Ola Hoff Kaldestad: Společná vize školy – pomoc pro rozvoj školy, nebo prach v zásuvce psacího stolu?

Ukázky z knihy O. H. Kaldestada, M. Pola a M. Sedláčka eds. „Vybrané otázky školského managementu. Norská perspektiva“. Vydala Masarykova univerzita Brno v roce 2009.


Informaci o publikaci si můžete přečíst ZDE.

Přinášíme několik ukázek z jedné z deseti kapitol sborníku norských zkušeností.


Spolupráce na pedagogickém úkolu

…Základem pro úspěšnou spolupráci je důvěra ke spolupracovníkům. „Důvěra je nosný trám ve všech vztazích,“ říká Spurkeland (2005, s. 23). Důvěru není možno vynucovat nebo očekávat automaticky. Důvěru je třeba si získat důvěryhodností.

Důvěra souvisí se zkušenostmi v delším časovém období. Pokud chceme budovat důvěru v rámci organizace, musí mít lidé čas k tomu, aby se vzájemně poznali, obeznámili se s lidskými i odbornými názory druhých, rozvinuli komunikaci pokud možno se shodnými konotacemi, a nikoliv v mikropolitice za účelem získání pozic. V našem kontextu to znamená vzájemně se obeznámit se svými pedagogickými postoji. Jde o to poznat, pro co jako pedagogové hoříme, jaké máme vize a aspirace, s jakými zkušenostmi pracujeme. To ovšem neznamená, že musíme být „jednotni“ v tom, co je v pedagogice nejdůležitější a nejcennější, ať už teoreticky nebo prakticky. Platí, že často myslíme stejně, aniž jsme ochotni si to přiznat. Čím hůře se známe, tím je větší nebezpečí, že si navzájem podsouváme názory, které nemáme. Něco z toho souvisí s předsudky a s tím, že si představujeme, jaký ten druhý vlastně je a jaké to má následky. Něco souvisí s jazykem komunikace. Většina termínů v pedagogice je nejednoznačná, takže teoretikové i praktikové je definují odlišně. Proto je třeba rozvíjet společný referenční rámec pro pedagogický rozhovor a pro odkazy v pedagogické teorii a praxi. Pak si budeme lépe rozumět. Taková aktivita odstraňuje podezíravost a ulehčuje společné hledání východisek, aniž bychom se museli obávat, že někde existuje „jiná agenda“. Držíme se závěrů Smitha a Lucase, kteří píší: „Pokud jste v roli vedoucího, učiňte cokoliv, abyste podpořili práci na osobní vizi a osobním mistrovství zúčastněných, a to ještě před zahájením procesu utváření vize společné“ (2000, s. 291).

Učitel může být v pokušení odstoupit od procesů, v nichž má celá škola dojít ke společné vizi. Je snazší chopit se role moderátora, který poskytne shrnutí probíhajícího rozhovoru. Smith a Lucas (2000) nám připomínají, že učitel má svou vlastní vizi, neboť škola je důležitou laboratoří, v níž můžeme sledovat proces rozvoje (proměn) vizí. „Když objasňujete svou vizi školy, mluvte autenticky, o významu tohoto procesu pro vás a také o zdrojích vašeho odhodlání realizovat ji.“ (Smith, Lucas, 2000, s. 291).


Co je to společná vize?

…Vize je ve školském kontextu občas vnímána jako metafora – podobně jako maják, lodní kompas, hvězda ukazující cestu k betlémskému chlévu (který je konkrétním cílem cesty). Společným jmenovatelem těchto obrazů je myšlenka, že společná vize je něco, co dává směr činnosti organizace, co přináší disciplínu na společné cestě ve směru vize.

Na systémové úrovni můžeme uvažovat o relevantních paragrafech ve školských zákonech a v kurikulu. Když se vrátíme k alegorii o hvězdě a chlévu, můžeme vlastně říct, že smyslem školy je vize, zatímco učební plán je operací nebo konkretizací vedoucí ke chlévu (rozuměj: k cíli). Problematické je, že vize a cíl nemají shodné působení pro praxi, pokud jsou dodány organizaci zvnějšku, na rozdíl od situace, kdy jsou výsledkem pedagogického přesvědčení přímo učitelů samotných a jejich vedení. Pojem identity je možno rozvíjet a pozvednout od úrovně individuální až k organizační, stěží však k systémové úrovni. Každopádně je situace složitá, pokud premisy k těmto závěrům nebyly formulovány přímo školskými pracovníky (v užším či širším významu).

Platí princip, že vize nebude „naše“, pokud nebude reflektovat naše hodnoty, historické zkušenosti a etická přesvědčení. Hennestad a Revang (2006) používají termín „vtělení“, aby zachytili propojení přesvědčení a vize. „Vize je nám příliš vzdálená a nerozeznáváme cestu k ní, takže znovu opakuji: neuvěříme, dokud ji nespatříme, a nespatříme ji, dokud v ni neuvěříme“ (tamtéž, s. 56). Vize se bez víry nemůže stát osobní záležitostí. A víra je zase závislá na modelech, v nichž se pohybují naše reflexe a závěry…


Smysl společné vize

…Pokud je vize školy sdílena, práce bývá pociťována jako smysluplnější. Pointu, kterou mám na mysli, ilustruje známý příběh. Muž procházející kolem kamenolomu se ptá dělníků s nástroji v rukou, co dělají, jaká je jejich práce. Jeden muž odpovídá: Lámu a opracovávám kámen. Ten druhý: Účastním se stavby katedrály.

Nadhled dává dennímu snažení jiný smysl. Kéž by společná vize fungovala takto. Společná vize napomáhá růstu soudržnosti v učitelském sboru. Pocit zodpovědnosti za dokončení společného zadání vede k tomu, že se člověk snaží o tu pověstnou trošku více a kvalita roste.

V mnohých školách jsou problémy s tím, že mají příliš mnoho paralelních prioritních oblastí. To může způsobit roztříštění pozornosti do menších skupin a také to, že se nedořešené otázky přetahují z minulosti do budoucnosti. Jediná společná vize může zaostřit pozornost na priority nebo soustředit se na priority se silným společným aspektem. I práce na rozvoji učebních plánů v místních poměrech se tak mohou dostat do celostní perspektivy s nadřazenou vizí, o niž usilujeme.

Pokud člověk pracuje se záměrem realizovat vizi školy, může počítat s větším akčním prostorem a podporou než v případě, že by chtěl realizovat své vlastní priority. Tvořivost s perspektivou cesty k vizi se hodnotí vysoko, dokonce i v případě, že by se neměla zdařit. V době, kdy je hodnocení škol a školství prakticky na denním pořádku a vnější hodnocení je více než kdy dříve v pokušení používat vlastní cíle jako kritéria hodnocení, je společná vize přirozeným východiskem ke stanovení evaluačních kritérií…


Zaujala vás kniha? Chtěli byste si ji přečíst? 

Publikace je zdarma a může být zájemcům zaslána na dobírku. Stačí si o ni napsat na adresu Milan Pol, Ústav pedagogických věd FF MU, A. Nováka 1, 602 00 Brno či na e-mail: pol@phil.muni.cz.

Zuzana Benešová: David

Žáci se zdravotním postižením to nemají v českých školách jednoduché. I když se na jedné straně školy snaží o jejich začlenění do běžného vyučování, na straně druhé jim v úspěšné integraci zabraňují architektonické bariéry školy, jako jsou třeba obyčejné schody. Často pak dochází k tomu, že učitelé musí handicapovaného žáka mezi patry školy přenášet. Tato situace bývá nedůstojná a pro učitele fyzicky náročná.

Třináctiletý David zažil tuto situaci na vlastní kůži. Ve dvou letech lékaři zjistili, že trpí svalovou atrofií, nyní se pohybuje na vozíku. V září půjde do třetího ročníku osmiletého gymnázia. I když doposud nebyla škola bezbariérová, tamější paní ředitelka vyšla Davidovým potřebám maximálně vstříc. „Začali jsme s vytrháním prahů, aby se dalo s vozíčkem dobře dostat do třídy i zpět. Celé škole jsem upravila rozvrh tak, aby se Davidova třída nestěhovala z učebny do učebny,“ říká Jaroslava Turková, ředitelka Gymnázia Jana Amose Komenského v Dubí. To sice situaci částečně řešilo, ale David trávil celý den v jediné třídě a o přestávkách nemohl být se svými spolužáky v jiných prostorách školy.

Od nového školního roku se naštěstí situace změní. Škola požádala o grant Oranžové schody Nadace ČEZ a získala tak peníze na zakoupení schodišťové plošiny.

„Je to pro mě velká úleva, i když se všichni mí kamarádi ze školy snažili mi pomáhat, díky plošině se budu moct pohybovat se po škole samostatně. A to je skvělý pocit,“ raduje se David, student Gymnázia Jana Amose Komenského v Dubí.

Slovy Davidovy maminky: „První co bylo, když se David o plošině dověděl, byl hlasitý výkřik „HURÁ". Ještě nikdy se nám nestalo něco takového. David pořád všem vypráví, jak bude sám jezdit po škole a nikoho nebude potřebovat. Jedním slovem super".

_________

Existuje předpis, který stanovuje podmínky staveb pro jejich využívání handicapovanými, ale platí u nových staveb (většina škol v ČR postaveny před čtyřiceti lety a více).  

Nadace ČEZ se rozhodla podporovat školy, které s tímto problémem aktivně bojují, a vyhlásila projekt Oranžové schody. Projekt vznikl tento rok a pomáhá základním a středním školám odstranit architektonické bariéry (cílem grantu je pomoci odstranit architektonické bariéry prostřednictvím nákupu plošin, výtahů, schodišťových sedaček, schodolezů, zvukových a světelných naváděcích systémů apod.).

Nadace grant udělila zatím osmi školám (celkem se jedná o částku cca 4,5 milionu Kč). V současné době jsou na těchto školách instalovány bezbariérové prvky (plošina, schodolez, výtah…) a v tomto školním roce se uskuteční i slavnostní otevření.


Podrobnosti o projektu si můžete přečíst ZDE.

Jiří Varhaník: Víno vstoupilo do celoživotního učení

Návrh vzdělávacího programu celoživotního učení „Sommelier“ dokončila gastronomicky zaměřená Vyšší odborná škola, střední odborná škola a střední odborné učiliště Bzenec na Hodonínsku (dále jen škola Bzenec). Dospělí klienti zde už brzy budou moci získat tuto dílčí kvalifikaci pro široké využití na trhu práce.

I specifické obory spjaté s hodnocením či výrobou vína tak mají pomoci řešit očekávané problémy středních a vyšších odborných škol s nižším počtem žáků v počátečním vzdělávání. Tento pokles bude dán v nadcházejících letech klesající demografickou křivkou. Škola Bzenec se tak zařadila mezi 325 škol ve třinácti krajích ČR, které se zapojily do projektu ministerstva školství UNIV 2 KRAJE.

V rámci tohoto projektu budou v každé ze zapojených škol tvořeny vzdělávací programy celoživotního učení dospělých, které školám umožní i v budoucnu co nejlépe využít materiální kapacity i odborné pedagogy. Stavba vzdělávacích programů, vytvořených „na míru“ danému kraji, může navíc pomoci řešit i nezaměstnanost. Ta např. ke konci března letošního roku dosáhla na Hodonínsku až 16,3 procenta.

Celý projekt, který odstartoval v srpnu 2009, je hrazen z evropské a státní dotace. V Jihomoravském kraji se do něj zapojilo třiatřicet škol. Každá vytvoří během tří let tři programy. Kantoři ve školních projektových týmech se už začali školit v projektování a pustili se do stavby programů pro první vlnu projektu. Absolvovali už také semináře lektorování dospělých či marketingu.


Sommelieři se uplatní ve firmách i u dovozců

Projekt ministerstva školství UNIV 2 KRAJE řeší v rámci celé ČR Národní ústav odborného vzdělávání (NÚOV) Praha. Členové managementu projektu v doprovodu jihomoravské krajské metodičky projektu Mgr. Lenky Řehákové jednali v červnu na škole Bzenec s vedením a odbornými pedagogy o konkrétní podobě uvažovaného vzdělávacího programu pro 1. vlnu projektu UNIV 2 KRAJE – programu Sommelier.

Výsledkem je návrh stohodinového vzdělávacího programu pro získání dílčí kvalifikace Sommelier, který se z 80 procent zaměří právě na tento obor a na získání zejména praktických dovedností v něm. To bude navíc cca ve 20 procentech doplněno teoretickou výukou souvisejících vinohradnických a vinařských znalostí.

Tímto rozložením naváže program pro dospělé na filozofii provázanosti oborů, kterou široce zaměřená škola Bzenec uplatňuje i ve svém počátečním či nástavbovém studiu – vyučuje se tu mj. hotelnictví, analýza potravin, ekologie, společné stravování nebo podnikání. Škola vychovává také cukráře, zahradníky, aranžéry květin a zahrad, vinaře, kuchaře nebo číšníky. „Číšník ale u nás musí i do vinohradu, stejně jako např. chemik… Navíc musí být takováto gastronomická škola napůl jazyková,“ klade ředitel školy Ing. Emil Ševčík jednoznačný důraz na široké znalosti absolventů a provázanost oborů.

Vedoucí týmu autorů vzdělávacího projektu UNIV 2 KRAJE Sommeliér Ing. Jaroslav Váňa potvrzuje, že tato filozofie „provázanosti“ se z velké části přenese i do právě navrženého programu Sommelier, určeného dospělým. „Je špatné, když sommelier nedokáže zákazníkovi odpovědět na základní otázky ohledně historie nebo výroby vína,“ vysvětluje J. Váňa důvody, proč budou sommelierské znalosti a praktické dovednosti v programu doplněny i výukou základních teoretických znalostí vinařských a vinohradnických. Sommelier by podle něho měl být schopen hostovi u stolu odpovědět na základní praktické otázky, jako např. zda se vinná réva roubuje. „Měl by také znát milníky oboru vinařství, jako je jeho tisíce let stará historie, anebo třeba široké napadení révokazem koncem 19. století,“ dodává J. Váňa.

