Nadace The Kellner FamilyFoundation podpoří 57 studentů na nejlepších univerzitách světa

University of Oxford, University of Cambrige, YaleCollege či Massachusetts Institute of Technology (MIT) – i na takové univerzity zamíří v příštích dnech studenti, kteří získali stipendia v rámci projektu UNIVERZITY, který již šestým rokem organizuje Nadace The Kellner FamilyFoundation. Převážně na zahraničních univerzitách může v novém akademickém roce díky stipendiím Nadace studovat 57 studentů z České republiky.

Z projektu UNIVERZITY poskytuje Nadace stipendia studentům, kteří dosahují výborných akademických výsledků, avšak složité sociální zázemí jim komplikuje přístup ke kvalitnímu vzdělání. Na stipendia z tohoto projektu poskytne letos Nadace The Kellner FamilyFoundation přibližně 11 mil. Kč.

„O stipendium z projektu Univerzity žádá každoročně řádově stovka českých studentů. Každý z nich dosahuje výjimečných studijních výsledků, každý z nich má odhodlání patřit ve zvoleném oboru studia ke špičce. Výběr 16 studentů, kteří byli letos do projektu nově přijati, proto nebyl vůbec snadný,“ uvádí PhDr. Hana Halfarová, ředitelka projektů Univerzity a Open Gate v Nadaci The Kellner FamilyFoundation. Finanční příspěvek nadace ale většinou není jediným zdrojem na pokrytí nákladů spojených se studiem.

„Studenti získají nejen dobré vzdělání, ale i cennou zkušenost se životem v zahraničí. Nejčastěji míří na univerzity ve Velké Británii, USA, Německu, Nizozemí a v dalších zemích; někteří pokračují ve studiu v České republice,“ dodává Hana Halfarová. Velmi různé jsou i zvolené obory studií. Studenti volí matematiku a fyziku, chemii, ekonomii a právo, žurnalistiku, politologii, ale i umělecké obory, například grafiku či hru na hudební nástroj.

Podrobnější informace o projektu si můžete přečíst ZDE.

Jana Hrubá: Jak překročit bariéry

Nejzajímavější je vždycky setkat se s mladými absolventy studia v zahraničí. Jsou nějací jiní. Jsou otevření, umí promluvit, zaujmout, je vidět, že měli tu správnou dávku talentu, zvědavosti, odvahy, nadšení a vytrvalosti a že svůj krok do světa zvládli. Mluvím o stipendistech v programu Scholarship Nadace Zdeňka Bakaly.

Nadace poskytuje stipendia už pět let. Zájem je velký – letos je to 272 uchazečů, stipendium dostane po pečlivém výběru patnáct až dvacet mladých lidí ze středních i vysokých škol.

„Naším cílem je podpořit uchazeče ve studiích na takové univerzitě, která jim z pohledu jejich vlastních akademických potřeb poskytne ten nejlepší prostor pro další osobní a akademický růst. Takové možnosti nabízí právě špičkové univerzity především z USA a Velké Británie. Studium na nich je však nejen akademicky, ale i finančně velmi náročné a pro většinu českých studentů zůstává proto i přes jejich skvělé studijní výsledky nedostupné. Dáváme těmto studentů možnost nevolit z finančních důvodů kompromis,“ uvádí se v informačních materiálech nadace.

Podrobnosti najdete ZDE.

Martin Bernát a Karolína Křelinová, s kterými jsme měli letos možnost se setkat na tiskové konferenci, tuhle šanci dostali. Vrátili se po sedmi letech studia v zahraničí a nyní působí v ČR. Mají už za sebou spoustu pracovních zkušeností a kontaktů. Jejich volba zaměření se vyvíjela postupně, jak se rozšiřoval jejich obzor. „Kdo chce něčeho dosáhnout, dokáže to,“ říká Martin.

Na otázku, jaké bariéry mohou způsobovat, že se mladí lidé do zahraničí příliš nehrnou, odpověděla Karolína: „Mohou být finanční (s tím nám pomohla nadace), ale i malé sebevědomí, nedostatek podpory, obava odpoutat se od rodiny.“ Sama odešla už po druhém ročníku gymnázia. O potřebě znalosti jazyka řekla: „Nebyl to problém. Za půl roku se člověk chytne – musí.“


Co si studenti myslí o vzdělávání a politice v ČR

Součástí tiskové konference Nadace Zdeňka Bakaly byla již podruhé prezentace výzkumu společnosti Datank provedeného mezi uchazeči o stipendium. I když je vzorek specifický a poměrně malý (letos 134 respondentů), výsledky jsou zajímavé.

Při hodnocení úrovně vzdělávání převládá nespokojenost nad spokojeností v poměru 58 (loni 55) ku 42 %. Za zásadní slabinu českého vzdělávacího systému je považován důraz na memorování a absence rozvíjení kritického myšlení (46 % respondentů), dále odtrženost vzdělávání od praxe a nekvalitní či málo motivovaní učitelé. Na špatné vybavení škol si studenti nestěžují.

Další otázky byly zadány v souvislosti s výročím 25 let od Sametové revoluce. Kvalitu života v ČR hodnotí 96 % mladých lidí jako lepší než u generace svých rodičů. Politický systém před rokem 1989 vnímá 78 % jako rozhodně špatný, dalších 16 % jako spíše špatný. Současný politický systém je hodnocen většinově pozitivně, i když má určité rezervy. S politickou kulturou jsou však respondenti značně nespokojeni. Vadí jim vysoká míra korupce, nízká volební účast, negativně hodnotili vymahatelnost práva, nezávislost justice a ekonomický růst.

Podrobné výsledky výzkumu najdete ZDE.

Zajímavé loňské výsledky najdete ZDE.

Desatero pro rodiče dětí předškolního věku

Vstup do první třídy základní školy představuje pro dítě velkou životní změnu. Mění se role dítěte, prostředí, dospělí i vrstevníci, denní program, náplň činnosti, nároky i požadavky. Aby dítě mohlo zvládnout tuto náročnou situaci bez vážnějších problémů, mělo by být nejen dostatečně vývojové a sociálně zralé, ale také dobře připravené.

Připomeňme si materiál publikovaný ZDE.

V rámci příprav materiálu Konkretizované očekávané výstupy RVP PV vzešel, na základě četných dotazů rodičů, také návrh materiálu popisující základní požadavky pro děti předškolního věku, který by mohli využít rodiče.

Materiál nabízí rodičům dětí předškolního věku základní informace toho, co by mělo jejich dítě zvládnout před vstupem do základní školy. Jsou zde zachyceny jak výchovné, tak vzdělávací předpoklady. Je třeba mít ale na zřeteli, že zrání dítěte je nerovnoměrné, že každé dítě nemusí všech parametrů dosáhnout, ale může se k nim přiblížit.

Přehled základních dovedností propojuje a sjednocuje cíle rodiny a školy. Proto je velmi důležitá spolupráce rodiny a školy, která se podílí na vzdělávání dítěte.


1. Dítě by mělo být dostatečně fyzicky a pohybově vyspělé, vědomě ovládat své tělo, být samostatné v sebeobsluze

Dítě splňuje tento požadavek, jestliže:

– pohybuje se koordinovaně, je přiměřeně obratné a zdatné (např. hází a chytá míč, udrží rovnováhu na jedné noze, běhá, skáče, v běžném prostředí se pohybuje bezpečně)

– svlékne se, oblékne i obuje (zapne a rozepne zip i malé knoflíky, zaváže si tkaničky, oblékne si čepici, rukavice)

– je samostatné při jídle (používá správně příbor, nalije si nápoj, stoluje čistě, požívá ubrousek)

– zvládá samostatně osobní hygienu (používá kapesník, umí se vysmrkat, umyje a osuší si ruce, použije toaletní papír, použije splachovací zařízení, uklidí po sobě)

– zvládá drobné úklidové práce (posbírá a uklidí předměty a pomůcky na určené místo, připraví další pomůcky, srovná hračky)

– postará se o své věci (udržuje v nich pořádek)


2. Dítě by mělo být relativně citově samostatné a schopné kontrolovat a řídit své chování

Dítě splňuje tento požadavek, jestliže:

– zvládá odloučení od rodičů

– vystupuje samostatně, má svůj názor, vyjadřuje souhlas i nesouhlas

– projevuje se jako emočně stálé, bez výrazných výkyvů v náladách

– ovládá se a kontroluje (reaguje přiměřeně na drobný neúspěch, dovede odložit přání na pozdější dobu, dovede se přizpůsobit konkrétní činnosti či situaci)

– je si vědomé zodpovědnosti za své chování

– dodržuje dohodnutá pravidla


3. Dítě by mělo zvládat přiměřené jazykové,řečové a komunikativní dovednosti

Dítě splňuje tento požadavek, jestliže:

– vyslovuje správně všechny hlásky (i sykavky, rotacismy, měkčení)

– mluví ve větách, dovede vyprávět příběh, popsat situaci apod.

– mluví většinou gramaticky správně (tj. užívá správně rodu, čísla, času, tvarů, slov, předložek aj.)

– rozumí většině slov a výrazů běžně užívaných v jeho prostředí

– má přiměřenou slovní zásobu, umí pojmenovat většinu toho, čím je obklopeno

– přirozeně a srozumitelně hovoří s dětmi i dospělými, vede rozhovor, a respektuje jeho pravidla

– pokouší se napsat hůlkovým písmem své jméno (označí si výkres značkou nebo písmenem)

– používá přirozeně neverbální komunikaci (gesta, mimiku, řeč těla, aj.)

– spolupracuje ve skupině


4. Dítě by mělo zvládat koordinaci ruky a oka, jemnou motoriku, pravolevou orientaci

Dítě splňuje tento požadavek, jestliže:

– je zručné při zacházení s předměty denní potřeby, hračkami, pomůckami a nástroji (pracuje se stavebnicemi, modeluje, stříhá, kreslí, maluje, skládá papír, vytrhává, nalepuje, správně otáčí listy v knize apod.)

– zvládá činnosti s drobnějšími předměty (korálky, drobné stavební prvky apod.)

