Martin Říha: Jakou bych chtěl mít svou zemi – Českou republiku?

Článek z časopisu Envigogika, ve kterém autor podrobně a zcela nekonvenčně rozebírá, jakou by chtěl mít svou zemi, a to ve všech oblastech hospodářství, politiky – a mimo jiné také školství, výchovy a vzdělávání.


Zdroj: Envigogika 2012/VII/1


Ukázka

Školství

Vzdělání a dobrá fyzická kondice je nepochybně významný faktor, který jednotlivci zvyšuje jeho možnost uplatnění v životě a na trhu práce. Je proto samozřejmé, že do něj investují všichni odpovědní rodiče dětí. Co nejlepší (to neznamená automaticky „nejvyšší“) vzdělanost populace a zejména mladé generace je nesporně i veřejným zájmem. Ten je však již nutno odstupňovat. Stát nemá a nemůže mít zájem ani potřebné prostředky, aby všichni ekonomicky aktivní měli při vstupu do pracovního poměru nebo podnikání vysokoškolské vzdělání, ale měl by se snažit, aby diferenciace vzdělanostní úrovně odpovídala potřebám pracovního trhu a konkurenceschopnosti našeho hospodářství s jinými zeměmi EU a ostatního vyspělého světa. Podle toho by měl regulovat kapacitu různých vzdělávacích stupňů a „odměřovat“ státní finanční podporu školských zařízení. Základní vzdělání musí být nadále hrazeno pouze z veřejných rozpočtů, ale střední a vysoké školství by už mohlo a mělo být zčásti financováno se spoluúčastí rodičů či studentů samotných nebo budoucích zaměstnavatelů. Státní finanční příspěvek by měl být pružný a odpovídat aktuálně míře zájmu státu o zvýšení počtů studentů a učňů v nedostatkových oborech, zatímco v oborech s přetlakem přihlášených oproti předpokladu uplatnění na trhu práce by mohl být státní finanční příspěvek nižší nebo žádný. Všechny stupně a typy škol by navíc měly mít možnost ucházet se o účelové dary, příspěvky či dotace z podnikatelské i nevládní neziskové sféry, spojené s přípravou studentů či odborníků „šitých jim na míru“ nebo s řešením některých úloh v oblasti marketingu, různých průzkumů, výzkumů, vývoje ap. O ně by státní příspěvek neměl být snižován – měly by to být prostředky navíc na rozvoj vlastní školy, tzn. vybavení, platů pedagogů i možností studentů a učňů zúčastnit se např. zahraničních stáží a praxí.

Nadále by měla na celostátní úrovni fungovat na politice nezávislá odborná akreditační komise, posuzující počet a kvalifikaci pedagogů, vybavení vysokých škol a způsobilost garantovat úroveň výuky, a tím zajistit potřebnou kvalitu absolventů. Střední a základní školy by ve stejném smyslu měly hodnotit orgány školní inspekce. Zejména vysoké školy by si měly být jen při splnění předepsaných předpokladů jisté vysokou mírou akademické svobody, tzn. svobody myšlení, projevu, volby orientace výuky i výzkumu. Neměly by se už nikdy opakovat podvody, jaké provázely získávání nikoliv vzdělání, ale jen titulů po nereálně krátkém, nedostatečném nebo žádném studiu lidé z politiky a byznysu, jako tomu bylo na Právnické fakultě ZČU nebo dalších školách, vč. privátních, nebo uznávání pochybných diplomů ze zahraničí. Také by se již nikdy neměla opakovat šaškárna, jakou předvedl ministr školství Dobeš v březnu 2012, když v rozporu se závazným stanoviskem odborného a nezávislého orgánu, jakým nesporně díky statutu, proceduře posuzování a složení představuje současná Akreditační komise VŠ, prodloužil akreditaci právnického vzdělání na ZČU až do roku 2016. Tím dopustil v rozporu s veřejným zájmem „vypuštění do praxe“ dalších čtyř ročníků potencionálních právnických nedouků, jako by jich v našem soudnictví, na státních zastupitelstvích a v advokacii nepůsobilo už dost. Potřebná opatření k nápravě, která by umožnila, aby byla akreditace znovu vydána, měla být přijata na Právnické fakultě ZČU, nikoliv na MŠMT, aby „opravovala“ rozhodnutí Akreditační komise. Je to jen další příklad, jak si u nás exekutiva představuje fungování právního řádu, kde předpisy jsou jen Potěmkinova vesnice určená navenek a její dodržování se ve skutečnosti děje „jen jako“, jak to kdysi v 80. letech minulého století za vlády komunistů trefně nazval herec Miloš Kopecký na sjezdu dramatických umělců.

Přechodně slabší ročníky s méně žáky by neměly vést k bezhlavému redukování sítě mateřských školek a škol a k propouštění učitelů. Zejména proto, že tento trend se může zase obrátit a tato zařízení a pedagogové pak budou chybět, ale i proto, že nižší počty žáků ve třídách mohou přinést klady v možnosti individuálnější péče o jednotlivé jak zaostávající nebo tělesně handicapované, tak nadané žáky v žádoucím inkluzivním vzdělávání, v menších problémech s udržením kázně a ve snížení stresů pedagogů, což lze promítnout i do stagnace či snížení učitelských platů s nižšími sociálními a ekonomickými důsledky, než jejich propouštění. Stát navíc pod faktem dlouhodobého stárnutí populace a rostoucího nepříznivého poměru počtu ekonomicky aktivních přispívajících do důchodového systému k počtu starobních důchodců musí přistoupit k daleko aktivnější propopulační politice a nepříznivý trend se snažit obrátit. Nová prorodinná a propopulační politika musí však motivovat a umožnit mít děti v rodinách lidí vzdělaných, pracovitých, uvyklých k řádné péči o děti a o jejich přípravu na život, nikoliv lidí nevzdělaných, o výchovu a vzdělání dětí nepečujících, k práci téměř nepoužitelných, do sociálních fondů nepřispívajících, parazitujících na sociálních podporách, kteří si díky špatně nastavenému systému podpor udělali právě z plození dětí „živnost“.


Rodina, výchova a vzdělávání, veřejné sdělovací prostředky

Přestože to tak v posledních desetiletích nevypadá a čím dál více mladých lidí a dokonce i matek zůstává svobodných, přestože se už více manželství rozpadá, než uzavírá, přesto je právě rodina tvořená mužem, ženou a dětmi optimální základní jednotkou pro socializaci, výchovu a mimoškolní vzdělávání dětí i soužití dospělých a také ekonomického hospodaření. Jako taková musí být upřednostňována i v nástrojích sociální podpory státu, motivujících k zplození a přípravě na život nejméně dvou dětí pro zajištění alespoň prosté, když už ne žádoucí rozšířené reprodukce národa a dostatku pracovních sil. Život v harmonickém prostředí s oběma modely a vzory chování – mužského i ženského – a jejich vzájemného doplňování a prožitek jejich odpovědného soužití je nejlepší předpoklad pro rozvinutí bohaté a kreativní osobnosti a budoucí uplatnění dětí v práci i ve společnosti. Nesouhlasím s dnes prosazovaným principem úplného zákazu fyzických trestů. Ve věku, kdy nelze apelovat na rozum, ale funguje už „první signální soustava“ je plácnutí na zadek nebo přes ruku mnohem jednoznačnějším, účinnějším a srozumitelnějším nástrojem, než nějaké diskuse a sofistikované metody odvádění pozornosti od nevhodného chování. Navíc zůstane zážitek trestu vpečetěn v paměti a obvykle už není třeba v dalším životě fyzický trest v téže věci opakovat, zatímco promluvy a diskuse takovou trvalou stopu nejen nezanechají, ale vedou k opakování nevhodného chování a ve vyšším (obvykle pubertálním) věku pak dokonce k poměřování sil, které může rodičům „přerůst přes hlavu“. Stupňování tlaku od napomenutí až po fyzický trest při neuposlechnutí je přirozené a obnovuje autoritu spolehlivě a rychle. Následky na duševním zdraví a sebevědomí jsou dnešními pseudohumanisty přeceňovány – kdo jsme přiměřené fyzické tresty zažili, necítíme se poškození na sebevědomí ani ve vývoji, naopak jsme se naučili snáze ctít autority a dostalo se nám více předpokladů pro nekonfliktní socializaci při vstupu do společnosti, do práce a vůbec do světa dospělých, než mnozí dnešní frackové, které nechávají rodiče „růst jako dříví v lese“.

Za nesmírně pozitivní pro zdravý vývoj dětí i dospělých považuji potřebu nikoliv mentorování, ale žijících kladných vzorů chování. A to nejen v širší rodině, ale i ve škole, v občanské komunitě obce, města či státu, ve světě. Obrovskou roli by zde mohly sehrávat veřejné sdělovací prostředky, jako rozhlas, televize, noviny, Internet a sociální sítě, jenže bohužel nesehrávají, a to dokonce ani prostředky veřejné služby, placené z veřejných prostředků a kontrolované patrně neschopnými Radami pro rozhlasové a televizní vysílání, kde by to mohlo být součástí společenského zadání pro jejich působení ve veřejném prostoru.

Namísto kladných vzorů se těžiště pozornosti při výběru filmů i v prostředcích veřejné služby upíná ke zločinu a zločincům, senzacím, drogám, namísto správných vzorců chování, jako je střídmost, neplýtvání energií a surovinami či potravinami, empatie, vzájemný respekt a pomoc se masivně podporuje a reklamou přímo adoruje nadměrná spotřeba, móda, sobectví, požitkářství. Vzory nepředstavuje ani současná politická a kulturní „pseudoelita“, vystavovaná sdělovacími prostředky na odiv, ačkoliv jde o nepravé modly a celebrity namísto skutečně kvalitních lidí s největšími přínosy pro vědu, kulturu, pro společnost, pro náš národ a stát doma i v zahraničí. Národ je krmen podružnostmi, skutečnými i vymyšlenými aférami společenských nul, zatímco mnozí lidé slušní a seriózní se u nás neubrání narušování soukromí a smyšlenkám šířeným bulvárem k jejich diskreditaci ani u soudů.

