Vladimíra Spilková: Výzvy, které přináší osobnostně rozvíjející pojetí vzdělávání pro školu, učitele a vzdělávací politiku

Prezentace z konference Asociace waldorfských škol 3. 11. 2011 na téma „Jaký model vzdělávání a školního hodnocení budeme do budoucna preferovat?“.

Informaci o konferenci si můžete přečíst ZDE.


„Situace je vážná, nikoliv však zoufalá, je třeba bojovat, bojkotovat, ignorovat, rozhodně se nevzdávat a doufat, že smršť nebezpečných nápadů pomine – životnost ministrů školství je v průměru necelé 2 roky. Držme se naděje (a dělejme pro ni maximum), že za křižovatkou, na níž stojíme, budeme pokračovat v cestě za prosazování osobnostně rozvojového modelu vzdělávání.“

Prezentaci si můžete stáhnout ZDE.

Jana Hrubá: Pedagogika si počíná, jako by se nic nedělo

Výrokem použitým v titulku zakončil své vystoupení na konferenci Asociace waldorfských škol prof. Zdeněk Helus. Pak pokračoval: „Něco se ale děje! Musíme se vzchopit k podílu na díle obratu.“


Asociace waldorfských škol uspořádala 3. 11. 2011 v Praze konferenci „Jaký model vzdělávání a školního hodnocení budeme do budoucna preferovat?“ Nad touto otázkou se rozvinula bohatá diskuse jak ve vystoupeních panelistů, tak v četných reakcích účastníků. Pohledy nebyly vždy optimistické, ale naděje z nich nezmizela.

Prof. PhDr. Vladimíra Spilková, CSc. v příspěvku „Výzvy, které přináší osobnostně rozvíjející pojetí vzdělávání pro školu, učitele a vzdělávací politiku“ hovořila o tom, že posledních dvacet let je obdobím střetávání dvou protikladných paradigmat. V české praxi je to střet tradičního pojetí vzdělávání s pojetím vzdělávání zaměřeného na celostní rozvoj dítěte. Vůdčím principem transformace je idea humanizace, vytváření dobrých podmínek pro rozvoj potencialit, které jsou v každém dítěti.

Nové paradigma ale není v českém prostředí jednoznačně přijato. Diskutuje se např. o míře antropologické orientace, o návratu k idealizaci dítěte, o přeceňování jeho potřeb, o tom, zda důraz na mimokognitivní rozvoj není příliš velký, individualizace vzdělávání je z nepochopení vykládána jako podpora individualismu.

Největším ohrožením dosavadní transformace je aktuální vzdělávací politika, snaha nasměrovat vývoj zpět k tradičnímu pojetí vzdělávání a k výkonové škole. Dochází ke zpochybňování osobnostně rozvojového pojetí vzdělávání. Školství je označováno za nemocné a jako „léky“ jsou nabízeny: revize kurikula – návrat k jednotným osnovám prostřednictvím vzorového školního vzdělávacího programu, důraz na obsah učiva; testování žáků 5. a 9. ročníku – žebříčky škol, úvahy o financování škol podle výsledků testů. Je třeba ohrožení čelit, spojit síly k obraně osobnostně rozvojového pojetí vzdělávání a výdobytků transformace, kterých bylo dosaženo.

Prof. PhDr. Zdeněk Helus, DrSc. ve svém vystoupení „Spirituální dimenze osobnosti – výzva pro současnou pedagogiku“ označil vzdělávání za fenomén společensky determinovaný. Vývoj společnosti přímo nebo nepřímo ovlivňuje obsah vzdělávání. Ale jaká je to společnost? Donedávna společnost vědění, nyní je to společnost krize. Otázkou je, jaké vzdělání a jaké hodnocení je ve společnosti krize žádoucí.

Výdobytky naší civilizace, s kterými jsme počítali jako s jistotami, mohou být zničeny zhoubnými důsledky našeho vlastního jednání. Příčiny krize vykládají ekonomové. Ale ona trvá mnohem déle než posledních několik let. Podle Jasperse je hlubší příčinou vleklá krize člověka, jeho způsobu života. Člověk je zároveň iniciátorem i obětí. Tato krize může mít katastrofické dopady, nebude-li zavčas konáno.

Východisko existuje: zabývat se člověkem. Roste význam pedagogiky jako edukace obratu v protikladu k ekonomizaci vzdělávání, kdy vzdělávací proces slouží ekonomice a konkurenceschopnosti. Jde o orientaci na osobnostně rozvíjející vzdělávání vedoucí komplexněji ke kvalitě lidského života. Edukace obratu s důrazem na úspěšnost nevystačí. Musí si klást závažnější otázky po kvalitách osobnosti, díky kterým dokáže člověk tlaku krizových jevů doby odolávat. Pak se může stát člověku oporou na jeho životní cestě.

Prof. PhDr. Karel Rýdl, CSc. si zvolil téma „Pedagogika zdviženého prstu na rozcestí“. Hovořil o pojetí vzdělávání a vědění. Vzdělání, které se prosadilo ve 20. století, je vědění + hodnotová orientace člověka (dobové pojetí mravnosti – čest, spravedlnost, soudržnost, vzájemný respekt...). Takto vnímané vzdělávání naplňuje člověka vcelku. Bohužel reformy vyplýtvaly svoji energii a svůj potenciál jenom na změnu obsahu. Vývoj se urychluje a dnes v nezměněných institucích chceme od učitelů místo zprostředkování minulosti přípravu mladé generace na budoucnost. Pedagogové jsou v pozicích „slepých chirurgů“. Jenom doufají, že neudělají řez špatně. Kdo z nás ví, jak bude vypadat svět za 15–20 let? Pro srovnání: před 15–20 lety nebyl internet, mobily, dnešní informační technologie. Svět se nevyvíjí lineárně. Možnost předvídat budoucnost padla. Vzdělávání musí mít těžiště v kultivaci osobnosti.

Prof. PhDr. Tomáš Zdražil ve svém příspěvku „Zdravé a nezdravé vlivy školních činností a prožitků na vývoj žáků“ upozornil na hledisko zdraví dětí. Ačkoli se hygienické a ekonomické podmínky zlepšují, zdravotní stav dětí se zhoršuje. Stresem, vyčerpáním, nervozitou, neklidem, nesoustředěností trpěli dříve dospělí, například manažeři. Dnes stále častěji i děti. Vztahy zatěžují psychiku dětí, které trpí alergiemi, cukrovkou, psychosomatickými obtížemi a psychosociálními problémy (agresemi, fobiemi, depresemi, poruchami učení, psychickými problémy).

V době školní docházky probíhá důležité období vývoje dítěte – jeho dozrávání. Všechno, co dítě ve škole zažívá, pozitivní i negativní emoce se vpisují do jeho tělesnosti, do jeho fyziologických procesů. Hněv, vztek, strach, nenávist mají vliv na kardiovaskulární systém, na složení hormonů, krve. V dospělosti mohou přinést riziko infarktů či cukrovky. Tlak na výkony (často i od rodičů) má velké psychické a zdravotní následky.

Srovnávací výzkum, který sledoval při kognitivních procesech projevy použitých metod v dechu, tlaku a srdeční frekvenci žáků, potvrdil, že waldorfští žáci jsou v mnohém ohledu zdravější. Metody Waldorfské školy se osvědčily jako pokus vychovávat děti ke zdravému životu.

Mgr. Jana Kratochvílová, Ph.D. nazvala svůj příspěvek „Aktivní spoluúčast žáka při hodnocení – zdroj inspirace rozvoje osobnosti žáka a pokládání základů zodpovědnosti za kvalitu svého života“. Doplnila předcházející řečníky popisem svých konkrétních zkušeností s osobnostně rozvíjejícím hodnocením ve škole, které si nově ověřila po 15 letech. Zdůraznila význam sebehodnocení žáků, jehož základem je partnerský vztah mezi učitelem a žáky.

Prof. PhDr. Hana Lukášová CSc. v příspěvku „Pojetí edukace z hlediska kvality života dětí a školní hodnocení“ mj. informovala o výzkumu kvality života dětí a dospívajících, který koordinoval prof. Mareš. Přislíbila za všechny panelisty, že příspěvky z konference budou šířeji rozpracovány v publikaci včetně argumentace.

AWŠ připraví v rámci svého projektu ještě dvě další konference na závažná témata současného vzdělávání.

Vůdčí osobnosti zítřka: Jan Rieger (ČR)

Jan Rieger, který je absolventem ČVUT a zúčastnil se studentského stipendijního programu GE Foundation Scholar Leaders v roce 2007, je úspěšným příkladem toho, jak zúročit zkušenosti z mezinárodních studentských programů a pobytů. Se svou firmou, která vyvíjí inovativní hardware pro magnetickou rezonanci a další lékařská zařízení, nyní působí po celém světě.


Zdroj: Future Leaders: Jan Rieger (CZ)


„Jan Rieger je ztělesněním stipendisty programu GE Foundation Scholar-Leader. Skutečně představuje vůdčí osobnost v tom nejlepším slova smyslu a jeho podnikatelské schopnosti stály u zrodu firmy, která se opírá o myšlenku poskytovat prvotřídní zdravotnické služby a podněcovat mezinárodní spolupráci v této oblasti.“ (Valeria Szabo, Institut mezinárodního vzdělávání)

 
Jan Rieger o sobě

V roce 2007 jsem v České republice zvítězil ve výběrovém řízení a získal stipendium v rámci programu GE Foundation Scholar-Leader. Tento program zcela zásadně ovlivnil můj profesní život. Jak stipendium samotné, tak kariérní semináře pořádané GE mě postrčily vpřed a rozšířily mi obzory. Po celou dobu trvání programu jsem měl navíc neustále pocit, že se mám na koho spolehnout a že se mi dostává maximální možné podpory. Díky tomu jsem se mohl svobodněji rozhodovat a také více zariskovat.

Už jen samotný proces získání stipendia byl pro mě skvělou životní zkušenosti. Bylo to vůbec poprvé, co jsem absolvoval tak komplexní přijímací řízení a uspěl. V té době jsem si zatím ještě nedokázal dost dobře představit, jak by mi to mohlo v mém budoucím životě a kariéře pomoci, ale v současné době už si plně uvědomuji, jak velký vliv to na mou budoucnost mělo. Díky tomuto programu se nám otevřely dveře do Evropy a seznámili jsme se i s dalšími stipendisty, se kterými i nadále zůstáváme v kontaktu.

Co se týče mých nedávných kariérních úspěchů, před rokem jsem spolu se svými dvěma kolegy založil společnost s názvem MRI.TOOLS GmbH, která se zabývá inovacemi hardwaru pro magnetickou rezonanci a další medicínské zobrazovací metody. Sídlíme v Berlíně, ale působíme i na mezinárodním poli, takže když se nám v květnu podařilo získat grant, začali jsme spolupracovat s Mezinárodním centrem klinického výzkumu při Nemocnici sv. Anny v Brně. Jsem velmi rád, že můžeme pracovat s magnetickou rezonancí od GE a v kombinaci s naším zařízením tak získávat velice kvalitní snímky ve vysokém rozlišení. Kombinace těchto technologií by umožnila zvýšit citlivost této diagnostické metody, především v případě neurologických onemocnění. Spolupráci s brněnským centrem navíc oceňuji i z toho důvodu, že chci podpořit rozvoj technologicky silného regionu v srdci Evropy, kterým má Brno s Vídní a Bratislavou takřka za rohem rozhodně potenciál se stát.

Když se teď zpětně zamýšlím nad dobu, kdy jsem byl stipendistou programu GE Foundation Scholar-Leader, musím říci, že mě k mé dnešní kariéře nasměrovaly nejen kariérní semináře, ale také dobrovolnická veřejně prospěšná práce, která je součástí programu. Pracoval jsem dva týdny v Londýně jako ošetřovatel v centru pro postižené, což mi pomohlo utřídit si hodnoty a uvědomit si, že bych jednou chtěl pomáhat lidem tak říkajíc na plný úvazek.

Když jsem v roce 2005 odmaturoval, byl jsem přijat na České vysoké učení technické v Praze. V roce 2008 jsem získal bakalářský titul v oboru biomedicínské inženýrství. V posledním ročníku bakalářského studia jsem strávil jeden semestr na Erasmu na Technické universitě v Ilmenau v Durynsku, kde jsem studoval v němčině. Akademická atmosféra v Německu mě zcela nadchla, takže hned, jak jsem získal stipendium od Německé akademické výměnné služby (DAAD), přesunul jsem se do Aachenu, kde jsem začal v roce 2008 studovat na místní universitě magisterský obor biomedicínské inženýrství.