– tužku drží správně, tj. dvěma prsty třetí podložený, s uvolněným zápěstím

– vede stopu tužky, tahy jsou při kreslení plynulé, (obkresluje, vybarvuje, v kresbě přibývají detaily i vyjádření pohybu)

– umí napodobit základní geometrické obrazce (čtverec, kruh, trojúhelník, obdélník), různé tvary, (popř. písmena)

– rozlišuje pravou a levou stranu, pravou i levou ruku (může chybovat)

– řadí zpravidla prvky zleva doprava

– používá pravou či levou ruku při kreslení či v jiných činnostech, kde se preference ruky uplatňuje (je zpravidla zřejmé, zda je dítě pravák či levák)


5. Dítě by mělo být schopné rozlišovat zrakové a sluchové vjemy

Dítě splňuje tento požadavek, jestliže:

– rozlišuje a porovnává podstatné znaky a vlastnosti předmětů (barvy, velikost, tvary, materiál, figuru a pozadí), nachází jejich společné a rozdílné znaky

– složí slovo z několika slyšených slabik a obrázek z několika tvarů

– rozlišuje zvuky (běžných předmětů a akustických situací i zvuky jednoduchých hudebních nástrojů)

– rozpozná rozdíly mezi hláskami (měkké a tvrdé, krátké a dlouhé)

– sluchově rozloží slovo na slabiky (vytleskává slabiky ve slově)

– najde rozdíly na dvou obrazcích, doplní detaily

– rozlišuje jednoduché obrazné symboly a značky i jednoduché symboly a znaky s abstraktní podobou (písmena, číslice, základní dopravní značky, piktogramy)

– postřehne změny ve svém okolí, na obrázku (co je nového, co chybí)

– reaguje správně na světelné a akustické signály


6. Dítě by mělo zvládat jednoduché logické a myšlenkové operace a orientovat se v elementárních matematických pojmech

Dítě splňuje tento požadavek, jestliže:

– má představu o čísle (ukazuje na prstech či předmětech počet, počítá na prstech, umí počítat po jedné, chápe, že číslovka vyjadřuje počet)

– orientuje se v elementárních počtech (vyjmenuje číselnou řadu a spočítá počet prvků minimálně v rozsahu do pěti (deseti)

– porovnává počet dvou málopočetných souborů, tj. v rozsahu do pěti prvků (pozná rozdíl a určí o kolik je jeden větší či menší)

– rozpozná základní geometrické tvary (kruh, čtverec, trojúhelník atd.)

– rozlišuje a porovnává vlastnosti předmětů

– třídí, seskupuje a přiřazuje předměty dle daného kritéria (korálky do skupin podle barvy, tvaru, velikosti)

– přemýšlí, vede jednoduché úvahy, komentuje, co dělá („přemýšlí nahlas“)

– chápe jednoduché vztahy a souvislosti, řeší jednoduché problémy a situace, slovní příklady, úlohy, hádanky, rébusy, labyrinty

– rozumí časoprostorovým pojmům (např. nad, pod, dole, nahoře, uvnitř a vně, dříve, později, včera, dnes), pojmům označujícím velikost, hmotnost (např. dlouhý, krátký, malý, velký, těžký, lehký)


7. Dítě by mělo mít dostatečně rozvinutou záměrnou pozornost a schopnost záměrně si zapamatovat a vědomě se učit

Dítě splňuje tento požadavek, jestliže:

– soustředí pozornost na činnosti po určitou dobu (cca 10–15 min.)

– „nechá“ se získat pro záměrné učení (dokáže se soustředit i na ty činnosti, které nejsou pro něj aktuálně zajímavé)

– záměrně si zapamatuje, co prožilo, vidělo, slyšelo, je schopno si toto po přiměřené době vybavit a reprodukovat, částečně i zhodnotit

– pamatuje si říkadla, básničky, písničky

– přijme úkol či povinnost, zadaným činnostem se věnuje soustředěně, neodbíhá k jiným, dokáže vyvinout úsilí a dokončit je

– postupuje podle pokynů

– pracuje samostatně


8. Dítě by mělo být přiměřeně sociálně samostatné a zároveň sociálně vnímavé, schopné soužití s vrstevníky ve skupině

Dítě splňuje tento požadavek, jestliže:

– uplatňuje základní společenská pravidla (zdraví, umí požádat, poděkovat, omluvit se)

– navazuje kontakty s dítětem i dospělými, komunikuje s nimi zpravidla bez problémů, s dětmi, ke kterým pociťuje náklonnost, se kamarádí

– nebojí se odloučit na určitou dobu od svých blízkých

– je ve hře partnerem (vyhledává partnera pro hru, v zájmu hry se domlouvá, rozděluje a mění si role)

– zapojí se do práce ve skupině, při společných činnostech spolupracuje, přizpůsobuje se názorům a rozhodnutí skupiny

– vyjednává a dohodne se, vyslovuje a obhajuje svůj názor

– ve skupině (v rodině) dodržuje daná a pochopená pravidla, pokud jsou dány pokyny, je srozuměno se jimi řídit

– k ostatním dětem se chová přátelsky, citlivě a ohleduplně (dělí se o hračky, pomůcky, pamlsky, rozdělí si úlohy, všímá si, co si druhý přeje)

– je schopno brát ohled na druhé (dokáže se dohodnout, počkat, vystřídat se, pomoci mladším)


9. Dítě by mělo vnímat kulturní podněty a projevovat tvořivost

Dítě splňuje tento požadavek, jestliže:

– pozorně poslouchá či sleduje se zájmem literární, filmové, dramatické či hudební představení

– zaujme je výstava obrázků, loutek, fotografii, návštěva zoologické či botanické zahrady, statku, farmy apod.

– je schopno se zúčastnit dětských kulturních programů, zábavných akcí, slavností, sportovních akcí

– svoje zážitky komentuje, vypráví, co vidělo, slyšelo, dokáže říci, co bylo zajímavé, co jej zaujalo, co bylo správné, co ne

– zajímá se o knihy, zná mnoho pohádek a příběhů, má své oblíbené hrdiny

– zná celou řadu písní, básní a říkadel

– zpívá jednoduché písně, rozlišuje a dodržuje rytmus (např. vytleskat, na bubínku)

– vytváří, modeluje, kreslí, maluje, stříhá, lepí, vytrhává, sestavuje, vyrábí

– hraje tvořivé a námětové hry (např. na školu, na rodinu, na cestování, na lékaře), dokáže hrát krátkou divadelní roli


10. Dítě by se mělo orientovat ve svém prostředí, v okolním světě i v praktickém životě

Dítě splňuje tento požadavek, jestliže:

– vyzná se ve svém prostředí (doma, ve škole), spolehlivě se orientuje v blízkém okolí (ví, kde bydlí, kam chodí do školky, kde jsou obchody, hřiště, kam se obrátit když je v nouzi apod.)

– zvládá běžné praktické činnosti a situace, s nimiž se pravidelně setkává (např.dovede vyřídit drobný vzkaz, nakoupit a zaplatit v obchodě, říci si o to, co potřebuje, ptá se na to, čemu nerozumí, umí telefonovat, dbá o pořádek a čistotu, samostatně se obslouží, zvládá drobné úklidové práce, je schopno se starat o rostliny či drobná domácí zvířata)

– ví, jak se má chovat (např. doma, v mateřské škole, na veřejnosti, u lékaře, v divadle, v obchodě, na chodníku, na ulici, při setkání s cizími a neznámými lidmi) a snaží se to dodržovat

– má poznatky ze světa přírody živé i neživé, lidí, kultury, techniky v rozsahu jeho praktických zkušeností (např. orientuje se v tělesném schématu, umí pojmenovat jeho části i některé orgány, rozlišuje pohlaví, ví, kdo jsou členové rodiny a čím se zabývají, rozlišuje různá povolání, pomůcky, nástroje, ví, k čemu jsou peníze, zná jména některých rostlin, stromů, zvířat a dalších živých tvorů, orientuje se v dopravních prostředcích, zná některé technické přístroje), rozumí běžným okolnostem, dějům, jevům, situacím, s nimiž se bezprostředně setkává (např. počasí a jeho změny, proměny ročních období, látky a jejich vlastnosti, cestování, životní prostředí a jeho ochrana, nakládání s odpady)

– přiměřeným způsobem se zapojí do péče o potřebné

– má poznatky o širším prostředí, např. o naší zemi (města, hory, řeky, jazyk, kultura), o existenci jiných zemí a národů, má nahodilé a útržkovité poznatky o rozmanitosti světa jeho řádu (o světadílech, planetě Zemi, vesmíru)

– chová se přiměřeně a bezpečně ve školním i domácím prostředí i na veřejnosti (na ulici, na hřišti, v obchodě, u lékaře), uvědomuje si možná nebezpečí (odhadne nebezpečnou situaci, je opatrné, neriskuje), zná a zpravidla dodržuje základní pravidla chování na ulici (dává pozor při přecházení, rozumí světelné signalizaci)

– zná faktory poškozující zdraví (kouření)

– uvědomuje si rizikové a nevhodné projevy chování, např. šikana, násilí.

Věra Zezuláková: Seznamovací pobyt žáků nastupujících 1. ročníků

Seznamovací pobyt umožňuje žákům nastupujících 1. ročníků seznámit se se svými spolužáky, s třídním učitelem, s výchovnou poradkyní, se školní psycholožkou a u ubytovaných na domově mládeže s vychovatelkou. Žáci se také částečně seznámí s pravidly, která platí ve škole a na domově mládeže.

Tím je jim ulehčen přechod do neznámého prostředí. U žáků jsou rozvíjeny jejich sociální kompetence, kompetence k řešení problémů, komunikační dovednosti, jsou vedeni ke spolupráci a zodpovědnosti za sebe i za skupinu.

Seznamovacího pobytu se účastní všechny třídy nastupujících prvních ročníků, z každé třídy se až na výjimky účastní všichni žáci. Tito žáci se vzájemně většinou neznají. Třídy pracují samostatně. Při aktivitách, které vykonávají, pracují žáci buď jako celá třída nebo ve skupinkách, které se mění tak, aby se žáci co nejvíce vzájemně poznali.

