Restart předmětových metodiků v Ústeckém kraji

V Ústeckém kraji se rozjel záměr podpořit vzdělávání předmětových metodiků na školách a vzájemně je propojit pro uskutečňování společných cílů. Projekt s názvem Podpora vzdělávání a vytváření podmínek pro činnost předmětových metodiků na ZŠ v Ústeckém kraji se pokouší o „restart předmětových komisí a metodiků ZŠ“ pro potřeby aktuálního vzdělávání a výchovy. Bonusem bude práce s tablety a smartphony, které naplňují myšlenku techniky směřující k jednoduchosti a přirozenosti.


Proč chtít aktivní předmětové metodiky?

V současné době probíhá kurikulární reforma. Školy si dle RVP vytvořily své ŠVP, podle kterých vyučují. Aby se uvedené změny úspěšně projevily v praxi, je důležité sladit řadu oblastí, jež tento proces ovlivňují.

Jednou z nich jsou i „aktivní předmětoví metodici“. Právě tuto oblast si volí projekt za klíčovou. Vzhledem ke zrušení krajských předmětových center klade tato oblast dnes větší nároky na samotné školy. Ty si dle svých možností určují různou podobu tzv. „předmětových komisí“, které většinou koordinují „předmětoví metodici“. „Každá škola si volí svoji vlastní cestu, která je také různě úspěšná, někde více, někde méně,“ podotýká Alena Tomášková, manažerka projektu a ředitelka Základní školy a Mateřské školy Děčín IV, Máchovo nám. 688/11, p. o., která dále uvedla, že projekt si klade jako hlavní cíl pomocí zvolených klíčových aktivit vytvořit podpůrný systém na uchopení této – podle názoru realizačního týmu – aktuální potřeby.

V projektu, který trvá od září 2012 do června 2014, se specificky dovzdělá 90 předmětových metodiků. Seznámí se mimo jiné s novými trendy z oblasti využití mobilních tabletů a smartphonů a naučí se je didakticky a metodicky vhodně a poutavě zapojit do výuky. Výstupů se dočkají kantoři šesti vyučovaných předmětů – matematiky, českého jazyka, anglického jazyka, zeměpisu, dějepisu a chemie.


Metodik v dynamickém světě

Metodik v současném dynamickém světě musí být aktivním článkem ve výchovném a vzdělávacím procesu. Měl by být dostatečně kompetentní v řadě klíčových oblastí a celoživotním vzdělávání (sebevzdělávání, novinky a trendy v jeho oboru, aktivní využití a ovládání ICT, spolupráce, řízení, plánování, hodnocení). „Tyto klíčové oblasti jsou dnes velmi úzce propojeny právě s ICT, které zažívá velmi dynamický vývoj a řadu proměn. Například se výrazně zapojuje dotek, ovládání hlasem, gesty a zejména široká mobilita a dostupnost on-line světa.Pokud chce takový metodik dnes obstát, musí se stát určitou hybnou silou, která je inspirací i pro ostatní,“ míní pedagog a koordinátor vzdělávacích aktivit Martin Lána.

Proto je součástí projektu i oblast věnující se seznámení s novými trendy z oblasti využití mobilních technologií – tabletů a smartphonů. Zde si učitelé ukáží, jak tato nová zařízení didakticky a metodicky vhodně a poutavě zapojit do výuky a jak je co nejlépe využívat při své každodenní praxi. „Tyto mobilní technologie začínají naplňovat myšlenku, že technika směřuje k jednoduchosti a přirozenosti. Tím se stává také mnohem více použitelnou i pro zatím méně zdatné uživatele ICT. Je ovšem důležité, aby právě učitel měl dostatečně široký repertoár jejího vhodného použití, než s ním předstoupí před svou třídu,“ dodává Radek Špáta z realizačního týmu.


Kde existuje úskalí a jak je projekt eliminuje

Stát se „aktivním metodikem“ však není vždy na školách snadné. Příčin může být celá řada, například na danou aprobaci je na škole pouze jeden učitel a ten tak nemá možnost sdílet své problémy a zkušenosti s jiným kolegou. Ne každý se orientuje v aktuálních možnostech a trendech, které mu jeho obor může dnes nabídnout. Řada učitelů není také dosud seznámena s aktuálními poznatky v didaktice (poslední zkušenost mohla být například při jejich studiu na vysoké škole), novinkami a směry ve světě ICT.

Projekt proto nabídne „zasíťování“ jednotlivých škol a metodiků, čímž umožní propojení „aktivních učitelů“, kterým pomůže s hledáním nových možností, nabídne jak řešit jejich aktuální problémy, sdílení zkušeností, příklady dobré praxe, nové, ale i osvědčené způsoby a cesty, vzájemnou inspiraci.

V projektu budou také významně zapojeni metodici vysokých škol, kteří budou spolupracovat a dohlížet na klíčové aktivity projektu, a to zejména jako odborníci na aktuální didaktické poznatky. „Naším cílem je převést do praxe ZŠ krédo ´Učitel učí učitele´,“ říká k tomu ředitelka školy.

Více informací na www.metodik.eu

Tereza Dědinová: Lék na blbou zimní náladu

Podzimní deprese – to je vcelku pojem. Spousta lidí vám s poctivě protáhlými tvářemi vysvětlí, jak je pro lidský organismus namáhavé smířit se s úbytkem slunečního světla, s mnohdy příkrou změnou teplot a ranními mlhami. Ale s podzimní depresí není tak zlé, jak si někdy rádi namlouváme (a do špatné nálady se vemlouváme).


Zdroj: Vzdělání.cz 20. 12. 2012


Po celý podzim nás totiž „hřejí“ během léta nastřádané zásoby serotoninu – biologicky aktivní látky, která se v centrálním nervovém systému podílí na vzniku nálad – jeho nedostatek vede ke snížení přenosu nervových vzruchů a zapříčiňuje tak střídání nálad, spánkové poruchy, celkovou depresi, podrážděnost a agresivitu.

Serotoninu má většina z nás v těle dostatek i během pozdního listopadu, kdy jsou celé dny šedivé, studené a celkově neutěšené. Mnohem horší období přichází po Vánocích a směrem k blížícímu se jaru – serotonin pomalu nebo rychle dochází a intenzivní sluneční záření, které by ho doplnilo, je ještě v nedohlednu. A proto je pro labilnější osoby předjaří tou nejhorší částí roku.


Co s tím? Utápět se v depresích netřeba – nějaký lék se vždycky najde

Například fototerapie – léčba světlem. Lék proti zimní depresi se stal hitem vánočních nákupů ve Finsku – zemi, která má smutné vedoucí postavení v počtu sebevražd zapříčiněných zimní depresí (poloha na severu Evropy a tedy zanedbatelné množství slunečního svitu v zimních měsících k depresi náchylným lidem na náladě zrovna nepřidá).


Celý text článku si můžete přečíst ZDE.

Konzultační centrum na Základní škole v Dobroníně

Od roku 2010 je naše škola zapojena do projektu Respektující žákovský parlament, který zaštituje sdružení Gemini – Centrum pro demokratické učení (CEDU). CEDU je první platformou v České republice, která se systematicky a dlouhodobě věnuje metodické podpoře výchovy k občanství na českých školách.

CEDU vychází z praktických zkušeností z výuky, zkušeností partnerských škol a zahraničních organizací. Nyní podporuje zejména práci učitelů s žákovským parlamentem. CEDU nabízí pro žáky z řad žákovského parlamentu a pro jeho koordinátora prožitkové kurzy, dále pak nabízí semináře pro učitele mající na starost žákovský parlament, semináře pro učitelský sbor a individuální poradenskou činnost spojenou s problémy týkajících se žákovských parlamentů.

Za dva roky v projektu udělal náš žákovský parlament mnoho práce. Uvědomili jsme si, jak správně začít a jak dále pracovat, aby naše činnost měla smysl a co nejblíže se přibližovala modelu Respektujícího žákovského parlamentu. Naši žáci měli možnost seznámit se s činností jiných žákovských parlamentů zapojených v projektu, s některými z nich se zúčastnili nezapomenutelných prožitkových kurzů pořádaných CEDU a vznikla zde nová přátelství.

Na základě spolupráce s CEDU náš žákovský parlament vytvořil řadu projektů, věnovaných různým tématům. Za zmínku stojí vydařený projekt – Besedy aneb Každý jsme jiný, a přece stejní – věnovaný multikulturní otázce. Zástupci parlamentu pořádali besedy s lidmi, kteří dlouhou dobu pobývali v zahraničí. Žáci si vyzkoušeli zorganizovat projektový den, vést besedu s pozvanými, zdokumentovat besedu a prezentovat průběh besedy. Projekt Besedy se shledal s velkým ohlasem u ostatních žáků, kteří akci se zájmem navštěvovali. I pro dospělé spolupracující s žákovským parlamentem je činnost v projektu Respektující žákovský parlament inspirující, mnoho jsme se naučili, uvědomili a utříbili a nyní jsme schopni naše zkušenosti předávat dál.

4. února 2013 se naše škola stane Konzultačním centrem pro kraj Vysočina. Budeme s pomocí CEDU podporovat žákovské parlamenty v tomto kraji, radit jim při jejich činnosti a být takovým garantem dobře fungujícího žákovského parlamentu. Naše služby budou určeny především učitelům základních škol v kraji, kteří vedou žákovskou samosprávu, nabídneme jim své praktické zkušenosti s fungováním žákovského parlamentu – bude možno zhlédnout zasedání parlamentu, nabízíme konzultace ať už mezi žáky, nebo s učiteli. CEDU poskytne vzdělávací služby a metodické materiály. O naší činnosti budeme průběžně informovat na webových stránkách školy nebo v regionálním tisku.


Za žákovský parlament Ilona Sochorová Kotačková, spolupracující učitel v projektu

Seznam regionálních konzultačních center si můžete stáhnout ZDE. V centrech budou probíhat vzdělávací semináře, společná setkání a supervize.

Aktuální nabídku služeb CEDU najdete na www.cedu.cz

Jana Klimešová: Služby poskytované v Pedagogické knihovně J. A. Komenského

Důležitou součástí práce knihovny je také individuální práce s uživateli. Pedagogická knihovna je veřejnosti přístupná od pondělí do pátku (9–18 hod.) a svým uživatelům poskytuje širokou škálu knihovnických a informačních služeb.

Standardní služby poskytované v půjčovně a studovně (pujcovna@npmk.cz, studovna@npmk.cz), v půjčovně se vydávají a vracejí knihy, vyřizují rezervace, přijímají objednávky pro vnitrostátní meziknihovní výpůjční službu. Půjčování knih mimo budovu knihovny je vázáno na registraci čtenáře. Výpůjční lhůta je 1 měsíc, výpůjčku lze až 3x prodloužit, pokud na knihu nečeká další čtenář. Výhradně prezenčně se půjčují časopisy, knihy vydané před rokem 1945 a publikace ze speciálních konzervačních fondů.

Studovna je otevřena všem návštěvníkům knihovny, čtenářský průkaz zde není nutný. Neregistrovaný čtenář má k dispozici volně přístupný knižní a časopisecký fond studovny, který je uspořádán podle jednotlivých oborů, převážně pedagogických – současné učebnice se schvalovací doložkou MŠMT, školské právnické dokumenty (od konce 19. století po současnost), učební osnovy, vzdělávací programy, encyklopedie, nejnovější ročníky českých i zahraničních pedagogických časopisů. Registrovaný uživatel má navíc k dispozici počítače s přístupem na internet a oborově zaměřené databáze (EBSCO). Samozřejmostí je i wi-fi připojení.



Dále knihovna nabízí

Rešeršní, bibliografické, informační a reprografické služby z knihovního fondu. Na specializovaných pracovištích je možné si nechat vypracovat rešerši (tj. soupis literatury na dané téma) z databází PK i z databází externích, z knih i časopiseckých článků.

Bibliografické pracoviště buduje (přelom r. 1989/1990) a spravuje Pedagogickou bibliografickou databázi (PBD). Tvorba této databáze navázala na dlouholetou tradici bibliografických kartoték budovaných v knihovně od 60. let 20. století. PBD obsahuje anotované bibliografické záznamy z českých a zahraničních převážně pedagogických časopisů. Součástí PBD jsou i anotované záznamy komeniologické literatury z odborných časopisů a statí ze sborníků. V současnosti databáze obsahuje na 120 000 záznamů zaměřených na problematiku výchovy, vzdělávání, školství aj.

Bibliografické pracoviště je garantem Českého pedagogického tezauru (strukturovaný slovník termínů z pedagogiky a příbuzných oborů), který slouží k věcnému popisu dokumentů a k jejich zpětnému tematickému vyhledávání v databázích.

Objednávky rešerší lze zadat i telefonicky nebo e-mailem. Jde o placenou službu, kterou lze uhradit hotově při vyzvednutí rešerše nebo odečtením z konta uživatele služby e-PK (elektronická pedagogická knihovna).

Zajímavou službou je novinková služba provozovaná na webu knihovny. Obsahuje výběry z nových knih z knihovního fondu, z knih pro děti a mládež, informace o nových a inspirativních článcích z odborných českých a zahraničních časopisů, tematické rešerše na aktuální a zajímavá témata.

