Elixír do škol

Principem projektu Nadace Depositum Bonum je propojit to nejlepší z tradičního školství s tím nejlepším z moderních výukových metod i poznatků z vědy a přinést to do základních škol a víceletých gymnázií.

Projekt přivede čerstvé absolventy a studenty technických a přírodovědných oborů na univerzitách do škol jako asistenty zkušených učitelů nebo vedoucí kroužků. Projekt zároveň podpoří kvalitní a motivované učitele, jejichž práce zůstává nedoceněna. V pilotním kole se zaměříme na výuku fyziky, kdy využíváme a dále rozšiřujeme expertízu odborné vzdělávací iniciativy Heuréka. V dalších letech plánujeme rozšířit působnost i do dalších předmětů (chemie, biologie, matematika).


O tandemech

Studenti magisterského a doktorského studia přírodovědných a technických oborů budou v tandemu spolupracovat se zkušenými učiteli na 2. stupni základních škol a nižším stupni víceletých gymnázií jako asistenti při experimentech, výuce a při laboratorních cvičeních, či jako vedoucí kroužků. Nadace bude hradit mzdy asistentů i přesčasy zapojených pedagogů a také spotřebu materiálu při experimentech. Během celého školního roku pak nadace poskytne účastníkům projektu podporu zaměřenou na rozvoj osobnostních dovedností.


Regionální centra

V rámci pilotu začnou s novým školním rokem ve více než deseti městech České republiky fungovat centra na podporu sdílení dobré praxe a dalšího rozvoje učitelů. Centra budou vedena zkušenými učiteli, kteří se společně se svými kolegy chtějí dále profesně rozvíjet. Setkání se budou konat jednou měsíčně a jsou v pilotu otevřená všem učitelům fyziky.

Projekt vzniká ve spolupráci s odbornou vzdělávací iniciativou Heuréka při Katedře didaktiky fyziky Matematicko fyzikální fakulty UK, s Terra-klub o. p. s. a za podpory Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Na vzniku projektu se podílí rovněž řada dalších expertů na školství a na oblast didaktiky fyziky.

Na průběžném vyhodnocování pilotu projektu se bude podílet celorepubliková expertní komise složená z předních odborníků na výuku fyziky.


________________

Nadace Depositum Bonum

Vracíme nevyzvednuté peníze z anonymních vkladních knížek zpět české společnosti. Česká spořitelna si je dobře vědoma původu finančních prostředků z anonymních vkladních knížek a ví, že tyto peníze jsou výsledkem poctivého střádání lidí, kteří je ukládali nezřídka po několik desítek let. Banka se proto rozhodla vrátit všechny zbylé prostředky zpět české společnosti prostřednictvím nové nadace.

Nadace byla tedy zřízena za účelem podpory české společnosti v oblasti vědy, výzkumu, vývoje a vzdělání. Nadace podporuje obory přírodovědné a technické, které přinášejí dlouhodobý prospěch celé společnosti a posilují její konkurenceschopnost v globálním prostředí.

Jana Hrubá: DOKUMENTY 6. Pedagogické iniciativy jako „angažované sardinky“

Bořivoj Brdička před časem napsal o komunitě lidí sdružených kolem mezinárodní skupiny expertů zabývajících se transformací školství v duchu 21. století. Dali si název Angažovaná sardinka (The Committed Sardine). Proč? A proč to dávám do souvislosti s pedagogickými iniciativami 90. let?

Tato komunita má hlavní centrum v kanadské Britské Kolumbii omývané Pacifikem. Právě tato skutečnost je nejspíše důvodem, proč si pro své sdružení zvolili pro nás tak neobvyklý název. Jedná se o analogii ze života v moři. Taková velryba, chce-li změnit směr pohybu, trvá jí to i několik minut. Možná proto se v Britské Kolumbii vžilo přirovnání školství k velrybě. Hejno sardinek se však chová docela jinak. Většinou všechny plavou stejným směrem. Stane-li se, že několik jedinců změní směr, dostanou se do konfliktu s ostatními. Stačí ale, aby změnu směru uskutečnilo takových 10–15% sardinek, a přidá se k nim celé hejno. Ke změně směru pohybu přitom dochází neobyčejně rychle, a to i přesto, že celkové množství sardinek v hejnu je tak velké, že hmotností překonávají velrybu.

Angažované sardinky jsou tedy jedinci snažící se o změnu směru vývoje školství. Každá zásadní transformace začíná u jednotlivců snažících se proti proudu měnit směr.

Zdroj: Bořivoj Brdička: 15 zásad angažovaných sardinek, Učitelský spomocník 6. 9. 2010

Jenže mezi učiteli byla a je komunikace složitější než mezi sardinkami.

Už jsme konstatovali, že hned na přelomu roků 1989 a 1990 se v oblasti školství vyrojila celá řada sdružení, spolků a asociací. V podstatě probíhaly dva protichůdné procesy – drobení a sjednocování. Učitelé se sdružovali podle stupňů a typů škol a školských zařízení, podle aprobačních předmětů a dalších aktivit. Každá skupina měla nějaké společné zájmy, které chtěla prosadit v jednání s ministerstvem školství nebo do nové legislativy a dále rozvíjet.

Drobení

Tento proces si můžeme ukázat na příkladu Pedagogického svazu ČR, který měl podle stanov členství individuální i kolektivní. V průběhu roku 1990 se staly členy PgS učitelské iniciativy, které pracovaly jako odborné sekce: sekce fyziků (Martin Novotný), literární výchovy (Josef Soukal), sekce předškolní výchovy (doc. Eva Opravilová), počítačová (RNDr. Petr Suk) a ekologická sekce (RNDr. PaedDr. Jiří Nahodil), Sdružení učitelů češtiny (PhDr. Helena Knesselová) a Obec učitelů Svitavska (Petr Pohl).

Mezi nejaktivnější členy patřily od samého začátku učitelky mateřských škol. Jejich „sekce již měla zformováno zásadní stanovisko k normativním materiálům pro předškolní výchovu, členky sekce se podílejí na přípravě legislativních předpisů, při jejichž tvorbě uplatňují oprávněné požadavky praxe.“… „Naznačuje se i možnost, že z této sekce lze vytvořit samostatnou profesní skupinu zaměřenou na dítě předškolního věku jako organizace založené na iniciativě a zájmech jednotlivých pracovních kolektivů či jednotlivců,“ píší Učitelské noviny č. 44 ze 14. 12. 1990 v článku nazvaném Pedagogický svaz.

Sekce předškolní výchovy se po dohodě s výborem PgS skutečně osamostatnila, odešlo 234 členek a vytvořily Asociaci předškolní výchovy, zaregistrovanou 8. 2. 1991.


Vzniklo přes třicet učitelských organizací

Někdy v roce 1993–94 jsem si (už jako novinářka) udělala kartotéku tehdy existujících asociací a sdružení. Pro představu o různorodosti seskupení uvádím jejich přehled:

AGAPE – Asociace pro rehabilitaci, socializaci a seberealizaci postižených
Asociace institucí vzdělávání dospělých
Asociace náhradní výchovy
Asociace pedagogů základních škol
Asociace pedagogů základních uměleckých škol ČR
Asociace poradenských pracovníků ve školství
Asociace pracovníků pedagogicko-psychologických poraden
Asociace předškolní výchovy
Asociace učitelů tělesné výchovy základních, středních a vysokých škol ČR
Asociace vychovatelů školních družin a školních klubů Čech a Moravy
Asociace vychovatelů domovů mládeže Čech, Moravy a Slezska
Asociace výtvarných pedagogů
Asociace zvláštních výchovných zařízení
Česká geografická společnost
Koordinační rada pracovníků domů dětí a mládeže
Koordinační rada pro alternativní školství
Kruh přátel bratrských škol
Kruh přátel svobodných waldorfských škol
Matematická pedagogická sekce Jednoty českých matematiků a fyziků
Moravský svaz předškolní výchovy
NEMES – Nezávislá mezioborová skupina pro reformu vzdělávací politiky, školy a výchovy
Odborné fórum učňovského školství Čech a Moravy
OMEP – česká odnož Světové organizace pro předškolní výchovu
Pedagogický odbor Historického klubu
Pedagogický svaz ČR
Sdružení učitelů francouzštiny
Sdružení pracovníků domů dětí a mládeže v ČR
Skupina katolického církevního školství
Somatopedická společnost
Společnost křesťanských mateřských škol
Společenství pro pěstování divadla pro děti a mládež Dobré divadlo dětem
Společnost pro předškolní výchovu
Společnost pro talent a nadání
Společnost středoškolských pedagogů
Svaz učitelů a školských pracovníků postižených z politických důvodů
Unie pedagogických pracovníků soukromých škol v ČR
Unie pracovníků výchovy mimo vyučování

V následujících letech vznikla řada dalších organizací učitelů a hlavně ředitelů škol. Budeme se snažit jejich existenci pochytit. Již v tomto seznamu jsou v názvech patrné zárodky sdružování (koordinační rady, unie).


Profesní organizace nezabrala

Myšlenka Pedagogického svazu ČR jako všeobjímající organizace, která sjednotí pod svými křídly všechny aktivní učitele nebo jejich skupiny jako sekce se ukázala z dnešního pohledu jako naivní a nereálná. Aby získal inspiraci a zkušenosti, výbor navázal kontakt s Lékařskou komorou a spojil se i s přípravným výborem „Únie pedagogov Slovenska“. Zjistili jsme, že profesní komory obvykle mívají povinné členství dané zákonem, pravidelné příspěvky a aspoň minimální placený aparát. Po dlouhých letech povinného členství v různých organizacích za totality byli ale čeští pedagogové na takové myšlenky citliví a k iniciátorům podezíraví. Zajímavé je, že ani další pokusy o ustavení profesní organizace v příštích letech nebyly (pravděpodobně ze stejných důvodů) úspěšné.

RNDr. PaedDr. Jiří Nahodil, zástupce Pedagogického svazu ČR v Pedagogické unii, odpověděl na otázku, proč to tehdy nevyšlo, proč se myšlenka organizace typu pedagogické komory neuchytila dodnes: „V každém případě je „učitelská obec“ mnohem méně kompaktní než lékaři aj., dokonce si myslím, že přehrady jsou až kastovního typu.“

Ve výboru PgS pracovali ve svém volném čase řadoví učitelé bez jakýchkoli zkušeností a hlavně bez prostředků na takovou činnost. Museli jsme za pochodu objevovat elementární zásady fungování organizace. Vzpomínám si, že jsme zasedali celé hodiny a řešili právní subjektivitu, stanovy, vedení členské evidence a příspěvkové agendy (členský příspěvek byl 5 Kčs měsíčně!), prostorů pro schůze a svazová shromáždění (obvykle pomohly školy), vedení zápisů ze schůzí výboru a členských shromáždění, vedení účetnictví, propagaci svazu, tok informací a zpětnou vazbu od členů a hlavně, jak získat prostředky na poštovné, papír, kopírování, cestovné atd. A to nemluvím o vyjadřování k návrhům ministerských dokumentů, které mělo obvykle šibeniční lhůtu. Registrovaných členů bylo ve vrcholném období organizace až k tisícovce, ale lidí ochotných k mravenčí práci bylo málo. Vzhledem k nedostatku peněz na cestovné a k obtížím při uvolňování mimopražských členů výboru ze škol to zůstávalo hlavně na Pražácích. Zkušenosti jiných organizací byly zřejmě podobné.

