikace a také zkoušející, současné nebo do budoucna potenciální Autorizované osoby. Díky tomu zjišťují, jak profesní kvalifikace z jejich oborů fungují ve skutečnosti a jak jsou použitelné.

„Přínos pro zaměstnavatele je jednoznačně v poznání, jak doopravdy zvládají absolventi přípravného kurzu a zkoušky podle příslušné profesní kvalifikace danou odbornost, tzn. jak jsou teoreticky a hlavně prakticky připraveni vykonávat činnosti, které se od nich budou následně vyžadovat při výkonu konkrétního povolání. Konkrétně v Ledči nad Sázavou jsem viděl výbornou práci při náboru a následném výcviku dobrovolníků k pilotnímu ověření profesní kvalifikace dělník ve strojírenské výrobě. Kurz a zkoušku dokončila většina zájemců a mezi nimi i dvě ženy, které se naučily svařovat a další dovednosti v poměrně krátké době, jež byla pilotu vyměřena. Je to určitě cesta, jak pomocí rekvalifikací řešit nedostatek šikovných lidí potřebných k obsazení volných pracovních míst v průmyslu,“ řekl Tomáš Brancuzský, personální ředitel společnosti CZ Loko, a. s.

Vlastimil Grygar z holdingu Vítkovice, a. s., doplnil: „Účast na zkouškách z profesních kvalifikací vnímám jako zpětnou vazbu naší práce v Sektorové radě pro strojírenství. Nejdříve jsou zpracovány kvalifikační a hodnoticí standardy a následně jsou tyto standardy ověřovány v praxi tím, že se zájemci ve vlastním zájmu přihlásí na zkoušku z profesní kvalifikace. Je pozitivní, že existuje možnost rychle změnit kvalifikaci u velké skupiny současných nebo budoucích zaměstnanců. Tímto zaměstnanci získají na trhu práce kvalifikaci s celostátní platností. Díky účasti zástupců zaměstnavatelů na zkouškách si uvědomujeme, co bude nutno v budoucnosti a následných revizích ještě zdokonalit nebo vylepšit. Naštěstí takových nedostatků není moc, protože za zpracovanými návrhy standardů jsou desítky hodin práce odborníků z podnikové praxe. Je to hřejivý pocit, když vidíte, že za sektorovou radou je vidět dobře odvedená práce, která je prověřena tisíci úspěšně vykonanými zkouškami.“

Libor Falhar zpracovával posudky k programům dalšího vzdělávání ke kvalifikacím optik pro brýlovou techniku a mechanik optických přístrojů. S kvalitou zpracování obou programů středními školami byl velmi spokojen. „Programy byly skvěle vypracované. Osobně znám lidi, z jejichž literatury bylo při tvorbě programů vycházeno, a také jsem na tématech pro optické školy spolupracoval. Nemohl jsem vytknout vlastně nic mimo obor uplatnění,“ uzavřel.

Více informací ZDE.

Jana Hrubá: DOKUMENTY 22. Dozvuky demonstrace

Přece jen se ještě vrátíme k učitelské demonstraci z 20. února 1991. Můj archiv vydal množství výstřižků, které dosvědčují, že demonstrující učitelé opravdu rozhýbali tisk a veřejné mínění. Někdy až moc. Také ministr Vopěnka dostal v médiích prostor k několika vyjádřením. Ale názorové sblížení se nekonalo. Ani mezi samotnými školskými pracovníky.

Atmosféru před a po demonstraci by nám mohly přiblížit alespoň některé titulky článků z deníků s krátkými citacemi. Na začátek ale úryvek z jednoho dopisu ministru Vopěnkovi, který s návrhem organizátorů demonstrace z Prahy 8 na jeho odvolání nesouhlasil.

„…Vážený pane ministře, tímto dopisem Vám nechceme jen projevit naprostou důvěru a naději, kterou vkládáme do vašeho působení. Prosíme Vás zejména o to, abyste „neopouštěl bojiště“, potřebujeme Vás jako povzbuzení. Pokračování toho, co jste začal, se nám jeví být nezbytnou nutností, aby se školy konečně pohnuly a aby se naděje nerozplynuly v nedohlednu. Myslíme si, že staré poměry nemohou převládnout jinak než s naší „pomocí“, tj. kdybychom se více méně dobrovolně vytratili ze hry. Víme, že ze všeho nejvíc je potřebná obyčejná každodenní práce s dětmi a ne plýtvání silami v boji o moc. Jenže dokud budou dětmi hýbat ti, kteří se starají i v této době zejména o sebe a o své pozice, pak se práce ostatních stejně znehodnocuje. Nezbývá nám, než snažit se získat vliv, aby se vůbec škola mohla začít měnit. Aby fungovala skutečně pro děti a podle této logiky nikoliv podle potřeb a požadavků učitelů, ať už jsou jakkoliv oprávněné či neoprávněné. Musíme teď dohánět čas, který jsme prospali, snažit se najít tu správnou cestu, a to při běžné práci. Na taktizování a křik nezbývá dost času ani sil a intriky nejsou náš styl. Je nás míň, ale věříme, že přesto máme pravdu. Většina z nás by si přála být co nejdál od sporů, které jsou vyčerpávající, většinou nedůstojné a zatím skoro bezvýchodné. Přesto však musíme nějak do těchto mocenských sporů vstupovat, protože cesta k novým poměrům se sama neotevře. Nebezpečí je v tom, že učitelé se teď nezabývají pedagogickými záležitostmi, ale hlavně svými zaměstnaneckými zájmy a eliminací všech vlivů zvenčí, přičemž se zaštiťují jakousi pseudodemokracií. To se promítá i do činnosti nově vzniklých pedagogických iniciativ…"

Z. J. a K. Ch., OPPP Praha 8, 9. 2. 1991

Zdroj: Kopie dopisu, archiv autorky


Učitelé na ulici

„…Kromě hlavy minstra požadují pedagogové z Prahy 8, aby na ministerstvo školství přišli lidé znalí praxe, aby bylo stanoveno, kterých oblastí školství se dotknou úsporná opatření, aby byla definována obsahová náplň výuky pro rok 1991–92… S obsahem dopisu, který rozeslali na všechny základní a mateřské školy České republiky se zatím ztotožnilo přes dvanáct set učitelů ze 118 míst… Ministr by si však ušetřil řadu nepříjemností, kdyby o svých krocích učitelskou obec průběžně informoval, úředníků má k této činnosti jistě dost…“

Irena Jirků, Mladá fronta DNES 20. 2. 1991


Učitelé demonstrovali. Kritika na adresu ministerstva školství

„…Přes tisíc učitelů z České republiky se ve středu v Praze zúčastnilo manifestace, jejímž cílem bylo poukázat na problémy ve školství… „O učitelích se říká, že jsou jako poslušné ovce, naše účast zde dokazuje, že to není pravda,“ řekl mj. Pavel Pospíšil z 2. ZŠ Libčická z Prahy 8, odkud vzešla iniciativa na uspořádání středeční akce… S požadavky vyjádřilo podpisem souhlas už téměř čtyři tisíce učitelů…“

Pavel Krýl, Rudé právo 21. 2. 1991


Vzpoura učitelů. Volání po demisi

„…Odstoupím, ale nejdřív musí být zrušeny všechny školské mafie. Pak půjdu také,“ poukázal ministr P. Vopěnka víc než srozumitelně na problém č. 1 v našem školství. Na rozdíl od svých předchůdců je profesionálem v ministerském křesle. O to víc je kritizován, že nehájí zájmy učitelů a svými výroky na jejich adresu prý ještě více narušuje už tak dost pošramocenou prestiž učitelského povolání…“

-ep-, Lidové noviny 20. 2. 1991


Učitelé demonstrují

„Zaplněná Karmelitská ulice mi včera připomněla atmosféru listopadových dnů roku 1989. Zdání však klame. Ve skutečnosti šlo o pravděpodobně první, takříkajíc historickou demonstraci učitelů zemí českých. Zcela určitě jedinou od roku 1948… Ivan Bárta, člen Rady Pedagogické unie, mi řekl: „Pokoušeli jsme se s ministerstvem domluvit, navrhovali jsme řadu konkrétních opatření, upozorňovali jsme na chaos, který ve školství vládne. Dostalo se nám však odpovědi, že hřích nelze napravit dobrým skutkem, ale pokáním. Prostě pan ministr mluví o něčem úplně jiném než my. Pro svou další práci potřebujeme člověka, který bude rozumět základnímu školství, bude chápat naše potíže. Bude praktik a ne filozof…“

Irena Jirků, Mladá fronta DNES 21. 2. 1991


Nehodím flintu do žita

…Tak tedy – učitelská obec postrádá koncepci.

„Už to slovo je pozůstatkem minulých let. Nedovedu si představit, že by mohl někdo dát lepší koncepci, než to, co jsem dal já učitelům ve svém projevu při zahájení roku. Upozornil jsem je: na středních a základních školách si musíte pomoci sami. Nové učebnice nebudeme v nejbližších dvou letech asi mít, vzdělávejte se navzájem a obracejte se o radu ke starším učitelům… Dnes vám nemohu říci nic určitějšího, než abyste učili podle svého nejlepšího svědomí… Koncepci jsem dal naprosto jasnou, ale takového druhu, na který někteří naši učitelé nejsou zvyklí.“ …

Často se ozývají výhrady k vaší neznalosti problematiky základního školství…

„Pro tuto oblast mám svého náměstka, který byl donedávna učitelem na základní škole. Je pravda, že je to už třetí v pořadí a při střídání docházelo ke zmatkům. Jeden něco nařídil a druhý to za čtrnáct dní zrušil, ale to se už vyřešilo. Na ministerstvu bylo vyměněno osmdesát procent vedoucích všech úrovní. Jsem však přesvědčen, že odborníkem nemůže být člověk, který dvacet třicet let učil. Školství se přece musí od základů změnit a ne abychom se vraceli ke starým praktikám…“

Ptala se Irena Jirků, Mladá fronta DNES 22. 2. 1991


Rehabilitace po česku aneb nemorální učitelé

„…Snad ani nestojí za to se ptát, kolika demonstrací se tito ctihodní obhájci své profese zúčastnili v minulých letech, kdy si z nich režim nadělal slouhy a dráby. Slouhy vrchnosti a dráby, šikanující žáčky podle pokynů této vrchnosti. Bylo málo profesí, které si uchovaly jakous takous důstojnost. Učitelé však k nim rozhodně nepatřili. Jestli někdo jejich profesi znevážil, pak to byli jen a jen oni sami. Jedni, co mlčeli a ohýbali hřbet, druzí, co navíc přidávali servilní ochotu ve snaze zalíbit se co nejvíc. Těch, co si zachovali rovnou páteř, nebylo mezi učiteli mnoho. Vzal bych jed na to, že nikdo z těch, co obstáli, ve středu nemával transparentem před sídlem ministra, jenž chce po učitelích věc nebývalé a pro řadu z nich nemožné: samostatnou práci bez berliček, schopnost vychovávat ze žáků myslící lidi a – pokání…“

Dušan Kubálek, Lidové noviny 26. 2. 1991 (Tento článek vyvolal mezi pedagogy veliké pobouření.)


Komu to prospívá. Ohlédnutí za první demonstrací učitelů

„…Trochu jiné bylo vystoupení Ireny Brábníkové z Prahy 6. Poděkovala učitelům za to, že ty děti, které učili, vychovali dobře, protože studenti byli u zrodu sametové revoluce a po 16 letech, co nesměla učit, se právě jejich zásluhou mohla vrátit do školy…

I když už od sametové revoluce uběhlo hodně vody v nedaleké Vltavě, zdá se, že ještě revoluce neskončila, že se v lidech mnohé nashromáždilo, doutná a kvasí a je jen otázkou času, kdy se tohle všechno znovu dá do pohybu. Komu to prospívá? Odpověď na tuhle otázku by měly dát příští dny. Ale domnívám se, že by to mělo nejvíce prospět dětem, protože podle slov ministra i učitelů právě o děti jim nejvíc jde.“

Štěpán Stibor, Občanský deník 27. 2. 1991


Jane Ámosi, neplačte! Jak zareaguje ministr Vopěnka?

„…Na jednom z transparentů ronil J. A. Komenský krvavé slzy. Příští rok si česká a světová veřejnost připomenou 400. výročí narození tohoto z největších pedagogů. Připravují se oficiální oslavy, učená sympozia a konference.