Tento obor, kde se setkávali studenti z celého světa, se věnoval všem klíčovým trendům v oblasti medicínských technologií. Mě osobně nejvíce zaujala magnetická rezonance a další podobné medicínské zobrazovací techniky. Svou diplomovou práci jsem psal v Berlíně, kde jsem se připojil ke skupině profesora Thoralfa Niendorfa v Ultrahigh Field MR Facility. Toto zařízení je součástí Centra Maxe Delbruecka pro molekulární medicínu, které se řadí mezi dvacet nejlepších výzkumných center na světě. Moje diplomová práce se zabývala vývojem a využitím RF cívky, což je zařízení podobné anténě, které je základní součástí magnetické rezonance. V mém konkrétním případě se toto zařízení využívalo pro snímkování hrtanu v magnetickém poli o síle 7 Tesla, což je pole téměř 150 000 krát silnější, než je magnetické pole země. Přístrojů, které dokážou vytvořit tak silné magnetické pole, je sice na světě jen zhruba 30, ale tato technologie představuje nastupující trend a má obrovský potenciál zpřesnit diagnostické metody především v případě takových nemocí, jako jsou roztroušená skleróza nebo rakovina.

Kateřina Trnková: Málotřídky a české strategické dokumenty ve školství

Klíčovým strategickým dokumentem pro střednědobý a dlouhodobý horizont rozvoje českého školství se stal Národní program rozvoje vzdělávání (Bílá kniha), schválený vládou České republiky v roce 2001. Vzhledem k tomu, že se jedná o strategický dokument, explicitních zmínek o málotřídkách v něm najdeme poskrovnu. Přesto Bílá kniha definuje některé klíčové principy vzdělávací politiky, které lze vnímat jako podstatné pro existenci a fungování těchto škol.


Zdroj: Kateřina Trnková, Dana Knotová, Lucie Chaloupková: Málotřídní školy v České republice, Paido Brno 2010. Kapitola 2.1 Vzdělávací politika vůči málotřídním školám na národní úrovni, str. 38–42.


Prvním z nich je princip spravedlivého přístupu ke vzdělávacím příležitostem, který znamená zajištění svobodné volby vzdělávací cesty i instituce bez ohledu na ekonomickou a sociokulturní úroveň jedince. Spravedlivost, i když to v Bílé knize není přímo řečeno, by se tedy měla také týkat regionální dostupnosti škol. V Bílé knize však takové spojení nenajdeme. Tento princip obecně není s tímto kontextem příliš často spojován ani v zahraničí, ale dokladem toho, že toto spojení má svůj význam, je Solstadova publikace Equity at Risk (1997), kde jsou regionální aspekty realizace vzdělávacích reforem vnímány jako jedna z velkých překážek (1) jeho naplnění.

Druhým principem je decentralizace řízení vzdělávací soustavy a participace sociálních partnerů na rozhodování, což pro málotřídní školy nese příslib větší autonomie a možnost spolupracovat, rozhodovat a jednat s nejbližšími partnery.

Jako určující limit pro realizaci těchto principů a návrhů dokumentu jako celku je vnímán demografický vývoj v zemi. Vzhledem ke stagnaci a předpokládanému poklesu porodnosti lze očekávat i změny ve struktuře sítě škol. Bílá kniha přímo říká, že „neodvratitelný pokles počtu žáků na 1. stupni ZŠ bude – vzhledem k „husté“ síti škol (především málotřídních) – rychlejší než pokles počtu škol a učitelů […] Je nepochybné, že tlumení dopadů dalšího „řídnutí“ sítě ZŠ na život v malých obcích a jeho souvislost například s dopravní dostupností budou vyžadovat velmi citlivý přístup, úzce propojený s vývojem sídelní i administrativní struktury České republiky“ (Národní, 2001, s. 27). Tato jediná explicitní zmínka o málotřídkách v Bílé knize dává najevo, že určujícími faktory pro podporu málotřídek ze strany státní vzdělávací politiky jsou vedle faktorů demografických, faktory ekonomické a faktory částečně svázané s rozvojem obcí a sídelní strukturou.


Celý text kapitoly si můžete stáhnout ZDE.


Knihu Málotřídní školy v České republice vydalo nakladatelství Paido, kde si ji můžete objednat. Na webu nakladatelství také najdete seznam prodejen, které jeho produkci prodávají.

Anotaci ke knize najdete ZDE.

Ukázku z kapitoly Demografické a geografické charakteristiky venkovských sídel a jejich vliv na existenci a fungování málotřídní školy si můžete stáhnout ZDE.

__________________

(1) U nás téma regionální dostupnosti základních škol není zmiňováno zřejmě proto, že jejich hustota a vzájemná vzdálenost není příliš velká. Je to dáno poměrně značnou hustotou osídlení. Odlehlé oblasti tak, jak o nich lze mluvit např. v Norsku, v podstatě nenajdeme.

České vysoké školy nedokáží uspokojit poptávku po absolventech IT

Vysoké školy přijímají stále více studentů IT oborů, i přesto bude v následujících letech poptávka firem po absolventech IT převyšovat jejich nabídku. V horizontu tří let se situace ještě zhorší kvůli slabým populačním ročníkům vstupujícím na vysoké školy. Absolventi jednotlivých vysokých škol mají navíc velmi rozdílné znalosti, což přináší firmám vysoké náklady spojené s jejich doškolováním.

Tyto informace přinesl aktuální výzkum Katedry informačních technologií Fakulty informatiky a statistiky VŠE a společnosti ČSSI, který vznikl v rámci projektu Sociální síť informatiků v regionech ČR.

V České republice pracuje v současnosti asi 220 000 IT odborníků. Od roku 2006 došlo k jejich nárůstu o 19 %. Mezi lety 2006 a 2010 přišlo do této oblasti asi 30 000 nových pracovních sil s vysokoškolským vzděláním. Za tuto dobu však vysoké školy dodaly na pracovní trh pouze 16 000 absolventů IT oborů. Z toho vyplývá, že celkem 47 % vysokoškoláků přišlo z jiných oborů a muselo být výrazně doškoleno.

Jak ukazují výsledky výzkumu, vysoká poptávka po IT odbornících trvala i v době krize a v nejbližších třech letech se tato situace nezmění. Tento trend bude navíc posílen i tím, že během následujících čtyř let poklesne kvůli slabším populačním ročníkům počet studentů nastupujících na VŠ o 27 %. To způsobí znatelný propad počtu budoucích absolventů.

Výzkum potvrdil, že firmy hledají absolventy se širokým spektrem znalostí v oblasti IT, ale zároveň kladou velký důraz na schopnosti komunikace, týmové práce, prezentace a orientaci v ekonomice a podnikání. „Absolventi ICT oborů, kteří jsou všeobecně připraveni a mají chuť se dál vzdělávat, mají u nás otevřené dveře. Stále častěji k nám přicházejí i absolventi bakalářského studia, kteří po nástupu procházejí sérií školení, kde rozvíjí své znalosti a dovednosti určené pro danou pozici,“ říká k náboru absolventů Sylvie Šnajberková, personální ředitelka WBI Systems a.s.

Požadavky firem na úroveň znalostí absolventů, oproti výsledkům z roku 2006, znatelně poklesly. V současnosti těmto sníženým požadavkům vyhovuje již většina absolventů IT oborů bakalářského studia, přestože se nabídka vysokých škol v této oblasti téměř nezměnila. I tak 16 % z nich musí absolvovat 70 a více dnů školení, aby dosáhli minimálních znalostí požadovaných praxí. „Současné nižší požadavky firem na nové zaměstnance v oblasti IT jsou dle mého názoru způsobeny vystřízlivěním trhu pracovních sil, kdy si firmy uvědomily, že jejich dřívější požadavky prostě nešlo reálně naplnit,“ říká vedoucí katedry IT na VŠE a prezident ČSSI prof. Ing. Jiří Voříšek, CSc.

Česká republika je zemí, kde jsou ve velkém rozsahu produkovány IT služby s vysokou přidanou hodnotou. Aby se tuto situaci podařilo udržet, musí vysoké školy dlouhodobě vzdělávat dostatečný počet IT odborníků, kteří budou mít znalosti odpovídající požadavkům trhu. To vyžaduje změnu přístupu vysokých škol k výuce a v současnosti i změnu přístupu státu k podpoře vzdělávání v perspektivních oborech zvyšujících konkurenceschopnost ČR“, doplňuje prof. Voříšek.

„Dostatek kvalifikovaných specialistů je jednou z nezbytných podmínek budoucí konkurenceschopnosti a prosperity ČR. Bohužel aktuální vývoj neposkytuje mnoho důvodů k optimismu. K tomu, aby se nepříznivý trend zvrátil, může pomoci mj. tento výzkum, který podpořila i ICT Unie,“ uvedl Ing. Svatoslav Novák, prezident ICT Unie, sdružení firem z oboru informačních technologií a elektronických komunikací.

Výzkum Katedry informačních technologií na VŠE je součástí projektu Sociální síť informatiků v regionech ČR, jehož výsledky budou implementovány do vznikajícího webového portálu Síť IT. Jedná se o profesní sociální síť, jejíž uživateli budou studenti, absolventi, univerzity, firmy, ICT odborníci či vědci. „Portál bude v plném provozu od ledna 2012 a měl by přispět k usnadnění komunikace mezi jednotlivými skupinami, pomoci navázat a rozvíjet jejich spolupráci, zprostředkovat pracovní či vědecké příležitosti a nabídnout velké množství informací, materiálů a odkazů,“ říká za tvůrce portálu prof. RNDr. Peter Vojtáš, DrSc. z MFF UK.

__________________

Projekt Sociální síť informatiků v regionech ČR vznikl v rámci Operačního programu Vzdělání pro konkurenceschopnost pod záštitou MŠMT. Je financován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR. Na projektu se podílí několik partnerů: MFF UK, VŠE, FEL CVUT, Ústav informatiky Akademie věd a další. Cílem projektu je zlepšit úroveň oboru ICT v ČR a jeho vnitřní fungování (sdílení informací, znalostí, trendů, komunikaci uvnitř odborné komunity). V rámci projektu zároveň vzniká řada aktivit – např.: průzkum VŠE, webový portál Síť IT, konají se různé konference či semináře (např.: Hovory s Informatiky).

Vysoká škola ekonomická v Praze (VŠE) je největší ekonomickou univerzitou v České republice. V současnosti se zde vzdělává více než 17 tisíc studentů na šesti fakultách. Těmi jsou Fakulta financí a účetnictví, Fakulta mezinárodních vztahů, Fakulta podnikohospodářská, Fakulta informatiky a statistiky, Národohospodářská fakulta a Fakulta managementu v Jindřichově Hradci. Absolventi VŠE zastávají významné funkce v soukromém i veřejném sektoru. Nejvíce jich směřuje do různých odvětví průmyslu a služeb, obchodu, marketingu, bankovnictví, veřejné správy, účetnictví, auditu, cestovního ruchu a do oblasti informačních technologií. Čestný titul doktor honoris causa VŠE převzala řada významných českých i zahraničních ekonomů, např. nositelé Nobelovy ceny prof. Robert A. Mundell, prof. Milton Friedman či prof. Gary S. Becker. Více informací na www.vse.cz a www.eduniversal.com.

Česká společnost pro systémovou integraci (ČSSI) je nezávislým sdružením dodavatelů i uživatelů informačních systémů a technologií, vysokých škol a státních institucí. Jejím posláním je vytvořit prostor pro vytváření a rozvíjení profesionálních i obchodních kontaktů a prostor pro výměnu informací, zkušeností a znalostí v informatice. Společnost byla založena v roce 1994 a v současné době již představuje jedno z nejlépe fungujících profesních sdružení v ČR a plní svůj hlavní cíl, tj. zprostředkovávat rychlý přenos nejnovějších informací a zkušeností mezi dodavateli ICT, uživateli ICT a vysokými školami. V jejích řadách působí nejvýznamnější světoví dodavatelé informačních technologií a služeb, resp. jejich zastoupení v ČR, přední telekomunikační a energetické společnosti, obchodní řetězce, průmyslové podniky a další. ČSSI je otevřena z pohledu členství jak celým organizacím, tak jednotlivcům, profesionálům v informatice. Sdružuje dnes více jak 150 organizací a cca 140 individuálních členů.

Jakub Mlynář: Centrum vizuální historie Malach zve na Den otevřených dveří

V CVH Malach na Malostranském náměstí 25 je pro studenty Univerzity Karlovy a další zájemce zpřístupněn jedinečný archiv rozhovorů s pamětníky historie 20. století: najdete zde audiovizuální záznamy rozhovorů se Židy a Romy přeživšími holocaust, ale také příběhy politických vězňů nebo zachránců a osvoboditelů.


Centrum vizuální historie Malach je již bezmála dva roky otevřeno pedagogům i studentům každý pracovní den kromě pondělí (podrobnosti najdete na našem webu). Pro zájemce z řad vyučujících i jejich žáků, kteří během týdne nemohou CVH Malach navštívit, jsme letos opět připravili Den otevřených dveří, který se uskuteční v sobotu 12. listopadu 2011 od 10:00 do 17:00. Vítáni jsou všichni, kdo by se s unikátní databází svědectví pamětníků chtěli seznámit. Z organizačních důvodů prosíme zájemce o návštěvu, aby svou plánovanou účast předem oznámili e-mailem na malach@knih.mff.cuni.cz nebo telefonicky na 221 914 391. Děkujeme za pochopení a těšíme se na vás!