Nakonec se nejnosnější formou činnosti Pedagogického svazu ČR staly informace. Nejprve to byl na stroji psaný a kopírovaný Zpravodaj pro členy PgS a přes tři roky jsme vydávali měsíčník Učitelský list – opravdu jeden list formátu A3. V těchto amatérsky vznikajících tiskovinách je zachycena atmosféra doby, palčivé problémy ve školství, názory učitelů na ně a snaha organizací ovlivňovat kroky ministerstva školství a vznikající legislativu.

Zdroj: zápisy z výboru PgS a osobní záznamy, archiv autorky. Stanovy Pedagogického svazu ČR si můžete stáhnout ZDE.


Potvrzuje se potřeba spojování

Potřeba iniciativy spojovat se ale ukázala velmi brzy. Ministerstvo školství nebylo ochotno (a ani nemohlo) jednat se všemi sdruženími, nebylo jasné, kdo za koho mluví, objevily se protichůdné názory na řešení problémů, parciální i osobní zájmy.

„Dosavadní zkušenosti plně potvrzují všestrannou výhodnost vzájemné koordinace činnosti a těsné spolupráce mezi sdruženími… tato výhodnost vystupuje do popředí zvláště ve dvou případech – při jednání s orgány státní správy (včetně MŠMT ČR) a při navazování kontaktů s partnerskými organizacemi v zahraničí.“

Zdroj: Jindřich Kitzberger: Zpráva o stavu Unie. UN roč. 40, č. 30 ze 14. 9. 1990, str. 1

Polovina uvedených seskupení tehdy vstoupila do Pedagogické unie (o tom příště). Procesy drobení a spojování pedagogických iniciativ však probíhají dodnes. Připomeňme si Stálou konferenci asociací ve vzdělávání (SKAV – 17 asociací) nebo Unii školských asociací ČR (CZESHA – 16 asociací).

Sdružování pedagogů na rozdíl od klasických asociací dnes však také nabývá nových forem – jde o seskupování lidí a škol kolem vzdělávacích projektů nebo programů či zajímavých vzdělávacích aktivit. Stačí podívat se na internet, kolik různě zaměřených skupin lidí se angažuje v oblasti vzdělávání. Je to přímo výbuch aktivit. Mají velikou výhodu – informační technologie. Komunikace na sítích jim umožňuje snadný kontakt a spolupráci. Mohou používat videozáznamy a videokonference.

Jaký je asi synergický efekt těchto starých i nových „angažovaných sardinek“. Kolik jich asi je? Proklamovaných 10–15 %? Připojí se k nim ostatní kolegové, podaří se jim otočit hejno žádoucím směrem?

Příměr o sardinkách připomněl Jaroslav Kalous v úvodu do diskuse o budoucnosti vzdělávání. Píše: „Na základě pohledu zpět nelze ani v dohledné budoucnosti předpokládat rozumnou změnu našeho vzdělávacího systému řízenou z centra. Je to jako čekání na zázrak… Proměna vzdělávacího systému pod vedením osvíceného vedení shora nenastane. Je tedy nutné vsadit na změnu zdola, na „angažované sardinky“.“

Zdroj: Jaroslav Kalous: Česko hledá budoucnost. Vzdělávání – úvod do diskuse


Další díly seriálu najdete ZDE.

Deborrah M. Plummer: Skupinové hry pro rozvíjení sebeúcty dětí ve věku 5–11 let

Tato praktická příručka plná her je zaměřena na rozvoj sebeúcty dětí předškolního a mladšího školního věku. Hry pomáhají rozvíjet jejich sebepoznání, sebedůvěru, sebevyjádření, sebepřijetí, sebejistotu aj.

Čtenář zde nalezne hry vyžadující fyzickou činnost i nečinnost, verbální i nonverbální vyjádření. Kniha je proto vhodná i jako zásobník her pro děti s tělesným postižením a s poruchou v komunikaci. U každé hry jsou pomocí ikon zobrazeny základní údaje o její délce, velikosti skupiny, věku dětí, zaměření (poslech, spolupráce, rozhodování, empatie, kreativita). Následuje popis hry, její varianty, a otázky vhodné pro reflexi.

Deborah M. Plummer je vysokoškolská pedagožka (De Montfort University, Leicester) a terapeutka, autorka řady publikací pro práci s dětmi i s dospělými (Anger Management Games for Children, Social Skills for Children aj.). V Portále vyšla její kniha Učíme děti zvládat úzkost, obavy a stres.

Další informace najdete ZDE. Knihu si můžete objednat také ZDE.

10 strategií pro rozvíjení náročnosti výuky

Náročnost učení je základní součástí každé vzdělávací zkušenosti. O náročnosti však panuje několik mýtů, které nejsou pravdivé.

Zdroj: SCIO, ČŠ 2. 10. 2013

Výraz „rigor/rigour“ známe v češtině ze spojení rigorózní zkouška, která se překládá jako přísná zkouška (závěrečná zkouška doktorského studia). Pro označení přístupu k učení a vyučování navrhujeme překlad „náročnost“ oproti dosud uváděným přísnost, preciznost, důslednost.

Náročnost učení je základní součástí každé vzdělávací zkušenosti. O náročnosti však panuje několik mýtů, které nejsou pravdivé:
a) mnoho domácích úkolů je známkou náročného učení,
b) náročnost znamená, že se musí víc pracovat,
c) náročnou výuku nezvládne každý žák,
d) když žák dostane podporu, výuka je méně náročná, e) zdroje neznamenají náročnost.

Náročné úkoly rozvíjejí žákovy kognitivní dovednosti a nutí jej pracovat na hranici jeho zóny nejbližšího vývoje. Autor článku nabízí učitelům 10 strategií pro rozvíjení náročnosti výuky využitelných napříč předměty:

1. vyžadujte po žácích přenos poznatků a jejich aplikaci v nových situacích,

2. požadujte, aby žáci dokázali zpracovat syntézu několika různých zdrojů – ať už v literatuře, nebo vědeckých teoriích,

3. zadávejte úlohy s několika kroky a narůstající kognitivní náročností – např. od definice konfliktu po analýzu jeho příčin a následků, shromáždění a syntézy zdrojů,

4. seznamujte žáky s různými úhly pohledu na daný problém – kromě jiného žáci pochopí relativitu každé „pravdy“,

5. používejte různá média – místo dvou literárních textů např. video, rozhovor, tweet apod., přimějete žáky více přemýšlet,

6. vymaňte se z předmětového omezení – použijte vědu pro nastartování politické diskuse, hledejte filosofii v komiksech apod. – tak docílíte nových situací pro aplikaci poznatků,

7. vyžadujte projektové myšlení – vytvořte rubriky pro hodnocení, poskytněte příklady a vyžadujte projevy kreativity,

8. požadujte déletrvající pozorování nebo analýzu – při projektovém vyučování nebo s využitím simulací požadujte, aby žáci sledovali opakující se vzorce, analyzovali příčinu a důsledek, našli postupy pro řešení problému,

9. studujte jemné odstíny a míru jevů,

10. požadujte po žácích, aby zaujali určitý postoj a uměli jej obhájit – to vede ke kladení stimulujících otázek.

Původní zdroj

15.–16. 11. 2013 Opava Cantat

Pátý ročník celostátní přehlídky středoškolských pěveckých sborů Opava Cantat 2013 se uskuteční ve dnech 15.–16. 11. 2013 v prostorách kostela sv. Václava, Sněmovního sálu minoritského kláštera v Opavě a Kulturního domu Na Rybníčku.

Letošní ročník přehlídky přivítá 17 středoškolských pěveckých sborů z celé České republiky, které zvítězily v postupových přehlídkách v jednotlivých krajích. V Opavě se představí sbory obou kategorií – soutěžní s povinnou skladbou a nesoutěžní s volným programem. V rámci přehlídky se navíc vybrané sbory zúčastní výchovných koncertů v opavských školách a představí se ve společném ateliéru pod vedením sbormistrů Petry Rašíkové a Libora Sládka. Na závěrečném koncertě se setkají všechny přítomné sbory a přehlídku zakončí společným pěveckým vystoupením – výběrem z díla Carmina Burana.

Celostátní přehlídka středoškolských pěveckých sborů má koncepčně provázaný systém postupových přehlídek, které se na jaře pořádají v jednotlivých krajích České republiky, a vrcholu v podobě celostátní přehlídky Opava Cantat. Počet sborů přihlášených do 5. ročníku celostátní přehlídky středoškolských pěveckých sborů je oproti minulým ročníkům stále vyšší, což dokládá stále rostoucí zájem o sborový zpěv.

Z pověření a za finančního přispění Ministerstva kultury, pod záštitou primátora Statutárního města Opava pořádají NIPOS-ARTAMA a Mendelovo gymnázium v Opavě. Přehlídka probíhá za finančního přispění Statutárního města Opava a Moravskoslezského kraje a pod záštitou Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu Parlamentu České republiky.


Program

pátek 15. 11.
14.00 přehlídková a soutěžní (obsazení dívčí a mužské) vystoupení v prostorách Sněmovního sálu minoritského kláštera v Opavě
20.00 zahajovací koncert v kostele sv. Václava v Opavě, vystoupí všechny sbory

sobota 16. 11.
10.15 soutěžní (smíšené) vystoupení v prostorách Sněmovního sálu minoritského kláštera v Opavě
19.30 závěrečný koncert oceněných sborů, společné ateliérové skladby v Kulturním domě Na Rybníčku

vstup zdarma

Čtenáři a čtení v České republice 2013

Národní knihovna ČR a Ústav pro českou literaturu AV ČR uskutečnily v roce 2013 reprezentativní statistický průzkum mezi obyvateli ČR staršími 15 let.