Nejdůstojnější oslavou významného jubilea by bylo navrácení moudrých a dodnes živých myšlenek tohoto génia tam, kam bytostně patří – do české školy. Budou-li moci učitelé beze strachu a napětí vychovávat a vzdělávat naše děti, stanou se pak školy skutečnými „dílnami lidskosti“. Neplačte, Jane Ámosi. Naděje tu je, učitelé zvedli hlavy. Hlavně, aby vydrželi!“

(mimi), Špígl 27. 2. 1991


Václav Havel v Hovorech z Lán: Učitelé nejsou revolucionáři!

„Vždycky jsem byl spíše na straně manifestujících než na straně těch, proti nimž je manifestováno. V tomto případě nejsem na jejich straně. Nejde o revoluční vzmach veřejnosti – kdybych se měl uchýlit k marxistické teorii: jde o kontrarevoluci. V této věci jsem jednoznačně na straně ministra Vopěnky,“ reagoval ve včerejších Hovorech z Lán prezident Václav Havel… Prezident pak vysvětlil, proč se ministr školství omluvil veřejnosti za minulé chyby našeho školství, které v lidech nepěstovalo samostatné myšlení, touhu po vzdělání, nekultivovalo v nich jejich lidské hodnoty. Učitelé se podle názoru prezidenta bouří kvůli tomu, že v těchto slovech cítí útok na své sociální jistoty. Václav Havel se pak podivil nad voláním učitelů po učebnicích, po osnovách, po příkazech, po mantinelech, předpisech, na něž byli zvyklí, a řekl, že „škola musí stát především na osobnostech pedagogů, osobnostech, které jsou schopny přispívat k formování dalších osobností, svých žáků.“

Marcela Pecháčková, Mladá fronta DNES 4. 3. 1991


O podpoře školství

„…Hovoříme-li o kvalitách pedagogické obce, nezbývá, než si uvědomit, že vše začíná na pedagogických fakultách, obecněji možná na všech vysokých školách. Předsednictvo studentského parlamentu nepochybně je schopno přesně zhodnotit, co se od listopadu na vysokých školách podařilo prosadit. Zdalipak odešli všichni učitelé, jejichž pobyt na fakultách byl nepřínosný, místy až škodlivý; zdalipak ti, kteří přišli třeba v rámci rehabilitací, fakultám opravdu pomohli; zdalipak je dobrý způsob, jakým škola své studenty vzdělává; zdalipak už vysoké školy pochopily, že jejich úkolem je poskytovat vzdělání, a ne zajišťovat absolventům existenci; zdalipak mají studenti čas využít „svobodu bádání“, které by jistě alespoň někteří dali přednost před nekonečným „prohlubováním“ povšechného dosavadního vzdělání… Možná, že je studentský parlament přesvědčen, o tom, že právě současné ministerstvo školství dělá vše pro to, aby studium mělo smysl…“

Michal Přibáň, Lidové noviny 14. 3. 1991


Mým učitelům

„Na začátku školního roku jsem v projevu k učitelům mluvil o vině, a někteří jako by mi nerozuměli. Podezírali mě z takových zjednodušení, kterých jsem se nikdy nedopustil, ani jsem je neměl na mysli. Prý si učitelů nevážím, házím je všechny do jednoho pytle, nemám slov uznání pro čestné učitele, snad dokonce oživuji pojem kolektivní viny.

Je to nesmysl. Říkám něco úplně jiného. Chci, abychom se jako opravdoví intelektuálové, uživatelé skutečného intelektu, povznesli nad žabomyší boje, kdo z nás byl v čem lepší a kdo horší. Hranice dobra a zla neleží mezi lidmi. Leží uvnitř každého z nás…

Řekl jsem také, že naše školství musí být pestré. Nebyla to pouhá řečnická fráze, ale základní charakteristika nové koncepce našeho školství a vůbec vzdělávání. Minulý režim se s pozoruhodnou důkladností snažil vytvořit z našeho národa jednolitou masu stejných lidí. Přitom dobře věděl, že uniformity společnosti nejlépe dosáhne uniformizací škol…

K uniformizaci škol – a následkem toho i celé naší společnosti – přispělo nemalou měrou přetěžování žáků a studentů učební látkou na školách. Zde ovšem narážíme na klíčový problém uniformní společnosti, který není schopna řešit, a tak nutně degeneruje. Množství vědomostí, které by dnes měly být součástí všeobecného vzdělanostního základu, je totiž tak obrovské, že není v silách jednotlivce, aby je zvládl. Přes neustálé volání po redukci učiva naopak jeho množství narůstalo. S rozmanitým a prudce se vyvíjejícím poznáním se dnes žádná jednotná škola nevyrovná.

Proto musíme školy co možná nejvíce rozrůznit a společný základ omezit jen na to opravdu nejnutnější. Lidé se musí vzdělávat celý život a netoliko ve škole. Získávat vědomosti musí jeden od druhého – a proto je tak důležité, aby každý uměl něco jiného; něco, co může druhého naučit. Naším cílem musí být společnost originálních lidí, nikoliv kopií jakéhosi jednotného vzoru.

V uniformizaci společnosti byl minulý režim vskutku úspěšný. A zdaleka mi nejde o onu na první pohled patrnou uniformitu vnější, která se usadila v našem vědomí. Ta je příčinou mnoha našich potíží, naší nepružnosti, strnulosti, nepřizpůsobivosti, neschopnosti uchopit nově se nabízející možnosti. Ano, za posledních čtyřicet let jsme se poruštili více, než bychom si byli ochotni přiznat…

Přechod od pestrosti k uniformitě je záležitostí snadno technicky proveditelnou. V totalitním režimu ji zvládne samotné ministerstvo. K tomu stačí několik příkazů a nařízení a přísná kontrola jejich plnění. Naproti tomu přechod od uniformity k pestrosti škol je nesrovnatelně obtížnější. Především jej nemůže provést žádný centrální orgán, tedy ani ministerstvo školství. Ministerstvo může toliko odstranit legislativní a organizační překážky, jež takovému přechodu brání. Vše ostatní závisí na jednotlivých školách a na jednotlivých učitelích. Přechod od uniformity k rozmanitosti by nebyl tak obtížný, kdyby období totality, které máme za sebou, nebylo tak dlouhé. Uvědomme si, že téměř veškeré naše učitelstvo rostlo v omezeních a vzdělalo se uniformním způsobem. Uniformita zapustila kořeny i na vysokých školách…

Na základních a středních školách můžeme v tuto chvíli učinit jen jediné: uvolnit studium a pečlivě sledovat, jak je tato volnost využívána. Budeme podporovat učitele, kteří si budou rozšiřovat vzdělání a do vyučování budou vkládat svoji osobitost.“

Petr Vopěnka, Literární noviny 4. 4. 1991


Další díly seriálu najdete ZDE.

Ludmila Kubelková: Informace z českých časopisů 1/2014

Pedagogická knihovna J. A. Komenského pro vás připravila rešerši článků z Pedagogické bibliografické databáze a další novinky z hlavního fondu i ze Sukovy knihovny. Informujeme také o výtvarné a literární soutěži Čteme se slonem Bobem.

Informace o výtvarné a literární soutěži Čteme se slonem Bobem najdete ZDE.

V rešerši najdete například:
Špatné nejsou děti, ale metody vzdělávání / [Not children, but educational methods are bad] / Oldřich Botlík, David Souček – čeština
In: Učitelské noviny: týdeník pro učitele a přátele školy – ISSN 0139-5718 – Roč. 116, č. 35 (2013), s. 12.
Autoři kritizují současné základní školství za to, že připravuje děti na život v jednadvacátém století nefungujícími metodami ze století devatenáctého. Ve výuce se stále používá memorování a dril, pochopení učiva mnoha žákům uniká. I když se traduje, že matematika rozvíjí logické myšlení, na základních školách to neplatí. Žáci se zde učí matematiku nazpaměť, aniž by pochopili souvislosti a proč výsledek je takový, jaký je. Z mezinárodních výzkumů sice vyplývá, že naši žáci znalosti mají, ale nedovedou s nimi pracovat a využít je.

Sbírka úloh na pomoc učitelům prvního stupně – praktické uplatnění výsledků mezinárodních šetření / [Collection of problems to help primary school teachers – practical implementation of results from international surveys] / Dominik Dvořák – čeština
In: Týdeník školství – ISSN 1210-8316 – Roč. 21, č. 40 (2013), s. 11.
Vyvození závěrů z výsledků mezinárodního šetření PISA 2012, které hodnotilo výkony českých patnáctiletých žáků v testech čtenářské, matematické a přírodovědné gramotnosti. Srovnání s výsledky šetření PIRLS 2011 a TIMSS 2011. Využití poznatků z těchto šetření při vytváření příručky pro učitele prvního stupně s úlohami ověřujícími a rozvíjejícími uvedené typy gramotnosti. Úlohy mají podobu pracovních listů, jsou doplněny řešením a často i metodickým komentářem. Dostupnost příručky v elektronické podobě na webu České školní inspekce.

Rešerši článků z českých časopisů najdete ZDE.


Novinky za leden 2014

Knihy (hlavní fond):
pedagogika
psychologie
ostatní společenskovědní obory

Sukova knihovna (literatura pro děti a mládež):
první čtení
první stupeň ZŠ
druhý stupeň ZŠ
naučná literatura
přečtěte si s dětmi

Články:
ze zahraničních časopisů

Secese. Vitální umění 1900: výstava a vzdělávací programy

Milé kolegyně a milí kolegové, zveme Vás a Vaše žáky a studenty na výstavu Secese. Vitální umění 1900 a na související vzdělávací programy. Výstava v pražském Obecním domě představuje výběr špičkových děl české a evropské secese ze sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze.

Cílem výstavy je představit secesní užité umění jako součást převratného modernizačního a emancipačního úsilí závěru 19. století, jako reformní umělecký proud, usilující o „zmnožení a stupňování života“. Expozice přibližuje secesi jak z hlediska uměleckých ambicí moderních tvůrců, tak z hlediska nového životního pocitu, zasahujícího celou společnost.

Součástí výstavy jsou tablety se „samoobslužným“ vzdělávacím programem, který přináší další informace o vybraných exponátech, jejich tvůrcích a kontextu. Časová osa v úvodu výstavy nabízí dobové souvislosti. Od března 2014 si návštěvníci v mohou v aktivní zóně prostřednictvím digitální hry vytvořit svůj secesní interiér a na webových stránkách muzea najdou pracovní listy Jak se žilo v secesi. Komentované prohlídky pro školy je možno objednat na adrese education@upm.cz.

K výstavě jsme vytvořili facebookový profil Moje Secese, kde se můžete zapojit do aktivního mapování secese v celé České republice.

Od dubna 2014 Vám nabídneme soubor vzdělávacích programů pro mateřské, základní a střední školy. Bude taktéž vydán reprezentativní katalog, přibližující více než 500 vystavených exponátů.

Současně Vás zveme na výstavu Gamuedu.cz, která představuje edukační programy k výstavním projektům Uměleckoprůmyslového musea v Praze a Galerie Rudolfinum v letech 2011–2013, které byly vytvořeny ve spolupráci s katedrou výtvarné výchovy PedF UK v Praze v rámci společného výzkumného grantu NAKI Ministerstva kultury ČR. Výstava představuje mnohohlasé svědectví všech lidí, kteří se zúčastnili edukačních programů. Vypovídá o tom, co v souvislosti s výstavou viděli, prožili, vytvořili, o čem přemýšleli a diskutovali. Stává se tak inspirativním svědectvím o propojení muzea, galerie a školy.

Výstavu Secese. Vitální umění 1900 je možné navštívit do 31. prosince 2015 a Gamuedu.cz do 18. března 2014.

Další praktické informace týkající se návštěvy výstavy naleznete ZDE.

Těšíme se na Vaši návštěvu.
Vaše Uměleckoprůmyslové museum

Na závěr ještě několik odkazů:
cyklus přednášek a komentovaných prohlídek k výstavě
facebokový profil Moje Secese

Všeobecný výcvik v telefonické krizové intervenci

Výcvik pořádá Sdružení Linka bezpečí. Poprvé otevřený pro veřejnost. Zahájení v dubnu 2014.