Absolventi programu Sommelier se tedy budou orientovat v odrůdách vín i ve vinařských pojmech a legislativě. Budou znát technologii zpracování hroznů a výroby vína, zvládnou senzorické hodnocení vín a jejich degustaci s rozpoznáním vad a nemocí vín, budou také schopni navrhnout řešení pro jejich eliminaci. Orientovat se mají i v problematice speciálních vín – sektů, dezertních vín apod. Budou umět sestavit vinný lístek, ale také jednat se zákazníkem.

Program Sommelier přitom podle J. Váni nabízí značné praktické uplatnění absolventů této dílčí kvalifikace. „Spotřeba vína stoupá a více než polovina se ho v současné době do ČR musí dovážet,“ vysvětluje Váňa. Zatímco na území ČR je v současné době kolem dvaceti tisíc hektarů vinic, má jich např. Španělsko přes milion. Sommelieři (znalci vína) se tedy uplatní nejen přímo ve vinařských firmách nebo vinotékách, ale dveře se jim otevírají také u dovozců a prodejců zahraničních vín.

„Mohou zde hodnotit vína a hledat jejich vady či nedostatky. Mohou radit – toto kupujme, to je něco, anebo naopak – toto nevozit! Stejně tak mohou posoudit, v jakém stavu se k nám víno dostalo a jak s ním dále nakládat,“ je přesvědčen odborný pedagog bzenecké gastronomické školy Jaroslav Váňa. Etiketa na víně dnes totiž podle něho nemusí být zcela vypovídající, ale s dobře připraveným sommelierem může i velký market nabízet kvalitní víno za velmi přijatelné ceny.


Učit se bude ve specializovaném středisku, ul. Hanáka 53

Pro výuku sommelierů v rámci projektu UNIV 2 KRAJE má škola Bzenec i velmi dobré zázemí. V centru Bzence totiž využívá specializované středisko v rekonstruovaném objektu Staré školy. Od roku 1885 zde v areálu za kostelem působila rolnická zimní škola. Po rekonstrukci z roku 2004 je dnes v objektu pod nezbytným dohledem sochy sv. Urbana, patrona všech vinařů, mj. vybudována moderní učebna sommeliérů s patřičným vybavením pro specializovanou výuku. Objekt Staré školy ale skýtá i možnost praktické výuky ve vlastním vinném sklepě. Nedaleko odtud se vedle budovy laboratoří a domova mládeže rozkládají také dvě vlastní školní vinice na celkové ploše 2,5 hektaru.

První vlna projektu UNIV 2 KRAJE poběží do konce března 2011. Do konce června byla na zapojených školách (jejich seznam je v závěru) zpracována a na Národní ústav odborného vzdělávání odevzdána 1. verze vzdělávacích programů, které byly v červenci a srpnu revidovány a korigovány. V listopadu až prosinci 2010 je zhodnotí sociální partneři v kraji (firmy, úřady práce apod.) a budou dopracovány konečné verze programů pro pilotní ověření v praxi.

Podle hlavní manažerky UNIV 2 KRAJE PhDr. Jany Bydžovské, se soukromí vzdělavatelé dospělých v současné době zaměřují hlavně na tzv. „měkké dovednosti“ v managementu a byznysu. Školám tedy vzniká prostor nabízet odborné vzdělávání dospělým právě v odborných oborech a řemeslech a sáhnout si pro evropské peníze. Také ředitelé úřadů práce deklarují zájem o širší zapojení odborných škol do vzdělávání dospělých. V Bzenci může být výsledkem výuka dospělých sommelierů, kteří se dobře uplatní na trhu práce zdaleka nejen na Hodonínsku.


Vyšší odborná škola, střední odborná škola a střední odborné učiliště Bzenec vznikla 1. 7. 2004 ve Bzenci sloučením Střední odborné školy, Středního odborného učiliště a Odborného učiliště s Vyšší odbornou školou a Střední průmyslovou školou.

Nová, velká a moderní škola zachovává všechny původní obory sloučených škol, tj. potravinářství, vinařství, zahradnictví, gastronomie, obchod a služby. Disponuje moderně vybavenými pracovišti jak pro teoretickou výuku (laboratoře, počítačové a jazykové učebny, tělocvičny, posilovny, knihovny), tak pro praktickou výuku (kuchyně, cukrárna, penzion, restaurace, prodejna, skleníky). Žáci mají možnost pracovat při společenských a gastronomických akcích, rautech, degustacích a zahradnických výstavách v rámci republiky i v zahraničí.
 
Pro ubytování studentů je k dispozici 420 míst v pohodlně vybavených třílůžkových pokojích s vlastním sociálním zařízením. Využít lze posilovnu, tělocvičnu, studovny, klubovny, internet, knihovnu, bufet, kuchyňky. Volný čas je možno trávit v různých zájmových kroužcích (keramickém, výtvarném, pěveckém atd.).


Programy dalšího vzdělávání 1. vlny UNIV 2 KRAJE – Jihomoravský kraj

Návrh obsahového zaměření

Blanensko a Boskovicko: VOŠ ekonomická a zdravotnická a SŠ Boskovice – Údržba veřejné zeleně, SOŠ a SOU André Citroena Boskovice – Informační technologie, Střední průmyslová škola, Jedovnice – Programování a obsluha CNC strojů – CAD, CAM systémy, SOŠ a SOU – Masarykova škola práce Letovice – Umění komunikovat.

Brno: ISŠ – Centrum odborné přípravy Brno – Obrábění kovů na universálních strojích, SPŠ chemická Brno – Systém managementu kvality podle ISO 9001:2008 a jeho integrace do enviromentální praxe, bezpečnosti a kvality potravin, OA a VOŠ obchodní Brno – Obchodní angličtina, SŠ polytechnická Brno – Montér suchých staveb – práce se sádrokartonem, SOŠ a SOU obchodní Brno – Prodavač, ISŠ polygrafická Brno – Kreativní práce na PC, SŠ informatiky a spojů Brno – Poštovní minimum, ISŠ automobilní Brno – Mechanická a elektrická diagnostika motocyklů, SOŠ a SOU strojírenské a elektrotechnické Brno – Zámečník, SŠ potravinářská a služeb Brno – Pekař, Střední zdravotnická škola a VOŠ zdravotnická Brno – Kuchař specialista pro přípravu léčebné výživy, SOŠ a SOU stavební Brno – Mechanik plynových zařízení.

Brno – venkov: SOU a SOŠ SČMSD Lomnice u Tišnova – Asistent kadeřníka, SOŠ zahradnická a SOU Rajhrad – Základy aranžování a vazby květin, Integrovaná střední škola Sokolnice – Specifické znalosti ICT.

Znojemsko: SOŠ obchodní a SOU řemesel Moravský Krumlov – Základy podnikání od A do Z, SOU a SOŠ SČMSD Znojmo – Osobnost obchodníka, SOŠ a SOU Znojmo – Výroba jemného pečiva, SOŠ technická a SOU Znojmo – Zedník.

Břeclavsko: Obchodní akademie Břeclav – Obchodní angličtina, SOŠ průmyslová E. Beneše a SOU, Břeclav – Pracovník přípravy výroby a měření ve strojírenství, SOU Mikulov – Pracovník v sociálních službách.

Hodonínsko: SOŠE a SOU Veselí nad Moravou – Základy strojního opracování dřeva, VOŠ, SOŠ a SOU, Bzenec – Sommelier, SŠ lesnická a rybářská Bzenec – Kurz pro obsluhu hydraulického jeřábu, OA a JŠ s právem státní jazykové zkoušky Hodonín – Obchodní korespondence v praxi, Střední odborná škola Strážnice – Další vzdělávání v oblasti konstrukčních systémů CAD/CAM, SOŠ obchodu, služeb a provozu hotelů a SOU Strážnice – Angličtina v cestovním ruchu.

Vyškovsko: SOŠ a SOU Vyškov – Základy programování a obsluhy CNC strojů.

 
Bližší informace o projektu UNIV 2 KRAJE poskytnou:
PhDr. Jana Bydžovská, hlavní manažerka projektu UNIV 2 KRAJE, NÚOV Praha, tel.: 274 022 312
Ing. Jarmila Halouzková, manažerka pro PR a propagační kampaň k projektu UNIV 2 KRAJE, NÚOV Praha, tel.: 274 022 307
Mgr. Lenka Řeháková, krajský metodik projektu UNIV 2 KRAJE pro Jihomoravský kraj, tel.: 725 887 989
Ing. Emil Ševčík – ředitel VOŠ, SOŠ a SOU Bzenec, tel.: 518 384 527


Národní ústav odborného vzdělávání
Weilova 1271/6
102 00 Praha 10
tel.: 274 022 111
www.nuov.cz/univ

Markéta Dvořáčková: Žáci mají reálnější představu o životních nákladech

Úroveň finančních znalostí žáků, kteří prošli kurzem finančního vzdělávání Rozumíme penězům, se zlepšila a v projektu získali realističtější představy o životě. Vyplynulo to z průzkumu mezi žáky základních škol, který uspořádala GE Money Bank a občanské sdružení AISIS.

Děti správně odhadují, že největší část výdajů rozpočtu čtyřčlenné rodiny plyne na bydlení (v průměru uváděly 8 415 Kč), jídlo (6 135 Kč) a oblečení (3 046 Kč), což odpovídá reálným výdajům. Žáci v projektu, na rozdíl od těch, kdo projektem ještě neprošli, by milion vyhraný v loterii dali raději svým rodičům, než jej drželi v bance. Projekt je totiž vede k chápání reálných poměrů příjmů a výdajů v rodinném rozpočtu a k uvědomování si životních nákladů rodiny. Na druhou stranu průzkum ukázal, že děti mají poměrně vysoké očekávání svého prvního nástupního platu (25 545 Kč) a že pětina z nich chápe bankomat jako automatickou výdejnu peněz.

Cílem projektu Rozumíme penězům je zvýšit úroveň finančního vzdělání školáků především na druhém stupni základních škol, seznámit je s principy hospodaření s penězi a na reálných životních situacích (řešení bydlení, řešení dopravy a nákladů na ni, nákup dovolené apod.) je naučit odpovědně řídit rozpočet rodiny. Důležitým bodem finančního vzdělávání je také zprostředkování základů zodpovědného rozhodování. „Chtěli jsme prověřit znalosti hospodaření s penězi u žáků základních škol, kteří se do projektu zapojili, a těch, které projekt teprve čeká – proto jsme v závěru loňského školního roku provedli mezi 1146 žáky test,“ říká Martin Ježek, ředitel projektu Rozumíme penězům z občanského sdružení AISIS. „8 z 10 žáků, kteří prošli projektem Rozumíme penězům, odpovědělo na většinu otázek teoretické části správně. Především ale žáci zapojení do projektu prokázali lepší orientaci v tom, co je dobré v daných finančních situacích udělat a lepší odhad reálných životních nákladů rodiny,“ dodává Markéta Dvořáčková, tisková mluvčí GE Money Bank.


Nebudeme milionáři

Praktická část ukázala, jak žáci dokážou znalosti v oblasti financí přenést do reálného života. Absolventi projektu mají reálnou představu o životních nákladech, ale také o tom, kolik budou v dospělosti vydělávat. Pouze 4 % dětí, které absolvovaly kurz finančního vzdělávání, si myslí, že budou milionáři.

Případnou milionovou výhru v loterii by žáci zapojení do projektu věnovali rodičům, neboť silněji vnímají potřebu vyrovnaných příjmů a nákladů v rozpočtu rodiny. Dobré znamení je, že jen malá část by je utratila za rychlé auto či luxusní oblečení, což je jednoznačně prvek racionálního přemýšlení o financích.

Zajímavé jsou také představy dětí o budoucím zaměstnání. Nejpopulárnější zaměstnání u dětí bez rozdílu pohlaví je kuchař/ka, číšník/servírka, kterými by v budoucnu chtěl být každý šestý dotazovaný. U dívek je vysněným prvním zaměstnáním kadeřnice/kosmetička s očekávaným platem 16 tisíc Kč, následuje lékařka s měsíční finanční odměnou 27 100 Kč a kuchařka/číšnice s platem 21 100 Kč. Chlapci touží být programátory a brát 26 600 Kč nebo veterináři za 30 300 Kč měsíčně či lékaři s platem 33 tisíc Kč. Očekávané částky se od reality u dívek nejvíce liší v případě kuchařka/číšnice, kde se reálná mzda pohybuje okolo 16 tisíc Kč a u chlapců v případě veterináře, kde lze očekávat měsíční plat ve výši zhruba 22 tisíc Kč (zdroj: merces.cz). Průměrný očekávaný nástupní plat do prvního zaměstnání je 25 545 Kč.


Půjčím si peníze, ale smlouvu číst nebudu

Z průzkumu dále vyplynulo, že žáci druhých stupňů základních škol se dobře orientují v tom, jak peníze investovat nebo k čemu se využívají jednotlivé bankovní produkty. Podle 92 % žáků je vhodné si půjčit na nákup bytu spíš než na dovolenou. Naprostá většina dětí si také uvědomuje, že v případě ztráty karty musí být prvním krokem její blokace u banky, pak až pořízení nové. Uvědomění si tohoto postupu je zvlášť důležité, jelikož podle průzkumu již každý pátý žák druhého stupně hospodaří samostatně se svými financemi. 79 % dotazovaných dětí totiž používá platební kartu a do dospělosti si tak přinesou reálné zkušenosti s řízením rozpočtu na účtu.