Co je CVH Malach?

V CVH Malach na Malostranském náměstí 25 je pro studenty Univerzity Karlovy a další zájemce zpřístupněn jedinečný archiv rozhovorů s pamětníky historie 20. století: najdete zde audiovizuální záznamy rozhovorů se Židy a Romy přeživšími holocaust, ale také příběhy politických vězňů nebo zachránců a osvoboditelů, v průměrné délce dvě hodiny. Archiv vizuální historie USC Shoah Foundation Institute, který je v CVH Malach bezplatně k dispozici on-line, je sbírkou 52 000 individuálních osudů a pohnutých příběhů, které dokumentují a ilustrují zásadní události soudobých dějin. Kromě 1 100 rozhovorů v češtině a slovenštině zde lze najít interview v dalších 30 jazycích. Archiv tak mapuje dějiny uplynulého století v globálním kontextu a z nejrůznějších hledisek.

Dějepis je pouze jedním z řady předmětů, jejichž výuka může být tímto typem archivního materiálu obohacena. Rozhovory z archivu se mohou stát součástí hodin české i světové literatury, základů společenských věd, ale i výuky cizích jazyků (angličtina, němčina, španělština, francouzština aj.) a dalších předmětů. Samostatná práce s digitálním archivem vysoké technické úrovně rovněž značnou měrou rozvíjí počítačovou a mediální gramotnost studentů. Archiv vizuální historie v CVH Malach je často využívaným zdrojem při práci vysokoškolských studentů mnoha oborů, takže seznámení s ním může být pro studenty vyšších ročníků středních škol a gymnázií také významným vkladem pro jejich vysokoškolská studia v budoucnosti.

CVH Malach při MFF UK bylo oficiálně otevřeno na konci ledna 2010. S Archivem vizuální historie zde nejčastěji pracují vysokoškolští a středoškolští studenti, pedagogové, badatelé, publicisté a filmaři, ale také příbuzní pamětníků. Kromě individuálních badatelů jsou vítány skupinové návštěvy studentů v rámci různých exkurzí, pořádáme také semináře pro středoškolské pedagogy (např. ve spolupráci s Památníkem Terezín) či promítání dokumentárních filmů. Od poloviny letošního roku také CVH Malach vydává vlastní elektronický magazín, který vychází čtvrtletně na webu.

Kontakt a další informace:
Mgr. Jakub Mlynář – koordinátor CVH Malach, mlynar@knih.mff.cuni.cz, tel.: 221 914 391

Ivan Smolka: O našich studentech nám státní maturita neřekla nic

Příspěvek ze zářijového kulatého stolu SKAV a EDUin „Co nám řekla státní maturita o studentech?“.


1) O našich studentech nám státní maturita neřekla nic. Protože v době, kdy jsme výsledky dostali, už nebyli našimi studenty. A nemůžeme tedy s nimi už nijak pracovat, abychom jim pomohli ke zlepšení.

To považuji za první velký problém státní maturity. Že není zpětnou vazbou pro studenty, a je jen velmi omezenou zpětnou vazbou pro učitele a školy. Že studentovi samotnému – který je přeci tím, o koho v procesu vzdělávání jde – vůbec neposlouží.

A že poslouží následným studentům, aby se jejich učitelé zlepšovali? Jen velmi málo. Každý student je přeci jiný, vychází z jiných podmínek, má jiné předpoklady a potřeby, řadu faktorů nemůže učitel ani škola nijak ovlivnit. Učení je individuální záležitost, se studenty něco vytváříme, je to proces, na kterém pracuje vždy konkrétní učitel s konkrétním studentem, tady nestačí jen něco mechanicky aplikovat z minulých zkušeností.

(Jen malý příklad užitečné zpětné vazby od nejmenované soukromé testovací společnosti – ve 2. ročníku jsme provedli test čtenářské gramotnosti, ve výsledcích jsme obdrželi odpověď každého studenta na každou otázku – s tím může pracovat učitel i student sám.)

Komu tedy výsledky státní maturity slouží? – MŠMT a krajským úřadům. Aby mohly sestavovat žebříčky škol a mít jednoduchý nástroj k řízení, aby mohly z jediné informace (bez posuzování souvislostí) vyvozovat dalekosáhlé důsledky.

2) Dostali jsme informaci o výsledcích našich bývalých studentů, která je však jen jedním druhem zpětné vazby. O tom, jak jsme pracovali v určitém úzkém výseku naší činnosti (bez zohlednění výchozích podmínek). Ale o kvalitě naší školy nám to mnoho neřeklo.

Cílů vzdělávání je mnohem více a úkoly střední školy jsou daleko širší (a i důležitější) než naučit studenty splnit požadavky jednoho typu testu či zkoušení.

Pokud však bude výsledkům státní maturity přisuzována taková důležitost jako dnes, pokud nebude neustále zdůrazňováno, že je to jen prověření omezeného výseku znalostí studentů, a ne měřítko kvality školy, povede to k tomu, že se výuka zaměří na splnění testů, nikoliv na splnění cílů vzdělání.

3) Klíčovou otázkou dneška se stává motivace ke vzdělávání. Klasická česká metoda cukru a biče, odměn a trestů už moc nefunguje. Zvyšují se kázeňské problémy, a to i na gymnaziích. Budoucnost má jen individuální přístup a vzbuzení zájmu o poznávání. Motivace koncovým strašákem státní maturity a pojetí maturity jako represivního nástroje je špatně.

4) Upřednostňování zpětné vazby typu státní maturity povede k dalšímu preferování encyklopedických znalostí před vytvářením kritického a kreativního myšlení. Co to znamená pro úroveň vzdělanosti a budoucí konkurenceschopnost ČR, je dost jasné.

Je to v podstatě obrácení směru. Po revoluci tu nesměle začala reforma školství, vedoucí k vytváření schopností a dovedností, ne jen znalostí. A než se mohly její výsledky začít projevovat, než mohli učitelé pochopit, co je potřeba pro vzdělávání v 21. století, vše se mění a nabrali jsme směr zpět ke stylu století devatenáctého, k výcviku místo rozvoje studenta.


Co říci závěrem?

Státní maturita v současné podobě si klade spoustu cílů, které nemůže plnit, a na jejichž plnění existují daleko efektivnější nástroje:

a) Pro studenty, pro učitele i pro školy jsou daleko užitečnější a potřebnější průběžné testy a jiné druhy zpětných vazeb v průběhu docházky do školy. Pak se s tím dá efektivně pracovat, taková zpětná vazba má pro proces vzdělávání opravdu smysl. Pokud by na toto byly věnovány finanční prostředky, které teď spolkne státní maturita, vedlo by to ke skutečnému zvýšení úrovně vzdělávání.

b) Data o vývoji a potřebách vzdělávacího systému pro MŠMT a kraje je daleko efektivnější, levnější a přesnější získávat různými typy výběrových šetření. Na to není státní maturita potřeba.

c) Pokud chce stát zaručit dosažení minimálních potřebných znalostí absolventa střední školy, mohlo probíhat zhruba stejně jako u současných státních jazykových zkoušek. Student by měl možnost složit státní zkoušku z požadovaných předmětů kdykoliv v průběhu studia, mohl by ji dělat i opakovaně, a její složení by bylo podmínkou připuštění k maturitě, která by zůstala v režii konkrétní školy. Složení státní zkoušky z určitého předmětu by mohlo být i vstupenkou na vysoké školy.

Asociace aktivních škol k současným problémům

„Tlak na ředitele škol se v posledních letech zvyšuje. Košatější administrativa, méně volnosti pro rozhodování, bigotnější předpisy, rychle etablovaná „nová krajská vrchnost“. Přesto je stále mnoho ředitelů, kteří nerezignovali, nejdou jen cestou nejmenšího odporu, nejsou přeopatrní a pasivní. Z čistě principiálních příčin se snaží povznést svou školu, stát se ve své obci jedním z majáků kultury a aktivity, jsou aktivní a hrdí na svou školu. Není to lehké a přínosy neodpovídají vynaloženému úsilí (alespoň v pozemském horizontu). Nejen proto je dobré se sdružit,“ píše se v preambuli na webu této asociace.


Členové Asociace aktivních škol se na své konferenci v Brně velkou většinou usnesli na následujících bodech:

1. AASKOL odmítá znepřehlednění financování škol pomocí tzv. plateb na třídu nebo jiných metod. AASKOL požaduje jasné transparentní financování – 1 žák stejného věku pobírá napříč republikou naprosto stejný normativ bez ohledu na typ školy. AASKOL žádá zrušení veškerých anomálií (příspěvky na 1. ročníky, kvalifikovaní a začínající pedagogové) a jejich zakomponování do jednotného normativu. (83% pro)

2. AASKOL upozorňuje na klesající úroveň a motivaci absolventů pedagogických fakult. AASKOL požaduje zavedení celého roku školní praxe studentů Ped fakult v prvním ročníku studia. (Asistenti učitelů na ZŠ, vedení volnočasových aktivit, suplování, život školy). (91% pro)

3. AASKOL požaduje výrazné omezení správního řízení ve školách. Např. přijímání žáků je vnitřní věcí školy. V opačném případě je to jen prostor pro vměšování krajů do procesu a prostor pro korupci. (91% pro)

4. AASKOL požaduje výraznou změnu poměru nárokových a nenárokových složek platu. Zvýšení nenárokové části. (83% pro)

5. AASKOL podporuje zavedení minimálních standardů pro 5. a 9. třídy (čeština, matematika, cizí jazyk). Výhledově žáci, kteří ani tento standard nezvládnou, nesmí být přijati na žádné víceleté gymnázium (5. třída) nebo střední školu s maturitou (9. třída). (93% pro)

Praha, 2. 11. 2011

Výbor Asociace: Václav Klaus v. r., Vít Průša v. r.


Kontakt:
Asociace aktivních škol, Pod Krčským lesem 25, 142 00 Praha 4, tel.: 777 923 715, www.aktivniskoly.cz

Silvie Pýchová: Jaké jsou názory na směřování našeho školství?

Zápis z Kulatého stolu SKAV a EDUin 20. 10. 2011 na téma: Kam směřuje naše školství?


Cílem kulatého stolu je hledat odpovědi na otázky:
– Jak bude řešena koncepce našeho školství bez existence Národního programu vzdělávání?
– Hrozí, že se naše školy opět vrátí od kompetenčního ke znalostnímu učení?
– Nevracíme se od rozvoje osobnosti opět k výcviku poslušných?
– Jak budou souviset školní vzdělávací programy s doporučenými osnovami?
– Jak MŠMT zajistí kvalitní informace o školství bez Ústavu pro informace ve vzdělávání?

Pozvaní panelisté:
Mgr. Václav Klaus, ředitel PORG, poradce ministra školství
Ing. Ivan Smolka, ředitel Waldorfského lycea, člen SKAV
Doc. Jaroslav Kalous, Ph.D., Univerzita Karlova
Ing. Miloš Rathouský, ředitel sekce, Svaz průmyslu a dopravy ČR
Moderátor: Tomáš Feřtek, EDUin, o.p.s.

Na začátku T. Feřtek informoval o tom, že SKAV připravil pro potřeby tohoto kulatého stolu materiál a zrekapituloval tento materiál. První část materiálu shrnuje současný stav: chybí odborná debata, neexistuje Národní program vzdělávání, překotná zavádění opatření, zavedení státní maturity vedoucí ke snižování úrovně škol, rušení odborných ústavů atd.

Další část materiálu nastiňuje možné důsledky: vznik stínového kurikula, polarizace žákovské populace a selektivity systému, zesílení výchovných problémů na školách atd. Tyto důsledky se mohou projevit až po letech. To vše může vést ve svém důsledku ke snížení konkurenceschopnosti ČR.

SKAV navrhuje vrátit se ke koncepční podobě reformy, nikoliv ji odstavit na vedlejší kolej, dále doporučuje vypracovat Národní program vzdělávání, revidovat Rámcové vzdělávací programy, zjišťovat data o našem vzdělávacím systému prostřednictvím výběrových šetření místo plošného testování, posoudit potřebnost a rizika testování v 5. a 9. třídách a věnovat soustředěnou pozornost žákům, kteří nevykazují dobré výsledky.

Podrobněji viz úvodní prezentace ZDE.

T. Feřtek na závěr úvodního vstupu položil 3 otázky:
1. Nakolik tento výčet odpovídá skutečné situaci našeho školství?
2. Opravdu hrozí zmíněné důsledky?
3. Jaká by měla být okamžitá opatření k nápravě?