Pro realizaci seznamovacího pobytu je nutné, aby jel se třídou třídní učitel. Dále zde se pobytu účastní školní psycholog, výchovný poradce a vychovatelka.

Je nezbytně nutné, aby se všichni tito pracovníci předem důkladně seznámili s programem pobytu a především s jednotlivými aktivitami, které budou během pobytu se žáky vykonávat. Již před pobytem si připravují vše potřebné pro úspěšnou realizaci...

Popis celého seznamovacího programu Střední školy hotelové a služeb Kroměříž najdete ZDE.

Jana Hrubá: DOKUMENTY 36. Vznikl klub Přátel angažovaného učení (PAU)

Po prázdninové přestávce pokračujeme v našem cyklu DOKUMENTY. Začínáme optimisticky – založením PAU. Čtěte pozorně, možná si leccos připomenete ve srovnání s dnešním stavem.

Jak už popsal v minulém dílu Standa Červenka, v únoru 1992 vznikl klub Přátel angažovaného učení. Jeho východiska vysvětlil rovněž v již zmíněném článku:

„…Pro případné potenciální členy si dovolím v několika poznámkách nastínit zaměření klubu PAU a současně se pokusím o vysvětlení několika zásadních pojmů.

Nejprve se pokusme zodpovědět otázku, jak se v souvislosti s informační explozí změnil obsah vzdělání, a zejména, jak se ve vztahu k vědeckotechnickému pokroku a rozvoji demokratických procesů ve společnosti změnil například způsob výuky z hlediska metod a organizačních forem vyučování. Obávám se, že odpověď by nebyla příliš povzbudivá. Cílevědomé úsilí minulosti o tzv. jednotnou školu vyústilo ve vytvoření jednotného žáka a také, což je nejhorší, v jednotného učitele. Školská práce je v podstatě založena na systému trestů, převažuje imperativní atmosféra namísto atmosféry tvořivé, školská nuda místo radosti z poznání. Předkládáním hotových a pokud možno neměnných poznatků, nerespektováním žáka jako osobnosti, cílevědomou likvidací žákovské spolupráce a dalšími přístupy jsme potlačili samostatnost a logické myšlení a zejména pak ochotu dětí angažovat se pro dobrou práci ve škole. Soustředěním se nikoliv na žákův dobrý výkon,ale na jeho chybu se nám podařilo přenést systém trestů i do hodnocení prospěchu.

Výše popisované skutečnost není charakteristická pro všechny naše školy a všechny pracovníky školských zařízení, ale jsem přesvědčen, že se vyskytuje na mnoha místech a velice často. Je skutečně naprostou nutností, aby k pozitivním změnám nedocházelo jen v ojedinělých případech, ale aby k výraznému zlepšení došlo především ve školách státních, kam chodí a jistě chodit bude většina dětí. A kde jinde hledat výborné pedagogy a výborné žáky? Klub PAU si za jeden z cílů klade právě objevit a pro dobrou věc získat jak učitele, tak žáky. Jsme přesvědčeni, že v našich učitelích a zejména v našich žácích doslova dřímá obrovský, ale současně nevyužitý potenciál.

Za dobu své pedagogické praxe jsem zažil nejeden pokus o transformaci školství. Za jeden z hlavních nedostatků předchozích reformních snah považuji to, že se tyto záměry soustředily pouze na reformu vnější, tedy na změny v délce povinné školní docházky, zařazení některých a vypuštění jiných předmětů, změny osnov a tematických plánů, délku studijní doby různých typů škol a pod. Prakticky vůbec nebyl pro realizaci školské politiky získán ten, kdo jediný mohl skutečně zásadně přispět k radikálnímu zlepšení situace – řadový učitel.

Skutečně pozitivních změn můžeme docílit jen pomocí vnitřní školské reformy, tedy reformy, která proběhne na úrovni řadového učitele, a zejména pak reformy, která prostřednictvím změn v práci, myšlení a postojích učitele se odehraje na úrovni každého jednoho žáka a způsobí změnu i v jeho práci, myšlení a postojích. Změnu neuvědomělou, ale o to více neformální. A tedy i účinnou!

Přitom se pochopitelně kvalitativně změní také vzájemný vztah učitel – žák. Místo vztahu nadřízeného a podřízeného nastupuje vztah spolupracovníků, které spojuje společný cíl. Tím ovšem musí zákonitě dojít i ke změně celkového postoje žáka ke školní práci a ke škole jako takové.

Takto pojatá reforma nevyžaduje žádné zvláštní náklady, je možno ji uskutečňovat se stávajícím vybavením a, což považuji za nejpozitivnější, je možno ji uskutečňovat ihned, právě v tomto okamžiku. Bez čekání na předpisy, nařízení či metodické návody shora. Můžeme plně využít všech našich nápadů a svobodného rozhodování s tím, že jsme zodpovědni jen a jen vlastnímu svědomí.

Angažované učení je jedním, dle mého však vysoce efektivním prostředkem případné úspěšnosti této vnitřní reformy, a tedy jedním z možných způsobů řešení našich problémů.

Angažované učení je jakýsi typ rozvíjejícího vyučování. Jde o stav, kdy žák sám má potřebu poznávat, učit se, a tedy i vzdělávat. Vše na základě dobrovolnosti s eliminací jakéhokoliv donucení nebo jiného způsobu negativní motivace. Naopak, jde tu o silný akcent pozitivní vnitřní motivace, kdy žák se skutečně z vlastní vůle chce angažovat pro splnění určitých cílů. Chce se tedy angažovat pro dobrou práci ve škole. V takovém případě a při tomto způsobu práce je nejen zbytečné žáka známkovat, ve svém důsledku jsou v angažovaném učení zkoušky, písemné práce a klasifikace škodlivé. Současně platné školské předpisy dosud výuku bez známek neumožňují, v každém případě se však příznivci angažovaného učení snaží o potlačení zvulgarizované funkce školských známek a jejich nahrazení slovním pozitivním hodnocením.

Za rozhodující aspekt tohoto způsobu práce považuji ne to, že žák získá určité kvantum informací, ale to, že chce sám další informace získávat, a tedy se dalším poznáváním učit. Do popředí tedy výrazně vystupuje zejména formativní charakter angažovaného učení.

Pro nedostatek prostoru se nemohu dále zabývat aplikací angažovaného učení v každodenní práci pedagogů, ani jeho jednotlivými principy. Všechny potřebné informace se každý zájemce dozví na našem dalším setkání, jehož termín včas oznámíme.“

Součástí článku byly i Stanovy klubu Přátel angažovaného učení (můžete si přečíst ZDE).

Zdroj: Červenka, Stanislav: Klub Přátel angažovaného učení. Učitelský list č. 4/1992, str. 2


Učitelský list se po vzájemné dohodě stal informační tiskovinou členů PAU a začal uveřejňovat jejich názory, zkušenosti, pozvánky na setkání a další informace.

23. května 1992 se konalo druhé setkání klubu PAU opět v Muzeu J. A. Komenského v Praze. Dojmy jsou zachyceny v článku Klíčení:

„Přijelo hodně přes stovku z 300 členů klubu. Přijeli i ze Slovenska, nikoliv však z MŠMT. Škoda! Atmosféra je tu díky skvělému moderátorovi Standovi Červenkovi neformální, kamarádská, srdečná a veselá. Všichni si tykají, všichni se navzájem poslouchají. Ve vzduch je cítit společné zaujetí. Názory jsou různé, ale cíl jeden: „Vrátit škole smysl“.

Všichni vlastně mluví o jednom – chtějí, aby se žák stal jejich skutečným partnerem, spolutvůrcem vyučování. Chtějí ho vést k tvořivému myšlení, ke schopnosti pracovat v týmu, ke správnému sebehodnocení. Rádi by se zbavili klasifikace a nahradili ji slovním hodnocením. Tryskají nápady, příklady, myšlenky. Vyměňují se materiály a informace. Často je citována Úmluva o právech dítěte – měla by se ve školství stát základem, ze kterého vše vychází. Ve stejném duchu hovoří i zástupci rodičů, které jsme rádi mezi sebou uvítali.

Ale zazní i jiná tónina – smutek z hodin viděných inspekcí, z hodin poctivých kantorů, kteří nic jiného nepoznali. Z pasivity žáků. Z narážení na nezájem nebo nevraživost kolegů a nepochopení vedení školy. Ozývá se varování před konzervací stavu našeho školství. Volá se po osvětě.

A přece – je jasné, že proces probouzení neodvratně začal. Každý k němu potřebuje jinak dlouhý čas. Nařídit shora to nelze. Klub PAU může udělat velice mnoho. Nakazit, infikovat své kolegy tím krásným hledačstvím.

Nakonec jsme viděli kazetu o podobných systémech v americkém školství. Uvolněnost, žádný strach a stres, přátelství mezi žáky a učiteli, tvořivost, radost z poznávání, barevnost a neformálnost prostředí. Světýlka v očích černých i bílých dětí.

Přála bych vám zažít tohle setkání. Nikdo nemyslel na oběd, na to, že je venku slunečná sobota. Najednou bylo pozdní odpoledne. Na shledanou příště, kamarádi a kamarádky!“

Zdroj: Hrubá, Jana: Klíčení. Učitelský list 5/1992, str. 2


V bohaté diskusi (podle mého záznamu) tehdy zazněly hlasy Jaroslava Kotala, Miluše Havlínové, Markéty Dvořákové, Zdeňky Mezihorákové, Petra Friebla, Jitky Kašové, Květy Taubenhanslové, Tomáše Houšky, Vlaďky Spilkové, Petra Musila, Tomáše Jurčíka, Ondřeje Hausenblase, Pavly Polechové, Michala Vybírala, Františka Tichého, Oldřicha Suchoradského, Marty Brumovské a dalších kolegů, kteří se začali v klubu PAU pravidelně setkávat. Do prvního výkonného výboru byli zvoleni: Vladimíra Spilková, Jaroslav Kotal a Stanislav Červenka.