Vedle pozitivních stránek průzkum odhalil také slabiny a nedostatky ve finanční výchově žáků. Například bankomat je žáky často vnímán jako „automatická výdejna peněz“ bez ohledu na to, zda mají v bance peníze nebo ne. Pětina žáků by totiž v případě nedostatku peněz na účtu řešila tento problém výběrem z bankomatu. Průzkum dále odhalil, že žáci nemají zcela jasno, k čemu slouží běžný účet, protože dva z pěti dotázaných by jej využili ke spoření a investování. Nedostatky se také objevily v případě, když by si žáci šli pro úvěr, téměř 25 % z nich by si předem nespočítalo, zdali budou mít na splátky a více než 10 % by si ani nepřečetlo smlouvu.

Podrobnosti o výzkumu si můžete stáhnout ZDE.


O projektu Rozumíme penězům

Projekt Rozumíme penězům v současné době probíhá na základních školách ve Středočeském, Plzeňském, Libereckém, Pardubickém kraji a na Vysočině. Od roku 2006, kdy byla spuštěna pilotní fáze, jím do současné doby prošlo již přes dva tisíce žáků a téměř tisíc učitelů. „Plánujeme, že v rozmezí dvou let, do roku 2011, v rámci projektu Rozumíme penězům proškolíme ve spolupráci s GE Money Bank 1500 učitelů finančního vzdělávání a předpokládáme, že počet žáků, které projdou kurzem finančního vzdělávání, bude ke konci kalendářního roku 2011 až 5 tisíc,“ říká Martin Ježek, finanční ředitel AISIS.


Učebnice Rozumíme penězům

Základ celého projektu tvoří kniha Rozumíme penězům, která představuje unikátní pomůcku a jedinečný metodický materiál projektu Rozumíme penězům. Učebnice je rozdělena do deseti samostatných metodických lekcí, přičemž pořadí lekcí není závazně dané, ale pouze doporučené a tvoří tedy samostatné celky. Kniha vznikla díky finanční a odborné podpoře GE Money Bank, která projekt Rozumíme penězům v roce 2006 iniciovala a od té doby jej finančně podporuje. Projekt je také podporován z Evropského sociálního fondu a Státního rozpočtu ČR.

Jaroslav Kalous: Opice na Titaniku – 1. Potřeba tázání

Docent Jaroslav Kalous, PhD., je mezinárodní vzdělávací expert, dlouholetý člen redakční rady časopisu Učitelské listy. Působí na Karlově Univerzitě, fakultě pedagogické a fakultě sociálních věd, jeho obory jsou vzdělávací politika a management vzdělávání. Je přesvědčen, že pedagog má svým studentům a studentkám zprostředkovávat i pochopení širších souvislostí života a světa. Od září do prosince tohoto roku budeme v Učitelských listech publikovat jeho krátké sloupky k zamyšlení a budeme rádi, když vzbudí váš zájem a vyprovokují diskusi.


Obsah seriálu

Kde jsme? Jak a proč jsme se sem dostali? Co bude dát? Narodili jsme se do doby, kterou jsme si nevybrali. Co dělat? O tom je seriál mých zamyšlení rozdělený do tří bloků:
 
Odkud přicházíme: Naše místo v časoprostoru, Naše místo v přírodě, Ke kořenům našeho chování, Je nás moc, Gaia
 
Kdo jsme: Co nás řídí, Kolik informací zvládneme, Homogamie, Opice na Titaniku, Slepá ulička vývoje
 
Jak žít: Štěstí, Učení, Bližní, Čas, Smysl

Šestnáct krátkých sloupků k zamyšlení s další doporučenou literaturou bude v Učitelských listech vycházet každý týden v pátek od začátku školního roku do Vánoc.


  Potřeba tázání

„Je to genetická vada, že úmyslně ubližujeme sami sobě? Co s tím dělat?“
„Bude konec světa? A kdy asi? A co bude potom?“
„Proč takové masy lidí věří v Boha ještě v dnešní moderní době?“
„Jaké to bude, až budu mrtvá? Nedovedu si to představit.“
„Jak je to vlastně, že se děvče zamiluje do chlapce a naopak?“
„Co by mohlo udržet společnost pohromadě?“
„Proč jsme na světě, když je život tak krátký?“

Takové a podobné otázky si kladou mladí lidé, když opouštějí bezstarostnou říši dětství a připravují se na vstup do světa dospělých. Když jsem byl v jejich věku, četl jsem s velkým zaujetím Vojnu a mír L. N. Tolstého. Střídavě jsem se ztotožňoval s tím či oním románovým hrdinou, třeba s tázajícím se Pierrem Bezuchovem: „Co je špatné? Co je dobré? Co má člověk milovat a co nenávidět? Pro co má žít a co jsem já? Co je to život, co je to smrt? Jaká síla řídí svět?“ – ptal jsem se v duchu. A neznal odpověď ani na jednu z těchto otázek kromě jediné a nelogické, která naprosto nebyla odpovědí na tyto otázky. Říkala – „Umřeš – a všechno skončí. Umřeš a všechno se dozvíš – nebo se přestaneš ptát.“ Jenže i umřít bylo strašné.“

A co John Lennon, když zpíval:
„Jak se mám dostat dál, když nevím,
kam vlastně jdu?
Jak se mám dostat dál, když nevím
kudy?
Jak se mám dát do něčeho,
čemu nevěřím?“
 
Dalo by se dlouho pokračovat. Dokud má člověk zájem se ptát, zkoumat, zkoušet – uchovává si své psychické mládí. Otázky však někdy bývají nepříjemné a bolestivé. Lidé mají přirozený pud vyhýbat se bolesti, a tak se také často raději vyhýbají nepříjemným otázkám, tázání vůbec („Čím míň víš, tím líp spíš.“). Ten, kdo se začne definitivně smiřovat, skončí s tázáním a pochybnostmi a všechny otázky považuje za snadno zodpověditelné anebo hloupé a zbytečné, je teprve skutečně starý.

 
Velikost člověka lze měřit hloubkou jeho otázek. (Otokar Březina)


Doporučené zdroje
 
Keller, J., Novotný, P.: Úvod do filosofie, sociologie a psychologie. Nové pohledy společenských věd. S ilustracemi Vladimíra Renčína. Liberec, Dialog 2008.

TED: Ideas worth spreading. www.ted.com
Wikipedie, Otevřená encyklopedie. http://cs.wikipedia.org



Seriál Opice na Titaniku

2. díl: Naše místo v časoprostoru si můžete přečíst ZDE.
3. díl: Naše místo v přírodě si můžete přečíst ZDE.
4. díl: Ke kořenům našeho chování si můžete přečíst ZDE.
5. díl: Je nás moc najdete ZDE.
6. díl: Gaia najdete ZDE.
7. díl: Co nás řídí najdete ZDE.
8. díl: Informační lavina najdete ZDE.
9. díl: Tragédie obecní pastviny najdete ZDE.
10. díl: Homogamie najdete ZDE.
11. díl: Slepá ulička vývoje ZDE.
12. díl: Otevřená mysl ZDE.
13. díl: Bližní ZDE.
14. díl: Na laně ZDE.
15. díl: Čas ZDE. 
16. díl: Láska ZDE.

Přehled Totalitní léta rok za rokem

U příležitosti 42. výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy zveřejnil webový portál Nezapomeňte.cz originální srovnávací přehled zásadních historických událostí totalitní minulosti Československa, Polska, Maďarska a Německé demokratické republiky. Přehled Totalitní léta rok za rokem shrnuje společné projevy totalitních systémů, které ve zmíněných státech ovládaly společnost, a způsob jakým se s nimi konfrontovali občané jednotlivých zemí. Vedle politických událostí popisuje i všední život, umění, literaturu nebo pionýr, spartakiády, příběh Rubikovy kostky nebo například německou mánii po Beatles a Rolling Stones.

Zatímco od roku 1969 byl 21. srpen dnem, kdy měly bezpečnostní složky komunistického Československa oči na stopkách, zda se někdo z „neuvědomělých“ soudruhů nesnaží upozornit na události tohoto dne v roce 1968, od sametové revoluce si tento den hojně připomínáme. Na pietních místech se kladou věnce, média píší články a zjišťují, jak jsou na tom se znalostmi o událostech 21. 8. 1968 mladé generace. Viníkem je Sovětský svaz. O účasti ostatních států Varšavské smlouvy na okupaci Československa se většinou nehovoří. Totalitní léta rok za rokem toto bílé místo vyplňují a nejen to.

Přehled nejdůležitějších událostí let 1944 až 1990 shrnuje důležité okamžiky v dějinách jednotlivých států stejně jako fenomény typické pro daný stát či období způsobem srozumitelným a poutavým pro čtenáře každého věku. Je rozdělen do období a v nich potom do jednotlivých let. V každém z nich jsou pak zvlášť uvedeny události v ČSSR, PLR, MLR a NDR. Přehled je tak dobrým východiskem pro další studium dějin střední Evropy, regionu, jehož identita byla ve zmiňovaném období potlačena rozdělením kontinentu na „východ“ a „západ“.

Totalitní léta rok za rokem můžete navštívit ZDE.



Webový portál Nezapomeňte.cz vznikl v obecně prospěšné společnosti OPONA jako jeden z projektů oslav 20. výročí pádu železné opony. Jeho základním cílem je přiblížit zejména nejmladším generacím život v totalitním Československu moderní formou internetové interaktivní prezentace a atraktivním způsobem tak pomoci vyplnit mezery ve vzdělání o moderní historii našeho státu.

Portál Nezapomeňte.cz se dosud zabýval zejména životem v komunistickém Československu. S Totalitními léty rok za rokem dostává nový „středoevropský“ rozměr. Poutavým způsobem podává informace o poválečných událostech, které vedly k rozdělení Evropy a nástupu totalitních režimů. Popisuje vývoj událostí, období uvolňování režimu i jeho posilování, vývoj disentu a protirežimních občanských iniciativ stejně jako každodenní život. Umožňuje pochopit moderní dějiny Československa, Polska, Maďarska a Německé demokratické republiky v širších souvislostech a díky tomu jim lépe porozumět. Stejně jako u všech informací zveřejněných na Nezapomeňte.cz jsou více než vítány komentáře a příspěvky veřejnosti v obrazové i textové podobě.

Dva pohledy na vlastní hodnocení školy

Odpovědi dvou ředitelek škol na otázky redakce bulletinu: Mgr. Jany Palanské ze ZŠ J. A. Komenského, Kly a Mgr. Hany Vellánové ze ZŠ v Plané nad Lužnicí.


Zdroj: Na cestě ke kvalitě, bulletin projektu Cesta ke kvalitě 2/2009, str. 10–12, NÚOV 2010

 
Oslovili jsme dvě ředitelky základních škol, jejichž příspěvky nás zaujaly na konferencích projektu, a položili jsme jim tytéž otázky. Rádi bychom prostřednictvím jejich odpovědí ukázali na to, že neexistuje jediná správná cesta ke zkvalitňování školy, že každá škola má vlastní cíle a priority, které řeší a které z různých důvodů považuje za důležité. Chceme ukázat, že i když cíl obou škol byl shodný – a to mít dobrou školu, každá ze škol hledala vlastní cestu k tomu, jak to zajistit.

Celý rozhovor si můžete přečíst ZDE.

9. 9. 2010 NG: Umění a věda na podporu dyslektickým dětem

9. září proběhne v Národní galerii v Praze – Veletržním paláci Den dyslexie. Vstupné zdarma pro všechny návštěvníky Veletržního paláce v době od 10 do 18 hodin.

Den dyslexie, který dosud neexistuje nikde ve světě, workshop pro děti Písmena kolem nás a křest multimediálního interaktivního Slabikáře a testů pro děti (nejen) s rizikem dyslexie a dysgrafie. Celý tento projekt je v daném rozsahu jedinečný a navazuje na sérii workshopů, které už proběhly a budou probíhat na různých místech České republiky. Akce se koná pod záštitou Marka Ječménka, starosty MČ Praha 7.

„Nápad na uspořádání Dne dyslektiků vznikl v roce 2009, kdy jsem si jako dyslektik uvědomila, že společnost nevnímá odlišnost lidí s tímto handicapem ani jejich obrovský potenciál,“ říká organizátorka projektu Alena Kupčíková. Den dyslexie je určen pro všechny děti od 3 do 10 let, může však přijít kdokoli, věk je neomezen, a jeho hlavním záměrem je prevence, možnost začít s dětmi pracovat již v raném věku. Až 15 % populace má totiž problémy s handicapem dyslexie a dysgrafie,“ uvádí Kupčíková. Na otázku, proč právě 9. září, odpovídá: „Dyslektici a dysgrafici si toto datum budou dobře pamatovat a věřím, že text hitu Dysgrafik od zpěváka Xindla X, který projekt podpoří, bude „hymnou“ nejen pro tento den.“

Národní galerie v Praze se rozhodla tuto akci výrazně podpořit nejen během samotných příprav, ale také vyhlášením mimořádného dne volného vstupu do stálé expozice Umění 20. a 21. století ve Veletržním paláci. Milan Knížák, generální ředitel NG, na otázku, zda bude mít galerie zájem podporovat i další ročníky této akce, odpověděl: „Dyslexie je handicap, za který se mnoho dospělých lidí stydí. Ve společnosti je dyslektik bohužel často vnímán jako hlupák. Dyslexie však nemá vliv na inteligenci. Dyslektici byli významní vědci a umělci. Údajně též Isaac Newton, Thomas Alva Edison, Albert Einstein, Leonardo da Vinci, Auguste Rodin, Hans Christian Andersen, Walt Disney, Pablo Picasso, W. A. Mozart. Nápad organizátorů pořádat pravidelná setkání nás rozhodně zaujal a jsme připraveni spolupracovat.“

Starosta MČ Praha 7 Marek Ječmének uvedl: „Jsem velice rád, že se historicky první Den dyslexie bude konat právě v Praze 7. Považuji za velmi užitečné seznamovat s tímto tématem co nejširší veřejnost a zároveň touto cestou sdělit těm, kterých se dyslexie přímo týká, že se rozhodně nejedná o nic, za co by se měli stydět a že dnes existují cesty, jak se s tímto handicapem z velké části vypořádat.“


Jak bude Den dyslexie probíhat?