Výchově dnešní populace a zejména mladé generace jistě neprospívá, když vidí veřejný prostor plný neřešené korupce, hádek a rivality lidí placených z našich peněz namísto spolupráce, neschopnosti nebo neochoty vykonávat to, k čemu tito lidé byli zvoleni nebo jmenováni, zneužívání postavení, neoprávněného a nepostihovaného obohacování. Nechápe-li předseda vlády, že za částku odměn své asistentce by mohl být placen policista 5 měsíců či průměrný důchodce dokonce 10 měsíců, a to v době od všech vyžadovaného „utahování opasků“, ztratil dávno kontakt s realitou života běžných občanů a mnohých pracujících, kteří také „dřou jako koně“, často v zaměstnáních, duševně i fyzicky náročnějších. Proč by běžní občané měli být lepší, když se zde ve vrcholných orgánech státu, bank a různých fondů krade beztrestně a ve velkém? Donekonečna se znovu a znovu v politice i kultuře přehodnocuje a „recykluje“ historie, zatímco přemýšlení o dalším vývoji lidstva při populační explozi a omezenosti zdrojů naší planety se bagatelizuje nebo je téměř nevyřčeným, ale tiše sdíleným „tabu“. Je smutné, že na tomto poli vykonává větší práci při odhalování nepravostí a nekoncepčnosti vládnutí pár investigativních novinářů, než orgány veřejné správy k tomu určené a než neustále oslabovaná, ochromená a rozvracená policie.

Jak se má správně orientovat mládež pro budoucí život v situaci, kdy je pro prohřešky pedagogů a vedení právnické fakulty v Plzni ve prospěch několika politiků a šíbrů v pozadí ohroženo dostudování stovek řádných studentů, aniž je potrestán kdokoliv z pachatelů, nebo kdy prezident omilostňuje korupčníky a zloděje, s absurdními a společensky nepřijatelnými vysvětleními svých pohnutek? Jak to, že se s tím nic nedělá, nemění se předpisy a nevyvozuje zodpovědnost, když je to do nebe volající? Jak to, že již desítku let trvající neschopnost tyto problémy řešit neodstraní od moci a do zapomnění hlavní politické strany a jejich exponenty ve vládních funkcích a nehledají se jiní, schopní to konečně změnit? Vždyť tu takoví lidé jsou, dokonce je někdy v noci nebo v málo sledovaných časech pustí do sdělovacích prostředků. Jenže tím to taky končí.


Celý text si můžete přečíst ZDE.

Zajímavý životopis autora najdete ZDE.

Kateřina Jančaříková, Magdalena Kapuciánová: Enviromentální výchova v předškolním vzdělávání – hledání optimální podoby

Příspěvek navazuje na předchozí publikace obou autorek (Jančaříková, 2008, Kapuciánová, 2010) a je zaměřen na environmentální výchovu v MŠ. Jeho cílem je poskytnout učitelkám MŠ oporu při realizaci EVVO.


Zdroj: Envigogika 2012/VII/1

Podnětem pro jeho vznik byly rozhovory s učitelkami z mateřských škol uskutečněné na přednáškách a seminářích. Učitelky na nich opakovaně upozorňovaly na nedostatek komplexně pojatých podkladů pro realizaci EVVO. Rešeršní část je věnována EV v MŠ v zahraničí i u nás; poukazuje na zjištěnou nedostatečnou pozornost výzkumných pracovníků environmentální výchově v předškolním věku (Davis, 2009) a zároveň popisuje jisté zlepšování situace v několika posledních letech. Výstupem zde prezentovaného kvalitativního šetření (využívajícího vybrané nástroje zakotvené teorie) jsou navržená kritéria realizace a autoevaluace environmentální výchovy v předškolním vzdělávání v Česku. Tento materiál mohou učitelky okamžitě použít v praxi (úprava ŠVP PV, vytvoření nástroje evaluace, resp. autoevaluace). Může sloužit také jako východisko pro odbornou diskusi cílů, obsahu, podmínek vyučování, prostředků, metod i kompetencí učitelek (učitelů).


Ukázka

Prostředí

Prostředí je pro environmentální výchovu velice důležité. Jeho význam pro rozvoj environmentální senzitivity není dosud vnímán dostatečně. Prostředí může rozvoj environmentální senzitivity podporovat, ale může ho také degradovat. Lidé jsou součástí prostředí, ve kterém žijí. Obvykle si uvědomujeme, že lidé formují krajinu. Málokdo si ale připouští, že krajina na oplátku formuje nás, lidi. Přírodní prostředí poskytuje přiměřené množství podnětů a nabízí ideální možnosti pro hru i relaxaci. Prostředí prosté na podněty, např. zahrada se zpevněnými povrchy, bez porostu, předškolní dítě deprivuje. Deprivovat může i nadbytek podnětů (např. z televizních pořadů). Je zodpovědností dospělých, aby koncipovali zahrady MŠ tak, aby byly pro rozvoj dětí co nejpřínosnější a aby objevovali, které prvky děti přitahují a podněcují je k aktivitám a které ne. V přírodní zahradě je nejméně navštěvovanou atrakcí klasická skluzavka. Děti nejčastěji navštěvují „blátoviště" a „vodní prvek". Dokonalá imitace Perníkové chaloupky děti nebaví tak dlouho jako „obyčejný" vrbový domeček (ten totiž poskytuje příležitost proměnit se v dětské fantazii ve stovky různých míst, předmětů a zvířat). Ve vnitřním prostředí, tedy třídě, by měly převládat přírodní a obnovitelné materiály (dřevěné hračky, látky), při zařizování by měli dospělí dbát na minimalizaci plastů. To pokud možno i na zahradě (Grundler, Schafer, 2010).


Doporučení pro školní zahradu (popř. pro nejbližší okolí MŠ, pokud je pravidelně využíváno)

Pro diverzifikaci, čili pestrost
– Zahrada poskytuje velké množství různých zákoutí, různých prostředí a herních prvků.
– Zahrada není omezena jen na anglický trávník a zpevněné povrchy.
– Na zahradě jsou stromy na lezení a klády na cvičení rovnováhy.
– Terén zahrady je svažitý. Děti mají možnost chodit do kopce a s kopce. A v létě či v zimě válet sudy.
– Učí se překonávat přirozené přírodní překážky (kořeny).
– Zahrada je dostatečně členitá a skrývá tajemná místa.

Pro seznámení se všemi živly
– Na zahradě nebo na místě ze zahrady patrném (na střeše MŠ) je umístěna větrná korouhvička nebo větrná zvonkohra. Děti mají možnost sledovat sílu větru podle zvuku a pozorováním rychlosti otáčení korouhvičky.
– Na zahradě je velké množství nádrží na vodu různých velikostí. Děti mají možnost se seznamovat s živlem voda a také s vodními živočichy.
– Na zahradě je ohniště, které slouží pro slavnostní příležitosti. Děti mají možnost se (při zachování bezpečnosti) seznámit s živlem „oheň".
– Zahrada poskytuje dostatek příležitostí zkoumat půdní typy. Děti si mohou hrát s blátem či jílem (mají nejen pískoviště, ale i „blátoviště" a "kameniště"). Děti pomáhají nosit zeminu z kompostu ke stromům a květinám. Děti mají možnost kopat a rozšiřovat jámy.

Pro seznámení se živočichy a rostlinami
– Děti mají možnost pozorovat zvířata (např. stínky, hlemýždě, motýly, sarančata, popř. i kočku,králíky či včely).
– Na zahradě je umístěno krmítko a budka pro ptáky. Na zahradě jsou „domečky" pro další druhy živočichů (např. čmeláky, ještěrky, ježky).
– V rohu zahrady je kompost.
– Na zahradě mohou děti nalézt množství různých přírodnin (oblázků, kamenů, šišek, klacíků, dřeva, kůry) a množství různých zajímavých rostlin (fazole a další popínavé rostliny, na dotek citlivou šalvěj či netykavku, žahavé kopřivy, atd.). Důležitá je různorodost a pestrost, jak barev, tak morfologie, tak strategií.
– Děti mají příležitost ochutnávat jedlé plody (rybízu, jahod, ostružin, jablek, moruše, oskeruše, kiwi). Děti sbírají zahradní plody.
– Děti se podílí na udržování záhonků květin, bylin či zeleniny. Děti sbírají bylinky a suší je.


Doporučení pro vnitřní prostředí MŠ (třídu, chodby a další vnitřní prostory)
– Ve třídě visí obrazové tabule (nástěnky) související s EVVO, které jsou vhodně obměňovány.
– Ve třídě nebo na chodbě vystavujeme sbírky přírodnin (kamenů, lastur, motýlů, herbář apod.).
– Ve třídě je možnost separace odpadu, a to minimálně do tří nádob (na papír, na plast, na bioodpad.). Na vhodném místě v MŠ nebo v jejím okolí jsou nádoby na sklo, tetrapack a vybraný nebezpečný odpad (monočlánky, baterie). Tyto nádoby slouží jako sběrné místo, které mohou využívat rodiny dětí.
– Do MŠ učitelky (učitel) nepořizují hračky „na jedno použití", tj. hračky s krátkou trvanlivostí. Učitelka (učitel) nepřijme každý sponzorský dar, který se jí nabízí. Učitelka (učitel) se snaží o omezení plastových hraček.
– Prostředí MŠ umožňuje dětem i dospělým učit se rozlišovat, co je a co není v souladu s pravidly udržitelného rozvoje, potažmo EVVO.

Chov a pěstění
– Ve třídě a na chodbách MŠ pěstujeme vhodně vybrané pokojové rostliny (volíme také druhy pro děti zajímavé, např. masožravé rostliny) a rostliny přenesené z přírody (např. mechy či sazeničky zeleniny nebo semenáčky stromů).
– Ve třídě chováme třídní mazlíčky, o které děti společně s učitelkou pečují.

Nástroje a předměty k řízené i neřízené nebo ke spontánní aktivitě dětí
– Ve třídě jsou dětem k dispozici lupy pro pozorování.
– Ve třídě jsou dětem k dispozici váhy a závaží pro porovnávání hmotnosti.
– Ve třídě jsou dětem k dispozici metry, provázky (bužírky) a další pomůcky určené k měření a porovnávání délky.
– Ve třídě jsou dětem k dispozici odměrky na vodu (popř. i písek a drobné předměty) pro porovnávání objemu a množství.
– Ve třídě shromažďujeme přírodniny (obiloviny, luštěniny, šišky, suché rostliny, kůra, lýko) na tvoření výtvarného nebo konstrukčního typu, porovnávání, třídění.


Celý text si můžete přečíst ZDE.

Do Matematiky s chutí se může zapojit více učitelů a tříd!

Do projektu „Matematika s chutí“ dorazilo již k dnešnímu dni 28 přihlášek. Díky další podpoře několika společností, kterou v uplynulých týdnech přislíbily přímo pro navýšení počtu zúčastněných učitelů, budeme moci do projektu zařadit více tříd, ale především jsme jej mohli rozšířit i o druhý stupeň. Z tohoto důvodu jsme posunuli i termín podání přihlášek až na 31. července 2012.