Jak tehdy napsala novinářka Agáta Pilátová na závěr svého článku Komenský to jistil: „Byl to báječný mítink. Účastníci budou docela určitě volit neklid, nepohodlí a rizika nových cest.“


Další díly seriálu najdete ZDE.

Novinky Pedagogické knihovny J. A. Komenského za červenec 2014

Podívejte se, co zajímavého přibylo v Pedagogické knihovně J. A. Komenského v měsíci červenci.


Novinky Pedagogické knihovny J. A. Komenského za červenec 2014

Sukova knihovna (literatura pro děti a mládež):
první čtení
první stupeň ZŠ
druhý stupeň ZŠ
naučná literatura

Články:
z českých časopisů
ze zahraničních časopisů

Program Pomáhej 2014

ČSOB, ERA a Nadace VIA vyhlašují druhý ročník programu Pomáhej, zaměřeného na rozvoj filantropických aktivit dětí a mládeže, kladoucí důraz na vlastní iniciativu, kreativitu a dobrovolnickou práci.

Víte o někom, kdo potřebuje vaši pomoc? Máte zajímavý nápad, jak vybrat peníze pro dobrou věc? Rádi vás podpoříme. Přihlaste se do programu Pomáhej a nechte si zdvojnásobit sumu darů, které vyberete a odešlete vybranému příjemci. Na závěr můžete získat navíc i třicet tisíc pro dobrou věc.


O programu Pomáhej

Cílem programu Pomáhej je podpořit neformální skupiny odvážných a kreativních dětí, které sbírají finanční prostředky pro dobrou věc.

Do programu se mohou přihlásit neformální skupiny, které by v nadcházejícím školním roce rády uspořádaly benefiční akci. Samy si předem zvolí příjemce, v jehož prospěch budou benefici pořádat. Po realizaci akce odevzdají závěrečnou zprávu, podléhající schválení pracovníků Nadace VIA. Součástí zprávy je i přehled získaných darů. V případně schválení závěrečné zprávy budou zvolenému příjemci zaslány Nadací VIA prostředky odpovídající částce zaslané zvolenému příjemci realizátory projektu (pokud tedy zašlou 1000 korun, Nadace VIA zašle 1000 korun).

26 vybraných projektů získá od Nadace VIA a společností ČSOB a ERA podporu 1 500 korun na realizaci benefiční akce a zdvojnásobení získaných darů až do výše 7 000 korun. Na tři nejlepší projekty čeká finanční bonus 30 000 Kč.

Celkem je k rozdělení určeno až 321 000 korun.


Kdo může žádat o podporu v rámci Pomáhej?

Žádat mohou skupiny dětí a mladých lidí ve věku od 7 do 26 let, které pro svůj projekt získají neformálního garanta – některého z rodičů, blízkých, pracovníků školy, domu dětí a mládeže, zájmového kroužku, skautského oddílu apod. Garantem může být i kterýkoli člen skupiny starší 18 let.


Co a koho lze podpořit

Náplní podpořených projektů mohou být např.: benefiční běhy, sportovní zápasy, bazary, aukce, divadelní představení…

Příjemcem sbíraných darů mohou být české nevládní neziskové organizace, dále účelová zařízení církví, příspěvkové organizace a fyzické osoby v obtížné životní situaci.


Důležité termíny

Uzávěrka pro příjem žádostí je pátek 10. října 2014.

Hodnotící komise ohodnotí všechny přihlášené projekty a 26 z nich vybere k podpoře; výsledky se uchazeči dozvědí do konce října 2014.

V pátek 14. listopadu 2014 proběhne seminář pro zástupce projektů přijatých do programu, zaměřený na řízení projektu se skupinou mladých lidí.

Realizace projektů bude probíhat od listopadu 2014 do května 2015.

Ve druhé polovině června 2015 proběhne závěrečný seminář pro zástupce projektů, jehož cílem je sdílení zkušeností a výběr 3 projektů, které získají cenu za mimořádný projekt.

Podrobnější informace k projektu si můžete přečíst ZDE.

Soutěž pro vás a vaše studenty: Navrhujte, projektujte a vyhrajte ultrabook s fondy EU!

Ministerstvo pro místní rozvoj ČR (MMR)letos pořádá již 3. ročník úspěšné soutěže pro studenty všech středních škol a jejich pedagogy s názvem „Navrhni projekt“. Jejím cílem je zábavnou formou seznámit mladé lidi s problematikou evropských fondů.Studenti mají možnost navrhnout vlastní projekt na libovolné téma. Na úspěšné autory a na jejich pedagogy čekají ultrabooky, tablety a elektronické čtečky.

Soutěž odstartovala 1. září a projekty je možné zasílat do 30. listopadu 2014. Veškeré informace naleznete na www.navrhniprojekt.cz.

Prostřednictvím soutěže MMR úspěšně vtahuje mladé lidi do procesu regionálního rozvoje a seznamuje je s potenciálem fondů EU. Během soutěže se prostřednictvím seminářů seznámí se základy čerpání evropských dotací a dostanou příležitost vytvořit si vlastní projektovou žádost v její zjednodušené podobě. Projekt je otevřen všem studentům a pedagogům středních škol bez ohledu na obor studia či typ školy. Zúčastnit se mohou dvou až pětičlenné týmy studentů s jedním učitelem.


S pomocí Eurocenter od nápadu projektovému záměru

Stačí, aby se soutěžící rozhlédli po svém okolí, dali hlavy dohromady a zamysleli se, co by mohlo fungovat lépe.Téma svého projektu pak upraví podle skutečné oblasti podpory nového programového období, jako je například vzdělávání či doprava. Stejně jako ve skutečné projektové žádosti popíší hlavní přínosy projektu a zvolí si operační program, ze kterého by čerpali dotace. Celá osnova pro vypracování návrhu je připravena na webových stránkách soutěže.Na projektování studenti nezůstanou sami – připraveni pomoci jim jsou koordinátoři krajských Eurocenter, kteří poradí s výběrem operačního programu, vysvětlí odborné termíny a nabídnou pravidelné konzultace. Vedle toho nabízejí organizátoři seminář o soutěži a o fondech EU v rámci vyučování.


Projekty posoudí skuteční hodnotitelé

Projekty mohou studenti zasílat e-mailem do kanceláří Eurocenter do konce listopadu2014. Ti nejlepší v prosinci změří síly v regionálních kolech před zástupci regionálních rad, tedy skutečných hodnotitelů. Soutěž vyvrcholí lednovým finále, ve kterém odborná porota zvolí tři nejlepší projekty z celé ČR. Mezitím mají studenti možnost návrhy upravit podle doporučení odborníků z regionálního kola.

Novinkou letošního ročníku je komiks, který studenty provede všemi etapami soutěže.


Na výherce čekají ultrabooky, tablety a čtečky

Vedle odměny za každý zaslaný projekt mohou studenti získat řadu zajímavých cen. Pro autory nejlepších projektů jsou připraveny ultrabooky, tablety, elektronické čtečky, zajímavé knihy či nejnovější fotoeditační programy. V rámci hlavního zadání proběhne série dílčích soutěží, které budou postupně zveřejněny na Facebookových stránkách „Soutěžte s fondy EU“. Projekt podporuje knižní vydavatelství Zoner Press a jeho hlavním mediálním partnerem je Český rozhlas, stanice Radio Wave a Radiožurnál.

Více informací se dozvíte na stránkách www.navrhniperojekt.cz, v krajských kancelářích sítě Eurocenter nebo na bezplatné telefonní lince Eurofon 800 200 200.

Eva Burianová: Městská část Praha 12 chce kvalitu do škol

Místostarostka pro školství Mgr. Zlatuše Rybářová chce obdobně, jako v loňském roce, přispět z rozpočtu městské části základním a mateřským školám na zkvalitnění výuky žáků.

Proto je na září pro vedení základních škol naplánován seminář „Kompetentní učitel 21. století. Mezinárodní profesní rámec kvality ISSA“. Tento seminář je zaměřen na evaluaci školy, sebehodnocení a hodnocení práce učitele. Na základě analýzy vzdělávacích potřeb školy budou podle standardů vytipovány oblasti, na které je potřeba se v rámci vzdělávání zaměřit.

„V letošním roce chceme jít cestou konkrétního projektu, kdy na formě a obsahu spolupracuje městská část jak se základními školami, tak s externími odborníky,“ sdělila místostarostka Rybářová. Pokud rada tento záměr schválí měly by být finanční prostředky poskytnuty na podporu růstu kvality pedagogické práce a další vzdělávání pedagogů. V příštím roce však už budou základním školám finanční prostředky přidělovány na základě žádosti o dotaci.

Co se týká mateřských škol, tam zatím bude poskytnut v letošním roce příspěvek plošně a necháme na vedení mateřských škol, jak finanční prostředky využijí. Ale od roku 2016 bychom chtěli zajistit systematické vzdělávání pedagogů v mateřských školách obdobně jako v základních školách. „Jsem přesvědčena, že toto je cesta správným směrem a povede ke zvýšení kvality a prestiže námi zřizovaných škol,“ dodala na závěr místostarostka Rybářová.

Vladimíra Spilková, Radka Wildová: Potřebujeme kvalitní nebo kvalifikované učitele?

Diskusní příspěvek k problémům úrovně vzdělávání učitelů a profesního standardu uveřejněný v časopisu Pedagogická orientace, roč. 24, č. 3, 2014.

Přinášíme dvě ukázky.

…Jak řešit současnou situaci?

Souhlasíme s názorem T. Feřteka z internetové diskuze, že klíčem k řešení problému je „všechna uvažovaná opatření posuzovat z hlediska, zda opravdu prospějí učitelské profesi a především dětem, žákům a studentům“. Chceme-li zvýšit kvalitu a profesionalitu učitelů, posílit prestiž učitelství, přitáhnout k této profesi kvalitní uchazeče, pak nelze připustit plošné snižování kvalifikačních požadavků. To by se v delší časové perspektivě vymstilo. K podobnému závěru dojdeme, díváme-li se na problém z perspektivy žáka a jeho rozvoje. Žáci si zaslouží kvalitní, vzdělané a stále se vzdělávající učitele, motivované a vnitřně zaujaté pro učitelskou práci, s chutí na sobě pracovat.