Celkově šlo již o třetí šetření – předchozí proběhla v letech 2007 a 2010. Praktickou částí průzkumu byla pověřena agentura ppm factum, s. r. o. Sběr dat proběhl mezi 5. až 25. květnem 2013 na vzorku 1 584 respondentů. Letošní průzkum byl detailněji zaměřen na knižní trh. Vyplynulo z něj, že 84 % obyvatel ČR přečte za rok aspoň jednu knihu (v r. 2007 – 83 %, v r. 2010 – 79 %), že 48 % nakoupí za rok aspoň jednu knihu (v r. 2007 – 71 %, v r. 2010 – 46 %) a že 32 % navštíví za rok aspoň jednou veřejnou knihovnu (v r. 2007 – 40 %, v r. 2010 – 38 %). Každý obyvatel ČR starší 15 let v průměru za rok přečte 13,2 knih; jejich čtení denně věnuje 33 minut; za rok nakoupí průměrně 2,3 knihy a vydá za ně 691 Kč; v našich domácích knihovnách se v průměru nachází 250 knih. Opět se ukázalo, že ženy čtou výrazně více než muži (rozdíl 11 %), stejně jako že ve vztahu ke čtení nehraje v ČR podstatnou roli velikost sídla.

Nejoblíbenějším autorem českých čtenářů je Michal Viewegh, nejoblíbenější knihou je Babička. Pokud jde o digitální prostředí, nejčastěji čteme na osobním počítači nebo notebooku (na druhém místě je tzv. chytrý telefon), přičemž tři čtvrtiny Čechů si nedokážou představit, že by četli pouze v digitálním prostředí.

Ve vztahu ke knižnímu trhu přinesl výzkum tato zjištění: více než polovina obyvatel ČR starších 15 let tvrdí, že je pro ně nepřehledný, jeho nejznámější institucí je prodejní síť Levné knihy; knihy vybíráme nejvíce podle žánru a kupujeme si je kvůli zábavě, potěšení a relaxaci; ti, kdo knihy nekupují, uvádějí jako hlavní důvod, že jsou příliš drahé; hlavním zdrojem informací o knihách jsou naši blízcí a známí.

Průzkum ukázal, že ČR nadále patří v Evropě k zemím s nejsilnější čtenářskou kulturou (společně se skandinávskými a pobaltskými státy).

Výsledky letošního průzkumu a jejich interpretace budou publikovány (na webu, v časopisech a v podobě knižní monografie). Další reprezentativní šetření by mělo proběhnout v r. 2018.

Podrobnější prezentace výsledků ZDE nebo ZDE.

Podnikatelská soutěž pro studenty Univerzity Pardubice

Byznys trefa – podnikatelská soutěž pro studenty Univerzity Pardubice. Chci podnikat! Mám nápad, produkt, službu, které jsou žádané. Jak sehnat kapitál do začátku podnikání, kdo produkt nebo službu koupí, jak zorganizovat čas, sebe i tým spolupracovníků, jak sestavit svoji marketingovou strategii? Tyto a další otázky klade každý člověk, který uvažuje o založení vlastního podnikání. Podnikatelské ambice mají i studenti Univerzity Pardubice.

V rámci průzkumu Univerzity Pardubice, který provedla univerzita k transferu technologií a inovacím mezi vysokoškoláky na začátku roku 2013, se zjistilo, kromě jiného, že téměř třetina všech studentů se chce po ukončení studia věnovat vlastnímu podnikání. U studentů bakalářského studia je to dokonce více než 40 %. I proto se vedení univerzity rozhodlo tyto podnikatelské ambice svých studentů podpořit speciální soutěží.

Organizací soutěže bylo pověřeno Centrum transferu technologií a znalostí (CTTZ) Univerzity Pardubice, mezi jehož činnosti patří také podpora a vytváření podnikavého ovzduší a podpora inovativních nápadů studentů. I to může zvýšit perspektivu jejich úspěšného uplatnění studentů v praxi.

„Často se setkáváme s dobrým nápadem studenta, ale ne zcela reálnými představami o jeho uvedení do praxe a uplatnění na komerčním trhu. Formát soutěže studentských podnikatelských nápadů, které jsme dali název Byznys trefa, považujeme za skvělou cestu, jak studenty na vlastní podnikání připravit a poskytnout jim užitečné informace, které mohou okamžitě uplatňovat při přípravě soutěžního příspěvku," říká rektor Univerzity Pardubice prof. Miroslav Ludwig.

Soutěž s názvem Byznys trefa je určena pro studenty Univerzity Pardubice, kteří v období od zahájení zimního semestru do konce roku 2013 vypracují a předloží své podnikatelské záměry. V průběhu ledna pak porota, složená ze zástupců sponzorů soutěže, Univerzity Pardubice, Krajského úřadu Pardubice a Technologické agentury ČR, příspěvky a podnikatelské nápady a projekty studentů zhodnotí a vybere finalisty. Během finálového večera budou vyhlášeny vítězné příspěvky a jejich autoři nebo autorské týmy převezmou hodnotné ceny.

Právě ceny jsou pro účast výrazně motivující – například vítězi bude ze stipendijního fondu vyplacena částka 50 tisíc korun, získá řadu věcných cen a bezplatných služeb, které mu pomohou jeho záměr uskutečnit. Důležitým momentem celé soutěže bude také možnost kontaktu mezi podnikavými studenty a zkušenými podnikateli, kteří se mohou stát investory pro podnikatelské záměry předložené studenty v rámci soutěže.

„Chceme, aby naši studenti po absolvování univerzity měli nejen vysokou úroveň teoretických znalostí, ale aby byli také vybaveni řadou praktických informací a užitečných návodů. Pak se jejich šance na vlastní úspěšné podnikání výrazně zvýší," říká rektor univerzity Ludwig a pokračuje: „Studenti jsou často přesvědčeni, že správná doba pro začátek podnikání nastává s ukončením vysoké školy. Je ale pravdou, že řada úspěšných podnikatelů začala své aktivity realizovat již v průběhu studia. Každopádně považujeme účast v soutěži pro studenty za užitečnou. Student – účastník soutěže dostane velmi cennou zpětnou vazbu ve formě hodnocení svého příspěvku zkušenými porotci a pravděpodobně se v budoucnosti vyvaruje některých obvyklých chyb začínajících podnikatelů.“

V průběhu přípravy podnikatelského projektu budou mít studenti možnost zúčastnit se různých seminářů a workshopů, první na téma průzkum a segmentace trhu se již uskutečnil. CTTZ navíc poskytuje studentům individuální konzultace. Centrum transferu technologií a znalostí je samostatným organizačním útvarem Univerzity Pardubice, jehož činnost je financována po tři roky ze strukturálních fondů EU z Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace (OP VaVpI). Celkové náklady projektu činí více než 46 mil. Kč, kde je 15 % poskytnuto ze státního rozpočtu ČR a 85 % je hrazeno z fondů Evropské unie.

Kateřina Brožová: Digitalizace malých sbírek

Při práci na pořádání archivu a na seriálu DOKUMENTY jsem se setkala s odbornicí na digitalizaci Kateřinou Brožovou. Dověděla jsem se od ní mnoho informací, které by mohly zajímat i naše čtenáře. Proto jsem ji požádala, aby o tomto tématu napsala do našeho seriálu.

Mezi papíry a fotografie vpadl fenomén digitalizace razantně a odhodlaně. Velké národní projekty často v souladu s evropskými snahami směřují nejen k uchování paměti národa a fyzickému zachování toho, co se rozpadá, ale usilují, s větším či menším úspěchem, o snadnější přístup ke svým fondům.

Mezi největší projekty patří Národní digitální knihovna, digitalizace Národního archivu a archivů vůbec, luxusní projekt Kramerius a mnohé další. Výjimečným počinem je projekt České matematické digitální knihovny. Vše, co se nachází v paměťových institucích, bude dříve nebo později převedeno do elektronické podoby.

Jak ale podchytit to, co paměťové instituce z nejrůznějších důvodů nemají? Jde o nejrůznější studie, zprávy z projektů, nevydané články, sborníky, fotografie, katalogy, prezentace či podkladové materiály, které leží v různém stupni uspořádanosti v pracovnách odborníků.

Pokud dojde k jejich zpřístupnění, pak nejčastěji jejich autory nebo producenty na profesních nebo osobních webových stránkách. Někdy bývají takto publikované materiály obtížně dohledatelné, ale plní skvělou funkci – ukazují, jak nezbytné je takové materiály zpřístupňovat.

Nabízí se však možnost vytvořit z nich digitální knihovnu. Systematické uložení materiálů přináší mnohonásobnou hodnotu jak pro majitele sbírky, tak pro případné uživatele. V současné době existují technické nástroje, které umožňují takovouto aktivitu provádět velmi efektivně a ještě připojují mnoho služeb pro skupinovou práci. Webové aplikace mimo jiné zajistí přístup libovolnému počtu uživatelů, kde každý může přispívat svými dokumenty při zachování úrovně zpracování. Vytvořený bibliografický záznam s plným textem se pak stává základním prvkem, který je možné využít v dalších systémech. Vlastní materiál zůstává majiteli a jeho elektronická podoba je k dispozici ve virtuální knihovně. Problémem zveřejnění plných textů zůstávají autorská práva, z toho důvodu může dojít k některým omezením v přístupu k plným textům. To lze snadno řešit souhlasem autora se zveřejněním.


Záznamy je možné poskytnout Národnímu úložišti šedé literatury, které shromažďuje právě záznamy a texty dokumentů, které neprošly standardním publikačním procesem. Opakovaně se potvrzuje, že právě tyto dokumenty – tzv. šedá literatura – obsahují velmi cenné informace. Při násobném sdílení informací o nich se zvyšuje šance jejich využívání. Uložením dokumentu do NUŠL se zajišťuje mimo jiné i jeho dlouhodobé uchování. NUŠL provozuje Národní technická knihovna, kde je pravděpodobnost přežití uložených dokumentů vyšší než na soukromých webech. NTK poskytuje projektům, které zpracovávají šedou literaturu, softwarovou a technickou podporu.

Komu je ku prospěchu takové počínání? Především autorům a producentům, kteří mohou dalším způsobem zveřejnit, co vykonali, dále odborníkům, studentům a vlastní komunitě tím, že jsou dostupné odborné texty nabité informacemi v organizované podobě a v kontextu dalších prací. Systematické zpřístupňování resp. archivace přináší také jiný pohled na existující dokumenty a odhaluje neotřelé autorské a tématické vazby, může zabránit vymýšlení již vymyšleného a posunout práci k dalšímu kroku. Vedlejším, nikoliv zanedbatelným efektem celého procesu je také úklid u majitelů sbírek a často nalezení dávno ztraceného. Především však usnadňuje orientaci ve vlastním odborném prostředí.

Kateřina Brožová, kata.brozova@gmail.com

Alison Munden, Jon Arcelus: Poruchy pozornosti a hyperaktivita

Vyšel dotisk přehledu současných poznatků a přístupů pro rodiče a odborníky.

Děti trpící poruchou pozornosti s hyperaktivitou (syndromem ADHD) představují pro své rodiče a učitele náročnou zkoušku. Ale i dětem samým přináší jejich postižení řadu problémů a často ohrožuje jejich zařazení do společnosti a někdy i zdraví.