Ptejte se knihovny je službou českých knihoven určenou nejširší veřejnosti. Jsou zde zodpovídány faktografické, bibliografické a informační dotazy. Odpověď na zadanou otázku obdrží tazatel na svou e-mailovou adresu do 48 hodin od doručení dotazu.

Centrum pro školní knihovny (CŠK) funguje na principu průběžně aktualizovaných webových stránek. Hlavním cílem je podpora školních knihoven, rozvoj čtenářství a čtenářské gramotnosti. Učitelům a knihovníkům nabízí informace z oblasti plánování, legislativy, vzdělávání knihovníků školních knihoven aj.

Elektronická pedagogická knihovna (e-PK) je knihovní služba, díky které mohou uživatelé knihovny využívat řadu služeb prostřednictvím internetu, poskytovaná služba je zaměřená především na periodika, ve kterých se nové informace objevují nejrychleji. Jedná se o služby typu dokument delivery, tzn. dodávání kopií dokumentů, a rešeršní služby.


Novinky za listopad

Knihy (hlavní fond)
– pedagogika
– psychologie
– ostatní společenskovědní obory

Sukova knihovna (literatura pro děti a mládež):
– první čtení
– první stupeň ZŠ
– druhý stupeň ZŠ
– naučná literatura
– přečtěte si s dětmi

Články
– z českých časopisů
– ze zahraničních časopisů

Learning Curve – Klíčová doporučení pro reformu vzdělávacích systémů

Celosvětová studie The Learning Curve má za úkol pomoci tvůrcům vzdělávací politiky, ředitelům škol a ostatním odborníkům na vzdělávání, identifikovat klíčové faktory, které přímo vedou ke zlepšování vzdělávacích výstupů.

Co spojuje dvě společnosti z tak odlišných kultur, jako je jihokorejská a finská? Obě tyto země jsou velmocemi na poli školství a umístily se na nejvyšším místě v žebříčku úspěšnosti vzdělávacích systémů. Ovšem jen těžko si lze představit dva způsoby vzdělávání, které by byly odlišnější než právě v případě těchto dvou zemí.

Jižní Korea má rigidní osnovy a vzdělávání zaměřené na testování. Specifikem korejských studentů je neuvěřitelné množství času, které škole věnují. Po běžném vyučování dochází do soukromých doučovacích škol. Korejská vláda dokonce musela uzákonit, že tyto soukromé školy nesmí provozovat svou činnost po desáté hodině večer. Finský systém je naopak velmi flexibilní a volný. Děti začínají se školou později než ve většině zemí a tráví v ní denně méně času.

Při bližším pohledu však lze nalézt společné znaky: obě země mají velmi kvalitní učitele, odpovědnost za studijní výsledky žáků leží na školách a v jejich vzdělávacím systému je přítomné silné morální poselství. V obou společnostech je vzdělání vysoce ceněno a učitelská profese patří k nejprestižnějším povoláním.


Peníze jsou důležité, důležitější je však kulturní vnímání vzdělávání

Analýza přichází s překvapujícím faktem, že důležitější než peníze je míra prestiže vzdělávání v dané kultuře. Přestože peníze investované do vzdělávání vždy přinášejí pozitivní výsledky, s vyššími částkami jejich efektivita klesá a důležitějším se stává, jak jsou tyto prostředky investovány.


Dobří učitelé jsou nezbytní a potřebují respekt

Za dobré učitele neexistuje náhrada. Vliv dobrých učitelů přesahuje oblast vzdělávání a má dopad také na další pozitivní společenské faktory, jako je např. větší tendence k finanční zodpovědnosti. Dobré učitele nedělá jen jejich dobré finanční ohodnocení. Jde o získávání těch nejlepších talentů, kvalitním pedagogickým vzděláváním (včetně celoživotního) a také o důvěru v jejich schopnosti – tedy garantování učitelům dostatečné míry svobody v rozhodování.


The Learning Curve má za úkol pomoci tvůrcům vzdělávací politiky, ředitelům škol a ostatním odborníkům na vzdělávání, identifikovat klíčové faktory, které přímo vedou ke zlepšování vzdělávacích výstupů. Tato celosvětová studie byla vypracována nezávislou agenturou Economist Intelligence Unit. Pracuje s daty získanými např. z OECD – PISA, TIMMS a PIRLS testování a daty poskytnutými od jednotlivých zemí. Sesbíraná data byla uspořádána do tzv. Learning Curve databanky, která je přístupná online na http://thelearningcurve.pearson.com. Databanka umožní badatelům využívat mezinárodně porovnatelná data z 50 zemí (včetně České republiky).

Databanka obsahuje:
–Vstupy do vzdělávání (např. výdaje na vzdělávání, věk zahájení povinné školní docházky, platy učitelů, míra svobody při volbě školy)
– Výstupy ze vzdělávání (např. míra gramotnosti, míra dokončení vzdělávání)
– Ekonomické a sociální výstupy (např. nezaměstnanost, HDP, očekávaná délka života, kriminalita)

Kompletní výsledky výzkumu, který shrnuje data z více jak 50 zemí světa, najdete na http://thelearningcurve.pearson.com.

Bohemian Ventures, zastupitel Pearson ČR

Jitka Gobyová: Kdo bude zodpovědný za profesní podporu učitelů, když se ruší NIDV?

Záznam z kulatého stolu SKAV a EDUin 13. 12. 2012, který vzbudil mimořádný zájem.

Cílem kulatého stolu bylo hledat odpovědi na následující otázky:
– Znamená zrušení Národního institutu dalšího vzdělávání (dále jen NIDV) oslabení podpory učitelské profese?
– Jakou roli bude mít v kariérním řádu další vzdělávání pedagogů?
– Počítá MŠMT s programem pro zájemce o učitelství z jiných profesí?
– Vytváří pouhá nabídka kursů pro učitele kompletní systém dalšího vzdělávání?
– Vědí učitelé, jak si vybrat kvalitní profesní vzdělávání?
– V čem jsou přínosy a rizika dalšího vzdělávání učitelů?
– Bude mít vzdělanější učitel vyšší plat?

Pozvání přijali tito panelisté:
PhDr. Hana Košťálová, členka výboru SKAV, Kritické myšlení, o. s.;
Mgr. Roman Křivánek, ředitel Vysočina Education;
Mgr. Jiří Nantl, LL. M., 1. náměstek ministra školství, MŠMT;
Doc. RNDr. Josef Trna, CSc., děkan Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, Asociace děkanů pedagogických fakult ČR.

Moderoval Tomáš Feřtek, EDUin, o. p. s.


T. Feřtek: Na úvod informoval publikum, že podle sdělení náměstka MŠMT o zrušení NIDV ještě není rozhodnuto.

J. Nantl seznámil přítomné se záměry MŠMT v oblasti profesního rozvoje učitelů. Další vzdělávání pedagogických pracovníků (dále jen DVPP) je ministerstvem považováno za jednu z jeho forem. Úvahy o spojení některých institucí podřízených MŠMT souvisejí s materiálem, který připravovala vicepremiérka K. Peake a který se týká racionalizace veřejné správy. Jedna z hlavních myšlenkových linií (nikoliv pouze ve vztahu k oblasti školství) je redukovat specifické systémy výzkumu a vzdělávání. Tam, kde je to možné, budou převedeny tyto činnosti na vysoké školy nebo jiné instituce, které v této oblasti působí. V rámci přípravy tohoto materiálu byly identifikovány různé návrhy (i zrušení některých institucí v rezortu MŠMT), které počítají s předáním jejich činností jiným organizacím.

Uvedený návrh je ministerstvu znám od léta tohoto roku a v jeho rámci bylo vytvořeno v pracovní verzi několik variant studie proveditelnosti, které obsahují řadu možností realizovatelných za různých okolností. Tento materiál neprošel schvalovacím řízením, MŠMT nepřijalo žádné rozhodnutí, protože ani na úrovni vlády není rozhodnuto. Termín, kdy se tímto návrhem vláda bude zabývat, není znám.

MŠMT se domnívá, že by bylo dobré, aby fungovalo méně institucí, ale nosné činnosti (je třeba definovat, které to jsou) by měly zůstat zachovány. Případným sloučením by se redukoval především obslužný servis, administrativa podpůrného typu, jako jsou účtárny, personální oddělení apod.

V ČR není dobudován systém profesního rozvoje učitelů. DVPP je jednak do určité míry přeceňováno, jednak supluje některé funkce metodického řízení. Před deseti lety bylo nahrazeno přibližně 75 krajských úřadů 3 000 zřizovateli, navíc různého charakteru. Není jasná hierarchie, neexistuje jasný sled autorit, které by rozhodovaly. Dlouhodobé metodické řízení není možno realizovat prostřednictvím DVPP. Není možné na každý nový problém reagovat tím, že budou nabídnuty další kurzy. Na základě poptávky je realizováno velké množství různě zaměřených kurzů, nabídka je velmi diverzifikovaná, netvoří ale žádný systém.

MŠMT používá termín „kariérní systém“, nikoliv pojem kariérní řád, který zakládal hierarchické uvažování (vyplýval z něho návod, jak se stát ředitelem školy). Ale to je jen jedna z dimenzí kariérního postupu učitele, navíc ne typická, ne každý učitel se chce ředitelem stát.

Kariérní systém v pojetí ministerstva musí být vícerozměrný, vertikálně horizontální systém, který směřuje k profilaci učitelů nejen k jejich hierarchickému posunu. Musí ukazovat jednak jasnou cestu začínajícího učitele, jednak jeho profilaci, jak se zlepšuje v tom, co dělá a kam směřuje – k nějaké manažerské funkci nebo ke specializaci na určité činnosti.

Dlouhodobě to souvisí s neurčitou mírou racionalizace školské sítě. Lepší by bylo mít systém, kde některé specializované činnosti jsou realizovány k tomu vyčleněnými institucemi. To by bylo možné jen v případě, že by bylo dosaženo institucionální koncentrace některých typů škol. V současné době zejména v oblasti základního školství existuje velké množství škol, které ale chceme zachovat. Struktura základních škol musí kopírovat strukturu obcí.

Součástí kariérního systému musí být dráha profesní přípravy pro ředitele škol, kteří by měli plnit nejen funkci manažerskou, ale měli by být také pedagogickými lídry. Tato stránka jejich činnosti by se měla posilovat na úkor byrokratických činností, měla by se zvyšovat jejich schopnost poskytovat odbornou podporu podřízeným pedagogům.

V současnosti existuje základní představa o profesní přípravě učitelů, která zahrnuje i finanční model – má být zřejmé, jak se promítne DVPP do jejich odměňování. Vychází se ze zkušeností rezortu zdravotnictví, uvažuje se o podobném systému. Z hlediska užšího propojení pregraduálního a postgraduálního studia by se měla posílit role učitelských fakult jako základních center, které by se měly, zejména v první fázi nastupujícího učitele, stát supervizory.

MŠMT chce prosazovat pojetí učitelství jako pomáhající profese, podobně jako tomu u zdravotnických a sociálních pracovníků, psychologů. Učitel by měl pomáhat žákům projít vzdělávacím systémem.

Pedagogický výzkum by se měl stát specifickou linií podporovaných výzkumných činností v ČR. Proto je třeba na základě definované poptávky státu (k získání informací, které potřebuje pro formulaci vzdělávací politiky) podporovat linie výzkumu v oblasti školství.

V rámci DVPP je třeba rozlišovat typy specializační a prohlubující. Zde by se měla role učitelských fakult prohloubit, ale současně by mělo být vytvořeno konkurenční prostředí.

Prostřednictvím kariérního systému by ministerstvo chtělo směřovat k tomu, aby aktivity, které budou realizovány v DVPP, byly střednědobého a dlouhodobého dosahu. Aktualizační studium bude probíhat v rámci běžné práce učitelů ve škole, systém ho musí být schopen zhodnotit na základě portfolia každého učitele.

Kariérní systém se nesmí vyčerpat pouze účastí na kursech, musí obsahovat hodnocení, prováděné ředitelem školy a mentory a zahrnovat i výstupy z aktivit, které nejsou akreditovanou formou DVPP, jako je samostudium, účast na konferencích, návštěvy v hodinách jiných učitelů apod.

Navrhovaný model kariérního systému bude vyžadovat významné legislativní změny i finanční zabezpečení a měl by fungovat v období let 2015–2023. Pro pedagogické fakulty i ostatní aktéry by to mohla být výzva, jak posílit svoji roli v DVPP. Vzhledem k tomu, že téměř v každém kraji je fakulta připravující učitele, zdá se být tento model schůdný, relativně snadno proveditelný a ekonomicky výhodný.

T. Feřtek: Bude dnes existující struktura středisek vzdělávání v krajích zrušena a jejich činnost převedena na pedagogické fakulty nebo MŠMT preferuje jiný postup?

J. Nantl: Záleží na rozhodnutí vlády, lze to zařídit i jinak. S tím souvisejí dvě otázky, na jedné straně je třeba udržet stávající systém, na straně druhé není třeba být vlastníkem budov, kde se vzdělávání odehrává. V současné podobě není v silách státu zajistit DVPP plošně, v určitém rozsahu je ale nutné zachovat státní kapacitu, která by se měla týkat specializovaných témat národního významu.