Učitelství je náročná profese, jejíž kvalitní vykonávání vyžaduje mnoho specifických profesních znalostí a dovedností, které se všude ve světě získávají systematickým vysokoškolským vzděláváním. Vysokoškolský diplom však sám o sobě (v žádném oboru) nezaručuje kvalitní vykonávání profese. Formální kvalifikace je základní podmínkou a nutným základem, který musí být dále rozvíjen celoživotním vzděláváním. Připustit další působení nekvalifikovaných učitelů, zde mám na mysli zejména středoškolsky vzdělaných, v učitelské profesi (jde zejména o učitele 1. stupně ZŠ, ale nejen o ně) by bylo hazardováním s kvalitou vzdělání české populace v příštích letech. Za velmi problematický považujeme návrh svěřit rozhodování o kvalifikaci učitele do rukou ředitele či nějakých „prověrkových“ komisí. Takové řešení lze snad dočasně, podmíněně připustit ve výjimečných případech, např. u školy, kde je tak vysoká nekvalifikovanost učitelů, že „nekompromisní“ přístup by mohl vést ke kolapsu školy.

Specifickou skupinou, které je zřejmě zapotřebí vyjít vstříc, jsou absolventi VŠ, kterým chybí profesní vzdělání, tedy pedagogicko-psychologické a oborově didaktické, ale mají delší praxi, jsou motivovaní pro učitelství a mají dobré výsledky práce se žáky. Těmto učitelům je třeba vytvořit dostatečnou nabídku takových forem vzdělání, které zohlední jejich potřeby a umožní jim doplnit si vzdělání ve zkráceném časovém horizontu…

(str. 428–429)


…A co dál, v delším časovém horizontu?

Aktuální potřeba řešit otázku nekvalifikovaných učitelů (ale kvalifikovaným, kompetentním způsobem) by neměla odvést pozornost od nutnosti řešit tento problém komplexněji, v širších souvislostech a z hlediska perspektivy.

Zejména jde o vytváření podmínek a zabezpečení učitelské profese (celkové podfinancování, nezájem mladých a schopných lidí o učitelství, nedostatek motivace pro profesní růst v podobě finančního ocenění kvalitních učitelů, stárnutí učitelských sborů, absence systematické podpory profesního rozvoje učitelů – např. péče o začínající učitele, mentoring). Chybí profesní standard definující kvalitní vykonávání učitelské profese v kontextu současných požadavků na školní vzdělávání. Dále jde o otázky kvality přípravného i dalšího vzdělávání učitelů.

Vzhledem k mnohaletému zanedbávání daných témat půjde o proces dlouhodobý, který bude vyžadovat intenzivní spolupráci všech zainteresovaných, zejména reprezentantů vzdělávací politiky, fakult připravujících učitele, školské praxe a profesních asociací. Fakulty připravující učitele jsou připraveny ke spolupráci. Je třeba začít formulováním profesního standardu – kdo je to kvalitní učitel, jakými klíčovými profesními kompetencemi má být vybaven, jak má vypadat příprava učitelů, co je jejím jádrem, jak motivovat učitele ke zkvalitňování práce se žáky, jak je podporovat v celoživotním profesním rozvoji a dalším vzdělávání apod. Profesní standard by měl být východiskem k rámcovému profilu absolventa a tím i k formulování kurikula učitelského studia. Stávající návrh profesního standardu a kariérního systému z dílny NIDV je velmi problematický, považujeme ho za promarněnou šanci.

K situaci fakult připravujících učitele (zejména pedagogických fakult) je třeba říct, že podmínky, které jsou nastaveny pro jejich existenci, nejsou dobré (jsou nesrovnatelné s podmínkami, které mají např. mnohé neziskové organizace, které operují na trhu se vzděláváním). Jde především o chronické podfinancování (nízké koeficienty financování učitelských programů), které tlačí fakulty k výuce ve velkých skupinách studentů, limitují množství pedagogické praxe studentů na školách (učitelé dostávají za vedení studentů na praxi směšnou odměnu) apod. Problémem jsou také kritéria hodnocení fakult a VŠ učitelů (hodnotí se vědecko-výzkumná činnost, počet grantů, publikací, kvalifikační struktura VŠ učitelů apod., ale např. pro pedagogické fakulty specifické autorské dílo – učebnice pro základní či střední školu, byť je třeba založena na teorii a výzkumu, nezískává žádné „body“ a tedy ani finanční prostředky pro instituci).

Z hlediska koncepce studia učitelství bylo velkou komplikací pro fakulty, že byly donuceny ke strukturování programů na bakalářský a magisterský. Velké množství času a energie bylo vyplýtváno na úpravy formy studia namísto zásadnější proměny celkové koncepce a obsahu studia.

Strukturované studium učitelství přes zvýšený objem práce pro studenta i učitele (např. dvoje přijímačky a státní zkoušky, dvě kvalifikační práce) nepřineslo zvýšení kvality přípravy studentů, spíše naopak. Jako příklad extrémně negativního vlivu vnuceného strukturovaného studia na kvalitu přípravy bylo zrušení tzv. klinického roku (klinické praxe v podmínkách intenzivní spolupráce fakulty a základních škol), který byl vysoce ceněný jak akademickou obcí, tak školskou praxí. V nových podmínkách se klinický rok do studijního programu „nevešel“.

Na fakultách je značný inovativní potenciál, který, dostane-li podmínky, může okamžitě nabídnout spoustu kvalitních forem výuky. Mnohé bylo ověřeno v rámci různých rozvojových projektů či výzkumných záměrů, ale k implementaci v širším měřítku chybějí finance a další nutné podmínky. Je smutné, kolik peněz se ve školství nesmyslně vyházelo v rámci evropských projektů, jejichž samotná režie spotřebovala mnohdy značnou část prostředků. Po jejich dokončení končí i dané aktivity, tzv. udržitelnost výsledků projektu bývá nízká. Kdyby alespoň část těchto prostředků byla využita v rámci institucí, které nesou hlavní odpovědnost za vzdělávání učitelů, mohli jsme být v procesu transformace přípravy učitelů už podstatně dál.

(str. 430–431)

Celý text si můžete přečíst ZDE.

V témž čísle časopisu si můžete přečíst i Stanovisko Asociace děkanů Pedagogických fakult ČR ke kvalifikačnímu vzdělávání učitelů.

Julie Ravingerová: Začínající učitelé a jejich první dny ve škole

Několik jednoduchých rad, jak začít školní rok pozitivně. Náměty jsou vhodné pro začínající učitele všech vyučovacích předmětů, jak si začátek školního roku trochu usnadnit.


Najděte si přítele

Nebuďte sami a setkávejte se se svými kolegy. Jsou pro vás tím nejlepším zdrojem, jak školu poznat. Navíc se vždy najdou učitelé, kteří budou ochotni pomoci a podělit se s vámi o své zkušenosti i svůj čas. Nebraňte se spolupráci s kolegy z jiných stupňů. Spoluprací s nimi se totiž obohatíte nejen vy jako vyučující, ale z vaší zkušenosti mohou profitovat také vaši žáci.


Poznejte své okolí

Udělejte si procházku a poznejte svoje nové působiště. Víte, kde se nachází např. sborovna, školní lékař, ředitelství, kavárna nebo toalety? Jsou třídy rozmístěny podle ročníků? A kde žáci tráví přestávky?


Plánujte a rozvrhujte

Zeptejte se ostatních učitelů vyučujících ve stejných ročnících, co obvykle první školní týden nebo měsíc dělají, a čas a jednotlivé aktivity si naplánujte. Plánujte si dopředu. Je mnohem jednodušší mít toho naplánovaného více a něco z toho při hodině nestihnout, než naopak.


Stanovte si ve třídě řád

Pro nejrůznější aktivity během hodiny i po ní si stanovte vlastní systém. Kdy mohou žáci během hodiny opustit třídu? Smějí ve škole používat mobilní telefony?

Zároveň byste ještě před začátkem školního roku měli být seznámeni se školním řádem: Jak si zařídím suplování, pokud onemocním? Jak dlouhé jsou školní přestávky a kdy je pauza na oběd? Jak a kde si žáci kupují jídlo? Co mám dělat, když se mi žák ve třídě zraní? Jak často se ve škole uklízí? A kdy mohu žáky na konci dne propustit?


Nyní již máte klíče od své třídy v ruce, takže: co teď?

Celý text si můžete přečíst ZDE.

Děti se v galerii proletí vesmírem

Viktorka a vesmírná dobrodružství je název nové komiksové knihy a současně interaktivní výstavy pro děti. Od 4. září do 12. října vezme Viktorka, žákyně galaktické školy, děti do své lodi Lítavice a v Galerii umění pro děti GUD v Praze s ní mohou prozkoumat vesmír. Návštěvníky čekají hry, zábavné aktivity a víkendové tvůrčí dílny. Jak je v Galerii GUD zvykem, dotýkat se vystavených exponátů je více než žádoucí.

Už 28. srpna se objeví na pultech nová kniha komiksů pro děti Viktorka a vesmírná dobrodružství autorů Kláry Smolíkové a Honzy Smolíka. Nakladatelství Portál k ní připravilo stejnojmennou hravou výstavu v Galerii umění pro děti GUD v Praze 1, která se otevře 4. září ve 13 hodin.

Viktorka je výzkumnice a žákyně galaktické školy. Putuje nekonečným vesmírem na palubě kosmické lodi Lítavice a spolu s pilotem Žabžou a navigátorem Flájem zažívá různá dobrodružství. Komiksové příběhy vycházely ve Čtyřlístku v letech 2004–2010, nyní je Portál vydává v ucelené knižní podobě.