Od 10.00 hodin propukne velký workshop Písmena kolem nás. Na workshopu vystoupí dyslektičtí umělci se svými projekty:

Alena Kupčíková (www.alenakupcikova.cz), výtvarný umělec a autor multimediálního interaktivního Slabikáře a testů/hry pro tzv. děti s rizikem dyslexie ve věku od 4 do 6 let, který slouží k pochopení a nalezení jejich specifického vnímání, využití možností správně číst a psát a k možnému odhalení a prevenci počátečních problémů čtení a psaní. Slabikář pracuje na originálním principu, je vytvořen z písmen a věcí kolem nás tříděných podle tvaru (sama autorka vnímala v dětství písmenka jako věci kolem nás). Workshop bude probíhat na velkoformátových interaktivních tabulích, které děti mohou samy ovládat.

Dalším dyslektickým umělcem je sochařka Markéta Korečková (www.koreckova.net) která pojme písmenka kolem nás v prostorových disciplínách sochařských instalací a společně s dětmi bude vytvářet písmena z materiálu vhodného pro děti (molitan, papír, provázky atd.). Jak sama říká: „Když jsem byla malá, písmenka jsem estetizovala a vylepšovala.“

Jan Vlček, performer a malíř, vytvoří písmenka performancí či divadelním představením o tvrdém Y a měkkém I, jeho největší noční můře z dětství.

Během workshopu bude vše do svého dokumentu očima dyslektika zaznamenávat také režisér a spisovatel Jaroslav Černý (www.jaroslavcerny.cz), který s dyslexií bojuje formou psaním románů.

Program se neustále rozšiřuje a u takto malých dětí je pravděpodobné, že nejvíce kreativním počinem bude také improvizace na místě.

Na workshopu budou rodiče informováni, kam a na koho se obrátit, jak mají pracovat s dětmi, aby předcházeli těmto problémům. V odpoledních hodinách proběhne přednáška o dyslexii od PaedDr. Renaty Wolfové (tak, aby jí rozuměla neodborná společnost), aktuální čas objevíte na stránkách www.dys.cz.

16:00 – 16:30 proběhne tisková konference v prostorách Malé dvorany.

Od 16:30 – 17:00 hodin bude v rámci večera vyhlášen den 9. 9. jako Den dyslexie. Účinkovat na místě bude také zpěvák Xindl X, který zde se svým populárním hitem Dysgrafik zahájí své podzimní turné k novému albu. Poté proběhne křest slabikáře a testů/hry autorky Aleny Kupčíkové ve společnosti všech, kteří se na tomto výtvoru podíleli a podpořili jej: programátor-umělec Michal Klega, hudebník Jan Urban a herec Jiří Lábus. Točenou limonádu pro děti a lahodné pivo, na křest nám dodá pivovar Rohozec.


S DNEM DYSLEXIE jsou spojeny také následující akce

Workshop Písmena kolem nás, realizovaný s dětmi na 18. ročníku multižánrového festivalu Beseda u Bigbítu v Tasově u Veselí nad Moravou (6.–7. 8. 2010).

Workshop Dny Aleny Kupčíkové v Psychiatrické léčebně v Bohnicích v rámci projektu Jiné cesty, organizovaný Evropskou nadaci R.M.R., spojený s otevřením nově rekonstruovaného dětského pavilonu (13. 9. – 16. 9. 2010).

Workshop s dětmi v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem (6. 11. 2010).

Zároveň vzniká také divadelní hra o dyslexii autora Jaroslava Černého, tzv. dyslektické divadlo, které bude mít premiéru již tento rok na podzim.



Aktuální informace sledujte na www.dys.cz/novinky.php

__________

Projekt vznikl za podpory Národní galerie v Praze, AV Média, IKEA, Purtex, GLOBAL ASSISTANCE a. s., Radio City, pivovar ROHOZEC, www.mediall.cz, Neziskové organizace Umění a věda na podporu dyslektickým dětem.
 

Lucie Holacká: Plánování – možnost, nebo nutnost?

Rozhovor s PaedDr. Milanem Báčou, ředitelem Gymnázia a Jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky ve Svitavách.


Zdroj: Na cestě ke kvalitě, bulletin projektu Cesta ke kvalitě 2/2009, str. 14–15. NÚOV 2010

 
Z rozhovoru vyjímáme:

Jak vidíte roli ředitele při sestavování plánu?

Hlavní úlohu při sestavení plánu autoevaluace má pochopitelně ředitel školy, plán by měl být součástí plánů pro období, ve kterém vlastní hodnocení školy probíhá. Ono plánování v podstatě může plnit úkol motivační, což je záležitostí ředitele školy. Ten by měl na nějaké poradě zaměstnanců školy vysvětlit podstatu vlastního hodnocení a jeho cíle. Nelehký úkol nastane v okamžiku, kdy ředitel školy musí přesvědčit co nejvíce zaměstnanců školy o tom, že vlastní hodnocení není jen formální záležitostí, kterou ukládá nějaký předpis, ale že to může být činnost pro školu prospěšná. Ale konečné sestavení plánu by mělo být týmovou záležitostí. Opravdu se to vyplatí. Ale je třeba mít na paměti, že proces autoevaluace je procesem nepřetržitým, neplánujeme jen proces vytváření zprávy o vlastním hodnocení školy, i když rok, ve kterém zpráva vznikne, bude asi rokem intenzivnějších autoevaluačních činností.

Celý rozhovor si můžete přečíst ZDE.

Bohumíra Lazarová, Milan Pol: Předvídání a analýza očekávaných reakcí lidí na změnu

V posledních letech jsou české školy a lidé v nich vystaveni řadě změn. Je zcela přirozené, že některé z navrhovaných či přímo nařizovaných změn nejsou všemi školními aktéry přijímány s nadšením. Každá změna totiž narušuje rovnováhu a může vyvolat emoce, které ovlivňují způsoby reagování na ni.


Zdroj: Na cestě ke kvalitě, bulletin projektu Cesta ke kvalitě 2/2009, str. 7, NÚOV 2010

Pro účely autoevaluace nabízíme školám metodu s názvem Předvídání a analýza očekávaných reakcí lidí na změnu, kterou lze využít právě v situacích změny. Vedení školy tak může identifikovat hlavní rizika týkající se rozvoje školy v určitém směru. Jde o kvalitativní metodu z francouzských zdrojů (1), její původní název PAT – zrcadlo, je zkratkou francouzských slov OBAVY (Peurs), LÁKADLA (2) (Attraits), POKUŠENÍ (Tentations) (Peurs, attraits, tentations – Miroir). „Zrcadlo“ zdůrazňuje snahu dívat se na změnu „očima těch druhých“, tedy vymezené skupiny lidí, které se plánovaná změna bude týkat.

Metoda vychází z předpokladu, že každá změna vyvolává u lidí, kterých se týká, nejistotu a obavy, které jsou pak zdrojem jejich „nežádoucího chování“, tedy odporů, pasivity, vzdorů, „sabotáží“, úniků či jiných pokušení stavět se proti obávaným změnám. Je proto v zájmu původců změn, ještě před uvedením zamýšlené změny v život, tato možná pokušení odhalit (tím, že ohrožené skupině „nastavíme zrcadlo“ a snažíme se dívat na věc jejich očima) a vhodnými opatřeními či cíleným způsobem komunikace regulovat jejich budoucí chování.

Celý článek najdete ZDE.

____________
 
(1) LE CARDINAL, G., GUYONNET, J. F., POUZOLLIC, B., BERNARD, M.: Peurs, attraits et tentations. S´organiser autrement. Education & Management, 14, 1994, s. 44–55. Publikováno také v POL, M., LAZAROVÁ, B.: Spolupráce učitelů – podmínka rozvoje školy. Praha: Agentura Strom, 1999
 

(2) Francouzský pojem Attraits zavádí k českému překladu „to, co přitahuje“ a je obtížně jednoslovně přeložitelný. Lze využít pojmy „lákadla, atrakce, atraktivity, přitažlivosti, výhody apod.“

Pozvání na mezinárodní konferenci

Ve dnech 30. 8. až 3. 9. 2010 pořádá Ústav výzkumu a rozvoje vzdělávání Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze mezinárodní konferenci s názvem Educational Change in the Global Context.

Konference se zúčastní cca 130 odborníků ze všech světadílů. Pozvání přijali také 4 významní odborníci, kteří přednesou plenární referáty (prof. Mark Bray – University of Hong Kong, prof. Wolfgang Mitter – DIPF, Frankfurt am Main, prof. Joseph Tobin – Arizona State University, prof. Anthony Welch – University of Sydney).

Všechny kolegy a zájemce zveme na účast na plenárních referátech, symposiích i v tematických sekcích. Konference se koná v budovách fakulty M. D. Rettigové 4 a Myslíkova 7.

Podrobný program konference a další informace jsou zveřejněny na samostatné stránce konference http://edconf2010.pedf.cuni.cz/main

Máte ve třídě dítě s autismem?

Asociace pomáhající lidem s autismem – APLA Praha, Střední Čechy, o. s., zve na odborné semináře zaměřené na výchovu a vzdělávání dětí s autismem.


Asociace působí od roku 2003 a poskytuje komplexní poradenské, terénní, pobytové a psychologické služby osobám s poruchami autistického spektra (PAS), jejich rodinám a zařízením, které o lidi s PAS pečují.

Semináře a další služby probíhají v rámci projektu Škola pro každého (OP VK), jsou určeny pro středočeské pedagogy a jsou zdarma. V rámci projektu dále nabízíme poradenské služby, možnost supervize speciálního pedagoga při výuce a programy pro spolužáky žáka s PAS, realizované přímo ve školách. 

Informace na www.praha.apla.cz

Martin Chvál: Plánování autoevaluace

Dříve, než začnete plánovat autoevaluační činnosti, je potřeba mít jasno v „nadřazených“ oblastech. V první řadě by měla být vyřešena otázka: Co je dobrá škola? Chtělo by se říci: To je těžká otázka, každý to nějak tuší, ale těžko se to vyjadřuje. Při konkrétních odpovědích se shoda hledá těžko.


Zdroj: Na cestě ke kvalitě, bulletin projektu Cesta ke kvalitě 2/2009, str. 2–3, NÚOV 2010
 
Podstatné pro tuto otázku je, že se týká aktérů té dané školy, přirozeně s ohledem na společnost, ve které se nachází a pro niž plní veřejnou službu. Konkrétnější podoba této otázky tedy je: Co je dobrá škola pro nás? Záludnost je zde ve slůvku „nás“. V tomto smyslu je zodpovědnou osobou ředitel školy, který určuje ono „nás“. Koho všeho ředitel přizve k rozpravě na téma Naše dobrá škola? (Využít k tomu může např. nástroj Dobrá škola nabídnutý v prvním čísle bulletinu, nebo poměrně rozšířenou SWOT analýzu.)

Příliš obecná a složitá otázka, byť se jí nepodaří beze zbytku vyřešit, však může sehrát užitečnou úlohu v tom, že pomůže vyspecifikovat kvalitu vaší školy alespoň orientačně, pomůže vyjádřit její vizi, koncepční zaměření rozvoje školy, či se objeví ve školním vzdělávacím programu. Především však nastartuje společné sdílení toho, oč je potřeba prioritně ve škole pečovat. V tomto smyslu je výběr toho, kdo patří k „nám“ a od koho chceme slyšet, jakou by si přál mít „naši“ školu, velmi důležitý. Je tím vytvořena podmínka pro to, aby péče o kvalitu školy byla v každodenním běhu společná všem, kterých se týká. Zde už záleží na podmínkách a možnostech každé školy, lze zapojit samozřejmě učitele, nepedagogické pracovníky školy, žáky, rodiče, zástupce zaměstnavatelů, zřizovatele, …

…Jestliže již rámcově víme, jakou chceme mít školu, pak na to jistě naváže plán rozvoje školy, tedy konkretizace, co se bude ve škole dělat, aby se ke stanovené představě dobré školy směřovalo. Teprve jestliže se nacházíme na tomto místě – víme, jakou chceme mít školu, a co pro ni budeme (nejlépe společně, byť s jasnou a termínovanou zodpovědností) dělat – má smysl se začít bavit o autoevaluaci a plánování dalších autoevaluačních činností. Autoevaluace nám pak může přinášet odpovědi na otázky typu: Jak se nám to daří? Co se daří? Co se nedaří? Může poukázat na možnosti řešení. Nutí hledat řešení tam, kde jsou zjištění nevyhovující. Aby mohla autoevaluace takto sloužit, je potřeba se jí také samostatně věnovat, chápat ji jako proces svého druhu, byť úzce svázaný s jinými procesy ve škole, s kterými by se měla vhodně provazovat (např. načasování průběžného vyhodnocování výsledků na pravidelná pedagogická setkání, načasování anket či dotazníků k vhodným příležitostem, aby se maximalizovala návratnost a dotazovaní byli více motivováni poskytnout požadované údaje).

Celý článek najdete ZDE.