MŠMT chce najít podobný model jako v oblasti zdravotnictví, který povede k tomu, že bude posílena role pedagogických fakult, případně i jiných krajských institucí. Národní aktivity budou soustředěny na velmi specializovaná pracoviště. Definitivní podoba systému profesního rozvoje učitelů je podmíněna schválením rozhodnutí vlády, je předčasné se zabývat podrobnostmi.

Celý průběh diskuse můžete sledovat ZDE.

Na www.skav.cz je k dispozici i video a zvukový záznam debaty.

Glosu Jany Hrubé Kdo by měl garantovat další vzdělávání učitelů? najdete ZDE.

Marek Herman: Sedm kouzelných slov pro proces učení

Vystoupení na konferenci značky Rodiče vítáni 11. 10. 2012 „Jak se domluvit se „svým“ učitelem a „svým“ rodičem. Pokud jste na ní nebyli, v prezentacích můžete najít spoustu inspirace.

Marek Herman se ve svém zajímavém vystoupení zaměřil na základní otázky: Jak probíhá proces učení? Co je vlastně pro náš život důležité? Rozhodně ho nevynechte.

Videozáznam synchronizovaný s prezentací najdete ZDE.

Také z ostatních prezentací si jistě vyberete:
Martina Vančáková: Spolupráce s rodiči nestandardního žáka (Jak to vidí rodič)
Kateřina Círová, Květa Krüger, ZŠ Kunratice: Vzdělávací semináře tentokrát pro rodiče (rodičovské kavárny – semináře o výchově a vzdělávání)
Margit Slimáková: Proč by se škola měla zabývat zdravou výživou?
Tomáš Hajzler: Svoboda v práci znamená svobodu ve škole
Bohuslava Jochová, ZŠ Chvalšiny: Partnerství místo žalování aneb nad školními výsledky žáků se bavíme ve trojici rodič – žák – učitel
Jitka Jilemická: Mediace a školy
… a další na výše uvedeném webu.

Walkodile: vzbuzuje rozporuplné reakce, odborníci a uživatelé jej však chválí

Z Británie k nám dorazil bezpečnostní systém Walkodile (čti Volkodajl), který zabraňuje dětem, aby vběhly do vozovky. Učitelky několika mateřských škol jej již řadu měsíců používají, přesto je mezi lidmi stále vnímám jako novinka. Proto se kolem něj rojí řada otázek a pochybností. Laikové jeho používání chápou jako omezování dítěte a jako pomůcku, která brzdí dětský rozvoj. Jsou přesvědčeni, že neumožní dětem naučit se, jak se mají správně v silničním provozu chovat.

Za projekt se postavili zástupci Svazu měst a obcí a Národní sítě Zdravých měst České republiky, kladná reakce přišla i ze strany Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Tito zástupci se však zabývali především bezpečností a ne otázkami psychické pohody a rozvoje dítěte. S těmito otázkami jsme se proto obrátili na dětského psychologa Pavla Nového.

„Hovoříme-li o dětech – zejména předškolního věku – je velice pozitivní, že Walkodile pomáhá mimo jiné i ke zvýšení jejich sebedůvěry. I když si to během dne málo uvědomujeme, vysíláme my dospělí od rána, kdy dítě otevře oči, až po jeho uložení ke spánku, takové množství příkazů a kritiky, že bychom je sami dokázali jen těžko zvládnout s nadhledem. Při vycházkách se frekvence napomínání z pochopitelného strachu o bezpečnost dětí v rušném provozu ještě zvyšuje,“ vysvětluje Nový. Podle něj tedy Walkodile umožňuje snížit množství příkazů, které dospělé osoby k dětem směřují.

Další výhodou je podle Nového také paradoxně větší volnost dětí. „Každý z nás je originální osobnost, včetně dětí. Je proto normální, že se například někdo nerad drží s druhým za ruku a vyvolává to v něm velice neurotizující odezvy. Při chůzi s krokodýlem, jak si mnohde paní učitelky s dětmi Walkodile přejmenovaly, tento problém odpadá,“ dodává.

Důležité jsou také zkušenosti pedagožek z mateřských škol, které Walkodile používají. Shodly se na tom, že děti nevnímají bezpečnostní systém Walkodile, jako něco, co omezuje jejich svobodu. „Dětem se Walkodile velmi zalíbil a vzaly jej jako další zábavnou hru,“ vysvětluje Ivona Struhařová, ředitelka Mateřské školy Kampanova v Hradci Králové.

Učitelky a ředitelky mateřských škol se vyjádřily také k rozvoji dětí. Podle Pavly Hajian, ředitelky Mateřské školy Wonderland v Praze, Walkodile dětskému rozvoji pomáhá. „Naše děti se díky němu učí organizované chůzi, dodržování odstupů a ohleduplnosti vůči ostatním,“ uvádí. Podobného názoru je také Anna Kimlová, zástupkyně ředitelky Mateřské školy Duha v Brně. „Walkodile děti učí přizpůsobení svého chování ostatním dětem a bezpečnému pohybu na ulici,“ vysvětluje. Podle Struhařové se děti s pomocí Walkodilu učí vzájemné toleranci a respektu ke slabším dětem, které chodí pomaleji. Oceňuje, že díky němu mohly učitelky omezit volání pokynů na děti a více se věnovat okolí a povídání si o tom, co děti cestou zaujalo.

Kritické hlasy se také odvolávají na časté pády dětí a strach, že padající dítě s sebou strhne celou skupinku spojenou Walkodilem. V praxi se to však nestává. Naopak, podle Hajian při náhodném pádu jednoho z dětí ostatní děti automaticky svého kamaráda přidrží a jeho pád tak zjemní. „Když některé z dětí spadne, jeho pád zmírní opora ostatních kamarádů,“ potvrzuje Struhařová.

Bezpečnostní systém Walkodile je vybaven flexibilní páteří s držátky pro děti a bezpečnostními sponami, kterými jsou děti k páteři připojeny. Je obzvlášť vhodný pro menší děti, které nemají zažitá pravidla silničního provozu, a pro děti hyperaktivní. Více o projektu se dozvíte na adrese www.walkodile.cz

Studenti upozorňují na problémy v přípravě budoucích učitelů

Česká studentská unie (ČeSU), největší síť studentských organizací v České republice, zveřejnila v prosinci závěry z průzkumu mezi členy akademických senátů pedagogických fakult. Respondenti očekávají postupné zhoršování kvality výuky s dopadem na konkurenceschopnost ČR.

Současný stav v oblasti přípravy budoucích učitelů hodnotí respondenti nejčastěji známkou 3 na pětistupňové stupnici jako ve škole (60 %). 26 % respondentů poté hodnotí současný stav čtyřkou. Podstatě horší jsou však očekávání ohledně vývoje českého základního a středního školství s ohledem na současný stav přípravy budoucích učitelů. Více než 70 % respondentů očekává, že v příštích 20 letech dojde ke zhoršení, naopak ve zlepšení kvality věří jen zhruba desetina respondentů.

Za nejzávažnější problém v oblasti přípravy učitelů není překvapivě pokládán nedostatek financí (53 %), ale nedostatečná prestiž učitelského povolání (72 %), v průměru nízká úroveň uchazečů o studium (64 %) a nedocenění významu přípravy učitelů (63 %). U přírodovědných a technických oborů je nejvíce akcentována v průměru nízká úroveň uchazečů o studium (48 %), poměrně často je zmiňován rovněž nedostatek uchazečů o studium (35 %).

Nízký zájem uchazečů způsobuje existenční problémy těmto oborům: fyzika (s velmi nízkým zájmem se tento obor potýká podle 62 % respondentů), chemie (43 %), matematika (42 %) a technická výchova (23 %). Nízký zájem o tyto obory s sebou samozřejmě přináší i ekonomické problémy, kdy školy musí některé obory dotovat z vlastního rozpočtu. Nejvíce ohroženy jsou dle respondentů opět fyzika (30 %) a chemie (28 %), na třetím místě je matematika (17 %).

„Situace především u fyziky, chemie a matematiky je skutečně vážná, tyto obory díky nízkému počtu zájemců o studium a vysokým nákladům v některých případech balancují na hraně udržitelnosti. Počet absolventů učitelství těchto oborů na magisterském stupni se v posledních 10 letech snížil zhruba o 50 % a hrozí další propad. Bez kvalitních učitelů v této oblasti přitom není naděje na zvýšení zájmu studentů o technické obory, což je klíčová věc z hlediska konkurenceschopnosti naší ekonomiky“, říká mluvčí České studentské unie Jiří Kohout.

Respondenti negativně hodnotí přístup státu k problematice přípravy budoucích učitelů (72 % udělilo známku 4 nebo 5 na stupnici 1–5) a soukromého sektoru v této oblasti (73 % – známka 4 nebo 5). Podstatně lépe dopadly v hodnocení samotné univerzity, zde byla nejčastější známka dvojka nebo trojka (shodně 41 %).


___________________

O průzkumu

Průzkum byl realizován ve spolupráci České studentské unie a Studentské komory Akademického senátu Fakulty pedagogické ZČU mezi 109 členy akademických senátů 21 fakult připravujících budoucí učitele. Mezi respondenty bylo 66 % akademických pracovníků a 34 % studentů.


O České studentské unii (ČeSU)

Česká studentská unie (ČeSU) je největší studentskou sítí v České republice. Zastřešuje desítky studentských unií a organizací z vysokých škol různých směrů, od ekonomických a technických, po lékařské, právnické, zemědělské a další. Síť těchto organizací každoročně pořádá mnoho desítek aktivit s dopadem na stovky tisíc vysokoškoláků.

Jana Hrubá: Kdo by měl garantovat další vzdělávání učitelů?

Někdy je dobré podívat se zpátky, jak určité struktury vznikly a jaká je s nimi zkušenost. Například síť institucí dalšího vzdělávání učitelů má pohnutou historii.


Co předcházelo

V roce 1990 byla zrušena tzv. OPS (okresní či obvodní pedagogická střediska). Učitelé se většinou nezlobili. (Zkušení měli za sebou 100 hodin povinného proškolování ve svých předmětech pro tzv. „novou koncepci“ ze 70. let. Účast na akcích byla tehdy přísně kontrolována a případná neúčast oznamována ředitelům.)

V následujícím období bylo vzdělávání učitelů garantováno školskými úřady a šíře nabídky a úroveň výrazně souvisela s osvíceností jejich šéfů. Postupně vzniklo cca 68 zařízení pro další vzdělávání. V tomto desetiletí se také učitelé ve svých asociacích začali vzdělávat navzájem a předávat si zkušenosti z pedagogických inovací. Nadšení účastníků setkání Přátel angažovaného učení (PAU) si dnešní mladí učitelé asi těžko dovedou představit. Byli ochotni věnovat svůj čas o víkendech i peníze za cestovné, stravování a ubytování. Učili se učit dospělé. Vznikla celá řada vzdělávacích programů.

Přišel 1. leden 2001, školské úřady byly v souvislosti se vznikem krajů zrušeny a situace vzdělávacích zařízení pro učitele byla „operativně“ vyřešena zřízením 14 krajských pedagogických center, na která byly delimitovány budovy a majetek (viz článek Systém DVU v troskách – ke stažení ZDE). Lektorské sbory, které vznikly z nejlepších metodiků, byly rozprášeny, v krajských zařízeních se uchytili jen někteří. Další vzdělávání se rychle stávalo doménou soukromých a neziskových organizací.

Začátkem roku 2004 došlo k další změně (viz článek Odstřel pedagogických center ke stažení ZDE). Ze 14 vzdělávacích institucí byla vytvořena jedna – Národní institut dalšího vzdělávání s centrálou v Praze a 3–4 zaměstnanci v každém kraji, čímž ministryně Buzková ušetřila tři čtvrtiny tabulkových míst. Právě ve chvíli, kdy bylo třeba získat a vzdělávat učitele pro realizaci rámcových vzdělávacích programů. Důsledky (přes velkou snahu NIDV) sklízíme ještě dnes.

V těchto letech zasáhly do dalšího vzdělávání učitelů projekty ESF. Inflace vzdělávání zdarma na kdejaké téma aktivitu i čas lidí ve školách zahltila a nesystémové vzdělávání zprofanovala. Co je zadarmo, toho si málokdo váží. Projekty ale na druhé straně přinesly zkušenost, že nejúčinnější je vzdělávání celých sborů přímo ve škole nebo na společných výjezdech a osvědčil se i mentoring. Rychle se prosazovalo on line vzdělávání.


Co má následovat

Současné vedení MŠMT nyní přichází s myšlenkou zrušit i svou poslední instituci NIDV a předat garanci nad dalším vzděláváním fakultám vzdělávajícím učitele. Náměstek Nantl to na kulatém stole SKAV zdůvodňoval úmyslem vlády redukovat instituce, ale zachovat agendy. Ministerstvo chce vytvořit systém profesního rozvoje učitelů po vzoru atestací ve zdravotnictví, a (asi také) proto počítá s garancí vysokých škol. Název „kariérní systém“ záměr příliš nevystihuje. Nevím, jestli práce lékaře a učitele je úplně totéž. U lékařů je atestace vyžadována pro samostatný výkon povolání, pro výkon určitých pracovních pozic, pro novou specializaci, motivací je i navýšení platu. Většina učitelů takový postup (kromě funkce ředitele, do které se každý nehrne) před sebou nemá. Jakou budou mít motivaci pro zlepšování své kvality, když ji mnozí doposud nenašli? Nezvrhne se to jen ve sbírání kreditů jako na Slovensku? Možná by nebylo na škodu inspirovat se při tvorbě modelu kariérního růstu kvalifikačním modelem z první republiky – udělováním učitelské způsobilosti po zapracování pod vedením zkušeného učitele a po následném vykonání zkoušky, která by spojovala znalost teorie (didaktiky, psychologie žáka) se znalostí praxe. Jak se podaří vytvořit systém při tak vysoké autonomii jednotlivých vysokých škol? Jsou pro nový systém zajištěny nemalé předpokládané finance na platové postupy?