Výstavu, stejně jako ilustrace v knize, po výtvarné stránce připravil Honza Smolík. „Během prohlídky děti, podobně jako Viktorka v knize, odstartují na velkou meziplanetární výpravu. Vše bude záviset na jejich fantazii a ochotě si hrát,“ vysvětluje koncepci expozice. Děti budou svými aktivitami výstavu neustále vlastnoručně dotvářet. Samy například vyrobí a zasadí kosmické rostliny. „Otevřený kosmický prostor osvětlený hvězdami“ navodí atmosféru skutečného vesmíru, ovšem s hvězdami bude možné si hrát a sestavovat z nich souhvězdí reálná i dosud zcela neznámá. Děti určitě mají svoji představu, jak vypadá mimozemšťan, a tu hned na místě ztvární. Pokud by potřebovaly načerpat inspiraci, najdou ji třeba na tabletech, kde budou k prolistování vybrané Viktorčiny příběhy v elektronické podobě. Odvážnější mohou absolvovat výstup mezi planety a pohrát si s několika z nich, a to v téměř beztížném stavu pod stropem. Na cestě vesmírem potkají i „ufony“ – a buď je zneškodní, nebo je nakrmí míčky. Každý návštěvník si pak bude moci z výstavy odnést památku – připínací placku s vlastnoručně vyrobeným obrázkem.

Výstavu doplní bohatý doprovodný program. Soboty a neděle, vždy od 14 hod., budou patřit tvůrčím dílnám pro děti, které povedou vybraní autoři Portálu. S Klárou Smolíkovou budou malí návštěvníci vytvářet živé komiksy, s Honzou Smolíkem stavět hvězdolety. Zazpívají si s Robinem Králem a Jiřím Pazourem, Daniela Krolupperová je vezme do tajemného světa víl. S Michaelou Bergmannovou a Lenkou Zemanovou si vyrobí svoji vlastní knížku, s Petrou Vondrovou třeba kouzelný strom a Jitka Fořtíková jim představí hry pro chytré hlavičky.

Každý všední den dopoledne mimo pondělí je vyhrazen tvůrčím dílnám pro děti z mateřských i základních škol. Autorsky je připravila Klára Smolíková. „Tematicky se budou vztahovat k Rámcovým vzdělávacím programům pro předškolní a základní vzdělávání, a učitelé je tak mohou vhodně zařadit do výuky. Věnovat se budeme komiksům, jejich historii a použití, specifickému komiksovému vyjadřování. Děti si vyzkouší navrhnout vlastní texty do bublin, doplní si komiksové stripy, vytvoří vlastní komiks,“ popisuje zkušená autorka.

Galerie GUD se už v rodném domě Franze Kafky na Starém Městě v Praze zabydlela. Její návštěvníci, rodiny s dětmi, školy i školky, jsou zvyklí, že tento výstavní prostor je k nim velmi přátelský. Nejenže se k vystaveným exponátům mohou přibližovat, ale jsou přímo vybízeni, aby se jich dotýkali a hráli si s nimi. Galerie GUD je místem pro rozvoj fantazie, zábavy a kreativity.

Výstava bude zahájena vernisáží 3. září v 17 hodin. O den později se otevře veřejnosti a potrvá až do 12. října.

Galerie umění pro děti GUD
nám. Franze Kafky 24/3, Praha 1, www.galeriegud.cz
otevírací doba: úterý–pátek 13–18 hod., sobota–neděle 10–18 hod.

O autorech:

Klára Smolíková řadu let spolupracuje s dětskými časopisy, píše také přímo pro děti a vymýšlí scénáře ke komiksům i počítačovým hrám. Spolupracuje na lektorských programech pro muzea (pro Národní muzeum nebo Husitské muzeum v Táboře), publikuje metodické materiály pro ZŠ a externě spolupracuje s Pedagogickou fakultou UK v Praze. V Portálu je spoluautorkou knih Hračky a masky
z papíru, Chyťte Bycha, Ve škole straší, Šimonovy pracovní listy 11 a 12. Mezi její další úspěšné knihy patří např. Řemesla nebo komiks Husité.

Honza Smolík tvoří ilustrace a hádanky pro dětské časopisy, ilustruje knihy, učebnice, pracovní listy a výukové materiály, hravě vzdělávací weby i výstavní panely. Kreslí komiksy autorské i podle zadaných námětů a scénářů. Dlouhodobě spolupracuje s nevládními organizacemi, zvláště v oblasti environmentální výchovy. Pro Portál ilustroval např. Šimonovy pracovní listy 11 a 12, knihy Skáčeme, běháme a hrajeme si na hřišti a pod střechou či Ve škole straší. Jeho ilustrace zdobí i mnohé další úspěšné tituly, např. Řemesla nebo komiks Husité.

Více o knize Viktorka a vesmírná dobrodružství ZDE.
Viktorka má také svoji vlastní facebookovou stránku.

Štěpán Smolík: Hyperaktivita je nejsilnější u dětí ve školním věku

S jistou dávkou nadsázky by bylo možné říci, že ADHD je jakýmsi zaklínadlem a zároveň strašákem současného školství. Tato čtyři písmena vzbuzují širokou paletu reakcí – od odmítání existence těchto poruch až po hledání viníka na straně školy, rodiny, společnosti nebo přírody.

Zdroj: Zvoní 3/2014

Názory se různí, faktem však je, že cosi jako soubor poruch, které dnes nazýváme ADHD, tady dlouho byl, je a hned tak nezmizí. Co to tedy ADHD znamená a jak s ním nakládat?

ADHD je zkratka anglického „Attention Deficit Hyperactivity Disorders“ neboli porucha pozornosti s hyperaktivitou. Patří mezi neurovývojové poruchy charakterizované nesoustředěností, nepozorností, impulzivitou a nadměrnou aktivitou. Projevují se již od raného dětství, nejvíce však ve školním věku. Výskyt je o něco vyšší u chlapců než u dívek, přičemž asi v polovině případů přetrvávají do dospělosti. Příčiny ADHD nejsou zcela známé. Na jejich vzniku se nejspíše podílejí jak vlivy genetické, tak vlivy prostředí.

ADHD bývají doprovázeny různými formami poruch učení, stejně jako nerovnoměrným, zejména mentálním vývojem. V některých případech bývá diagnóza ADHD základem rozvoje tzv. poruch chování. Jedná se o poruchy zahrnující celou řadu projevů, od neklidného chování až po různé projevy agrese a sociálně patologické jevy. Tyto poruchy se však většinou rozvíjejí ještě v kombinaci s narušeným prostředím, neadekvátní výchovou, dalšími osobnostními dispozicemi, případně jinými nepříznivými vlivy.

Na první pohled se v případě ADHD jedná o neklidné a obtížně zvladatelné děti, neustále se domáhající pozornosti dospělých i vrstevníků, a to často formou konfliktů. Bývají agresivní, neschopné se soustředit na určitou činnost déle než pár vteřin, přecházejí z jedné akce do druhé, aniž by předešlou ukončily, nedaří se jim zařadit se do společné práce ve skupině. Na mnoho situací, obzvláště těch, kdy něco není podle jejich představ, reagují neadekvátně, často křikem, brekem, vztekem.


Pochopit odlišnost

Konkrétní podstatou těchto poruch je omezené a zkreslené vnímání, a to jak světa okolo sebe, tak i sebe samých. To s sebou přináší zcela jinou citlivost k vnějším a vnitřním podnětům – od odlišně nastaveného prahu bolesti, který bývá zvýšený, až po jiné vnímání času a prostoru. Tyto děti odlišně propojují souvislosti, obtížně chápou běžně vnímané posloupnosti příčiny a následku. V důsledku nerovnoměrného vývoje mají obvykle tendenci reagovat v některých případech až nepochopitelně jako děti o řadu let mladší, v jiných naopak mohou překvapit až neuvěřitelně zralým náhledem.

Tato fakta vedou k nutnosti velmi specifického přístupu ze strany okolí, ať už se jedná o rodiče, vychovatele, učitele nebo jiné odborníky. Především je zapotřebí, i přes určité podobnosti v projevech, individuální přístup u každého dítěte. Konkrétně to znamená dostatečné zmapování a průběžné doplňování informací o jeho možnostech a potenciálu a hledání funkčních strategií, které by mu umožnily zvládat situace a nároky všedního dne.


Nejsou nevychovaní

Stále znovu je zapotřebí si uvědomovat, že problémy těchto dětí nevyplývají z nevychovanosti, nedělají nám žádné naschvály a už vůbec se nejedná o psychopatické jedince. Z jejich strany jde spíše o hledání možností a způsobů, jak uspět ve velmi těžko pochopitelném a mnohdy málo srozumitelném světě. Jako pomoc v tomto tápání a zároveň i účinný nástroj při práci s nimi se jeví dodržování jasné struktury, hranic a srozumitelných pravidel.

Zdánlivě paradoxně však zároveň napomáhá i nedirektivní přístup a podpora toho, co se daří a funguje, byť jde často na první pohled „pouze“ o drobné detaily. Obecně lze říci, že v momentě, kdy se soustředíme na to, co se daří, nejsme nuceni věnovat tolik času a energie všem „selháním“, což pozitivně ovlivňuje jak naše prožívání, tak posléze i prožívání dětí. To znamená, že sníží-li se tlak, úzkost, nervozita a podrážděnost na straně rodičů, učitelů a vychovatelů, velmi výrazně se zlepší stav a projevy dětí.

Na druhou stranu je z výše uvedeného patrné, že práce s těmito dětmi vyžaduje daleko více času a energie, než je tomu v případě „průměrné“ populace. Z dlouhodobých zkušeností mnoha rodin i odborníků vyplývá, že nejúčinnějším postupem je proto týmová spolupráce zahrnující rodinu, školu a další odborníky z řad speciálních pedagogů, psychologů a mnohdy také terapeutů. Zároveň je, s ohledem na obvyklou náročnost a složitost případů, ¬důležité, aby tato spolupráce probíhala v co nejvíce partnerském duchu s neustálou připomínkou, že všem zúčastněným jde o společný cíl – o pomoc dítěti.


Podpora ve škole

To vše platí i pro samotné prostředí školy. I zde je podstatou týmová spolupráce mezi všemi zúčastněnými učiteli, s akcentem na třídního učitele, výchovného poradce a školního psychologa. Samozřejmostí by měla být i podpora ze strany vedení školy. Škola, jakožto zcela zásadní výchovně vzdělávací instituce, může otevřeným, partnerským a kooperativním přístupem významně přispět ke zlepšení situace dítěte. Kromě individuálního přístupu k dítěti pomůže i úprava vzdělávacího plánu, ¬přítomnost asistentů a případové porady, kterých se, kromě učitelů a asistentů účastní také výchovný poradce a školní psycholog.

