Jáchymovská základka zavedla tablety do tříd s romskými žáky. Jako první

Patnáct let vedl Jan Musil prestižní jazykovou školu v Klášterci nad Ohří. Domluvil studentům stáže ve Velké Británii či Německu a k ruce měl špičkové vybavení. Před třinácti roky se však rozhodl pustit do úplně jiného projektu – stal se ředitelem základní školy v Jáchymově, kde narůstal počet problémových dětí a město se vylidňovalo.

Škola měla tehdy k dispozici jediný počítač. Dneska má tabletovou učebnu, která se otevírala minulý týden, vlastní střižnu a žáci se sem začínají vracet. Musilův úspěch je o to výjimečnější, že se mu podařilo vrátit škole renomé v místě, které sužuje jedna z nejvyšších republikových nezaměstnaností a patří mezi sociálně vyloučené lokality.

Ze začátku čekalo na vystudovaného češtináře a dějepisáře nelehké období. "Učil jsem v Jáchymově jeden rok před šestatřiceti lety a zjistil jsem, že jediné, co se za tu dobu změnilo, byla výměna oken," vzpomíná. Nejdřív se musel pustit do oprav budovy, protože třeba elektrické rozvody byly dávno ve výsluze. Chtěl, aby i v Jáchymově mohly děti pracovat s nejmodernějším vybavením a aby je učili kvalitní učitelé.

Na všechny změny byla potřeba spousta peněz. Musil využil toho, že se v Centru celoživotního vzdělávání v Karlových Varech, které spoluzakládal, naučil pracovat s dotačními či grantovými výzvami. Jen třeba za loňský rok se škole podařilo z ministerských programů a od sponzorů získat 1,2 milionu korun, rok předtím byla ještě úspěšnější.


Počítače do tříd

První počítače do školy dodalo právě Musilovo centrum a ty nejlepší si nenechali učitelé ve sborovnách, ale rovnou šly žákům do učeben. Dneska už trudné začátky ve škole připomíná máloco, na opravu třeba čeká ještě tělocvična. Ve dvou učebnách už mohou žáci pracovat s tablety a ze spolupráce s pražským ČVUT brzy do Jáchymova doputuje další desítka chytrých zařízení pro učitele. "Budou rok docházet na školení, aby věděli, jaké jsou trendy v dotykových technologiích," popisuje plány energický pedagog.

V nové učebně se třeba může učitel propojit přes svůj tablet se zařízeními všech žáků a na jejich ikonách sledovat, jak pracují. Jednotlivé výsledky se pak dají pustit na velké obrazovce v čele třídy – třeba jako když sedmáci vytvářejí myšlenkovou mapu toho, co si spojují s Jáchymovem. Příznačné je, že ve třídě místo obrazu prezidenta visí podobizna Jana Ámose Komenského.

Jáchymovská škola je ovšem průkopníkem především v oblasti takzvané inkluze, tedy nastavení rovných podmínek pro všechny děti bez ohledu na sociální či zdravotní znevýhodnění. Podle Nadace Open Society Fund Praha je jáchymovská škola první českou základkou, kde s tablety pracují romští žáci.

Za to, že především tyto děti končí takřka automaticky ve zvláštních školách, už začala Česko vyšetřovat i Evropská komise. Ve speciálních zařízeních nejsou jen děti s těžkou poruchou učení, ale i s lehkými vadami anebo ty, které nemají dobré rodinné zázemí.


Vzdělání pro všechny

Jan Musil se rozhodl pro náročnější variantu – za poslední tři roky neodmítla jeho škola žádného žáka a do zvláštní školy poslala jediného. Aby se to povedlo, musel ředitel předělat učitelský sbor.

Někteří pedagogové nesouhlasili s tím, aby v jedné třídě seděli talentovaní žáci spolu s těmi, kteří jsou špatně zvládnutelní nebo potřebují intenzivnější pomoc. Ještě letos se tu museli rozloučit s jednou výchovnou poradkyní, protože se za ředitelovými zády pokoušela domluvit s vedením obce na rozdělení prvňáků do dvou tříd. Tu s bezproblémovými dětmi chtěla pak učit sama.

Pro Jáchymov jde ostatně o otázku přežití – kdyby jediná základní škola zavřela, protože by do ní kvůli mizerné úrovni nechtěl nikdo chodit, rodinám by nezůstalo mnoho důvodů, aby se neodstěhovaly. Učitelský sbor stojí ředitelovo rozhodnutí více práce, ale už teď je zjevné, že se třídy zase zaplňují.

Mnohé děti potřebují individuální plán, nejdůležitější je však zapojení rodiny. "V tom je Jáchymov velmi dobrým příkladem. Vždycky zdůrazňujeme, že nejde rozvíjet děti bez toho, aby se škola zapojila do života celé komunity a vtáhla rodiče," říká Karin Marquesová z Open Society Fund, která se školou dlouhodobě spolupracuje.


Aktivity školou nekončí

Škola třeba zavedla vzdělávání i pro dospělé, aby rodiče proškolila, jakou vadu nebo nevýhodu má jejich dítě a jak mu s ní mohou sami pomoci, aby mu učení usnadnili. Přímo ve třídách jsou pak dětem k ruce asistenti, logopedka, psycholožka a speciální pedagožka. A posledním zazvoněním aktivity školy nekončí. Jako první v Karlovarském kraji zavedli školní klub pro žáky druhého stupně, což je svého druhu družina – mají tu k dispozici netbooky či interaktivní tabuli, na kterých si mohou dělat domácí úkoly; ve vedlejší místnosti je zázemí pro školní časopis a nahrávací studio se střižnou.

O kousek dál v budově školky je galerie, která Jáchymovu přináší další unikát – vznikla v rámci projektu O2 Think Big, jenž byl zacílen na dobré nápady středoškoláků a vysokoškoláků. Ze základních škol uspěla s projektem jediná, deváťáci z Jáchymova. "Líbí se mi tu mnohem víc než na jazykové škole v Klášterci. Tamější děti pak na ulici ani nepozdravily, namísto elity z nich byli elitáři. Zdejší děti se sem vracejí, a ze školy se tak stává to, čím původně byla – přirozená součást života ve městě," vysvětluje ředitel, kterému zbývá necelý rok a půl do důchodu. "Pokud mi však bude sloužit zdraví, rozhodně se tam nechystám," ujišťuje.


Celý text si můžete přečíst ZDE.

Jana Hrubá: DOKUMENTY 45. Založení Učitelských listů

Od září školního roku 1993/1994 začal vycházet nezávislý měsíčník Učitelské listy.


Proč změna?

Po třech letech práce na Zpravodaji Pedagogického svazu ČR a Učitelském listu téže organizace bylo jasno. Takhle se trvale pracovat nedá. Redakční rada každoročně skládala peníze, aby mohla vůbec odstartovat ročník, jiné zdroje kromě předplatného téměř nebyly, inzerce zanedbatelná. Všichni členové pracovali ve školství. Dělat časopis znamenalo tehdy – v době bez internetu – jít za informacemi, zúčastňovat se tiskových konferencí a různých pedagogických akcí, jezdit po republice. Při plném úvazku ve škole to nebylo možné. Poslední rok jsem už pracovala (s podporou svého muže) jen na částečný úvazek, ale stejně to dál nešlo.

Pedagogický svaz už dávno prakticky neexistoval, jedinou formou jeho činnosti bylo vydávání Učitelského listu. Tři čtvrti roku jsme řešili formu vydavatelské společnosti. Družstvo? Společnost s ručením omezeným? Tiché společenství? Všechno vyžadovalo do základu peníze. A velké – s. r. o. tehdy sto tisíc. A ty jsme neměli. Měla jsem být jediným pracovníkem bez jistoty platu a pojištění. A hlavně: ostatní partneři nebyli příliš nakloněni myšlenkám PAU ani NEMES, nebyli členy těchto organizací. A já jsem chtěla právě tomuto hnutí pomáhat. Měla jsem pocit, že je třeba aktivní lidi propojovat, vytvořit komunikační kanál, přenášet informace a zkušenosti, navzájem se vzdělávat. Pocit, že to má smysl. Bylo třeba se odvážit, jít tak zvaně „na volnou nohu“ a vybudovat „firmu“. Rozchod s dosavadními partnery ovšem nebyl příjemný, probíhal asi jako každý rozvod.

Dnes už bych určitě nad takovým krokem váhala. Byla to vlastně drzost se do něčeho takového pustit. Celý život jsem pracovala jako učitelka, o vydavatelské, nakladatelské a žurnalistické činnosti jsem nevěděla téměř nic, měla jsem jen dosavadní amatérské zkušenosti. Ale měla jsem nadšení, pocit, že je to potřeba dělat, podporu přátel a své rodiny. Jak se říká, nevědomost hříchu nečiní. Založila jsem měsíčník Učitelské listy a Agenturu STROM (když listy, tak strom – že?), kde jsem byla ze začátku jediným pracovníkem.


S kým?

V praktických úkolech mi brzy začal pomáhat můj syn Daniel, který právě skončil vysokou školu a rozhodl se jít do toho se mnou. Vzal si na starost činnost pro existenci časopisu zcela zásadní – získávání inzerentů a přípravu čtvrtletní inzertní přílohy služeb pro školy Zlaté listy, která se postupně stala naším hlavním finančním zdrojem. Rozesílala se zdarma na 8 000 škol – na všechny školy základní, střední a vysoké. Manžel nás dva roky živil a posléze se k nám přidal – profesí dopravní inženýr dělal řidiče, „děvče pro všechno“ a distributora knížek, které jsme začali v levné edici sami vydávat a později také distribuovat i knihy jiných pedagogických nakladatelství. Grafickou stránku časopisu a prvních knížek řešil syn našeho přítele Pavel Ottl, který právě ukončil studium automobilového designu a momentálně neměl zaměstnání (později je získal ve Škodovce a již léta pracuje ve VW v Německu). Všichni jsme byli ve všem vlastně amatéři.

Prvními členy redakční rady se stali PhDr. Hana Kasíková a PhDr. Josef Valenta z FF UK, Mgr. František Tomášek, ředitel ZŠ v Brandýse nad Labem, externě na dálku RNDr. Stanislav Červenka ze Železné Rudy, Mgr. Jitka Kašová z Obříství a Mgr. Jiří Bláha z Mladé Boleslavi. Ti tvořili moje první ideové a odborné zázemí. Postupně k nim přibyly další renomované osobnosti učitelského hnutí.

„V redakční radě, která se poctivě a bez nároků na odměnu schází každý měsíc a tvoří myšlenkový trust časopisu, se hned od počátku objevily opravdové osobnosti transformace našeho školství: Jiří Bláha, Vít Beran, Stanislav Červenka, Markéta Elblová, Ondřej Hausenblas, Miluše Havlínová, Karel Hochmal, Hana Kasíková, Jaroslav Kalous, Jana Kargerová, Jitka Kašová, Jan Kavan, Ladislava Knihová, Jarmila Nekvapilová, Tomáš Osladil, Petr Roupec, Karel Rýdl, František Tomášek, Josef Valenta, Karel Vašta. Někteří pobyli rok, jiní pět či sedm a ti nejvěrnější pracují v redakční radě dodnes,“ píši v článku „Deset let s Učitelskými listy“ v UL č. 10/2003. (V závěrečném pětiletí nás ještě posílili Zdeněk Bělecký, Iva Cichoňová, Jaroslav Nádvorník a Michaela Prášilová.)

A článek pokračuje: „Neopominutelnými tvůrci Učitelských listů jsou autoři. Když jsme pro toto jubilejní číslo sestavovali jejich soupis, zjistili jsme, že jich je přes pět set. Autory jsou učitelé a ředitelé škol mateřských, základních i středních, speciální pedagogové a pedagogové volného času, vysokoškolští učitelé a pracovníci výzkumu, psychologové, ale i úředníci, inspektoři, poslanci, zastupitelé, odborníci na management, lékaři, přírodovědci, historikové, umělci, informatici, pracovníci nadací, žáci, studenti a rodiče. Od nejmladších do doyena reformní pedagogiky doc. Jaroslava Kozlíka (kterému v jeho 96 letech vyšla nedávno knížka „Jak navyknout žáky ZŠ myslet, komunikovat, učit se“!). Někteří napsali jen jeden článeček o své zkušenosti, jiní desítky článků, studií i celé seriály (mnohé z nich by bývaly bez impulsu Učitelských listů vůbec nevznikly). Od prvopočátku přispívají i děti svými krásnými obrázky. Učitelské listy jsou časopis vpravdě autorský, nikoli redaktorský. Bylo a je radostí sledovat, jak autoři „rostou“, jak se učí psát, jaké pokroky ve své odbornosti dělají.“

Zdroj: Hrubá, Jana: Deset let s Učitelskými listy. UL 10/2003, str. 9


Jak?

Vydávali jsme Učitelské listy s minimálními náklady, bez barevných fotografií, jen s dětskými kresbami. Sázeli jsme na obsah, který byl určen „přívržencům změn“. Vydrželi jsme to patnáct let. Je to svědectví o tom, co se dá realizovat, když člověk věří smyslu svého konání a když mu věří i ti kolem. Bez nich by to nebylo možné a patří jim všem velký dodatečný dík.

Dělali jsme jen to, co jsme považovali za službu učitelům a školám. Byly to moje nejkrásnější roky, protože jsem měla možnost být v kontaktu se spoustou skvělých aktivních lidí, s kolegy po celé republice, kteří před sebou viděli stejný cíl – tolik potřebnou proměnu vzdělávání pro české děti. I když jsme se tomu cíli nepřiblížili natolik, jak jsme očekávali, ale jen na některých školách, neměnila bych.


Další díly seriálu najdete ZDE.