Systém dalšího vzdělávání učitelů by měl být systémem podpůrným. Se systémem profesního rozvoje učitelů má zásadní souvislost. Ve školství má každá systémová změna dalekosáhlé následky. Podle Nantla má stát stanovovat koncepce a strategie, certifikovat a nastavovat kritéria kvality. Správně – ale jak chce ministerstvo účinně vysvětlovat a prosazovat své priority, když pustí z rukou poslední nástroj vlivu, který na učitele má? Bude jen doufat, že autonomní vysoké školy a autonomní kraje vytvoří nějaký společný systém? Nebo bude podporovat i jiné poskytovatele a jiné formy dalšího vzdělávání? Jak?

Nebo bude spoléhat na aktivitu samotných učitelů? Podle náměstka Nantla se „další vzdělávání musí stát součástí životního cyklu učitele“. Analyzoval někdo, proč se jím dodnes u mnohých nestalo?

Hana Cisovská: Arénka se vrací

Po tříleté odmlce se letos v listopadu zaplnil sál Domu dětí a mládeže v Porubě dětmi z divadelních souborů a kroužků z celého Moravskoslezského kraje, protože se opět konal Festival dětské divadelní tvorby Arénka 2012.

Vznik této přehlídky se váže k divadlu Komorní scéna Aréna. Po čtrnáctileté tradici konání v prostorách divadla si pak přehlídka vyzkoušela jeviště budovy Sdružení Telepace Ostrava, prostor Pastoračního centra římskokatolické farnosti Ostrava, aby nakonec zakotvila v Domě dětí a mládeže, p. o. Ostrava – Poruba, středisko Polská 1624, který se letos ujal její organizace.

Arénka je nesoutěžní přehlídkou dětských divadelních souborů určenou kolektivům při ZŠ, ZUŠ, ZŠ praktických a speciálních, DDM, DD, SVČ a dalším institucím, které se věnují práci s dětmi intaktními, s dětmi s mentálním či tělesným postižením a dětem ohroženým sociální exkluzí. Hlavním cílem přehlídky je především setkání těch, kteří se mají chuť věnovat se ve svém volném čase divadelním aktivitám, bez ohledu na své zdravotní nebo sociální omezení.

Soubory měly možnost prezentovat jak hotové, tak rozpracované divadelní inscenace. Doprovodný program tvořily diskuze o shlédnutých představeních a metodice práce s dětmi vedené odbornými lektory. Letos se této úlohy ujali Mgr. Eva Polzerová, pedagožka Janáčkovy konzervatoře a Gymnázia v Ostravě, Mgr. Žaneta Káňová, Ph.D, pedagožka Střední pedagogické školy a Střední zdravotnické školy svaté Anežky České v Odrách, PhDr. Hana Cisovská, Ph. D, a Mgr. Jan Karaffa, Ph. D, pedagogové Pedagogické fakulty Ostravské univerzity v Ostravě. Zatímco probíhaly odborné semináře pro vedoucí souborů, děti pracovaly v seminářích pod vedením studentek Střední pedagogické školy a Střední zdravotnické školy svaté Anežky České v Odrách.

Letos na festival přijelo celkem šest divadelních souborů a kroužků. Soubor ZŠ a MŠ Ukrajinská, Ostrava – Poruba s vedoucí D. Nyklovou se představil inscenací Poník Felix, soubor ZŠ Vrchlického, Ostrava – Radvanice zahrál pod vedením L. Laštuvkové příběh s názvem Saxana se nechce učit, z Kopřivnice přijel se svou vedoucí M. Nedjalkovou soubor DD Krokodýl DDM Kopřivnice s pohádkou Fimfárum, Moře ve flaštičce je název inscenace souboru ze ZUŠ Šternberk, který pracuje pod vedením Ž. Káňové, ZUŠ Klimkovice vyslala na přehlídku inscenaci Štěně nebo špenát a O princezně solimánské hrály děti ze ZUŠ Edisonova, Ostrava – Hrabůvka, oba soubory vedla I. Schubertová.

K výborné atmosféře setkání přispěli především samotní organizátoři – Dům dětí a mládeže v Porubě, jmenovitě pak zejména Bc. Kateřina Moroňová. Projekt by nevznikl bez finanční podpory nadace OKD „Pro radost“. Všem za to patří dík.

Arénka má již za sebou sedmnáctiletou tradici, která potvrzuje její potřebnost a důležitost. Snad se tedy příští rok opět zaplní prostory jeviště i hlediště těmi, kteří se rozhodli předávat radost a potěšení hraním příběhů.

PF 2013

PF 2013

Tereza Dědinová: Život a práce podle biorytmů – pověra, nebo dávná moudrost?

„Slezte z toho lustru, Donalde! Vidím vás!“ Kdo by tuhle hlášku neznal… Nejspíš si vzpomenete i na další scény z proslulého českého filmu Jáchyme, hoď ho do stroje!, který v polovině 70. let minulého století režíroval Oldřich Lipský.


Zdroj: Vzdělávání.cz 26. 11. 2012


Jeho hlavnímu hrdinovi, původně až bolestně nesmělému a smolařskému mládenci jménem František, změní život pevná víra v „zázračný“ výpočetní stroj – tzv. kondiciogram, který na základě osobních údajů dokáže sestavit seznam šťastných a kritických dnů daleko do budoucnosti. František tak ví, čemu se ve které dny vyvarovat a naopak, co mu kdy půjde skvěle. Světe, div se – všechno vychází málem na jedničku. František překoná stydlivost a získá životní lásku. Film uzavírá prostřih do budoucnosti – šťastná rodinka kolem stolu, ke kterému přichází zkroušená delegace s hlubokými omluvami – po celá léta Františka zásobovali kondiciogramy určenými pro někoho docela jiného.

Lipský si ve své komedii utahoval z šířící se módy biorytmů – kondiciogram není jeho vynálezem, ale skutečně existující metodou výpočtu šťastných a kritických dnů. Biorytmy ale nabízejí více než to.


Celý text článku si můžete přečíst ZDE.

Základní výzkum dostane v roce 2013 o 300 miliónů více než letos

Grantová agentura České republiky v roce 2013 rozdělí na projekty základního výzkumu téměř 3,2 miliardy korun, a to jak na již běžící projekty, tak na projekty, na něž byla vypsána soutěž v tomto roce. Pro srovnání: v roce 2012 disponovala GA ČR 2,9 miliardami korun.

„Rozhodně oceňuji to, že výdaje na výzkum a vývoj se zatím i přes trvající ekonomickou krizi nesnižují. Změny v alokaci peněz mezi tzv. velké hráče, tedy vysoké školy a ústavy Akademie věd ČR, reflektují skutečnost, že ve srovnání s minulostí se na vědecké produkci ve stále větší míře podílejí vysoké školy,“ uvedl předseda Grantové agentury ČR Petr Matějů. „Do projektů základního výzkumu, který se řeší v ústavech AV ČR, plyne téměř 40 procent veškerých účelových prostředků, které GA ČR rozděluje.“

V končícím roce 2012 činil podíl vysokých škol na přidělených grantech 55,6 procenta a AV ČR 38,6 %. Zbývající část mířila do ostatních institucí zabývajících se základním výzkumem, např. některých zdravotnických zařízení, muzeí, neziskovek nebo nadací.

Téměř shodný poměr rozdělených peněz vyšel v roce 2012 i u tzv. projektů excelence. Jde o mezioborové projekty základního výzkumu řešené širšími výzkumnými týmy, které se vymykají standardním skupinám grantových projektů GA ČR. Na řešení projektů excelence se podílí 41 týmů z ústavů AV ČR a 44 týmů z vysokých škol.

„Konkurence v soutěži o granty je čím dál ostřejší, protože počet podaných projektů roste rychleji než disponibilní prostředky. To nás zavazuje k tomu, aby šlo o soutěž transparentní a spravedlivou, která zajistí, že prostředky na základní výzkum nakonec doputují k těm nejlepším.“ uvedl předseda GA ČR.

Vánoce se Čtením pomáhá

Knihy jsou neodmyslitelnou součástí každých Vánoc. Patří mezi nejoblíbenější, nejčastější a nejvděčnější dárky. Díky projektu Čtení pomáhá a jeho speciální vánoční charitě můžete využít vánočních svátků, volného času a knížky od Ježíška k tomu, abyste přispěli, a udělali tak radost svým bližním. Cílem vánoční charity je získat 100 tisíc korun na zakoupení netradiční prolézačky s názvem „Hřiště dobrodružství“, jejíž součástí je čítárna a prostor pro knihovnu.


Kniha pro dobrou věc

Čtení pomáhá funguje od dubna 2011. Jeho cílem je přivést děti od internetových her a sociálních sítí ke čtení a rozvíjet jejich čtenářskou gramotnost a zároveň pomáhat potřebným. Do projektu se mohou zapojit žáci a studenti základních a středních škol. Za každou přečtenou knihu ze seznamu Čtení pomáhá, u níž prokážou svou znalost kontrolním testem, získávají kredit 50 korun. Peníze si však nenechávají pro sebe, ale pošlou je na některou z uvedených charit. Na výběr mají vždy z deseti různých.


Hřiště dobrodružství

Pro období Vánoc byla vypsána speciální charita, jejíž cílem je získat 100 tisíc korun na zakoupení netradiční prolézačky. „Hřiště dobrodružství“, jehož součástí je mimo jiné také čítárna a knihovna, je dílem umělce Nilse Normana. V této době je k vidění na výstavě „Kartografie naděje: Příběhy sociální změny“ v Centru současného umění DOX v Praze. Výstava trvá až do 21. února 2013.

„Čtenáři zapojení do projektu mohou posílat své kredity získané přečtením knih na zakoupení tohoto hřiště. Cílová částka představuje 100 tisíc korun. Po skončení výstavy bude dílo britského umělce předáno do vybrané knihovny, dětského domova, či mateřské školy. O tom, kdo ,Hřiště dobrodružství‘ získá, rozhodnou naši čtenáři,“ říká Alena Ježková, spisovatelka a ambasadorka Čtení pomáhá.


O výstavě

Výstava „Kartografie naděje: Příběhy sociální změny“ probíhá v Centru současného umění DOX v Praze Holešovicích od 22. listopadu 2012 a potrvá až do 21. února 2013. Jde o rozsáhlou výstavu, na níž tři desítky umělců z celého světa představují svými díly různé sociální změny. K vidění jsou zde fotografie, mapy, různé objekty či videa a konceptuální díla. Cílem je netradičním způsobem ukázat na krizi dnešní doby, ať už hospodářskou, morálních hodnot, životního prostředí a další, a podnítit lidi z různých sfér k tomu, aby se angažovali v hledání řešení a východisek.


Podpořte i vy Čtením pomáhá potřebné

V současné době je do projektu zapojeno přes 110 tisíc žáků a studentů základních a středních škol. Na různé dobročinné účely bylo posláno již více jak 16 milionů korun. Čtení pomáhá je otevřeno dalším čtenářům a zájemcům, stačí se zaregistrovat na www.ctenipomaha.cz.

Studenti vyjádřili své názory ohledně nezaměstnanosti mladých

Při příležitosti druhého přípravného setkání XVIII. ročníku Pražského studentského summitu 15. 12. několik stovek studentů debatovalo na téma nezaměstnanost mladých. Na Vysoké škole ekonomické v Praze proběhla panelové diskuze, které se zúčastnili odborníci z byznysu, akademické obce, médií i diplomacie. Studenti se prezentovali i plenárními projevy skrze názorů států, které na simulaci OSN, NATO a EU reprezentují. Akce je pořádána Asociací pro mezinárodní otázky a konaná pod záštitou ministra školství Petra Fialy.

Vedle vedoucího Zastoupení Evropské komise v ČR Jana Michala se studenty diskutoval také Tomáš Ervín Dombrovský ze společnosti LMC, která provozuje největší tuzemské pracovní portály. Studentům přiblížil trendy, které hýbou českým pracovním trhem. Jeho poznatky bohužel nepůsobily příliš optimisticky – pracovních pozic určených pro čerstvé absolventy ubývá a mladí lidé stále častěji musí zápasit s lidmi ze starších ročníků, kteří jsou ochotní jít s cenou své práce dolů a zároveň jim nechybí praxe. Mladí lidé tak přichází o své tradiční konkurenční výhody – nižší cena práce a flexibilita.