Kniha je přehledem současných poznatků o specifických poruchách pozornosti a hyperaktivitě u dětí a zároveň je vodítkem pro práci s nimi.

Další informace o knihách k tématu najdete ZDE. Knihu si můžete objednat také ZDE.

Ochrana přírody není politika, ale životní názor

Jak v České republice rezonují témata péče o přírodu a životní prostředí, lidských práv, boje proti korupci či posilování občanské společnosti? Co si o úrovni občanské gramotnosti v naší zemi myslí Helena Markusová, tisková tajemnice nejvyššího státního zástupce ČR? Aktuální témata semináře v Brně mohou zaujmout nejen učitele občanské výchovy, základů společenských věd a environmentální výchovy.

Heleny Markusové se budeme moci ptát i na její zkušenosti z předchozího ředitelského působení v Nadačním fondu Ferdinanda Peroutky, z její práce politické analytičky na Velvyslanectví USA v Praze nebo jako spolupracovnice prezidenta Václava Havla.

Lipka – pracoviště Kamenná, vzdělávací centrum Aleše Záveského zve především pedagogy základních a středních škol, ale i další zájemce z neziskových organizací a veřejnosti na seminář Ochrana přírody není politika, ale životní názor s akreditací MŠMT č. j. MSMT-22120/2013-1-511 ze dne 3. 7. 2013

20. listopadu 2013 od 14 do 17 hodin na pracovišti Lipky Kamenná, Kamenná 20, Brno

Lektorka: PhDr. Helena Markusová. Překládala politikům i spisovatelům, podílela se na organizaci návštěv z USA. Rozhovor s Helenou Markusovou z 6. srpna 2010 najdete ZDE.

Cena semináře (částku je nutné uhradit předem):
100 Kč (pouze pro pedagogy – zaměstnance škol a školských zařízení zapsaných v rejstříku škol)
120 Kč (pro nepedagogy; cena navýšena o DPH)
dobrovolné vstupné (jen pro studenty vysokých škol a pracovníky nestátních neziskových organizací) – pouze po včasném vyplnění přihlášky, studenti po předložení platné karty ISIC (dobrovolné vstupné se platí na místě)

Termín uzávěrky přihlášek a termín splatnosti je nejpozději 12. listopadu 2013.
Více informací a přihlášku naleznete ZDE.
 
V případě jakýchkoli dotazů se obracejte na kontaktní osobu: RNDr. Dáša Zouharová, E: dasa.zouharova@lipka.cz, M: 736 473 731 (po, st, pá)

Evropský veletrh pomaturitního a celoživotního vzdělávání Gaudeamus 2013

Termín podzimního Evropského veletrhu pomaturitního a celoživotního vzdělávání Gaudeamus 2013 je od 5. do 8.11.2013, každý den je veletrh otevřen pro veřejnost od 8 do 16 hodin. Místem konání veletrhu je brněnské výstaviště, Výstaviště 1, Brno, pavilony G1 a G2. Veletrh bude ve dnech 7. a 8. 11. probíhat jako souběh se sportovním veletrhem Sport Life.

Veletrh Gaudeamus je nejvýznamnějším zdrojem informací o možnostech dalšího studia, nejen po maturitě. Návštěvu veletrhu lze doporučit každému studentovi III. a IV. ročníku střední školy a všem zájemcům o celoživotní vzdělávání. Na veletrhu bude zastoupeno 186 samostatných vystavovatelů, 245 fakult a přes 3500 studijních oborů, které lze studovat v České republice nebo na zahraničích školách.

Každý student návštěvou veletrhu získá:
– vyčerpávající aktuální přehled studijních příležitostí,
– informace o přijímacím řízení a podmínkách studia,
– tištěný katalog s kontakty, termíny podání přihlášek a přijímacího řízení,
– elektronický katalog s rejstříkem studijních oborů a dalšími informacemi o studiu,
– zdarma poradenství při výběru studijního oboru a účast na všech přednáškách,
– pro studenty registrované na www.gaudeamus.cz před návštěvou veletrhu je připraven tištěný návod "Jak na VŠ" a "Slovníček VŠ pojmů",
– volný vstup na sportovní veletrh Sport Life.

Význam veletrhu a jeho společenská potřeba neustále roste, což se odráží v rostoucím zájmu o veletrh od státní správy, vystavovatelů, diváků i zahraničních subjektů. Veletrhu Gaudeamus věnuje pozornost řada politiků a veřejných činitelů, kteří mu přikládají velký význam. Nad letošním veletrhem převzali záštitu:
– Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky
– rektor VUT v Brně, pan Prof. Ing. Karel Rais, CSc., MBA
– paní Doc. RNDr. Anna Putnová, CSc., MBA, předsedkyně školského výboru, dnes již rozpuštěné, Poslanecké sněmovny ČR
– hejtman Jihomoravského kraje, pan JUDr. Michal Hašek
– primátor statutárního města Brna, pan Bc. Roman Onderka, MBA
– velvyslanec Francouzské republiky v ČR, pan Jean-Pierre Asvazadourian
– velvyslanec Spolkové republiky Německo v ČR, pan Detlef Lingemann

Veletrh Gaudeamus bude v letošním roce výjimečný složením vystavovatelů, doprovodnými programy, servisem pro diváky a výchovné poradce. Na veletrhu budou tradičně vystavovat všechny české univerzity, vysoké školy a větší vyšší odborné školy. Kromě tuzemských škol bude zastoupeno 38 renomovaných zahraničních univerzit a vysokých škol z 12 zemí, nejenom z členských států Evropské unie. Zahraniční univerzity a vysoké školy přijedou z Německa, Slovenska, Finska, Francie, Malty, Velké Británie, Nizozemí, Polska, Švýcarska, Kanady, USA a Austrálie.

V průběhu XX. ročníku veletrhu Gaudeamus budou probíhat čtyři doprovodné programy. Tradičním doprovodným programem jsou přednášky vystavujících škol, které budou probíhat každý den ve dvou přednáškových sálech přímo v pavilonu G2. Tématem přednášek jsou podmínky přijímacího řízení a studia ve školním roce 2014/2015. Dále bude probíhat VI. ročník doprovodného programu s názvem "Věda pro život", jehož cílem je umožnit budoucím studentům nahlédnout do náplně studia a zajímavostí, které se mohou ve škole naučit. Prezentované přírodní jevy, zajímavé poznatky a technologické novinky si návštěvníci mohou sami na výstavišti vyzkoušet. IV. ročník doprovodného programu "Pojďme si hrát s technikou" je zaměřený na studium technicky zaměřených studijních oborů. Do doprovodného programu "Pojďme si hrát s technikou" se zapojilo pět velkých českých univerzit a firma ČEZ, a.s. Doprovodné programy "Věda pro život" a "Pojďme si hrát s technikou" pomohou studentům při rozhodování o budoucím studiu, rozšíří jejich obzor, přiblíží náplň jejich budoucího studia a zformuje představu o budoucím uplatnění.

V letošním roce bude probíhat II. ročník doprovodného programu "Tailor-Made Study Abroad", který je zaměřen na podporu studia v zahraničí. Cílem programu je na základě individuálních požadavků studentů sestavit na míru šitou nabídku studia v zahraničí.

V průběhu veletrhu proběhne v roce 2013 již V. ročník soutěže o nejlepší expozici. Soutěžit bude 16 vystavovatelů o přízeň studentů. Studenti sami budou hodnotit expozice vystavovatelů, zda informují o budoucím studiu srozumitelně, výstižně a v dostatečném rozsahu. Hodnotící komise bude složená ze studentů Obchodní akademie a VOŠ obchodní Brno Pionýrská a ze studentů, které do komise nominovali sami vystavovatelé. Komise bude pracovat nezávisle pod vedením pedagoga z Obchodní akademie Brno Pionýrská, která bude gesční školou soutěže. Výsledky soutěže budou vyhlášeny na společenském večeru veletrhu, který proběhne 6. listopadu od 19 hodin v prostorách Centra VUT v Brně, Antonínská 1 a následující den zveřejněny na www.gaudeamus.cz.

Pro odborné návštěvníky je připraven souhrnný informační set o vystavujících školách a speciální informační systém pro pedagogy a výchovné poradce. Informační set a systém obdrží každý registrovaný pedagog, po předložení vyplněné volné vstupenky. Informační systém pro výchovné poradce je aplikací na CD, ve které jsou podrobné informace o podmínkách studia, studijních oborech, kontaktech a mnoho dalších důležitých informací o studiu na českých a zahraničních univerzitách, vysokých a vyšších odborných školách. Systém aktuálně obsahuje 640 vzdělávacích institucí a přes 6000 studijních oborů. Veškeré informace jsou přehledně řazené do rejstříků, přehledů a seznamů.

Návštěvníci letošního ročníku budou mít příležitost seznámit se i s možnostmi studia, stáže nebo práce v členských státech EU – informace ZDE.

Výstava “Cyrill mudřec a Method mnich” a novinky pedagogické knihovny

Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského zahájilo 18. 9. 2013 výstavu „Cyrill mudřec a Method mnich“, která byla připravena pracovníky knihovny v rámci oslav 1150. výročí příchodu věrozvěstů na Velkou Moravu.

Výstava čerpající z fondu pedagogické knihovny sleduje vývoj cyrilometodějské tradice a měnící se výuku o Cyrilu a Metoději v návaznosti na politiku dané doby. Návštěvníci se tak mohou seznámit s ukázkami z historických učebnic dějepisu, českého jazyka a čítanek, odborné literatury, periodik i literatury pro děti a mládež ze Sukovy studijní knihovny pojednávajících o Cyrilu a Metodějovi. Výstava je rozšířena o dva zajímavé příběhy o hlaholici. Prvním je spis „O písmenech“ od Mnicha Chrabra, vzniklý v 10. století, a druhým je pojednání grafika Jiřího Šindlera o písmu hlaholice a o vytvoření tiskového hlaholského písma pro vydání staroslověnského misálu. Výstava je doplněna tematickými školními obrazy a filmy z fondu Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského. Krátké školní filmy lze shlédnout přímo ve výstavních prostorách.

Pro návštěvníky je připravena publikace „Cyrill mudřec a Method mnich“; ukázky z historických učebnic a odborné literatury z fondu Pedagogické knihovny J. A. Komenského, kterou lze za 60 Kč zakoupit jak v budově knihovny v Mikulandské ulici 5, tak v budově muzea ve Valdštejnské ulici 20.

Výstava je otevřena v Mikulandské 5, 116 74 Praha 1 v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hodin a potrvá do března 2014.