Komu je výcvik určen:
– všem, kteří se chtějí zdokonalit v komunikaci a mají zájem o psychologii
– v šem, kteří se chtějí dozvědět mnoho informací o (nejen telefonické) krizové intervenci
– všem, kdo chtějí vedle teoretických informací získat také praktické dovednosti a v praxi použitelné nástroje

Témata výcviku: krize, vývoj a možnosti řešení krizové situace, principy telefonické krizové intervence (TKI) – zásady vedení hovoru s klientem – specifika krizových situací a TKI u dětí, mladistvých a dospělých – vrstevnické vztahy – šikana – problémy se školou – partnerství, manželství a rodina – sexualita – problematika seniorů – psychopatologie, závislosti – trauma – život a zdraví v ohrožení (tematika sebepoškozování a suicidia) – domácí násilí, syndrom CAN – umírání a ztráta blízké osoby – duchovní tématika – sebereflexe, psychohygiena

Kompletní pozvánka ZDE.

Atlas zahraniční rozvojové spolupráce ČR

V rámci projektu Kde a jak Česká republika pomáhá – atlas zahraniční rozvojové spolupráce ČR, který realizovala Katedra rozvojových studií Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, byly vytvořeny metodické příručky pro jednotlivé země, které jsou dostupné zdarma online či si je lze objednat v tištěné podobě. Manuály jsou primárně určeny pro pedagogy na středních školách, ale obsahují mnoho zajímavých informaci i pro širokou veřejnost.


Informace o projektu

Záměrem projektu „Kde a jak Česká republika pomáhá“ je přispět ke zvýšení zájmu a podpory široké veřejnosti, studentů a pedagogů středních škol v oblasti zahraniční rozvojové spolupráce ČR. V rámci projektu bude vytvořen multimediální webový atlas o prioritních zemích zahraniční rozvojové spolupráce České republiky. Pro cílovou skupinu pedagogických pracovníků bude dále vytvořen metodický materiál vztahující se k atlasu. Atlas bude zaměřen nejen na základní fyzicko-geografickou a socio-ekonomickou charakteristiku, ale bude také zobrazovat rozvojové ukazatele a rozvojové příležitosti a ohrožení jednotlivých zemí, včetně sektorových a teritoriálních priorit ZRS ČR.

Cíl 1: Formou webového atlasu zpřístupnit informace o prioritních zemích zahraniční rozvojové spolupráce ČR (ZRS ČR)

V rámci projektu bude vytvořen webový atlas prioritních zemí ZRS ČR s multimediálním obsahem, který bude umístěn na internetových stránkách projektu. V dnešní době se digitální prostředí stává přirozeným partnerem pro školy i širokou veřejnost v každodenní práci a je tedy ideální pro šíření informací o ZRS ČR.

Cíl 2: Zpřístupnit multimediální metodické materiály o zahraniční rozvojové spolupráce ČR (ZRS ČR) pedagogům středních škol.

Vzhledem k vysokému pracovnímu vytížení středoškolských pedagogů je pro tyto pracovníky velmi obtížné získávání nových, progresivních učebních materiálů. Z této potřeby vychází cíl 2, v rámci kterého budou vytvořeny přehledné metodické materiály zaměřené na prioritní země ZRS ČR pro pedagogy středních škol ve formě metodických toolkitů.

Projekt je podporován z prostředků České rozvojové agentury a Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci Programu zahraniční rozvojové spolupráce ČR.


Metodické příručky jsou již dostupné

V rámci projektu byly vytvořeny metodické příručky pro jednotlivé země, které jsou dostupné zdarma online či si je lze objednat v tištěné podobě (platíte pouze poštovné).

Soubor deseti příruček: Kde a jak Česká republika pomáhá – Afghánistán, Bosna a Hercegovina, Etiopie, Gruzie, Kambodža, Kosovo, Moldavsko, Mongolsko, Palestina, Srbsko.

Web projektu: www.geoinformatics.upol.cz/app/rozvoj/
Více informací poskytne: Mgr. Jiří Pánek, jiri.panek@upol.cz

Břetislav Voženílek: Historie a současnost konkursního řízení ve školství

Autor příspěvku se rozhodl poskytnout čtenářům základní informace o historickém vývoji konkursního řízení v podmínkách školství po roce 1920 do roku 2005 a následně další poznatky o konkursním řízení do roku 2013. Současně se autor pokusil o popis práv a povinností, které mají ředitelé škol, školských zařízení možnost uplatnit při výkonu své profese.


1. Historie a současnost konkursního řízení v podmínkách školství po roce 1920 až do roku 2013

Příspěvek byl zpracován v souladu s tématem kvalifikační práce „Analýza základních právních předpisů z oblasti veřejné správy, které mohou využít účastníci (kandidáti) konkursního řízení na pracovní místo ředitele předškolního, základního, středního a vyššího odborného vzdělávání“ (1).

Z metodologického hlediska je příspěvek rozdělen do následujících částí:


1.1 Historie výběru uchazečů na místo ředitelů veřejných obecných škol a středních škol v předmnichovské republice (2)

V období předmnichovské republiky byly ve školství konkursy obvyklé. Pokud se uvolnilo místo na veřejné obecné škole, vypisovala místní školská rada konkurs. Při konkursu bylo dbáno, aby na každé škole byla polovina míst obsazena učiteli a polovina učitelkami. V případě ředitelů náležela na chlapeckých školách vždy přednost mužům, na školách dívčích ženám.

Mezi hlediska výběru patřila:
a) kvalifikace uchazeče, uchazečky,
b) služební stáří,
c) činnost veřejná,
d) rodinné poměry.

Konkursy na volná systemizovaná místa ředitelů středních škol obsahovaly náročné požadavky a konkursy měly i složitější mechanizmus. Na místo ředitele sestavoval pořadí, tzv. terno, přímo zemský školní inspektor, jmenování provedl podle návrhu ministerstva a usnesení vlády prezident republiky. Ministr školství poté určil jmenovanému řediteli služební místo. Jmenovací dekret vydával zemský školní inspektor. Propůjčení místa ředitele se považovalo za povýšení.


1.2 Obsazování uvolněných míst ředitelů základních, středních škol, školských zařízení v letech 1948 až 1989

Od konkursů na volná místa ředitelů se postupně přecházelo na jmenování do funkcí ředitelů základních, středních škol, školských zařízení. Hlediska výběru byla následující:
a) pedagogická způsobilost,
b) určitý počet pedagogické praxe,
c) morální bezúhonnost,
d) zařazení kandidáta do nomenklatury stranického orgánu,
e) absolvování funkčního studia pro vedoucí pracovníky ve školství.

Z historického pohledu lze konstatovat, že i mezi jmenovanými řediteli škol a školských zařízení byli pedagogičtí pracovníci na vysoké odborné úrovni, že ne každý ředitel školy nebo školského zařízení byl ochoten správně plnit pokyny školských orgánů, a proto musel funkci ředitele uvolnit pro loajálního pedagogického pracovníka (3).


1.3 Konkursní řízení v roce 1990

V roce 1990 probíhaly na všech základních, středních školách a školských zařízeních konkursy, které byly poznamenány společenskými změnami v listopadu roku 1989. Na místa ředitelů, po konkursním řízení, byla jmenována řada pedagogů, kteří využili nedokonalou školskou legislativu k cestě za osobní kariérou. Neznalost základních aspektů řídící práce způsobila v některých základních, středních a školských zařízeních dílčí nedostatky v řízení výchovně vzdělávacího procesu.

Konkursní řízení bylo v roce 1990 poznamenáno také vyřizováním osobních vztahů, zejména na venkovských školách. V Praze se konala dvě kola konkursů. V prvním kole musel kandidát na místo ředitele školy, školského zařízení splnit psychologické testy, ve druhém kole se musel přizpůsobit požadavkům členů konkursní komise. Účast na uvedených konkursech byla pro řadu pedagogických pracovníků velmi stresující.


1.4 Konkursní řízení od roku 1991 do roku 1995

Obsazování funkcí ředitelek mateřských škol, ředitelů základních škol, ředitelů středních škol bylo středem pozornosti pedagogických pracovníků a občanů, stejně jako tomu bylo v případě vedoucích funkcí mimo rezort školství.

Při obsazování výše uvedených funkcí ve školství se vycházelo zejména z výsledků konkursního řízení, které na základě zákona ČNR č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů upravovala vyhláška Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. 187/1991 Sb., o sestavování konkursních komisí a pravidlech jejich činnosti pro konkursní řízení na vybrané funkce v oblasti školství.

Tato vyhláška upravovala zejména:
a) postup při sestavování konkursních komisí,
b) pravidla činnosti komisí při konkursním řízení,
c) pravidla průběhu konkursu,
d) pravidla úhrady konkursního řízení.

V průběhu let se ukázalo, že ani tato vyhláška nesplňovala požadavky na zabezpečení řádného průběhu konkursního řízení a vůbec nestanovovala kvalifikační předpoklady členů konkursní komise pro výkon funkce (4).


1.5 Konkursní řízení od roku 1996 do roku 2000

Po přijetí novel zákonů č. 29/1984 Sb. o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění pozdějších zákonů (č. 258/ 1996 Sb., úplné znění) a zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších zákonů byla vydána vyhláška Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky č. 251/1996 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky č. 187/1991 Sb., o sestavování konkursních komisí a pravidlech jejich činnosti pro konkursní řízení na vybrané funkce v oblasti školství (5).

Z hlediska obsahového zaměření diplomové práce je tato část věnována analýze nejdůležitějších zásad obsahového zaměření výše uvedené vyhlášky.

Konkursní komisi sestavuje a její členy včetně předsedy jmenuje ten, kdo je oprávněn jmenovat osoby do funkce, na niž se konkurs vyhlašuje. Vyhlašovatel nejpozději 30 dní před konáním konkursu vhodným způsobem veřejně oznámí:

a) název funkce a školy nebo školského zařízení anebo předškolního zařízení, kde má být funkce vykonávána,
b) kvalifikační předpoklady stanovené zvláštními předpisy,
c) název a adresu vyhlašovatele, kterému se podávají přihlášky,
d) náležitosti přihlášky a termín jejího podání.

Za členy komise jsou jmenováni v případech konkursů na funkci ředitele školy zřizované školským úřadem a na funkci ředitele základní školy zřizované obcí:

a) pokud není zřízena rada školy
– jeden zástupce školského úřadu,
– jeden školní inspektor České školní inspekce,
– dva odborníci v oblasti státní správy ve školství, organizace a řízení podle druhu a typu školy,
– jeden zástupce z řad pedagogických pracovníků školy,
– jeden zástupce obce,

b) pokud je zřízena rada školy:
– jeden zástupce školského úřadu,
– jeden školní inspektor České školní inspekce,
– jeden odborník v oblasti státní správy ve školství, organizace a řízení podle druhu a typu školy,
– jeden zástupce obce,
– jeden člen rady školy z řad zákonných zástupců nezletilých žáků (dále jen “zákonný zástupce”) a zletilých žáků,
– jeden člen rady školy z řad pedagogických pracovníků školy.

Za členy komise jsou jmenováni v případě konkursu na funkci ředitele školy a ředitele školského výchovného zařízení zřizovaného ministerstvem:

a) pokud není zřízena rada školy
– jeden zástupce ministerstva nebo územně příslušného školského úřadu,
– jeden školní inspektor České školní inspekce,
– dva odborníci v oblasti státní správy ve školství, organizace a řízení podle druhu a typu školy nebo školského výchovného zařízení,
– jeden zástupce z řad pedagogických pracovníků školy,
– jeden zástupce obce.

b) pokud je zřízena rada školy
– jeden zástupce ministerstva nebo územně příslušného školského úřadu,
– jeden školní inspektor České školní inspekce,
– jeden odborník v oblasti státní správy ve školství, organizace a řízení podle druhu a typu školy nebo školského výchovného zařízení,
– jeden zástupce obce,
– jeden člen rady školy z řad zákonných zástupců a zletilých žáků,
– jeden člen rady školy z řad pedagogických pracovníků školy.