J. Kalous zahájil tím, že sdělil, že na otázku, kam směřuje české školství, na kulatém stole odpovědět nemůžeme, ale můžeme si o tom vyměnit názory. Přesto se pokusil na položené otázky odpovědět. Podle J. Kalouse výčet odpovídá realitě, ale není tam nic o vysokoškolském studiu. Prohlásil, že jsme světový unikát, kde vysokoškolští představitelé jsou nespokojeni s tím, že mají příliš mnoho vzdělanosti.

Dále přirovnal situaci ve vzdělávání k obrazu, kdy „loď směřuje na mělčinu“, nicméně nevěří tomu, že na onu „mělčinu“ dojede, je třeba varovat, ale ke zmíněným důsledkům nedojde. Dnes již např. není možné vychovávat děti ke slepé poslušnosti.

Jaká by měla být konkrétní opatření k nápravě? Té lodi chybí „kompas“ a „kormidlo“. Je totiž potřeba vědět, kam chceme „jet“. Musíme si položit tyto 3 základní otázky:
– Kde teď jsme?
– Kam chceme směřovat?
– Jak se tam dostaneme?
Na tyto otázky nedokázal doposud žádný ministr školství odpovědět, to by mělo být uvedeno v konkrétním dokumentu.

Nejprve je potřeba provést evaluaci, pak opatření, pak implementaci, posléze musí opět nastat evaluace atd. Je to cyklus, takto se realizuje vzdělávací politika.

Světová banka má „kuchařku“, co by země měly nejdříve vědět, zpracovávají-li strategii vzdělávání:
– Srovnání s jinými zeměmi.
– Jaká je dlouhodobá vize a střednědobé cíle celé země?
– Jak nové vzdělávací technologie ovlivňují výuku?
– Jak jsou propojeny jednotlivé stupně vzdělávání?
– Mají všichni stejný přístup ke vzdělání?
– Máme dostatečnou institucionální kapacitu na realizaci strategie?

Dále J. Kalous upozornil na rozhovor s ministrem J. Dobešem ve Slánských listech (viz web MŠMT z 23. 11. 2010), kde ministr zmiňuje, že prezident V. Klaus by na jeho práci nejvíce ocenil, pokud by se „zbavil všech pijavic, které jsou napojeny na MŠMT“. J. Kalous ale upozornil na to, že za ministra I. Pilipa byla v roce 1994 vytvořena koncepce, kdy se hovoří zcela v jiném významu o „těchto pijavicích“, a to o podpůrných systémech, které mají významnou a v decentralizovaném systému nenahraditelnou roli (výzkum, DVPP atd.).

Proč MŠMT zpracování koncepce nezadá? J. Kalous si na to položil řečnickou otázku: Co by to znamenalo, kdyby taková koncepce existovala? Je to příliš zavazující, ministr by byl pouhým realizátorem takové koncepce, ministr by pak musel být pouhý „civil servant“, jenomže každý z dosavadních ministrů chtěl být Komenský…

J. Kalous upozornil na to, že koncepční oddělení MŠMT bylo první, které bylo na MŠMT za současného ministra zrušeno. Rovněž kriticky zhodnotil, jakým způsobem bylo naloženo s ÚIV. Pokud ale chceme něco realizovat, potřebujeme následující podmínky pro realizaci: kompetence, organizace, finance. Nyní je výjimečná doba v tom, že jsou k dispozici obrovské prostředky z EU. Nejslabším článkem je tedy organizace.

Dále J. Kalous konstatoval, že dobře napsaný je začátek školského zákona, je tam definován systém, nicméně nikdo nezpracovává Národní program vzdělávání. Proč se nezpracovává? Zpracovat ho má MŠMT, ale rozhoduje o něm Poslanecká sněmovna a Senát.

Bez ohledu na to, co se děje na MŠMT, se naše výsledky vzdělávaní zhoršují. Není to nicméně v důsledku současné politiky, protože ta neměla čas to ovlivnit. Za 6 let se vyměnilo 6 ministrů. J. Dobeš za sebou zanechal pozitivní stopu, lidé se začali zajímal o školství. Negativní dopad jeho působení je, že destruoval úřad ministerstva.

Podrobněji viz prezentace ZDE.

Následovala diskuze panelistů, jako první se o slovo přihlásil V. Klaus. Ten na začátku upozornil, že MŠMT je velmi slabé, jediný, kdo by mohl s naším školstvím něco udělat, je jen ministr školství se silným mandátem, nicméně hejtmani jsou velmi silní.

V. Klaus přiznal, že si jako cíl svého působení na MŠMT stanovil to, aby zrušil několik záležitosti, které byly podle něj špatné, jako školská rada a povinná autoevaluace apod. Položil si otázku, co je v současnosti veřejný zájem v oblasti vzdělávání? Veřejný zájem se tvoří při volbách. Je jasné, že si lidé přejí, aby byly školy byly zadarmo, ale nic víc. Podle Asociace aktivních škol, jehož výboru je V. Klaus členem, jsou představy o tom, co chybí dnešnímu školství, trochu jiné, než jsou zde prezentovány. Největšími problémy jsou kvalita absolventů pedagogických fakult, to, že ředitelé mají čím dál méně času na řízení školy, klesá nenároková část mzdy apod. Klíčové je dostat peníze do škol co nejtransparentněji, tudíž rušení všech těch organizací je v pořádku. Zároveň V. Klaus uvedl, že není příznivcem RVP, protože kromě pár příkladů aktivních škol většina škol ŠVP opsala a učí stejně. Víme jediné, a to, že v první třídě se dítě musí naučit číst, to se kontroluje, ale už se neví, co by žák měl vědět v 5. třídě.

Uznal, že problém naší země jsou učňovské obory – Asociace aktivních škol proto podporuje testování, protože v českém školství se téměř nic neměří. Nicméně je zásadně proti tomu, aby se školám platilo podle výsledků plošných testů, na každé dítě by podle něj mělo být stejně peněz.

T. Feřtek: Pokud jde o Národní program vzdělávání, je to dokument, který není potřeba?
V. Klaus: Není to potřeba, protože stát neví, kam by školství mělo směřovat. Já bych neměl ambice, že nějaká skupina odborníků bude vědět, kam by se to mělo ubírat. Snaha všechno ve školství determinovat je špatná. Ministr školství je politická funkce, o tom hlasujeme ve volbách.
T. Feřtek: Omezí se ad hoc nápady, je to relevantní?
V. Klaus: Je to příliš složité, brzy budou volby. Může být i komunistický ministr. Pravidla musí být jednoduchá, aby jim rozuměl i volič.
T. Feřtek: Co myslíte pravidly? Standardy?
V. Klaus: Standardy, jasně vymezené, jsou lepší než dlouhá souvětí v rámcových programech, i když s tím, co tam je napsáno, můžeme souhlasit, ale otázka je, jak to dostat do škol.

M. Rathouský promluvil o tom, že není časté, aby na SKAV vystupovali zástupci zaměstnavatelů. Zaměstnavatelé jsou odběratelé výstupů vzdělávání. Není špatné, aby MŠMT naslouchalo průmyslníkům, kteří odebírají výstupy, to je v pořádku. Špatné je, že MŠMT nenaslouchá odborným asociacím a odborníkům. Neznáme kroky, které by „najetí na mělčinu“ zabránily. Za zaměstnavatele spatřujeme v krocích MŠMT, že MŠMT nevnímá dynamiku změn. Minimální reakční doba systému je 5–7 let. Pokud je životnost ministra školství 1 rok, tak nemůže dělat změny, které by ten systém narušovaly. Na MŠMT probíhá permanentní revoluce, probíhá tam určitý marketing změn místo toho, aby tam probíhalo řízení systematické změny.

Takovýto zájem o školství dlouho nebyl, např. i sněm nevětších průmyslníků nedávno hovořil o tématu věda, výzkum a vzdělávání. Doporučil by orientovat se na změnu, ne na marketing neustálých změn. Stejně tak, jak se naslouchá určitým skupinám, dopřával by sluchu odborným asociacím. Není dobré, aby ministr dělal brainstorming skrze média, nápady je potřeba korigovat v rámci užší odborné skupiny. Na MŠMT jsou aktuálně odborné iniciativy utlumeny.

Přednesl doporučení, aby MŠMT poslouchalo „samo sebe“ a své přímo řízené organizace, které mají svůj účel. Doposud žádný ministr od začátku svého působení nebojoval se svým rezortem tak jako současný ministr.

I. Smolka přiznal, že také nebyl na začátku příznivcem Národního programu vzdělávání, protože se obával, že tam budou jen dlouhé věty. Ale ministr Dobeš ukázal svým působením, jaký význam tento dokument má. Musíme si zdůrazňovat cíle, musíme neustále poukazovat na všechny cíle, které vzdělávání má, nezjednodušovat vzdělávání na testování a výcvik k momentálním cílům. Na závěr vyjádřil obavu ze snahy ministra o jednotnost a centralizaci.


Diskuze

M. Ševčík, ZŠ Londýnská: České školství bychom měli co nejvíce izolovat od ministerstva, protože je to jen správní orgán. Změny ve školství není možné vysledovat během jednoho volebního období. Proto bychom měli mít Národní program vzdělávání, protože bychom měli mít mantinely, ve kterých se budeme pohybovat. Zásadní problém českého školství je roztříštěnost aktivit. Vždycky vyvineme úsilí a pak pilotní ověřování skončí. Vynakládáme neskutečné finanční prostředky na něco, co v krátké době skončí. Nemáme bohužel silnou profesní komoru. Nejpodstatnější problém našeho školství je, že odmítáme kompetenční přístup v případě ředitelů škol, jelikož existuje přímá úměrnost mezi kvalitou ředitele a kvalitou školy.

V. Klaus: Je jisté, že má být jasná strategie, ale je to politická věc, cíl má být ve volebním programu a o tom se hlasuje. Školy mají být jednotné od Aše po Ostravu, pokud ne, můžeme zrušit ministerstvo. Ministerstvo by si mělo udržet nad školami určitý mandát.

J. Kalous: My jsme si dali do zákona, že o tom, co se bude dělat ve škole, budou rozhodovat zákonodárci, o základním dokumentu musí rozhodovat poslanci. Jestliže MŠMT ignoruje školský zákon, pak můžeme na školách dělat cokoliv.

B. Brdička, Univerzita Karlova: Tady se hovoří o tom, že Národní program musí mít nějaké cíle. Nemělo by být základem koncepce, že musíme připravit děti na svět, který se bude měnit ještě prudčeji než nyní?

V. Klaus vyjádřil skeptický názor na ochranitelskou funkci zákona, i když zákon se musí dodržovat. Dále vyjádřil názor, že na působení současného ministra hodnotí kladně orientaci na základní předměty a jejich kontrolu, protože to nejlepší, co můžeme dětem do současné nejisté doby dát, je čtení, cizí jazyk, matematiku a aby uměly myslet.

V. Spilková, Asociace profese učitelství a UK: Co nám nejvíce chybí, je právě koncepce vzdělávání. Byli bychom raritou, kdybychom říkali, že nevíme, kam směřujeme. Je to vyvrcholení celých dvaceti let. Není možné, aby to, co se děje, záviselo na jednom ministru, aby to záviselo na tom, co umí. Musí to být konsenzuálně přijatá představa napříč politickým spektrem. RVP přinesly možnost školám, aby od centralizovaných osnov mohly začít učit jiným způsobem. Pokud by to teď školám skončilo, tak by to znamenalo ztrátu těch neaktivnějších škol.

V. Klaus: RVP je i tak centralizovaný, např. jsou tam uvedeny počty hodin pro gymnázia. Sice jsou tam uvedeny kompetence, ale do spousty škol to nedorazilo.

I. Smolka: RVP je typický příklad zanedbání cílů, jsou to dvě nesouvisející části. Jedna je o cílech a druhá o výstupech, ale každá je pojatá jinak. Neumíme najít cesty k výstupům podle cílů.

V. Spilková: V čem byl hlavní smysl RVP, byl právě onen proces. Jsou potřeba podpůrné mechanismy, začalo to teprve v roce 2007, je to živý dokument, který se může měnit, který se bude dotvářet.

J. Kitzberger, PedF a vzdělávací systém Duhovka: Kam školství směřuje? Největší problém je, že se neustále zvětšují rozdíly mezi jednotlivými dětmi i školami. Školství potřebuje vizi, za kterou jdeme. Byla vytvořena Bílá kniha, kdy se odborná veřejnost shodla a politická struktura se snažila to realizovat. Tato vize školství nějak poznamenala. Mělo by být zhodnoceno, kam jsme došli, a od toho vyhodnocení bychom měli vycházet při vytváření něčeho dalšího, co se nemusí jmenovat Národní program vzdělávání.

J. Kalous: Ve Švédsku sledovali, jak se kurikulární reforma dostala do poslední školy, trvalo to 40 let. Již zrušený Koncepční odbor MŠMT se věnoval tomu, že se analyzovala Bílá kniha. Pak byly na MŠMT dvě skupiny k tvorbě nové Bílé knihy, teď se ale v tomto směru neděje nic.