Projekt je nyní nejen určen 3. až 5. ročníkům prvního stupně, ale nově i 6. až 8. ročníkům druhého stupně základních škol v ČR. Zájemci z Vaší školy mohou vyplnit přiloženou přihlášku, kterou odešlou poštou, nebo se přihlásit prostřednictvím elektronického formuláře.

Přihlášky musí být odeslány do 31. července 2012.

Učitelé, kteří budou do projektu vybráni, dostanou ve školním roce 2012/2013 metodickou a finanční podporu. V červnu 2013 vybere odborná komise nejlepší třídní projekty určené k publikaci a širší popularizaci.

Případné dotazy prosím zasílejte e-mailem na adresu info@matematikaschuti.info nebo v pracovních dnech volejte na číslo 734 11 22 33.

Simona Weidnerová, výkonná ředitelka ISEA
ISEA – Institut pro sociální a ekonomické analýzy, o. s. (think-tank)
José Martího 407/2, 162 00 Praha 6 – Veleslavín
Mobil: +420 602 685 788, tel./fax.: +420 220 612 342
simona.weidnerova@isea.cz
www.matematikaschuti.info
www.isea.cz

Vladimír Burjan: Využitie školských testov – kde sme a kde by sme mohli byť

Prezentace z konference SCIO „Testováním ke kvalitě vzdělávání 2012“, v níž autor popisuje zkušenosti z testování na Slovensku.


Deformujú testy vzdelávanie?

Test môže byť kvalitný alebo nekvalitný.
Testy možno používať rozumným alebo hlúpym spôsobom.
Ak používame nekvalitné testy hlúpym spôsobom, môžu deformovať vzdelávanie.
Ak používame kvalitné testy rozumným spôsobom, môžu veľmi pomáhať zvyšovať kvalitu vzdelávania.


Jak vlastně funguje testování

Testovanie možno popísať schémou:
P →           P →          P →          P →               P
Podnet → Proces → Produkt → Posúdenie → Použitie
↑ Podvádzanie ↑ Politici

(Autor popisuje současnou praxi na Slovensku a možný prostor pro zlepšení v každé fázi.)


Nechcené rizika/pozitiva školského testovania

Testy zviditeľňujú kurikulum
Testy nás nútia precizovaťciele vzdelávania (štandardy)
Testy poskytujú veľmi bohatý materiál pre odborové didaktiky


Celou prezentaci si můžete stáhnout ZDE.

Na VŠTE se bude nově učit doprava a přeprava

Technologie dopravy a přepravy se stane od podzimu, kdy začíná akademický rok 2012 / 2013, novým bakalářským studijním oborem Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích.

„Akreditaci jsme získali na standardní období čtyř let pro prezenční i kombinované studium. Konstrukce oboru nám umožňuje vytvářet vlastní specializace podle požadavků podniků především z Jihočeského kraje,“ říká Marek Vochozka, pověřený rektor VŠTE. Ta využije ustanovení zákona a vyhlásí zkrácené přijímací řízení. V něm chce do obou forem studia přijmout 158 studentů. Na VŠTE jde o čtvrtý akreditovaný obor. Dosud to byly Ekonomika podniku, Konstrukce staveb a Stavební management.

„Nový program se připravoval dva roky a reaguje na poptávku podnikové praxe. Doprava představuje aktuální téma a v Jihočeském kraji se vyučuje i na středních školách. Pro nás jako pro polytechnickou školu je důležité umět reagovat na potřeby regionu. První bylo stavebnictví, teď doprava a věřím, že získáme i akreditaci strojírenství,“ říká Vochozka.

Dalším krokem, který by měl navazovat, je příprava vlastního magisterského oboru. V nejbližší době proto škola zahájí přípravy na jeho akreditaci. Letos mimo jiné významně personálně posílila řady akademiků dalšími docenty a profesory a výrazně zvyšuje tvůrčí, publikační a projektovou činnost.


_______________

VŠTE byla založena zákonem v roce 2006 a je nejmladší veřejnou vysokou školou v Česku. Letos na ní působilo 3000 studentů. Od podzimu jejich počet vzroste na 3500. Díky zaměření na praxi mají všichni nadstandardní semestr odborné praxe.

Jana Dlouhá: Úvodník Envigogiky 2012/VII/1

Vážení přátelé, příznivci Envigogiky! Připomínáme se vám v době „přelomu věků“ – tedy co se týče dějů přírodních nebo toho, co s ní zamýšlíme my lidé. Slunovrat již překlopil letošní léto do fáze ubývání. A co se týče všeobecné porady o stavu světa, ta právě skončila v brazilském Riu.

Sluneční cykly mají vliv na nás, naše cítění, skrze ně prožíváme i vztah k přírodě a vlastně i kosmickým dějům. I této cykličnosti života se pokoušíme vymanit a tak si mnozí dopřávají dovolenou v jiném ročním období, než je právě u nich doma. Je ale otázkou, zda pocit domova není spjat i s jakousi základní naladěností na přírodní děje. Někdy může být osvěžující domov opustit, ale to, co je základem jeho prožívání, jakási prapůvodní konstelace já – zde (byť právě jinde), tyto souřadnice člověk potřebuje mít pořád při sobě. Je asi dobré umět spolu s přírodou procítit, co se právě děje (například se účastnit slunečního „přelomu“ právě teď), aby člověk byl připraven i na přelomy jiné, životní, také cyklické…

Na rozdíl od této velmi dobře předvídatelné a jisté změny (třebaže je postřehnutelná pouze v kontextu celého léta), se očekávaný přelom v Riu (ne)konal, a jak to dopadlo, teprve uvidíme, protože to celé je plně na nás. Jisté je, že to byl velký strategický zápas, jak si v té všeobecné snaze o jedno společné dobro uchovat možnost vlastního, soukromého individuálního prospěchu navzdory všem racionálním argumentům. My lidé v této dualitě žijeme, takže to tak asi být má – za podmínky, že se nevytratí ona idea a účinná snaha ji uskutečnit (což jak víme nejde, ale zrovna tak nejde se o to stále nepokoušet, protože pak by nic nemělo smysl). No a protože to vypadá, že takřka všichni vládci světa rezignovali (uskutečnit neuskutečnitelné v horizontu jednoho života nebo dokonce volebního období?), musíme se o to pokusit sami a příznivá zpráva je, že můžeme být slyšet.

Takže poslouchejte – nejen o Riu, třebaže se zde o něm píše a dokonce i tak docela aktivisticky cosi požaduje po vládcích našich. Především jsme tentokrát získali (a opečovali) několik pozoruhodných textů recenzovaných.

Marek Franěk diskutuje český překlad škály, která má testovat emocionální, kognitivní a zážitkové měřící spojení s přírodou – v anglosaském světě známe jako Nature Relatedness Scale, jejíž využití v našich kulturních podmínkách má své meze. Jan Činčera zkoumá, jak žáci čtvrtých tříd vnímají les, interpretují jeho systémovou podstatu a posuzují vlivy člověka na něj; používá při tom techniku mentálního mapování. Optimální podobu environmentální výchovy v předškolním vzdělávání hledají autorky Kateřina Jančaříková a Magdalena Kapuciánová – analyzují nedostatečnou pozornost věnovanou environmentální výchově v předškolním věku a navrhují, jak se s tím vypořádat: součástí textu je metodika poskytující učitelkám MŠ kritéria realizace a autoevaluace environmentální výchovy na této úrovni. Globální změně klimatu se věnuje Barbora Duží – uvádí možnosti didaktického zpracování tématu na úrovni středních škol a nabízí nástroj pro hodnocení různorodých informačních zdrojů pro potřeby výuky. Viera Chrenščová popisuje, do jaké míry jsou na slovenských základných školách využívané exkurze, a rozebírá názory učitelů na tuto organizační formu výuky.

V části Envigogiky, která by nás měla spíše inspirovat, najdeme opravdu vydatný text Martina Říhy – podrobně v něm rozebírá, jakou by chtěl mít svou zemi – Českou republiku, a to ve všech oblastech hospodářství, politiky… Nové cíle a indikátory pro environmentální vzdělávání, výchovu a osvětu v České republice stanovuje dokument vytvořený expertním týmem pracujícím při dnes už neexistujícím Odboru nástrojů politiky životního prostředí MŽP ČR. A pro odlehčení starostí, které s rušením takovýchto podpůrných institucí EVVO souvisí, nás Jiří Nečas znovu uvádí do pohádkového lesa, kde Vědunka Rybníčková poučuje milou princeznu Alguelitu, tentokrát o rovnicích (ne)omezeného růstu. Nakonec se nám hlásí Josef Břečka z Nového Zélandu, města Hastingsu, kde se právě, tedy v únoru roku 2009, slaví svátek stylu Art Deco, který ovlivnil architekturu místa.

V textu Obrat k volání přírody se Jiří Olšovský zabývá Heideggerovými Příspěvky k filosofii, jak je ve své knize interpretuje Martin Nitsche. A ještě jednou z rubriky Recenze – Marie Petrová a další účastníci konference „Naše společná přítomnost” kriticky posuzují hodnoty spojené s udržitelným rozvojem, jak se projevují v české (nejen akademické) obci. Lenka Parkánová představuje soubor učebních textů nazvaný Úvod do environmentální výchovy a globálního rozvojového vzdělávání, jenž se snaží systematicky uchopit environmentální a globální rozvojové vzdělávání u nás. A nakonec zajímavý historický dokument: projev Josefa Vavrouška na konferenci v Riu de Janeiro v roce 1992, a také kritické ohlasy konference letošní, ale o tom jsme už přece psali…

…takže pro tentokrát je to asi vše, o co jsme se chtěli s vámi podělit. Přejeme sobě i vám, abychom si v našich krásných Čechách nemuseli povídat jen o tom, kdo, komu, co, jak – ukradl. Jsou problémy jiné, důležitější. Třeba jak je to s hvězdami či Sluncem na letní obloze, nebo s idealistickými, neuskutečnitelnými vizemi, o kterých se naštěstí ještě pořád vede dialog. A tak do něj také vstupte, nejen poslouchejte, ale také pište. Aby nás bylo slyšet, protože naděje, že budeme slyšeni nebo se alespoň uslyšíme navzájem, tu pořád ještě je.

A tak už jen krásné letní povídání (i s námi) přejí
Jana a Jirka Dlouzí, Lenka Parkánová a Jana Šauerová

Spolupráce univerzit a firem by měla být prioritou nejen při vzdělávání IT odborníků

Nejen otázka spolupráce univerzit a firem, ale také problematika hodnocení vědy a výzkumu či úspěchy informatických pracovišť byly předmětem diskuse několika desítek informatických expertů (včetně mnoha vysokoškolských profesorů informatiky), kteří se zúčastnili brněnské konference Hovory s informatiky.