Novinky za září 2013

Knihy (hlavní fond)
pedagogika
psychologie
ostatní společenskovědní obory

Sukova knihovna (literatura pro děti a mládež)
první čtení
první stupeň ZŠ
druhý stupeň ZŠ
naučná literatura
přečtěte si s dětmi

Články
z českých časopisů
ze zahraničních časopisů

Tematická rešerše
komeniologická literatura za rok 2012

Kde jsou výstupy projektů za 6 miliard korun?

V projektech EU peníze základním školám a EU peníze středním školám vytvoří pedagogové základních a středních škol během tří let od roku 2010 bezmála jeden a půl milionu didaktických materiálů. Vzniká tak unikátní a dosud nezaznamenaný soubor učebních pomůcek podporující výuku ve všech vyučovacích předmětech.

Učitelé tak svojí odbornou pedagogickou prací vyváží čtyř a půl miliardovou dotaci do základních škol a jeden a půl miliardy dotací do středních škol na nákup tolik potřebných ICT technologií, z části z evropského a z části ze státního rozpočtu. Mnohé jistě napadne, kde všude jsou tyto materiály k dispozici, případně, zda mají učitelé možnost využívat výsledky této práce ke zlepšení výuky ve svých školách, má-li jich díky projektu EU peníze školám vzniknout více než 1 milion kusů. A to navíc ve chvíli, kdy se na základě mezinárodních průzkumů ukazuje, že čeští žáci klesají v pomyslných žebříčcích znalostí i dovedností stále níže a níže.

Z logiky věci bychom mohli očekávat, že se k výsledkům práce českých pedagogů pozitivně přihlásí Ministerstvo školství. To projekt EU Peníze školám vymyslelo a nyní jej řídí a koordinuje. Mělo by proto i vznikající metodické materiály v projektu nazvané Digitální učební materiály (DUMy) schraňovat a zpřístupňovat pro veřejnost. Tyto materiály by tak mohly pomáhat ostatním učitelům ve výuce, dětem i případně rodičům v přípravě na vyučování. Bohužel se tak skoro neděje.


Lze tedy na internetu nalézt alespoň některé digitální učební materiály?

Po zadání výrazu DUMy nebo Digitální učební materiály do vyhledávání narazíte na celkem tři větší portály – úložiště digitálních materiálů. Zbylé odkazy vás navedou na samostatné stránky škol.Ty mají DUMy uveřejněny v lepším případě na svých školních internetových stránkách, v horším případě vám je zašlou na požádání na vaši emailovou adresu. Obě dvě varianty jsou velkou překážkou pro snadné dohledání konkrétního výukového materiálů.

Na stránkách škol totiž nejsou sjednocena pravidla a způsob zobrazení informací o konkrétním materiálu. Každá škola totiž přistupuje ke zveřejnění po svém, bez jednotného přístupu a šablony. Možnost dohledat konkrétní materiál se tak stává časově velmi náročným úkolem s nutností využít pokročilé znalosti vyhledávání.


Pojďme se konkrétně podívat na ona úložiště Digitálních učebních materiálů (DUMů)

Prvním z nich je ministerstvem školství z evropských peněz (projekty Metodika a Metodika II) postavený portál RVP.cz, jehož součástí je i na adrese http://dum.rvp.cz dostupné první úložiště materiálů vzniklé v Česku. Toto úložiště vzniklo dávno před projekty EU peníze školám a DUMy sbírá již od roku 2008. V současné chvíli má na svém kontě již 8500 precizně kontrolovaných a tříděných DUMů. Množství uveřejněných materiálů je nižší z několika důvodů. Prvním z nich je omezený provoz portálu po ukončení evropského projektu Metodika II na konci roku 2011. Druhým důvodem jsou interně nastavená, náročná pravidla zavedená kvůli udržení vysoké kvality publikovaných materiálů reprezentující oficiální státní instituci (NÚV Národní ústav pro vzdělávání a MŠMT).

Druhým z vyhledaných je specializované úložiště pro výukové materiály jednoho z výrobců interaktivních tabulí. Portál nese název Ve škole a naleznete jej na adrese http://veskole.cz. Toto úložiště má na svých stránkách uveřejněno bezmála 21 500 materiálů z velké části použitelných pouze pro onu konkrétní značku interaktivních tabulí.

Posledním úložištěm je portál DUMy.cz dohledatelný na stejné internetové adrese http://dumy.cz. Ten má na svých stránkách uveřejněno již více než 100 000 digitálních učebních materiálů (přibližně 10 % z celkového počtu vzniklých materiálů v projektech EU peníze školám). Počtem uveřejněných materiálů je jednoznačně největším úložištěm v Česku.

Na rozdíl od předchozích dvou jsou DUMy.cz otevřeny pro materiály vzniklé na všech běžně dostupných programech. Na portále lze nalézt jak přípravy na interaktivní tabule, tak i DUMy vytvořené v běžných kancelářských softwarových balíčcích. Stejně jako Dumy uveřejněné na portále RVP.cz jsou i materiály z portálu DUMy.cz kontrolovány, na rozdíl od státního portálu však pouze po formální stránce směrem k potřebám projektu EU peníze školám.

Dumy.cz se také odlišují propracovaným fulltextovým vyhledáváním, které společně s mnoha dalšími vychytávkami, jakými jsou například náhledy publikovaných materiálů, popřípadě možnost pro učitele DUMy zadat ve speciální online třídě přímo žákům. Tato on-line třída je fakticky e-learningové prostředí s názvem iTřída dostupné na adrese http://itrida.cz.


Závěrem

Současný stav dostupnosti Digitálních učebních materiálů vyrobených v projektech EU peníze školám není sice ideální, ale i díky iniciativám soukromých společností a zčásti i státního portálu, je alespoň část DUMů organizována a dále nabízena učitelům k využití. Portál DUMy.cz v těchto dnech publikoval již svůj 100 000 Digitální učební materiál a nemalou měrou tak nahrazuje chybějící„oficiální řešení“ze strany MŠMT. Neziskový projekt pomáhá nezištně učitelům, žákům i rodičům v době krize, kdy si mnohé školy a rodiny nemohou dovolit běžné učebnice a učební pomůcky.

Digitální učební materiály (DUMy) – materiály vytvořené v jakémkoliv formátu / softwaru, které se dají využít přímo ve výuce. Částečně nahrazují nebo doplňují klasické učebnice, obsahují i prvky interaktivity a mají reprezentovat inovativní přístupy ke vzdělávání.

Portál DUMy.cz – portál provozovaný společností Boxed s. r. o. jako bezplatná služba školám ke sdílení DUMů. Portál funguje od března 2011 a za krátkou historii se stal největším úložištěm digitálních učebních materiálů v ČR. Obsahuje více než 100 000 DUMů, diskuzní fórum, generátor citací a online výukový nástroj iTřídu (sociální výuková síť pro učitele a žáky).

Kontakt:
rgamba@boxed.cz – vedoucí projektu DUMy

Andrew Robinson: Vědci. Cesty objevů

Vzrušující příběhy třiačtyřiceti osobností, jež se proslavily na poli vědy, od astronomie po psychologii. Kniha je plná fotografií, reprodukcí vlastních poznámek vědců, nákresů a diagramů, případně i osobních dopisů, které umožňují blíže nahlédnout do jejich životů a projít cestami, jež je vedly k objevům.

Sestavil Andrew Robinson. Vydává Slovart, 304 stran, doporučená cena 799 Kč

Pokusy, objevy, teorie a vynálezy velkých vědců zásadně změnily naše chápání světa i sám způsob našeho žití. Vzpomeňme jen na gravitaci, přírodní výběr, relativitu, radioaktivitu, genetický kód, velký třesk, elektrické motory, jadernou energii, umělá léčiva, snímkování mozku, počítače a internet.

V pozadí za těmito průlomovými objevy stojí osobní příběhy výjimečných mužů a žen, kteří měli jasný cíl i odhodlání jej dosáhnout. Tato kniha vypráví příběhy průkopníků – od Galilea a Newtona přes Faradaye, Darwina, Pasteura a Marii Curie-Sklodowskou až k Einsteinovi, Freudovi, Turingovi a Crickovi s Watsonem. Často šlo o nekonvenční myslitele, kteří museli bojovat proti zaujatým současníkům, aby vydobyli své práci uznání a zachovali ji pro příští generace.

Knihu připravil mezinárodní tým významných vědců a historiků a pokrývá všechny hlavní vědecké disciplíny, od astronomie po psychologii. Je řazena spíš tematicky než chronologicky. Kniha jistě zaujme zájemce o vědu, lidi fascinované životy velkých osobností a kohokoli, koho zajímá, jak vlastně lidstvo dospělo k současnému chápání fyzického světa kolem nás i vnitřního světa v nás.

Více ZDE. Knihu si můžete objednat také ZDE.

Jak filtrovat, hodnotit a třídit informace

V dnešním světě jsou žáci obklopeni nadbytkem informací, před digitálním světem je však nelze chránit tím, že omezíme jejich přístup. Mnohem účinnější cesta k bezpečnému a odpovědnému využívání internetu je naučit žáky dovednosti informace filtrovat, hodnotit a třídit.

Zdroj: Scio

Tyto dovednosti žáci využijí při učení a v rámci výuky je také jejich rozvíjení nejefektivnější. Jeden ze způsobů, jak naučit žáky analyzovat kvalitu zdrojů, je práce s anotovanou bibliografií.

Žáci zvažují následující charakteristiky:

1. identifikace povahy zdroje – dokument, mapa, graf apod.,

2. šíře záběru – encyklopedický zdroj nebo úzce zaměřená studie, při vyhledávání zdrojů je třeba postupovat od širšího k specifickému,

3. zdroj informace – je u článku uvedeno, odkud pochází,

4. spolehlivost – je údaj spolehlivý, sledovat vzhled stránky, údaje o autorovi,

5. aktuálnost – jakého data je zdroj, je to podstatné pro účely práce,

6. srovnání – mohou být informace ověřeny z jiných zdrojů,

7. odbornost – je autor odborník, je nestranný, zaplatil mu někdo za uvedení informace,

8. publikum – pro koho byl článek napsán,

9. úhel pohledu – každý úhel pohledu nemusí mít stejnou platnost,

10. účel – byl článek napsán za nějakým účelem, má něco propagovat,

11. závěr – jaké uvádí autor závěry,

12. relevance – vztahuje se zdroj k žákově práci.

Je třeba věnovat pozornost vzhledu stránky, ověřit autorovy informace. Další pomůckou pro hodnocení kvality zdrojů je i nástroj CRAAP vyvinutý knihovníky Kalifornské státní univerzity.


Původní zdroj

Nový portál o češtině

Společnost Lingea spustila mimořádný internetový portál nechybujte.cz, který je zdarma určen široké veřejnosti. Jedná se o vůbec první portál tohoto druhu, jenž u nás vznikl. Obsahuje tři jedinečná a zcela aktuální lexikografická díla, která jsou výsledkem 15 let intenzivní práce autorského týmu Lingea. Součástí portálu je moderní výkladový Slovník současné češtiny s nebývalým rozsahem 70 000 hesel.