Charles Goodger: Písničky anglické tetičky. Výuka angličtiny písničkou a pohybem pro MŠ a ZŠ

Knihu doprovází CD s nahrávkami všech písniček v podání rodilých mluvčí z Velké Británie a výukovými videi.

Výuka angličtiny prostřednictvím „akčních písniček“ rozvíjí znalost jazyka cestou hudby, jednoduchých pohybových cvičení a napodobování. Texty písniček obsahují základní slovní zásobu, melodie jsou svěží, originální a chytlavé. Kromě textu písniček a notových záznamů obsahuje každá lekce-písnička instrukce pro učitele, jak ji ve výuce využít, a pracovní listy s aktivitami, které se k písničce vážou.

Charles Goodger je zakladatel britské společnosti FunSongs Education, která vyvinula úspěšnou metodu akčních písniček k výuce angličtiny.

Další informace najdete ZDE.

Projekt Firemní mateřská škola AV ČR

Akademie věd ČR se jako jedna z mála institucí rozhodla vytvořit zázemí pro své zaměstnance a otevřela v loňském roce firemní školku pod názvem Mateřská škola Akademie věd ČR.

Za úspěšným dokončením školky stál ředitel prof. RNDr. Václav Hořejší, CSc. z Ústavu molekulární genetiky AV ČR, v. v. i. a zřizovatelem je Mateřská škola Akademie věd ČR s. r. o.

Firemní mateřská škola AV ČR funguje již přes rok a pomáhá nejen rodičům, ale zároveň zvyšuje prestiž zaměstnavatele. Nespornou výhodou je také blízkost školky k pracovišti zaměstnanců. Rodiče tak nejsou plně závislí na vnějších okolnostech, které nemohou ovlivnit (nedostatečná kapacita státních školek). Firemní školka usnadňuje život rodičům, kteří se vracejí po rodičovské dovolené do práce. Pro všechny to znamená zlepšení situace v oblasti rovných příležitostí na trhu práce a otevření příležitosti pro částečné pracovní úvazky.

V letošním roce vznikl na základě úspěšně poddané žádosti o grant projekt Firemní mateřská škola AV ČR. Projekt má za hlavní cíl umožnit rodičům bezproblémový návrat do zaměstnání. Rodiče se mohou vracet do zaměstnání pozvolna, nijak je nelimitují schopnosti a dovednosti jejich dítěte, jako je tomu ve státních školkách. Tento projekt je podpořen v rámci operačního programu Praha – adaptabilita (OPPA), a je spolufinancován evropským sociálním fondem (ESF). Poskytovatelem podpory je Magistrát hl. m. Prahy, odbor fondů EU.

Díky Evropskému sociálnímu fondu, Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti, bude možné ve školce v letošním roce uskutečnit mnoho nových aktivit, které posunou komfort a profesionalitu Firemní mateřské školy AV ČR. Díky projektu se také mohl uskutečnit nákup pianina a vybudování nového dětského hřiště.

Od září 2012 ve školce probíhají pravidelné návštěvy logopeda, očního lékaře a dalších specialistů, tyto návštěvy usnadní rodičům preventivní prohlídky a péči o dítě. Děti budou v rámci environmentální výchovy pěstovat ve školce rostliny v květináčích, a tím si osvojí a rozšíří další dovednosti. Díky této grantové podpoře jsou možná specializovaná školení pro učitelky a nákup mnoha didaktických pomůcek. Od září jsou také pro rodiče a všechny zaměstnance Akademie věd ČR připraveny speciální Školkové noviny.

Akademie věd ČR si jako zaměstnavatel velmi dobře uvědomuje, že vstup dítěte do mateřské školy je velkým zásahem do jeho života, který prožívá silně emocionálně, proto je potřeba dítě na tuto změnu připravit. V mateřské školce AV ČR dětem umožňují pozvolnou adaptaci s možností přítomnosti rodinné nebo jiné blízké osoby.

Vše o projektu Firemní mateřská škola AV ČR naleznete na nových webových stránkách www.msakademieved.cz.

Že nemají děti zájem o techniku? Nesmysl! Stačí se jim věnovat

Technická univerzita v Liberci pořádá letos po páté Dětskou univerzitu, která se může pochlubit již více než sedmi stovkami absolventů ve věku od 6 do 15 let.

Navázat na předchozí projekty a pokračovat v této u dětí oblíbené aktivitě může díky novému projektu Edutech, na který přispěla Evropská unie dotací 26 milionů korun z Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Projekt Edutech umožnil nejen pokračovat v Dětské univerzitě a podstatně navýšit její kapacitu i počet oborů, ale také rozšířit nabídku pro studenty středních škol a pro učitele základních a středních škol.

Na slavnostní imatrikulaci žáci základních a studenti středních škol převzali v nové aule budovy „G“ skutečné vysokoškolské indexy. „Spojili jsme ji s přednáškou Dany Drábové na téma „Člověk a energie“, s chemickou show s podtitulem ,Snad to nebude výbuch‘ a divadelním představením univerzitního spolku, na kterém Indiana Jones ukázal, k čemu může být dobrodruhovi dobrá matematika,“ říká vedoucí projektu Edutech Miloš Hernych s tím, že Dětská univerzita musí své studenty především bavit.


Dětská univerzita se šíří i mimo Liberec

Téměř 400 studentů nového ročníku Dětské univerzity bude mít po celý akademický rok k dispozici univerzitní laboratoře, kde děti mohou pod odborným vedením podle zvoleného oboru provádět zajímavé chemické i fyzikální pokusy, učit se programovat, navrhovat strojní součástky nebo elektrické obvody a podobně. V pátém ročníku Dětské univerzity si žáci základních škol vybírali z více než 50 oborů. Novinkou jsou například kurzy zaměřené na biomedicínské inženýrství, průmyslovou robotiku, mechaniku, pružnost a pevnost, informatiku a aplikovanou matematiku.

„Cílem nového projektu je také šířit myšlenku Dětské univerzity i mimo půdu TUL. Chceme proto do výuky dětí na Dětské univerzitě více zapojit naše studenty a absolventy, aby se naučili s dětmi pracovat a byli schopni a ochotni pokračovat v našich aktivitách, chceme, aby školy otevíraly vlastní technické či přírodovědné kroužky i mimo Liberec,“ říká Miloš Hernych. Dodal, že dohodu o pořádání kurzů mimo Liberec uzavřel realizační tým už s několika základními a středními školami. Například v Hronově nebo v Broumově.

Vedení liberecké univerzity bere tuto aktivitu velmi vážně. „Přesvědčujeme děti, že matematika, fyzika, chemie a technické obory jsou zajímavé, že badatelská práce skrývá nečekaná dobrodružství a přináší skvělé pocity při dosažení cíle. Funguje to. Vidíme, že klišé, že děti nemají o tyto obory zájem, příliš pravdivé není. Někdo se jim ale musí věnovat,“ říká rektor TUL Zdeněk Kůs. Každoročně se obléká do taláru a předává absolventům Dětské univerzity diplomy se vší vážností a se vším co ke skutečné promoci patří.


Pomoc před maturitou a přijímačkami na vysokou

Jako výraznou novinku nabízí univerzita letos poprvé AP kurzy pro studenty středních škol ve více než dvaceti oborech zaměřených na elektroniku, robotiku, matematiku, fyziku, strojírenství, architekturu, textil a přírodní vědy. Kurzy pomohou i při přípravě na maturitu a přijímací zkoušky na vysokou školu. „Účastníci kurzů si ,nanečisto‘ vyzkoušejí vysokoškolské studium pod vedením mladých vědeckých pracovníků naší univerzity. Absolventi kurzů získají znalosti, které jim výrazně pomohou překonat obvyklé těžkosti vysokoškoláků v prvním ročníku studia,“ uvedl Hernych, zájem je podle něj velký. Zapsalo se celkem 157 středoškoláků. Zkušení lektoři pro ně mají připravené neotřelé metody výuky. Studenty láká i to, že budou moci samostatně pracovat na přístrojích a provádět vlastní pokusy. Řada z těch, kteří se do kurzů hlásí, uvažuje o studiu technických oborů.


Metodická pomoc pro učitele základních a středních škol

Problém nedostatku technicky vzdělaných odborníků začíná být velmi citelný. Je to do značné míry začarovaný kruh. Zatímco na studium učitelských humanitně orientovaných oborů je na vysokých školách dlouhodobě velký převis uchazečů, studentů na obory zaměřené na matematiku či fyziku je zoufale málo. Najít na základních školách aprobovaného učitele matematiky či fyziky je poměrně těžké. Odbornost je často nahrazována obětavostí a nadšením. Liberecká univerzita letos poprvé kromě akcí pro děti a mládež pořádá v rámci nového projektu Edutech krátkodobé akreditované vzdělávací kurzy, ve kterých se mohou učitelé základních a středních škol seznámit s principy badatelsky orientované výuky, dostanou i sadu vyučovacích materiálů a pracovních listů pro děti. Nabízené kurzy sice aprobaci nenahrazují, ale přinesou nové poznatky a pomohou se zavedením moderních způsobů výuky.

Účastníci kurzů si například vyzkoušejí, jak bádat nad sluneční soustavou na pomezí fyziky a chemie nebo nad přírodovědnými problémy v terénu. Zajímavé jistě bude poznat metody badatelsky orientovaného přístupu ve výuce finanční gramotnosti nebo ve vzdělávací oblasti „člověk a jeho svět“. Zkušení odborní lektoři ukážou, jak je možné učit moderně a s využitím aktivizačních metod, které kladou důraz na samostatnost a aktivitu žáků a jejich spolupráci s učitelem. Účastníci kurzů například uvidí, jak ve výuce vytvořit malou laboratoř a motivovat žáky napínavými badatelskými příběhy. „Je markantní rozdíl v tom, o kolik více se žáci naučí přímou zkušeností než při jednostranném použití tradičních frontálních výukových metod. Diskuze je při vzdělávání velmi důležitá. Kdo se ptá, víc se dozví a lépe vstřebá nové poznatky. Kdo se jen bifluje, také se hodně naučí a dostane i jedničku, ale mnohem dříve naučené věci zapomene,“ říká garant kurzů Tomáš Kasper z Technické univerzity v Liberci.

Jedenáct témat je vybráno tak, aby se děti při vyučování nenudily a aby z nich učitelé čerpali pro vyučované předměty. „Děti se nejlépe učí, když se při tom i baví. Pokud absolvují na prvním stupni pět let nudného faktografického učení, pak už se v šesté třídě často nedokážou nadchnout pro experimenty a badatelský přístup. Měly by být aktivní už od první třídy. Chceme ukázat, že to jde, že badatelsky orientovanou výuku lze nastavit i pro ty nejmenší školáky. Pokud se to podaří, lépe se s dětmi pracuje i ve vyšších ročnících. Nejsou ospalé, nenudí se a méně zlobí,“ dodává docent Kasper…


Celý text si můžete přečíst ZDE.

Firmy chtějí své školy. Vzdělávání zvládneme lépe než stát, říkají

Největším problémem českého průmyslu nejsou sankce proti Rusku ani špatná podpora exportu, ale nedostatek kvalifikované pracovní síly, říká předseda představenstva strojírenské firmy TOS Varnsdorf Jan Rýdl.

Aby udržel svoji firmu s více než stodesetiletou tradicí, už se odmítá spoléhat na stát a mladé lidi chce vzdělávat sám. „Dnes vám každý podnikatel řekne: dejte mi člověka, který je aspoň schopen ráno v šest přijít do práce, já už ho všechno naučím. Takhle jsme dopadli a já si myslím, že to je špatně. Nevěřím tomu, že se to v dohledné době změní. Proto tento zoufalý krok, že kromě výroby budeme i vychovávat děcka," vysvětluje Rýdl. Začít by chtěl už příští rok na podzim.

Stejný plán má i Dalibor Dědek, majitel Jablotronu, který vyrábí zabezpečovací systémy. „Jako průmyslová firma vnímáme nedostatek kvalifikovaných techniků a nechceme dál být v pozici, kdy budeme jenom říkat: státe, něco pro to udělej. Myslím si, že je v našich silách v této záležitosti pomoct," říká. Jablotron by elitní technické lyceum rád spustil ve školním roce 2016/2017.

Oba podnikatele nyní čeká administrativní kolečko, v němž bude mít po vyjádření krajů konečné slovo ministerstvo školství. Cílem Dědka i Rýdla je propojit výuku s praxí přímo ve firmách, a to jak na učebních oborech, tak na těch maturitních.


Šroubovák a kleště? Ne, Google

„I u maturitních oborů bychom chtěli dávat důraz na praxi a zručnost, protože si myslím, že je ohromná škoda, že v dnešní době spousta mladých lidí neumí použít ty nejzákladnější nástroje, šroubovák, kleště a tak dále. Jediný nástroj, který je snad kdy napadne, je Google. Bojím se, že to je pro běžný život relativně málo," míní Dědek.

A nejen studenti by se měli během výuky naučit, jak to ve firmách chodí. Také Rýdlovi učitelé budou chodit do výroby. „Z těch dvouměsíčních prázdnin, nebo možná tříměsíčních, když k tomu připočítáme ještě Vánoce, každý kantor bude muset povinně minimálně na čtrnáct dní absolvovat stáž ve firmě, aby viděl, o co jde," plánuje Rýdl. Odborníci z výroby by zase chodili do hodin teorie.
Samozřejmostí by pro obě školy byly náročné přijímací zkoušky a symbolické školné v řádu pár stovek měsíčně, které by ale úspěšným studentům kompenzovala stipendia. Zaměstnání ve firmě by měli garantované jen ti nejlepší. Rýdl i Dědek ale chtějí navázat spolupráci i s jinými společnostmi v regionu, které by absolventy mohly zaměstnat. „Řeknu všem studentům, že když dosáhnou takových a takových výsledků, tak mají u mě garanci zaměstnání. Ale když je nezaměstnáme u nás, tak po takových odbornících hrábne každý," nebojí se Rýdl.