Další řečníci tyto závěry jen potvrzovali. Studenty zaujali také ekonom a pedagog Vladislav Flek z Metropolitní univerzity Praha a Lukáš Mašek, který pracuje na pozici specialisty personálního marketingu v Komerční bance a studentům nabídl úhel pohledu potencionálního zaměstnavatele. S ostatními panelisty se shodl na důležitosti vlastní praxe získané již při studiu. Jeho pohled na problematiku zaujal i jednoho z účastníků Damiána – Ondřeje Šulistu, delegáta Džibutska: „Potvrdilo se mi to, co jsem si již dlouho myslel, to že bez praxe nejsou koláče.“ Panelovou diskuzi moderoval původem americký novinář žijící v Česku Erik Best, který studentům mimo jiné zdůrazňoval důležitost znalosti cizích jazyků.

Další část programu vyplnily projevy přihlášených studentů před zaplněnou aulou. Pro mnohé z účastníků to bylo vůbec poprvé, kdy mluvili před 300 lidmi. Úkolem bylo zprostředkovat posluchačům jejich pohled na problematiku nezaměstnanosti mladých a zároveň nabídnout i budoucí vizi, to vše z pohledu států, které na projektu zastupují. Se svými projevy vystoupilo celkem patnáct studentů včetně zástupců Řecka, USA nebo Bangladéše. Zvláště hlasitý potlesk pak patřil Jáchymu Stoličkovi,delegátu Francie, který mimo jiné mluvil i o tom, proč zaměstnavatelé ztrácí zájem o mladé lidi kvůli jejich nezkušenosti: „Nelze býti člověkem a nechybovat. Dejme proto mladým lidem šanci, aby v budoucnu mohli dělat lepší chyby než dnes,“ vybídl své kolegy.

Problematika nezaměstnanosti mladých rezonovala mezi studenty po celý den. Nejen díky panelové diskuzi, plenárním projevům, ale i řadě interaktivních aktivit či prezentací se o tématu dozvěděli mnoho nového a naučili se, jak tomuto fenoménu čelit. Výsledkem setkání jsou tedy poznání, že nestačí pouze kvalitní vzdělání, znalost jazyků, ale především získání pracovních návyků a praktických zkušeností. A přesně to jsou cíle Pražského studentského summitu.

V dalším průběhu ročníku se tak budou jeho účastníci i dále připravovat na svou budoucnost, rozšiřovat faktografické znalosti, učit se pracovat s informacemi a zlepšovat své komunikační dovednosti. Mohou také absolvovat stáž v některých společnostech, které jsou partnerem projektu či využívat nejmodernějších počítačových technologií. Na dalších setkáních budou diskutovat například o roli médií v politice, problematice surovinových zdrojů či populační politice.

Pro více informací navštivte www.studentsummit.cz.

Profesor Milan Hejný je jednička mezi matikáři

Prof. Milan Hejný obdržel v rámci projektu „Českých 100 Nejlepších“ ocenění „MathProf ONE“ neboli jednička mezi matikáři. Cenu mu 30. 11. 2012 na Pražském hradě předala ministryně práce a sociálních věcí Ludmila Müllerová.

„Profesor Milan Hejný působící na Pedagogické fakultě UK v Praze je uznávaný didaktik matematiky, který propaguje nový způsob výuky matematiky, při kterém děti mohou vycházet ze svých každodenních zkušeností. Při řešení úloh tak děti matematice snáze porozumí. Své bohaté zkušenosti profesor Hejný předává nynějším i budoucím pedagogům, aby výuka tohoto předmětu, mnoha žáky a studenty neoblíbeného a přitom tak důležitého, dosáhla vyšších kvalit,“ odůvodňuje volbu společnosti COMENIUS její prezident Karel Muzikář. „Považujeme matematiku za jeden z klíčových elementů úspěšného, efektivního a objektivně přínosného vzdělávacího procesu. Metoda profesora Hejného pomáhá ke kvalitnímu matematickému základu, na kterém se může dále stavět a díky kterému se rozvíjí intelekt,“ dodává Karel Muzikář, podle nějž má tato metoda význam i pro firmy jakožto budoucí zaměstnavatele těchto dětí.

Hlavní myšlenka originální metody, kterou profesor Hejný společně s doc. Darinou Jirotkovou a dalšími spoluautory vtělil do učebnic matematiky pro první až pátý ročník, není nová. Spočívá v poznání, že když žák sám řešením vhodných úloh matematiku objevuje, tak jsou jeho znalosti pevnější a hlubší a trvalejší, než když ji učíme tak, že žák od učitele přebírá hotové poznatky a ukládá si je do paměti. Problém ale je, jak toto poznání uvést do škol. Jak vytvořit bohaté soubory vhodných úloh, jejichž řešením třída opravdu celou matematiku prvního stupně objeví? Právě to se týmu profesora Hejného podařilo v učebnicích vydávaných Nakladatelstvím Fraus. Milan Hejný k tomu dodává: „Naše učebnice předpokládají, že učitel nic žákům nevysvětluje, pouze organizuje diskusi mezi žáky. Pro mnohé učitele je tato silně netradiční cesta výuky těžko pochopitelná a nepřirozená. Ale ve všech sledovaných třídách, ve kterých učitel dokázal překonat tradiční postupy, vidíme nejen výrazný vzestup znalostí žáků, ale i jejich radost z matematiky. Projevuje se to v soutěžích, jako je Cvrček, v nichž se tyto třídy umísťují na předních místech, přičemž i nejslabší žáci těchto tříd vykazují nadprůměrné výsledky.“

Hejného tým už pracuje na sbírkách úloh pro druhý stupeň základních škol

Žáci, kteří jsou na prvním stupni vedeni metodou Milana Hejného a jsou zvyklí nahlížet na matematiku tvůrčím způsobem, mají naději, že i na druhém stupni budou vedeni v podobném duchu. Proto již déle než rok pracuje jeho tým, postupně rozšiřovaný o učitele z druhého stupně a z gymnázií, na sbírkách úloh pro 6.–9. ročník.


_____________________

Nakladatelství Fraus je jedním z největších českých učebnicových nakladatelství a patří mezi hlavní propagátory interaktivní výuky v ČR. Stěžejní část sortimentu tvoří ucelené řady tištěných i interaktivních učebnic a vzdělávacích materiálů pro základní školy, víceletá gymnázia, střední a jazykové školy. Interaktivní učebnice Nakladatelství Fraus využívá v současné době více než polovina škol v ČR. Kromě výukových materiálů vznikl na půdě nakladatelství také unikátní systém pro vzdělávání, komunikaci a řízení výuky FlexiLearn. V konkurenci předních tuzemských i evropských nakladatelů získalo Nakladatelství Fraus řadu ocenění, například v soutěžích o nejlepší evropské učebnice. Nakladatelství poskytuje školám i službu vzdělávání učitelů. V minulém školním roce bylo v rámci tohoto projektu proškoleno 7 tisíc učitelů.

Kromě učebnic vydává nakladatelství také pedagogickou literaturu, edici Čti+ na podporu čtenářské gramotnosti nebo populárně-naučné encyklopedie pro děti CO-JAK-PROČ a další zájmovou literaturu.

Komentář SKAV k programovým tezím ČSSD pro veřejnou debatu s názvem Spravedlivé reformy podle ČSSD

SKAV byl vyzván, aby poskytl své připomínky k tezím pro volební program ČSSD. Vzhledem k tomu, že vítáme jakoukoliv příležitost pro diskuzi o vzdělávání, poskytli jsme své komentáře.


Teze pro volební program ČSSD najdete ZDE.


Jak SKAV přistoupila k materiálu a jak pojala svoje komentáře

Nehodnotili jsme materiál jako celek, ale zabývali jsme se jednotlivými náměty, které materiál přináší. Vyjadřujeme se jen k těm oblastem, k nimž mají členské organizace profesně blízko. Obecně můžeme říct, že vnímání řady problémů českého vzdělávacího systému odpovídá tomu, jak situaci ve vzdělávání chápou členské organizace SKAV.

S materiálem zpravidla nesouhlasíme tam, kde navrhuje posilování státu prostřednictvím omezování (existujících či vznikajících) možností, které dávají občanům příležitost vzít odpovědnost do svých rukou, rozhodovat se. Jinak řečeno, členské organizace SKAV nepodporují představy, že zlepšit kvalitu vzdělávání lze prostřednictvím příkazů nebo zákazů, nadměrných legislativních regulací.

V předloženém materiálu často shledáváme vnitřní rozpor mezi snahou o centralizovaný vliv na to, co se ve vzdělávacím systému děje, a snahou nabídnout otevřený systém schopný vyrovnat se s rozmanitostí potřeb jeho účastníků. Domníváme se, že se ČSSD bude muset rozhodnout pro jednu z cest. Vzdělávací systémy, jimž se daří dosahovat dobrých vzdělávacích výsledků, volí autonomii škol a učitelů spojenou s odpovědností, nikoli centrální řízení.

Předložený materiál vyzývá k diskusi a je podkladem k ní. O širokou diskusi o vzdělávání usiluje SKAV soustavně již léta. V rámci svých možností ji vytrvale uskutečňuje pořádáním každoměsíčních kulatých stolů, na něž jsou zváni jako panelisté zastánci různých názorů, přístupů a řešení. SKAV organizuje každý rok veřejnou výroční konferenci, sdílí vlastní studie a jiné materiály.

Vytváření participativní politiky – politiky, která vtahuje do diskuse všechny relevantní partnery a bere se vší vážností jejich náměty – je charakteristická pro ty vzdělávací systémy ve světě, které vykazují dobré vzdělávací výsledky. V tomto směru je velmi inspirativní příklad Ontária. V českém prostředí je diskusní, participativní kultura vedoucí ke konsensu napříč názorovými proudy v plenkách. Proto oceňujeme snahu ČSSD takovou kulturu posilovat.

Vzdělávání je natolik zásadní téma, že může „vyhrát volby“ (Ontário). Členové SKAV, nepolitické organizace, považují za důležité, aby vzdělávací politika v České republice konečně vytvářela dlouhodobě předvídatelné a setrvale se zlepšující podmínky pro zvyšování kvality veřejného vzdělávání, z něhož bude profitovat každý jednotlivec i společnost jako celek.

Materiál je zřetelně poučen řadou významných studií a podkladů. Ve SKAV věříme, že dříve, než začneme vymýšlet něco nového, je dobré seznámit se s aktuálním stavem poznání o daném tématu a vše pozitivní nést dále. Proto oceňujeme snahu autorů zpracovat dostupné zdroje a poučit se z nich, konzultovat.

Materiál stručně, vcelku srozumitelně i přijatelně výstižně shrnuje na malé ploše prakticky všechny významné problémy systému vzdělávání v ČR. V materiálu postrádáme určitější návrhy na řešení pojmenovaných problémů, ačkoli v druhém odstavci se říká, že „ČSSD přichází s vlastní alternativou jejich řešení.“ Naznačená řešení mají povahu proklamací („mělo by se“) spíše než skutečných konkrétních kroků, které umožňují posoudit, jak účinná jsou řešení ČSSD. Umíme si ale představit, že i to může být předmětem další diskuse. Věříme, že ČSSD skutečně disponuje návrhy konkrétních opatření a že ví, jak je financovat.

Celý komentář si můžete přečíst ZDE.


Členové SKAV se rádi zapojí do diskuze i nad dalšími koncepčními materiály, obrátit se na nás můžete na emailové adrese info@skav.cz.

42 % dospělých Čechů si myslí, že další vzdělávání nepotřebuje

Český statistický úřad (ČSÚ) zveřejnil výsledky prvního šetření o vzdělávání dospělých. Z rozsáhlého šetření například vyplývá, že se vzrůstajícím dosaženým vzděláním roste zájem o další vzdělávání. Nejčastěji jsou navštěvovány jazykové kurzy a 78 % vzdělávacích aktivit probíhalo z pracovních důvodů.

Šetření o vzdělávání dospělých je realizováno ve všech zemích EU. Z jeho výsledků vyplývá, že osm z deseti studentů starších 25 let navštěvovalo vyšší odbornou nebo vysokou školu. Tato forma studia je zároveň finančně nejnákladnější, čtvrtinu studentů tohoto stupně vzdělávání stojí dvanáctiměsíční náklady více než 20 tisíc korun. Téměř 40 % středoškoláků si naopak za stejné období vystačí s částkou do 2 000 Kč.

Neformálního vzdělávání (jde především o kurzy, semináře, školení nebo soukromé lekce) se účastní třetina dospělých. Lidé se podle šetření vzdělávají především z pracovních důvodů (78 %), 88 % tohoto studia bylo plně nebo částečně hrazeno zaměstnavatelem a 79 % aktivit probíhalo v placené pracovní době. Téměř polovina lidí přiznává, že kurzy a školení navštěvuje z podnětu zaměstnavatele. „Vzdělávací systém prošel v posledních dvou desetiletích významnými změnami. Vzdělání se stalo dostupným pro široký okruh zájemců. A je velký prostor pro diskuzi, zda změny ve školství, jako rychlý nárůst počtu vysokých škol, stejně jako studentů, byl a je pro naši společnost jako celek, tím správným krokem správným směrem,“ říká předsedkyně ČSÚ Iva Ritschelová.