Po více než padesáti letech získává česká veřejnost konečně nový původní výkladový slovník. Dále zde najdete nejobsáhlejší Slovník českých synonym a antonym a velká Pravidla českého pravopisu, která obsahují o 50 % více slov než dosud vydávaná Pravidla z r. 1993. Užitečným pomocníkem je nástroj na doplnění diakritiky, který za vás automaticky doplní do textu háčky a čárky.

Smyslem portálu je usnadnit uživatelům češtiny vyhledávání správných podob slov, jejich tvarů a synonym a také přispět k rozvíjení jazykové kultury. Zpřístupněním našich slovníků bychom chtěli také vyvolat diskusi o českém jazyku, na jehož současné podobě se všichni – jakožto mluvčí češtiny – podílíme, a umožnit rozvoj vzdělanosti a čtenářské gramotnosti žáků, studentů a cizinců či napomoci starší generaci snadněji se orientovat v moderní češtině.

Další informace naleznete na www.nechybujte.cz.

Simona Juřičková: Job-shadowing ve Španělsku

Pracuji jako učitelka na malotřídní škole již devátým rokem. Jednoho dne jsem si řekla, že je na čase obohatit své zkušenosti, získat nové poznatky a vůbec zažít něco nového, dostat se na chvíli z toho běžného stereotypu. Rozhodla jsem se vycestovat do zahraničí a obohatit své jazykové i učitelské dovednosti.

Již z dob mého studia na vysoké škole jsem věděla, že existují agentury, které pracují pod záštitou ministerstva školství a s jejich využitím lze uskutečnit studijní pobyty či stáže v zahraničí. Národní agentura pro evropské vzdělávací programy (NAEP) je ta, kterou jsem zvolila pro realizaci programu Comenius – Další vzdělávání pedagogických pracovníků. Cílem programu je umožnit pedagogickým pracovníkům účastnit se nejrůznějších vzdělávacích aktivit např. job-shadowingu („stínování“), kurzu profesního rozvoje apod. Já jsem se rozhodla pro job-shadowing, přesněji pro kombinaci hospitace a praktické stáže v zahraniční škole.

Místo, které jsem zvolila pro uskutečnění vzdělávací aktivity, bylo jižní Španělsko, Andalusie. Andalusie je největší oblastí Španělska, je místem kontrastů, fiest, flamenca a nádherného pobřeží. Mám tuhle oblast velmi ráda, zdejší kulturu, otevřenost lidí a španělštinu všeobecně, proto jsem při volbě země neváhala. Vybrala jsem si přístavní město Almería, které se nachází na známém pobřeží Costa de Almería.

Před podáním žádosti o grant na vzdělávací aktivitu jsem musela splnit několik kroků. První a ten nejdůležitější krok byl najít ve Španělsku hostitelskou základní školu, ve které bude stáž realizována. Kritéria při výběru jsou dána nejen vlastními požadavky, především aby zaměření vzdělávací aktivity korespondovalo se současným zaměstnáním, ale i požadavky hostitelské instituce. V mém případě se jednalo o to, najít nejlépe bilingvální základní školu, ve které se vyučuje anglický jazyk jako předmět „cizí jazyk“. Bylo třeba instituci kontaktovat, vyžádat si potvrzení, že škola souhlasí s hospitacemi a stáží a společně vypracovat podrobný plán činností na každý den. Jelikož Španělé jsou pověstní svou „rychlostí“ při vyřizování jakýchkoliv formalit, obávala jsem se, zda vůbec stihnu včas zařídit veškeré potřebné věci. Proto jsem byla velice mile překvapena, když mi kladné přijetí přišlo prakticky ihned a veškerá komunikace s hostitelskou institucí probíhala rychle a s maximální ochotou vyjít mi vstříc. Škola, ve které jsem se rozhodla strávit 6 týdnů, se jmenovala Centro Educativo de Infantil y Primaria Ginés Morata.

Jako snad každého, kdo se rozhodl k podobnému kroku, mě před odjezdem provázely mnohé pochybnosti. Nejčastěji se mi honilo hlavou, zda se s pedagogy a dětmi domluvím a jestli zvládnu výuku, k níž potřebuji komunikovat dvěma jazyky. Obavy se rozplynuly brzy po vstupu do prostor školy a uvolněná atmosféra bylo to, co mě přivítalo. Jakmile jsem byla seznámena s pedagogy a prostorami školy, mohla moje stáž začít. Rámcově jsem věděla, co se ode mne očekává. První dva týdny jsem si vyčlenila na hospitaci, tedy na pozorování průběhu hodiny, činnosti učitele, reakcí žáků, a zbylé čtyři na praktickou stáž. Otevřenost a ochota pedagogů byla nepopsatelná. Navzdory předchozímu plánu mi bylo nabídnuto, že mohu navštěvovat hodiny anglického jazyka (i kterékoliv jiné hodiny) zcela neomezeně v jakémkoliv ročníku či mateřské škole. Samozřejmě jsem tuto nabídku využila a navíc i možnosti docházet do hodin španělského jazyka. Bylo mi umožněno pohybovat se po prostorách školy bez omezení a využít všeho, co škola nabízela. A tak jsem se jednoho dne účastnila i konference učitelů bilingválních škol, která byla zaměřena na jazykovou zručnost učitelů při výuce cizího jazyka.

C.E.I.P. Ginés Morata je španělsko-anglická bilingvální základní a mateřská škola. Děti přicházejí do kontaktu s anglickým jazykem již od mateřské školy několikrát týdně. Stěžejní metodou výuky u předškolních dětí je hra. Děti získávají základní slovní zásobu, dramatizují jednoduché krátké anglické pohádky, zpívají písničky a vedou jednoduché konverzace. Při vstupu do základní školy, která je od 1. do 6. ročníku, již disponují určitou slovní zásobou a nevnímají anglický jazyk jako něco nového. Od první třídy se učí anglickému jazyku i písemnou formou. Časová dotace jsou tři hodiny týdně, ve vyšších ročnících jsou navíc určité předměty vyučovány pouze v anglickém jazyce.

Anglický jazyk a bilingvální předměty vyučují jen aprobovaní učitelé, kteří na žáky mluví převážně anglicky. Žáci jsou již od první třídy vedeni k tomu, aby se nebáli mluvit, dotazovali se a snažili se komunikovat co nejvíce anglicky. Dětem nejsou předávány hotové informace, ale jsou vedeny k tomu, aby samy dospěly k novým poznatkům. V hodinách se přiměřeně střídaly aktivity zaměřené na poslech, čtení, psaní a mluvení. Při výuce dominovalo použití interaktivní tabule, která učiteli dává prostor pro využití všeho, co tento moderní prezentační nástroj nabízí. Klasické hodiny jsou tak obohaceny o nejrůznější programy či prezentace, včetně internetu.

Byla jsem překvapena, co vše lze na internetu najít a využít při práci s dětmi ve vyučování. Zaujaly mě například stránky www.glossi.com, kde žáci vytvářeli vlastní anglický magazín, dále www.toondoo.com, které jsou určeny převážně pro tvorbu komixů nebo www.dipity.com, kde děti seskupily své důležité životní události do časové osy obohacené o fotografie z událostí. S uvedenými stránkami děti aktivně pracovaly ve vyučování nebo pokračovaly za domácí úkol. Líbilo se mi, že každé dítě má v hodině k dispozici vlastní notebook, tudíž mohou všichni aktivně pracovat na zadaném úkolu. Děti tak získávají soubor znalostí, schopností a dovedností zaměřených na využívání počítače v životě a značně rozvíjí svoji počítačovou i jazykovou gramotnost.

V hodinách byly zastoupeny různé metody výuky, včetně projektového vyučování. Děti také často pracovaly ve skupinách. Žákům byl zadán určitý úkol a čas na jeho vypracování. Žáci spolupracovali, diskutovali, dotazovali se, hledali informace a v konečné fázi prezentovali výsledky vlastní práce. Jeden příklad skupinové práce ve 3. ročníku, který se mi moc líbil, byl následující. Zadání znělo, že žáci mají vytvořit „zábavnou hru“ podle vlastní fantazie, kterou pojmenují, vyrobí (je-li třeba), vymyslí pravidla a odprezentují spolužákům, včetně krátké ukázky, jak se hraje. A to vše v anglickém jazyce. Výsledek práce byl fascinující a děti tato skupinová činnost velmi bavila. Mnohé z toho, co žáci udělají či vytvoří v anglickém jazyce, publikují na internetových stránkách školního webu či blogu. Samozřejmostí je asistence rodilého mluvčího, který v hodinách pomáhá a je k dispozici jak učiteli, tak žákům. Děti osobu zvenčí přijímaly s nadšením, byly velmi otevřené a přátelské a snažily se komunikovat.

Výuka probíhala ve dvou blocích, od devíti hodin do půl dvanácté, poté polední přestávka a od dvanácti do dvou hodin. Místo klasického zvonění dětem hrála hudba, která je upozornila na začátek a konec vyučování a navozovala příjemnou a uvolněnou atmosféru. Ve třídě byli integrováni žáci s poruchami učení. Pro práci s nimi byli využíváni asistenti nebo jim asistovali učitelé, kteří v daný čas nevyučovali. Pracovali společně ve třídě s ostatními dětmi nebo využívali jiných prostor školy. Na škole také pravidelně probíhala tzv. „tutorización“, kdy starší žáci učili mladší spolužáky. Nejčastěji jeden či dva žáci z 5. a 6. třídy měli na starosti čtyři mladší spolužáky. Velmi se mi líbilo, jak se starší žáci ujali této role a přistupovali k mladším dětem s trpělivostí, nadšením a velmi kamarádsky.

Stručně bych shrnula průběh aktivit vzdělávací stáže následovně. První třetina byla zaměřena především na hospitace v hodinách. V tomto období jsem se snažila zjistit co nejvíce informací o vyučovacích metodách, vzdělávacím plánu, metodologii anglického jazyka, využití nejrůznějších pomůcek apod. Kontrolovala jsem práci žáků a pomáhala s přípravou a organizací hodin anglického jazyka. Ve všech ročnících, včetně mateřské školy, jsem formou diskuze v anglickém jazyce a s využitím ICT prezentovala Českou republiku.

V druhé a třetí třetině mého pobytu byly činnosti uskutečňovány nejen formou hospitace a stínování, ale i formou praktické stáže. V hodinách jsem nikdy nebyla sama, vždy za přítomnosti učitele. Jednotlivé aktivity probíhaly podle domluvy s pedagogem. Pomáhala jsem při jednotlivých činnostech, kontrolovala práci žáků, asistovala učiteli nebo pomáhala žákům slabším. Zajímala jsem se o využití ICT, jazykové dovednosti učitelů, způsob hodnocení a klasifikace. Seznámila jsem se také s organizací a chodem hostitelské instituce, včetně mnoha tradic a zvyků ve škole. Při každodenní komunikaci s pedagogy jsem lépe poznala španělskou kulturu.