Za členy komise jsou jmenováni v případě konkursu na funkci ředitele školy zřizované obcí se souhlasem ministerstva:

a) pokud není zřízena rada školy:
– dva zástupci obce, která je zřizovatelem školy,
– jeden školní inspektor České školní inspekce,
– dva odborníci v oblasti státní správy ve školství, organizace a řízení podle druhu a typu školy,
– jeden zástupce z řad pedagogických pracovníků školy.

b) pokud je zřízena rada školy:
– dva zástupci obce, která je zřizovatelem školy,
– jeden školní inspektor České školní inspekce,
– jeden odborník v oblasti státní správy ve školství, organizace a řízení podle druhu a typu školy,
– jeden člen rady školy z řad zákonných zástupců a zletilých žáků,
– jeden člen rady školy z řad pedagogických pracovníků školy.

Vyhlašovatel může přizvat k jednání v případě potřeby další odborníky, kteří nejsou členy komise, a ze svých zaměstnanců určí tajemníka komise, který organizačně a administrativně zabezpečuje jednání komise. Tajemník není členem komise.

Komise zahájí svou činnost bez zbytečného odkladu po předložení přihlášek. Posoudí, zda přihlášky vyhovují požadavkům, a navrhuje vyhlašovateli vyřazení nevhodných uchazečů. Nejpozději čtrnáct dní před dnem konání konkursu zasílá komise pozvánky ke konkursu, v nichž je uvedeno místo, hodina a datum konání konkursu.

Komise nejpozději sedm dní před konáním konkursu vhodným způsobem seznámí veřejnost s datem a místem konání konkursu, seznamem účastníků konkursu a se jmény členů komise.

V konkursu komise posuzuje vhodnost účastníků pro výkon funkce na základě přihlášek a výsledků řízeného rozhovoru trvajícího nejméně 15 minut a nejdéle 60 minut. Komise je schopna se usnášet, pokud jsou přítomny alespoň dvě třetiny členů komise včetně předsedy. Po ukončení řízených rozhovorů si členové komise mohou vyžádat od přizvaných odborníků odborná vyjádření. Poté se komise usnese, že buď žádný účastník není vhodný pro jmenování, anebo stanoví pořadí účastníků.

Každý člen komise hlasuje tak, že samostatně stanoví vlastní pořadí účastníků, kteří vyhověli podmínkám konkursu, přičemž stejné umístění nemůže přidělit více účastníkům a od prvního do posledního nemůže žádné umístění vynechat. Pořadí účastníků předají členové komise předsedovi.

Na základě pořadí, předaných členy komise, stanoví předseda konečné pořadí účastníků tak, že prvním se stává účastník podle písmene a) nebo písmene b):

a) v případě, že rozdíly umístění každého z účastníků v hodnocení jednotlivých členů komise se liší nejvýše o dvě místa, stává se prvním účastník s nejnižším součtem umístění. Při rovnosti součtu umístění více účastníků vypočte předseda nový součet umístění těchto účastníků tak, že každému z nich nezapočítá jedno z jeho nejhorších umístění. Prvním se stává účastník s nejnižším novým součtem umístění.

b) v případě, že rozdíl umístění některého z účastníků v hodnocení jednotlivých členů komise je více než dvě místa, stává se prvním účastník s nejnižším součtem umístění, do něhož se nezapočítává jedno nejhorší umístění každého z účastníků. Při rovnosti součtu umístění více účastníků se stává prvním z nich ten, jehož nezapočítané umístění je nejlepší.

Pokud podmínky pro stanovení konečného pořadí podle písmene a) nebo písmene b) splňuje více účastníků, jsou všichni tito účastníci uvedeni v konečném pořadí na prvním místě podle abecedního pořadí svých příjmení. Pořadí na dalších místech stanoví předseda obdobně.

Po vyhodnocení konkursu oznámí týž den předseda komise za přítomnosti členů komise přítomným účastníkům výsledek konkursu, nepřítomným účastníkům oznámí výsledek konkursu písemně. Výsledek konkursu komise účastníkům nezdůvodňuje. Hodnocení účastníků jednotlivými členy komise nesděluje.

O průběhu konkursu pořizuje tajemník komise zápis, který obsahuje: úplné znění vyhlášení konkursu; datum a způsob vyhlášení konkursu; seznam členů komise přítomných při konkursu; seznam účastníků konkursu; pořadí účastníků u jednotlivých členů komise; doklad o celkovém pořadí účastníků nebo vyjádření, že komisí nebyl doporučen žádný účastník.

Předseda předá vyhlašovateli zápis podepsaný všemi členy komise, kteří byli přítomni u konkursu, nejpozději do sedmi dnů po ukončení konkursu. Náklady spojené s činností komise hradí vyhlašovatel konkursu; náklady spojené s účastí v konkursu nese každý účastník sám.


1.6 Konkursní řízení v roce 2000 (6)

V roce 2000 došlo k dílčím změnám Vyhlášky Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. 24/2000 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky č. 187/1991 Sb., o sestavování konkursních komisí a pravidlech jejich činností pro konkursní řízení na vybrané funkce v oblasti školství, ve znění vyhlášky Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. 251/1996 Sb.

Přizvávání odborníků s hlasem poradním.

V případě slučování škol nebo slučování školských zařízení vyhlašovatel přizve k jednání komise jako odborníky s hlasem poradním zástupce pedagogických pracovníků všech těchto škol nebo školských zařízení, pokud nejsou členy komise. Složení komise lze měnit nejpozději do dne zahájení její činnosti.

Jmenovat komisi bez zástupce z řad pedagogických pracovníků školy nebo školského zařízení lze:
– u základních škol, které nemají všechny ročníky a ve kterých se všichni pedagogičtí pracovníci hlásí do konkursu,
– u nově vzniklých škol nebo školských zařízení,
– při slučování škol, nebo při slučování školských zařízení.

Komise posoudí, zda přihlášky vyhovují požadavkům, zda uchazeči budou podrobeni testu prokazujícímu znalost problematiky v oblasti školství, mládeže a tělovýchovy a psychologickým testům, dále navrhuje vyhlašovateli vyřazení nevhodných uchazečů. Přihlášku došlou po zahájení činnosti komise vrátí předseda komise zpět uchazeči bez dalšího projednání s uvedením důvodu vrácení.

Komise posuzuje vhodnost uchazeče na základě přihlášky a řízeného rozhovoru trvajícího nejméně 15 minut a nejdéle 60 minut, zároveň se přihlíží k dosavadním výsledkům uchazeče v jeho funkcích v resortu školství, mládeže a tělovýchovy. Uchazeči mohou být dále hodnoceni na základě znalostního testu sestaveného konkursní komisí a za přítomnosti psychologa na základě jím zadaných psychologických testů, každý v trvání maximálně 60 minut. Při zadávání psychologických testů uchazečům je přítomen pouze psycholog. Pokud komise zvolí k hodnocení uchazečů psychologické testy a znalostní test, předchází tyto testy řízenému rozhovoru. V případě, že uchazeč v jednom nebo v obou testech neuspěje, oznámí mu komise tuto skutečnost a jeho účast v konkursu je tímto ukončena. Otázky znalostního testu, kritéria a podmínky hodnocení těchto testů stanoví konkursní komise. Psychologické testy vyhodnocuje psycholog. V případě rovnosti hlasů při hlasování rozhoduje hlas předsedy komise.

V návaznosti na přihlášku, řízený rozhovor, dosavadní výsledky uchazeče v jeho funkcích v resortu školství, mládeže a tělovýchovy, případně psychologické testy, znalostní test a vyjádření odborníků se komise usnáší hlasováním, předseda komise do zápisu uvede, zda:
– pro výkon funkce není vhodný žádný účastník,
– pro výkon funkce je vhodný jeden z účastníků,
– pro výkon funkce jsou vhodní dva nebo více účastníků.

Po vyhodnocení konkursu vyhlásí jeho výsledek bez zbytečného odkladu předseda komise za přítomnosti členů komise přítomným účastníkům konkursu. Účastníkům nepřítomným při vyhlášení výsledku konkursu oznámí předseda výsledek konkursu písemně.

Výsledkem se rozumí sdělení usnesení komise včetně jmen účastníků v abecedním pořadí, u nichž se komise usnesla, že jsou vhodní pro výkon funkce. Výsledek konkursu komise účastníkům nezdůvodňuje.

O průběhu konkursu pořizuje tajemník komise zápis, který obsahuje:
datum a způsob vyhlášení konkursu; jména účastníků v abecedním pořadí, u nichž se komise usnesla, že jsou vhodní pro výkon funkce; otázky znalostního testu a jeho vyhodnocení, seznam použitých psychologických testů, včetně závěru psychologa v případě, že byly použity; seznam členů komise přítomných při konkursu; seznam účastníků konkursu; úplné znění vyhlášení konkursu; usnesení komise.

V roce 2005 nabyla účinnost nová vyhláška MŠMT č. 54/ 2005 Sb., o náležitostech konkursního řízení a konkursních komisí, v platném znění, které je věnována pozornost v části 1.2.5


1.7 Konkursní řízení od roku 2005 do roku 2013, dle vyhlášky MŠMT č. 54/2005 Sb., o náležitostech konkursního řízení a konkursních komisích, v platném znění (7)

V této části je provedena analýza jednotlivých paragrafů vyhlášky, která nebyla zatím novelizována, proto je právní předpis uváděn v platném znění. Pedagogickému pracovníkovi, uchazeči (kandidátovi), na pracovní pozici ředitele, ředitelky mateřské, základní střední, vyšší odborné školy, školského zařízení se doporučuje důkladně prostudovat znění vyhlášky ještě před podáním přihlášky do vyhlášeného konkursního řízení.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy stanoví podle § 166 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) (8):

Sestavování a složení konkursních komisí

§ 1

1) Předsedu a další členy konkursní komise (dále jen "komise") pro posuzování uchazečů o jmenování do funkce ředitele školské právnické osoby nebo ředitele příspěvkové organizace vykonávající činnost školy nebo školského zařízení (dále jen "právnická osoba vykonávající činnost školy") jmenuje nejpozději 30 dní před konáním konkursního řízení (dále jen „konkurs") zřizovatel příslušné právnické osoby vykonávající činnost školy (dále jen "zřizovatel"), pro kterou se konkurs koná.

2) Funkci tajemníka komise, který organizačně a administrativně zabezpečuje jednání komise, vykonává zaměstnanec zřizovatele. Tajemník není členem komise.

3) Pokud člen komise přestane svou funkci vykonávat, zřizovatel jej odvolá a jmenuje nového člena komise.

§ 2

1) Členy komise jsou v případě konkursu na funkci ředitele právnické osoby vykonávající činnost školy zřizované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy jmenováni (9):

a) jeden člen určený zřizovatelem,
b) jeden člen určený obcí podle sídla příslušné právnické osoby vykonávající činnost školy,
c) dva členové, kterými jsou odborníci v oblasti státní správy, organizace a řízení ve školství podle druhu a typu příslušné školy nebo školského zařízení,
d) jeden člen, kterým je pedagogický pracovník příslušné právnické osoby vykonávající činnost školy (10),
e) jeden člen, kterým je školní inspektor České školní inspekce, a
f) jeden člen, kterým je člen školské rady, je-li zřízena (11).

2) Členy komise jsou v případě konkursu na funkci ředitele právnické osoby vykonávající činnost školy zřizované obcí nebo dobrovolným svazkem obcí jmenováni:

a) dva členové určení zřizovatelem,
b) jeden člen určený ředitelem krajského úřadu (12),
c) jeden člen, kterým je odborník v oblasti státní správy, organizace a řízení v oblasti školství podle druhu a typu příslušné školy nebo školského zařízení,
d) jeden člen, kterým je pedagogický pracovník příslušné právnické osoby vykonávající činnost školy,
e) jeden člen, kterým je školní inspektor České školní inspekce, a
f) jeden člen, kterým je člen školské rady, je-li zřízena.

4) V případě právnické osoby vykonávající pouze činnost školského zařízení, ve které nejsou pedagogičtí pracovníci, zřizovatel jmenuje členem komise jiného zaměstnance této právnické osoby.

5) Zřizovatel, popřípadě komise se souhlasem zřizovatele může přizvat k jednání komise v případě potřeby další odborníky s hlasem poradním, kteří nejsou členy komise.