T. Feřtek: Co by se mělo dělat se slabší polovinou žáků? Platí tato diagnóza? Lze se poučit z minulosti?

J. Kalous: Tato diagnóza platí i podle výsledků PISA. V Belgii např. také řeší tento zásadní problém. To má totiž důsledky pro celou zemi, pro konkurenceschopnost populace.

V. Klaus: Chybí, co by se mělo učit na druhém stupni a co s víceletými gymnázii, co má umět žák 9. třídy. Nevíme, co v tomto směru chceme.

M. Rathouský: Co se týče rozdílů mezi žáky, tak to je velký problém. Proto je potřeba se na to soustředit, protože to má důsledky pro celou zemi. Cenná věc je o tom mluvit a soustředit se na praktické kroky, které lze učinit.

I. Smolka: Výsledky testů PISA není potřeba přeceňovat, protože řadu věcí neumíme vůbec zhodnotit. Ale testování určitě nezavádět, protože vede k represivnímu vzdělávání a nikoliv k podpoře.

M. Rathouský: Společnost McKinsey, která provedla srovnávací studii mezi úspěšnými vzdělávacími systémy, upozorňuje, že je přímá úměrnost mezi kvalitou řízení a tím, jak jsou nastaveny vzdělávací programy. Když se nám nepovede dosáhnout cíle, musíme najít problém, co jsme zanedbali, a pak to zkusit znovu. Co jsme zanedbali: nepracovali jsme s pedagogy.

T. Feřtek: Standard profese učitele – považujete to za užitečné?

V. Klaus: Z hlediska státu – ne. Každá škola se musí věnovat tomu, jaké musí mít učitele, ale lze pochybovat o tom, že to dokáže stát. Otázka je, jak se to dostane do škol. Standard musí být co nejjednodušší, musí to být realistické. V Singapuru se např. víc věnují výběru ředitelů, ale u nás nikdo nebude chtít časem dělat ředitele. Hlavní problémy našeho školství jsou klesající úroveň absolventů pedagogických fakult a čím dál méně aktivních lidí, kteří mají zájem se stát ředitelem školy.

I. Smolka: Vidím standardy učitele jako užitečné, podpořily by cíle vzdělávání, ale otázka je, jak dopadnou.

J. Kalous: Učitelé jsou klíčový faktor úspěšnosti vzdělávacího systému.

T. Feřtek: Je trend zhoršující? Navrhněte jedno konkrétní opatření.

I. Smolka: Trend jednoznačně zhoršující je. Je potřeba vrátit se ke koncepčnímu řízení škol.

V. Klaus: Zhoršující je trend jak v čem, vybavení škol se spíše zlepšuje, úroveň žáků a učitelů se spíše zhoršuje. Řešením je v tomto složitém systému soustředit se na konkrétní kroky: snížit povinný počet hodin dle RVP, zvýšit nenárokovou část mzdy pro učitele, zavést povinně rok praxe, placení podle počtu žáků a podobná opatření.

J. Kalous: Posílení demokracie a právního státu. Není možné beztrestně porušovat zákon.

M. Rathouský: Ministr by měl poslouchat názor odborné veřejnosti.

Zvukový záznam z kulatého stolu ZDE.


Příští kulatý stůl proběhne dne 24. 11. 2011 v ZŠ Vodičkova, Praha 1.

Daniel Münich: Proč se čeští žáci zhoršují

Sedmého prosince 2010 byly na společné tiskové konferenci ministerstva školství a Ústavu pro informace ve vzdělávání zveřejněny alarmující informace: vzdělanost českých patnáctiletých žáků již šestý rok pokračuje v propadu. Skončila tím doba hrdých poznámek, jak národ Komenského ukazuje zemím vyspělého světa záda. Od toho okamžiku budou v kurzu spíše vzpomínky na staré dobré časy a zoufání si, jak daleko jsme i tohle nechali zajít.


Zdroj: blog autora 11. 10. 2011


Výslechy podezřelých

Mezi podezřelými jsou první na ráně školy. Ukázat na ně jako na viníka bez věrohodných důkazů by však bylo příliš pohodlné a zbrklé. V detektivkách také zpravidla není viníkem první z podezřelých. Školy si proklepneme, ale nejdříve vyslechněme další podezřelé.

Začněme patnáctiletými žáky testovanými v letech 2000 a 2003. Ti se narodili v letech 1984 a 1987, tedy ještě před sametovou revolucí. Připomeňme si tu dobu. V roce 1984 Sovětský svaz oznámil, že bude bojkotovat letní olympijské hry 1984 v Los Angeles a na trh byl uveden první počítač Mac. Většina žen se v socialistickém Československu vdávala a měla děti krátce po dosažení dospělosti a dvě děti byl standard. Revoluce však přinesla velké a rychlé společenské změny. Během několika málo let klesly počty narozených dětí o více než třetinu. Z hlediska demografického šlo o nevídaný pokles.

Především vzdělanější ženy odložily mateřství do budoucna. Narostl proto podíl dětí rodičů s nižším vzděláním. Bylo by s podivem, kdyby se to nepromítlo do nižších výsledků v testech PISA 2009, tedy dětí narozených již v nově vzniklé České republice v roce 1993. Zde si musíme uvědomit, že řadu věcí se děti učí nejen ve škole, ale i mimo ni a tam už vzdělání rodičů hraje roli. A již také zaznělo, že standardem se stalo dítě jedináček. Že se vývoj intelektu u jedináčků liší od sourozenců je poměrně známá věc. Takže i toto mohlo přispět k poklesu v testech PISA.

Další fenomény, které nutně zasáhly více děti narozené v porevolučních letech, bylo masové rozšíření počítačů, internetu a mobilních telefonů do praktického života v poslední dekádě. Přineslo to nejen zcela nové formy zábavy, historické usnadnění přístupu k informacím a kontaktům, ale i nové závislosti a atraktivní alternativy ke škole, domácímu učení a čtení knih. Byl by div, kdyby se tyto fenomény do testované funkční gramotnosti nepromítly. Dnešní děti jistě umí řadu jiných věcí než v minulosti a možná to je na úkor toho, co testuje PISA. Děti dnes sice mají větší problém chápat složitější texty, ale mnoho z nich naopak má díky počítačovým hrám lepší strategické uvažování.

Za vážně podezřelé musíme považovat častější odklady nástupu dětí do školy. Mezi dětmi testovanými v roce 2000 bylo v devátém ročníku jen 48,5 procent chlapců a 39,0 procent dívek. V roce 2009 tyto podíly dosáhly již 52,5 procent a 44,8 procent. V důsledku rozmáhajících se odkladů nástupů do školy tedy rostl podíl testovaných, kteří mají o rok školy méně. Jeden rok školy už něco znamená a byl by div, pokud by se to negativně nepromítalo do výsledků v testech PISA.


Co se dělo ve škole

A teď se konečně vraťme k samotným školám. Za podezřelou je v některých kruzích považována kurikulární reforma, tedy zásadní změna obsahu a způsobu výuky na základních školách. Reforma byla sice odstartována již v roce 2005, ale nabíhala postupně od prvních ročníků prvního a druhého stupně základních škol. Takže se žáků testovaných v letech 2006 a 2009 ještě přímo nedotkla. Někteří experti znalí reálné situace ve školách se však domnívají, že agilní učitelé začali uplatňovat nové vzdělávací přístupy i u vyšších ročníků, včetně těch testovaných v PISA. Zda tomu doopravdy tak bylo a v jaké míře však můžeme jen spekulovat.

Ve skrytu závoje zapomnění vyhmátneme dalšího podezřelého. Je jím zřízení vyšších územně samosprávných celků v roce 2000. V praktické rovině šlo o převod řady pravomocí z ministerstev na krajské samosprávy a obce. Dalo to vzniknout krajské politické reprezentaci, krajské politice a přirozeně i politikaření.

Reforma zásadním způsobem změnila i chod školství. Byly zrušeny okresní školské úřady, což byl nejen jakýsi prostředník mezi ministerstvem a školami, ale zrušen byl i koordinátor, zdroj pedagogického poradenství a dalšího dohledu nad školami a jejich vedením. Ředitelé školy přestali být zaměstnanci školských úřadů a stali se zaměstnanci vlastních škol, které dostaly právní subjektivitu. Hlavním partnerem vedení základních škol se staly obecní úřady velkých i malých měst a politická reprezentace obcí. Z agendy řízení, koordinace a poradenství školám se celkem přirozeně začala vytrácet agenda pedagogická a zůstala jen agenda finanční a personálního obsazení škol. Snížila se intenzita sdílení dobré praxe mezi školami, řediteli a učiteli. Jsou důvody se domnívat, že zřízení vyšších územně samosprávných celků svým nezamýšleným dílem přispělo k poklesu výkonnosti základních škol.


Celý text včetně grafů najdete ZDE.

Jan Sláma: Výchova k vlastenectví a současnost

Ve čtvrtečním „Jak to vidí“ jsem se od pana Neffa dozvěděl o novém přání našeho Ministerstva školství vychovávat mládež k vlastenectví a hrdosti na svou vlast. V podstatě nic nového proti minulosti. I dnešní školní vzdělávací programy na to určitým způsobem pamatují. Tedy nic nového, ale dnes úkol mnohem obtížnější.

Když jsme v minulosti od učitelů požadovali, aby jejich příprava na vyučování obsahovala kromě složky vzdělávací též složku výchovnou, kladli jsme důraz na to, aby právě tato složka vyučovací jednotky byla realizována co nejpřirozeněji a nejpravdivěji. Děti nejsou hloupé a každou lež a pokřivenost velmi rychle prohlédnou.

Tak jako je žádoucí na začátku vyučovací hodiny sdělit dětem, co se mají naučit, oč se ve vyučování jedná a k čemu jim to bude užitečné, tak je naprosto nesmyslné a hloupé sdělovat jim, že budou vychovávány třeba k vlastenectví. Toto podotýkám ne proto, že by to snad chtěl někdo dělat, ale proto, že ve zmiňovaném pořadu zaznělo varování, aby se to nedělalo. Je-li vyučování výchovné, to musí zkušený divák postihnout během několika minut. I když se o tom nemluví!

Zrovna tak je hloupé sdělit žákům, že budou vedeni třeba k dochvilnosti, když sám pan učitel přichází pravidelně do vyučování pozdě. Že mají být vkusně a čistě oblečeni a ejhle: pan vychovávající je ve špinavých a ošoupaných džínách. Tedy výchova začíná příkladem. I pan učitel Igor Hnízdo pravil: „Chci aby děti měly příklad.“ Mimochodem – tato role geniálně ukazuje, jak se dělá výchova.

Tedy vše záleží na učiteli. Učitel musí být přesvědčen o pravdě toho, co říká. Papouškovat něco, co se žádá, a nebýt o tom přesvědčen, nemůže ve výchově přinést nic dobrého. Právě tak zmiňované vlastenectví. Buďme hrdi na to, že jsme Čechy, Moravany a Slezany, jak říká pan Neff. Ale čím tu hrdost podpoříme, odůvodníme? Historicky? Oním Karlem IV.? A co dál? Tím, že jsme po letech života v habsburské říši dokázali využít historických souvislostí a ustavili Československo, abychom si ho pak nechali několika politiky zničit? Co jsme jako občané udělali? Postavili jsme se na odpor, postavili jsme se na odpor německé okupaci? Ne! Jediné, co děláme, je, že nadáváme. Ale buďme hrdi, že jsme Češi, Moravané, Slezané!

Když učíme fyziku, biologii, chemii, češtinu, dějepis atd. nebo odborné předměty na odborných školách, neopomněli jsme vzpomenout našich vynikajících vědců, vynálezců, ale též hudebníků, spisovatelů, básníků, malířů a dalších. K tomu jsme nepotřebovali metodické příručky. K tomu stačí vzdělání a rozhled pedagoga. Učili jsme též o „bílém zlatě“ u nás pěstovaném, o tom, že jsme vyrobili první kostkový cukr. Kde je konec bílému zlatu? Na polích stojí skladiště a satelitní městečka. Cukrovary už neexistují. Učili jsme o kvalitě naší nástrojové oceli. Kladenská Poldina huť už je skansenem. Učili jsme o československých lokomotivách. ČKD byla vytunelována a zlikvidována. A takových příkladů jsou tisíce.

Není to lehké být na sebe hrdý! A co politici? Můžeme být hrdi na ně? Umějí pouze dobře škrtat rozpočty, ale lepší život nepřinášejí. Za Přemyslovců bylo pohraničí osídlováno Němci. Po válce a odsunu znovu osídlováno našimi občany, ale dnes tam tito občané nenalézají práci. Můžeme být hrdi na politiky, kteří si takto představují svoji politickou práci?