Počet vysokoškolsky vzdělaných lidí v České republice neustále roste, ale úroveň vzdělání klesá. Univerzity a firmy sledují své cíle spíše odděleně, přestože by se měly soustředit na vzájemnou spolupráci, která může oběma stranám přinést zvýšenou konkurenceschopnost, kvalitu i atraktivitu.

Informační technologie jsou významnou součástí ekonomiky České republiky a tento obor by mohl být jedním z tahounů zvýšení konkurenceschopnosti ČR. Důležité je soustředit se na výchovu kvalitních absolventů a spolupráci firem a univerzit. Zde ale narážíme na střet zájmu jednotlivých skupin. Z diskuse vyplynulo, že z hlediska potřeb firem nejsou absolventi dobře jazykově vybavení a mají nedostatečné sociální dovednosti, například v oblasti prezentace, time managementu či organizačních a komunikačních schopností.

Ing. Karel Obluk, Ph.D, který donedávna působil ve firmě AVG Technologies, apeloval na to, že univerzitní vzdělání musí připravit velmi kvalifikované a flexibilní lidi, univerzity však na druhé straně nemohou suplovat interní školení firem. Snahu a zájem musí projevit také sami absolventi. Ti však po nástupu do praxe často zapomínají, že musí na sobě neustále pracovat a vzdělávat se.

Fenoménem dnešní doby je, že většina studentů se především dívá na to, jak lehké je se na univerzitu dostat, a zároveň se tam udržet, ale už nepřemýšlejí nad budoucím uplatněním. Proto nejen v České republice ale i v celé Evropě je nedostatek IT i dalších technicky zaměřených odborníků, což vyplynulo i z průzkumu Vysoké školy ekonomické a Digitální agendy EU. Spolupráci nepomáhá ani otázka financování univerzit, které je odvozeno od počtu studentů a nikoliv od kvality poskytovaného vzdělávání.

Seminář Hovory s informatiky se také zaměřil na zajímavé projekty výzkumných informatických pracovišť. Své úspěchy na poli počítačové grafiky a vizualizace představila například prof. Dr. Ing. Ivana Kolingerová, z fakulty aplikovaných věd ZČU Plzeň. Získáváním dat z řeči, které slouží i bezpečnostním složkám státu, se zabývá tým doc. Dr. Ing. Jana Černockého, z fakulty informačních technologií VUT Brno. Profesor Ing. Josef Psutka, CSc. z fakulty aplikovaných věd ZČU Plzeň, slaví úspěchy s automatickým titulkováním „živých“ TV pořadů, a to díky využití systémů automatického rozpoznávání řeči.

„Máme za sebou již čtvrtý seminář z cyklu Hovory s informatiky, který byl posledním v rámci projektu Sociální síť informatiků v regionech České republiky. Smyslem seminářů bylo vytvořit prostor pro kvalifikovanou diskusi o palčivých problémech, jako např. hodnocení a financování informatického výzkumu, spolupráce vysokých škol a ICT firem nebo vzdělávání IT odborníků. Při organizaci semináře jsme vsadili na aktivní účast významných osobností české informatiky. Podle ohlasů účastníků se nám podařilo posílit komunikaci v rámci odborné komunity a otevřít rozhovor k mnoha důležitým otázkám,“ shrnuje za organizátory Hovorů s informatiky, doc. RNDr. Jiří Šíma DrSc.


____________

Seminář Hovory s informatiky, na kterém se sešli odborníci z akademické, firemní i státní sféry, aby hovořili o palčivých problémech v oblasti ICT, se konal v rámci projektu Sociální síť informatiků v regionech ČR. 4. cyklus Hovorů s informatiky se konal v Brně, v Sále Milosrdných bratří.

Projekt Sociální síť informatiků v regionech ČR vznikl v rámci Operačního programu Vzdělání pro konkurenceschopnost pod záštitou MŠMT. Je financován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR. Na projektu se podílí několik partnerů: MFF UK, VŠE, FEL ČVUT, Ústav informatiky Akademie věd a další instituce. Cílem projektu je zlepšit úroveň oboru ICT v ČR a jeho vnitřního fungování (sdílení informací, znalostí, trendů, komunikace uvnitř odborné komunity). V rámci projektu zároveň vzniká řada aktivit – např. průzkum VŠE, webový portál Síť IT, konají se různé konference či semináře (např.: Hovory s informatiky) apod.

Naděžda Kalábová: Příroda plná her. Hry plné přírody

Publikace pro učitele a vychovatele i vedoucí zájmových oddílů a kroužků.

Publikace představuje soubor her, činností a úkolů odehrávajících se v přírodě nebo týkajících se přírody. Aktivity nenásilně a zábavnou formou informují, poučí o zákonitostech a dějích v přírodě, podporují kladný vztah a postoje k životnímu prostředí, uvolňují v dětech napětí, přinášejí jedinečné zážitky, zkušenosti, inspiraci. Aktivity lze využít pro práci v hodinách přírodopisu, ale také českého jazyka, matematiky, pracovního vyučování, výtvarné či tělesné výchovy, úkoly totiž často pracují s poznatky a tématy různých oborů. Publikaci ocení také pedagogové při zájmovém vzdělávání, ve školní družině, na táboře, ve škole v přírodě apod. Hry jsou určeny především dětem mladšího školního věku, ale pobaví a zaujmou i starší.

Naděžda Kalábová působí v oblasti mimoškolní výchovy, vede kurzy pro pedagogy.

Ukázky ZDE.

Úložiště 20 tisíc DUMů dostupných zdarma

Od února 2012 je na adrese www.dumy.cz učitelům nabízena náhrada za ukončenou podporu vzdělávacího portálu v ČR. „Ze soukromých prostředků vyrostla databáze 20 000 výukových materiálů, pro které nebylo ministerstvo školství v době Josefa Dobeše ochotno dále přispívat z Evropských peněz“, popisuje Luděk Heinz jednatel společnosti Boxed, která přispěla k vytvoření nového portálu, který navštěvuje již na 2000 učitelů denně.

Nový portál vyrostl za rekordně krátkou dobu 4 měsíců a do zkušebního provozu byl spuštěn již v únoru tohoto roku. Primárně nabízí školám řešení problému, kde zveřejnit výstupy z projektu EU peníze školám, na které se z prostředků ESF vynaloží do konce roku 2015 celkem 6 miliard korun!

„V rámci projektu EU PES postupně vznikne více než 1 300 000 Digitálních učebních materiálů, které školy nemají kam ukládat“, popisuje primární myšlenku vzniku portálu Luděk Heinz a pokračuje: „a nikdo nemyslel na to, kam je budou školy umisťovat. Přitom je hlavním cílem vzniku více než 1 miliónu materiálu pomoc zkvalitnit vzdělávání v Česku. Byla by velká škoda, kdyby materiály nebyly dále přehledně sdíleny a využívány ve výuce“.

Myšlenka na vytvoření úložiště Digitálních učebních materiálů (dum) není nová. Na českém internetu existuje již několik řešení. Mezi nejznámější patří právě portál www.rvp.cz, který byl dotován z projektů ESF, ale na který se za Josefa Dobeše již z prostředků ESF nedostalo. O této kauze více v tiskové zprávě ZDE a ZDE.

Jsme rádi, že se i v době krize najdu soukromé zdroje, které pomáhají českým učitelům. V rámci obecných škrtů, které těžce dopadají na rozpočty škol, mají školy čím dál menší možnost nakupovat učebnice a další vzdělávací obsah. Proto je úložiště DUMů dostupných zcela zdarma důležitou alternativou klasických učebnic. Navíc, když DUMy vytvářejí ostatní kolegové z praxe, jej jejich využití o to přínosnější.

V současné chvíli se ze základního řešení pro úložiště digitálních učebních materiálů z projektu EU PES stává plnohodnotný a respektovaným nástrojem každodenní potřeby učitelů škol ve vyučování a rodičů žáků pro procvičování a doučování s více než 20 000 DUMy.


Další informace poskytne:
David Dvořák, manažer projektu DUMy.cz, ddvorak@dumy.cz
Luděk Heinz, jednatel společnosti Boxed, s. r. o., lheinz@boxed.cz

Silvie Pýchová: Teach for America aneb jak v USA získávají zajímavé lidi pro učitelskou profesi

Zápis z Kulatého stolu SKAV a EDUin, který se konal 22. března 2012 v Americkém centru ve spolupráci s Fulbrightovou komisí. TFA je organizace, která připravuje učitele, dává jim k dispozici 6 týdnů intenzivního výcviku během letních prázdnin a kromě toho také pomáhá učitelům, aby získali magisterský diplom, protože v USA je vysokoškolské studium velmi drahé.

Cílem březnového kulatého stolu bylo seznámit se s americkým programem Teach for America, který se snaží získat pro učitelství vzdělané lidi z jiných oborů. Program představila jeho absolventka Jennifer Ventimiglia a na její přednášku navázala panelová diskuze s těmito českými odborníky:
Prof. PaedDr. Iva Stuchlíková, CSc., vedoucí Katedry pedagogiky a psychologie, Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity, členka Akreditační komise ČR,
PhDr. Hana Košťálová, členka výboru SKAV, o. s., Kritické myšlení, o. s.,
Prof. PhDr. Karel Rýdl, CSc., prorektor Univerzity Pardubice.

Diskuze se zabývala následujícími otázkami:
– Může být šestinedělní kurz a dvouletá odborná podpora dostatečnou kvalifikací pro pedagoga?
– Je rozumné otevírat školy pedagogickým laikům?
– Potřebujeme ve školách specialisty z nepedagogických oborů?
– Co mohou přinést pedagogičtí laici do škol a za jakých okolností?
– Jaká jsou rizika programů jako je Teach for America?
– Jak by mohla vypadat domácí obdoba pedagogického programu Teach for America?

Na úvodní slova navázala J. Ventimiglia s přednáškou o programu Teach for America (TFA). Nejprve představila své zkušenosti a poté program samotný. J. Ventimiglia působí jako učitelka, ale zároveň se v programu TFA angažuje. Učila i v rámci programu Teach for America a v rámci TFA jí bylo financováno i magisterské studium. V současné době učí angličtinu a španělštinu v Praze.