6) Jmenovat komisi bez pedagogického pracovníka příslušné právnické osoby vykonávající činnost školy nebo jiného zaměstnance podle odstavce 4 lze:

a) u právnické osoby, která vykonává pouze činnost základní školy, která nemá všechny ročníky a ve které se všichni pedagogičtí pracovníci hlásí do konkursu,
b) u právnické osoby, která vykonává pouze činnost mateřské školy nebo školského zařízení, ve kterých se všichni pedagogičtí pracovníci hlásí do konkursu (13),
c) u nově zřizované právnické osoby vykonávající činnost školy, nebo
d) při splynutí nebo sloučení právnických osob vykonávajících činnost školy.

Náležitosti vyhlášení konkursu a činnost komise

§ 3

Zřizovatel na úřední desce nebo jiným způsobem v místě obvyklým oznámí:
a) název funkce a právnické osoby vykonávající činnost školy, kde má být funkce vykonávána (14),
b) předpoklady pro výkon dané funkce stanovené zvláštním právním předpisem,
c) název a adresu zřizovatele, na kterou se doručují přihlášky,
d) obsahové náležitosti přihlášky a termín jejího podání.

§ 4

1) Komise zahájí svou činnost bezodkladně po svém jmenování zřizovatelem.
2) Jednání komise je neveřejné.
3) Komise je schopna se usnášet, pokud je přítomno alespoň pět členů komise včetně předsedy.
4) Komise posoudí, zda přihlášky vyhovují požadavkům uvedeným v § 3 písm. b) a d), a usnese se, zda uchazeči budou podrobeni testu prokazujícímu znalost problematiky v oblasti, ve které budou vykonávat svoji funkci (dále jen "znalostní test"), a dále navrhne zřizovateli vyřazení uchazečů, kteří nesplnili podmínky stanovené v § 3 písm. b) nebo d). Přihlášku podanou po termínu stanoveném podle § 3 písm. d) vrátí předseda komise zpět uchazeči bez dalšího projednání s uvedením důvodu vrácení.

5) Komise odešle doporučenou zásilkou s dodejkou na adresu uvedenou uchazečem nejpozději 14 dní před dnem konání konkursu pozvánku ke konkursu, v níž je uvedeno místo, datum a hodina konání konkursu.

§ 5

1) Komise posuzuje vhodnost uchazeče pro výkon funkce na základě přihlášky a řízeného rozhovoru trvajícího nejméně 15 minut a nejdéle 60 minut. Po ukončení řízených rozhovorů si komise vyžádá od odborníků přizvaných podle § 2 odst. 5 odborná vyjádření. Uchazeči mohou být dále hodnoceni na základě znalostního testu trvajícího nejvýše 60 minut. Otázky znalostního testu, kritéria a podmínky hodnocení tohoto testu stanoví komise. S těmito kritérii a podmínkami komise uchazeče seznámí před začátkem testu.

2) Na základě přihlášky, řízeného rozhovoru, popřípadě dosavadních výsledků uchazeče zejména v jeho funkcích v oblasti školství, mládeže a tělovýchovy, znalostního testu a vyjádření odborníků podle odstavce 1 se komise usnáší hlasováním o vhodnosti uchazeče. Vhodným uchazečem je takový uchazeč, který získal nadpoloviční počet kladných hlasů přítomných členů komise. V případě rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy komise.

3) V případě, že se komise usnesla na základě odstavce 2, že pro výkon funkce jsou vhodní dva a více uchazečů, sestaví následně každý člen komise vlastní pořadí těchto uchazečů, a to od nejvhodnějšího po nejméně vhodného uchazeče. Pořadí uchazečů předají všichni členové komise předsedovi komise.

4) Předseda komise po obdržení pořadí uchazečů podle odstavce 3 za účasti všech přítomných členů komise provede celkové vyhodnocení konkursu způsobem uvedeným v odstavci 5 a určí výsledné pořadí uchazečů.

5) Prvním v pořadí se stává uchazeč s nejnižším součtem umístění podle pořadí jednotlivých členů komise, přičemž jedno nejlepší a jedno nejhorší hodnocení každého z uchazečů se nezapočítává. V případě rovnosti nejnižšího součtu umístění více uchazečů se stává prvním v pořadí uchazeč, který získal nejvíce prvních míst. Je-li takto hodnoceno více uchazečů, je rozhodující umístění uchazeče v pořadí předsedy komise. Obdobně se postupuje při určení výsledného pořadí dalších uchazečů.

6) Po vyhodnocení konkursu předseda komise za přítomnosti členů komise vyhlásí bez zbytečného odkladu výsledné pořadí přítomným uchazečům. Uchazeči budou předsedou komise vyrozuměni o výsledném pořadí též písemnou formou, a to do 7 dnů od vyhlášení výsledného pořadí uchazečů. Výsledné pořadí uchazečů má pro zřizovatele doporučující charakter.

§ 6

1) O průběhu konkursu pořizuje tajemník komise zápis, který obsahuje:
a) úplné znění vyhlášení konkursu,
b) datum a způsob vyhlášení konkursu,
c) seznam členů komise přítomných při konkursu,
d) seznam uchazečů,
e) usnesení komise o vhodnosti uchazeče s uvedením, zda:
1) pro výkon funkce není vhodný žádný uchazeč,
2) pro výkon funkce je vhodný jeden z uchazečů, nebo
3) pro výkon funkce jsou vhodní dva nebo více uchazečů,

f) pořadí uchazečů u jednotlivých členů komise podle § 5 odst. 3 a doklad o výsledném pořadí uchazečů podle § 5 odst. 4, u nichž se komise usnesla na základě § 5 odst. 2, že jsou vhodní pro výkon funkce,
g) otázky znalostního testu a jeho vyhodnocení v případě, že byl použit.

3) Předseda komise předá zřizovateli bez zbytečného odkladu zápis podepsaný všemi členy komise, kteří byli přítomni u konkursu. V případě odmítnutí podpisu zápisu členem komise se do zápisu uvede důvod odmítnutí.


Přechodná a závěrečná ustanovení

§ 7

Konkursy vyhlášené před nabytím účinnosti této vyhlášky se dokončí podle dosavadních právních předpisů.

§ 8

Zrušuje se vyhláška MŠMT č. 72/2003 Sb., o sestavování konkursních komisí a pravidlech jejich činností při konkursním řízení na vybrané funkce v oblasti školství.

§ 9

Vyhláška nabývá účinnosti dnem jejího vyhlášení.


2. Práva a povinnosti ředitele školy, školského zařízení

Tato část je věnována analýze práv a povinností ředitele školy, školského zařízení, které jsou obsaženy ve veřejném právu, v zákoně č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších přepisů.

Pro čtenáře je text rozdělen do dílčích podčástí: práva a povinnosti ředitele školy, školského zařízení při realizaci školního vzdělávacího programu; práva a povinnosti ředitele vyšší odborné školy při realizaci vzdělávacího programu pro vyšší odborné vzdělávání; práva a povinnosti ředitele školy, školského zařízení při vzdělávání nadaných dětí, žáků a studentů; práva a povinnosti ředitele školy a školského zařízení ve smyslu § 164, zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších přepisů; práva a povinnosti ředitel školy a školského zařízení ve smyslu § 165, zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších přepisů; právní postavení ředitele školy, školského zařízení, konkurs, jmenování, odvolání, ve smyslu § 166, zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších přepisů; přechodná ustanovení Čl. II zákona č. 472/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) ve vztahu ke konkursnímu řízení.


2.1 Práva a povinnosti ředitele školy, školského zařízení při realizaci Školního vzdělávacího programu

a) Ředitel školy nebo školského zařízení vydává Školní vzdělávací program.
b) Školní vzdělávací program ředitel školy nebo školského zařízení zveřejní na přístupném místě ve škole nebo školském zařízení.
c) Do školního vzdělávacího programu může každý nahlížet a pořizovat si z něj opisy a výpisy, anebo za cenu v místě obvyklou může obdržet jeho kopii (15).
d) Poskytování informací podle zákona č. 101/2000 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů tím není dotčeno.


2.2 Práva a povinnosti ředitele vyšší odborné školy při realizaci Vzdělávacího programu pro vyšší odborné vzdělávání

a) Vzdělávací program akreditovaný podle §§ 104 až 106, zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších přepisů.
b) Ředitel školy zveřejní vzdělávací program na přístupném místě ve škole.
c) Do vzdělávacího programu může každý nahlížet a pořizovat si z něj opisy a výpisy, anebo za cenu v místě obvyklou může obdržet jeho kopii.
d) Vzdělávací program akreditovaný podle § 104 až 106 je závazný pro hodnocení vyšší odborné školy a výsledků vzdělávání studentů a dále podkladem pro stanovení výše finančních prostředků přidělovaných podle § 160 až 162 (16).
e) Poskytování informací podle zákona č. 101/2000 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů tím není dotčeno.


2.3 Práva a povinnosti ředitele školy, školského zařízení při vzdělávání nadaných dětí, žáků a studentů

a) Ředitel mateřské školy, základní školy, základní školy speciální, střední školy, konzervatoře a vyšší odborné školy může ve třídě nebo studijní skupině, ve které se vzdělává dítě, žák nebo student se speciálními vzdělávacími potřebami, zřídit funkci asistenta pedagoga.
b) V případě dětí, žáků a studentů se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním je nezbytné vyjádření školského poradenského zařízení.
c) Ředitel školy může mimořádně nadaného nezletilého žáka na žádost osoby, která je v souladu se zvláštním právním předpisem nebo s rozhodnutím soudu oprávněna jednat za dítě nebo nezletilého žáka (dále jen "zákonný zástupce"), a mimořádně nadaného zletilého žáka nebo studenta na jeho žádost přeřadit do vyššího ročníku bez absolvování předchozího ročníku.
d) Součástí žádosti žáka, který plní povinnou školní docházku, je vyjádření školského poradenského zařízení a registrujícího poskytovatele zdravotních služeb v oboru praktické lékařství pro děti a dorost (dále jen "registrující lékař“).
e) Podmínkou přeřazení je vykonání zkoušek z učiva nebo části učiva ročníku, který žák nebo student nebude absolvovat.
f) Obsah a rozsah zkoušek stanoví ředitel školy (17).


2.4 Práva a povinnosti ředitele školy a školského zařízení ve smyslu § 164, zákona č. 561/2004 Sb. (školský zákon)

a) rozhoduje ve všech záležitostech týkajících se poskytování vzdělávání a školských služeb,
b) pokud zákon nestanoví jinak,
c) odpovídá za to, že škola a školské zařízení poskytuje vzdělávání a školské služby v souladu s tímto zákonem a vzdělávacími programy uvedenými v § 3, školského zákona,
d) odpovídá za odbornou a pedagogickou úroveň vzdělávání a školských služeb,
e) vytváří podmínky pro výkon inspekční činnosti České školní inspekce a přijímá následná opatření,
f) vytváří podmínky pro další vzdělávání pedagogických pracovníků a pro práci školské rady, pokud se podle tohoto zákona zřizuje,
g) zajišťuje, aby osoby uvedené v § 21 školského zákona byly včas informovány o průběhu a výsledcích vzdělávání dítěte, žáka nebo studenta,
h) zajišťuje spolupráci při uskutečňování programů zjišťování výsledků vzdělávání vyhlášených ministerstvem,
i) odpovídá za zajištění dohledu nad dětmi a nezletilými žáky ve škole a školském zařízení.

Ředitel školy zřizuje pedagogickou radu jako svůj poradní orgán, projednává s ním všechny zásadní pedagogické dokumenty a opatření týkající se vzdělávací činnosti školy:
a) při svém rozhodování ředitel školy k názorům pedagogické rady přihlédne.
b) pedagogickou radu tvoří všichni pedagogičtí pracovníci školy (18).


2.5 Práva a povinnosti ředitele školy a školského zařízení ve smyslu § 165, zákona č. 561/2004 Sb. (školský zákon)

Ředitel školy a školského zařízení, které zřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí, dále
a) stanovuje organizaci a podmínky provozu školy a školského zařízení,
b) odpovídá za použití finančních prostředků státního rozpočtu přidělených podle § 160 až 163 školského zákona v souladu s účelem, na který byly přiděleny.