Milan Pol: Otázka z prvních – proč? Tentokrát o účelu autoevaluace

Plánuje-li člověk autoevaluaci ve vlastní škole buď jako její vedoucí pracovník, nebo jako ten, kdo byl společně s druhými takovým úkolem pověřen, přichází do situace, kdy není od věci důkladněji popřemýšlet o některých otázkách. Ty se sice mohou zdát banální a vzhledem k rychlosti uplývání dne či návalu úkolů snad až zbytečně zatěžující, přesto mají svůj význam.


Zdroj: Na cestě ke kvalitě, bulletin projektu Cesta ke kvalitě 2/2009, str. 6, NÚOV 2010


První z nich může být účel autoevaluace. Zdánlivě samozřejmá otázka, která nabízí prvoplánové odpovědi typu – „zjistit“, „zlepšit“, „napravit“, možná také „doladit“, „udržet na dosavadní úrovni“, někdy i „zachránit před zkázou“ či „učinit přítrž“. Potud je vše jasné, půjde „jen“ o to věc vykomunikovat, získat pro ni ostatní a spustit. Zní to logicky! Přesto bych rád zdůraznil, že je důležité a není samozřejmé explicitně stanovit účel autoevaluace školy. Teprve pak má smysl plánovat další postup.

Ze své praxe již vím, že s účely je to v tomto případě všelijaké. Účel může být nejen deklarovaný, ale i implicitní, skrytý. Byl jsem jako obyvatel městské části svědkem snahy zřizovatele prosazovat autoevaluaci s deklarovaným účelem „zjistit“ a následně „skutečně zajistit“ kvalitu vzdělávání a výchovy žáků konkrétní školy, přitom se ale po straně mluvilo o účelu, který byl skrytý, mnozí jej ale považovali za hlavní: zlikvidovat celkem dobře fungující školu, rozpustit děti do zbývajících škol v dané části a – teď ten hlavní účel! – budovu i s pozemkem na dobrém místě výhodně zužitkovat jinak.

Celý článek najdete ZDE.

Eckhard Klieme a kol.: Kompetence a jejich význam ve vzdělávání

Ukázka z časopisu Pedagogická orientace – překlad kapitoly z německé expertízy „Možnosti a předpoklady diagnostiky kompetencí založené na technologiích“ – jako příspěvek redakce do diskuse, která se v ČR vede v souvislosti s probíhající kurikulární reformou.


Zdroj: Pedagogická orientace 1/2010, str. 104–119, překlad Tomáš Janík

Kapitola má tyto části:
1. Východiska a vymezení pojmu kompetence
2. Měření kompetencí za účelem řízení vzdělávacích systémů
3. Kompetenční modely
4. Příklady kompetenčních konstruktů

Text ukázky si můžete stáhnout ZDE.

Článek k obsahu letošního ročníku „Co je letos nového v Pedagogické orientaci“ si můžete přečíst ZDE.

Informace o časopisu najdete ZDE.

Šedesát šest dětí z kamenické školy se bude od září učit s vlastními notebooky

První školní rok projektu VZDĚLÁNÍ21 zakončilo 63 procent dětí z pilotní třídy s vyznamenáním. Základní škola T. G. Masaryka z České Kamenice zapojí od nového školního roku do projektu další dvě digitální třídy.

První rok pilotního projektu VZDĚLÁNÍ21 proběhl na Masarykově základní škole v České Kamenici velmi úspěšně: „Ze dvaceti čtyř žáků digitální 6. třídy si patnáct odneslo domů vysvědčení s vyznamenáním,“ říká Daniel Preisler, ředitel školy. Tato třída bude až do ukončení základní školní docházky pokračovat ve výuce se zapojením osobních žákovských i učitelských netbooků, interaktivních učebnic a tabulí.

Nová forma výuky se rozšíří také na budoucí 6. ročníky, celkem tedy škola bude mít tři plně digitální třídy celkem pro 66 žáků. Učitelé si výsledky žáků digitálních tříd pochvalují: „Jsem velmi spokojen se studijními výsledky dětí, ukazuje se, že naše rozhodnutí zapojit se do projektu VZDĚLÁNÍ21 bylo správné,“ říká ředitel Daniel Preisler a dodává: „Také zájem rodičů je obrovský, digitální výuka se stala velmi oblíbenou, není ale možné pokrýt najednou náklady na všechny žáky školy. Museli jsme proto před začátkem letošního školního roku oslovit rodiče, kteří mají zájem, aby se jejich dítě vzdělávalo digitálně, zda jsou ochotni se finančně spolupodílet. Podporu jsme našli u všech rodičů.“


Odborníci z Karlovy univerzity označují výuku za „výrazně motivující“

Odborný garant projektu, kterým je Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy Praha, zpracovává souhrnnou zprávu, která má zhodnotit první rok pilotní fáze projektu. Zpráva bude publikována v srpnu letošního roku. „K dispozici budou také první výsledky dovednostních i znalostních testů žáků zapojených v projektu a současně porovnání se žáky stejného ročníku, kde probíhá výuka klasickou formou,“ říká Nataša Mazáčová z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy Praha.

Digitální výuka žáky v řadě aspektů motivuje, což vyplývá z dosavadních poznatků odborného garanta projektu. „Tato forma výuky je pro žáky motivující zejména kvůli důrazu na možnost variability interakcí a rozšířeným možnostem využití multimediálních nástrojů ve vyučovacích hodinách. Do velké míry však záleží na učiteli, zda tohoto potenciálu využije“, vysvětluje Nataša Mazáčová.


Rodiče: Digitální výuka je pro naše děti zajímavější

Skutečnost, že hodiny jsou pro žáky zajímavější a získávají při nich více informací zejména díky interaktivním učebnicím a větší dostupnosti informací, potvrzuje i průzkum provedený mezi rodiči a žáky pilotních tříd na konci května. „Devadesát osm procent rodičů uvedlo, že nová forma výuky je pro jejich děti zajímavější a více je motivuje k přípravě do školy,“ říká Markéta Mead, tisková mluvčí projektu VZDĚLÁNÍ21.

Stejný názor jako rodiče mají také děti. „Devadesát pět procent dětí potvrdilo, že práce s interaktivními učebnicemi, tabulemi a notebooky je velice baví, a myslí si, že více baví i jejich učitele. Dále z průzkumu vyplynulo, že si děti myslí, že jejich učitelé práci s informačními technologiemi dobře zvládají, což je samozřejmě cenné zjištění,“ doplňuje Markéta Mead.


Kamenická škola je průkopníkem, další školy letos přibudou

Škola v České Kamenici se stala loni jednou ze tří pilotních škol projektu VZDĚLÁNÍ21, který sleduje možnosti zapojení informačních technologií do výuky na základních školách. Projekt oslovil téměř dvě stě zájemců z řad základních škol, kteří by rádi tento koncept do vlastní výuky v budoucnu zapojili. Více než dvacet škol potvrdilo vážný zájem se připojit. Pět z nich v současné době jedná o možnostech realizace projektu.

„Klíčovou podstatou projektu je smysluplně propojit moderní technologie s kvalitním vzdělávacím obsahem,“ vysvětluje koordinátor projektu Jiří Havlík z Nakladatelství Fraus. „Naším cílem je vytvořit platformu, která by byla použitelná pro jakoukoli základní, případně i střední školu v České republice. Připravili jsme ve spolupráci s partnery projektu unikátní koncepci, kterou budeme po dobu minimálně čtyř let společně podporovat a vyhodnocovat,“ dodává Jiří Havlík.

Další rozvoj projektu závisí na finančních prostředcích, které je třeba na vybavení škol shromáždit. Zatím se daří výuku financovat z rozpočtů škol, dotací od zřizovatelů nebo za pomoci různých grantů, ale v některých případech jsou finančně zainteresováni i rodiče: „Spoluúčast rodičů může školám výrazně pomoci při otevírání nových tříd. V základní škole T. G. Masaryka přispěli rodiče na pořízení netbooků pro děti částkou 6 tisíc korun za kus, což je zhruba padesát procent hodnoty netbooku“, uzavírá Markéta Mead.


O projektu VZDĚLÁNÍ21

Projekt VZDĚLÁNÍ21 s podtitulem „úspěšný žák digitálního věku“ byl iniciován Nakladatelstvím Fraus na přelomu let 2008 a 2009. Hlavním cílem projektu je ověření možnosti zapojení a využití moderních informačních technologií ve vzdělávání na základních a středních školách, a to na základě profesionálně připraveného výukového a testovacího obsahu. Pilotní fáze projektu je realizována od září roku 2009 na třech školách: Základní škola T.G.Masaryka v České Kamenici, Základní škola Ludvíka Kuby v Českých Budějovicích a Základní škola v Praze 4 – Kunraticích. Každá ze škol zapojila do projektu dvě paralelní třídy 6. ročníku, přičemž jedna třída využívá běžnou formu výuky a testování pomocí tištěných učebnic a standardních výukových materiálů. Druhá třída kombinuje výuku pomocí tištěných učebnic a vzdělávacího obsahu a testování v elektronické formě pomocí digitálních prostředků – interaktivních učebnic, interaktivních tabulí a žákovských i učitelských netbooků.

VZDĚLÁNÍ21 prosazuje systematické vzdělávání založené na jasné koncepci a respektující požadavky jednotlivých učitelů, žáků i rodičů. Iniciativa firem zapojených do projektu směřuje k vytvoření metodických postupů a didaktických návodů na plnohodnotné zapojení elektronického obsahu a informačních technologií do výuky a vzdělávání na českých školách. Projekt bude po celou dobu jeho čtyřleté realizace sledovat odborný garant, Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze.

Partnery VZDĚLÁNÍ21 jsou firmy AV MEDIA, Boxed, Hewlett-Packard, 2H-Heran, Intel, Microsoft a Nakladatelství Fraus, které je současně hlavním koordinátorem projektu.

Jana Hrubá: Můžeme nějak čelit vzniku deprivantů?

Článek z cyklu Nezestárlo. V roce 1996 jsme se ptali jednoho z autorů knihy Vzpoura deprivantů MUDr. Františka Koukolíka, DrSc. Máte pocit, že se problém za těch 14 let nějak posunul k lepšímu?


Zdroj: Učitelské listy ročník 4, 1996/1997, č. 1, str. 6–7

Stačí jen poslouchat a dívat se kolem sebe… Epidemická vlna násilí, kriminality a korupce. Nájemní vrazi. Sekty páchající vraždy a hromadné sebevraždy. Klesající úroveň vzdělání dětí a dospívajících v průmyslově nejrozvinutějším státě světa. Tělesné a duševní týrání dětí včetně jejich pohlavního zneužívání. Šíření závislosti na drogách. Šíření absurdity šarlatány a podvodníky... Jako by se vynořil ledovec." (Koukolík – Drtilová: Vzpoura deprivantů)


Proč to ti lidé dělají?

Jak často si tuto otázku klademe jako učitelé! Rostoucí výskyt šikany mezi spolužáky, ubližování mladším dětem, týrání zvířat, vandalismus, sprejeři, stále početnější násilné činy dětí a mladistvých, skupiny hlásící se k fašismu a satanismu – až nám to v posledních letech vyráží dech. Co je příčinou? Proč to ty děti a ti mladí lidé dělají? Všechno se v nás vzpírá uvěřit, že jsou toho schopni. Jaksi tomu nerozumíme a nedovedeme čelit, když se s těmito jevy setkáme bezprostředně. Napadlo vás někdy, že se možná i my podílíme na jejich vzniku?

Velmi komplexně se těmito otázkami zabývají František Koukolík a Jana Drtilová ve své knize Vzpoura deprivantů. O špatných lidech, skupinové hlouposti a uchvácení moci.
 

Proč jste se začal otázkou deprivantství zabývat?

Já jsem patolog. Polovičku naší práce tvoří pitvy. Už před třiceti lety mě zajímalo, co k nám přivádí lidi na pitevní stůl předčasně. Začal jsem se pídit po širších souvislostech. K tomu mě tehdy dovedla soudní lékařská praxe. Když máte na pitevním stole dva bratry (19 a 21 let), kteří se rozbijí v autě, ptáte se, proč tam jsou, když jiní, stejně staří mládenci tam nejsou. Začal jsem se ptát pozůstalých, vyptával jsem se na rodinu, na vztahy. Zjistil jsem, že někteří lidé zemřou předčasně, nebo se velmi těžce poškodí na základě svých sociálních vztahů.

Dnes je z toho, co většina z nás dělala spontánně, nový směr mediciny. Ke kompletnímu vyšetření člověka patří jeho sociální vztahy.

Mou specializací v neuropatologii je celá skupina onemocnění mozku, které se říká demence, kde lidé přicházejí o rozum, o duši. Chcete-li vědět, jak o ně přišli, musíte vědět, jakým způsobem je získali. Opět se dostanete k sociálním vztahům a k dětství. Začal jsem se čím dál intenzivněji zabývat vztahem mezi mozkem a chováním. Ptal jsem se, kde ve vývoji se člověk určité věci naučí a jak.
 
Při přednáškách neurologům a psychiatrům jsem se potkal s paní doktorkou Drtilovou, která jako dětský psychiatr dělá druhou stranu kontinua. Zaujalo ji, co jsem přednášel o mozku, a dali jsme se do řeči. Výsledkem pěti let společného mluvení je tahle knížka. Není to žádná věda – spíše vědecká žurnalistika nebo esej. Protože mi spousta věcí nebyla jasná, mnoho jsem se od paní doktorky dověděl. Je tvůrcem nápadu, kdo je to deprivant (samozřejmě, že vyšla z prací starších). Složili jsme biologický model a sociální zkušenost.



Kdo jsou tedy podle vás deprivanti? Co vede ke vzniku deprivantství?