TFA je organizace, která připravuje učitele, dává jim k dispozici 6 týdnů intenzivního výcviku během letních prázdnin a kromě toho také pomáhá učitelům, aby získali magisterský diplom, protože v USA je vysokoškolské studium velmi drahé. TFA je celostátní hnutí, které se snaží řešit sociální nerovnosti, jeho cílem je, aby všechny americké děti měly zajištěno kvalitní vzdělání. Tento program se také stal určitým celostátním modelem vzdělávání učitelů a kopíruje ho celá řada dalších zemí…

…Jaká jsou kritéria pro přijetí do programu TFA? Musí se jednat o kandidáty, kteří umějí vést lidi. Musejí se umět uplatnit i mimo školu. Dalším požadavkem je mít schopnost řešit problémy, protože s tím jsou učitelé v praxi často konfrontováni. Další požadavek je na kritické myšlení, není možné hledat výmluvy, spíše je potřeba umět se zamyslet nad příčinami a na jejich základě hledat řešení. Jedná se o dovednosti, o které má zájem i soukromý sektor. Další požadovanou dovedností je plánování, vypořádat se i s úkoly, které je potřeba řešit mimo třídu. V neposlední řadě je požadován respektující přístup.

Dále J. Ventimiglia pustila účastníkům video o TFA (prezentace ZDE): „Musíme mít jistotu, že se nám podaří získat učitele, kteří pomohou dětem se rozvíjet během relativně krátkého času, který máme k dispozici. Proto musíme vyvinout takový model výběru učitelů, který nám umožní identifikovat takové osobnosti, které tento potenciál mají. Metoda, jak vybírat účastníky kurzu, vychází z jednoduchého hlediska. Chceme vybírat jedince na základě jejich individuálních silných stránek. Členové našeho týmu navštěvují často třídy, aby pochopili, jaké požadavky tam jsou potřeba. Informaci, kterou získáváme, zase předáváme dále členům našeho sboru. Naši úspěšní členové rozvíjejí své dovednosti v celé řadě oblastí, jak v akademické, tak mimoškolní či jiné činnosti. Neexistuje vzorový postup. Jediné, co platí pro všechny, je, že členové našeho sboru pracují velmi tvrdě. My jsme dlouho přemýšleli o procesu našeho výběru. Vždy se ptáme, jestli někdo chce být součástí řešení velkého problému, kterým se zabývá naše země. Důležité je, aby se kandidáti zamýšleli nad svými stránkami, jak je nejlépe využít.“

…Jak probíhá samotná příprava? Jak je možné, že trvá jen 6 týdnů? Na podzim a v zimě probíhá cyklus přijímání kandidátů, účastníkovi programu je určena škola, během jara obdrží studijní materiály, které také obsahují úkoly typu hospitace. J. Ventimiglia absolvovala 10 hospitací, kdy se pokaždé musela soustředit na jeden problém. Pořizovala si zápisky do „deníku“, mimo jiné reflexi toho, co absolvovala. Poté se stala členkou sboru TFA. V přidělené škole učila půldny jednu třídu, kdy sdílela s dalšími členy sboru určité úkoly. Každý den hovořili společně o tom, co kdo učí. Jde o princip spolupráce s dalšími učiteli v rámci konkrétní výuky. Druhou polovinu dne se pak učili sami za podpory profesorů, kteří jsou součástí programu, kteří jsou specialisté na určitou oblast. Večer měli naplánovány schůzky a různé specializované semináře.

Celou dobu se účastníkům programu dostává velké podpory. K dispozici je třídní učitel na škole, která je zapojena do TFA. Ten pracuje se členy sboru, poskytuje jim zpětnou vazbu, může pomáhat při plánování hodin apod. Dále je tu koordinátor, který zodpovídá nejen za to, že školí určitou skupinu, ale poskytuje jí také zpětnou vazbu. Tito lidé jsou účastníkům programu stále k dispozici. Mohou využít i různých specialistů, kteří jim poskytují specifické informace. I na úrovni regionu fungují lidé, kteří pomáhají členům sboru TFA v průběhu jejich dvouletého působení na škole. V každém regionu působí ředitel TFA, který podporuje celý proces…


Celý text si můžete přečíst ZDE.

Jana Straková: Kompetence pro 21. století. Mezinárodní trendy v definování a měření vědomostí a dovedností

Prezentace z konference SCIO „Testováním ke kvalitě vzdělávání 2012“.


V posledním desetiletí dochází v mezinárodní komunitě k přehodnocení pohledu na cíle vzdělávání a na způsob ověření míry jejich dosažení.


Změna pohledu na cíle vzdělávání

Řada studií ukazuje, že využívání technologií eliminuje potřebu provádění rutinních úkonů nebo poskytování jednoduchých informací. Na významu naopak nabývá nerutinní řešení problémů, komplexní komunikace a sociální dovednosti. Potřeba po pracovnících provádějících rutinní úkony (manuální i kognitivní) dlouhodobě klesá a jsou hůře placeni. Naopak poptávka po pracovnících disponujících expertním myšlením a komplexní komunikací roste a jejich cena na trhu práce se zvyšuje.

Moderní pracovní trh potřebuje pracovníky, kteří disponují rozmanitými kognitivními a afektivními schopnostmi, jež bývají definovány jako dovedností pro 21. století, které zahrnují:
– být schopen komunikovat s lidmi z rozdílných kultur
– využívat rozmanitých technologií
– být schopen řešit komplexní problémy
– kriticky uvažovat
– spolupracovat s druhými
– adaptovat se na rychle se měnící prostředí a podmínky k plnění úkolů
– efektivně zvládat pracovní úkoly
– samostatně získávat nové vědomosti a informace.

Tyto dovednosti je třeba učit se ve škole.
Na trhu práce je jejich získávání obtížnější.
Každý je potřebuje – nejen pro uplatnění na trhu práce a další vzdělávání, ale také pro řešení situací běžného života…


Změny pohledů na hodnocení

Testování významně ovlivňuje obsah vzdělávání
– snaha hodnotit co nejširší spektrum cílů vzdělávání

Plošné testování nezlepšuje výsledky vzdělávání, není-li doprovázeno cílenou péčí o vyučování a učení
– péče o formativní hodnocení
– péče o profesní růst učitelů…


Závěr
– Kognitivní složky kompetencí pro 21. století umíme měřit standardizovaným způsobem
– Nekognitivní složky kompetencí pro 21. umíme měřit pouze částečně
– S největšími obtížemi se setkáváme při měření intrapersonálních dovedností


Prezentaci si můžete stáhnout ZDE.

Jana Hrubá: Konference SCIO hledala odpověď, zda se testováním zlepší kvalita vzdělávání

Mimořádně zajímavá konference SCIO se konala 31. 5. 2012 v prostorách Rajské budovy Vysoké školy ekonomické v Praze. Již prostředí samo podtrhovalo zaměření na budoucnost. Prosklená budova s terasami a sedacími zákoutími pro studentky a studenty s notebooky, moderně vybavené učebny. Všude panovala studijní atmosféra.

V programu celodenní konference „Testováním ke kvalitě vzdělávání 2012“ se sešla česká i slovenská odborná špička s přitažlivými tématy, která zabírala problém z různých úhlů. V učebně bylo nabito, řada odborníků seděla i v publiku, ve vzduchu jiskřil společný zájem a vtip.

Z programu byste si něco pro sebe zajímavého určitě vybrali i vy:
– Mezinárodní trendy v definování a měření vědomostí – RNDr. Jana Straková, Ph.D., Institut pro sociální a ekonomické analýzy
– Využívání testových výsledků žáků k hodnocení a odměňování škol – převažují rizika nebo přínosy? – PhDr. David Greger, Ph.D., Pedagogická fakulta UK Praha
– Pojetí lidského kapitálu a jeho formování – Ing. Petr Mazouch, Ph.D., Fakulta informatiky a statistiky VŠE v Praze
– Využití celostátního testování žáků v povinném vzdělávání – doc. PhDr. Arnošt Veselý, Ph.D., Fakulta sociálních věd UK Praha
– Využitie výsledkov testovania – možnosti a realita – RNDr. Vladimír Burjan, Exam testing, s. r. o.
– Testováním ke kvalitě vzdělávání? – RNDr. Ondřej Šteffl, CSc., Chyba! Odkaz není platný., s. r. o.
– Nechcené riziká školského testovania – doc. PaedDr. Ondrej Kaščák, Ph.D., prof. PhDr. Branislav Pupala, CSc., Pedagogická fakulta Trnavskej univerzity v Trnave
– Srovnání výsledků testů žáků 9. tříd základních škol v letech 2005 a 2011 – Ing. Filip Karel, PhD., Bc. Šimon Stiburek, Mgr. Jan Hučín, Scio, oddělení vědy, výzkumu a vývoje
– Chlapci čtou stejně dobře, jen se jim tolik nechce – Mgr. Jan Hučín, Scio, oddělení vědy, výzkumu a vývoje
– Kvalita ICT znalostí studentů v prvních ročnících VŠ v porovnání s deklarovanými znalostmi dle RVP – Tomáš Dolanský, Ph.D., Bc. Jan Lhoták, Radek Hauser, Jihočeská univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra informatiky
– Zvyšovanie kvality prijímacieho konania na Fakultě sociálno-ekonomických vzťahov Trenčianskej univerzity Alexandra Dubčeka v Trenčíne – Ing. Adriana Grenčíková, Ph.D., PhDr. Jana Španková, Ph.D., Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíne

Odkazy na téměř všechny prezentace najdete ZDE. K některým vystoupením se ještě vrátíme.

Na závěr vstupní informace aspoň dvě myšlenky z konference:

„Když se použijí nekvalitní testy hloupým způsobem, mohou deformovat vzdělávání.“ (Vladimír Burjan)

„Učení životním dovednostem končí, když to děti přestanou pokládat za smysluplné.“ (Ondřej Šteffl)

Wall Street Institute slaví 40 let výuky angličtiny

Wall Street Institute, přední světový poskytovatel výuky angličtiny pro dospělé, slaví letos 40. výročí založení firmy. Tato vzdělávací společnost oslaví výročí řadou speciálních akcí a studentských oslav, které budou probíhat po celý rok.

První výukové centrum angličtiny otevřel Wall Street Institut v Itálii v roce 1972. Společnost revolučním způsobem změnila studium angličtiny zavedením metody smíšené výuky (Blended Learning Method). Tato metoda představuje kombinaci různých výukových technik, včetně multimédií a tříd s malým počtem studentů tak, aby všichni frekventanti získali maximální přínos ze studia cizího jazyka.

Způsob výuky používaný v prvních jazykových centrech Wall Street Institutu je velmi podobný tomu, který společnost dodnes používá ve všech svých centrech po celém světě. Studie prokázaly, že metoda smíšené výuky zvyšuje stupeň osvojení jazyka mezi studenty. Podle studie provedené v roce 2009 Ministerstvem školství USA vykazuje kombinace online výuky a živé výuky s učitelem lepší výsledky, než tyto výukové metody odděleně.

Více než 2 milióny studentů se úspěšně učí mluvit anglicky díky jedinečné metodě smíšené výuky Wall Street Institutu.