Ředitel školy a školského zařízení, které zřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí, rozhoduje o právech a povinnostech v oblasti státní správy v těchto případech:
a) zamítnutí žádosti o povolení individuálního vzdělávacího plánu podle § 18 a zamítnutí žádosti o přeřazení žáka nebo studenta do vyššího ročníku podle § 17 odst. 3,
b) přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání podle § 34 a ukončení předškolního vzdělávání podle § 35, zařazení dítěte do přípravného stupně základní školy speciální podle § 48a, zařazení dítěte do přípravné třídy základní školy podle § 47,
c) zamítnutí žádosti o odklad povinné školní docházky podle § 37,
d) převedení žáka do odpovídajícího ročníku základní školy podle § 39 odst. 2,
e) přijetí k základnímu vzdělávání podle § 46, přestupu žáka podle § 49 odst. 1, převedení žáka do jiného vzdělávacího programu podle § 49 odst. 2 a zamítnutí žádosti o povolení pokračování v základním vzdělávání podle § 55 odst. 2,
f) přijetí ke vzdělávání ve střední škole podle § 59 a následujících, vyšší odborné škole podle § 93 a následujících a v konzervatoři podle § 88,
g) zamítnutí žádosti o přestup, změnu oboru vzdělání, přerušení vzdělávání a opakování ročníku podle § 66 a 97,
h) zamítnutí žádosti o pokračování v základním vzdělávání podle § 55 odst. 1,
i) podmíněné vyloučení a vyloučení žáka nebo studenta ze školy nebo školského zařízení podle § 31 odst. 2 a 4,
j) zamítnutí žádosti o uznání dosaženého vzdělání podle § 70 a 100,
k) povolení a zrušení povolení individuálního vzdělávání žáka podle § 41.


2.6 Právní postavení ředitele školy, školského zařízení, konkurs, jmenování, odvolání, ve smyslu § 166, zákona č. 561/2004 Sb. (školský zákon)

a) Ředitel školské právnické osoby, ředitel příspěvkové organizace nebo vedoucí organizační složky státu nebo její součásti je ředitelem všech škol a školských zařízení, jejichž činnost daná právnická osoba nebo organizační složka státu nebo její součást vykonává;
b) ředitelem školské právnické osoby, ředitelem příspěvkové organizace nebo vedoucím organizační složky státu nebo její součásti může být jmenován pouze ten, kdo splňuje předpoklady pro výkon činnosti ředitele školy nebo školského zařízení stanovené zvláštním právním předpisem;
c) ředitele školské právnické osoby zřizované ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí, ředitele příspěvkové organizace nebo vedoucího organizační složky státu nebo její součásti jmenuje na vedoucí pracovní místo zřizovatel na základě jím vyhlášeného konkursního řízení na období 6 let;
d) v průběhu posledních 6 měsíců pracovního poměru ředitele školy nebo školského zařízení na dobu určitou, nejpozději však 3 měsíce před jeho skončením, může zřizovatel vyhlásit konkurs na ředitele školy nebo ředitele školského zařízení pro další období;
e) zřizovatel vyhlásí konkurs vždy, navrhne-li to nejpozději 6 měsíců před koncem doby trvání pracovního poměru na dobu určitou Česká školní inspekce nebo školská rada;
f) nedojde-li k vyhlášení konkursu, prodlužuje se doba trvání pracovního poměru na dobu určitou ředitele školy nebo školského zařízení o dalších 6 let.

Ředitele školské právnické osoby zřizované ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí, ředitele příspěvkové organizace nebo vedoucího organizační složky státu nebo její součásti zřizovatel odvolá z vedoucího pracovního místa v případě
a) pozbytí některého z předpokladů pro výkon činností ředitele školy nebo školského zařízení stanovených zvláštním právním předpisem,
b) nesplnění podmínky zahájení a úspěšného ukončení studia k získání odborné kvalifikace podle zvláštního právního předpisu (19),
c) nesplnění podmínky získání znalostí z oblasti řízení školství studiem pro ředitele škol a školských zařízení podle zvláštního právního předpisu, nebo
d) organizačních změn, jejichž důsledkem je zánik vedoucího pracovního místa ředitele.
Ředitele školské právnické osoby zřizované ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí, ředitele příspěvkové organizace a vedoucího organizační složky státu nebo její součásti může zřizovatel v průběhu doby trvání pracovního poměru na dobu určitou odvolat z vedoucího pracovního místa z důvodů
a) závažného porušení nebo neplnění právních povinností vyplývajících z jeho činností, úkolů a pravomocí na vedoucím pracovním místě ředitele, které bylo zjištěno zejména inspekční činností České školní inspekce nebo zřizovatelem,
b) na návrh Školské rady nebo České školní inspekce.
Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem náležitosti vyhlášení konkursního řízení, složení konkursních komisí pro posuzování uchazečů o jmenování na vedoucí pracovní místa a pravidla pro sestavování, činnost a rozhodování těchto konkursních komisí (20).


2.7 Přechodná ustanovení Čl. II zákona č. 472/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., (školský zákon), ve vztahu ke konkursnímu řízení.

Řediteli školské právnické osoby zřizované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo svazkem obcí, řediteli příspěvkové organizace a vedoucím organizační složky státu nebo její součásti, který vykonává ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona činnosti ředitele v příslušné škole nebo školském zařízení podle § 166 zákona č. 561/2004 Sb. nepřetržitě
a) po dobu delší než 6 let, končí výkon práce na daném pracovním místě vedoucího zaměstnance dnem 31. července 2012,
b) v rozmezí 3 až 6 let, končí výkon práce na daném pracovním místě vedoucího zaměstnance dnem 31. července 2013,
c) po dobu kratší než 3 roky, končí výkon práce na daném pracovním místě vedoucího zaměstnance dnem 31. července 2014.

Toto ustanovení se nepoužije, pokud výkon práce na daném pracovním místě vedoucího zaměstnance skončí dříve (21). Další pracovní zařazení zaměstnance se řídí zákoníkem práce.


PhDr. Bc. Mgr. Břetislav Voženílek, MBA
pedagog, konzultant v oblasti školství,
člen Komise pro výchovu a vzdělávání MČ Praha 12, člen Školské rady ZŠ

Autor příspěvku je ochoten poskytnout čtenářům další informace z kvalifikační práce na e-mailové adrese: vozenilekb.bretislav@centrum.cz



_________________

(1) VOŽENÍLEK, B. Kvalifikační práce. Praha: CEMI, 2014
(2) MORKES, F. Učitelské noviny [online]. Říjen 2009. http://www.ucitelskenoviny.cz/obsah_clanku.phpvydani=45&rok=05&odkaz=zavislost.htm
(3) Voženílek, B., Chystáte se do konkursu?, Učitelské listy CZ, (1995/96), roč. 3, č. 9, s 16–17.
(4) Tamtéž
(5) Voženílek, B. Chystáte se do konkursu?, Učitelské listy CZ, (1995/96), roč. 3, č. 9, s 16–17.
(6) Vyhláška MŠMT č. 24/2000 Sb., o sestavování konkursních komisí a pravidlech jejich činností pro konkursní řízení na vybrané funkce v oblasti školství
(7) Vyhláška MŠMT č. 54/2005 Sb., o náležitostech konkursního řízení a konkursních komisích, v platném znění
(8) Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů
(9) § 8 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
(10) § 2 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
(11) § 167 a 168 školského zákona.
(12) Zákon č. 563/2004 Sb.
(13) § 46 odst. 2 školského zákona
(14) § 8 odst. 1 školského zákona.
(15) § 5, odst. 3) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších přepisů
(16) § 6, odst. 2) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších přepisů
(17) § 16, odst. 9) § 17, odst. 3) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších přepisů
(18) § 164 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších přepisů
(19) Zákon č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
(20) § 166, odst. 1 až 6) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších přepisů
(21) Zákon č. 472/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Článek II. Přechodná ustanovení, bod 5.

Jana Hrubá: DOKUMENTY 21. Demonstrující učitelé

Nespokojenost začátkem roku 1991 rostla. Situace se stala výbušnou z několika důvodů. Jeden systém škol končil, druhý ještě nemohl začít fungovat. Školy se cítily ve vzduchoprázdnu. Žádaly na ministrovi základní organizační informace a předložení koncepce vzdělávání. 20. února se Karmelitská ulice zaplnila demonstrujícími učiteli. Nikdo z ministerstva se však mezi ně neodvážil.

„Na začátku roku 1991 začala pedagogická veřejnost prostřednictvím PU a školských odborů vyjadřovat nespokojenost především s chybějící koncepcí školské reformy, nedostatkem komunikace ze strany MŠMT a se stavem přechodu řízení škol na školské úřady (1). Nespokojenost pedagogů byla vyjádřena 20. února 1991 na demonstraci před budovou MŠMT, na které byl ministra Vopěnka vyzván k rezignaci (2).

P. Vopěnka v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes kritiku odmítl. „Nedovedu si představit, že by mohl dát někdo lepší koncepci, než to, co jsem dal já učitelům ve svém projevu při zahájení roku. Upozornil jsem je: na středních a základních školách si musíte pomoci sami (3).“

Pedagogické iniciativy ani odbory nebyly s reakcí ministra spokojeny a ohlásily další stávku na březen 1991. Této stávce bylo zabráněno díky výsledku jednání s ministrem, který se zavázal veřejně slíbit zlepšení komunikace mezi ministerstvem a pedagogickou obcí (4). Ministr svůj negativní postoj vůči pedagogické veřejnosti nezlepšil.“

Zdroj: Soňa Krejčová: Debata o reformě českého školství v letech 1989–2004. (Diplomová práce.) Brno, Masarykova univerzita 2012. Str. 27–30. Dostupné ZDE.


Učitelé chtěli znát další perspektivy

„Ve středu 26. února 1991 se konala v pražské Karmelitské ulici před budovou ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR demonstrace pedagogů, kteří protestovali proti dosavadnímu způsobu řízení škol tímto ministerstvem. Požadovali, aby výchova a vzdělávání v naší zemi dostaly důstojné podmínky, aby učitel přestal být neustále kárán, aby měl dost informací o operativních a strategických rozhodnutích MŠMT a také prostoru pro tvůrčí činnost.

Nespokojenost v pedagogických kolektivech v posledních týdnech rostla. S kritickými připomínkami se školští pracovníci obraceli přímo na ministerstvo, snažili se prosadit své názory prostřednictvím odborového svazu i profesní Pedagogické unie. Jejich hlasy nenacházely patřičnou odezvu. Věřili ve změnu k lepšímu, ale marně. Situace se stala výbušnou z několika důvodů. Jeden systém škol končí, druhý ještě nemohl začít fungovat. Okresní úřady už dávají od škol ruce pryč, školské úřady ještě nemohly vzniknout. Školy se cítí ve vzduchoprázdnu. Nevědí, jak mají vyjít s rozpočtem, o jehož celkové výši mají často jen mlhavou představu, chybí některá zásadní rozhodnutí o organizaci a obsahu výuky, zmatky jsou kolem konkursů na místa ředitelů školských úřadů a vedoucích školních inspektorů, chybějí vyhlášky doplňující školský zákon, nejasno je v pracovněprávní oblasti u některých kategorií školských pracovníků. Šíří se zvěsti o zvyšování úvazků, o krácení dovolené, nezaměstnanosti učitelů. Výčet by mohl pokračovat.

Do této nejistoty zaznívají ve sdělovacích prostředcích slova pana ministra o morálním zdevastování prakticky celé jedné generace pedagogů, slova, jež tisíce poctivých učitelů berou jako křivdu a nespravedlnost. Nesouhlasí s tím, že se mají kát, ptají se po srozumitelném vytýčení priorit a pravidel, která jednoznačně stanoví strategii změn v našem školství, odstraní administrativní složitosti a netvůrčí dril. Připojují vzhledem k tomuto rozporu do svých požadavků i odstoupení ministra prof. P. Vopěnky.

V pondělním (18. 2.) setkání pedagogů Prahy 8 – organizátorů demonstrace – s vedením ministerstva se bohužel velmi brzy přešlo na praní špinavého prádla obvodu, a to před zraky pana ministra. Přesto přítomným odpovídal na jejich výzvu. Atmosféra však byla příliš bouřlivá. Redakce UN zopakovala tiskovému a informačnímu oddělení MŠMT ČR, že stránky tohoto periodika jsou ministerstvu plně k dispozici pro ucelené a systematické informování pedagogické veřejnosti. Věříme, že využije možnost, aby mohlo vysvětlovat nejasnosti, předcházet fámám a následným nedorozuměním.