Pod svá křídla chce převzít část stávající Vyšší odborné školy a střední školy Varnsdorf, do které chodí asi 1800 studentů. „Nám jde o tu střední školu, protože chceme provozovat vybrané strojírenské obory plus střední průmyslovou školu," říká Rýdl s tím, že jeho škola by měla vzdělávat asi dvě stovky mladých lidí.

Dědek chce založit školu zcela novou. S Libereckým krajem už se dohodl. „Existuje plán, že by se utlumily nějaké obory na stávajících školách. A tyto by nám byly postupně přepuštěny," popisuje Dědek, který by do budoucna rád zřídil víceletou školu, aby zájem o technické obory u dětí vzbudil co nejdříve.

Celý text si můžete přečíst ZDE.

Silvie Pýchová: Interview s Markétou Literovou

Profil členské organizace SKAV Step by Step ČR, o. p. s. a rozhovor s její ředitelkou.


Markéto, co bylo impulzem pro založení organizace Step by Step ČR a za jakých podmínek to probíhalo?

Přinesli jsme vzdělávací program Začít spolu a mezinárodní zkušenost a inspiraci. Zásadní změna, kterou jsme přinášeli a stále přinášíme je ve vztahu učitel – dítě/žák. Věříme v partnerství a průvodcovství učitele. Za volantem sedí žák a učitel je na sedadle spolujezdce, navigátora. Náš důraz na zapojení rodiny a širší komunity do procesu vzdělávání dětí umožnil doslova vtažení rodičů do školy.

Toužíme tento program dále rozvíjet, propagovat a pomáhat školám ho implementovat. Začít spolu je jediný vzdělávací program v ČR, který má k dispozici pro českého učitele standardy jeho práce – mezinárodní rámec kvality ISSA (Kompetentní učitel 21. století).

Novou dlouhodobou vizí organizace je „Škola Začít spolu v dosahu každého rodiče v ČR“. Chceme dobudovat síť „regionálních tréninkových center“ tak, abychom pokryli celé území. Plánujeme zaplnit slepá místa na mapě škol Začít spolu v ČR.

…Jak fungujete jako organizace a jak vypadá vaše spolupráce se školami?

Máme sídlo v malé kanceláři kousek od stanice metra Vltavská. Náš tým zaměstnanců tvoří 4–10 lidí podle toho, na kolika projektech pracujeme. Většina lektorů s námi spolupracuje externě, k dispozici jich máme cca 30. Spolupráce se školami je založena na vzájemném partnerství. Poskytujeme zejména vzdělávací služby a podporujeme vznik sítí škol a učitelů, vzájemné návštěvy ve třídách a regionální setkání učitelů a ředitelů škol Začít spolu.

Co považujete za váš největší úspěch a proč?

Stále rostoucí počet škol, které se hlásí k programu Začít spolu. Protože to znamená, že stále více ředitelů podporuje myšlenky, na kterých Začít spolu stojí, a nebojí se změn. Když učitel přemýšlí o své práci v souvislostech a ve spolupráci s ostatními, je mnoho vyhráno! Úspěchem rozhodně je, že po dvaceti letech je vzdělávací program Začít spolu stále aktuální. Je tedy nadčasový a praxí ověřený. Vypovídají o tom mnohé osobní příběhy rodičů, učitelů i jeho „absolventů“, kteří jsou samostatní, kreativní, umějí řešit problémy a neztratí se v dnešním komplikovaném světě…

Celý text si můžete přečíst ZDE (str. 5).

Hana Vaverková: DOKUMENTY 44. Standa, Zdeněk a Ondra o minulosti, ale i o současnosti

Hanka se při přípravě na RETRO-PAU obrátila na některé kamarády s otázkami na minulost, ale i na jejich názory na současnost. Tuto minianketu pro vás zpracovala.


Standa Červenka, zakladatel PAU

1. Co tě vedlo k založení PAU?

To bylo tak – na SOU společného stravování v Železné Rudě, kde jsem koncem osmdesátých let působil, mi při práci začala nutnost tradičně školsky známkovat překážet. Chtěl jsem, aby se děti učily z jiných důvodů, než kvůli pěknému nebo alespoň snesitelnému vysvědčení. Navíc v mých předmětech (chemie, anglický jazyk, informatika), které opravdu nebyly pro budoucí kuchaře – číšníky stěžejními. A já chtěl, aby pociťovali smysl toho, co společně budeme při vyučování poznávat. Ovšem pak byly známky, písemky, zkoušení a další běžné školní záležitosti spíše kontraproduktivní. První, co jsem zrušil, bylo zkoušení u tabule a vzápětí jsme začali pracovat ve skupinách. Domácí úkoly byly dobrovolné, písemky, když už jsme je občas psali, jsme mohli s nadšením vyhodit a po společném vysvětlení problémů napsat znovu a líp. Šlo přeci o to, aby se žáci naučili, znali, měli v hlavách a tak.

Podrobně to vysvětluji ve svých knížkách a bylo by to na dlouhé povídání. Napsal jsem o tom pedagogické čtení, vyhrál v celostátním finále a následně si na MŠMT doslova vyhádal možnost nahradit známky slovní hodnocením. Někdy v té době jsem reagoval na příspěvek v Učitelských novinách, kde jakýsi pedagog či pedagožka z praxe popisoval/la své problémy v práci s dětmi. Stručně jsem nastínil možnost řešení jeho/jejích problémů a zmínil se o tom, že na střední škole pracuji tak, jak výše uvádím a jaké máme s tímto způsobem práce pozitivní zkušenosti. Nato se mi začali ozývat učitelé z blízka a zdaleka a žádali podrobnosti. Tudíž jsem jim posílal namnožené materiály. Pak jsem byl pozván na celostátní pedagogickou konferenci (asi do Prahy), kde jsem o naší práci mluvil. Po skončení mého příspěvku ke mně přišla Miluška Havlínová z NEMES. Mimo jiné se zmínila o tom, že by bylo dobré tyhle lidi shromáždit a pokusit se o školskou reformu zdola. První setkání těchto, jak jsme tehdy říkávali, „pozitivních deviantů“ se uskutečnilo v Muzeu J. A. Komenského v Praze, myslím, že někdy na podzim v roce 1990. No, a založili jsme organizaci PAU, protože náš způsob práce jsem nazýval angažovaným učením. Nejprve jsme byli součástí NEMES, brzy jsme se však osamostatnili.

2. Jak dlouho jsi byl předsedou?

Jé, to nevím, fakt. Byl jsem prvním předsedou od roku 1990, ale přesné skončení mé účasti si skutečně nepamatuji. Mohlo to být někdy v roce 1995, ale krk za to nedám.

3. Kdy jsi PAU opustil a proč?

Myslím, že také někdy kolem roku 1995. Především proto, že se mi příliš nezdála cesta, kterou nastoupilo PAU v té době. Prvotní myšlenkou bylo totiž něco ve smyslu, že si pomůžeme sami. Ovšem později, zřejmě vlivem pražských členů, se PAU stávalo spíše vzdělávací agenturou a to už mě příliš neoslovovalo.

4. Jak se po letech zpětně díváš na svou angažovanost? Jsi na ni hrdý?

Jasně!!! Vždyť jsem byl prvním českým vlastně československým učitelem, který mohl při své práci neznámkovat! To fakt nebylo málo. Byť vlastně nešlo jen o známkování nebo neznámkování, byl to vlastně celý systém práce. A na to, co jsme především s žáky, ale vlastně i s učiteli, v té době dokázali, na to hrdý musím být.

5. Jak vnímáš současné dění ve školství?

No, tohle je pravý opak a na současné české školství se moc pozitivně koukat nedá. Zbytečně bych to rozebíral, částečně to popisuješ i ve svém mailu. Za největší chybu považuji kurikulární reformu a především hromadnou povinnou tvorbu ŠVP. Naprosto souhlasím s tvým názorem, že to vlastně naši práci nijak nezměnilo. Tedy především nezlepšilo. Nezlepšilo to ani postoje, znalosti žáků, nezměnilo to klima ve školách. No, možná změnilo, ale spíš k horšímu. Řadu kolegů to spíše demotivovalo. Prostě, tohle se vůbec, ale vůbec nepovedlo. Ovšem celková situace ve školství, to by bylo na příliš dlouhé povídání. Já sám jsem ovšem měl závěr své pedagogické kariéry naprosto skvělý. Jenže to bylo především proto, že jsem si na posledních 11 let vybral výuku na málotřídní školičce v Milči, kde byl mimo jiné opravdu úžasný starosta. A později můj kamarád. Ale kdo má takové štěstí?!

Dodatek

Ještě jsem si uvědomil, že jsem ve svém povídání pro tebe neuvedl dvě maličkosti. Předně – známky jsme ze své výuky odstranil nejen na SOU společného stravování v Železné Rudě, ale i v dalších působištích, tedy rok po nástupu do ZŠ Manětín a dva roky po nástupu do ZŠ MIleč. V Milči to bylo o trochu déle proto, že první rok jsem tam nebyl ředitelem, další rok pak ano a pak jsem už neváhal. Pochopitelně jsme i v těchto školách pracovali tak, jak se na "pozitivního devianta" sluší, tedy skupiny, řešení problémů, dobrovolné domácí úkoly, projekty a vše další, vždyť víš.

Druhou maličkostí je skutečnost, že přece jen jsem nebyl pedagogem po celý svůj život v letech 1999–2000 jsem pracoval jako šéfredaktor Českého rozhlasu v Plzni. Ale nakonec jsem se, a rád, do školství opět vrátil. Protože jsem však do té doby pracoval na střední i úplné základní škole, vybral jsem si málotřídní školičku v Milči. A nelitoval!

Jó, a ve všech školách jsem vedl hudební skupiny a namísto tradičních školních výletů „hradyzámkyzmrzlina" jsme jezdili s dětmi trampovat do skutečné divočiny, kde jsme si sami hospodařili, nakupovali, hlídali tábořiště, plnili všemožné zkoušky, chodili v noci po lese a vraceli se domů špinaví, ale plni neskutečných zážitků. Nedávno jsem se jedné své písničkářské akci setkal se třemi dívenkami, které něco takového v minulosti absolvovaly. No, dívenkami, teď jsou to už mámy od dětí. Ale do dneška na naše táboření s nadšením vzpomínají. Nad kronikou z těchto bohulibých akcí skoro slzely.


Zdeněk Brož, ředitel ZŠ Dr. Malíka v Chrudimi

1. Jak hodnotíš reformu školství, co se podařilo a co ne?

Žádná reforma se nekonala, naprostá většina učitelů sice napsala (opsala, koupila) ŠVP, ale učí dále zcela klasicky, školy jako celkem se také nezměnily. To vše částečně díky neschopnosti úředníků MŠMT a nechuti rodičovské veřejnosti akceptovat změny ve vzdělání a také díky nepochopení situace ve školství ze strany různých vědátorů a intelektuálů pro něž je suma vědomostí stále to pravé vzdělávání.

Podařilo se díky RVP ZV legalizovat změny na inovativních školách a částečně omezit zaměření pouze na učivo díky větě v RVP ZV „… učivo není cílem, ale prostředkem“.

2. Kam se ubírá současné dění, není to opět slepá ulička?

Současnou situaci ve školství hodnotím „Lépe už bylo“. Po zcela nekompetentním a reformě školství velmi škodícím Dobešovi přišel hyperaktivní hyperaktivní Chládek, který neřeší věci podstatné a vymýšlí věci zbytečné. Se slepou ulicí máš naprostou pravdu. Místo zcela zásadního přepracování RVP ZV – proto, že je to dnes již naprosto překonaný a nesmysluplný dokument – se k němu vytváří přiblblé standardy pro všechny předměty. Před prázdninami jsem dal učitelům za úkol „přepracovat“ ŠVP a bez ohledu na RVP ZV zvážit co vypustit a neučit a co naopak do výuky zařadit, aby to žáky zajímalo.

3. Co bychom mohli či měli dělat my učitelé a ředitelé, aby bylo líp?

Otázka je kolik je to lidí – „my učitelé“? Obávám se že ti, co chtějí něco udělat, to již se žáky dělají systému navzdory. Myslím, že další změny „zdola“ již neprojdou. Takže jediná možnost je dělat si dobře a podle svého přesvědčení svoji školu, přesvědčovat a získávat rodiče na svoji stranu a na ostatní staromilce se vykašlat.

4. Co tě těší a naplňuje?

Jsem mnohem zkušenější a vzdělanější, víc nové věci promýšlíme, mnohem méně se rozčiluji. Máme vynikající informační systém školy, za ty roky propracovanou organizaci. Skvělý pedagogický tým v mé škole. Výborné hodnocení učitelů od žáků – dělali jsem ho na konci června přes dotazníkové šetření Kalibro. Velmi dobré hodnocení školy od rodičů v tomtéž šetření. Plná škola dětí, úspěšní absolventi na středních školách. Stálé hledání, jak zefektivnit výuku a jak co nejlépe připravit žáky na dobu, kdy nastoupí do praxe a kdy bude vše úplně jiné než dnes.

V červnu jsem vydali po fakt úmorné dřině devět výborných Metodických příruček.


Ondra Hausenblas, bývalý předseda PAU

1. Jak hodnotíš reformu školství? Co se podařilo a co ne?

Ona to asi nebyla reforma školství, spíše málo sourodé změny bez celkové koncepce, takže není divu, že výsledkem není lepší školství, ani lepší výsledky žáků. Hlavně nechtěli vůdci na státní úrovni brát v úvahu, že se reforma nedělá shora skrze povely, předpisy a zákony, ale zejména dole, odhodláním a úsilím učitelů všech stupňů. A nesmějí se nechávat v neinformovanosti ředitelé a správci krajští.