V nedávném období měli všichni politici plná ústa pokory. Vzpomínali na ministra první republiky Rašína. Ale že tento státník šel příkladem ve skromnosti (viz Peroutka: Budování státu), v tom už si z něho jaksi příklad brát nehodlají. Mezi našimi současnými politiky postrádáme státníky! Jsou to bohužel jen politici. Leckdo z nás takové lidičky zná osobně. Vnutili se do komunální politiky a tam po nich často nezůstalo nic pozitivního, spíše negativa, která přetrvají řadu desetiletí. Ale obratným manévrováním, často změnou partaje postupují dále a nezřídka se doberou křesla ministra. Co ale od takovýchto chytráků může očekávat společnost? Žijí jen pro svůj prospěch a kariéru. Často nedokáží ani využít daných možností, aby řádně vystudovali nějaký obor nebo se naučili cizí jazyk. Jsou to prostě paraziti.

V debatě „Jak to vidí“ byla zmíněna Francie jako země, která pečuje o své vlastenectví. Ani ta si za války nevedla příliš znamenitě, ale dokázala se vzchopit, zrodila vůdce a navrátila se ke své velikosti. Naši zemi postihla několikrát změna režimu. Co bylo bílé, je pak černé a opět bílé a zase černé. Račte si vybrat! A poučujte o tom mladou generaci. Nejlépe pomocí metodické příručky.

Jako jediné a životaschopné vlastenectví vidím evropanství. Dostalo se nám toho štěstí, že jsme se dožili vzniku Evropské unie. Pravda, není vše jednoduché a mnozí i naši politici její prosperitě příliš nepřejí, i když na druhé straně vstup do EU ohlašují za svou velkou zásluhu. Takovým lidem je třeba se tvrdě postavit a v tom vidím vlastenectví. Buďme hrdi, že jsme Evropané. Odmítněme vychytralou politiku současných vládců, kterým byla EU dobrá, když z ní přicházely peníze nebo když nabízela extremně teplá místečka v Bruselu. Silná Evropa se mnohým nehodí „do krámu“ a řada našich politiků „kope“ právě za tu protistranu. Musíme si uvědomit, že nelze jenom brát, ale když je třeba, i dát. Nelze než obdivovat vytrvalou snahu Německa a i Francie, když se snaží EU udržet a pozdvihnout na vyšší úroveň.

I současné školní vzdělávací programy obsahují oddíly: Jsme Evropané, žijeme v Evropě. Na těch je podle mého soudu třeba začít stavět. V tom vidím výchovu k vlastenectví. Na něčem pozitivním, životaschopném, na něčem, v čem by nová mladá generace mohla hrdě žít, na čem by se mohla sama podílet.

3. 11. 2011 Konference AWŠ

Pořadatel: Asociace waldorfských škol ČR

Téma: Jaký model vzdělávání a školního hodnocení budeme do budoucna preferovat?

Přednášející:

Prof. PhDr. Vladimíra Spilková, CSc.: Výzvy, které přináší osobnostně rozvíjející pojetí vzdělávání pro školu, učitele a vzdělávací politiku

Prof. PhDr. Zdeněk Helus, DrSc.: Spirituální dimenze osobnosti – výzva pro současnou pedagogiku

Prof. PhDr. Karel Rýdl, CSc.: Pedagogika zdviženého prstu na rozcestí...

Prof. PhDr. Tomáš Zdražil: Zdravé a nezdravé vlivy školních činností a prožitků na vývoj žáků

Mgr. Jana Kratochvílová, Ph.D.: Aktivní spoluúčast žáka při hodnocení – zdroj inspirace rozvoje osobnosti žáka a pokládání základů zodpovědnosti za kvalitu svého života.

Prof. PhDr. Hana Lukášová CSc.: Pojetí edukace z hlediska kvality života dětí a školní hodnocení.


Místo a čas konání: Aula Gymnázia Jana Nerudy, Hellichova 3, Praha 1, 9.30–15.00 hodin

Informace: waldorf@seznam.cz, dotazy na 723 539 983

Pozvánka ke stažení ZDE.

Mensa: Logická olympiáda

Celostátní soutěž organizovaná Mensou ČR je založena na logických úlohách, jejichž řešení vyžaduje samostatný a kreativní přístup. Nerozhodují zde naučené znalosti, ale schopnost samostatného uvažování a pohotového rozhodování.

Logická olympiáda je svým pojetím unikátní soutěží, protože se nejedná o znalostní soutěž, ale o soutěž rozvíjející především schopnost samostatného logického uvažování. Je určena dětem a mládeži z celé České republiky. Soutěží se ve třech kategoriích: kategorie A: žáci prvního stupně základních škol (1.–5. třída), kategorie B: žáci druhého stupně základních škol (6. –9. třída a odpovídající ročníky víceletých gymnázií, tj. první dva ročníky u šestiletých gymnázií nebo první čtyři ročníky u osmiletých gymnázií), kategorie C: studenti všech druhů středních škol, v případě víceletých gymnázií poslední 4 ročníky studia.

Soutěž probíhá již od roku 2009. O její úspěšnosti svědčí obrovský zájem škol a dětí. V roce 2010 se jí zúčastnilo téměř 15 000 žáků a studentů z 900 škol z celé České republiky. Do krajských kol konaných ve všech 14 krajích postoupilo 1 365 soutěžících. Nejlepších 200 soutěžících postoupilo z krajů do finále. Finále soutěže se uskutečnilo v prostorách Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Slavnostního zahájení se ujal patron soutěže, poslanec a člen Mensy ČR Petr Tluchoř a celým průběhem finalisty provázel předseda Mensy ČR Tomáš Blumenstein. O průběhu soutěže informovalo množství tištěných i online médií, vybrané fotografie a odkazy na zprávy najdete na www.logickaolympiada.cz v záložce Historie.

V letošním roce záštitu nad soutěží opět převzal člen Mensy a poslanec Parlamentu ČR pan Petr Tluchoř. Do letošního ročníku se do nominačních kol zaregistrovalo 32 300 soutěžících, což je zatím nejvíce v historii soutěže. V nominačním kole soutěžící vyplnili krátký on-line test. Délka testu byla 30 minut (kategorie A, B) nebo 35 minut (kat. C). Nominační kola se v tuto chvíli vyhodnocují a nejlepší řešitelé postoupí do krajských kol, která se budou konat ve všech krajských městech dne 4. 11. 2011. Nejlepší řešitelé krajských kol postoupí do finále, které se bude konat 28. listopadu 2011 v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky.

Krajské kolo celostátní soutěže pro Středočeský kraj a Kraj Praha bude probíhat 4. 11. 2011 v prostorách Mensa gymnázia, o.p.s. na adrese Španielova 1111/19, Praha 6 – Řepy.

Harmonogram kola pro oba kraje:
kategorie A: prezence v 8:15; testy od 8:45 do 10:00.
kategorie B: prezence od 9:45; testy 10:15 do 11:30.
kategorie C: prezence od 11:15; testy od 11:45 do 13:00.

Kromě toho bude v průběhu soutěže probíhat i IQ testování dospělých a prezentace o škole a o Mense.

Kontakt: zastupce@mensagymnazium.cz, tel: 724 141 928.

______________________

O Mense

Mensa byla založena roku 1946 v Oxfordu jako organizace sdružující lidi s IQ mezi horními dvěma procenty populace. Je to mezinárodní nevýdělečné apolitické sdružení nadprůměrně inteligentních lidí bez rozdílu rasy a vyznání. Mensa má přes 100 000 členů ve sto zemích světa.

Mensa ČR nabízí svým 2 000 členům i veřejnosti intelektuální stimulaci prostřednictvím zájmových skupin, místních i celostátních setkání, přednášek, exkurzí. Mensa ČR vydává časopis, je zřizovatelem Mensa gymnázia pro nadané děti, podporuje rozvoj nadaných dětí po celé republice a provádí testování IQ veřejnosti. Pro naši organizaci je podpora rozvoje inteligence dětí jednou z hlavních činností již od samého vzniku tuzemské pobočky: Dětská Mensa, Mensa gymnázium, kluby nadaných dětí, herní kluby, dny plné her, letní pobytové a příměstské campy (zaměřené na rozvoj specifických vloh dětí a mládeže), setkání rodin s nadanými dětmi, diagnostické dny, spolupráce s pedagogicko-psychologickými poradnami a Centrem nadání. Tyto a další aktivity, o kterých se můžete dočíst na webu Mensy, jsou jistě dostatečným důkazem naší dlouhodobé a systematické práce v této oblasti. Soutěž Logická olympiáda je organizována týmem SIG Logická olympiáda (z anglického Special Interest Group), který sdružuje lidi pracující s nadanými dětmi, odborníky z různých oblastí a dobrovolníky, kteří mají o tuto oblast zájem. Ve svém úsilí nejsme sami. Zvyšující se počet spolupracujících škol, státních a samosprávných orgánů i stoupající podpora ze strany komerčních firem a jednotlivců nás utvrzují ve smyslu naší práce.

Jana Hrubá: Podnikatelé se staví proti korupci

25. 10. 2011 uspořádala Slovensko-česká obchodní komora první open space konferenci „Jak se postavit korupci“. Cílem bylo iniciovat občanské hnutí, které odstartuje sérii dalších aktivit v boji proti korupci. Forma, obsah i celé setkání lidí byly velmi zajímavé a inspirující. Třeba v nich i pedagogové najdou nějaké impulsy pro naplnění obsahu klíčových kompetencí…


Na téma „Občanská společnost a budoucnost demokracie“ vystoupil v úvodu akce ekonom Karel Janeček, zakladatel a výkonný ředitel RSJ algorithmic trading, který v letošním roce založil Nadační fond proti korupci.

Bez velkých frází prezentoval na obrázcích několik základních myšlenek:
– Co chceme? Prosperitu a čistotu prostředí, dobré vzdělání pro děti. Ne válku, katastrofy – riziko existuje!
– Osobní zodpovědnost – lidé v Evropě zpohodlněli a příliš spoléhají na stát.
– Nebát se rizika – život sám je riziko.
– Nebát se nového.
– Nepodléhat populismu.
– Nevyžadovat přílišné sociální jistoty – o staré je třeba se postarat, mladí musí spoléhat na sebe.

Velmi otevřeně pojmenoval jevy, které ohrožují nás všechny:
– Korupce je krádež a korupčníci jsou pijavice, které vysávají krev ekonomiky.
– Korupce bere každému z nás 1000 Kč měsíčně (včetně malých dětí). Za 10 let je to 100 000 Kč. Pětičlennou rodinu stojí korupce 5000 Kč měsíčně.
– Velká korupce má drastický dopad – odborníci odhadují, že odčerpává ze státního rozpočtu 100 až 120 miliard ročně. Peníze mizí do daňových rájů.
– Musí se změnit myšlení lidí: vyžadovat naprostou transparentnost rozhodování.
– Není jiná alternativa než osobní odpovědnost a odvaha – odvaha vypálit pijavice.

Hned při prezentaci reagovali na problémy mnozí z asi dvacítky přítomných. Podnikatelé, právníci, starostové, lidé z neziskovek a občanských iniciativ. Aktivní lidé, výrazné osobnosti, zajímavé zkušenosti a příběhy.

Připomínali, žek korupce přerostla do forem ohrožujících demokracii (např. ekotendr). Odhaduje se na 30 % z veřejných zakázek. Problémem zastupitelů je, že často jdou do politiky pro peníze. Starostové, kteří se nepodílejí na krádežích, nezískají pro svou obec nic. Posunují se normy, zdravé hodnoty jsou erodovány. Hrozí rozpad společnosti. Někteří mladí lidé mají sklon k hazardu – jdou do rizika s cizími penězi. Chybí vymahatelnost práva. Chybí neformální lídři – formální lídři mlčí!
 
Debata se dotkla i postojů jednotlivce: Cílem každého člověka je dosáhnout osobní spokojenosti. Korupčníci spokojeni nejsou. Štěstí je žít správným způsobem. Důležitý je osobní rozvoj každého člověka. Výzkumem je možné prokázat, že změní-li se 5,3 % lidí, změní se společnost. Dnes je možné využít technologie sociálních sítí pro rychlý přenos pozitivních informací (zkušenost z Ústí nad Labem – akce „I Love Ústí“ na Facebooku).

Z diskuse vyplynulo několik témat, o kterých se posléze diskutovalo podle zájmu v menších skupinách. Diskutovalo se o motivaci k účasti na konferenci, zda je lepší se spojovat, nebo rozdělovat, o korupci ve státní správě a o projektu o. s. „Podnikáme bez korupce“ s předsedou iniciativy Martinem Hausenblasem.

Témat bylo mnoho, ale čas na diskusi omezený. V závěru se účastníci dohodli, že je třeba odstartovat hnutí zespodu a získat vlivné lidi, aby se přidávali k aktivitě. Poskytovat oporu všem, kteří chtějí něco proti korupci udělat. Uspořádají znovu alespoň dvoudenní open space konferenci, aby bylo dostatek času prodiskutovat možné aktivity. Někteří účastníci deklarovali, co chtějí v této věci udělat hned.