„Mým snem bylo vytvořit jazykovou školu, která nabídne studentům ty nejlepší výsledky. Jsem hrdý na to, že pomáháme tolika lidem změnit jejich životy s pomocí studia angličtiny," řekl Luigi Peccenini, zakladatel a čestný prezident Wall Street Institutu.

Organizace Wall Street Institute má v současné době 190 tisíc studentů ve 450 vzdělávacích centrech ve 27 zemích světa. Firma je na trzích, kde působí, na prvním až druhém místě mezi organizacemi, které nabízí výuku angličtiny jako druhého jazyka (ESL).

Angličtina je mezinárodním obchodním jazykem a v písemném a ústním projevu jí používá více lidí než kterýkoli jiný světový jazyk.

Společnost Wall Street Institute očekává, že díky své globální přítomnosti poroste v nadcházejících letech počet studentů v jejích kurzech.

Ve své čtyřicetileté historii se firma Wall Street Institute vždy přizpůsobovala potřebám svých studentů v oblasti jazykové výuky.

Firma Wall Street Institute:
– byla mezi prvními společnostmi, které nabídly studentům globální online komunitu – nabízí společenské akce, které studentům pomáhají vyzkoušet si angličtinu zábavnou formou a v neformálním prostředí
– nedávno představila nové kurzy zaměřené na rozvoj profesních schopností, a rozšířila tak svou nabídku vzdělávacích programů.

Součástí oslav výročí jsou i přednášky pana Pecceniniho. První z nich se uskuteční v Itálii na začátku června, kde se zrodila jeho vize učit lidi angličtinu jiným způsobem. Peccenini bude letos přednášet také na významných univerzitách v Číně. Kromě toho firma pořádá studentské oslavy a akce pro partnery na několika různých trzích, kde působí.

„Ve firmě Wall Street Institute se snažíme pomáhat lidem dosáhnout svých cílů prostřednictvím studia angličtiny," řekl David Kedwards, generální ředitel Wall Street Institutu. „Již 40 let se snažíme tuto misi naplňovat a děkujeme našim věrným a odhodlaným zaměstnancům a poctivě se učícím studentům a partnerům z celého světa za to, že nám v tom pomáhají. Těšíme se na to, že budeme i v nadcházejících letech nadále pomáhat lidem maximálně využít svůj potenciál prostřednictvím studia anglického jazyka."

_______________

O společnosti Wall Street Institute

Wall Street Institute je přední poskytovatel výuky anglického jazyka pro dospělé. Kurzy firmy Wall Street Institute absolvovalo více než 2 milióny studentů ve 450 vzdělávacích centrech ve 27 zemích světa. Firma patří pod křídla vzdělávací společnosti Pearson.


O společnosti Pearson

Pearson je světová jednička v oblasti vzdělávání. Naše vzdělávací divize má více než 150 let zkušeností s vydáváním učebnic a využíváním nejmodernějších výukových technologií a online podpory. Pomáháme lidem učit se kdykoli, kdekoli a jakýmkoli způsobem.

Kontakt: info@wallstreetinstitute.com

Jana Hrubá: Jaký je váš vztah s žáky, jak je vedete při učení?

Každý učitel se jistě zamýšlí nad těmito otázkami. Ví, že v některé třídě se mu učí dobře a chodí tam raději. Jinde s žáky jaksi nevychází. Čím je to způsobeno? Učitel je stejný, ale složení žáků a jejich vyladění je jiné. Dochází k jiným interakcím. (Svou roli samozřejmě hrají i další podmínky při výuce.)

Při vzájemné interakci – vzájemném působení učitele a žáka – učitel buduje svůj vztah se žáky, které vede v rámci učebního procesu, a žáci na učitele nějak reagují a ovlivňují tak zpětně jeho chování a jednání.

Tentýž projev vztahu učitele může být pro jednoho konkrétního žáka přijatelný, chápe ho jako projev porozumění, ale pro jiného žáka už může takový projev být vnímán jako méně příznivý, problematický. Např. lze pozorovat jen velmi tenkou hranici mezi působením humoru (s převažujícími prvky kladného vztahu), který žáci oceňují a příznivě přijímají, a ironií (s dávkou záporného vztahu), kterou žáci nemají rádi.

David Fontana ve své Psychologii ve školní praxi píše: „Sociální interakce je proces, který je z valné části utvářen vzájemným jednáním, přičemž odezva každé osoby je v každém bodě silně ovlivněna tím, co právě řekl druhý. To platí především o škole: dobrý učitel s tím počítá a užívá slov na podporu vzájemného porozumění, nikoli jako bodnutí provokující zášť a konflikt… Jedna věc je však vědět, že se to děje, a něco jiného je být schopen to podrobně analyzovat a rozhodnout, kde a jak změnit své chování, aby to pomohlo změnit chování dítěte.“

Při poznávání těchto procesů vám může pomoci dotazník Interakce učitele a žáků. Jednak zjišťuje, jak žáci vnímají a popisují vztah učitele k nim, jednak se zaměřuje na způsob řízení/vedení žáků, tj. do jaké míry učitel klade na žáky požadavky, jakou jim poskytuje volnost.

Autorky nástroje doc. PhDr. Ilona Gillernová, CSc. a PhDr. Lenka Krejčová, Ph.D. z katedry psychologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze dlouhodobě sledovaly vztahy učitelů a žáků a na základě pozorování, vyhodnocení charakteristik získaných od žáků a jejich expertního posouzení vyvinuly zmíněný dotazník. Mnohé položky vznikly za využití formulací, kterými žáci charakterizovali oblíbeného a neoblíbeného učitele.


Jak se učitelé jeví svým žákům?

V Manuálu k evaluačnímu nástroji Interakce učitele a žáků, z kterého čerpáme informace pro článek, uvádějí autorky příklady, jak žáci popisují chování učitele.


Projevy kladného vztahu mezi učitelem a žákem

Je trpělivý. Vyjadřuje porozumění každému žákovi. Má pochopení pro vztahy mezi žáky a situaci ve školní třídě. Používá individuální přístup. Nerozumím-li něčemu, bez obav se zeptám. Je-li potřeba, umí žákům naslouchat. Bere vážně názory či náměty žáků. Má svou práci rád a dává to najevo. V jeho vyučovacích hodinách je příjemná atmosféra. S potěšením dává dobré známky. Často se s námi směje. Má smysl pro humor, umí legraci dělat i přijímat. Je vtipný. Projevuje o žáky opravdový zájem, snaží se je poznat. Je tolerantní, dovede dát žákovi „druhou šanci“. Věří ve zlepšení žáků, věří jejich schopnostem a dovednostem. Zadává takové úkoly, které žák může zvládnout. Dovede pomoci a opakovaně vysvětlit látku. Povídá si se žáky také o tématech, která se netýkají vyučovaného předmětu.


Projevy záporného vztahu mezi učitelem a žákem

Dává poznámky, ukládá tresty. Křičí na žáky. Je nevyzpytatelný. Z jeho hodin mám strach, protože je v nich nepříjemná atmosféra. Často žáky kritizuje, ale neříká, jak co dělat správně. Občas používá nadávky či vulgární slova vůči žákům. Projevuje nadřazený postoj. Nezajímá se o názory žáků. Má své oblíbené žáky a chová se k nim jinak než k ostatním. Je náladový, má-li špatnou náladu, je nepříjemný. Dovede žáky zesměšňovat, ironizovat. Připomíná neúspěchy žáků či jejich chyby z dřívější doby. Spěchá na odpověď, nenechá žáka odpověď si rozmyslet. Dopustí-li se nějaké chyby sám, nepřizná ji. Prosazuje svou moc bez ohledu na žáka či situaci ve třídě. Je mu jedno, jak žáci zvládají řešení problémů mezi sebou, nechává to jen na nich. „Drbe“, vynáší informace o jednotlivých žácích ze třídy do třídy či ostatním učitelům. Zadává písemné či ústní zkoušení bez předchozího upozornění. Neumožní (nedovolí) žákovi opravit si špatnou známku.


Projevy požadavků učitele při řízení výuky

Požaduje domácí úkoly, referáty apod. Inovuje výuku, vymýšlí stále něco nového. Opravdu rozumí svému předmětu, zná zajímavosti a novinky. Ukládá zajímavé úkoly. Vyžaduje vlastní názor žáků. Podporuje spolupráci žáků v různých učebních úkolech. Dokáže si sjednat pořádek a navodit příjemné pracovní prostředí. Přísně hodnotí každý výkon, ale podle známých pravidel. Jeho vyučovací hodiny jsou různorodé. Dovede látku vysvětlit několika způsoby, aby tomu všichni rozuměli. Jeho vyučovací hodiny mají jasnou strukturu a cíl, v průběhu jedné vyučovací hodiny se hodně naučíme. Je žáky respektován. Na jeho vyučovací hodiny je třeba se připravovat.


Projevy volnosti při řízení výuky učitelem

Nevšímá si, když při vyučování někdo vyrušuje. Známkuje někdy přísně a jindy mírně. V jeho vyučovacích hodinách je nuda. Zdá se, že se o svůj vyučovací předmět příliš nezajímá. Často řeší maličkosti, ale zásadní (podstatné) věci jen málokdy. Jeho vyučovací hodiny jsou stejné, mnoho se nemění. Nemají řád, jsou chaotické. Nesplníme-li zadaný úkol, nic se nestane. Občas nechává volnou práci v hodině a nestará se, jak ji skutečně naplníme. Neopravuje chyby žáků. Svoje rozhodnutí vysvětluje stanovisky vedení školy („schovává se za ředitele“). Často podlehne přáním studentů („nechá se ukecat“). „Nevidí“ taháky. Vyvolává jen ty, kteří se hlásí, ostatní žáci se nemusí snažit. Spokojí se s každým vysvětlením nesplněného úkolu. Chodí pozdě do vyučovací hodiny. Žáci vnímají rozdíl mezi způsobem práce ve výuce (tj. řízení) a způsobem, jak s nimi učitel komunikuje, zajímá se o ně, dává najevo radost ze společné práce (tj. vztah). Proto byly položky v dotazníku rozděleny právě tímto způsobem a v dosavadní práci s dotazníkem se právě takto osvědčily.


Mezi pravidelně se opakující zjištění patřilo, že žáci ve škole stále preferují a nejvíce oceňují takové učitele, kteří vytvářejí ve výuce srozumitelnou strukturu, jasně stanovují pravidla, která důsledně dodržují, sdělují žákům, co od nich očekávají a také jejich hodnocení probíhá podle pochopitelných a předem známých kritérií. Toto vše souvisí se silným řízením neboli kladením požadavků.

Manuál k dotazníku si můžete stáhnout ZDE. Manuál i pokyny k použití dotazníku si pečlivě projděte a nenechte se odradit počtem kroků (jsou nutné pro zabezpečení dat a softwarovou pomoc). Výsledek stojí za to.