Ale co se podařilo: Přece jen už si tolik lidí nemyslí, že škola přece musí vypadat tak, jako za jejich mládí. Do povědomí se dostaly věci, které dnes odmítá jen pár trumberů: že se na děti nesmí jít zle, že s tím známkováním a nově i testováním to není tak zaručeně prospěšné, že existují znalosti a dovednosti, které děti potřebují, ale škola neumí dávat. A podobně jako v PAU se dnes mnohem víc učitelů chce setkávat, vzájemně podporovat. Inteligentní vůdce školství by tohle podporoval, protože se i ze světa ví, že to pomáhá ke zlepšení školství nejvíce.

2. Kam se ubírá současné dění? Není to opět slepá ulička?

Je nějaké současné dění? Myslíš jednotné maturity a přijímačky? Nebo potlačování svobodné volby střední školy, nebo soustavné zanedbávání profesní podpory učitele? Ale přece jen se něco děje ve třídách učitelů se zájmem o děti a učení, a v neziskovkách: ale ukázalo se, že málo pomáhají příručky, málo účinné jsou kursy, protože to, čemu se učitel naučil, nedokáže samotinký uplatnit ve škole, která celá jede postaru.

Co pomáhá, je přímá pomoc: konzultace pro školu a učitele, konkrétní součinnost učitele a nějakého vnějšího pomocníka, experta, asistenta, nebo vzájemná pomoc učitelů: s plánováním, s přípravou, s výukou.

Jenomže takových škol, kde se to dělá, je maličko. Nemají na to peníze, čas a leckde ani ochotu. Jestli myslíš současným děním to, jak se na nejvyšších místech chvíli tváří, že RVP se musí zrušit a nahradit zase osnovami, a pak zase říkají, že je to moderní nástroj, tak já si nemyslím, že se to vůbec vyřeší. V současné politice se bude se pořád lavírovat a nic se nevylepšuje. Pořád dokola podáváme vysvětlení docela základních věcí novým a novým nevzdělaným politikům nebo novinářům. A navíc se zvyšuje vliv lidí, kteří rozumějí sice statistice nebo počítačům, ale mají málo pochopení pro učení a děti.

3. Kam se podělo PAU – funguje vůbec ještě?

PAU existuje, dělá nějaké kursy a akce jako určitá agentura pro DVPP. Nechte si říct víc přímo od PAU. V devadesátých letech mělo PAU od Standy Červenky dobrý směr a dobrý lidský smysl, byla potřeba lidské soudržnosti, ale nyní zase je doba, kdy se musejí dělat promyšlené programy – a musí se přicházet na to, jaké vlastně mají ty programy být.

4. Co bychom mohli či měli udělat my učitelé či ředitelé, aby bylo líp?

Naučit se mnohem více sebereflexi – abychom uměli odhalit a snést to, co v nás sedí jako v koze: to, jak nás kdysi vyučovali, jak nám coby malým šprčkům představovali školu a její pořádky, jaké neblahé zkušenosti jsme udělali v režimu, který byl proti lidskosti a svobodě.

Taky bychom mohli si přiznat, že kdybychom bývali vzděláni ve svobodné zemi, byli bychom dneska i ve školství o řád chytřejší. To si mnozí připustit nedokážou, je pro ně ponižující „nevědět“.

Holanďani (Korthagen a spol.) vyvinuli docela jiné pojetí přípravy a vzdělávání učitelů – není možné se nic dobrého naučit, když se na novinky umíme dívat jen velmi zastaralýma očima. Je v nás každém vnitřní pevná a neuvědomovaná představa sebe jako učitele, školy, dětí, vzdělanosti a hodnot v tom všem panujících (říkají tomu gestalt), a ta nás drží na uzdě, takže nové věci nepochopíme, nebo nepřijmeme, nebo nerealizujeme. Reflektování a sebereflektování se musíme učit, to není dáno shůry bez snahy. Chce to i odvahu, ale také bezpečné prostředí – když hrozí, že někoho za nedokonalosti zkvakne pedagogicky nevyzrálý ředitel nebo škatulkovací inspekce nebo neinformovaný krajský úředník, bude se každý snažit své nedostatky zakrývat, ne překonávat.


Nechcete se k Hančině anketě připojit?


Další díly seriálu najdete ZDE.

Výchova k pohybu a zdravému životnímu stylu

Tematická rešerše článků, kterou připravila Pedagogická knihovna J. A. Komenského, upozorňuje na palčivý problém současnosti – dětskou obezitu (17 %!) a nechuť dětí k pohybu.

Jen sledujeme, jak děti před našima očima fyzicky degenerují: další studie, která potvrzuje neblahý trend [We can only watch children physically degenerating: another study confirming the obscure trend] / Lukáš Doubrava – cze
In: Učitelské noviny: týdeník pro učitele a přátele školy – ISSN 0139-5718 – Roč. 115, č. 17 (2012), s. 10–11.
Autor rozebírá některá závažná zjištění v nedávno zveřejněné Národní zprávě o zdraví a životním stylu dětí a mládeže. Za vážný problém považuje nedostatek pohybových aktivit dětí jak ve škole, tak ve volném čase, ze kterého pramení ztráta fyzické zdatnosti, nadváha až obezita a další zdravotní problémy dnešní doby.
dítě; mládež; žák; zdraví; životní styl; pohyb; tělesná zdatnost; otylost; volný čas; škola; nedostatek; zpráva o směru vývoje; Národní zpráva o zdraví a životním stylu dětí a mládeže

Jíme víc, než bychom měli: a to nám nesvědčí [We eat more than we should: and that's no good for us] / Marie Těthalová – cze
In: Informatorium: časopis pro výchovu dětí od 3–8 let v mateřských školách a školních družinách – ISSN 1210-7506 – Roč. 17, č. 10 (2010), s. 20–21.
Problematika vyrovnaného příjmu a výdeje energie. Působení tělesného tuku na zdraví jedince. Změna jídelníčku jako nezbytná podmínka zdravého hubnutí. Pohybové aktivity a zdravý životní styl – výchova dětí od nejútlejšího dětství, vedení k pravidelnému pohybu, zejména jako protiklad k současnému sedavému způsobu života .
zdraví; výživa; otylost; výchova ke správné výživě; životní styl; pohyb

Pětina dětí je obézních a tento trend se stále prohlubuje [One fifth of children are obese and childhood obesity is on the rise] / Markéta Grulichová – cze
In: Týdeník školství – ISSN 1210-8316 – Roč. 18, č. 1 (2010), s. 5.
Přibývání dětí s nadváhou (v současnosti tvoří 17 % dětské populace). Příčiny: genetické dispozice, nedostatek pohybu, nerovnováha mezi energetickým příjmem a výdejem. Řešení: státní programy podporující výrobu zdravých potravin, zapojení dětí do pohybových aktivit v rodině, výchova ke zdravé výživě a životnímu stylu ve školách – příklady.
dítě; otylost; dědičnost; nedostatek; pohyb; stravovací zvyklosti; výchova ke správné výživě; výchovné působení; rodina; škola
ABA012

Proč se dítě přejídá? [Why do children overeat?] / Slávka Fraňková – cze
In: Informatorium: časopis pro výchovu dětí od 3–8 let v mateřských školách a školních družinách – ISSN 1210-7506 – Roč. 20, č. 3 (2013), s. 20–21.
Nástup obezity v ČR se přesouvá do stále nižších věkových skupin. Lékaři varují před jejími následky. Nejčastější příčinou dětské obezity je dlouhodobé přejídání se. Existuje mnoho genetických faktorů ve sklonech k obezitě i v řízení příjmu potravy, tedy regulaci hladu a sytosti. Několik důvodů, proč se dítě přejídá (protože mu chutná, protože se přejídá celá rodina, protože se přejídají ostatní děti, protože nezná energetickou hodnotu jídla apod.). Důležité pro rodinu je najít příčinu přejídání, zvyšovat systematicky pohybovou aktivitu dítěte a dávat mu pozitivní příklady. Důležitost zdravého způsobu života.
dítě; otylost; nemoc; rodina; působení; životní styl; pohyb; výživa; výchova ke správné výživě; jídlo

Sportovně založené děti vykazují vyšší odolnost vůči stresu [Sporting children are more resistant to stress] / Jan Hlaváč – cze
In: Týdeník školství – ISSN 1210-8316 – Roč. 21, č. 20 (2013), s. 5.
Potřeba začít u dítěte se sportem do 7 let, aby se stal běžnou součástí jeho života. Sport zvyšuje u člověka jeho adaptabilitu a odolnost vůči stresu. V předškolním věku stačí pohybové aktivity prožívané s rodiči (vycházky, výlety na kole, plavání apod.), později s vrstevníky. Ve věku kolem 10 let se dá určit, zda dítěti více vyhovují kolektivní nebo individuální sporty.
sport; pohybová výchova; výchovné působení; předškolní dítě; předškolní věk; adaptabilita; zvládání; stres; psychická odolnost

Celý text rešerše najdete ZDE.

2. ročník soutěže Rozpočti si to! pro 2. stupeň základních škol

Portál Finanční gramotnost do škol vyhlašuje 2. ročník soutěže „Rozpočti si to!“ pro žáky 2. stupně základních škol a jejich rodiče či učitele k tématu rodinný rozpočet.

Soutěž začne v sobotu 1. listopadu 2014 a bude probíhat po dobu 3 měsíců. 15 nejúspěšnějších týmů postoupí do finále, které se bude konat v Praze v pátek 20. března 2015. Všichni finalisté si odnesou menší ceny, první 3 týmy pak získají hlavní – atraktivní ceny (elektronika, hry, knihy apod.).

Do hry je možné se registrovat až do 23. 11. 2014! Registrujte se ZDE.

Žáci budou soutěžit ve 3–5členných týmech. Jelikož se jedná o rodinnou soutěž, resp. o soutěž pro zástupce třídy s jejich učitelem, musí být v každém týmu alespoň 1 dospělá osoba.

Soutěž si klade za cíl vést děti k samostatnosti, k týmové práci a k tomu, aby se něco nového naučily. Zároveň zapojuje i rodiče (a učitele), aby si uvědomili důležitost finančního vzdělávání a sami si odnesli nějaké nové poznatky.

Hlavním tématem je rodinný rozpočet. Týmy budou hospodařit s vlastními fiktivními prostředky. Měly by se tak postupně dozvídat a osvojovat si informace o hodnotě peněz a o tom, jak je možné finance plánovat a hospodařit s nimi, popř. jaké jsou důsledky špatného hospodaření. Cílem hry je především hravou formou naučit děti hospodařit s vlastními finančními prostředky. Především jim ale vštípit základní pojem o cenových hladinách, tedy jakési „ceně peněz“ a toho, co je možné za určitý obnos peněz pořídit, tedy jak je možné s penězi hospodařit. Děti by se měly naučit tomu, že plánování financí je nejen výhodné, ale spíše nutné, protože bezhlavé utrácení nás dostává do nepříjemných situací. Výsledným poznatkem pro žáky by mělo být to, že vytváření finančních rezerv, budování pasivního příjmu a úsporné hospodaření může být velkou výhodou pro každého z nás.

V rámci soutěže je také možné plnit bonusové úkoly. Ty povedou k proaktivitě účastníků a mají za cíl zdůraznit potřebu finančního vzdělávání. Účastníci si v něm osvojí různé formy vzdělávání.

Konkrétní pravidla hry naleznete ZDE.

6. a 7. 11. 2014 veletrh pomaturitního a celoživotního vzdělávání Gaudeamus 2014

Termín podzimního Evropského veletrhu pomaturitního a celoživotního vzdělávání Gaudeamus 2014 je od 4. do 7. 11. 2014, každý den je veletrh otevřen pro veřejnost od 8 do 16 hodin.

Místem konání veletrhu je brněnské výstaviště, Výstaviště 1, Brno, pavilony G1 a G2. Veletrh bude ve dnech 6. a 7. 11. probíhat jako souběh se sportovním veletrhem Sport Life.

Veletrh Gaudeamus je nejvýznamnějším zdrojem informací o možnostech dalšího studia, nejen po maturitě. Návštěvu veletrhu lze doporučit každému studentovi III. a IV. ročníku střední školy a všem zájemcům o celoživotní vzdělávání. Na veletrhu bude zastoupeno 223 samostatných vystavovatelů, 476 fakult a přes 4000 studijních oborů, které lze studovat v České republice nebo na zahraničích školách.

Každý student návštěvou veletrhu získá vyčerpávající aktuální přehled studijních příležitostí, informace o přijímacím řízení a podmínkách studia, tištěný katalog s kontakty, termíny podání přihlášek a přijímacího řízení, elektronický katalog s rejstříkem studijních oborů a dalšími informacemi o studiu, zdarma poradenství při výběru studijního oboru a účast na všech přednáškách, možnost zdarma využít služeb testovacího centra, pro studenty registrované na www.gaudeamus.cz před návštěvou veletrhu je připraven tištěný návod „Jak na VŠ" a „Slovníček VŠ pojmů", volný vstup na sportovní veletrh Sport Life.