Deprivanti jsou lidé nepovedení nebo zmrzačení v hodnotové a citové sféře. Všichni víme, co to je, když se člověk nevyvine intelektově, když je mentálně retardovaný. Méně se ví, že něco naprosto stejného se může stát s emotivitou. Člověk se z nejrůznějších důvodů nerozvine citově.

Může to mít příčiny v genetice. Děti sociopatů, které vyrůstají v sociopatické rodině, se mohou, ale nemusí stát deprivanty.

Krajně závažné je porušení vazby matka – dítě, která se staví mezi 7.–18. měsícem, tedy v době, kdy vzniká sebeuvědomění dítěte. Tato vazba zůstává stejná i v době, kdy jde dítě do školy, a pravděpodobně i ve 20 letech. Je-li vazba nejistá, je nejistý i vztah dítěte ke světu. Nejistá vazba se dokonce přenáší z generace na generaci (u nás se tímto jevem zabývali prof. Langmayer a prof. Matějček). Naštěstí existuje zvláštní skupina odolných dětí, které vydrží skoro všechno. Typické pro tyto děti je, že si najdou náhradní vazbu – učitelku ve škole, strýčka, dědečka, staršího kamaráda – a pomůže jim to.

Dalším z kořenů deprivantství je interakce dítěte, dospívajícího a dospělého s měnící se společností. Jde o nesmírně složitý jev. Dochází k posunu v hodnotách, k vývoji masové a konzumní společnosti, v poslední generaci k promoření společnosti drogami.

Jedním z klíčových jevů v našem pološíleném století je obrovská tolerance k násilí. Jsou to transgenerační jevy, které podle mého názoru začínají někde před první světovou válkou. První světová válka lidi naučila, že je možné strojově zabíjet miliony jiných lidí a že je možné to psychicky přežít. V těchto jatkách vyhynula morální i fyzická elita Evropy, protože ta se zpočátku do války hlásila dobrovolně. (Anglie zavedla povinnou vojenskou službu až roku 1916.) Tito lidé nepřenesli svoje geny a svou mentalitu – svůj způsob, jak být slušný, jak být obětavý, jak pracovat pro skupinu ve jménu vznešených cílů.

V likvidaci morální, mentální, intelektuální, etické, emotivní elity pak pokračovali nacisté v plynových komorách koncentračních táborů. Padesát let celý svět prožil v nově narůstajícím nebezpečí jaderné války. To si nepřipouštíme, ale to drtí.


Co pro deprivanty znamená skupina?

Je to sociální pole se spoustou zdrojů. Máme dojem, že deprivanti častěji vytvářejí skupiny, koalice, mafie, gangy, sekty. Ofenzivní deprivanti pak skupinou manipulují, zvláště jdou-li po majetku a moci. Čím jsou inteligentnější a mocnější, tím jsou nebezpečnější.

Některé sekty jsou nejúspěšnější mezi vysokoškoláky. To jsou lidé vysoce inteligentní, ale také "rozhození" citově, nejistí. Sekta jim dodá jasnou a jednoduchou perspektivu, jakousi niternou páteř. Nemajíce autonomii, nemajíce pocit zralého sebevědomí, dostávají ho zvenčí. Sekta nahrazuje autonomii, nahrazuje hodnou maminku – a za to se zaplatí.


Proč mají deprivantské skupiny zájem o školství a výchovu?

Deprivantské skupiny politicky orientované vždycky začínají u dětí. Každá společnost se nějakým způsobem snaží ovlivnit své školství. Školství v totalitních režimech bylo založeno na vkládání určitého typu informací do mozku a zatajování jiného typu informací – to znamená zabraňovalo ve svobodném myšlení.

V budoucí době bude vědomostí stále více a během pěti let bude polovička zastaralých. Proto by se měla omezovat výuka faktů, ale učit chápat souvislosti, pracovat s fakty. To znamená diferencované školství, protože všechny děti toho nejsou schopny na stejné úrovni. Tedy velký počet vysoce kvalifikovaných učitelů pracujících s malými skupinkami dětí, kteří budou mít děti rádi. To znamená rozsáhlé strategické investice. Já jsem doktor, ale kdybych měl volit mezi zdravotnictvím a školstvím, volil bych ve prospěch školství. Samozřejmě jde o dlouhodobé investice a projeví se za jednu, možná za dvě generace. Ale společnosti, které to neučiní, dopadnou strašně.

Představoval bych si malé přirozené skupinky dětí v rozmezí několika let. Kantor by jim řekl fakta, nabídl encyklopedie nebo např. vstup do Internetu a upozornil by je na důležité souvislosti. A učil by je myslet. Děti jsou v současné škole zavřené, nesmí se hýbat, jsou tam strašných hodin a učí se věci, které okamžitě zapomenou, nebaví je to a stejně je to za pět let jinak.


Co by měl učitel vědět o poruchách chování dětí, které jsou signálem deprivantství?
 
Co nejvíc. Součástí vzdělání a doškolování učitelů by měla být základní diagnostika – jak se porucha chování pozná. Pozná-li se včas, jde s tím ve vysokém počtu případů ještě něco dělat. Kantor by měl znát rodinné zázemí dětí, měl by vědět o vztazích. To by předpokládalo dlouhodobé vedení dětí, třeba už od mateřské školky.

Některé poruchy chování se poměrně bezpečně poznají mezi třetím a pátým rokem. Tady by měla být rozsáhlá spolupráce mezi učiteli, psychology, psychiatry a kriminology. Učitelky v mateřských školách by měly rozpoznávat útočné děti s nízkou hladinou úzkosti. U nich je vysoká pravděpodobnost, že to budou o deset let později delikventi. Matka to obvykle nepozná. Kantor to pozná, ale neumí definovat a neodvede dítě k odborníkovi. Bezpečně by měl poznat dyslexii, dysgrafii, málo známá je dyskalkulie, kdy dítě vypadá jako hloupé jen proto, že nemá výpočetní systém, který mu umí dát čísla do řady.


Dá se rostoucímu deprivantství čelit?

Dá. Každý, kdo chce řídit auto, musí mít řidičský průkaz. Pro rodičovství nic takového neexistuje. Naším snem by byl nekonečný desetiminutový televizní seriál ve vhodnou hodinu, který by rodičům ukazoval podle výsledků nejnovějších výzkumů, jak se s dětmi zachází, a hlavně, co se s nimi nedělá. Navrhovali jsme to, ale bohužel není zájem. Tyto informace by bylo možno vložit i do Internetu a nechat je vyvíjet se.

Australský psychiatr Condon udělal jednoduchý pětiminutový dotazník, podle kterého se se sedmdesátiprocentní pravděpodobností pozná ještě dřív, než se dítě narodilo, jaké bude mít vazby, jaký vztah bude mít k němu matka. Čili dá se tomu čelit.

Z tak zvané svobody se někdy dělá pseudosvoboda. Nejsme přece zběsilí jedinci, jsme členy skupiny. Jestliže dřív obec byla povinna se postarat o své chudé a hladové, nevidím žádný důvod, proč by se ve jménu pseudosvobody nebo extrémistického individualismu mělo od toho odstupovat.

Další cestou je trvalé vzdělávání učitelů – výběrové, promyšlené, po malých skupinách. Ukazovat jim hlavně, co se s dětmi nedělá. Měli bychom pochopit, že dětství je dnes extrémně dlouhé. Než vychováme vysokoškoláka a než z něho něco je, trvá to třicet let. On však pak za dvacet let skupině vrátí, co do něho vložila. V současné době jako by se všichni zbláznili a jsou přesvědčeni, že život končí s volebním obdobím. Společnosti dělají nerady dlouhodobé investice s pomalým návratem.


Proč dnes deprivantství znamená globální ohrožení?

Mezi největších rizika patří stále trvající růst populace, drancování zdrojů, vody a půdy, klimatické změny. Máme celou řadu modelů z dějin, že tlak rizik na rostoucí populaci vyvolává rozpad systémů. Rizika jsou živnou půdou pro deprivanty, protože umožňují manipulovat lidmi. Proto můžeme dnes sledovat růst vlivu fundamentalistů.

Snižovat hladinu úzkosti může v malé skupině nějaká pozitivní činnost. Klíčové jsou děti. To, co jsme si povídali, je důvodem k realismu, ne k pesimismu. I velmi těžké poruchy v pubertě se v 50 % bez jakéhokoli zásahu zklidní a z těchto dětí vyrostou normální občané. Riziko 1:1 je vysoké a musíme se jím zabývat. 50 % zlepšení je však důvodem k optimismu. Budu-li a priori skeptikem, nepokusím se.

Všichni máme občas pocit, že ucpáváme ramenem praskající přehradu. Buď se musíme pokusit a věřit, že nás bude po světě čím dál víc a že alespoň něco ucpeme, nebo musíme jako jedinci sedět a čekat, až nás to zavalí.

Hana Kasíková: Luxus školního pedagoga

Článek z cyklu Nezestárlo, který vyšel v Učitelských listech v roce 1995. V Polsku to tehdy byla realita, pokus, jak čelit rostoucím nárokům na školy v pedagogicko-psychologické oblasti. Jak by se nám nyní školní pedagog hodil pro práci s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami, pro děti sociálně znevýhodněné nebo nadané, že?


Zdroj: Učitelské listy ročník 3, 1995/1996, str. 15

 
Snad je nasnadě, že řeč nebude o blahobytu našich pedagogů, neboť blahobyt se u pedagogů vyskytuje skutečně jen pomálu: stejně tak pomálu (ba ještě řidčeji) se však v Čechách můžeme setkat s tzv. pedagogem školním. Některé školy u nás si již dovolily luxus školního psychologa (a opět je to spíše vyjímečná záležitost – např. 3. ZŠ Brandýs nad Labem, ZŠ Londýnská Praha aj. školy), některé uvažují o možnosti na místo psychologa vyšetřit patřičnou finanční rezervu, některé to nepovažují za nutné. Doufám, že nebudu nařčena z profesní rivality, když představím další možnost, jak se "popasovat" s rostoucími nároky na školy v pedagogicko-psychologické oblasti. Touto možností je místo školního pedagoga. A protože se nejlépe argumentuje reálným fungováním možnosti, obraťme se pro tyto argumenty tentokrát do země sousedů – do Polska.

Mít na škole svého vlastního školního pedagoga je považováno za běžnou podmínku práce školy – větší školy mají dokonce školní pedagogy dva (jednoho pro první stupeň, druhého pro druhý stupeň).

Práce školních pedagogů se promítá zejména do pěti základních oblastí:

1. obecně výchovně vzdělávací: pomoc pro profesní orientaci a dalším vzdělávání dětí, koordinace prací týkajících se zkoumání školní zralosti, poradenství pro rodiče při výchovných obtížích dětí, podíl na rozpracování výchovně vzdělávacího profilu školy aj.

2. výchovná profylaxe: na základě poznání podmínek života dětí s výchovnými problémy rozpracování programu péče o tyto děti včetně trávení volného času, pomoc vychovatelům i učitelům v práci s těmito dětmi aj.

3. korekčně – vyrovnávací: organizování pomoci žákům, kteří zaostávají ve výuce, organizování pomoci dětem s poruchami učení, vývojovými poruchami, organizování různých forma terapie pro děti s nedostatky v sociabilitě aj.

4. individuální pedagogicko-psychologická: pomoc při zvládání psychických tenzí vztahujících se k neúspěchu ve škole, rodinným konfliktům, problémům mezi vrstevníky aj.

5. materiální: organizování pomoci dětem z problémových rodin – rodin alkoholiků, po rozvodu, materiálně potřebných aj., dětem dlouhodobě nemocným, fyzicky postiženým atp.

 
Školní pedagožka, s kterou jsme v Lodži na jedné ze sídlištních škol mluvili, šla po našem rozhovoru do jednoho z vyšších ročníků školy. Vyučuje v hodinách, které jsou věnovány zejména profesní orientaci (zařazeny pravidelně v učebním plánu) nebo některým pedagogicko-psychologickým otázkám v rámci předmětů dalších. Během našeho rozhovoru dojednávala telefonicky možnost "sponzoringu" ze zahraničí pro děti, které jsou talentované, ale jejich rodiče nemají na materiální zabezpečení pro rozvoj talentu. Odpoledne nás pozvala do polské obdoby naší družiny, kde se v týmové spolupráci s dalšími školními pedagogy a psychologem věnuje úzkostným dětem.

Vytanula mi na mysli činnost našich výchovných poradců na školách, jejich polští kolegové však vzhledem k tomu, že jsou přijímáni na školu jako pedagogové a ne vyučující nějakého předmětu, mají čas na to být v kontaktu snad se všemi institucemi a lidmi, kteří mohou prospět výchově dítěte, mají čas na sebevzdělání v pedagogicko-sociologicko-pedagogické oblasti. "Připadá mi, že se problémy v poslední době množí, ale v podstatě mám stále také čas na to sednout si v klidu s dítětem nad čajem a pohovořit s ním, potom zajít za jeho třídním a společně hledat možnosti nápravy, učitelům doporučovat i odbornou literaturu, vzdělávací kurs a další věci," uzavírala školní pedagožka.

Je to námět pro některé naše školy? Věřím, že ano, protože kvalifikovaní pracovníci pro tuto oblast jsou. Katedra pedagogiky FF UK v Praze připravuje ve svém odborném studiu pedagogy, kteří si v druhé půli studia mohou volit zaměření školní pedagogika. A pokud si k tomuto zaměření přiberou případně i některé zaměření další – výchovné poradenství, pedagogiku osobnostně sociálního rozvoje nebo sociální pedagogiku, udělali důležitý krok k tomu, aby se ve školní praxi pohybovali lidé, rozumějící možnostem, které se škole ve výchovné oblasti naskýtají (včetně pomoci při tvorbě vzdělávacích programů, evaluaci školy aj.)