Ale zpět k demonstraci. Ať už byli řečníci z Prahy, Brna, Žatce, Jihlavy, Chrudimi, Rychnova nad Kněžnou či dalších měst, je nespravedlivé označovat je za manifestanty, jimž šlo o zajištění sociálních jistot. Na rozdíl od jiných podobných akcí, které se v současné době začínají šířit, šlo především o profesní jistoty, ne o zvýšení mezd, jak mylně psaly některé deníky. Je pravda, že v každé větě nezaznělo slovo děti, ale šlo skutečně především o ně. O zlepšení jejich výuky a výchovy. Škoda, že se na demonstraci neukázal jediný pracovník ministerstva, který by dokázal ke shromáždění promluvit.

Podle četnosti diskusí o školství , jak jsme je zaznamenali v minulém týdnu, však snaha organizátorů demonstrace, tohoto krajního prostředku, byla úspěšná. Vyvolali dialog, probudili zájem veřejnosti o školu, upozornili na své požadavky vedení ministerstva. Věříme, že bude následovat systematické jednání MŠMT a reprezentativních zástupců pedagogické veřejnosti na základě vzájemné úcty a profesní odpovědnosti.

Uvědomme si jedno. Škola si vybojovala možnost vymanit se z područí místních orgánů, které se k ní prostřednictvím národních výborů chovaly macešsky – nepedagogické zásahy do činnosti škol, ponižující kontrola učitele, zašantročení státních prostředků na jiné účely, budovy v havarijním stavu atd. Výhody odvětvového principu řízení nesmí teď být narušeny vnitroresortními zmatky. Čekají na ně ti, kdo by zase chtěli držet vládu „pevné ruky“ a parazitovat na ní. UN“

Zdroj: Věřili jsme…,UN, Učitelské noviny, roč. 94, č. 9, 27. 2. 1991, str. 1

V následujících dnech byly nejen Učitelské noviny, ale i deníky zaplaveny dopisů vyjadřujících se k problémům školství. Většina z nich byla od učitelů.
„…V televizním vystoupení 24. února si pan ministr stěžuje, že ho učitelé nechápou, vytýkají mu bezkoncepčnost a křivdí mu. Souhlasím s jeho názorem, že není na místě vodit učitele za ručičku, že učitel dějepisu, který se dotazuje ministerstva, co a jak má učit, na tu školu asi nepatří. Jestliže ale dal ministr učitelům volnost a nesvazuje je striktními pokyny, nemusí to ještě znamenat, že má koncepci.“… (J. L. Olomouc)

„…Zpráva o demonstraci učitelů z 20. února zazněla mnohým uším asi dost kuriózně. Mohl by vzniknout dojem, jako by učitelé náhle procitli ze své už příslovečné letargie, jako by najednou nabrali nový dech. Je tomu ale opravdu tak? Jestliže někdo dlouhou dobu mlčel, dá se očekávat, že jeho první slova budou moudrá a uvážlivá. Avšak v případě středeční demonstrace i akcí jí předcházejících byla moudrost a uvážlivost přehlušena halasným, zlomyslným pokřikem. Pedagogové si, jak se domnívám, stále ještě dost jasně neuvědomili, že čas velkých statečných činů je – alespoň prozatím – za námi a že tedy oni svou příležitost jaksi propásli. Dělat pseudohrdinská gesta nyní, kdy za ně nehrozí existenční, ani žádný jiný postih, je přinejmenším směšné. Tito ušlápnutí lidé protestují dnes, kdy si mohou konečně volně vydechnout, proti nedemokratickým praktikám ministerstva školství! Žádají odvolání profesora Petra Vopěnky, ministra, jemuž nikdo nemůže upřít ani odbornost, ani charakter. Vadí jim jeho přímost a nekompromisnost… Věřím však, že učitelé najdou společnou řeč se svým ministrem a že pak spolu s ním budou usilovat o přeměnu naší školy v dílnu lidskosti.“ (N. Doksanská, Praha)

„Zatímco ministerstvo školství věnuje spousty času konkursování, na základních školách se dosud neví, kolik může být pro příští rok žáků ve třídě, jaké budou úvazky učitelů, nejsou učebnice pro dějepis a občanskou výchovu. Ministerstvo to však napraví! Postaví učitele před atestaci. Je to v podstatě dobrá myšlenka, ale bojím se, že to opět odskáčou malé ryby a zvláště mladí kolegové, kteří neměli doposud možnost seznámit se s tak zvanými bílými místy našich dějin. Doporučuji ministerstvu zaměřit se na atestaci slovutných kapacit na pedagogických fakultách. Tam je žába na prameni.“ (J. S. Žlutice)

„Pan ministr uvádí, že jako první by měli atestacemi projít učitelé českého jazyka, dějepisu a občanské výchovy. Na první pohled se jedná a naprosto logický výrok: vždyť právě tyto obory byly nejvíce deformovány a dnes jsme zaplaveni spoustou nových informací. Ale uvědomil si někdo, že učitelé těchto předmětů dostávají zároveň nejméně času na to, aby mohli tu záplavu informací zvládnout? Druhou stránkou je dostupnost studijního materiálu. Vyučuji všechny tři výše zmíněné předměty a tudíž musím studovat odborné časopisy historické, literární, lingvistické, filozofické atd., číst literaturu, která nesměla vycházet. Část si kupuji sám, část odebírá škola. Přesto pro mne velká část odborné časopisecké produkce není dostupná.“ (F. B., Vrchlabí)

Zdroj: Názorů ač jsme různých, Lidové noviny 5. 3. 1991


Jak to bylo s koncepcí

Svým usnesením ze dne 23. května 1990 č. 157 o Programu změn ve vzdělávací soustavě uložila vláda ČR ministru školství, mládeže a tělovýchovy (tehdy ještě Milanu Adamovi) realizovat tento program jako opatření na přechodnou dobu, tj. do zahájení školního roku 1992/93, a zpracovat do 31. ledna 1991 prognostickou studii o perspektivním vývoji vzdělávací soustavy, vycházející z prognózy celkového společenského a hospodářského vývoje státu kolem roku 2000 a poznatků z této studie využít při návrhu nové vzdělávací soustavy. Do 30. června 1991 měl ministr předložit první návrh nové vzdělávací soustavy, který měl připravovat ve spolupráci s pedagogickou a rodičovskou veřejností a podrobit jej veřejné oponentuře. Ministr Adam však 27. 6. 1990 ve funkci skončil.

V článku „Dokončit národní obrození“ v Učitelských novinách č. 36 z 26. 10. 1990 byl oznámen postup, jakým hodlá MŠMT (teď už řízené ministrem Vopěnkou) k přípravě návrhu nové vzdělávací soustavy přistupovat: „Ministerstvo jako ústřední orgán státní správy se bude podílet na organizaci a financování práce na nové koncepci školského systému, nebude ji však samo připravovat. Dá podnět k vytvoření skupiny nejlepších českých eventuálně zahraničních expertů, kteří si již sami stanoví vlastní pracovní plán, strukturu práce, harmonogram, formy spolupráce s výzkumnými ústavy, ministerstvem a pedagogickou veřejností. O zformování expertní skupiny a postupu prací bude veřejnost průběžně informována.“

Koordinací činnosti této skupiny byl pověřen děkan pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze prof. PaedDr. Jiří Kotásek a jeho skupina na tento účel získala i finanční prostředky prostřednictvím grantu.

Dne 12. 12. 1990 požádal ministr Vopěnka dopisem premiéra Pitharta, aby vláda termín předložení návrhu odložila. Vláda ČR svým usnesením č. 110 ze dne 11. 4. 1991 souhlasila a stanovila nový termín 31. 12. 1991.

Zdroj: Monitoring MŠMT ze dne 15. 11. 1991

V březnu 1991 se Lidové noviny zeptaly profesora Kotáska:

„…Půjde o další reformu?

Termínu reforma se vyhýbáme: mělo by jít skutečně o strategii rozvoje. My jsme tu studii, na které pracujeme, nazvali Budoucnost vzdělání a školství v obnovené demokratické společnosti a sjednocující se Evropě. Z toho vyplývá, že chceme jednak navázat na tradice, jednak vstoupit do systému evropské vzdělanosti.

Kdo je v této expertní skupině zastoupen?

Převážně lidé, kteří se profesionálně zabývají otázkami vzdělávacích systémů, čili pedagogové, psychologové, hygienici, sociologové a ekonomové. Nepřímo se na věci podílejí i odborníci z jiných oborů…

Učitelé přímo z praxe v této skupině nejsou?

Je tam zastoupena nezávislá mezioborová skupina, v níž jsou i učitelé. Ale bezprostřední praktiky tam nemáme. Záměr byl vytvořit expertní skupinu a pak dát výsledky její práce k široké diskusi. Očekáváme, že učitelé různých školských stupňů, zejména z Pedagogické unie a učitelských odborů přijdou se svými návrhy na perspektivu školského systému i na proměny vnitřního života škol. Jejich stanoviska a doporučení nutno bezpodmínečně vzít v úvahu, poněvadž to budou především oni, kdo rozhodnou o nové kvalitě vzdělávání.“…

Zdroj: Kvačková, Radka: Ne reforma, ale strategie, Lidové noviny 5. 3. 1991

Výsledky práce svého týmu pod názvem uvedeným v rozhovoru pro LN odevzdal prof. Kotásek ministerstvu dne 30. 9. 1991. Podle výše citovaného monitoringu MŠMT to byl soubor 16 expertíz a 9 úvah o celkovém rozsahu 450 stran.

Na návrzích změn vzdělávacího systému však pracovaly i jiné skupiny pedagogů. O těchto návrzích příště.


Další díly seriálu najdete ZDE.




___________________

(1) Stanovisko ČMOS, UN, roč. 94, č. 8, 20. 2. 1991, s.1, Pedagogická unie, UN, roč. 94, č. 9, 27. 2. 1991, s. 1.
(2) Učitelé demonstrují. MF Dnes, 21. 2. 1991, s. 1.
(3) Nehodím flintu do žita. MF Dnes, 21. 2. 1991, s. 1.
(4) Pedagogická unie, UN, roč. 94, č. 11, 13. 3. 1991, s. 2.

Heinz-Peter Röhr: Nedostatečný pocit vlastní hodnoty. Sebedestruktivní vnitřní programy a jejich překonávání

Knihu ocení psychologové, psychoterapeuti, pracovníci pomáhajících profesí, čtenáři se zájmem o populárně psychologickou tematiku.

Nedostatečný pocit vlastní hodnoty komplikuje výrazným způsobem život mnohým z nás. Důsledkem mohou být často úzkosti, deprese, psychosomatická onemocnění nebo různé formy závislostí. Heinz-Peter Röhr poukazuje na skutečnost, že zdravému pocitu vlastní hodnoty stojí často v cestě určité vnitřní vzorce či programy. Ty lze přirovnat k softwaru, který člověku umožňuje pouze určitý typ operací. A lidé s nedostatečným pocitem vlastní hodnoty jsou obvykle „naprogramováni“ tak, že své vlastní spokojenosti stojí v cestě…

Autor čtenáři pomáhá nejprve sebedestruktivní vnitřní naprogramování rozpoznat. Vychází z poznatků a konceptů různých psychologických směrů a psychoterapeutických škol – z psychoanalýzy, KBT, transakční analýzy, existenciální psychoterapie – a s jejich využitím následně pomáhá, jak ze starých programů vystoupit a zaujmout nový postoj k sobě i k životu.

Heinz-Peter Röhr se 25 let zabývá psychoterapií závislostí na odborné klinice v německém Fredeburgu. Je autorem mnoha knih. V nakladatelství Portál vyšly jeho tituly Narcismus – vnitřní žalář, Hraniční porucha osobnosti, Hysterie – strach z odmítnutí, Závislé vztahy a Cesty z úzkosti a deprese.

Více informací ZDE.

Ivana Suchá: Práca koordinátora environmentálnej výchovy na základných školách

Najdôležitejšou úlohou environmentálnej výchovy (ďalej aj ENV) je zvýšenie citlivosti na problémy prírody, životného prostredia a uvedomenia si závažnosti problémov celej Zeme. Primárnym cieľom je uplatňovanie ekologického myslenia a konania v každodennom živote.