Význam veletrhu a jeho společenská potřeba neustále roste, což se odráží v rostoucím zájmu o veletrh od státní správy, vystavovatelů, diváků i zahraničních subjektů. Veletrhu Gaudeamus věnuje pozornost řada politiků a veřejných činitelů, kteří mu přikládají velký význam. Nad letošním veletrhem převzali záštitu:
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky
prof. RNDr. Ing. Petr Štěpánek, CSc., rektor VUT v Brně,
doc. RNDr. Anna Putnová, CSc., MBA, poslankyně Parlamentu ČR
prof. Ing. Karel Rais, CSc., MBA, poslanec Parlamentu ČR
Hejtman Jihomoravského kraje
Primátor statutárního města Brna
Velvyslanectví Spolkové republiky Německo v ČR

Veletrh Gaudeamus bude v letošním roce výjimečný složením a počtem vystavovatelů, doprovodnými programy, servisem pro diváky a výchovné poradce. Na veletrhu budou tradičně vystavovat všechny české univerzity, vysoké školy a větší vyšší odborné školy. Kromě tuzemských škol bude zastoupeno 64 renomovaných zahraničních univerzit a vysokých škol z 11 zemí, nejenom z členských států Evropské unie. Zahraniční univerzity a vysoké školy přijedou z Velké Británie, Dánska, Německa, Slovenska, Francie, Malty, Nizozemí, Švýcarska, Maďarska, USA a Austrálie.

V průběhu XXI. ročníku veletrhu Gaudeamus bude probíhat pět doprovodných programů.

Tradičním doprovodným programem jsou přednášky vystavujících škol, které budou probíhat každý den ve dvou přednáškových sálech přímo v pavilonu G2. Tématem přednášek jsou podmínky přijímacího řízení a studia ve školním roce 2014/2015. Novinkou jsou tzv. tematické přednášky, zaměřené na aktuální témata.

K tradičním doprovodným programům patří „Poradenský servis", který je na veletrh zdarma k dispozici již sedmým rokem. V letošním roce jsou služby poradenského servisu rozšířené o testovací centrum s testem „Na co se hodíš". Test je určen studentům, kteří nevědí, jaký obor mají studovat.

Dalším doprovodným programem je VII. ročník doprovodného programu s názvem „Věda pro život“, do kterého se zapojilo 11 univerzit. Cílem programu je umožnit budoucím studentům nahlédnout do náplně studia a zajímavostí, které se mohou ve škole naučit. Prezentované přírodní jevy, zajímavé poznatky a technologické novinky si návštěvníci mohou sami na výstavišti vyzkoušet.

V. ročník doprovodného programu „Pojďme si hrát s technikou" je zaměřený na studium technicky zaměřených studijních oborů. Do doprovodného programu „Pojďme si hrát s technikou" se zapojilo České vysoké učení technické v Praze a Univerzita Karlova.

V letošním roce bude probíhat také IV. ročník doprovodného programu „Tailor-Made Study Abroad", který je zaměřen na podporu studia v zahraničí. Cílem programu je na základě individuálních požadavků studentů sestavit na míru šitou nabídku studia v zahraničí.

Doprovodné programy „Věda pro život" a „Pojďme si hrát s technikou" pomohou studentům při rozhodování o budoucím studiu, rozšíří jejich obzor, přiblíží náplň jejich budoucího studia a zformuje představu o budoucím uplatnění.

V průběhu veletrhu proběhne v roce 2014 již VI. ročník soutěže o nejlepší expozici. Soutěžit bude 18 vystavovatelů o přízeň studentů. Studenti sami budou hodnotit expozice vystavovatelů, zda informují o budoucím studiu srozumitelně, výstižně a v dostatečném rozsahu. Hodnotící komise bude složená ze studentů Obchodní akademie a VOŠ obchodní Brno a ze studentů, které do komise nominovali sami vystavovatelé. Komise bude pracovat nezávisle pod vedením pedagoga z Obchodní akademie Brno, která bude gesční školou soutěže. Výsledky soutěže budou vyhlášeny na společenském večeru veletrhu, který proběhne 5. listopadu od 19 hodin v prostorách Centra VUT v Brně, Antonínská 1 a následující den zveřejněny na www.gaudeamus.cz.

Pro odborné návštěvníky je připraven souhrnný informační set o vystavujících školách a speciální Informační systém pro pedagogy a výchovné poradce. Informační set a systém obdrží každý registrovaný pedagog, po předložení vyplněné volné vstupenky. Informační systém pro výchovné poradce je aplikací na CD, ve které jsou podrobné informace o podmínkách studia, studijních oborech, kontaktech a mnoho dalších důležitých informací o studiu na českých a zahraničních univerzitách, vysokých a vyšších odborných školách. Systém aktuálně obsahuje 645 vzdělávacích institucí a přes 6000 studijních oborů. Veškeré informace jsou přehledně řazené do rejstříků, přehledů a seznamů.

Ve Ždírci se dětí učí angličtinu moderní vědeckou metodou

Žáci základní školy ve Ždírci nad Doubravou začali od října využívat ke studiu angličtiny program Scientific Learning. Škola se stala první v republice, která tento program plošně zavádí.

„Výuka anglického jazyka v naší škole je jednou ze zásadních priorit – tento program poskytuje individuální podporu každému žákovi a jsme přesvědčeni, že může velice pomoci nejen při výuce anglického jazyka,“ vysvětlil ředitel školy Ota Benc s tím, že se do programu přihlásila třetina žáků a následovali je i někteří rodiče, kteří v programu pracují. „Podle prvních výsledků práce žáků i rodičů je vidět, že je program baví a usilovně pracují,“ zhodnotil Ota Benc. Do programu se přihlásilo i dvacet pedagogů, kteří budou postupně poskytovat metodickou podporu žákům i rodičům.

„V zahraničí výsledky ukazují, že díky tomuto programu se žáci během několika let dostávají na úroveň, kdy mohou v angličtině studovat. Jsem ráda, že tuto možnost bude mít i mnohem víc českých žáků,“ podotkla Michaela Tilton, jednatelka společnosti Nuerasoft, která je výhradním distributorem programů Scientific Learning v ČR a SR.

Rozdíly mezi žáky, kteří program využívají, a těmi, kteří se nezapojili, bude jasný na konci roku. „K testování pokroku bude využito testů od společnosti Scio a bude tak možné porovnat postupy žáků
účastnících se projektu oproti žákům, kteří se do projektu výuky pomocí těchto programů nezapojili,“ vysvětlila produktová manažerka Scientific Learning Petra Razimová.

Děti absolvují testy na počátku a konci školního roku. Navíc díky testům budou moci posoudit svůj pokrok žáci v projektu. „Žáci si ověří svoji úroveň angličtiny testem SCATE (Scio Computer Adaptive Test of English). Test určí jejich úroveň angličtiny podle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky. Žáci tak poznají svoji startovní pozici při zavádění programu Scientific Learning a následně si testem SCATE budou ověřovat svůj pokrok v angličtině,“ doplnil Martin Podlucký ze společnosti Scio.

Scientific Learning je výuka angličtiny založená na dlouholetých výzkumech předních světových neurovědců. Po celém světě program ji využívá přes 3 miliony studentů ve více než 40 zemích. Do České republiky se dostala před dvěma lety.

Tato výuka je vhodná jak pro úplné začátečníky, tak i pro pokročilé, kteří si potřebují rychle vylepšit angličtinu například před důležitým pohovorem či pracovní cestou. Využívají ji i studenti připravující se na studium v zahraničí. Už po třech měsících studenti pocítí zlepšení. Je potřeba se studiu věnovat minimálně 30 minut pětkrát týdně.

Program vznikl na základě vědeckého bádání týmu neurovědců, ke kterým patří i Michael Merzenich a Paula Tallal. Svůj dlouholetý výzkum se rozhodli převést z laboratoře do praxe a program původně určený dětem s poruchami učení začali zkoušet. Přitom zjistili, že má mnohem širší uplatnění, než původně předpokládali. Program byl s prokazatelnými výsledky testován u dětí – od těch se speciálními potřebami až po nadprůměrně nadané, u studentů, dospělých i seniorů. U všech došlo k výraznému zlepšení kognitivních funkcí mozku. Zdokonalila se jejich schopnost učit se a vytvořila se správná reprezentace anglických fonémů v mozku. Tím se nejen snadněji naučili druhý jazyk, ale mělo to pozitivní vliv na celkové akademické výsledky.

K tomu, aby zájemci mohli tento styl výuky angličtiny používat, stačí mít připojení na internet a kvalitní sluchátka.


Více informací:

Základní škola Ždírec nad Doubravou je standardní státní školou v malém městě. Navštěvuje ji 375 žáků a v mateřské škole je 125 dětí. Více informací ZDE.

Ota Benc, ředitel ZŠ Ždírec nad Doubravou
e-mail: reditel@skola.zdirec.cz, tel.: 774 115 270

Michaela Tilton, jednatelka společnosti Nuerasoft s.r.o., výhradní distributor programů Scientific Learning v ČR a SR
e-mail: michaela@nuerasoft.cz, tel.: 608 476 041

Martin Podlucký, Studio pro školy – společnost Scio, testy SCATE
e-mail: mpodlucky@scio.cz, tel.: 234 705 023

Ladislav Czémy a kol.: Agresivní chování ve školách ČR z pohledu učitelů a žáků 2. stupně základních škol

Dotazníkové šetření na vzorku více než 1000 učitelů z náhodně vybraných škol zjišťovalo výskyt různých forem agresivního chování žáků na základních školách z hlediska učitelů. Pedagogové se nejvíce setkávali se slovní a fyzickou agresí mezi žáky a vandalismem vůči majetku a vybavení školy. 86% dotázaných uvedlo hrubé slovní výpady vůči učitelům, 16% uvedlo napadení někoho z učitelského sboru žákem.

Zdroj: CEPROS – Centrum výzkumu protidrogových služeb a veřejného zdraví, 2013


…Zcela jednoznačné je stanovisko učitelů 2. stupně základních škol v otázce, zda je agresivní chování žáků ve srovnání s minulostí četnější, či nikoliv. Více než tři čtvrtiny (76,7 %) učitelů uvedly, že dle jejich názoru je agresivita žáků na 2. stupni základních škol vyšší, než bývala dříve. Jen necelá pětina (19,1 %) učitelů se domnívá, že je zhruba na stejné úrovni, nikdo z učitelů neuvedl, že by agresivita žáků byla v porovnání s minulostí nižší. Zbývající 4,2 % učitelů tuto okolnost nedokáží posoudit…

Z porovnání jednotlivých skupin respondentů vyplývá, že učitelé – muži se častěji než ženy domnívají, že agresivita žáků je zhruba stejná, jako bývala dříve, ženy jsou naopak ve větší míře toho názoru, že agresivita je vyšší...


Shrnutí

Cílem výzkumu bylo analyzovat rozsah a formy agresivního chování na 2. stupni základních škol v České republice z pohledu učitelů, zjistit jejich postoje ke kompetencím pro řešení agresivity žáků, problémy, které jim agresivní chování žáků způsobuje a zda by se do řešení těchto problémů měly zapojit jiné subjekty. Spolu s tím bylo cílem identifikovat názory učitelů na účinnost jednotlivých způsobů ovlivňování agresivity žáků. Výzkum proběhl ve 115 základních školách s 2. stupněm v celé České republice. Celkem se do něj zapojilo 1003 učitelů. Sběr dat byl prováděn prostřednictvím on-line webové aplikace dotazníku.

Nejrozšířenější formou agresivního chování žáků je podle učitelů jednoznačně hrubá slovní agrese mezi žáky. Častěji se vyskytuje rovněž fyzická agrese mezi žáky, úmyslné poškozování vybavení nebo majetku školy a úmyslné poškozování nebo ničení věcí žáků. Slovní a fyzická agrese vůči učitelům je méně častá, nicméně pokud se takové případy vyskytly, je nezbytné je považovat za velmi závažné.

Názor učitelů na výskyt jednotlivých forem agresivního jednání je jednotný. Nebyly identifikovány statisticky významné rozdíly v hodnocení mužů a žen, jednotlivých věkových skupin či dle délky praxe a třídnictví. Pouze v případě kyberšikany ženy – učitelky a učitelé, kteří měli v posledním roce třídnictví, uváděli, že se s kyberšikanou setkávali častěji.

Výzkum prokázal, že s výjimkou kyberšikany má výskyt agresivního chování žáků ve všech jeho formách vliv na spokojenost učitele v povolání a jeho psychickou pohodu. Platí, že učitelé, kteří byli vystaveni či častěji se setkávají s agresivním chováním žáků, jsou méně spokojeni v učitelském povolání, práce je neuspokojuje, nechodí do ní rádi a nevnímají ji jako obohacující. Z hlediska psychického hodnotí tito učitelé své duševní zdraví jako horší a rovněž uvádějí, že je práce velmi psychicky zatěžuje. Jednoznačným závěrem výzkumu je skutečnost, že agresivní chování žáků má velký vliv na spokojenost pedagoga s jeho profesí i jeho duševní pohodu.

Z hlediska názoru učitelů na kompetence k řešení agresivity platí, že většina z nich zastává stanovisko, že si s agresivitou umí poradit. Více tento názor zastávají muži, učitelé s delší praxí a ve vyšším věku. Větší část dotázaných pedagogů je též toho názoru, že má dostatek informací, sociálních dovedností a nástrojů, aby agresivitu žáků zvládla. Nicméně by přivítali v této oblasti větší podporu ze strany vedení školy.

V souvislosti s kompetencemi k řešení agresivity žáků platí, že ti učitelé, kteří jsou v učitelském povolání spokojeni, práce je uspokojuje, obohacuje je a kteří ji nevnímají jako psychickou zátěž jsou v oblasti kompetencí sebevědomější, více si věří a nepociťují ve větší míře nedostatek informací, sociálních dovedností a nástrojů v této oblasti.

V případě výroků, mapujících agresivitu jako problém v práci pedagoga, se pedagogové nejvíce ztotožnili s tezí, že agresivita mezi žáky výrazně ztěžuje výuku a zhoršuje klima ve třídě. Tuto skutečnost je třeba vnímat jako stěžejní problém v práci pedagoga. Velká míra souhlasu byla rovněž vyslovena s tvrzením, že agresivita žáků patří mezi problémy, které učitel musí v rámci své práce řešit, a že je společným tématem učitelů v jejich škole. Všechny tyto skutečnosti signalizují závažnost problému agresivity žáků a nutnost jeho soustavného a cílevědomého řešení.