Samostatnou kapitolou je užití ve školství, stále ještě opomíjeného a nepochopeného nástroje, supervize pod vedením externího supervizora. Supervize, navzdory svému původnímu významu, nemá povahu kontroly nebo řízení, ale může být naopak zdrojem velmi cenných postřehů a zpětných vazeb. Podporuje rozvoj a hledání nových přístupů a možností, nejen ve směru práce s dítětem, ale i s ohledem na péči o učitele samotné.

Z podstaty problematiky, náročnosti a komplexnosti případů rovněž vyplývá, že ani sebevzdělanější, sebezkušenější a sebeschopnější odborník nemůže být vždy a za každých okolností schopen sám nalézt to jediné, pravé a skutečné řešení situace toho či onoho dítěte s ADHD. Není tudíž zpochybněním naší kompetence, nevíme-li si někdy rady, tápeme-li, potřebujeme-li radu nebo pomoc. Stejně tak, cítíme-li se vyčerpaní nebo nejistí. Selháním naší kompetence ovšem je, pokud tyto přirozené projevy přehlížíme, popíráme a nesnažíme se o aktivní hledání možností a nástrojů, jak se s nimi vypořádat. A to jak v případě nás samotných, tak i našich kolegů. Tímto aspektem se práce s dětmi s ADHD, ať už s touto kategorií souhlasíme či nikoli, zcela shoduje s jakoukoli jinou činností v pomáhajících profesích.

Článek vyšel v třetím čísle časopisu Zvoní!, který vznikl v rámci projektu Pojďte do školky!

Rozhovor s Ilonou Labuťovou, kolegyní Štěpána Smolíka, která hovoří o svých zkušenostech s hyperaktivními dětmi, si přečtěte ZDE.

Svět za 18 let: zmizí polovina pracovních míst. Odepsaní jsou učitelé, vojáci i horníci

Technologie je sice fantastická věc, která nám pomáhá měnit svět k lepšímu, má však i své stinné stránky. Jednou z nich je to, že ničí pracovní místa, na která jsme si zvykli…

Práce pro lidi je stále méně. Do roku 2030 by mohly zaniknout až 2 miliardy současných pracovních míst. Tvrdí to futurolog Thomas Frey, který s přednáškou na toto téma vystoupil na istanbulské konferenci TEDx.

Dvě miliardy pracovních míst znamenají reálně téměř polovinu všech pracovních míst, která dnes existují. Podle Freye je zlikviduje technický pokrok, ne ekonomické krize. Jde sice o pohled jen jediného futurologa, ale jde o muže, který celý život poctivě sleduje všechny technologické trendy.
Už dopředu vás můžeme uklidnit – Frey sice tvrdí, že pracovní místa zaniknou, ale svět bude díky novým technologiím lepší místo pro život. Budeme tedy nezaměstnaní, ale šťastní…

Co všechno se změní?
– energie
– automobilky
– vzdělávání
– výroba
– manuální práce

Podrobněji ZDE.

Přelomové změny, které mohou ovlivnit učitelskou profesi

Americká vzdělávací skupina Knowledge Works představila svůj nový dokument “Forecasting the Future of K-12 Teaching: Four Scenarios for a Decade of Disruption” , ve kterém sleduje, jak by přelomové změny ve vzdělávání mohly v nejbližších deseti letech ovlivnit učitelskou profesi.

Zdroj: Scio

Dokument nabízí čtyři možné scénáře pro budoucnost učitelství v USA:

1. „Plastická profese“ – podmínky zůstanou víceméně nezměněny, zájem o učitelství bude klesat, učitelé budou pod neustálým tlakem, vzdělávací výsledky budou slabé, rostoucí nespokojenost veřejnosti se školským systémem.

2. „Vraťte nám třídu“ – alternativní budoucnost č. 1 – učitelé a pedagogičtí pracovníci odmítnou omezení současné vzdělávací politiky, spojí se a budou více prosazovat inovativní postupy, hybridní formy vyučování, učení založené na kompetencích, tvůrci vzdělávací politiky je budou následovat.

3. „Podpůrná profese“ – alternativní budoucnost č. 2 – odborníci z různých odvětví budou organizovat a podporovat učení mimo formální prostředí a vytvoří vzdělávací síť nezávislou na současném školském systému základních a středních škol (K-12).

4. „Rozrůzněné úlohy činitelů učení“ – rozvoj různých forem a prostředí učení, formální vzdělávací prostředí škol přestane být dominantní, nové role učitelů a pracovníků v muzeích, knihovnách apod., vzdělávací role členů komunit.

Varianty budoucího vývoje budou pravděpodobně obsahovat různé prvky naznačené v uvedených scénářích, bylo by proto dobré se nad nimi zamyslet (více o budoucnosti ve vzdělávání podle Knowledge Works i dalších viz ZDE).

Původní text ZDE.

8 principů dobrých vzdělávacích her

Využití her ve vzdělávání není nic nového, s novými technologickými možnostmi se však významně rozšiřuje zapojení her do vzdělávání a gamifikace je uváděna jako jeden z „horkých“ trendů ve vzdělávání.


Zdroj: Irena Smetánková, Scio


Dobré vzdělávací hry by měly zahrnovat následujících osm principů

1. Obsahová náročnost – hry by neměly být pouze jednoduché procvičování paměti nebo krátké úkoly prokládané zábavou, ale komplexní herní úkoly se vzdělávacími cíli, napojené na standardy.

2. Produktivní selhání – podporují tvorbu hypotéz a selhání následované zpětnou vazbou.

3. Pečlivé nastavení obtížnosti – systém by měl odhalit zónu nejbližšího vývoje hráče tak, aby hra nebyla ani příliš obtížná a frustrující, ani příliš snadná a nudná.

4. Podpora vytrvalosti – hra podporuje vytrvalost a dovednost čelit překážkám, hráč je připraven prohrát a začít znovu.

5. Budování sebedůvěry – hráči zakusí ve hře úspěch a získají pocit zvládnutí určitých strategií a dovedností.

6. Posílení vnitřní motivace – hra žáky motivuje a propojuje vnější motivaci s motivací vnitřní – hráč zažívá uspokojení z dosažení cíle.

7. Přístupnost – hra by měla poskytovat možnosti k učení na všech herních úrovních od jednoduché ke složité, hráč musí mít přístup ke všem informacím a zdrojům na každé úrovni.

8. Učení do hloubky – některé programy postaví žáky před neznámé úkoly, které vyžadují kritické myšlení a řešení složitých problémů. Takové programy zahrnují i prvky hodnocení.

Původní text najdete ZDE.


Dodáváme: neměly by se podobné principy uplatňovat i při učení ve škole?

Pětina dětí má odklad školní docházky, už to není ostuda

Přibližně 30 tisíc dětí, které byly letos u zápisu, zůstane ve školce o rok déle. Počet prvňáků s odkladem se posledních deset let drží okolo 22 procent. Na rozdíl od minulosti totiž rodiče ani společnost odklad nevnímají jako selhání, ale naopak jako výhodu. Nejčastějším důvodem odkladu jsou poruchy řeči a pozornosti, chlapci přitom nastupují do školy o rok později třikrát častěji než dívky.

Odklady školní docházky jsou český fenomén. V okolních evropských zemích dítě s dosažením požadovaného věku do základní školy nastupuje bez toho, aby někdo řešil, zda je dostatečně „zralé“, či nikoli. Právě problematika školní zralosti, která se v Česku posuzuje již zhruba padesát let, byla tématem odborné konference pořádané pedagogickým Nakladatelstvím Dr. Josef Raabe.

„Počet odkladů se v Česku posledních deset let pohybuje okolo 22 procent, což je vysoké číslo – před rokem 1990 bylo odkladů minimálně. Dnešní předškoláci nejsou hloupější nebo méně zralí než jejich předchůdci, ale zvýšily se požadavky škol i samotných rodičů. Navíc, na rozdíl od minulosti, rodiče a společnost už odklad nevnímají jako selhání, ale naopak jako výhodu,“ říká Jana Kropáčková, odbornice na předškolní vzdělávání z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy a autorka řady publikací nakladatelství Raabe.

Současná společnost je více orientovaná na výkon a úspěch, což se odráží i v oblasti vzdělávání. Než by rodiče riskovali, že dítě nástup do základní školy nezvládne „na jedničku“, často raději rok počkají. „Syn je narozený 30. srpna, o odklad jsem požádala kvůli tomu, že se v první třídě může potkat i s o dva roky staršími spolužáky. Mám obavu, že o tolik starším dětem zkrátka nemůže stačit, i když je šikovný,“ konstatuje Alice Novotná, matka předškoláka.

Rodiče jsou také informovanější a daleko více řeší, do jaké základní školy svoje dítě umístí. Dříve volili takzvanou spádovou školu, případně školu nejblíže od místa bydliště. Dnes je nabídka širší a rozhoduje pověst školy, a to hlavně v Praze a Středočeském kraji, kde je také procento odkladů nejvyšší. Na kvalitní školy se pak stojí i fronty. Navíc letos k zápisu přišlo nejvíce dětí za posledních deset let – podle údajů ministerstva školství to bylo přes 148 tisíc. Odklad tak bude letos mít přibližně 30 000 předškoláků, číslo ještě není konečné.


Podle České školní inspekce jsou odklady oprávněné

Přestože celá pětina populace nastupuje do školy o rok později, podle šetření České školní inspekce (ČŠI) jsou odklady oprávněné. Jako nejčastější příčiny odkladu školní docházky ČŠI definuje logopedické vady a poruchy řeči spolu s poruchami pozornosti a soustředění. „Pokud dítě špatně vyslovuje r nebo ř, neznamená to však, že nutně musí mít odklad. Důležitější je, aby se umělo zeptat, odpovědět na otázku ‚Co jsi dělal?‛ nebo ‚Co jste včera četli za pohádku?‛. Předškoláci často mají problém s tím, že nedokáží souvisle vyprávět,“ vysvětluje Jana Kropáčková.