Více než poloviční podíl aktivit, vykonávaných ze soukromých důvodů, byl zjištěn u humanitních věd (především umění) a cizích jazyků. Cizí jazyky jsou i oblíbenou a nejčastější formou sebevzdělávání, a téměř pětina se učí z pracovních důvodů. Důvodem může být fakt, že 30 % lidí přiznává, že neovládá žádný cizí jazyk. Jen o něco málo vyšší počet ve sledované populaci má navíc jen základní znalosti. Pouze zcela výjimečně se jazykově vzdělávají právě lidé, kteří neovládají žádný jazyk. Na základě zjištěných informací lze předpokládat, že lidé, kteří neovládají žádný cizí jazyk, o jazykové vzdělávání nemají zájem.

Plných 42 % dospělých Čechů si myslí, že další vzdělávání nepotřebuje. Tento argument používají zejména muži, ženy svou neúčast ve vzdělávání odůvodňují spíše rodinnými povinnostmi. Naopak zájem o další vzdělání má především věková skupina 25–34 let.

Stupeň vzdělání úzce souvisí i aktivitami ve volném čase. Čím vyšší vzdělání, tím větší je zájem o kulturní akce, četbu denního tisku nebo knih. „Skoro třetina Čechů nepřečetla za posledních 12 měsíců jedinou knihu, nejméně čtou lidé středního věku,“ upozorňuje na výsledky šetření statistik Petr Nosál.


Podrobnější prezentaci z tiskové konference si můžete stáhnout ZDE.

Jan Voda: Manažerské rozhodování při řízení kvality školy

Studie bilancuje reálné výsledky rozhodovacích procesů ve fázi zakládání školy a tvorby školního kurikula. Jedná se o soukromou bilingvní základní školu s prvním stupněm. Východisko kvality této školy je spatřováno v kvalitě rozhodovacích procesů. V rozpětí čtyř let sleduje, jak v cyklickém procesu analýza-návrh-evaluace-nový návrh dochází k posunům a přehodnocování původních rozhodnutí. Na základě získané procesní zkušenosti nabízí interpretace, které mohou zpětně přispět k rozšíření poznání rozhodovacích procesů managementu škol.


Zdroj: Pedagogická orientace 3/2012, str. 428–451


Autor v závěru uvádí: „V textu jsme se pokusili doložit, že pedagogické projektování na úrovni koncepce školy vychází z manažerských rozhodovacích procesů. Tyto procesy jsou jádrem pedagogické tvorby školy a jejich racionalita je ústředním momentem kvality školy. Výsledný produkt rozhodování má své explicitní vyjádření v klíčových pasážích školního vzdělávacího programu (zejména v kapitolách o filozofii školy a výchovně-vzdělávacích strategiích).

V praxi konkrétní soukromé prvostupňové školy jsme konsekvence těchto rozhodovacích procesů čtyři roky sledovali a podali jejich strukturovaný výčet. Současně jsme pozorovali, jak ve třech identifikovaných etapách došlo k jejich několikanásobné revizi v cyklickém procesu analýza-návrh-evaluace-nový návrh. Výzkumná reflexe těchto rozhodnutí se odehrávala jako kritické analyzování souvislostí, příčin a následků snahy implementovat teoreticky elaborované znaky kvalitní, dobré školy v praxi, přičemž tyto snahy byly prosazovány skrze subjekt rozhodování – ředitele školy s vědomím rizika všech bariér subjektivity v racionálním rozhodování.

Na základě zjištění, která vyplynula z kauzální analýzy čtyř klíčových rozhodnutí v procesu tvorby školy, můžeme konstatovat, že těžiště rozhodovacích procesů (procesů designování) spočívá v oblasti cílevědomého vytyčování budoucích stavů školy a cest k dosažení jejích žádoucích kvalit. Tyto aktivity ovšem představují jen jednu stranu mince. Druhou stranu lze spatřovat v procesech implementace těchto rozhodnutí ve smyslu řízení činností a zdrojů v daných podmínkách školy. Proměnlivost těchto podmínek vyžaduje neustálý proces funkčních změn iniciovaných v cyklickém rozhodování, které reaguje na nové informace a vynořující se alternativy. To poskytuje přesnější podklady a otevírá prostor pro další nová rozhodnutí.“

Celý text studie najdete ZDE.

Jana Klimešová: Sukova studijní knihovna literatury pro mládež

Sukova studijní knihovna literatury pro mládež – speciální fond Pedagogické knihovny J. A. Komenského – je nedílnou součástí PK JAK již od roku 1946, dnes představuje největší sbírku literatury pro děti a mládež v České republice.

Knihovna byla založena r. 1919 jako Knihovna českých spisů pro mládež, jejíž vznik iniciovali zakládající členové Společnosti přátel literatury pro mládež v čele s Václavem Františkem Sukem, středoškolským profesorem češtiny a francouzštiny na pražském gymnáziu v Křemencově ulici. Profesor Suk vymezil hned na počátku hlavní zásady budování knihovny a cíle její činnosti:
1. knihovna má sloužit odborné veřejnosti, nikoli k „zábavnému čtení“,
2. zařazovat se mají všechny knihy pro mládež vydané v češtině a slovenštině.

Základ Knihovny spisů pro mládež tvořilo několik stovek knih pro mládež, které byly vyčleněny z knihovny Pedagogického muzea Komenského. Jednalo se především o knihy vydané do roku 1914. Výnos ministerstva školství z roku 1921 stanovil, aby duplikáty knih vyřazovaných ze školních knihoven byly povinně nabízeny Knihovně spisů pro mládež, novinky získávala knihovna především jako dary od nakladatelů. Roku 1924 měla knihovna již 16 000 svazků a sídlila na Vinohradech u Riegrových sadů ve vile Saračinka.

Roku 1929 se knihovna s tehdy již více než 20 000 svazky přestěhovala do budovy nově vybudované Městské knihovny na Mariánském náměstí. V roce 1935, po předčasném úmrtí profesora Suka (+ 1934 v padesáti letech) byla knihovna přejmenována na Sukovu studijní knihovnu literatury pro mládež. V budově Městské knihovny přečkala válečná léta.

Nedlouho po válce, v roce 1946, byla knihovna rozhodnutím ministerstva školství a kultury včleněna do Státní pedagogické knihovny Komenského (SPKK). Současně s tím v roce 1946 získala Sukova knihovna na krátkou dobu osmi let právo tzv. oborového povinného výtisku. V roce 1974 se stala SPKK součástí Ústavu školských informací (ÚŠI), v té době měla Sukova knihovna necelých 40 000 svazků. Zpočátku došlo k omezení činnosti Sukovy knihovny, dokonce byla přejmenována na speciální fond literatury pro mládež a organizačně včleněna do oddělení doplňování a zpracování fondu. Po listopadu 1989 byla činnost knihovny obnovena v plném rozsahu a vrátil se jí také původní název.


Sukova knihovna dnes

Dnes má Sukova knihovna zhruba 60 000 svazků, které tvoří knihy pro mládež vydané na našem území od konce 18. století po současnost. Svou relativní úplností a dostupností služeb patří k nejvýznamnějším specializovaným knihovním sbírkám v republice. Knihovní fond je průběžně doplňován, značnou část akvizice představují dary od českých nakladatelství. Knihovnu využívají především studenti, redaktoři, literární badatelé a tvůrci knih pro děti a mládež. Knihy jsou půjčovány výhradně prezenčně.

Téměř celý fond Sukovy knihovny je přístupný prostřednictvím on-line katalogu, díky tomu knihovna může poskytovat knihovnicko-bibliografické služby i vzdáleným uživatelům.

Pravidelně je na webu vystavována měsíční výběrová bibliografie novinek. Tato služba je určena především učitelům českého jazyka na základních školách, kterým může sloužit jako vodítko při doporučování mimoškolní četby i při vlastním vzdělávání v oboru literatury pro děti a mládež.

Sukova knihovna je kolektivním členem Společnosti přátel literatury pro mládež, České sekce IBBY (Intenational Board of Book for Young People). S Českou sekcí IBBY a Obcí spisovatelů spolupracuje na organizaci soutěže Zlatá stuha, která každoročně oceňuje nové dětské knihy. Významná je také spolupráce se Svazem knihovníků a informačních pracovníků (SKIP), především s Klubem dětských knihoven a Klubem školních knihoven. Od r. 1993 pořádá knihovna každoročně akci „SUK – Čteme všichni“. Jde o celorepublikovou anketu, v níž děti, učitelé a knihovníci hodnotí knižní produkci uplynulého roku a hlasují pro nejoblíbenější dětskou knihu vydanou v příslušném roce.


Novinky za říjen

Knihy
pedagogika
psychologie
ostatní společenskovědní obory

Články
z českých časopisů
ze zahraničních časopisů

Výběrová rešerše na téma Lesní školky

Karel Starý at al.: Profesní rozvoj učitele – závěry a doporučení

V druhé ukázce z knihy jsou závěry a doporučení členěné do úrovně jednotlivého učitele, školy a vzdělávacího systému jako celku.


Zdroj: Karel Starý, Dominik Dvořák, David Greger, Karolína Duschinská: Profesní rozvoj učitele. Podpora učitelů pro zlepšování výsledků žáků. Praha, Karolinum 2012. ISBN 978-80-246-2087-9

Anotaci knihy a první ukázku si můžete přečíst ZDE.


Závěry a doporučení (str. 130–134)

V poslední kapitole propojíme zjištění plynoucí z teoretického výzkumu s nálezy z empirického šetření. Zjištění strukturujeme do třech úrovní… Jedná se o úrovně jednotlivého učitele, školy a vzdělávacího systému jako celku. V prvním a ve druhém případě leží odpovědnost za profesní rozvoj na učitelích a ředitelích. Ve třetím případě už odpovědnost není tak zřetelná. Týká se široké a rozmanité skupiny tzv. stakeholders, tvořené zřizovateli škol, decizní sférou a legislativou. Vzhledem k decentralizované řídící struktuře ve vzdělávání, hrají značnou roli různé vlivové skupiny jako neziskový sektor a firmy zaměřené na vzdělávání. To má dopad i na mnohé oblasti vzdělávací politiky a vedou k některým nesystémovým, krátkozrakým a někdy vyloženě škodlivým rozhodnutím. To platí i pro oblast profesního rozvoje učitelů.


A. Učitel

Úroveň individuálního učitele je základní, protože práce učitele má přímý vliv na vzdělávací výsledky žáků. Učitel má rozhodující vliv na to, co si žáci ze školy odnášejí. Jestli se tam naučí pracovat nebo nudit, jestli získají touhu po poznání anebo budou od poznávání odrazeni, záleží z největší části na učitelích. Jedním ze základních doporučení zahraničních výzkumů (Garet, Porter, Desimone et al., 2001; Timperley, 2008) je, že za konečný cíl a kritérium posuzování kvality práce učitele by měly být brány v nejširším slova smyslu chápané výsledky učení žáků.

Pro stanovování potřeb profesního rozvoje učitelů jsou nejdůležitějším zdrojem data o procesech a výsledcích učení žáků. To představuje významný posun proti představě řízení profesního rozvoje učitelů v závislosti na jimi pociťovaných potřebách. Pro tento posun u nás zatím nejsou vytvořeny předpoklady, protože neexistuje systém objektivních dat postihujících výsledky učení žáků zejména v longitudinální perspektivě. Výjimkou je zapojení České republiky do mezinárodních šetření, které však má své limity. Bylo by proto vhodné doplnit je vhodnými formami národních šetření. Výsledky učení žáků je přitom nutno chápat komplexně, včetně dovedností a postojů, které nelze zjišťovat pouze písemnými testy. Jednostranné zaměření na „testovatelné“ výsledky žáků a jejich „využívání“ ke srovnávání v sobě skrývá nebezpečné dopady. Pro koncepční rozhodování o zaměření profesního rozvoji učitelů mohou poskytnout cenná zjištění i výběrová šetření, nikoli jen plošné testování; jak kvantitativní, tak kvalitativní výzkumy.

Učitelům by měla být poskytována cílená podpora podle průběhu jejich profesní dráhy a podle specifických skupin žáků. Učitelé v různých fázích své profesní dráhy potřebují odlišnou podporu. Za prioritní příjemce podpory jsou obvykle považováni zejména učitelé nově nastupující do škol. V zahraniční literatuře i v domácí studii vzdělávacích potřeb byla identifikována i potřeba podpory učitelů v pozdějších fázích kariéry jako prevence jako nebezpečí ustrnutí ve vývoji, projevující se používáním rigidních rutinních postupů ve výuce a neochotou dále se vzdělávat (syndrom vyhoření). Důležité je rozvíjet jak znalosti a dovednosti učitele, tak podporovat jeho kondici, nasazení a profesní identitu. V zahraničí se doporučuje zvláštní podpora učitelů ve školách s vysokým podílem socioekonomicky, sociokulturně nebo jinak znevýhodněných žáků. Klíčem pro výběr příjemců podpory musí být relevantní data o žácích. Specifickou podporu potřebují například učitelé, kteří vyučují děti, které doma mluví jiným jazykem než českým, které pocházejí z nepodnětného rodinného prostředí apod. Konkrétním příkladem takové podpory je systematické doučování žáků, kteří zameškali výuku nebo nezvládli některou oblast učiva.