V případě agresivity žáků jako problému, který by měl řešit někdo jiný než pedagog, platí, že učitelé významně podporují myšlenku, aby jim s řešením agresivity žáků pomáhal i jiný subjekt. Především by to měli být rodiče – největší podporu získal názor, že škola potřebuje účinný nástroj, jak přimět rodiče, aby omezovali agresivitu dětí ve škole. Významně je podporována rovněž teze, aby agresivní chování žáků řešil odborník, např. školní psycholog, aby se učitelé mohli plně věnovat výuce. Učitelé jsou rovněž ve velké většině pro zavedení možnosti dočasného vyloučení žáka ze školní docházky v případě jeho zvláště agresivního chování. Tyto teze získaly nejvíce souhlasných stanovisek ze všech 14 tezí, věnovaných názorům učitelů na agresivitu žáků.

Z výzkumu též vyplynulo, že za nejúčinnější prostředky potlačování agresivity žáků na základní škole učitelé považují osobní a pedagogický přístup pedagoga, ovlivňování agresivity žáků prostřednictvím rodičů a spolupráci se žáky např. formou školní prevence, peer programů apod. Názor na tyto formy je u učitelů poměrně homogenní a vykazuje velkou míru shody a nízký podíl odpovědí „nevím“.

O účinnosti uvedených způsobů ovlivňování agresivity žáků jsou více přesvědčeni ti pedagogové, kteří jsou ve svém učitelském povolání spokojeni a práce je uspokojuje a obohacuje. Skeptičtější jsou naopak učitelé, kteří svůj psychický stav hodnotí jako horší a uvádějí, že je práce učitele psychicky zatěžuje. (str. 43–44)

Už jste zjistili, co je to Nevýchova?

Název je trochu zavádějící. Navozuje představu, že rodič nechá dítě dělat, co se mu zamane. Ale po bližším seznámení zjistíte, že jde o změnu rodičovského myšlení a přístupu.

Nevýchova je ucelený přístup k dítěti, který pomáhá rodičům a dětem vyřešit každodenní potíže, na všem se domluvit a být si skutečnými partnery. Je to výchovný systém pro moderní rodiče, kteří nechtějí, aby jim děti skákaly po hlavě. A chtějí s nimi mít hezký vztah.


Jaký jste rodič?

Nejdřív byste si měli ujasnit, jaký jste rodič:
– Policajt? „Budeš sekat dobrotu! Já jsem za tebe zodpovědná, tak budeš jednoduše poslouchat!“
– Učitel? „Tolikrát jsme ti to říkali, že to není hezký, tak proč to děláš?“
– Nadšenec? „Dělej si, co chceš. Já ti to dovolím.“
– Partner? „Takhle bych to chtěl(a) já. Jak bys to chtěl(a) ty?“


Nevýchova je přístup k životu, k dětem i k sobě samým

Jejím základním předpokladem je partnerství, které se rodičům mnohonásobně vyplatí. Takže není výjimkou, že rodiče říkají: „S Nevýchovou se zlepšily všechny moje vztahy. V práci i s partnerem. Už by mě nenapadlo dělat to jako dřív.“


Kdo za Nevýchovou stojí?

Katka Králová a Hanka Havrilcová. „Věřím, že se dítě rodí jako šťastná, celistvá bytost a tou může zůstat po celý život. Věřím, že je zbytečné věci hodnotit. Jsem otevřená světu a každému novému pohledu. Věřím, že se v každé chvíli můžu rozhodnout pro změnu k lepšímu. Proto věřím, že má smysl mluvit o přirozenosti a provokovat k zamyšlení, ke změně, k pohybu,“ píše ve svém „CV“ Katka.


Chcete se dovědět víc?

Nevýchovu si můžete vyzkoušet zdarma v online Rychlokurzu. Stačí poslat svůj mail. Postupně dostanete čtyři zajímavá videa.

(Typy rodičů, autentické zkušenosti řady z nich i e-mailovou adresu Nevýchovy najdete na výše uvedené stránce.)


A ještě názor Petry, která už absolvovala kurz placený

Zdroj: Jsem tam aneb Nevýchova to má spočítané, 11. 3. 2014

„…Největší přínos Nevýchovy nevidím v tom, že spousta věcí klape, ale v něčem, co se dost těžko popisuje. Je to jakoby se změnila celková atmosféra. Čím dál vzácněji se ve chvílích, kdy se zdánlivě nedaří, dostavuje takový ten svíravý pocit, že se to prostě nedá nebo že se to musí přetrpět apod. Některé problémy se vyřešily úplně jednoduše. Stačilo se na ně podívat trošku jinak a ukázalo se, že to vlastně žádné problémy nejsou. Jen má člověk zažité, že něco musí být nějak a když to přesně tak není, je potřeba zakročit.

Už jsem se setkala s různými přístupy a metodami, které mě zaujaly a pomohly mi ujasnit si spoustu věcí ohledně výchovy. Z každého z nich něco pomohlo vyřešit nějaký aktuální problém s větším či menším úspěchem. Už pár dní přemýšlím nad tím, v čem tkví pocit, že až teď mi to do sebe zapadá všechno. Jako bych až teď přišla na to, jak poskládat celé puzzle, a dřív jen měla větší či menší kus skládačky. Dost možná se to kouzlo skrývá v tom, že stačí pochopit a přijmout základní princip. Nic víc vlastně není potřeba, nemusíte lovit v paměti žádné postupy, jak se zachovat v té které situaci, co říkat nebo neříkat, jak se u toho tvářit atd. Nejednou ta změna jakoby vyplývá sama ze situace. Navíc je kolikrát až zarážející, jak nevýchovné principy nenápadně prosakují i mimo vztahy s dětmi a zjednodušují tak i další záležitosti, u kterých by to člověk ani nečekal.


…Možná to pro vás vůbec není

Tak jako je každé dítě originál, platí to i o rodičích. I když mám pořád ten pocit, že je to tak jednoduché a efektivní, že by to měl vědět každý, připouštím, že to pro každého není. Potenciální přínos musí zvážit každý sám.

Z mého pohledu kurz nepřinese nic tomu, kdo je předem rozhodnutý, že je to blbost, nebo žije v přesvědčení, že bez disciplíny to určitě nejde, že s dětmi se rozhodně nediskutuje o tom, co mají a nemají dělat, protože kam bychom to došli, že škoda rány, která padne vedle, že jejich dítě je prostě nezvladatelné a ti, kterým se s Nevýchovou daří, prostě jen mají štěstí, že to jejich dítě je úplně jiné. Kurz nejspíš nedá nic tomu, kdo problémy s dětmi není ochoten řešit změnou ve vlastním přístupu.

…Neodpustím si znovu výtku k názvu, který mi pořád připadá zavádějící, minimálně pro ty, kdo o Nevýchově nemají žádnou představu. Vyvolává totiž často představu, že stačí nechat děti růst jak dříví v lese, ať si dělají co chtějí a neberou na nikoho a nic ohledy. O tom to vůbec není. Není to ani o tom, že rodič skáče, jak dítě píská.

Ale není to ani obráceně. Ani u dětí není žádoucí, aby skákaly, jak pískne někdo dospělý. Jde o to najít společnou cestu, po které se půjde dobře oběma. Jde o to mít se spolu fajn, což není možné v momentě, kdy si jeden zoufá kvůli tomu, co dělá ten druhý. Není to tedy zdaleka jen o dětech.“

I když je Nevýchova adresována rodičům, určitě má co říci také učitelům (nakonec řada z nich jsou také rodiče). Ale jak píše Petra: „Kurz (a tedy obdobně i seznámení s principy Nevýchovy) nejspíš nedá nic tomu, kdo problémy s dětmi není ochoten řešit změnou ve vlastním přístupu.“


Připravila Jana Hrubá

Hana Vaverková: DOKUMENTY 43. Klub přátel alternativního školství Olomoucko

Počet členů PAU narůstal a někde se začala vytvářet i regionální sdružení. Jedno z nejaktivnějších vzniklo na Olomoucku a stalo se kolektivním členem PAU. Na jeho vznik a osudy zavzpomínala jeho duše – Hanka Vaverková. Doprovodila své vzpomínky dokonce fotografiemi. A na konci vás čeká překvapení!


Minulost

Na začátku byla pozvánka na seminář k alternativnímu školství, který na Pedagogické fakultě v Olomouci vedla Helena Grecmanová a Eva Urbanovská. To bylo na jaře roku 1992. Snad poprvé se přítomní, kteří se ještě vzájemně neznali, dozvěděli o Waldorfské škole, o systému Marie Montessori a Jenském plánu. Setkali jsme se téhož roku ještě v srpnu a následující měsíc – v září jsme založili Klub přátel alternativního školství. Mohlo nás být 30–40? Adresář nemám.

V roce 1993 jsme se sešli 5x, napřed v aule UP Olomouc, pak už většinou na základní školách. Měli jsme chuť a odvahu měnit něco ve své třídě a ve své škole. Zpočátku jen drobnosti – učení obohacené hravými prvky, netradiční hodiny češtiny, matematiky, vlastivědy a přírodovědy. Postupně jsme se odvažovali jít dál a hloub a začali jsme měnit klima a vztahy ve třídě a zavádět slovní hodnocení. To už jsme věděli o Standovi Červenkovi a o PAU, do kterého jsme se včlenili a stali se Regionálním PAU.

Koncem roku 1994 jsme poprvé vyjeli ven – za ředitelem málotřídky Petrem Novákem do Opatovic. Začali jsme se také zúčastňovat celostátních setkání PAU, spávali v tělocvičnách ve spacáku a platili si vše ze svého. Naší „šéfové" na školském úřadě se na nás koukali s nechutí a s nedůvěrou. Proč chceme něco měnit, když máme tak skvělé tradiční školství? Co nám chybí? Tu a tam si mě pozvali na kobereček na úřad, nebo přijeli za mnou do samotišské málotřídky. Bylo to docela hrdinské partyzánské období. Občas jsem měla strach a špatné spaní.

S přáteli jsme se pak vídali většinou 3–4x za rok. Střídavě jsme se setkávali na málotřídkách v Samotiškách, v Droždíně a v Černovíře. Jednou za rok jsme uspořádali výjezd na spřátelenou školu – do Chrudimi ke Zdeňkovi Brožovi, do Řeznovic k Janě Kratochvílové, do Brumovic ke Svatce Kovářové. Začali jsme si sami zvát lektory – kamaráda Karla Opravila, úžasnou manželskou dvojici Věrku a Ivana Janíkovy, výtvarnici a všeumělku Zdenku Ficnerovou Štefanidesovou. Někteří nás vzdělávali zadarmo, některým jsme vnutili pár korun, které jsme mezi sebou vybrali.

Velkým přínosem byly semináře pořádané ekologickým střediskem Sluňákov v Olomouci. Patrně tam jsme poprvé viděli a slyšeli Janu Nováčkovu a manžele Kopřivovy. Ti se mně a patrně většině z nás vryli osudově do mysli. Jejich semináře a kniha Respektovat a být respektován byly tím hlavním mezníkem v naší práci. Už to nebyly jen netradiční metody či alternativní prvky ve vyučování. Začali jsme jinak přemýšlet a jinak učit. Přestali jsme ve třídách soutěžit. A psát na nástěnku hvězdičky či puntíky za dobré nebo špatné chování. Známky jsme měnili za slova. Někdy to bolelo. Přesvědčovali jsme sami sebe a také rodiče, kolegy a šéfy, že to je ta pravá cesta.

Už nevím přesně, kdy to bylo, ale najednou shora přišlo svolení a přibyla i Obecná škola a Národní škola – ta naše. Útlá knížka se širokými mantinely a spoustou možností. Už jsme nebyli za černé ovce. Začali jsme být vzorem a z některých z nás se stali lektoři PAU. Některé naše droždínské projekty se zalíbily i na ministerstvu, jezdili k nám studenti i zahraniční návštěvy. To, co jsme vkládali, se nám vracelo – v uznání, v ocenění. Krásná doba.

Bylo to před deseti lety nebo dřív? V roce 1994 nebo tam někdy jsme se stali pokusným králíkem MŠMT a začali podle vzoru RVP tvořit náš školní vzdělávací program. Napřed jsme vůbec nechápali, co se po nás chce. Tápali jsme snad úplně ve všem. První verzi vystřídala druhá, pak třetí a ještě další. Padali jsme na hubu a přestávali věřit ve smysluplnost své snahy. Ty prachy z Výzkumného ústavu pedagogického v Praze za to určitě nestály. Tolik papírů, tolik času, tolik zbytečného úsilí.

Nová slova – kompetence, průřezová témata… k čemu? Neučili jsme o nic líp. Jen nám ubylo sil a ztratili jsme víru v ty nahoře. Bože, kolik ministrů se vystřídalo! Kolik hlášení jsme museli zasílat na všemožná místa s obavou, co jsme zase nestihli, nepochopili a pokazili. Trvalé obavy z inspekce – co nám najdou, co si pak přečtou ti nahoře a co ohrozí nejen nás, ale i tu naši malou školu.

Možná jsem byla přecitlivělá jen já. Ale když jsem na Velikonoce 2004 uspořádala výjezd do Prahy, tušila jsem, že bude poslední. Jelo nás vlakem víc než čtyřicet. Navštívili jsme tenkrát soukromou Školu hrou a FZŠ Chlupovu. Bylo to výroční 50. setkání kamarádů a přátel z Olomouce a okolí a já koncem roku předala Regionální PAU své kolegyni v Horce, která byla krátce ředitelkou a měla ještě síly.