Zbývá jen otázka: Kdo by měl udělat kroky další?

Nutnost vzdělávat dospělé dorazila i mezi libverdské zahrady a parky

Ani velmi tradiční školy s více než stopadesátiletou historií a vybudovaným širokým zázemím nemíjí nutnost více se orientovat na celoživotní učení dospělých. Typickým příkladem je SŠ zahradnická a zemědělská Antonína Emanuela Komerse Děčín – Libverda, přestože letos slaví 160. výročí založení.

Pověst vyhlášené školy ve svém oboru provází SŠ zahradnickou a zemědělskou A. E. Komerse Děčín – Libverda. Založena byla v roce 1850. Je nejstarší zemědělskou školou na území bývalého Rakouska–Uherska, čímž je jednou z nejtradičnějších u nás. Také ona však musí reagovat na demografický pokles počtu žáků a při rostoucí nezaměstnanosti a krizi některých oborů také na nutnost konkrétně se orientovat na potřeby trhu práce.
 
Právě tento princip je základem tříletého projektu UNIV 2 KRAJE, do něhož se loni v celé ČR zapojilo 325 škol (z toho v Ústeckém kraji 28, včetně školy Libverda). Z evropských a státních prostředků bude do projektu vloženo 300 milionů Kč s cílem proměnit zapojené školy v centra celoživotního učení.

Každá škola během tří let vytvoří pro dospělé zájemce o doplnění kvalifikace tři vzdělávací programy s maximální uplatnitelností v regionu. Školy tak budou moci i v budoucnu využít své personální kapacity a zázemí. Projekt MŠMT ČR řeší Národní ústav odborného vzdělávání Praha, projektové práce v Ústeckém kraji koordinuje metodik UNIV 2 KRAJE ing. Lukáš Vaníček.


Uprostřed parků

Školy zapojené v UNIV 2 KRAJE reprezentují nejrůznější prostředí a obory. Např. ve Středočeském kraji či na Vysočině jsou do UNIV 2 KRAJE zapojeny i školy působící ve věznicích.

Doslova opačným pólem je co do prostředí právě škola E. A. Komerse: Jejími nedílnými součástmi jsou i školní statek s pozemky, areál obklopený několika parky s botanickou zahradou, domov mládeže, sportovní areál, posilovna i učebna výpočetní techniky. V areálu nechybí jezdecký klub, s nímž škola úzce spolupracuje. Provozuje i prodejnu květin Azalka nabízející z větší části produkty školního statku a botanické zahrady.
 
Od září 2009 vyučuje škola v Děčíně – Libverdě podle školních vzdělávacích programů. Její čtyřletý maturitní obor Agropodnikání se zaměřuje na chov koní, včel, psů a dalších zvířat i na pěstování rostlin a na obsluhu strojů. Čtyřletý maturitní obor Prodavač–květiny vyučuje floristickou zručnost, ekonomiku i komunikaci se zákazníkem. Čtyřletý maturitní obor Zahradnictví zahrnuje činnosti a znalosti doslova od návrhu po realizaci a údržbu zahrad, včetně managementu a ekonomiky. Jeho součástí je i pěstování netradičních druhů, jako jsou kaktusy, sukulenty, orchideje nebo „masožravky“, ale i aranžování květin.

A právě obor Zahradnictví nyní děčínská škola nabídne i dospělým zájemcům o další vzdělávání v první ze tří vln tvorby vzdělávacích programů UNIV 2 KRAJE.


Důležitá je podpora od úřadů práce

Sestavený tým pedagogů školy se od počátku roku 2010 začal na projektových seminářích zdokonalovat v lektorování dospělých a ve stavbě vzdělávacích programů. Do konce června nyní byla zpracována 1. verze programu Zahradnictví. V červenci a srpnu bude program revidován a korigován, do konce roku jej zhodnotí sociální partneři školy (firmy, úřad práce) a bude dopracována konečné verze.

„Tímto vzdělávacím programem pro dospělé reagujeme na poptávku trhu v kraji, která vzniká v oblasti údržby veřejné zeleně a okrasných dřevin,“ vysvětluje ředitel školy Libverda Ing. Libor Kunte, Ph. D. Konkrétní náplní programu je v prvním okruhu údržba keřů a ovocných dřevin, zakládání trávníků nebo obsluha motorové sekačky či křovinořezu. Ve druhém okruhu pak i floristika.

Podle ředitele jsou cílovou skupinou pro tento vzdělávací program dalšího vzdělávání především lidé zaměstnaní v údržbě zeleně měst a obcí. „Většinou nemají odpovídající vzdělání. Snahou úřadů práce je kvalifikaci u těchto pracovníků doplnit,“ říká ze zkušenosti Libor Kunte. Obdobný trend je v rámci UNIV 2 KRAJE vnímán v rámci všech třinácti zapojených krajů. Jeden podobně zaměřený kurz ostatně už v dubnu (ještě mimo projekt) dokončila i škola v Děčíně – Libverdě.

Jako velmi důležité L. Kunte zdůrazňuje, aby úřady práce jako poskytovatele tohoto typu vzdělávání oslovovaly právě odborné školy: „Ony to umí nejlépe, mají na to vybavení i prostory, na rozdíl od agentur, které mají svoji agendu v kufříku a po vítězství v tendru se stejně obracejí na školy jako subdodavatele,“ je přesvědčen L. Kunte.
 
S daným typem vzdělávání je však podle ředitele školy Libverda spojeno ještě jedno mimořádně důležité specifikum. „Potencionální absolventi kurzu se totiž ve velké míře rekrutují z lidí náležejících k příjmově nejnižším sociálním skupinám – nejsou na tom dobře. Proto platba za kurz i v řádu stokorun je pro ně nemyslitelná. To je regulérní bolest,“ zdůrazňuje ředitel. Je proto podle něho, nezbytné, aby úřady práce alespoň část doplňování kvalifikace hradily.

Krajské úřady napříč ČR, ale i ministerstvo školství, zdůrazňují významnou roli, kterou mají napříště odborné střední a vyšší školy sehrávat ve vzdělávání dospělých. Realizovaná jarní setkání škol projektu UNIV 2 KRAJE se sociálními partnery v krajích doložila, že obdobnou důvěru vkládají do škol také úřady práce po celé ČR.


Žáků skutečně ubývá

I zahradnická a zemědělská škola Děčín – Libverda se už začíná reálně potýkat s důsledky demografického poklesu počtu žáků. „Naplněnost učebních oborů jde dolů, je to bohužel tak. UNIV 2 KRAJE nám pomůže přejít ve větší míře na vzdělávání dospělých,“ konstatuje ředitel Kunte.

Škola však přitom může využít své značné zkušenosti z této oblasti. Patří k těm školám, které mají pro přechod v centrum celoživotního učení skvělou výchozí pozici. Mj. provozuje v areálu vlastní moderně vybavené vzdělávací centrum Libverdský dvůr, nabízející prostory pro semináře a školení. Vybudováno bylo z projektu SROP, který podpořila EU.

Výhodou je i vysoké renomé školy v oboru a zkušenost s lektorováním dospělých i s čerpáním dotací. Na kontě má škola tvorbu akreditovaných kurzů pro profesionální floristy, evropské prostředky využila např. k vydání multimediální učebnice Floristika 1 a 2. „Texty učebnice jsou i v internetové verzi – je široce využívána zahradnickými školami v celostátním měřítku a její vznik byl umožněn díky čerpání finančních prostředků z EU,“ konstatuje Kunte.

Odbornou úroveň SŠ Libverda dokládají i soutěžní aktivity a úspěchy žáků. V květnu 2010 byla např. jejich práce vysoko ceněna v zahradnické soutěži Lipová ratolest v Jihlavě, kde s dalšími školami přetvářeli rozsáhlý veřejný prostor v centru města. Rovněž v květnu škola (spolu se Svazem květinářů a floristů a městem) uskutečnila další ročník tradičního mezinárodního Mistrovství floristů Děčínská kotva s účastí soutěžících ze Slovenska a Německa, s galavečerem a několikadenní atraktivní výstavou.

Studentka Markéta Naftová se dokonce umístila na dvou medailových pozicích ze čtyř soutěžních disciplín. I tato aktivita byla podpořena prostředky EU, konkrétně čerpáním prostředků z Malých projektů programu Ziel3/Cíl 3.

Letošní 160. výročí založení oslaví škola Libverda 12. a 13. listopadu velkou slavností a setkáním absolventů i kantorů (tzv. Všelibverdským sletem) ve společenském domě Střelnice. Napříště se má stát v reakci na vznikající demografickou situaci školou se stále větším zaměřením na dospělou klientelu.

Škola Libverda má v současné době jako vzdělávací subjekt akreditován na Ministerstvu zemědělství kurz pro výkon obecných zemědělských činností, díky jehož absolvování by i podnikatelé v zemědělství bez vzdělání mohli dosáhnout na evropské dotace. Podobný typ programu, ovšem s jiným výstupem, by podle Libora Kunteho mohl být příští rok i obsahem druhé vlny projektu UNIV 2 KRAJE.


Bližší informace o projektu UNIV 2 KRAJE poskytnou:
PhDr. Jana Bydžovská, hlavní manažerka projektu UNIV 2 KRAJE, NÚOV Praha, tel.: 274 022 312
Ing. Jarmila Halouzková, manažerka pro PR a propagační kampaň k projektu UNIV 2 KRAJE, NÚOV Praha, tel.: 274 022 307
Ing. Lukáš Vaníček, metodik projektu UNIV 2 KRAJE pro Ústecký kraj, tel.: 603 497 683
Ing. Libor Kunte, Ph. D., ředitel SŠ zahradnické a zemědělské E. A. Komerse, Děčín – Libverda, tel.: 603 859 653

Národní ústav odborného vzdělávání
Weilova 1271/6
102 00 Praha 10
Tel.: 274 022 111
www.nuov.cz/univ



Programy dalšího vzdělávání 1. vlny U2K – Ústecký kraj

Návrh obsahového zaměření:
Střední škola energetická a stavební Chomutov – Programovatelné technologie v občanské a bytové zástavbě
Střední odborná škola služeb a Střední odborné učiliště Kadaň – Využití ICT v práci pedagoga
Střední škola technická a automobilní Chomutov – Obsluha PC
Obchodní akademie, Střední odborná škola gastronomie a Střední odborné učiliště Chomutov – Kynuté pekařské výrobky
Střední odborná škola dopravní a strojírenská Děčín – Základy kovoobrábění
Střední škola řemesel a služeb Děčín – Fotograf
Střední škola zahradnická a zemědělská A. E. Komerse Děčín – Zahradnictví
Střední zdravotnická škola Děčín – Pracovník v sociálních službách – osobní asistent
Střední škola služeb a cestovního ruchu Varnsdorf – Turistický průvodce se zaměřením na euroregion NISA
Střední průmyslová škola technická Varnsdorf – Programování CNC obráběcích strojů
Střední lesnická škola a Střední odborná škola sociální Šluknov – Údržba veřejné zeleně
Střední odborná škola technická a Střední odborné učiliště Louny – Svářeč
Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Podbořany – Obsluha moderní zemědělské techniky
Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Roudnice nad Labem – Slévač
Integrovaná střední škola Litoměřice – Podnikání krok za krokem
Střední odborná škola technická a zahradnická Lovosice – Vazačské práce
Vyšší odborná škola, Obchodní akademie a Střední odborná škola EKONOM, o. p. s., Litoměřice – Práce s PC v administrativě
Soukromá podřipská střední odborná škola a Střední odborné učiliště, o. p. s., Roudnice nad Labem – Kadeřnické práce
Vyšší odborná škola ekonomická, sociální a zdravotnická, Obchodní akademie, SPgŠ a SZŠ Most – Finance pod kontrolou
Střední odborná škola Meziboří – Montér suchých staveb, Střední odborná škola Litvínov–Hamr – Tesař
Střední škola gastronomie a služeb Most – Specialista maloobchodu
Hotelová škola Teplice – Barman, sommelier, barista
Střední škola obchodu a služeb Teplice – Opravy a úpravy oděvů
Střední škola stavební Teplice – Základní klempířské práce
Střední škola obchodu a služeb Ústí nad Labem – Manažer prodeje
Střední škola elektrotechniky a spojů Ústí nad Labem – Logistické a poštovní služby
Integrovaná střední škola stavební, Ústí nad Labem – Truhlář

Co je letos nového v Pedagogické orientaci?

Pedagogická orientace je odborným recenzovaným časopisem, který se zaměřuje na obecnější, aktuální problémy pedagogické teorie a praxe, pedagogického výzkumu, školské politiky a přípravy budoucích učitelů. Cílem časopisu je podporovat rozvoj a kultivaci pedagogického myšlení.


Pedagogická orientace nabízí publikační příležitosti jak renomovaným odborníkům, tak začínajícím autorům. Je platformou pro členy České pedagogické společnosti, ale současně je otevřena příspěvkům zvenčí, a to domácích i zahraničních autorů.

Pedagogická orientace uveřejňuje následující typy příspěvků: studie (teoretické, přehledové, metodologické, empirické), diskusní příspěvky, zprávy, recenze. Časopis vychází čtyřikrát ročně.

Přinášíme anotace příspěvků publikovaných v 1. a 2. čísle ročníku 2010. Třetí číslo vyjde v září 2010.

Podrobnější informace o časopisu a celé texty příspěvků z ročníků 2007 a 2008 najdete ZDE.


Pedagogická orientace v roce 2010



Pedagogická orientace, č. 1, roč. 2010

 
Studie

Hábl. J.: Lekce z lidskosti: Antropologické inspirace z díla Jana Amose Komenského. Pedagogická orientace, 2010, roč. 20, č. 1, s. 5–15.