V profesním rozvoji učitelů se jako zásadní jeví důraz na oborově didaktické kompetence (didaktické znalosti obsahu). Zahraniční výzkumy (např. Seidelová – Shavelson, 2007) ukázaly, že největší dopad na zkvalitňování výsledků žáků má profesní rozvoj vázaný na konkrétní vzdělávací obsah v rámci vzdělávací oblasti RVP, vyučovacím předmětu nebo dílčím tématu. Nabídka takových kurzů dalšího vzdělávání učitelů je však ve srovnání s jinými oblastmi poměrně chudá. Kurzy dalšího vzdělávání mají v průměru krátkou časovou dotaci, probíhají v krátkém časovém rozsahu, zpravidla neposkytují účastníkům podporu při implementaci nových dovedností do výuky a neobsahují evaluaci dopadů programu až na úroveň žáků. V zahraničí jsou úspěšné formy podpory poměrně často zaměřeny na základní kompetence funkční a matematické gramotnosti, v neposlední řadě v souvislosti s kategorickým požadavkem na evaluaci dopadů na výsledky žáků.


B. Škola

Úroveň školy přirozeně vyrůstá z roviny individuálního učitele. Školu však nelze vnímat jen jako skupinu učitelských individualit. Působení školy je mnohem komplexnější. Vliv školy jako celku (instituce) na žáka v průběhu školní docházky s narůstající intenzitou doprovází a doplňuje vliv konkrétního učitele. Zpravidla od 2. stupně základní školy působí na žáka větší část učitelského sboru a kultura školy se konkrétně projevuje v míře koordinace vyučovacích postupů, hodnocení, komunikace apod.

Nejdůležitějším faktorem, jímž škola přispívá k učení žáků, je kvalitní vyučování. Hlavní determinantou výsledků učení jsou proměnné na straně žáka, nikoli charakteristiky školy a učitelů. Jak jsme popsali v předchozích kapitolách, i ve školských systémech s rozvinutými postupy měření výsledků žáků je velmi náročné prokázat příčinné souvislosti mezi kvalitou učitele a výsledky žáků, a tím spíše nebývá měřitelný dosah programů podpory učitele na žáky. Závěry o žádoucích parametrech učení proto stavíme na modelech, které uvažují proměnné zprostředkovávající efekty učitele a školy na žáka, a to ty, u nichž lze efekt na žáky považovat za prokázaný: 1. kvalitní vyučování a 2. způsob řízení a vedení školy (nepřímý efekt). Jak podle zahraničních zkušeností, tak dle praxe našich inovativních škol a neziskových organizací je pro plánování i hodnocení programů podpory učitele klíčový popis žádoucího cílového stavu, často ve formě profesního standardu.

Preferovaným způsobem rozvoje je podpora poskytovaná přímo ve škole. Jako úspěšné se jeví projekty v oblasti DVPP probíhající ve škole, s aktivní spoluprací více učitelů z jedné školy (dle aprobace, vyučující obdobnou žákovskou populaci apod.). Často zapojují vedení a buď celý sbor, nebo předmětový tým. Vykazují vysoký kontaktní čas mezi poskytovatelem a příjemcem podpory a současně celkovou delší dobu trvání. Tematicky bývají zaměřené na specifické znalosti předmětu/oboru spíše než obecné schopnosti napříč předměty. Důležitá je koherence – návaznost na předchozí a budoucí aktivity v rámci systému profesního rozvoje učitelů. Dalšími faktory jsou vysoká odbornost lektora, korespondence mezi typem podpory a fází reformy ve škole. Je velmi významné, aby při výběru podpory měli významné slovo sami učitelé a další zainteresované skupiny, zároveň však doporučujeme respektovat princip rozhodování o cílech a formách podpory podloženého „daty“ o potřebách žáků.


C. Vzdělávací systém

Úroveň vzdělávacího systému je souhrnem všech vzdělávacích institucí a pedagogických pracovníků v nich. Jedná se o velmi různorodý a komplikovaný celek s mnoha podúrovněmi. Z hlediska podpory profesního rozvoje učitelů je možné i důležité v některých doporučení od specifik jednotlivých typů nebo stupňů škol odhlédnout a adresovat je národnímu vzdělávacímu systému jako celku.

Profesní rozvoj učitele je potřeba chápat širším způsobem než jen jako účast na kurzech dalšího vzdělávání. Kromě programů dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků jsou důležitými zdroji profesního rozvoje učitelů i interní a externí odborné služby, které mohou poskytovat školní psychologové a speciální pedagogové, asistenti učitele, případně dobrovolníci z řad rodičů, studentů a veřejnosti. Na profesním rozvoji učitele se podílí vedení školy a kolegové z učitelského sboru vlastní školy (uvádění začínajících učitelů, mentoring, koučování) nebo kolegové z jiných škol. Důležitým zdrojem profesního rozvoje učitele je kurikulární kapitál – rámcové a modelové vzdělávací programy, učebnice, metodické materiály a metodické servery, elektronické platformy pro práci učitele; data o výsledcích žáků a výzkumná zjištění. Především z uvedených zdrojů čerpají učitelé při samostudiu, které může přinášet stejně hodnotné výsledky jako účast na kurzech dalšího vzdělávání. Mělo by tedy být považováno za rovnocenné za předpokladu vhodných způsobů prokazování individuálního profesního rozvoje – např. profesní portfolio, prezentace nabytých znalostí a dovedností kolegům v učitelském sboru apod.

Jako specifické téma se v českých podmínkách projevují nedostatky v pedagogickém vedení školy (instructional leadership), které by vytvářelo sdílené porozumění tématům reformy a společnou platformu pro implementaci kompetenčního modelu vzdělávání do jednotlivých předmětů. Doporučujeme naučit školy a učitele užívat distribuovanou/delegovanou odpovědnost za kvalitu vyučování, aktivizovat potenciál středních článků řízení a zkušených kolegů ve škole. V neposlední řadě je předpokladem pro úspěšný profesní rozvoj i omezení zátěže vykonávání zbytečných administrativních a neodborných činností. To vše vyžaduje dostatečné zdroje včetně finančních. Systémové podmínky by měly zajistit, aby žádoucí formy podpory byly doprovázeny pozitivními finančními efekty jak pro školu, tak pro jednotlivé učitele.


Knihu si můžete objednat ZDE.

Pedagogická orientace 3/2012 se věnuje vztahu teorie a praxe

„Pedagogická orientace se snaží reagovat na aktuální pedagogické problémy a zaměřovat na ně pozornost čtenářů. Toto monotematické číslo se zaměřuje na téma vztahu teorie a praxe, protože v současnosti vystupuje do popředí a projevuje se výrazně např. v kurikulu, v přípravě učitelů, ve výzkumných projektech atd.“, píše Josef Maňák v editorialu Teorie a praxe – aktuální a věčný problém.

Obsah nového čísla najdete ZDE.


„Přehled studií, které přináší Pedagogická orientace k problematice vztahu teorie a praxe v edukaci potvrzuje, že jde o problémy staré, ale stále živé. Teorie a empirie (praxe, konkrétní fakta) nejsou v rozporu, protože se navzájem podmiňují a doplňují a pouze ve vzájemné souhře jsou s to odpovídat na otázky, které klade život. Jen ve stále obnovované jednotě teorie a praxe lze uspokojivě odpovědět i na Kantovy znepokojivé otázky: Co můžeme vědět? Co máme dělat? V co máme věřit? Uveřejněné studie se na některé otázky z oblasti pedagogiky snaží odpovědět. Stále je však mnoho otázek, které čekají na své řešení. Uvedené studie mohou být podnětem k tomu, abychom se všichni do hledání nejlepších odpovědí zapojili,“ uzavírá editorial Josef Maňák.

Jaroslav Koťa píše v závěru své studie Traktát o vybraných problémech teorie a praxe v oblasti pedagogických věd: „Dobrá teorie bez praxe je příliš akademickou a odtrženou od života, podobně jako pouhá praxe příliš mnoho poučení nepřinese. O vztahu teorie a praxe lze říci, že praxe bez teorie je slepá, naopak teorii bez praxe zvláště v oblasti umění učit hrozí, že se stane jen soustavou prázdných pojmů či bezobsažných teoretických konstruktů. Budoucím adeptům učitelství je také třeba neustále připomínat, že – jak uváděl již Aristotelés – nesou plnou odpovědnost za kvalitu své vlastní vysokoškolské průpravy i celoživotní kultivace, odvíjející se z praktického jednání, které konec konců bude formovat i jejich charakter. I v době vlády vědotechniky právě pedagogická aktivita v sobě vždy bude obsahovat otázky smyslu, které nejsou řešitelné technickými prostředky, ale lze se k nim přiblížit pěstováním moudrosti a filosofickou kultivací.“

Studii si můžete přečíst ZDE.

Tereza Dědinová: Pět hlavních překážek úspěchu

Zní to jako přílišné zobecnění? Důvodů, proč se vám něco nedaří, přece musí být více… Novinář a blogger Geoffrey James ve svém sloupku na Inc.com pojmenovává pět hlavních důvodů, proč lidé ve svých snahách selhávají (nehledě na to, co je jejich cílem). Když se na ně podíváte blíže, zjistíte, že pod ně lze zařadit mnohé z dalších problémů, které člověka brzdí, včetně lenosti. Zkuste se přesvědčit sami.

Zdroj: Vzdělání.cz 31. 10. 2012


Jaké to jsou důvody?

1. Cíle, které neinspirují
2. Strach z neúspěchu
3. Strach z úspěchu
4. Nerealistický harmonogram
5. Strach z hluchých míst


Nerealistický harmonogram

Tomuto bodu se v manažerských kurzech dnes věnuje mnoho pozornosti.

Hlavní problém podle Jamese spočívá v tom, že lidé obecně přeceňují možnosti toho, co se dá zvládnout v krátkém časovém termínu (typicky během jednoho týdne), a podceňují se, když přijde na dlouhodobé cíle (např. rok a více). Díky tomu odkládáme úkoly na neurčito až do doby, kdy nám nezbývá už žádný čas – jejich řešení pak podle toho také vypadá. Ještě navíc ze své (pochopitelné) neschopnosti zvládnout všechno najednou vyvozujeme nesprávné závěry ohledně svých schopností vůbec a zbytečně se vzdáváme cílů, které vyžadují dlouhodobější úsilí.

Co s tím? James doporučuje ustoupit od klasických položkových seznamů toho, co musíme udělat, promyslet si předem, které činnosti přinášejí největší výsledek (pravidlo 20/80 praví, že 80 % výsledků dosáhneme ve 20 % času) a nezabývat se zbytečnostmi. Položky na seznamu si dále rozčleňte podle priority, úsilí, které musíte vyvinout, a podle toho, nakolik se vám vaše námaha vrátí. Zajistěte si tak, že jako první se budete věnovat úkolům, u kterých uvidíte výsledek.


Celý text si můžete přečíst ZDE.

Jitka Gobyová: U kulatého stolu o nové roli české školní inspekce

Výstup z kulatého stolu SKAV a EDUin 19. 11. 2012 „Jaká má být úloha ČŠI – podpora učitelů, nebo kontrola škol?“

Cílem kulatého stolu bylo hledat odpovědi na otázky:
– Co by učitelé chtěli od ČŠI?
– Jaké jsou zkušenosti učitelů a ředitelů s dosavadní činností ČŠI?
– Jaká bude role ČŠI v novém systému hodnocení a ověřování vzdělávání?
– V čem může ČŠI pomoci v metodické podpoře učitelů?
– Jaká data chce v budoucnosti ČŠI školám poskytovat?
– Co může ČŠI udělat pro zvýšení kvality hodnocení v našem vzdělávacím systému?
– Připravuje ČŠI i nějaký systém hodnocení kvality škol a ředitelů?

Pozvání přijali tito panelisté:
PhDr. Ondřej Andrys, náměstek ústřední školní inspektorky, ČŠI;
Mgr. Jiří Dvořák, ředitel ZŠ Lesní, Liberec;
PhDr. Jindřich Fryč, náměstek ministra, MŠMT;
PhDr. David Greger, Ph.D., Pedagogická fakulta UK;
Mgr. Ivana Rosová, ředitelka ZŠ Grafická, Praha 5.


Z vystoupení náměstka ministra školství J. Fryče

ČŠI sehrává ve vzdělávacím systému zásadní roli, kterou umocňuje fakt, že náš vzdělávací systém prošel významnou liberalizací. Je otázkou, jak roli ČŠI usměrňovat do podoby zpětné vazby, jak ji proměnit. Hlavní inspirací je Zpráva OECD o evaluaci a hodnocení, v níž jsou uvedeny oblasti českého vzdělávacího systému s největšími problémy z hlediska hodnocení kvality ve vzdělávání.


Podněty ze Zprávy OECD o evaluaci a hodnocení

1) Důraz na postupný posun od sumativního k formativnímu hodnocení, které umožňuje poskytovat školám i rodičům poznatky, jak kvalitně probíhá vyučování, namísto současné hlavní složky činnosti ČŠI, tj. kontroly souladu s právními předpisy.

Velmi důležitý je v tomto kontextu Projekt NIQES, často vnímaný pouze jako šetření 5. a 9. ročníků ZŠ. Přitom se nepředpokládá, že by toto šetření měla realizovat ČŠI. Tento projekt ale bude mít zásadní dopad na možnost získávání dat a informací o tom, jak vzdělávací proces probíhá a jakých výsledků dosahují žáci. Bude pomáhat nejen školám a učitelům, ale také fungovat pro žáky a jejich rodiče.