Činnosti zamerané na rozvoj proenvironmentálnych postojov a spôsobov správania sa na základných školách koordinuje a aktivizuje školský koordinátor environmentálnej výchovy. Jeho práca bezprostredne ovplyvňuje úroveň environmentálnej edukácie a zabezpečuje primerané postavenie environmentálnej výchovy na škole. V súčasnosti pôsobí na každej základnej škole minimálne jeden školský koordinátor ENVֺ…

…Pohľad koordinátorov ENV na vybrané aspekty environmentálnej výchovy na základných školách sme skúmali prostredníctvom elektronického dotazníka.

Prieskum sme realizovali v školskom roku 2011/2012 prostredníctvom elektronického dotazníka (presnejšie e-mailový typ elektronického dotazníka). Tento typ dotazníka je výhodný pre pomerne nízke náklady, možnosť opakovaného pripomenutia, či rozposlania a nenáročnosť v rámci spätného odoslania, spracovania a vyhodnotenia. Dotazník sme rozposlali na 70 platných mailových adries základných škôl východného Slovenska. Pomer vidieckych a mestských škôl bol približne rovnaký (52 % / 48 %).

Dotazník pre školských koordinátorov nájdete ZDE. Návratnosť dotazníka bola po opakovanom rozposlaní 48 %. Dotazníkom sme chceli preskúmať ako vnímajú realizáciu ENV na školách školskí koordinátori, kde vidia nedostatky, medzery. Ako vnímajú ohodnotenie svojej práce a podmienky, ktoré sú im poskytnuté pre realizáciu ENV.

Celý text průzkumu si můžete přečíst ZDE.

Jak učit v „převrácené třídě“

Přístup převrácené třídy přiměl učitele ke změně jejich práce a vedení výuky.

Zdroj: SCIO 27. 1. 2014


Středoškolská učitelka P. Humm působí na Bellerbys College v anglické Cambridge a připravuje středoškolské studenty z celého světa na studium na britských univerzitách v programech IGCSE a A-levels. Ve výuce používá přístup označovaný jako převrácená třída nebo převrácené učení (flipped classroom/learning).

Po roce praktických zkušeností nabízí své poznatky a doporučení. Uvádí, že zahraničním studentům převrácené učení vyhovuje kromě jiného i proto, že ne vždy dostatečně ovládají jazyk výuky a výukový materiál si mohou přehrávat podle svých potřeb. Rovněž poukazuje na to, že přístup převrácené třídy přiměl učitele ke změně jejich práce a vedení výuky.


Co dělat:

1. Přesvědčte se, že učitelé i žáci dobře chápou, jak převrácené učení funguje, co od nich očekáváte a co oni mohou očekávat od vás. Ujasněte si, jaké budou následky při neplnění úkolů.

2. Vysvětlete, že "převrácení" je nedílnou součástí výuky, která není volitelná, ale povinná.

3. Učte žáky, jak sledovat videa (dělat si poznámky, zastavovat, plnit úkoly).

4. Připravte pro žáky domácí úkol, který vypracují po zhlédnutí videa, ale před další hodinou – tak můžete zkontrolovat, zda video viděli.

5. Zahajte hodinu aktivitou, které se žáci nemohou zúčastnit, pokud nesledovali video.

6. Připravte zajímavou aktivitu navazující na domácí úkol a buďte připraveni i na žáky, kteří video neviděli.

7. Přesvědčte se, že odkaz na video je dobře přístupný a studenti jej znají. Odkaz můžete připomenout prostřednictvím sms.


Co nedělat:

1. Nenahrávejte příliš dlouhá videa – 10 minut stačí, studenti však mohou u videa strávit více času, plnit úkoly, opakovat.

2. S využitím videa nespěchejte, začněte s krátkými a jednoduchými videi a postupně využívejte komplikovanější.

3. Netrapte se tím, že vaše video není dost profesionální. Podstatné je, že znáte své žáky a video odpovídá jejich potřebám.

4. Neobávejte se toho, že tvorbou videí strávíte příliš mnoho času, částečně můžete využít i starší materiál, prezentace apod.

5. Kvalitní záznam je důležitý, přistupujte k němu s takovou vážností, jakou očekáváte od svých žáků. Zajistěte, že při natáčení nebudete rušeni.

6. Nepředpokládejte, že převrácené učení bude vyhovovat všem žákům (více o převrácené třídě např. ZDE a ZDE).


Původní text ZDE.

David Lacko: 5 důvodů, proč stojí české školství za nic

Jestliže lze argument „nezažil jsi to“ považovat za relevantní, snad poprvé mám to požehnání, vyjádřit se k určitému tématu. Bohužel. Já to totiž zažil. Před nedávnem jsem prolezl celou tou demotivující mašinérií zvanou školství.

„Chcete-li porazit svého nepřítele, vychovejte jeho děti.“ (orientální přísloví)

A musím se odkázat k úvodnímu přísloví, protože výchova je bezesporu jedním z aspektů školství. Ať už chceme či ne, školství naše děti socializuje a svým způsobem nejenom učí, ale i vychovává. Kvalitní školství je premisou svobodně myslící společnosti. Nekvalitní školství pak začátkem konce takové společnosti. Chceme-li něco změnit, musíme začít právě ve vzdělávacím systému. Kde ale leží ten zakopaný pes?

Autor vidí 5 příčin současného stavu:

1) nezodpovědní žáci
2) slabí rodiče
3) neschopní učitelé
4) nefungující školský systém
5) nesmyslná výuka

Text článku si můžete přečíst ZDE.


Asi vás bude nejvíce zajímat názor na učitele.

#3 Problém – Neschopní učitelé

Problém třetí je tvořen učiteli. Post učitele je bohužel společensky i finančně velice nedoceněný. Učitel je někdo, kdo má obrovskou odpovědnost – učí totiž budoucí generaci. Měl by proto patřit mezi nejprestižnější povolání, které by bylo náročné vystudovat. Za to by měl očekávat vysoce oceněný kulturní kapitál. Ten finanční by pak měl být samozřejmostí.

Není tomu tak. Důsledky téhle skutečnosti jsou smutné. Stále platí pořekadlo že, kdo nic neumí, učí. Kdo se nedostane na žádnou jinou vysokou školu, jde studovat učitelství. Kdo neuspěl ve svém oboru, jde ho učit. Jeden paradox za druhým postupně tvoří rakovinu naší společnosti. Neschopný učitel nikdy nikoho nemotivuje a nic kvalitního nenaučí.

Žalostný stav našich učitelů je reflektován v každé školní instituci. Staří přesluhující komunisté a komunisty vychovaní mladí demokraté nejsou schopni kvalitně učit. Ti staří se to už nenaučí a ti mladí mají pocit, že učit umí. Nevědomost je síla. O to hůře se reformuje školství, když si základní článek školství – učitel – nepřipustí svou chybu.

Takovýto učitel pak žactvo demotivuje a dokáže, jak jsem se z osobních zkušeností přesvědčil, vyvolat u některých jedinců nejenom nechuť a odpor k danému předmětu, ale dokonce i iracionální fobii z dané látky. Což je to nejhorší, co může učitel udělat. Učitel by měl naopak žáka motivovat k seberealizaci. Kdo někdy měl takového učitele, lehce rozpozná obrovský rozdíl mezi dobrým učitelem, kterých je minimum, a neschopným učitelem.

Dalším aspektem neschopného učitele je ztráta autority. Ta je často mylně přisuzována nedisciplinovanosti dětí. Pravda je ale trochu jiná. Vlastně je úplně jiná. Není totiž respekt jako respekt a autorita jako autorita. Díky bohu už nežijeme v době, ve které si mohl učitel vydobýt autoritu strachem a násilím. Dnešní učitel musí oplývat jinými kvalitami, které dříve nepotřeboval. Dobrý učitel je osobnost. Žák musí vnímat, že mu má učitel co nabídnout. Učitel musí být schopen improvizace a originality. A především si musí zachovat profesionální přístup. Dobrý učitel si nepotřebuje vydobýt respekt násilím. Dobrý učitel prostě ten respekt má…


Pohled z druhé stranou zachycuje diskusní příspěvek od Honzy:

Působil jsem jako učitel 4 roky na gymnáziu a 8 let na ZČU, zpočátku s nadšením, postupně zcela otráven a demotivován. Odešel jsem a dnes se dost úspěšně živím svým oborem na volné noze. Moji současní, dospělí studenti jsou inteligentní, snaživí, příjemní, uznalí a obvykle velice úspěšní lidé.

Řada mých bývalých studentů ve státních školách mi však ani náhodou nedávala tak dobrou zpětnou vazbu. Jak to? Jsem už docela alergický na stále omílané kecy o komunistických učitelích, biflování, atd. Jsem ročník 1975 a zažil jsem spoustu výborných kolegů na úrovni, jak mezi staršími, tak mezi svými vrstevníky. Ne všichni byli takoví. Otázkou je, jací by byli v jiném prostředí.

Vzdělanost bez znalostí neexistuje – cizí jazyk se prostě bez učení nazpaměť nenaučíte. Kreativní myšlení ale také nejde naučit každého. Chápat věci v souvislostech, vidět analogie, to si od studenta žádá určitou míru inteligence. Nelze se studenty diskutovat o všem, jinak byste nic neudělali. Je nekorektní vynášet povrchní zobecňující soudy typu: „poválečná historie se neučí.“ Není pravda – jak kde.

Role učitele je obtížná, protože na člověka klade obrovské nároky, psychologickou zátěž, jsou třeba organizační schopnosti, tu jsou omezující podmínky, objem látky, limitující schopnosti studentů, etika, všechny možné tlaky atd. Každý by si ale představoval, že učitel musí být bez chyby, a přitom kolikrát nemá čas ani si dojít na záchod nebo sníst svačinu!

Problém našeho školství je velmi komplexní, podílí se na něm celá společnost a odmítám zkratkovité názory a jednoduchá „řešení.“ Za klíčový pojem však považuji MOTIVACI všech zúčastněných. Nestačí nalít do systému peníze, chce-li stát kvalitní učitele, kteří budou brát svoji práci jako misi, musí je umět efektivně motivovat. Na to peníze nestačí, i když dnešní platy jsou skandální.

Abych mohl dobře a tvůrčím způsobem učit, musí mě to se studenty bavit, a to znamená, že je musím mít mimo jiné rád a dělat to pro ně s určitou hrdostí – srdcem – což je s dnešní mládeží bohužel dost těžké. Většina studentů je neuvěřitelně rozmazlená a líná, nemá schopnosti splnit základní požadavky, morálku, úctu, zájem o obor, zdravé ambice, sociální inteligenci, chování, disciplínu…

Protože není přísný výběr studentů, každý se může jít zašít na jakou školu chce a škola, ježto dostává peníze na hlavu, snižuje a snižuje nároky a tlačí na učitele. A tito studenti píšou evaluace svým učitelům, kde si s nimi mohou anonymně vyřizovat účty za svůj neúspěch, a to si kdokoli může přečíst na internetu. Cožpak člověk s nějakou důstojností může být tímto nefrustrován? To nemluvím o hromadách byrokratických buzerací, evidenci docházky atd…

Spousta přihlouplých novinářů nenechá na učitelích nit suchou, a sami neumějí pořádně ani češtinu, ani pracovat s fakty, natož kriticky myslet. Rodiče – svoji odpovědnost za výchovu dětí přehodí na učitele. Politici – hrůza. Vedení škol – většinou oportunisti. Učitelky (je jich většina) – zbaběle přijmou všechna nesmyslná opatření, provedou poslušně každé pitomé nařízení. Výsledek – ohromně stresující, deprivující lopota, ničící lidskou sebeúctu a důstojnost, veškerou kreativitu a nadšení.

Odpovědnost za tento stav nesou ale hlavně všechny porevoluční garnitury ministerstva školství, protože odtud pochází uboze nekompetentní systémová rozhodnutí. Jak postavit naše školství na nohy si však neumím představit, protože s tímhle lidským potenciálem je to nesmírně složitý a dlouhodobý úkol, žádající si silnou vizi, úplnou změnu systému financování a kompletní restrukturalizaci…

A zkuste dnes taky říct celkem logický názor, že vyučované obory mají být v nějaké relaci ke struktuře ekonomiky státu, je-li cílem vzdělání mimo jiné vysoká zaměstnanost opravdu, a ne jen formálně kvalifikovaného obyvatelstva.