Kde a jak můžete dotazník využít?

Tento evaluační nástroj zadávaný elektronicky je určen pro žáky 2. stupně základních škol a všechny typy středních škol. Učitelé získají ze souhrnné evaluační zprávy zpětnou vazbu o svých silných stránkách ve stylu práce se žáky i svých případných rezervách, jak je anonymně popisují jejich žáci – tedy přímo pohledem žáků. Tím se učitel poměrně podrobně dozví, v kterých oblastech má vytrvat a pokračovat daným způsobem a které oblasti je vhodné rozvíjet a posilovat.

Dotazník je využitelný pro rozvoj pedagogických pracovníků. Ředitel školy může získat informaci, jak žáci vnímají konkrétního učitele nebo svého třídního učitele. Dotazník může být zadáván opakovaně po určitém časovém období (např. po roce) a lze tak sledovat, zda a jaký nastal vývoj ve vzájemných vztazích učitelů a žáků na základě předchozí intervence. Elektronickou podporu pro práci s nástrojem (elektronické vyplnění dotazníku a automatické vyhodnocení výsledků) školy nově naleznou na adrese http://evaluacninastroje.rvp.cz.


Psáno pro web RVP (3. díl seriálu Kudy vede cesta ke kvalitě).


Literatura

Fontana D.: Psychologie ve školní praxi. Příručka pro učitele. Praha : Portál, 1997. ISBN 80-7178-063-4.
Gillernová I., Krejčová L.: Interakce učitele a žáků. Dotazník pro žáky. Praha : Národní ústav odborného vzdělávání, 2011. ISBN 978-80-87063-41-5


Seriál Kudy vede cesta ke kvalitě
1. díl Jak zjistíte postoj žáků k vašemu předmětu?
2. díl Víte, jakou motivaci mají vaši žáci?
4. díl Jak se vaši žáci cítí ve své třídě?

O prázdninách mohou učitelé opět do divadelní školy!

Po vřelém přijetí loňského pilotního ročníku připravilo Národní divadlo moravskoslezské (NDM) Letní divadelní školu pro pedagogy i letos.

Na velmi úspěšnou loňskou Letní divadelní školu naváže Národní divadlo moravskoslezské v úterý 28. srpna 2012 a bude tak jako jedno z mála českých divadel pokračovat v systematické spolupráci s pedagogy a školami. Celodenní seminář proběhne opět v neformálním prostředí Divadelního klubu Divadla Jiřího Myrona a účast na něm mají pedagogové zdarma. Hlavní náplní Letní divadelní školy budou workshopy ke konkrétním inscenacím včetně ukázek práce s pracovními listy a představení některých metod a principů, které se dají plně využít při reflexi divadelního představení s dětmi či studenty. Workshopy povedou a o své zkušenosti se podělí pedagogové, profesionálové oboru Divadlo a výchova, dále dramaturgové a režiséři NDM. Na závěr celodenního semináře je na programu komentovaná prohlídka Divadla Antonína Dvořáka s ředitelem NDM Jiřím Nekvasilem.

„Letní divadelní škola je ideální příležitostí, jak nabídnout pedagogům různé možnosti práce s divadelním představením ve vyučování, představit jim divadlo zevnitř a zároveň zjistit jejich představy a potřeby, seznámit se s jejich názory a reflexemi naší práce. Loni jsme po semináři obdrželi mnoho nadšených reakcí a také podnětných připomínek, takže slibujeme letošní ročník o mnohé z nich ještě vylepšit," uvádí organizátorka mimořádných projektů Dita Eibenová.

V systematickém přístupu ke vzdělávání dětí a mládeže můžou být pro česká divadla velkou inspirací například Royal Opera House v Londýně, Vídeňská státní opera, Bavorská státní opera v Mnichově či Teatro Real v Madridu.


Letní divadelní škola pro pedagogy 2012

Úterý 28. srpna 2012, 8.30 – 17.10 hodin, Divadelní klub (vstup přes vrátnici Divadla Jiřího Myrona z ulice Milíčova)

Kapacita semináře je omezena na 50 pedagogů základních a středních škol z celého Moravskoslezského kraje, kontakt pro registraci do 21. června 2012 je letnidivadelniskola@ndm.cz


Program Letní divadelní školy 2012

8.30 – 9.00 Registrace
9.00 – 9.10 Úvodní slovo k LDŠ, Jiří Nekvasil, ředitel Národního divadla moravskoslezského

9.10 – 10.15 Workshop I: Sůl nad zlato, Ivanov
Představení některých metod a principů, se kterými pracuje obor Divadlo a výchova a které se dají plně využít při reflexi divadelního představení s dětmi či studenty s praktickými ukázkami metodik k činoherním představením NDM Sůl nad zlato a Ivanov
MgA. Tereza Vyvijalová, Atelier Divadlo a vzdělávání při JAMU v Brně

10.15 – 11.00 Workshop II: Bohéma
Dramaturgický úvod – Daniel Jäger, dramaturg opery NDM
Jak pracovat s inscenací opery ve výuce? Prezentace pracovních listů k opeře Bohéma – Mgr. Terezie Dörrerová, Základní škola Mládí, Orlová

11.15 – 12.15 Workshop III: Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť
Bible jako muzikál? Úplně prvním dílem legendární britské dvojice TimRice a Andrew LloydWebber se stal starozákonní příběh o patriarchovi Jákobovi a jeho dvanácti synech.
Ukázka z představení v podání dětí Operního studia NDM
Gabriela Petráková, šéfka souboru opereta/muzikál a Patrick Fridrichovský, dramaturg souboru opereta/muzikál

13.15 – 13.30 Patnáct minut pro NDM

13.30 – 14.30 Workshop IV: Poprask na laguně
Praktická ukázka workshopu k inscenaci
MgA. Tereza Vyvijalová, Atelier Divadlo a vzdělávání při JAMU v Brně
Marek Pivovar, dramaturg

14.30 – 15.30 Workshop V: Armida
Proč je Dvořákova poslední opera podle eposu TorquataTassa Osvobozený Jeruzalém aktuální a přitažlivá? Slovo režiséra a prezentace pracovního listu.
Mgr. Markéta Šňupárková, Matiční gymnázium, Ostrava
Jiří Nekvasil, režisér inscenace

15.30 – 15.50 Vydávání certifikátů

16.10 – 17.10 Prohlídka Divadla Antonína Dvořáka s ředitelem Jiřím Nekvasilem // pro zájemce // nutno rezervovat předem (limitovaná kapacita)

Kontakt pro registraci účastníků: letnidivadelniskola@ndm.cz


Z ohlasů na loňský první ročník

„Vážení, je to výborný nápad. Přimlouvám se za další ročník. Velmi bych přivítala možnost mít na vašem webu připravený materiál, který by sloužil k přípravě na návštěvu divadla. Chceme diskutovat o úspěšných představeních. Chceme se setkávat a vzájemně si vyměňovat informace, zkušenosti, postřehy. Ráda se připojím k týmu, který by zpracovával metodické materiály."

„Děkuji za příjemně strávený den v atmosféře divadla. Považuji za velmi přínosné pro mou práci všechny aktivity, které proběhly, zejména přiblížení divadla školám. Další Letní divadelní školy bych se ráda zúčastnila, doporučuji však „protáhnout" ji aspoň do dvou dnů. Člověka napadají myšlenky, jak by škola mohla přitáhnout děti a mládež k divadlu, ke vztahu k divadelnímu umění… a spousta nápadů tak přijde až cestou domů, zítra…"

Karel Kálal: Kousek štěstí

Ty státní maturity! Nejednoho studenta přesvědčily o tom, že nelze spoléhat na pochopení maturitní komise a nebo svého učitele matematiky, kterého dobře znali a on své studenty také zná a ví, co který umí. Neosobní anonymní bodování a strohé kategorie dosažených procent zredukovaly vše na jednoduchou rovnici: máš potřebný počet bodů, takže umíš – a nebo nemáš a neuspěl jsi.

Jsem už dlouho „mimo proces“, jak jsme říkávali, ale asi potřeba pomoci učitelů matematiky budoucím maturantům způsobila, že jsem byl o pomoc požádán i já. Neodolal jsem, neboť to byla příležitost si vyzkoušet, jak bych u státních maturit uspěl, a slíbil jsem dvěma adeptkám na maturitu z matematiky, že jim v přípravě pomohu.Bylo to ode mne trochu troufalé, neboť jsem si mohl říkat s Boženou Němcovou „dávno, dávno je tomu, co jsem se díval do milých tváří svých žáků…“ (já vím, že ona to napsala a myslela jinak), ale více jak dvacet let od mé poslední přípravy žáků k maturitě není zanedbatelná doba.

Jedna ze studentek byla snaživé dítě ze střední školy v místě, které potom utekla maturitní výborná o neuvěřitelné jedno procento. Druhá studentka ale svůj pokus o složení maturitní zkoušky opakovala již potřetí. Řekne-li se objektivní příčiny, na její případ se to hodí. Při první návštěvě mi sdělila, že je rozvedená a že zůstala sama se čtyřmi dětmi, nejstarší dceři je čtrnáct let, nejmladšímu dítěti tři měsíce. Nejsem rozvodový soudce a nemohu hodnotit příčiny, proč zůstala sama. Abychom toto téma otevřeli, na to jsme neměli ani čas a ani to s mým úkolem nesouviselo.

Jenom jsem pochopil, že dokončení maturity (scházela jí jenom matematika) je pro ni v prvé řadě ekonomická nutnost, neboť až jí skončí mateřská dovolená, bude jí při čtyřech dětech záležet na každé koruně a výživné ani přídavky na děti nemohou vyřešit všechno.

S tím úzce souvisela druhá příčina, proč jí tak záleželo na dokončení studia, i když se snažila dělat dojem, že jí na výsledku nijak moc nezáleží. Od začátku jsem však věděl, že získání maturitního vysvědčení jí má mimo jiné kompenzovat pocity životního neúspěchu, které odchod partnera z rodiny nutně vyvolá.

Byl jsem velice rád, že jsem si na závěr své ředitelské a učitelské praxe mohl na jedné střední škole v místě vyzkoušet výuku „dálkařů“, neboť ona do této kategorie také patřila. Věděl jsem velmi dobře, že bez pomoci nejsou studenti schopni v ubohých deseti hodinách matematiky za pololetí zvládnout stejné učivo, jako třeba gymnazisté a ostatní středoškoláci, kteří jsou vyučováni tomuto předmětu několik hodin týdně. Státní maturita nečiní žádný rozdíl mezi studenty dálkového studia a absolventy studia denního.