Co je Open space konference?

Ing. Dušan Lanciger, výkonný ředitel Slovensko-České obchodní komory a organizátor akce: „Na konferenci se sedí netradičně v kruhu. V tomto skupinovém brainstormingu se řečníkem a také navrhovatelem témat může stát každý účastník konference. Všechny diskutované návrhy a
nápady se zapisují na tabuli. V případě řešení více problémů se mohou účastníci rozdělit do menších skupin s vlastní agendou. Na závěr akce se všechny vstupy vyhodnotí a dohodnou se konkrétní akční kroky do budoucna.“

Kontakt: dusan.lanciger@scok.cz, www.scok.cz


Nadační fond proti korupci

Z programu: „Korupce je speciální případ krádeže. Veřejný činitel, který přijme úplatek, je zloděj, který rozkrádá veřejné prostředky, tedy naše daně. Zbabělec raději korupci mlčky toleruje a nechce o ničem nic vědět. Odvážný člověk se postaví proti korupci, přičemž riskuje svoje „dobré bydlo“. Finanční i morální podpora odvážlivců upozorňující na významné veřejné kauzy je hlavním bodem programu Nadačního fondu proti korupci.“

Nadační fond proti korupci vznikl jako zcela nezávislá iniciativa lidí, kteří zásadně nesouhlasí s tím, do jaké míry korupční jednání infiltrovalo celou státní správu. Počet dosud zaslaných korupčních podnětů ukazuje, že naše aktivita má ve společnosti silnou odezvu. Aby naše úsilí bylo efektivní, zaměřujeme se teď na velké kauzy, které občanům ušetří co nejvíce peněz. Úspěšnost zlodějů je přitom alarmující: v dnešní době korupčníci ukradnou takový objem finančních prostředků, že každý obyvatel ČR (včetně dětí a důchodců) přichází o 1000 Kč měsíčně.

Aktivity fondu
– Možnost zasílat elektronicky korupční podněty.
– Informace ke kauzám, kterými se fond zabývá, na webu. Snaha o dotažení všech jím zveřejněných kauz do konce tak, aby nedocházelo k jejich zametení „pod koberec“.
– Vypisování grantů na investigativní projekty.
– Vlastní legislativní návrhy v reakci na právě projednávané zákony (nyní návrh novely zákona o veřejných zakázkách týkající se jejich transparentnosti a zavedení tzv. vyloučených osob, které se nemohou veřejných zakázek účastnit, a návrh legislativních opatření týkajících se problematiky listinných akcií na majitele).

„Nebát se a nekrást, nikoliv nakrást si a nebát se!“


Projekt Podnikáme bez korupce

„Spojujeme podnikatele, kteří věří na čisté podnikání a chtějí svým připojením se tento svůj etický přístup veřejně deklarovat.“

Koncem roku 2010 založila skupina podnikatelů občanské sdružení Podnikáme bez korupce. Tato iniciativa se zrodila na akci Fórum majitelů, pořádané Terezou Kalinovou a Martinem Dokoupilem (Blue Strategy). Smyslem této akce bylo setkání a propojení podnikatelů se společnými zájmy a vzájemná pomoc ve společných tématech. Akce se nesla v duchu vědomého byznysu a byla vedena metodou open space – tj. samoregulace témat, se kterými se skupina chce zabývat. A právě open space a samoregulace jsou principy, na nichž stojí i naše iniciativa.“

Tereza Kalinová:
„Pracuji s vědomým businessem. Vědomý business je způsob kvalitního, naplňujícího a smysluplného profesionálního života: Cesta učení se, kreativity, autenticity, odvahy, integrity, radosti a svobody. Uvědomíme-li si svou jedinečnost a nesmírnou hodnotu, začneme vnímat svou práci jako dar, který dáváme tomuto světu. Uvědomíme si, že je jen na nás, jak tuto část svého života prožijeme a co ve svém životě vytvoříme. Vždycky máme volbu a vždycky volíme, ať už vědomě či nikoli, aktivně, či pasivně. Spoluvytvořili jsme každou svoji situaci a můžeme ji tedy svobodně změnit, budeme-li v ní vědomí.“


Z odpovědí na webu projektu

Jde to skutečně bez korupce?

Mediální prostor patří těm, kteří se chovají nezákonně. Převážná většina, která podniká bez korupce, je neviditelná. Ve společnosti je již „energie“ – společenská poptávka po transparentnosti. Téma korupce je mimořádně silné a podnikatelé, kteří se přihlásí či nějak podpoří aktivitu Podnikáme bez korupce, pomohou tomu, že korupční jednání bude komplikovanější.

Máme zákony, ale nedodržují se, korupční kauzy se vyšetřují, ale nikdy se moc nevyšetří, domníváte se, že pozitivní přístup pomůže alespoň někde nastavit vámi chtěné vnímání?

Určitě ano! Máme zákony, ale ty se nedodržují. Jde nám o ozdravění klimatu. Pokud se nastaví klima, aby prospívalo bezkorupčnímu byznysu, bude to příznivé pro celou společnost. Převážná většina takovéto klima vítá. Díky společenským změnám podnikatelé cítí, že jsou spoluodpovědní za prostředí, ve kterém žijí, a chtějí nastavit transparentní systémy. Politici jsou od toho, aby zastupovali zájmy, jejich společenská kontrola bude brzy výrazně vyšší.

Hana Jenčová: Moravskoslezským žákům nejdou jazyky

Ostravská Společnost pro kvalitu školy, o. s., pořádá po proběhnuvším celostátním testování žáků ZŠ a víceletých gymnázií v září, říjnu a listopadu 2011 krajské konference k projektu EU „Diagnostika stavu znalostí a dovedností žáků se zaměřením na jejich rozvoj“.

Konference se uskutečňují pod záštitou místopředsedkyně Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Poslanecké sněmovny PČR Jaroslavy Wenigerové.

Základní školy a víceletá gymnázia mohly zásluhou tohoto projektu ESF nechat prověřit znalosti a dovednosti svých žáků 5. a 9. tříd (a adekvátních ročníků víceletých gymnázií) z českého jazyka, matematiky, cizího jazyka i přírodovědných vzdělávacích oblastí. Školy také získaly přehled o tom, jak si jejich žáci stojí v anonymním porovnání se žáky ostatních škol ČR.

Zjištěné výsledky školám napoví, nejen v čem jsou jejich žáci (a pedagogové) dobří, ale také to, na co by se měli při výuce svých žáků více zaměřit. Výsledky testování žáků 621 škol z celé ČR jsou zajímavé. Celkový průměr výsledků měli nejlepší žáci z Prahy, Moravskoslezský kraj obsadil 12. příčku. Mezi deváťáky svými výsledky v testování zazářili žáci z Vysočiny, pražští klesli o dvě příčky níže a ti moravskoslezští obsadili 13. příčku. Žáci z Prahy v celkových výsledcích excelovali jak v přírodních, tak humanitních vědách. Moravskoslezským žákům jdou z testovaných věd lépe vědy přírodní, přidat by měli ve vědách humanitních.

Samotné konference poskytnou realizátorům projektu cennou zpětnou vazbu k možným dalším úpravám testů podle připomínek pedagogů a učitelé mají možnost diskutovat, přímo se ptát na to, co je zajímá.

Dalším z cílů probíhajících krajských konferencí je podrobný rozbor výsledků testování v konkrétním kraji a také prezentace dalších projektových aktivit. První konference tohoto bloku se již uskutečnila 26. září 2011 v Ostravě, následující pak v Hradci Králové, Zlíně, Brně, Pardubicích, Olomouci, Liberci a Ústí nad Labem. V Karlových Varech byli účastníci konference seznámeni s výsledky testování 18. října 2011, v Plzni 19. října 2011 a v Praze 20. října 2011. Posledními hodnotícími konferencemi budou ty v Českých Budějovicích 1. listopadu 2011 a v Jihlavě 2. listopadu 2011.

Program konferencí se skládá z představení projektu „Diagnostika stavu znalostí a dovedností žáků se zaměřením na jejich rozvoj“ s jeho cíli a výstupy. Dále se účastníci seznámí s testováním základních škol na jaře 2011, a to konkrétně s informacemi, daty a zjištěnými výsledky z testování žáků 5., a 9. tříd ZŠ a žáků víceletých gymnázií.

Účastníci konferencí se dozvědí více také o testování základních škol na jaře 2012 a seznámí se i s metodikou srovnání výsledků testování 2011, 2012. V průběhu konference učitelé obdrží přístupy k výukovým materiálům a testům z letošního kola testování.

Jana Nováčková: Rizika soutěží ve škole

V příspěvku se uvádí 6 rizik soutěží: návyk na vnější motivaci k výkonu, nízká sebeúcta, návyk reagovat soutěživě i v situacích spolupráce a nedostatek dovedností pro tyto situace, riziko pro morální vývoj a vyšší výskyt agresivního chování. To, co se obecně považuje za přínos soutěží (zvýšení výkonu, aktivita, zábava) lze dosáhnout i jinými prostředky – bez rizik, které ze soutěží plynou.


Zdroj: Zpravodaj SKAV č. 2, říjen 2011, str. 5–8

„Používání soutěží ve výuce je v přímém rozporu s rozvíjením klíčových kompetencí. Soutěže jsou přítomné v naší škole ve velké míře a zdá se, že většina učitelů v nich nevidí pro děti žádné větší ohrožení. Nedobré důsledky soutěží se připouštějí spíše v bezprostředních projevech – v emocionální oblasti (stres pro některé děti), v sociální oblasti (někdy hádky, obviňování členů družstva za prohru, podvody). Proto se také učitelé, kteří používají soutěže, obvykle zaměřují na zmírnění těchto dopadů (např. bagatelizují prohry s poukazem na možnost výhry příště), ale o soutěžích samých příliš nepochybují.

Pokud se negativní důsledky něčeho dostaví až za delší čas, bývá někdy těžké je dát do příčinných souvislostí – jejich vysvětlení se často hledá v něčem, co se jako evidentně nesprávný jev vyskytuje časově souběžně. Tak tomu bývá i u soutěží. Jejich okamžité „zisky“ – aktivita, zábava, „vyhecování“ k výkonu – nám mohou zabraňovat, abychom je spojili například s poklesem zájmu o činnosti, které nejsou odměňované, s problematickými vztahy ve třídě, se zvýšením agresivity, s potížemi při pokusech o kooperativní výuku, které se projeví za týdny, měsíce, …“


Soutěž a konkurz

„Pojmem soutěž se označují různé situace. V tomto příspěvku budeme slovem soutěž označovat situaci „nedostatku“ (navozeného uměle), kde dva či více jedinců nebo skupin usiluje o tentýž cíl, ale dosáhnout ho mohou jen někteří. Jejich „osudy“ jsou svázány tak, že výhra jednoho znamená prohru druhého či ostatních (například sportovní utkání), nebo alespoň snižuje jejich šance. Vítězství zde přichází jako sestavení pořadí v dané skupině soutěžících bez ohledu na výkony jiných jinde. Prospěch z vítězství má jen vítěz. Cíl soutěže je jen v ní samé, dále nenásleduje nic (leda další soutěž).

V životě existuje ještě další situace, kterou můžeme označit jako konkurz. Na rozdíl od soutěže jsou dána určitá kritéria, která je třeba splnit, a někdy se stává, že nikdo z uchazečů není vybrán, protože kritéria nesplnil (občas jsou takto regulovány např. umělecké soutěže, kde 1. cena není udělena). Druhý odlišující prvek konkurzu však je, že pro toho, kdo nejlépe splnil kritéria, začíná práce ve prospěch věci, ve prospěch skupiny. Příkladem takové situace je výběr na pozici vedoucího – od jeho kvalit bude záviset osud dalších lidí tím, že byl vybrán, jeho práce začíná – zatímco soutěž výhrou končí. Takovýto charakter má v přírodě třeba i výběr samce v období páření. Poměřování, soupeření není samoúčelné, jako je tomu u soutěží.

Většina učitelů, když hovoří o tom, že soutěžemi připravují děti na život, má na mysli spíše situace konkurzu. Rádi by, aby jejich žáci v životě obstáli, aby byli úspěšní v tom, co jednou budou dělat, aby byli schopni unést úspěch i neúspěch. Úspěch však nemusí mít nutně charakter výhry nad někým, ani neúspěch nemusí být prohrou s někým.

Soutěžemi však můžeme v dětech vytvářet postoje a vést je k chování, které jim nepomohou ani v situacích konkurzu, ani v běžném životě, a které nejsou přínosem ani pro společnost. Můžeme jimi nastartovat trvalou soutěživost, tj. puzení neustále se srovnávat s druhými a snažit se je předčit, dokázat jim, že jsou horší než my sami. To je svým způsobem past na celý život.

Jsme přesvědčeni, že významnou oporou při zvládání životních zátěží a rizik (i situací konkurzu) je vysoká sebeúcta, kterou bychom měli cíleně a systematicky u dětí rozvíjet.