Od třetího týdne až po ukončení vzdělávací stáže jsem dostala na starost práci s žáky s výukovými obtížemi, jejichž vědomosti v anglickém jazyce byly na nižší úrovni ve srovnání se spolužáky. Mojí povinností byla výuka těchto žáků, příprava materiálů, pomůcek a kontrola jejich práce.

Během mého pobytu na škole děti absolvovaly různé mimotřídní či mimoškolní aktivity. Škola také fandí fotbalu. Proto, když jednoho dne zdejší fotbalový tým vyhrál důležité utkání, přišla následující den většina žáků i učitelů v oděvu s logem týmu, aby vyjádřili podporu a poděkování. Žáci jsou vedeni k tomu, aby vyjádřili vlastní názor, respektovali názor druhého a byli hrdí na svou vlast. Klima školy bylo velmi otevřené a přátelské. I mezi pedagogy panovala příjemná atmosféra, pravidelně se scházeli nejen ve škole, ale i v centru města na zdejší „tapas“. Instituce se snaží o získání Evropské dimenze zapojením do programu Comenius, zaměřuje se na mobilitu žáků a učitelů a na další vzdělávání pedagogů.

Závěrem bych chtěla podotknout, že jsem byla velmi překvapena vysokou jazykovou úrovní žáků a nadšena ze způsobu, jakým jsou žáci vyučováni, a jsem velmi vděčná, že mi bylo umožněno absolvovat tuto vzdělávací aktivitu. Každému učiteli, jemuž to podmínky dovolí, bych doporučila absolvování stejné či podobné aktivity, protože nejen že si zdokonalí jazykové schopnosti, ale odnese si mnoho nových poznatků a nápadů, zaujme kritické stanovisko k vlastnímu způsobu práce a obohatí se rovněž o neocenitelné zkušenosti, které s sebou nese pobyt v zahraničí.

Mgr. Simona Juřičková, Ph.D., ZŠ a MŠ Haňovice

Na Sněmu Svazu měst a obcí ČR se mluvilo také o školství

Přítomného ministra školství Dalibora Štyse delegáti Sněmu informovali, že prvořadým zájmem měst a obcí je kvalita vzdělávání, která se následně odráží v kvalitě života. Chybí však finanční prostředky.

Zdroj: Lenka Zgrajová, XIII. sněm Svazu 19. a 20. září, České Budějovice. Informační servis Svazu měst a obcí ČR 10/2013, str. 11 a 20

…Nejde pouze o dostatek finančních prostředků na výuku, ale také na dostatečnou a kvalitní kapacitu školských zařízení. Řada obcí, i z okolí velkých měst, nemá potřebné prostředky na jejich budování. Podle předsedy Komory statutárních měst a primátora Chomutova Jana Mareše, který je pro oblast školství pověřeným místopředsedou Svazu, by jen v okolí Prahy bylo třeba 1,5 miliardy korun, aby se vystavěla požadovaná kapacita.

Dalibor Štys ve svých reakcích několikrát nabádal obce k zakládání svazkových škol a k rozvoji meziobecní spolupráce. Milan Vácha, starosta obce Psáry, však ministra upozornil, že jejich obce spolupracují velmi dobře a právě společnými silami zmonitorovaly, že kolem Prahy chybí asi 150 tříd.

Starostka Malých Svatoňovic Eva Hylmarová uznala, že svazkové školy jsou krásná myšlenka, nicméně není všespasitelná. Sdružovat se je možné tam, kde to jde a kde je zájem. Je hodně obcí, pro které je existence školy velmi důležitá a chtějí si ji za každou cenu udržet. Mnohé už do ní také investovaly.

Svoji reakci přidala také předsedkyně školské komise Marcela Štiková, podle které svazkové školy také nejsou všelékem a nelze je zřizovat všude. Informovala přítomné, že školská komise už delší dobu spolupracuje s MŠMT, které vypsalo speciální program na metodickou pomoc při tvorbě svazkových škol, do kterého se zatím přihlásily tři subjekty. Využít jejich zkušeností mohou i ostatní. Poradit se je možné i přímo ve školské komisi.

Starostka Zaječova Marcela Kořánová v následující diskusi pak ještě upozornila na problém úhrady ostatních neinvestičních nákladů…


Mezi priority činnosti Svazu měst a obcí ČR na období let 2013–2015 patří také školství

1. Svaz bude prosazovat a podporovat takovou reformu financování regionálního školství, která bude postavena na dostupnosti a zejména kvalitě vzdělávání, nikoliv na parametru naplněnosti tříd nebo počtu žáků.

2. Svaz bude prosazovat postavení základních škol jako nedílných subjektů vzdělávání a výchovy, kde mají své nezastupitelné místo jak prvky přímého vzdělávání a výchovy (pedagogičtí pracovníci jak ve výuce, tak v rámci školních družin, školních klubů apod.), tak přeneseně tyto prvky v rámci výkonu dalších služeb – školní jídelny, údržba, úklid atd.

3. Svaz bude prosazovat takové postavení měst a obcí, aby byly oprávněným místem ke stanovení normativů pro základní a zájmové umělecké vzdělávání.

4. Svaz bude prosazovat zachování škol samostatně zřízených pro vzdělávání žáků se SPV, jako škol s odpovídajícím profesním zajištěním i pro žáky dlouhodobě neúspěšné ve vzdělávání.

5. Svaz bude nadále prosazovat systémové financování všech školských pracovníků ze státního rozpočtu.

6. Svaz bude usilovat o systémové řešení situace přeplněných základních škol v tzv. satelitních lokalitách kolem velkých měst, například v okolí Prahy apod. Svaz bude prosazovat nástroje k systémovému financování do rozšiřování kapacit základního školství ve vztahu k demografické situaci v jednotlivých regionech.

7. Svaz bude k posílení dostupnosti vzdělávání prosazovat zajištění dopravní obslužnosti škol tzv. školními autobusy.

8. Svaz bude vytvářet metodickou pomoc při vzniku svazkových škol.

9. Svaz bude usilovat o prohloubení vyučovacích předmětů týkajících se dopravní výchovy, poskytování první pomoci nebo krizových situací a s tím související vzdělávání pedagogických pracovníků.

Jana Hrubá: DOKUMENTY 5. Pedagogický svaz – myšlenka profesní komory?

Čtenáři minulého dílu mohli posoudit, které z požadavků Občanského fóra pedagogů byly splněny, co bylo nedomyšlené a co nebylo splněno dodnes. O některé požadavky se usilovalo řadu let. Při jejich prosazování byly významným fenoménem pedagogické asociace.

V závěru roku 1989 se také konstituoval Pedagogický svaz ČSR. Jak o tom píše v roce 1990 jeden ze zakladatelů, učitel Miloš Knetl: „Myšlenka, která má dnes jméno Pedagogický svaz, se zrodila v posledních dnech loňského listopadu na jedné z největších základních škol v republice, na základní škole v Glowackého ulici v Praze 8 – Troji. V jejím prvopočátku byla úvaha o nezbytnosti navrátit učiteli, učitelskému stavu a škole důvěru veřejnosti, morální kredit v posledních desetiletích ztracený řadou nekompetentních, zpupných rozhodnutí. Přesvědčení, že učitel nesmí být pouze nástrojem, nýbrž zároveň tvůrcem ideologie národa, nikoli vykonavatelem dogmatických doktrín, nýbrž vůdcem duše a rozumu dítěte k vysokým cílům lidství. Snaha oprostit školu od spousty zbytečných a z hlediska výchovy dítěte jen okrajových funkcí. Touha umožnit učiteli, aby mohl bez nutnosti respektovat houštiny krátkozrakých byrokratických alibistických omezení dát dítěti to nejlepší ze svých vědomostí, ze svých zkušeností, ze svého přesvědčení a dělat to podle svého svědomí co nejlépe.

V těchto prvních dnech, na přelomu listopadu a prosince, vůbec nebylo jasné, jakým způsobem tuto myšlenku uvést v život. Proto se učitelé stojící u jejího vzniku rozhodli poradit s dalšími kolegy z jiných škol a školských zařízení, a tak v polovině prosince došlo k setkání pražských pedagogů v sále Čechie v Libni. Tam vznikla koordinační rada Občanského fóra pedagogických pracovníků v Praze, která se záhy stala iniciátorkou a mluvčí pedagogů nejen pražských a která začala energicky podnikat neodkladné kroky k ozdravění školství a prosazovat opatření nezbytná pro novou orientaci žádoucím směrem.

Přesto se strůjci původní myšlenky začali obávat, že tato cesta pro dosažení jejich původních představ není to pravé. Představovali si, že přijde doba, kdy – obrazně řečeno – bourání, příprava staveniště a projektantské práce budou hotovy a kdy budou muset nastoupit dělníci stavby. Kdy školství oproštěné od praktik minulosti a jejich protagonistů bude stát před nutností rychle a spolehlivě vytápat ze spleti deformací, kdy k tomu bude potřebovat každou zkušenost každého řadového učitele či vychovatele a kdy shromažďování a získávání těchto zkušeností, postřehů a výsledků z praxe začne být limitující a začne mít cenu zlata.

Těsně před vánocemi tak vznikl Pedagogický svaz, profesní sdružení učitelů, vychovatelů a dalších pedagogů základního školství, …který byl rozhodnutím českého ministerstva vnitra začátkem února 1990 legalizován…“

Zdroj: Materiály Pedagogického svazu ČSR, archiv autorky

3. ledna 1990 schválil přípravný výbor stanovy (můžete si stáhnout ZDE). V nich vymezuje, oč chce Pedagogický svaz usilovat:

„Pedagogický svaz České socialistické republiky je organizací učitelů a dalších pedagogických pracovníků základního školství v ČSR, která umožňuje svým členům spoluurčovat úroveň a strukturu školství a postavení učitelů ve školství a ve společnosti:

– Usiluje o vytvoření takové soustavy základního školství, která bude jednak s předstihem vytvářet podmínky pro pokrokový rozvoj společnosti a jednak zabezpečovat zdravý a správný vývin žáka a růst jeho osobnosti.

– Umožňuje učitelům účinně se podílet na stanovování organizace a obsahu učiva, tvorbě osnov, učebnic, učebních pomůcek a kritérií pro hodnocení žáka.

– Navrhuje a prosazuje takový způsob řízení a správy škol a školských zařízení, v němž učitel nebude muset mít starosti o hmotné, materiálně technické či organizační zajištění chodu školy a nebude se muset zabývat povinnostmi s výchovou a vzděláváním nesouvisejícími, v němž však naopak budou učitel a jeho pedagogické úsilí těmto složkám nadřazeny.