Tvorba školních vzdělávacích programů, častá školení a nárůst administrativy však postupně udolaly i ji a její sbor. Setkali jsme se ještě několikrát, vídávali jsme se na celostátních PAU a na seminářích pořádaných v rámci DVPP. Naše úsměvy postupně hasly. Někteří z nás vyhořeli. Začali jsme mít dojem, že se vlastně za těch 20 let nic moc nezměnilo. Že naše snahy změnit školství byly marné a zůstaly bez odezvy.

Přece však – něco je jiné. Rodiče si začali školu vybírat. I když většina z nich nadále upřednostňuje tu „dobrou tradiční školu", jakou poznali oni, přece jen přibývá těch, kteří neváhají obětovat čas a benzín a do té „své“ školy dojedou. A učitelé a ředitelé škol? Kolik jich je nakloněno změnám, ve kterých jsme se zhlédli po revoluci?

A tak mám dojem, že začínáme nanovo. A že už nemůžeme doufat v ty nahoře, ale musíme se snažit ve své škole a ve své třídě. To hlavní pro každého žáka není další ministerský apoštol na školském orloji, ale jeho paní učitelka a pan učitel.


Současnost

Přes trochu pesimistický závěr vzpomínek došlo k něčemu úžasnému a nadějnému – na Olomoucku se obnovilo RETRO – PAU! Asi 40 bývalých členů se sešlo začátkem října. Hanka píše:

„Sešlo se nás asi čtyřicet, učitelé a ředitelé z Olomouce a okolí, a bylo to, jako by ta desetiletá pauza snad ani nebyla. Trochu jsme zestárli, mnohým přibyla kila a pánům ubylo vlasů a nabraly odstíny bílé a šedé. Ztratili jsme iluze a hodně sil. Zůstala chuť se setkávat a popřípadě se i vzdělávat a obohacovat… Tentokrát už jako volný spolek přátel – P-AU. Domluvila jsem první lektory a výjezd k Zdeňkovi do Chrudimi. Platit si budeme vše sami a počítáme, že se to bude odbývat v pátek odpoledne a v sobotu. A já mám pocit, že jsme na začátku jako před 20 lety.“

Na tohle setkání připravila Hanka prezentaci z fotografií ve školní kronice (proto někdy ta horší kvalita – ale atmosféra tam je vždycky!). Můžete si ji prohlédnout ZDE.

Přátelé – AU! Držíme vám palce, abyste to AU překonali!


Další díly seriálu najdete ZDE.

V den státního svátku vstup do Národní galerie v Praze zdarma

V rámci oslav vzniku samostatného Československa zpřístupní Národní galerie v Praze v úterý 28. října 2014 od 10 do 18 hodin své stálé expozice a probíhající výstavy návštěvníkům zdarma.

V současné době spravuje Národní galerie v Praze sedm objektů s již šesti stálými expozicemi.

Návštěvníci mají tak jedinečnou příležitost navštívit zdarma zcela novou stálou sbírku Umění 19. století od klasicismu k romantismu v Salmovském paláci na Hradčanském náměstí, která představuje v širším středoevropském kontextu nejvýznamnější díla českého malířství a sochařství období od klasicismu k romantismu. Dále pak klášter sv. Anežky České (Středověké umění v Čechách a střední Evropě), Šternberský palác (Evropské umění od antiky do závěru baroka), palác Kinských (Umění Asie a Umění starověku) a Konírna paláce Kinských, Veletržní palác (Umění 20. a 21. století) a Schwarzenberský palác (Baroko v Čechách).

Aktuálně Národní galerie v Praze pořádá jedenáct výstav. Přízemí Salmovského paláce je vyčleněné na proměnné výstavní projekty a současně s novou expozicí zde byla právě zahájena výstava jednoho z nejvýznamnějších českých představitelů nazarénismu, Josefa Führicha.

Sbírka moderního a současného umění Národní galerie v Praze tento rok připomíná 40. výročí požáru Veletržního paláce. Třetím z projektů, věnovaným tomuto výročí je výstava Jiřího Sozanského 1984 – rok Orwella, která byla zahájena tento týden. Ve Veletržním paláci je dále k vidění výstava hnutí Fluxus, abstraktní obrazy Lucie Svobodové, architektonický procesuální projekt Poštářový dům Zdeňka Fránka či grafický kabinet kreseb anarchistického buřiče Františka Gellnera, který jsme prodloužili do 4. ledna a v neposlední řadě jubilejní 25. ročník Ceny Jindřicha Chalupeckého představuje pětici letošních finalistů.

Zdarma mohou návštěvníci vidět i jediný Rembrandtův obraz na území České republiky, Učenec ve studovně, který je nyní zpět v expozici ve Šternberském paláci po náročném restaurování.

Prostřednictvím grafických listů představuje Schwarzenberský palác osobnost Humprechta Jana Černína a současné inspirace východoasijským uměním můžete obdivovat na výstavě Drak se probouzí v Konírně paláce Kinských i ve stálé expozici paláce Kinských.

Vstup zdarma se netýká výstavy Alfons Mucha – Slovanská epopej, kterou pořádá
ve Veletržním paláci Galerie hlavního města Prahy. Zde bude vstupné běžné.

Novinky Pedagogické knihovny J. A. Komenského za září 2014

Pedagogická knihovna J. A. Komenského pro vás připravila řadu novinek z pedagogiky, psychologie, literatury pro děti i rešerši zajímavých článků.


Novinky za září 2014

Knihy (hlavní fond)
pedagogika
psychologie
ostatní společenskovědní obory

Sukova studijní knihovna (literatura pro děti a mládež):
první čtení
první stupeň ZŠ
druhý stupeň ZŠ
naučná literatura
přečtěte si s dětmi

Články:
z českých časopisů
ze zahraničních časopisů

Ondřej Douša: Desatero „přikázání“ pro studenty cizích jazyků

Naučit se cizí jazyk není jednoduché, ale je možné si ušetřit práci minimálně tím, že si v hlavě nevytvoříme psychické bloky, které pak zákonitě zpomalují náš pokrok. Připravili jsme si proto do začátku studia několik rad a doporučení, platných v libovolném pořadí, abyste snáze dosáhli kýženého pokroku, naučili se trochu přemýšlet nad svým učením a to svoje učení si pak i lépe užili.


Nepřekládej!

Překladová metoda je stále oblíbená a někomu může zejména na začátku studia i vyhovovat, nicméně nevede ke kýženému cíli. Uč se slovíčka, ale nepřekládej slovo od slova, snaž se soustředit na význam a funkci slov a přemýšlej nad tím, proč a jak se používají. Soustřeď se na to, čemu rozumíš, a smysl si domýšlej.

Neboj se dělat chyby!

Strach a nervozita z dělání chyb mohou být velkou psychologickou překážkou. Dělat chyby je běžné a normální, nikdo nemluví bez chyb ani ve vlastním mateřském jazyce, takže se nauč svoje chyby mít rád – poučení z nich je velmi dobrým prostředkem k dosažení pokroku.

Neomlouvej se!

Neznalost slovíčka nebo správného gramatického tvaru nejsou důvody k omluvě. Cizí jazyk se teprve učíš a dosáhnout pokroku chvíli trvá. Čím více budeš mluvit a procvičovat svoje nové dovednosti, tím více se budeš zlepšovat. Neomlouvej se tedy za svoji neznalost, není k tomu důvod.

Nevzdávej to!

Studium cizího jazyka je v mnoha ohledech podobné sportovnímu tréninku – výkonnost roste skokově. Dlouhá období frustrující stagnace nebo pouze velmi pomalého pokroku střídají skokové posuny naplněné euforií. Ne náhodou dochází k těmto skokovým posunům na rozhraní úrovní, a tak pokud se chceš vyvarovat osudu chronického začátečníka nebo věčného studenta na středně pokročilé úrovni, je obzvláště důležité vytrvat, nevzdat se a stále na sobě pracovat.

A další „přikázání“:
– Nestyď se!
– Nesrovnávej se s jinými!
– Nepřeháněj to!
– Nezoufej si!
– Nezapomínej na reálie a kulturu!
– Nemysli negativně = mysli pozitivně!

Doufáme, že vás naše přikázání pobavila i poučila, a přejeme vám hodně štěstí a zábavy při učení!

Celý text najdete ZDE.

Portál o češtině www.nechybujte.cz rozšířený a v novém kabátu

Chcete se správně vyjadřovat? Rádi byste obohatili svoji slovní zásobu? Nejste si jisti v pravopisu? Na tomto webu najdete ještě více potřebných informací ke zlepšení svého jazykového projevu.

Společnost Lingea výrazně rozšířila a pozměnila podobu internetového portálu o češtině www.nechybujte.cz. Kromě slovníku současné češtiny, pravidel českého pravopisu, slovníku českých synonym a nástroje pro doplnění diakritiky, je součástí i gramatika češtiny.

Tento oddíl obsahuje současná jazyková pravidla, která se v našem jazyce ustalovala přirozeným procesem bezmála tisíc let. Jasné a stručné zpracování pomůže najít i ty nejzáludnější gramatické jevy naší mateřštiny. Jsou zde podrobné informace o hláskosloví, morfologii a syntaxi. Byla změněna i grafická podoba portálu, která uživateli umožňuje rychlou orientaci v příjemném prostředí.

Portál je určený široké veřejnosti. Jedná se o první portál tohoto druhu, jenž v Česku vznikl. Čtyři jedinečná a zcela aktuální lexikografická díla jsou výsledkem 15 let intenzivní práce autorského týmu Lingea.

Další informace naleznete na www.nechybujte.cz anebo vám je rádi zašleme.

Jak se osvědčují inovace ve vzdělávání

OECD zveřejnila na konci června zprávu o inovacích ve vzdělávání „Measuring Innovation in Education. A New Perspective.“. Cílem autorů rozsáhlé publikace bylo přinést informace o stavu inovací v sektoru vzdělávání, ale i pokusit se navrhnout metodologii pro měření inovací ve vzdělávání a obecněji ve veřejném sektoru.

Zdroj: Scio 24. 8. 2014


Autoři vycházejí z výsledků dvou typů šetření:

1. Šetření REFLEX a HEGESCO, kde jsou absolventi vysokých škol různých oborů z 19 zemí tázáni pět let po nástupu do praxe na míru inovací ve svém současném zaměstnání – včetně absolventů pracujících ve vzdělávání.

2. Dotazníky, které byly součástí šetření PISA, TIMSS a PIRLS v uplynulých 15 letech.


K hlavním zjištěním o inovacích ve vzdělávání při srovnání s ostatními sektory patří:

1. úroveň inovací ve vzdělávacím sektoru je relativně dobrá, vyrovná se inovacím v ekonomice celkově,

2. v rámci vzdělávání je nejvyšší míra inovací v terciárním vzdělávání, základní a střední vzdělávání je přibližně na stejné úrovni,

3. vzdělávání je nadprůměrné v inovacích v oblasti nových znalostí a metod, naopak podprůměrné v rychlosti zavádění inovací – s výjimkou terciárního vzdělávání,

4. vzdělávání má výrazně vyšší míru inovace než instituce veřejné správy a vyrovná se sektoru zdravotnictví.


Analýzou dotazníků z mezinárodních šetření autoři sledovali změny ve vzdělávacích institucích na úrovni základního a středního stupně vzdělávání v oblasti pedagogické i organizační.

K hlavním zjištěním patří:

1. celkově ve všech zkoumaných zemích vzrostlo používání inovativních metod výuky (propojování výuky s reálným životem, dovednosti vyššího řádu, interpretace dat a textu, personalizace výuky),

2. obecně země s vyšší mírou inovací mají rovněž lepší výsledky z matematiky v 8. třídě, vyrovnanější vzdělávací výsledky žáků a spokojenější učitele,

3. inovativní systémy vynakládají větší prostředky na vzdělávání, žáci nejsou o nic spokojenější než v systémech méně inovativních,

4. v celkovém zhodnocení všech ukazatelů inovace stojí na jednom konci škály Dánsko (37 bodů), Indonésie (36), Jižní Korea (32) a Nizozemsko (30), na druhém Česká republika (15), Rakousko (16), Nový Zéland a USA (17), průměr zemí OECD je 22 bodů.

Původní zdroj: Measuring Innovation in Education: A New Perspective

Učitelé inovativních škol jsou spokojenější, ale žáci spokojenější nejsou. Jenom mají vyrovnanější vzdělávací výsledky.

Letošní téma soutěže EUSTORY: Příběh fotografie

Občanské sdružení PANT vyhlašuje 8. ročník středoškolské dějepisné soutěže EUSTORY. Soutěž je určena studentům středních škol, kterým v roce vyhlášení není víc než 20 let. Eustory je zařazena mezi soutěže vyhlašované MŠMT.

Úkolem soutěžících je vytvořit práci v rozsahu 15–30 stran textu ke stanovenému tématu. Práce má přitom vycházet z vlastního výzkumu (rozhovory s pamětníky, využití dobového tisku, výzkumu v místních archivech, kronikách, muzeích apod.). Nejde tedy o klasickou seminární práci založenou především na studiu literatury, ale o studii opřenou o vlastní badatelské poznatky. Pracovat mohou individuálně nebo ve skupině do pěti osob.

Téma 8. ročníku zní „Příběh fotografie – Paměť a dějiny před i za objektivem“. Soutěžící se tak mohou zaměřit na zkoumání fotografie jako svébytného historického pramene i prostředníka rodinné paměti. Středem zájmu mladých badatelů by se však rovněž mohli stát tvůrci fotografií i aktéři, kteří jsou na fotografii zobrazeni. Fotografie je jistým druhem externí či umělé paměti, prostřednictvím které si můžeme s odstupem času oživit děje více či méně vzdálené. Fotografie je často výzvou k pátrání, kdy se začínáme bližních ptát, kdo je na fotografii zachycen, kde a kdy fotka vznikla, kde byla uložena. Dobrodružství rozkrývání osudu vzniku konkrétní fotografie začíná, statický obraz získává svou původní dynamiku, příběh fotografie ožívá.