Dalším zajímavým zjištěním ČŠI je, že rodiče odklad školní docházky zvažují nejčastěji na doporučení učitelky mateřské školy, a to dokonce v téměř 52 procentech případů. Naopak posudek pedagogicko-psychologické poradny je vodítkem pouze pro necelých 14 procent rodičů.

Ze statistik ministerstva školství vyplývá, že o odklad školní docházky žádají třikrát častěji rodiče chlapců – například v loňském roce mělo odklad 5510 dívek a 16 672 chlapců, v roce 2011 připadalo na 5966 dívek dokonce 18 111 chlapců.


Nástup do školy nezvládne 1 procento prvňáků

Podle psychologů dítěti neublíží, když zůstane v mateřské škole o rok déle, ovšem za předpokladu, že se tam nenudí a rok „navíc“ využije smysluplně. Školky jsou však přeplněné – přes 63 procent z nich má výjimku ze zákona a v jedné třídě je až 28 dětí, namísto standardních 21 až 24 – učitelky tak ani při nejlepší vůli nemají čas věnovat se dětem individuálně. Zásadní je proto úloha rodiny. Podle pedagogů základních škol mají prvňáci nejčastěji problémy s nesamostatností, nesoustředěností, nerespektováním pravidel, komunikací, grafomotorikou či chybným držením tužky. Důvodem k návratu do školky bývá převážně sociální nezralost, kdy je dítě hravé a nedokáže se na výuku soustředit.

„Pokud dítě nástup do základní školy nezvládne, což se týká přibližně jednoho procenta z nich, a vrací se po půl roce do mateřské školy, zažívá emocionální šok. Záleží na vstřícném přístupu rodiny i pedagogů, aby se dítě s touto situací dokázalo úspěšně vyrovnat. V opačném případě hrozí, že jeho postoj vůči škole zůstane negativní i do budoucna,“ uzavírá Jana Kropáčková.

Lenka Chudomelová: Pro středoškoláky – Projekt, který vám pomůže k rozvoji

Web prostredoskolaky.cz založila skupina mladých lidí, kteří mají zájem zprostředkovávat studentům příležitosti k jejich rozvoji, ať už se jedná o dobrovolnické aktivity, kurzy, workshopy nebo zahraniční školy a mezinárodní projekty.

„Co se vám vybaví, když se řekne „střední škola“? Spousta lidí si představí obrázek polospící třídy a učitele, který se snaží u tabule něco vykládat. Nebo všechny ty testy, na které jste se sice trochu učili, ale hned potom jste všechno vesele zapomněli. Na střílení křídou o přestávkách a jídlo (opravdu se tomu tak dá říkat?) ve školní jídelně. Možná si vzpomenete na jednoho oblíbeného učitele. Jenom málokdo si ale bude myslet, že ho jenom studium střední školy připraví na život.

„Studenty to zkrátka ve škole často příliš nebaví, nedostává se jim motivace, proč by na sobě měli pracovat. Učitelská profese je dlouhodobě podfinancovaná, vlivem příliš nabitých osnov učitelé nemají čas na to, aby zkoušeli nové přístupy a své hodiny zatraktivňovali. K tomu by ale často stačilo pouze využívat moderních metod vzdělávání, které jsou dostupné každému, například online kurzů či Khanovy akademie,“ říká jeden ze zakladatelů projektu Pro středoškoláky, Filip Ibl.


Najděte svoje příležitosti

Web prostredoskolaky.cz založila skupina mladých lidí, kteří mají zájem zprostředkovávat studentům příležitosti k jejich rozvoji, ať už se jedná o dobrovolnické aktivity, kurzy, workshopy nebo zahraniční školy a mezinárodní projekty. „Je celá řada aktivit, se kterými se středoškoláci ve škole nesetkají,“ říká Filip Ibl. „Jsou to činnosti jako například vyjadřování, vedení, organizace veřejných akcí, řízení projektu, sociální marketing, ale i třeba prohlubování oborových znalostí, například z fyziky ve spolupráci s vysokoškolskými profesory a to i v mezinárodním prostředí. Na mimoškolních aktivitách (seminářích, soutěžích, zahraničních programech) se tyto dovednosti učí jinak, učí se přímo činností, pokusy či diskutováním.“

Na webu Pro středoškoláky tak můžete najít nabídky z různých oborů a oblastí, nechat si je posílat na email a jednoduše získat informace o všem, co vás zajímá: všechny příspěvky jsou přehledně strukturované, takže snadno zjistíte základní informace i to, co vám účast na aktivitě přinese. A pokud o nějakém zajímavém projektu víte a chtěli byste ho šířit dál, můžete ho přidat do nabídky…

…Náš plán je proměnit studenty v osobnosti,“ dodává Filip Ibl. Doba studia na střední škole by měla být začátkem pro budování kariéry a hlavně pro zjištění, co vlastně chceme dělat a v čem jsme dobří. Projekt Pro středoškoláky je dobrý místem, kde svoje hledání začít – třeba hned teď.“

Celý článek ZDE.

Podporujte prorůstové myšlení

Matt Bromley, učitel, autor knih pro učitele, konzultant ve vzdělávání a školitel pedagogických pracovníků píše o tom, jak důležité je u žáků podporovat myšlenkové nastavení zaměřené na růst (growth mindset).

Zdroj: Scio

Prorůstové myšlení je uvědomění si toho, že schopnosti k učení nejsou u každého jedince předem pevně dané a neměnné, ale mohou být dále rozvíjeny.

Bromley nabízí učitelům pět strategií, které pomáhají žákům osvojit si „prorůstové myšlení“:

1. používejte častou formativní zpětnou vazbu – žáci potřebují vědět, jak si vedou a jak se zlepšovat,

2. vysoké nároky na každého žáka – i slabší žáci se více zlepší, jsou-li na ně kladena vysoká očekávání,

3. explicitně vítejte chyby – vytvořte bezpečné prostředí, kde žáci nebudou za chyby zesměšňováni, kde se z chyb učí, sami přiznejte chybu,

4. věnujte čas pravidelnému procvičování znalostí a dovedností – součástí prorůstového myšlení je i vědomí, že úspěch je výsledkem tvrdé práce, nikoli náhody a štěstí,

5. odměňujte úsilí, nikoliv dosažené výsledky – žáky je třeba chválit za dosahování výsledků díky úsilí, snaze, vytrvalosti a vhodným postupům, nikoli proto, že jsou „chytří“.

Původní text ZDE.

Lucie Hrdličková: Časté problémové projevy nadaných dětí

V článku se věnuji tématu nadání – na úvod rozlišuji pojmy „nadání“, „nadané dítě“ a „nadané chování“. Dále se věnuji nejčastějším problémovým projevům, se kterými se učitel může v průběhu výuky nadaných dětí setkat, a snažím se je představit v souvislosti se specifickými vzdělávacími potřebami nadaných dětí.

„…V rámci přístupu k nadaným dětem je třeba znát jejich specifika – specifika vývoje osobnosti, schopností a jejich vývoje. Jednou z charakteristik, kterou se nadané děti většinou vyznačují, je např. nerovnoměrný vývoj. Rodič i pedagog by se tedy měli snažit prohlubovat oblast, ve které dané dítě vyniká, dbát však i na rozvíjení dalších, neméně důležitých schopností a dovedností dítěte – jedině tak je podporován jeho komplexní rozvoj.

Nadané dítě vyžaduje zvýšenou pozornost pedagoga už v mateřské škole, vyžaduje individuální přístup. Mimořádné nadané děti, jejichž nadání je rozpoznáno a rozvíjeno, tak při nástupu do školy umí mnohdy číst, psát i počítat. Výhodou nadaných žáků mladšího školního věku je, že se relativně snadno adaptují a využívají k řešení úkolů fantazii a představivost. S výukovými metodami se může ale občas rozcházet např. to, že velice často upřednostňují individuální práci před skupinovou, nebo to, že upřednostňují problémové úlohy před jednoduchými úlohami, které slouží k demonstraci látky ostatním žákům. Ve školním prostředí tak může dojít k mnohým potížím týkajících se projevů ve výuce (které v zařízeních předškolního typu nemusely být identifikovány), jejichž příčinou je velice často právě onen asynchronní vývoj, osobní charakteristiky nebo neadekvátní přístup ve výchovně-vzdělávacím procesu. Ráda bych se podrobněji zaměřila na nejčastější problémové projevy, se kterými se pedagog v rámci výuky nadaných žáků může setkat (perfekcionismus, „denní snění“, hyperaktivita)…

…Častou překážkou, na kterou jako pedagogové narážíme, máme-li ve třídě nadaného žáka, je také to, že takový žák mívá silně individuální pracovní tempo – neuznává ohraničení 45 minut. Zároveň nás před třídou může překvapit dotazy, které nás zaskočí s ohledem na jeho věk (často spadající do oblasti politiky, sexuality, ekologie, náboženství), a znejistí nás v naší reakci (protože musíme zohledňovat to, že nás poslouchá zbytek třídy). Specifickou oblastí problému je sociální a emocionální chování nadaných žáků (a sociální kontakty, které navazují), které může rovněž vykazovat jisté odlišnosti (např. to, že velice často upřednostňují společnost starších dětí, mají jiné zájmy než vrstevníci apod.).

Ale právě oblast jeho sociálních vztahů, která se nám může na první pohled jevit jen jako problémová, nám může výrazně pomoci v práci s nadaným žákem, který vykazuje některé z výše popsaných problémových projevů. Pokud se totiž budeme snažit, aby dítě lépe zapadlo mezi své vrstevníky, našlo s nimi společnou řeč, cítilo se ve svém třídním kolektivu spokojenější, získáme tak v jeho spolužácích „spojence“, kteří ho mnoho věcí (které patří spíš k „příručnímu balíku vědění o životě“) naučí za nás, čímž se možná nejvíce zasadíme o jeho komplexní vývoj a připravíme ho na život, kde se kontaktu s druhými nevyhne.“

Celý text si můžete přečíst ZDE.