Základní rizika soutěží

Rizika soutěží spočívají především v jejich dlouhodobých důsledcích.

1. Vytvářejí návyk na vnější motivaci k výkonu. Odnaučují děti dělat věci kvůli nim samotným, ale učí je, že jediné důležité je zvítězit, nikoliv dělat věci jak můžeme nejlépe.

2. Učí děti odvozovat pocit vlastní hodnoty hlavně od výkonu, od toho, zda podá lepší či horší výkon než druzí.

3. Budují specifické postoje k druhým lidem – učí je vidět jako soupeře a překážky svého úspěchu, nikoliv jako možné spolupracovníky při vytváření něčeho pozitivního a smysluplného.

4. Jsou velkou překážkou pro osvojení dovedností potřebných ke spolupráci.

5. Tím, že jsou příležitostí k podvodům a podrazům, ohrožují morální vývoj dětí.

6. Ze své podstaty zvyšují agresivitu, a tím zasahují do vztahů, do klimatu třídy.

Podíváme se na tato rizika podrobněji.


Návyk na vnější motivaci k výkonu

Motivy jsou důvody, proč něco děláme. Z vnitřní motivace děláme to, co sami chceme, co nás zajímá, co nás baví.

Z vnitřní motivace však také děláme věci, které nejsou příliš zajímavé nebo příjemné – např. udržování pořádku, překonání únavy a dokončení nutné práce, která nás moc nebaví, dodržení slibu apod. Jsou to ty činnosti (chování), o nichž jsme přesvědčeni, že jsou potřebné a správné, a uděláme je, i když nebude na blízku nikdo, kdo by o tom věděl nebo na nás „dohlížel“.

Z vnější motivace děláme ty činnosti, které bychom jinak nedělali, v nichž nevidíme valný smysl, neuspokojují naše potřeby, ale uděláme je, abychom se vyhnuli nepříjemnostem (vyčítání, vyhrožování, kázání, tresty…) nebo abychom získali odměnu (nebo její varianty – pochvaly, udělování znaků prestiže autoritou). Z vnější motivace děláme něco jen do té doby, dokud trvá hrozba nepříjemností nebo příslib odměny či pochvaly.

Když začneme používat odměny pro činnosti, které byly původně vykonávány z vnitřní motivace, nastává její potlačení až úplné zničení. Odměňovaná činnost již nebude vykonávaná „jen tak“, bude se vázat jen na situace, kdy bude „nastartovaná“ zvnějšku (příslibem odměny, včetně odměny být vítězem v soutěži, nebo tresty). Toto dělá v podstatě i známkování – během několika málo týdnů v 1. třídě se působením včeliček, hvězdiček a jedniček utlumí původní (velmi vysoká) vnitřní motivace dětí k učení.

Čím častěji je dítě vystavováno situacím s vnější motivací, tím větší návyk se na tuto motivaci vytváří. Protože soutěže jsou jednoznačně situací založenou na vnější motivaci, přispívají také k závislosti na vnější motivaci („zadarmo ani kuře nehrabe“)…“


Celý text si můžete přečíst ZDE.

Eva Vondráková: 19. konference Světové rady pro nadané a talentované děti, Praha 8.–12. srpna 2011

V Praze se v druhém srpnovém týdnu odehrála významná a mimořádná událost. Byla jí 19. bienální konference Světové rady pro nadané a talentované děti (WCGT)1, která se konala ve spolupráci se Společností pro talent a nadání (STaN).


Zdroj: E-psychologie, elektronický časopis Českomoravské psychologické společnosti, roč. 5, 2011, č. 2–3, str. 41–44. ISSN 1802-8853.


„…Konference měla osm hlavních témat:
1. Hodnocení, identifikace, charakteristiky nadaných, underachievers (nadaní, kteří nerealizují svůj potenciál);
2. Administrativa na různých úrovních, související s péčí o nadané;
3. Životní zkušenosti nadaných;
4. Školní praxe a efektivní vyučování;
5. Intervence, sociální a emocionální aspekty nadání;
6. Vzdělávání učitelů nadaných dětí;
7. Podpůrné programy pro rodiče nadaných dětí;
8. Tvořivost a různá zaměření nadání.

Celý text zprávy si můžete přečíst ZDE.

Otevřete svoji mysl v NTK! Věda veřejně a bez bariér

Národní technická knihovna (NTK) dá o sobě opět vědět v rámci mezinárodní události Open Access Week (OAW) 24.–30. 10. 2011. Rovněž české vysokoškolské a odborné knihovny, které se k této iniciativě poprvé připojily v loňském roce, nabídnou i letos bohatý program přednášek a seminářů.

Vedle zmíněných vysokoškolských knihoven, knihovny Akademie věd ČR se k OAW 2011 připojuje také Národní technická knihovna (NTK), která ve spolupráci s Ústřední knihovnou ČVUT připravuje odborný seminář "Open Access aneb Open your mind!". Svým programem je seminář zaměřen především na studenty, doktorandy, vědecké pracovníky a ostatní odbornou veřejnost. Cílem je představit možnosti, výhody a praktické využití Open Access (otevřeného přístupu), a to jak v českém, tak i v mezinárodním kontextu.

Open Access, neboli otevřený přístup, je alternativou ke klasickému komerčnímu modelu publikování a šíření kvalitních vědeckých informací pomocí internetu. OA umožňuje efektivnější vědeckou komunikaci, zvyšuje viditelnost prací, citovanost, ulehčuje přístup k informacím a jejich snadnější využití. Tyto a mnohé jiné výhody tak přináší užitek nejen vědcům, ale také studentům a vydavatelům.

Třetí ročník Open Access Week (OAW) proběhne v týdnu od 24. do 30. října 2011.

Semináře v NTK se můžete zúčastnit po registraci dne 26. října 2011 od 9.30 v konferenčním (Ballingově) sále.

Více informací o Open Access Week 2011 naleznete ZDE nebo na stránkách Národní technické knihovny.

Bohumíra Lazarová a kol.: Pozdní sběr. O práci zkušených učitelů

V aktuálním kontextu stárnoucí společnosti se dostávají do centra pozornosti témata spojená se stárnutím pracovní síly. Autorka a její spolupracovníci věnují pozornost profesní skupině učitelů, resp. učitelům nad 50 let věku a jejich pracovnímu životu.


Bohumíra Lazarová a kol.: Pozdní sběr. O práci zkušených učitelů. Brno: Paido, 2011, 158 s. ISBN 978-80-7315-206-2

Nabízejí témata spojená s působením zkušených učitelů v profesi, akcentují některá specifika jejich práce a pracovních vztahů a nabízejí také zamyšlení nad možnými změnami podmínek práce s respektem k potřebám všech věkových skupin učitelů.

V první části publikace jsou prezentovány texty A. Sekota, V. Jůvy, J. Koti, J. Vašutové, J. Lukáše, K. Paulíka, a B. Lazarové zaměřené vždy ke specifickému tématu, které má blízký vztah k problematice starších učitelů a dokresluje kontext jejich práce. Pozornost je věnována stárnoucí pracovní síle obecně, školským demografickým údajům, proměnám učitelství, kariéře učitele, vlivu věku na výkon profese či pracovní spokojenost, otázce mentoringu apod.

Ve druhé části publikace jsou pak shrnuty výsledky výzkumu podporovaného GA ČR a realizovaného v letech 2008–2010, jehož hlavním cílem bylo poznat vybrané aspekty práce zkušených učitelů. Pozornost je věnována pracovnímu sebepojetí starších učitelů, vztahovým proměnám, motivaci a vůli setrvat v profesi a také očekávané podpoře.

Publikace je určena učitelům a vedoucím pracovníkům škol, kteří z ní mohou načerpat celou řadu podnětů pro vedení lidí a pracovních týmů respektující jejich věkové odlišnosti, inspirací však může být pro všechny zájemce o školská témata a zvláště téma učitelství.


Ukázku z knihy najdete ZDE. Knihu si můžete objednat ZDE nebo ZDE.

SKAV: Kam spěje české školství?

Následující text má sloužit jako podklad k debatě v rámci dnešního Kulatého stolu SKAV a EDUin. Chceme diskutovat o obavách z vývoje českého vzdělávacího systému. Proto předkládáme základní teze k diskusi a chceme se bavit o tom, nakolik odpovídají realitě a možnému vývoji.


Současná situace našeho vzdělávacího systému je charakterizována těmito jevy: 
– Chybí soustavná profesionálně vedená debata o tom, jaké by měly být cíle vzdělávání pro jednotlivé úrovně a obory vzdělání.
– Neexistuje Národní program vzdělávání, tedy koncepční „ústava“, která by říkala, co, kdy, jak a v jakých vztazích je v našem vzdělávacím systému třeba nastavit. A to přesto, že existence NPV je zakotvena v zákoně. Naopak se objevují iniciativy, které by chtěly nutnost existence „vzdělávací ústavy“ ze zákona vyškrtnout.
– Nová opatření vzdělávací politiky jsou zaváděna v překotném režimu, který neumožňuje jejich smysluplné využití (např. způsob zavádění standardů pro základní vzdělávání).
– Koncepční kroky jsou často nahrazovány ad hoc opatřeními (zavádění nových předmětů – například etické výchovy), často v rozporu s už přijatými koncepčními materiály (rámcové a školní vzdělávací programy). To vede rozkolísání systému a k znejisťování a frustraci učitelů.
– Zavedení státní maturity v podobě, jež přinesla velmi málo nových informací o vzdělávacím systému a pro kvalitnější školy fakticky znamenala snížení úrovně maturitní zkoušky.
– Plánované zavedení plošného testování po 5. a 9. ročníku bez návrhů, jak předejít negativním důsledkům takových opatření, které se projevily ve většině zemí, jež takové testování zavedly.
– Preferování elitního vzdělávání a elitních škol, rezignace na systémová inkluzivní opatření a metodickou podporu pedagogů pracujících se „slabší“ polovinou žákovské a studentské populace.
– Nesystémové reorganizování a rušení odborných ústavů ministerstva, obsazování vedoucích pozic v nově vzniklých organizacích pracovníky bez odpovídajícího odborného zázemí.


Domníváme se, že zaváděná opatření mají, případně mohou mít tyto důsledky:
– Obrácení směru vývoje zpět k preferování encyklopedických znalostí místo rozvoje kompetencí (zcela v rozporu se světovými trendy).
– Silové kroky ministerstva povedou k faktickému vytvoření „stínového“ kurikula. Rámcové vzdělávací programy a kompetenční učení budou odstaveny na vedlejší kolej a nahrazeny „kurikulem“ odvozeným od plošných testů.
– Zavedení plošných testů a státní maturity povede k další polarizaci žákovské populace a zvýšení selektivity systému. Zvláště pokud současný ministr opravdu realizuje svůj nápad platit školám podle výsledků plošného testování.
– Pokud nezavedeme metodickou podporu učitelů pro co nejvčasnější řešení různých typů obtíží žáků, dále zesílí výchovné a vzdělávací problémy na všech typech škol, zejména však na učilištích a některých odborných školách.
– Důsledky ad hoc opatření se projeví až po letech, kdy ale bude obtížné některá z nich vzít zpátky. Máme na mysli například zavádění výchovy k národnímu sebevědomí, zrušení Národního programu vzdělávání v zákoně, platby školám podle výsledků testů, řízení vzdělávacího systému bez dostatečných informací atd. Těch realizovaných a hrozících opatření je tolik, že opravdu mohou ve svém souhrnu způsobit nevratné narušení systému.
– Silové změny a narušení systému povedou k demotivaci pedagogů i studentů, k výcviku žáků místo jejich rozvoje, výchově „poslušných“ a naopak posilování skupiny agresivně neposlušných žáků. Obáváme se, že tato opatření mohou vést k dalšímu zhoršování znalostí a dovedností našich žáků, ke snížení naší konkurenceschopnosti a v konečném důsledku i k ohrožení demokracie v České republice.


Proto považujeme za důležité:
– Omezit silová řešení, nekoncepční kroky a překotné zavádění nových opatření.
– Vrátit se ke koncepční podobě reformy, vypracovat Národní program vzdělávání, revidovat a aktualizovat rámcové a od nich odvozené školní vzdělávací programy, snažit se získat co nejvíce dat o našem vzdělávacím systému, a to především daleko efektivnějšími výběrovými šetřeními namísto plošného testování.
– Znovu posoudit potřebnost a rizika zaváděného testování v 5. a 9. třídách.
– Přimět politiky i odborné složky ministerstva věnovat soustředěnou pozornost žákům, kteří nedosahují dobrých výsledků. Právě snaha posunout tyto studenty co neblíže průměru může zlepšit naši pozici v mezinárodních šetřeních i ekonomické soutěži.


Video z akce bude zpracováno a posléze umístěno na webu SKAV, rovněž tak i výstup z akce.