Všichni soutěžící, kteří odevzdají práci v souladu se zadáním, obdrží certifikát o úspěšném absolvování soutěže a malý dárek. Autoři nejlepších prací, které vybere odborná komise, budou oceněni dotykovým tabletem či kvalitním mobilním telefonem, řadou knižních cen a ročním předplatným časopisů Dějiny a současnost. Učitelé, jejichž studenti se umístí do desátého místa, získají od partnerů soutěže roční předplatné kulturně historické revue Dějiny a současnost, časopisu Paměť a dějiny a hodnotné knižní ceny partnerů. Zároveň bude udělena také Cena revue Dějiny a současnost za nejlepší literárně zpracovanou soutěžní práci. Slavnostní ceremoniál proběhne v dubnu 2015 na magistrátu hl. m. Prahy, předání cen přislíbil Zdeněk Svěrák.

Nejúspěšnější účastníci budou mít možnost zúčastnit se zdarma mezinárodních seminářů a letních akademií EUSTORY, které organizuje a financuje nadace Körber Foundation a účastní se jich úspěšní řešitelé z celé Evropy.

Do soutěže je možné se přihlásit do 31. prosince 2014, a to prostřednictvím e-mailu eustory@pant.cz.

Soutěžní práce je nutné zaslat do 15. února 2015 v jednom tištěném exempláři a v elektronické kopii na CD na adresu: Občanské sdružení PANT, Nábřežní 1272, 725 25 Polanka nad Odrou.

Podrobné informace o podmínkách soutěže či ukázky vítězných prací z minulých let najdete na webu www.eustory.cz.

Jana Hrubá: DOKUMENTY 42. Členové NEMES a PAU se učí a pracují na projektech

Zatímco se mezi parlamentním školským výborem a MŠMT odehrával spor o pojetí transformace, členové NEMES a PAU nezaháleli. Setkávali se, společně se učili a společně pracovali na projektech.

MŠMT přidělilo koncem roku 1992 skupině NEMES finanční podporu a sdružení se zavázalo k dvěma projektům:
– Vzdělávací standardy z hlediska učitele 1. stupně – účastnili se členové PAU, koordinovala Vladimíra Spilková.
– Modelové projekty pro školu (Jak si škola může udělat projekt transformace své vzdělávací činnosti – cesta k individualizaci a profilaci státních škol) – účastnil se tým expertů NEMES a PAU, koordinovala Miluše Havlínová.

Jako obvykle byla práce na projektech opravdu týmová, velkou výhodou byla spolupráce pedagogických odborníků i praktiků.

Ale na takovou práci bylo nutno se připravit.


Taková příprava proběhla na 3. setkání klubu PAU, které se 7. 11. 1992 konalo na Pedagogické fakultě v Olomouci. Pracovalo se v sekcích: I. stupeň, II. stupeň, SŠ, řídící pracovníci, příprava učitelů. „Každý účastník by si měl vzpomenout na svoji poslední hodinu (nebo svoji třídu, poradu apod.) a snažit se napsat všechna negativa/pozitiva, která by se vyskytovala. Pak by mohl zkoušet vymyslet, jak negativa přeměnit v pozitiva, případně se přiblížit k ideálnímu stavu. A hlavně – nikoliv cestou výmluv na objektivní příčiny. Hlavní těžiště práce by spočívalo ve zveřejňování výsledků a společné hledání cest a cestiček. Aby po skončení práce měli účastníci pocit, že hned zítra něco z toho, co se kupříkladu dovědí, mohli vyzkoušet,“ píše Standa Červenka v pozvánce na setkání.

„…V aule se tísnilo na 500 lidí. Opět vládlo kamarádství a sounáležitost. Sekce byly vroucím kotlem nápadů, velikým brainstormingem. Zdá se, že aktivita, nepřijatá od pedagogických iniciativ, vyvřela právě v PAU. Obdivuji to množství nápadů, pokusů o řešení a zároveň je mi to líto. Kolik jich už za ty dva roky bylo vyřčeno, napsáno – a rozplynuly se. Zůstaly nevyužity. Dále se objevuje objevené.

Začínám si představovat: Ve věku faxů, počítačů a počítačových sítí se ministerstvo školství stává „lovcem perel“. Počítačové centrum podchycuje nápady ze všech setkání, seminářů, škol a iniciativ, třídí je a propojuje lidi do tvůrčích týmů. Ty jsou také líhní nových vedoucích pracovníků. Vzniká síť informačních center v regionech. Ředitelé pokusných škol si vybírají k sobě učitele s chutí tvořit, experimentovat. Vydávají se adresáře, školy spolupracují. Propojuje se úsilí I. stupně a II. stupně, návaznost metod na III. stupni. Pedagogické fakulty učí budoucí i stávající učitele netradičním metodám v přímé praxi.

Základní metodou práce MŠMT je průběžná analýza informací z terénu. Názory vlastních pracovníků – pedagogů, ale i zákazníků – rodičů a dětí, kritické připomínky veřejnosti a tisku jsou vážnými signály ke zpracování. Uznává se, že žádný výzkumný ústav nemá tolik mozků, kolik jich napájí živá voda praxe. Ministerstvo se stává pulsujícím centrem, propojeným mnoha nervy ke svým nejmenším buňkám.

Setkání členů PAU jsou alespoň dvoudenními „dílnami“ – workshopy k vymezeným tématům. Všichni se prakticky učí novým metodám, promítají se kazety z domova i ciziny. Součástí jsou burzy pomůcek a výměny regionálních publikací. Přicházejí sem zástupci firem a nakladatelství vyhledávat nové autory a nabízet svou produkci. Poslanci výboru pro školství ČNR a ministerští úředníci alespoň někdy rádi odkládají bílé límečky a účastní se s ostatními. Školství odhazuje šeď uniformity, košatí se a rozkvétá různobarevnými květy. Přicházejí děti a…

Ani se mi nechce zpět do reality. Ale naše společná víra v princip sněhové koule mi dodává optimismus.“

Zdroj: Hrubá, Jana: Velký brainstorming. Učitelský list 9/1992, str. 3.

Uznávám, že moje představa tehdy byla hodně naivní. Co bych měla napsat dnes, po tolika letech nevyužité a nepodpořené aktivity lidí? Dnes už ten optimismus nesdílím. Sněhová koule spíše taje.


„Učit se dá různě. Také výsledek pak bývá různý. Přátelé angažovaného učení (PAU) chtějí a mnohde už učí při respektování těchto zásadních principů: žák je učiteli rovnocenným partnerem, kterého je třeba nejdřív získat vytvořit vztah důvěry a vzájemné tolerance a tím je dán prostor k tomu, aby se žák chtěl učit, poznávat, objevovat a radovat se z poznatků. Umět takto učit vyžaduje tvořit hodinu od hodiny. A to přece vůbec není pohodlné! Na druhé straně proces tvorby přináší uspokojení a radost těm, kteří ho žákům zprostředkovávají – jde vlastně o oboustranné obohacování,“ uvádí Božena Leharová článek o tomto setkání v časopisu Gaudeamus, který začal v září 1992 vycházet v Kroměříži s podtitulem „nezávislý měsíčník pro otázky školství, kultury a ekologie“. Také zde se brzy začaly objevovat informace o PAU, jehož členem se stal Jan Lehar, ředitel Domova mládeže v Kroměříži.

Zdroj: Leharová, Božena: Vyznavači radostné školy. PAU potřetí. Gaudeamus 4/92, str. 1


V březnu 1993 proběhlo dvoudenní soustředění pro funkcionáře, koordinátory a aktivisty PAU a NEMES „Dílna o dílně“. Seznamovali se s organizačními formami workshopu a prožili si výcvik učitele k asertivitě. Lektory byli vysokoškolští učitelé Hana Kasíková, Josef Valenta a Alena Vališová. Vzpomínám si, že tady jsem poprvé zažila ten krásný stav proudění tvůrčích myšlenek (flow state) mezi lidmi názorově spřízněnými.

Ve stejném měsíci vyjela pětičlenná skupina členů PAU na týdenní studijní pobyt ve švýcarské Škole lidskosti na pozvání Willa Rose z organizace Earthlinks. Skupinu vedla členka PAU a NEMES Markéta Dvořáková.

„…Dnešní Ecole d´Humanité předkládá svým studentům jednu z nejpřesněji promyšlených koncepcí. Vychází z idejí Pestalozziho a ze současné situace na švýcarských školách. Ta je, jak uvádí jeden kantonský lékař, pro polovinu dětí vlastně „cestou utrpení“. Profesor jedné basilejské školy uvádí, že kvůli megalomanským a přemrštěným požadavkům gymnázií přicházejí pak studenti na vysoké školy již úplně bez zájmu…

Strach před školou, před zkouškami, před propadnutím, před zhroucením, strach dokonce i úspěšných žáků je denní realitou švýcarské školy. Strach je nepříznivý, zvláště, když se jedná o vyučovací proces, který pak nemůže probíhat živě a přátelsky. Ecole d´Humanité se naopak snaží vytvořit uvnitř školy atmosféru bez strachu a snaží se strach žáků před školou co nejvíce odstranit. Nepreferuje pouze výkon, kterým bývá poměřován úspěch či neúspěch, nýbrž naopak podporuje všechny projevy a snahy po samostatnosti a tvořivosti. Tím dodává žákům sebedůvěru a odvahu…“

Zdroj: Lehar, Jan: Ecole d´Humanité, Hasliberg-Goldern, Švýcarsko. Gaudeamus 7/93, str. 4
Článek má motto – myšlenku zakladatele školy Paula Geheeba: „Žít myšlenkou znamená zvládnout nemožné, tak jako kdyby to bylo možné.“


V dubnu 1993 se konalo 4. setkání členů PAU na ZŠ Burešova v Praze 8. Pracovalo se a diskutovalo v několika tematických skupinách o okruzích: osobnost žáka, osobnost učitele, metody a organizační formy práce v hodinách, problematika hodnocení, řízení výchovně vzdělávací činnosti, standardy.

„Pocity ze 4. setkání PAU 3. dubna v Praze jsme si odváželi rozporné – radost ze vzájemné spřízněnosti i zklamání z nesplněného očekávání. Příčina byla zřejmě v různosti tohoto očekávání. Ti, kteří přijeli mezi nás poprvé (a těch byla většina), si chtěli popovídat o svých problémech a zkušenostech. Ti ostatní už očekávali konkrétní odpovědi na své otázky. Nejvíce zřetelné to bylo v sekci řídících pracovníků. Zvažme společně, zda ve velké skupině 450 lidí a při volné organizační formě hnutí je vůbec možné všem účastníkům jejich očekávání splnit.

A tak se jednou ze stěžejních otázek ve všech deseti sekcích stalo: jak dál v PAU? Řešení zřejmě směřuje ke změně forem. Účastníci navrhovali zachovat sjezdy pro zážitek ze společného setkávání a kromě toho pořádat častější dílčí akce (semináře, přednášky, workshopy) v regionech po menších skupinách podle zájmu k předem vymezeným tématům. Tato setkání by měla být i vícedenní, aby byl čas na debaty a osobní poznávání…

Vyřešení druhé úhelné otázky nás ještě čeká: Jak získat další kolegy pro myšlenky vnitřní transformace školy? Jak vyplynulo z jednání, soužití učitelů „klasických“ a učitelů hledajících nové způsoby práce vytváří na školách silné antagonismy. S problémem se potýkají ředitelé, kteří někdy nenacházejí ve svých sborech patřičnou odezvu. Potíže má i osamělý „pokusník“, který nemá často podporu ani u svého ředitele. Řešení nebude jednoduché a v žádném případě by nemělo jít o nátlak. Budeme si muset zvykat na to, že vedle sebe žijí různé vzdělávací přístupy a že si rodiče budou podle nich vybírat pro své děti školu a třeba i učitele. Ale předtím bude muset být vykonáno mnoho a mnoho osvěty na všech frontách…“

Zdroj: Hrubá, Jana: Kam kráčíš, PAU? Učitelský list 4/93, str. 1


15. 5. 1993 se konalo shromáždění NEMES na ZŠ Londýnská v Praze 2. Součástí programu byly dvě tvůrčí dílny, které byly součástí práce na projektech: Standardy či osnovy? a Jak transformovat vlastní školu? Členové dostali předem podkladové materiály a dotazník a mohli se podle zájmu zapojit. Diskutovalo se i o připravované studii Zásady realizace svobody ve vzdělávání v české škole.

Seminář Budování mostů vzhůru a do dáli (alternativní vzdělávání a výchova pro přelom tisíciletí) s americkými lektorkami jako společný projekt NEMES a nadace Earthlinks byl realizován v srpnu až září 1993 v Kroměříži, Olomouci, Čelákovicích, Železné Rudě a s třemi skupinami v Praze. Cílem prožitkového seminář bylo pomoci účastníkům, aby se stali hybnou silou změn při transformaci své školy a svého vzdělávacího a výchovného systému. Celkem se zúčastnilo na 270 lidí, pedagogů, psychologů, školních inspektorů a dalších profesí. Jednu ze skupin tvořili členové NEMES a PAU.

Lektorky napsaly v hodnotící zprávě: „NEMES a PAU, vaše předsevzetí je hodno obdivu. Neustávejte ve své záslužné práci. Vyměňujte si myšlenky, vytvářejte členskou síť, podporujte jeden druhého. Informujte veřejnost o svém úsilí. Učitelé, rodiče i inspektoři po celé republice by měli o něm vědět.“


Další díly seriálu najdete ZDE.