Studie pojednává o problematice pedagogické humanizace. Autor analyzuje a identifikuje příčiny moderní krize lidskosti i jejího pedagogického utváření, jež spočívá v antropologickém redukcionismu souvisejícím s post-osvíceneckou restrikcí transcendentního rozměru humanity. Jako alternativu k problematické moderní antropologii studie předkládá Komenského pojetí lidskosti, které skýtá inspirativní materiál pro humanizační úsilí současné pedagogiky.

Bendl, S., Voňková, H. : Využití pojmových map ve výuce pedagogiky. Pedagogická orientace, 2010, roč. 20, č. 1, s. 16–38.

Tento článek se týká metody pojmového mapování (concept mapping). V česky psané pedagogické literatuře nebyla této metodě dosud věnována velká pozornost. Autoři popisují podstatu, funkce, přednosti a limity této metody a diskutují její využití v různých oblastech. Na příkladu pojmových map zpracovaných studenty Univerzity Karlovy v Praze – Pedagogické fakulty v rámci pedagogického kurzu „Autorita ve výchově“ je ukázáno konkrétní využití pojmového mapování ve výuce pedagogiky. Na začátku kurzu byli studenti seznámeni s metodou pojmového mapování a vypracovali pojmovou mapu s klíčovým pojmem „autorita učitele“. Během kurzu získávali nové znalosti o autoritě ve výchově a společně s vyučujícím a ostatními studenty diskutovali nad svými počátečními pojmovými mapami. Na konci kurzu se studenti snažili své mapy vylepšit. Pojmová mapa pomohla studentům velmi přehledně zachytit komplexnost předložené problematiky. Studenti uvedli, že pojmové mapování využijí při svém dalším studiu a výuce s dětmi. Autoři uvádějí problematické aspekty tvorby mapy a dále příklady vhodně a nevhodně vybraných pojmů a (křížových) spojení mezi nimi.

Gavora, P., Braunová, J. : Adaptácia Dotazníka organizačnej klímy školy (OCDQ-RS). Pedagogická orientace, 2010, roč. 20, č. 1, s. 39–59.

Štúdia opisuje adaptáciu Dotazníka organizačnej klímy školy (OCDQ-RS) pre slovenské edukačné prostredie. Vysvetluje proces tejto adaptácie krok za krokom, pričom naznačuje aj problémy súvisiace s daným postupom. Výsledná slovenská verzia dotazníka má v porovnaní s originálnou verziou viac ako dve tretiny nových položiek, dve pôvodné položky boli zaradené do iných dimenzií a dve dimenzie majú iný počet položiek ako originálna verzia. Štúdia prináša výsledky štyroch škôl v jednotlivých dimenziách tohto dotazníka, pričom ukazuje, ako bol hlavný výsledok – index otvorenosti školy – ovplyvnený hodnotami týchto dimenzií dotazníka.

Janíková, M. : Odlišnosti ve vnímání interakčního stylu učitelů tělesné výchovy. Pedagogická orientace, 2010, roč. 20, č. 1, s. 60–79.

Studie se zabývá problematikou interakčního stylu učitelů tělesné výchovy na 2. stupni ZŠ. Teoretickým východiskem je Learyho teorie interpersonálního chování, na jejímž základě byl sestaven Dotazník interakčního stylu učitele (QTI). Tento dotazník byl distribuovaný učitelům tělesné výchovy (n = 19) a jejich žákům (n = 889) ve třech krajích ČR (Jihomoravský, Zlínský, Olomoucký). Výsledky studie se vztahují k odlišnostem ve vnímání učitelů sebou samými a ve vnímání učitelů jejich žáky, k genderovým odlišnostem ve vnímání interakčního stylu učitele, k odlišnostem v závislosti na délce praxe učitele a k odlišnostem daným povahou vyučovacího předmětu, v jehož rámci byla výzkumná studie realizována.

Havigerová, J. M., Haviger, J. : Pedagogové, informatici a implicitní deskriptory normality. Pedagogická orientace, 2010, roč. 20, č. 1, s. 80–103.

Studie popisuje dílčí výsledky výzkumného projektu Implicitní teorie normality u pomáhajících profesí (GA406/07/1397). Je zaměřen na specifickou skupinu pomáhajících profesí, totiž skupinu studentů a pracovníků pedagogických oborů, a porovnáván je s kontrolní skupinou studentů a pracovníků v oboru informačních technologií. Jsou uvedeny poznatky o implicitních konceptech normality získané na základě analýz metody repertoárových mřížek, volné výpovědi a fokusních skupin, a to jak z pohledu obsahu, tak z pohledu struktury. Identifikovány byly čtyři typy implicitního pojetí normality, které byly označeny jako typ neporušený, typ zakotvený, typ nevybočující a typ na budoucnost orientovaný. První dva jsou specifické pro muže a IT pracovníky, druhé dva pro ženy a pedagogické pracovníky. Specifikum v pojetí normality u skupiny studentů a pracovníků pedagogických oborů je důraz na vzdělání (normální člověk má alespoň maturitu a vzdělává se po celý život).


Diskuse

Kompetence a jejich význam ve vzdělávání – Eckhard Klieme, Katharina Maag-Merki, Johanes Hartig
Zprávy
Doc. PhDr. Vladimír Spousta osmdesátníkem – Josef Maňák
Nepálské školství – Milena Pouchová
Etika ve vědách o výchově – Marta Rybičková
Učil nás naslouchat srdcem – Alena Tichá


Recenze

Kolář, Z., Šikulová, R. Hodnocení žáků – Helena Zitková
Sociální determinanty vzdělávání – Dušan Klapko
Hanzelka, M., Souček, Z., Kantorová, J., Prokůpková, D. Meritum Řízení školy 2009 – Ilona Jirečková
Kratochvílová, J. Teorie a praxe projektové výuky – Vladimír Spousta


Pedagogická orientace č. 2, roč. 2010

Pedagogika a pedagogický výzkum – reflexe a bilance – Petr Knecht


Studie

Janík, T.: Stav a výhledy českého pedagogického výzkumu. Pedagogická orientace, 2010, roč. 20, č. 2, s. 5–22.

Cílem přehledové studie je hodnotit stav českého pedagogického výzkumu a naznačit možné perspektivy jeho vývoje. Studie je rozvržena do tří částí. V první části je čtenář uveden do širšího kontextu problému, jímž je reforma (financování) vědy a výzkumu v České republice. Poukazuje se na upozaďování pojmu „věda“ v současné diskusi, o sporech kolem základního a aplikovaného výzkumu, o marném (zdá se) úsilí obhájit institucionální financování výzkumu a o různých dočasně aktuálních metodikách hodnocení výzkumu a vývoje apod. V druhé části studie je rozbírán současný stav českého pedagogického výzkumu – ve zkratce jsou shrnuty závěry dřívějších analýz J. Průchy, J. Mareše, E. Walterové a analýz vypracovaných Centrem pedagogického výzkumu PdF MU. Ve třetí části studie jsou rozbírány výhledy českého pedagogického výzkumu. Přednostní pozornost je věnována jedné za všechny, a to tvorbě poznatkové základny věd o edukaci. Po rozboru povahy a předmětu vědění, které má výzkum produkovat, je prezentována diferenciace pojmů pedagogický výzkum a výzkum vzdělávání. V návaznosti na to jsou rozebírány relevantní disciplinární přístupy, předmětné oblasti a druhy výzkumných poznatků.

Švec, Š.: Súčasný pedagogický výskum na Slovensku. Pedagogická orientace, 2010, roč. 20, č. 2, s. 23–39.

V príspevku autor vyjadruje svoje stanovisko k vymedzeniu pojmu výskumu a vedy, podáva stručnú informáciu o inštitucionálnej základni pedagogického výskumu a vývoji v Slovenskej republike, hodnotí aktuálny stav pedagogické vedy a jej podporných vied, vrátane výchovy doktorantov a napokon upozorňuje na isté ohrozenia v pedagogickej vede a na prioritné potreby jej výskumu a vývoja, ako aj jej evalvácie.

Mareš, M., Smolík, J.: Školní výuka a politický extremismus. Pedagogická orientace, 2010, roč. 20, č. 2, s. 40–54.

Článek se zabývá rolí školní výuky v rámci politiky proti politickému extremismu a popisem různých forem pedagogických aktivit na tomto poli. Objasňuje roli pedagogických aktivit ve vládní Strategii boje proti extremismu a v postupech proti extremismu na různých úrovních. Analyzuje specifický vztah dětí a mládeže k extremismu. Jeho hlavním cílem je přehled možných přístupů k řešení problematiky extremismu ve školském systému.

Portešová, Š., Budíková, M.: Postoje českých pedagogů k typickým charakteristikám nadaných žáků s dyslexií, k jejich identifikaci a vzdělávání. Pedagogická orientace, 2010, roč. 20, č. 2, s. 55–76.

Prezentovaný příspěvek se zabývá otázkou postojů pedagogů základních škol k vybraným behaviorálním a kognitivním charakteristikám rozumově nadaných žáků s dyslexií a problematikou identifikace a vzdělávání těchto žáků. Výzkum je v současnosti realizován jako řecko-česká mezikulturní studie. V předloženém příspěvku však analyzujeme a interpretujeme pouze česká výzkumná data. Ve výzkumu byla využita Škála postojů k nadaným žákům s poruchami učení – s dyslexií (Attitudes Toward Giftedness/Learning Disability – Dyslexia Scale), řeckých autorů Gari, Panagiota, Nikolopoulou (2006). Tato metoda byla administrována 158 pedagogům z celé ČR. Na základě statistické analýzy dospělo dané empirické šetření k některým důležitým poznatkům. Ukázalo se, že čeští pedagogové dobře identifikují charakteristiky spojené s projevy „nadaného žáka“ a „žáka s poruchou učení“. Jsou schopni rovněž identifikovat i tzv. dualitu ve schopnosti učení, tedy souběh schopnosti a handicapu v procesu učení, jež se manifestuje v jedné kognitivní doméně. Tuto dualitu avšak identifikují zejména v rámci českého jazyka. Nejvíce problematická se jeví akceptace existence této typické charakteristiky dané populace žáků v jiných akademických předmětech, například v matematice. Právě zde však pedagogové u dané populace žáků často očekávají pouze nadprůměrný výkon, bez dílčího selhávání (odvozují jej od nadání). Zdá se, že vlivem popření existence duality ve schopnosti učení, jež intervenuje do všech akademických předmětů, může docházet k chybné identifikaci této minoritní populace nadaných. Tuto skutečnost je však třeba ověřit v dalších empirických výzkumech.

Bláhová, J. : Inovativní a tradiční použití ICT ve výuce německého jazyka. Pedagogická orientace, 2010, roč. 20, č. 2, s. 77–92.

Studie popisuje zjištění mezinárodních výzkumů, která korespondují s tvrzením v odborné literatuře, že informační a komunikační technologie (ICT) podporují inovativní pedagogické postupy v duchu konstruktivistické teorie učení, a srovnává je s výsledky výzkumu autorky této studie. Kvalitativní výzkum (metodami hloubkového rozhovoru a pozorování výuky) je prováděn mezi učiteli německého jazyka na českých gymnáziích. Výsledky výzkumu naznačují, že ICT nepůsobí jako katalyzátor změn, ale inovativní výuku mohou při jejich vhodném použití podpořit. Jako smysluplné se ukazuje takové použití ICT, které do výuky vnáší nějakou „přidanou hodnotu“. Touto „přidanou hodnotu“ mohou ICT zefektivnit jak výuku inovativní, tak tradiční.

Kubiatko, M., Vaculová, I., Pecušová, E. : Mylné představy žáků II. stupně základních škol: Možnost jejich zkoumání na příkladě tématu Ptáci. Pedagogická orientace, 2010, roč. 20, č. 2, s. 93–109.

Mylné představy žáků různého věku o zvířatech byly prezentovány v mnoha výzkumných studiích. Předkládaná studie je zaměřena na zjišťování mylných představ žáků 2. stupně základních škol. Věk žáků byl v rozmezí 10 až 16 let. Výzkumný nástroj se skládal z 30 uzavřených a také otevřených otázek, jedna byla grafická. Do analýz bylo zahrnuto 719 vyplněných dotazníků ze 7 slovenských základních škol. Položky testové části dotazníku byly rozděleny do 5 kategorií dle jejich charakteru, konkrétně: 1. Identifikace ptáků; 2. Rozmnožování ptáků; 3. Potrava ptáků; 4. Ptačí smysly; 5. Migrace ptáků. Studie je zaměřena na zjištění rozdílu ve výsledcích mezi žáky různého věku. Celkově bylo zjištěno značné množství mylných představ u všech věkových skupin a ve všech kategoriích.


Diskuse

Studia Paedagogica v českom časopiseckom prostředí: Komentár k monotematickému číslu 1/2009 Lidé ve škole a jejich vztahy – Bronislav Pupala


Zprávy

Aktuální otázky preprimárního a primárního vzdělávání – zpráva z mezinárodní vědecké konference – Radmila Burkovičová
Vzpomínka na doc. PhDr. Jiřího Vomáčku, CSc. – Josef Horák a Petr Urbánek


Recenze

Průcha, J. (ed.) Pedagogická encyklopedie – Dominik Dvořák
Ricken, N. (ed.) Úber die Verachtung der pedagogik: Analyse – Materialien – Perspektiven O opovržení pedagogikou: analýzy – materiály – perspektivy – Tomáš Janík a Josef Maňák
Liesmann, K. P. Teorie nevzdělanosti. Omyly společnosti vědění – Bohumír Blížkovský