2) Autoevaluace, jako nástroj pro hodnocení kvality ve vzdělávání, se v posledním období poněkud odsunula do pozadí. Je potřeba s ní pracovat i nadále jako s jedním z hlavních nástrojů pro hodnocení kvality ve vzdělávání.

3) V důsledku optimalizace přímo řízených organizací i ostatních organizací dnes ČŠI vykonává některé další činnosti, které jí v minulosti nepříslušely (např. mezinárodní šetření, které bylo v kompetenci ÚIV). To může budit dojem nepřehlednosti role ČŠI. Na druhou stranu přínosem těchto nových úkolů může být i pozitivní dopad na práci inspekce z hlediska stávajících činností.

ČŠI by se postupně měla stát pro školy jejich partnerem, který dává zpětnou vazbu z hlediska toho, jakým způsobem je zajištěna kvalita ve vzdělávání. Kontrola souladu činnosti škol s platnou legislativou by neměla být její jedinou činností. Různé projekty, které zpracovává, by k tomu měly přispět. Je to ale dlouhá cesta, musí na ni být připraveni také inspektoři, aby mohli měnit povahu šetření.

T. Feřtek: Chce MŠMT, aby se ČŠI více soustředila na metodickou podporu škol?
J. Fryč: Ano.

T. Feřtek: Jak by měla inspekce postupovat, aby se výsledky její práce dostaly ve větší míře k žákům a rodičům?
J. Fryč: Inspekční zprávy jsou veřejně přístupné. Zpráva po návštěvě školy by měla dávat přesnější zpětnou vazbu pro zřizovatele, školu i rodiče a žáky. Měla by dávat návody, jak řešit konkrétní problémy školy, dávat příklady, jakým způsobem se podobný problém řeší na jiné škole. Aby tento úkol mohla úspěšně plnit, měla by být jednodušší a srozumitelnější, i potencionální čtenář, laik, by měl rozumět jejímu obsahu.


Celý text si můžete přečíst ZDE.

Přijďte se podívat na vánoční výstavu do Národní knihovny

Jubilejní vánoční výstava České historické betlémy, kterou Národní knihovna ČR pořádá ve spolupráci s Muzeem betlémů Karlštejn, je oslavou 450. výročí postavení prvního betlému v českých zemích.

Nejčastěji zmiňovaným rokem, v němž byl prý první betlém v českých zemích postaven, je rok 1562. První české jesličky s jezulátkem nestály nikde jinde než v klementinském kostele sv. Klimenta. „Spojení s Klementinem je nasnadě, protože velké zásluhy o počátky stavění betlémů v Čechách patří právě jezuitskému řádu, který se snažil přiblížit věřícím okolnosti Kristova narození a umožnit jim prožít vánoční mystérium,“ vysvětluje Irena Maňáková, ředitelka odboru komunikace Národní knihovny ČR.

Základ expozice tvoří dřevěné betlémy z většiny touto tvorbou proslulých oblastí celé České republiky. Chybět však nebudou ani malované papírové betlémy, bohatě zastoupeny jsou rovněž raritní kousky z neobvyklých materiálů jako například z cukru, chleba, vosku, hlíny, sádry, durolinu i dobové umělé hmoty. Protože výroba scény Ježíškova narození zasáhla i do oborů, které s betlemářstvím zdánlivě nemají nic společného, bude na výstavě přiblíženo také cukrářství s důrazem na výrobu perníku.

Nejstarší betlém pochází z 2. poloviny 18. století, z hlediska časového rozložení budou vystavena díla vyrobená od období baroka až po konec druhé světové války. „Návštěvníky jistě upoutají dva mechanické betlémy, nebo největší exponát, který měří 110 cm na výšku a 220 cm na šířku. K nejmenším patří nesmírně křehké betlémy z cukru, které se musely dávat pod skleněný poklop, aby vydržely,“ láká na zajímavosti kurátorka výstavy Mgr. Romana Trešlová, ředitelka Muzea betlémů Karlštejn.

Součástí expozice je také hra nazvaná Co pro Vás znamená betlém? inspirovaná 150 let starým vyznáním betlémáře, který na ústeckoorlické malované figurce zanechal své vysvětlení, proč betlémy maluje. Návštěvníci se tak mohou zamyslet nad svým vztahem k betlémům i k vánočním svátkům a zaznamenat svůj vlastní pohled na tuto tradici.

Výstavu bude možné navštívit 16. 11. 2012 až 6. 1. 2013 ve Výstavním sále Galerie Klementinum každý den včetně všech vánočních i novoročních svátků od 9.00 do 18.00 hod. Na Štědrý den bude otevřeno od 9.00 do 15.00 hod.


Celý text najdete ZDE.

Kvalitní a efektivní výchova zdravotně postiženého žáka – základní krok do života

Projekt jsme začali realizovat v rámci grantů EU v únoru 2012. Obsahuje tři oblasti: Člověk a příroda, Strukturované učení a Zlepšování podmínek pro využívání ICT.

Manažeři celého projektu – Mgr. Taťána Semančíková, Mgr. Lenka Šípková a paní Eva Hüblová úzce spolupracují s vedoucími jednotlivých oblastí – klíčových aktivit, kteří se dlouhodobě věnují dané problematice. Za oblast člověk a příroda zodpovídá Mgr. Jana Vykouková, za oblast strukturované učení Mgr. Lenka Havlíková, za oblast ICT Mgr. Eva Rousová. Dalšími účastníky celého projektu jsou všichni pedagogičtí pracovníci společně se žáky Základní školy speciální. Cílem projektu je zavedení nových vyučovacích metod a forem práce u zdravotně postižených žáků.

Po půlroční práci se podařilo uskutečnit mnoho aktivit. Žáci se různými způsoby seznamovali s přírodou v ročních obdobích, čímž jsme podpořili přirozenou zvídavost žáků a zároveň žáci získali nové vědomosti v netradičních podmínkách a prostředí mimo školní lavice. Nabyté nové vědomosti žáci prohlubovali prostřednictvím informačních technologii – IT, i-Pad, PC, dotykových PC a speciálních klávesnic. Velkou část informačních technologií a pomůcek škola zakoupila z finančních prostředků v rámci projektu.

Z jednotlivých aktivit žáci vytvářeli pod vedením a s dopomocí pedagogů kreativní výstupy v podobě pracovních listů, DUMU, koláží, prostorových prací, výpěstků.

V rámci projektu se podařilo zajistit a realizovat pětidenní přírodovědný pobyt na Koňské farmě Vysoká v Chrastavě u Liberce. Tohoto pobytu se zúčastnilo 30 žáků s 10 pedagogy ze speciální školy. V tomto přírodním prostředí žáci pokračovali v prohlubování již získaných vědomostí.

Realizace celého projektu vyžaduje vzájemnou spolupráci manažerů, vedoucích aktivit a celého pracovního kolektivu. I když příprava aktivit předpokládá pro pedagogy velkou časovou náročnost, zároveň přináší inovaci a nové formy a metody práce pro žáky se zdravotním postižením. Z pohledu zúčastněných pedagogických pracovníků můžeme konstatovat, že nám práce přináší úzkou spolupráci, předávání zkušeností a rozvoj dalšího vzdělávání.


Kolektiv pracovníků Základní školy praktické, Základní školy speciální a Mateřské školy speciální KORÁLEK Kladno, Pařížská 2199

Pavel Sumec: Projekt Příběhy dvou generací

Prezentace z kulatého stolu SKAV a EDUin 23. 9. 2012 na téma Co nám může přinést mezigenerační vzdělávání.

Výstup z kulatého stolu si můžete přečíst ZDE.

Film natočený žáky ZŠ Sedmikráska o. p. s, Rožnov pod Radhoštěm v rámci projektu, jehož impulsem byla slohová práce na téma zapomenutých příběhů. Děti se rozhodly navštěvovat domov seniorů, zapisovat vyprávěné příběhy, fotografovat a vše zpracovat výtvarně i jako film. Došlo také k vzájemným návštěvám – v rodišti několika babiček a v pokojíčcích dětí v panelácích.

Na závěr projektu byl film Domov promítán v kině a byla uspořádána výstava výtvarných prací a fotografií.

Na základě filmu můžete sami posoudit, kolik zážitků tento projekt dětem přinesl. Film si můžete stáhnout ZDE.

Ludmila Kubelková: Zajímají vás lesní školky?

Nejdelší tradici tzv. lesních školek, školek v přírodě mají ve Skandinávii. U nás byla první lesní školka vybudována spisovatelem Eduardem Štorchem v roce 1926 na Libeňském ostrově v Praze. Hlavním posláním lesních školek je stálý pobyt dětí na čerstvém vzduchu, podpora dětí v pozitivním vztahu k přírodě a jejich všestranný a harmonický rozvoj.


Výběrovou rešerši z Pedagogické bibliografické databáze PK JAK na téma Lesní školky najdete ZDE.

Plné texty článků lze objednat v elektronické podobě prostřednictvím elektronické pedagogické knihovny (e-PK) nebo v papírové podobě e-mailem na adrese kubelkova@npkk.cz

Petr Daniš: Jděte ven, naučíte se víc

Environmentální výchova u nás přestala být tématem odborné i veřejné debaty o vzdělávání. Má se za samozřejmé, že svým významem nemůže konkurovat matematice, češtině, cizím jazykům nebo ICT a že době jejího rozmachu ve školství odzvonilo, stejně jako odzvonilo Straně zelených ve vládě. Opravdu má dnes environmentální výchova tak málo co nabídnout?


Zdroj: Zpravodaj SKAV č. 4, listopad 2012, str. 10–11


Rostoucí řada zahraničních výzkumů naopak prokazuje, že výuka, hra a odpočinek dětí venku v přírodním prostředí představují důležitý lék na celou řadu neduhů dětí současné počítačové generace. Kvalitní programy environmentální výchovy mají zásadní vliv na celkový rozvoj osobnosti dítěte i na jeho vzdělávací úspěchy.


Problémy počítačové generace a nové hnutí návratu k přírodě

Podle studií publikovaných v roce 2010 tráví americké dítě ve věku 8 až 18 let v průměru 7 hodin a 38 minut denně někde uvnitř koukáním do obrazovky elektronických médií jako jsou televize nebo videohry. Čas strávený venku, a to nejlépe v přírodním prostředí, se scvrkl na několik minut denně. Široká paleta odborníků teď diskutuje nad tím, co všechno platíme jako daň za to, že jsme nechali dětství zavřít mezi čtyři stěny místnosti. Patří sem například zvýšený výskyt obezity, cukrovky a astmatu u dětí, jejich nižší schopnost koncentrace, agresivnější chování, méně realistická očekávání od života nebo vyšší pravděpodobnost osobní izolace. Formující se hnutí návratu dětí k přírodě dnes ve Spojených státech nevedou žádní hippies, ale vědci a univerzitní profesoři. Pomocí výzkumů objevují, jak nenahraditelný je pro komplexní rozvoj osobnosti dítěte pobyt v přírodě, aby ho ospravedlnili v očích odborné i širší veřejnosti. Co všechno zjistili?


Význam přírodního prostředí

Již výzkumy prováděné v 90. letech na sídlišti Robert Taylor Homes v Chicagu přinesly důkazy, že bydlení v domech více obklopených zelení má u lidí pozitivní vliv například na životní spokojenost, sílu řešit různé životní problémy nebo také vyšší koncentraci pozornosti. Děti z domů s větším množstvím okolní zeleně trávily více času hrou venku, měly více sociálních interakcí s vrstevníky i dospělými a jejich hra vykazovala prvky větší kreativity.

Pozdější výzkumy provedené například na 101 středních školách v Michiganu ukázaly, že ve školách s okny s větším výhledem na zeleň nebo ve školách, kde dovolují studentům jíst mimo budovu školy, získávají studenti vyšší počet bodů v národních srovnávacích testech a mají méně výchovných problémů. Jiná série výzkumů prokázala, že děti s poruchou pozornosti (ADHD) ve věku 7 až 12 let se lépe koncentrují po procházce v parku, než po srovnatelné procházce v centru města či v bytové zástavbě.


Význam hry a vzdělávání v přírodním prostředí

V posledních 20 letech se především ve skandinávských státech a v Německu staly rovnocennou alternativou ve vzdělávání předškolních dětí tzv. lesní mateřské školky. Přinesly zajímavou možnost srovnání dětí z lesních MŠ, které většinu času tráví venku v rozličném přírodním prostředí a pro svoji hru používají především nejrůznější přírodní materiály, s dětmi z klasických MŠ, které většinu času tráví hrou uvnitř s hračkami, případně venku na upraveném hřišti. Celá řada výzkumů z několika zemí dospěla téměř ke shodným výsledkům. Děti z lesních MŠ jsou šikovnější v hrubé motorice, méně často nemocné, emocionálně stabilnější, kreativnější (např. dokáží navrhnout více cest k dosažení cíle nebo hrají rozmanitější a na fantazii bohatší hry), dokážou se lépe koncentrovat, navzájem si více
pomáhají a mají méně konfliktů.


Celý text článku si můžete přečíst ZDE (strana 10–11).

Ve stejném čísle naleznete interview s Petrem Danišem, ředitelem sdružení TEREZA, a profil sdružení.