– Vytváří učiteli takové podmínky sociálního zajištění, odborného rozvoje a osobnostního růstu, aby se učitel mohl bez existenčních obav plně věnovat své práci a zaujímat tak společenské a občanské postavení odpovídající učitelskému poslání…“

Zdroj: Materiály Pedagogického svazu ČSR, archiv autorky


Miloš Knetl ve výše zmíněném dokumentu z roku 1990 dále píše: …„Představujeme si, že Pedagogický svaz sdružující prosté učitele a vychovatele z praxe, „z terénu“, bude spolupracovat s orgány a institucemi, jež řídí školství, bude jejich poradním sborem… A tím, že bude soustřeďovat a tříbit postoje skutečně širokého okruhu pedagogů, se stane nezanedbatelnou silou schopnou to koncipování a řízení značně ovlivňovat.

Předpokládáme, že Pedagogický svaz pomůže Českomoravskému odborovému svazu pracovníků školství hájit zájmy pedagogů všude tam, kde budou profesní zájmy pedagogů ohroženy, ale že se s odbory bude rozcházet v případech, kdy bude nutno osobní zájmy učitele nebo vychovatele obětovat myšlence zkvalitnění výchovně vzdělávací práce, ověření nebo prosazení nových přístupů k výuce či organizaci života a práce dětí a podobně.

Nedlouho po vzniku pedagogického svazu se přípravný výbor shodl s koordinační radou Občanského fóra pedagogických pracovníků na tom, že Občanské fórum bude vyvíjet aktivitu především v současném období nutných bouřlivých (a mnohdy ne jednoduchých) změn a Pedagogický svaz se zatím připraví, aby mohl převzít štafetu Občanského fóra ve chvíli, kdy revoluční formy práce pozbudou opodstatnění.

Za svůj hlavní úkol současnosti proto považujeme provést tuto přípravu co nejodpovědněji a nejpečlivěji: spolehlivě zformovat členskou základnu, vytvořit cesty kontaktů mezi jednotlivými členy a seskupeními, za účasti co největšího počtu pedagogů zformulovat programové cíle a společně vytvořit co nejvhodnější struktury pro jejich postupnou – a vlastně nikdy nekončící – realizaci.“


Prohlášení ze společného jednání OF základního školství a pedagogického svazu ze 17. ledna 1990

„Spontánní občanská i profesní aktivita učitelů základních škol a dalších pedagogických pracovníků vedla k vytvoření dvou nezávislých struktur, působících dnes v oblasti základního školství – Občanského fóra a Pedagogického svazu. Občanské fórum vzniklo jako přímý důsledek listopadových revolučních událostí a odvíjelo svou činnost od témat všeobecně politických k odborným, přičemž dnes se podílí na řešení mnoha aktuálních i koncepčních problémů našeho školství. Pedagogický svaz začal vytvářet se později na ryze profesním principu a v současné době je ve stádiu tvorby vlastní organizační výstavby.

Vedeni pocitem důležitosti vyjasnění vzájemného vztahu těchto struktur přistoupili jsme k jednání zástupců Koordinační rady OF pražských základních škol a přípravného výboru pedagogického svazu. Obě strany si vyměnily své názory a stanoviska a ve všech zásadních otázkách došlo k naprosté shodě. Domníváme se, že úloha těchto dvou seskupení je v současné době nezastupitelná a vzájemně se doplňující. Pedagogický svaz by se měl stát v budoucnosti půdou, na které budou vedeny odborné pedagogické diskuse za maximální účasti učitelské veřejnosti, půdou pro shromažďování zkušeností ze školské praxe i využívání těchto zkušeností pro teoretickou práci. Než bude však Svaz natolik organizačně silný, aby mohl všechny tyto funkce převzít, musí je plnit OF, které je momentálně rovnoprávným partnerem při jednáních s veškerými školskými institucemi a musí zabezpečovat mj. neustálou kontrolu těchto institucí ze strany pedagogické veřejnosti. Pedagogický svaz i OF přistupují tímto k vzájemné spolupráci, založené na neustálém kontaktu, výměně informací a společných jednáních. Pedagogický svaz se hlásí k všeobecným principům a idejím OF, chce však být legislativně ustanovenou, apolitickou organizací, zabývající se především profesními pedagogickými problémy. OF chce svou autoritou podpořit jeho vliv na řešení problematiky našeho školství.

Domníváme se, že má-li být smysluplně využito aktivity lidí pracujících v oblasti školství, je třeba dosáhnout maximální jednoty při posazování našich požadavků a společným postupem tak ukončit éru kabinetního rozhodování ve školství o věcech veřejných. Doufáme, že navázání aktivní spolupráce pražských center, OF základního školství a Pedagogického svazu, bude příkladem k následování pro obdobné struktury, působící na území naší republiky.

Koordinační rada OF základního školství
Přípravný výbor Pedagogického svazu v Praze“

Zdroj: Materiály Pedagogického svazu ČSR, archiv autorky

Poskytnout informace kolegům ve školách, vysvětlit své záměry nebyl pro iniciativy snadný úkol – informace do tisku nebylo možné dostat okamžitě podle potřeby, na poštovné se členové museli skládat. (Nezapomeňme, že tehdy byly informační technologie v naprostých začátcích.) Přesto, nebo právě proto se učitelé za informacemi vydávali. Také já jsem tehdy zamířila do Pedagogického svazu.


8. 3. 1990 vyšel v Učitelských novinách rozhovor s členy přípravného výboru Pedagogického svazu ČSR Josefem Fortelným, Ivanou Matoušovou, Martinou Opletalovou, Ivo Mlejneckým a Milošem Knetlem: „Není to poněkud troufalé, pustit se do tak náročného díla?“ „Možná, ale někdo začít musí. Jsme přesvědčeni, že učitelé potřebují svůj profesní svaz jako záruku, že se nebudou opakovat chyby minulých desetiletí, kdy pedagog byl ten poslední, kdo mohl mluvit do školských záležitostí. Na jeho připomínky k různým koncepcím a struktuře výchovně vzdělávacího systému nebral prakticky nikdo zřetel.“

V článku padl také dotaz, zda Pedagogický svaz nebude suplovat práci pedagogických iniciativ či občanských fór na školách, tříštit síly. „Na první pohled se to může zdát. Ale činnost občanského fóra pedagogických pracovníků a profesního svazu se přece nevylučují. Rozdíl je snad jen v tom, že první řeší aktuální politické problémy v oblasti školství, zatímco profesní svaz se chce více zaměřit a soustředit na perspektivní úkoly a koncepční práci. Občanská fóra zabezpečují to, co je třeba okamžitě, profesní svaz z jejich činnosti vychází, navazuje na ni, chce odborné působení učitelů zakotvit natrvalo i v budoucnosti.“

Podobně vyvraceli zástupci přípravného výboru i obavu z konkurence s odbory: „Jsme přesvědčeni, že ani tady nehrozí nebezpečí konkurence, dvojkolejnosti, natož nějaká rivalita. Záběr, charakter i obsah práce odborového svazu bude pochopitelně širší než profesního svazu, takže si nejen nebudeme překážet, ale naopak můžeme dobře a intenzivně spolupracovat zejména při obhajobě profesních zájmů pedagogů.“

Už tehdy byly ovšem jistá rivalita a obavy patrné. Ve zmíněném článku se píše: „Profesní svaz tedy nebyl, není a ani nechce být politickou stranou. Jde o nadstranickou a apolitickou formaci, která chce hájit požadavky učitelů, sdružovat jejich odbornou i praktickou zkušenost v nosný vklad, s nímž se bude muset počítat při tvorbě blízkých i vzdálených úkolů našeho školství. V minulosti nebylo zvykem této významné odborné kapacity využívat.“

A dále: „Vznik pedagogického svazu vyvolal zájem, ale i rozruch. Někdy z nepochopení, pro neinformovanost, avšak i z prestižních pozic. I k nám do redakce docházejí hlasy: Nač a proč nějaký profesní svaz? Ať ho zruší, stejně není k ničemu! Poněkud předčasný odsudek, který nemá mnoho společného s demokratickým myšlením. Pedagogický svaz je na světě, byl zaregistrován. Teď záleží na něm, aby svým programem a hlavně činností prokázal svou životaschopnost.“ V článku je zmíněno, že Svaz má na 400 členů, ale hlásí se další zájemci z Čech i Moravy.

Zdroj: Dokoupilová, Regina, Gruša, Zdeněk: Den registrace: 2. únor 1990, Učitelské noviny č. 10/1991

První formování pedagogických iniciativ mělo tedy tři směry: politický, který představovala občanská fóra, odborářský reprezentovaný Českomoravským odborovým svazem pracovníků školství a profesní – dnes bychom takovou organizaci asi nazvali profesní komorou. Jak je z uvedeného článku patrné, názor na profesní organizaci byl tehdy velmi podobný jako dnes. Profesní linie se ale souběžně rozvíjela a nebývale košatěla. Vznikaly četné pedagogické iniciativy a asociace podle předmětů, stupňů a typů škol a školských zařízení.

Připravila Jana Hrubá


Vážení a milí čtenáři!

Děkuji za povzbuzující e-maily, nemám aspoň pocit naprosté marnosti svého počínání. Potřebuji však vaši spolupráci. Jelikož mám k dispozici dokumenty jen o některých iniciativách a asociacích, prosím pamětníky, aby se průběžně ozývali se svými třeba jen krátkými vzpomínkami nebo přepsanými dokumenty, aby mozaika pedagogického hnutí byla co nejúplnější. I když se v našem seriálu zatím stále nacházíme na přelomu let 1989/90, chybějící kamínky do mozaiky se dají vsadit kdykoli.

Můžete psát na adresu: jana.hruba@ucitelske-listy.cz


Další díly seriálu najdete ZDE.

Olga Zelinková: Pedagogická diagnostika a individuální vzdělávací program. Nástroje pro prevenci, nápravu a integraci

Vyšel dotisk velmi žádané knihy z nakladatelství Portál.

Význam pedagogické diagnostiky ve světě i u nás stále roste. Odhalení silných stránek dítěte i lepší pochopení příčin jeho obtíží je východiskem pro vzdělávání, prevenci a terapii obtíží i integraci postižených žáků.

Kniha stručně shrnuje psychologická a pedagogická východiska diagnostiky předškoláka a žáka, těžiště však představuje široká škála konkrétních diagnostických postupů a metodických doporučení pro práci s nimi. Naznačuje, jak vzít v úvahu i širší prostředí, které žáka obklopuje, a ukazuje, jak na základě zjištěných údajů zpracovat individuální vzdělávací program.

Ukázky a další podrobnosti najdete ZDE. Knihu si můžete objednat také ZDE.