Nebyla první, komu jsem na maturitu z matematiky pomáhal, ale v minulých letech důležitou úlohu hráli zkoušející, přísedící a nebo dokonce předseda či předsedkyně komise, pokud chtěli a mohli vzhledem ke své aprobaci do zkoušky zasahovat.

Nejprve jsem jí pomohl sehnat ochotnou „náhradní babičku“, která v době, kdy si ona lámala hlavu s nejrůznějšími oblastmi středoškolské matematiky, které sice ve své většině v životě potřebovat nebude, ale které osnovy jednoznačně a bez výjimek předepisují, ochotně a samozřejmě bezplatně vozila malou holčičku, pokud to bylo třeba. Péče o čtyři děti zaměstnala mou „studentku“ dostatečně a musel jsem počítat i s tím, že někdy zůstane místo na opakování toho, co jsme často doslova v potu tváře probrali, zcela prázdné… Ale řekněte sami: mohla malá Anička za to, že jí lezly zoubky ? A bylo by vůbec možné, aby si dvě desetileté sestry vyřídily problémy ve vzájemných vztazích šeptem a nevyžadovaly rozsouzení matkou?

Všechno se překonalo, i ta tradiční předmaturitní krize, kdy vzniká dojem, že hlava je totálně prázdná a náhodně vytažený příklad ne a ne vyjít.

Když přišly výsledky, byl jsem mezi prvními kdo od naší maturantky dostal zprávu. Nebyl jsem příliš překvapen kladným výsledkem, věděl jsem co umí, ale najednou zmizelo dříve tak často proklamované, že vlastně o nic nejde. Během krátké doby dostali díky moderním komunikačním technologiím zprávu rodiče i další členové rodiny, ukápla sem tam nějaká slzička, vyslechla si zasloužená blahopřání a děti (s výjimkou Aničky) se radovaly a zářily štěstím s ní.

Ten výsledek jsem jí moc přál. Nevypočítala sice všechno na sto procent, ale maturitní vysvědčení zaslouženě má.

Nevím, zda rodina uspořádala na její počest nějaké slavnostnější posezení, aby si toho jejího úspěchu užili všichni. Přiznám se, že já jsem si toho štěstí maličký kousek, který mi snad také trochu patřil, nechal pro sebe a když si na to vzpomenu, je mi příjemně. Budete-li namítat, že nešlo o nic velkého, mohu s vámi souhlasit. Ale každý i malý úspěch dovede člověku, jemuž se život nějak zamotal, dodat aspoň trochu optimismu a energie, což platí stejně jak pro dospělé, tak pro děti.

Odmítám, že bych byl sentimentální. Jsem asi ze „staré školy“, z kantorské generace, která nejen rozumem, ale i srdcem prožívala se svými žáky jejich úspěchy i neúspěchy. Pokud je to znak tak často zlehčované a neuznávané „staré školy“, otevřeně se k ní hlásím a myslím, že takový přístup je v dnešním uspěchaném světě právě to, co současná škola potřebuje a co mnohým učitelům, bohužel, chybí.

Jana Hrubá: Je možné sblížit názory na koncepce vzdělávání?

28. května 2012 se konala v Senátu konference Stálé konference asociací ve vzdělávání (SKAV) „Rozdílné koncepce vzdělávání a jejich důsledky s podtitulem Kterou cestou se chceme vydat?“ Konference zpravidla řešení nepřinášejí, ale dávají příležitost se vzájemně slyšet. To ocenili účastníci i tentokrát.


Tato možnost byla umocněna mimořádně pestrým složením účastníků. Kromě učitelů a ředitelů škol se tu setkali vysokoškolští pedagogové, pracovníci resortních ústavů, zřizovatelé škol, zaměstnavatelé a podnikatelé, zástupci asociací, vzdělávacích programů, neziskových organizací zabývajících se vzděláváním a ojedinělí pracovníci MŠMT, ČŠI a jeden senátor – Marcel Chládek, místopředseda Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu PČR, ve spolupráci s kterým (a s o. p. s. Pomáháme školám k úspěchu) se konference konala. Bylo to tak trochu symbolické: jako by koncepce vzdělávání zajímaly dnes už širokou skupinu partnerů vzdělávání, ale ty, kteří o něm rozhodují a vytvářejí pro ně podmínky, jen ojediněle (nakonec to není žádná novinka a jistě se to promítá do současného stavu). Potvrdil to i senátor Chládek, když řekl, že senátní výbor pořádá různá veřejná slyšení k problémům vzdělávání, ale jen málo lidí z Parlamentu se jím opravdu zabývá a těchto akcí se zúčastňuje.

Moderátorem byl Tomáš Feřtek ze společnosti EDUin, o. p. s. V úvodu zdůraznil, že v poslední době se v diskusích naráží na problém nejasných cílů vzdělávání. V podstatě existují dvě koncepce: 1. stát má zajistit, co potřebují zaměstnavatelé, 2. vzdělávací systém má sloužit občanům, rozvíjet jejich schopnosti a kompetence. Zástupci obou směrů se dnes sešli v panelu.


Je vzdělávání tím, čím má být? A ne-li, v čem je problém?

Úvodem do problematiky bylo vystoupení prof. Zdeňka Heluse z PedF UK pod výše uvedeným názvem. Řekl, že se pod dopady krize nacházíme v přelomové době, která je nejen ekonomickým kolapsem, ale vleklou krizí člověka a jeho způsobu života. Proto je třeba něco dělat především v oblasti edukace – vzdělávání a výchovy.

Představil několik existujících odpovědí na otázky po účelu vzdělávání:
1. Vzdělání má sloužit utváření lidských zdrojů a posilování konkurenceschopnosti.
2. Vzdělání má sloužit tomu, aby si člověk života užíval, aby z života vytěžil co nejvíce požitků (trend individualistického hedonismu).
3. Vzdělání má člověka vybavit širokým spektrem různých „gramotností“ – tedy způsobilostí zvládat informace, zabezpečujících efektivní fungování v různých oblastech společenského života.
4. Vzdělání je chápáno jako významný činitel kvality života. Vzdělaný člověk si ví lépe rady v organizování svého života, řešení problémů a předcházení kolizím.
5. Vzdělání a vzdělávání je závažnou aktivitou nápravy věcí lidských.
6. Vzdělání je aktivním a tvořivým výrazem starosti o člověka, aby se našel ve svém poslání, naplnil smysl života svého, osobního i obecně lidského.

Oproti zúženému pojetí vzdělávání zdůraznil výuku osobnostně rozvíjející. Definoval ji jako „ucelený náhled na svět a na místo / poslání člověka v něm. Díky svému vzdělávání, tím, že obšírněji a hlouběji rozumí světu a svému místu v něm, člověk ze své pozice přejímá ve světě a za svět spoluzodpovědnost. Uvědomuje si také hrozivost destrukcí a škod, které může svým jednáním způsobit, ale neméně i šance tvořivosti a konstrukce, kterými může svět obohatit. Takto chápané vzdělání úzce souvisí s komunikací. Vždyť skrze komunikaci s druhými lidmi se jedinec vzdělání dopracovává, sdílí je s druhými lidmi. V tomto smyslu je vzdělání jedním ze základních činitelů lidské pospolitosti.“

Cíle osobnostně rozvíjející výuky rozdělil na:
– Cíle kvalifikační.
– Cíle související s organizací a využíváním volného času.
– Cíle osobnostně rozvojové.
– Cíle emancipační.
– Cíle přesahové (transcendentující).

V pojetí osobnostně rozvíjející výuky se žák učí celou svou osobností a osobnost svým učením také rozvíjí. Prof. Helus položil důraz na potenciality žákova osobnostního rozvoje a vzdělávací úspěšnosti a vybavenost učitele kompetencemi pracovat s potencialitami žáků. Mezi profesionální kvality učitelovy osobnosti uvedl pedagogickou lásku, pedagogickou moudrost a pedagogickou odvahu a důvěryhodnost.

Svou přednášku prof. Helus uzavřel slovy: „Mnohé nasvědčuje, že se nacházíme v přelomové době, že je třeba konat jinak než dosud. To platí v neposlední řadě také pro pedagogiku: Měla by se vzchopit k sebevědomí své nezastupitelné povolanosti, podílet se na díle obratu. Pokoušet se o budoucí modely edukace. Spolu s tím musí vyvinout úsilí, je-li to nezbytné, být pedagogikou neposlušnou, vzdorující a ne převážně jen služebnou, odkázanou na úkoly zadané jí vrchností; pedagogikou, která ví o úkolech, které si musí stanovit ona sama…“

Celý text vystoupení prof. Heluse si můžete přečíst ZDE.


V čem spočívá rozdílnost koncepcí vzdělávání?

V panelové diskusi své názory prezentovali:
Radek Cikl / náměstek hejtmana Libereckého kraje a předseda Komise Rady Asociace krajů ČR
pro školství a sport
Hana Košťálová / vedoucí expertní rady projektu Pomáháme školám k úspěchu, členka výboru SKAV, o. s.
Jan Rýdl / člen představenstva Svazu průmyslu a dopravy ČR, předseda představenstva TOS Varnsdorf, a. s.
Ivan Smolka / ředitel Waldorfského lycea, zástupce Asociace waldorfských škol ČR, člen výboru SKAV, o. s.
Klára Šimáčková Laurenčíková / předsedkyně České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání
Jiří Zajíček / předseda Unie CZESHA a Asociace středních průmyslových škol ČR, ředitel Masarykovy střední školy chemické

Zpočátku někteří z nich neviděli mezi koncepcemi vzdělávání ke konkurenceschopnosti a osobnostně rozvíjející výuky rozdíl. Postupně se však rozdíly v chápání smyslu a podoby vzdělávání vyjevily. Dialog nám mohou přiblížit myšlenky panelistů, které ovšem nejsou doslovnými přepisy (zkuste rozpoznat, do které názorové skupiny jejich autoři patřili):
– Nemyslím, že oba názory polemizují. Cíl je jeden: připravit člověka na život. Zaměstnavatelé chtějí, aby zaměstnanec uměl komunikovat, ale rozvoj osobnostních vlastností škola nedává. Spíše osvícené firmy investují do rozvoje lidí – bez úlev na daních!
– Jak daleko v rozvíjení osobnosti jít? Jsou všichni schopni studovat na vysoké škole? Jsou všichni vysokoškoláci uplatnitelní na trhu práce?
– Osobnostně rozvíjející výchova je od antiky k dispozici. Měli bychom se k ní vrátit. Výchova musí vést k tomu, aby se lidé dovedli o sebe postarat. Děti se mají ve škole zabývat lidskými možnostmi – „poznej sám sebe“.
– Ano, ale neopomíjet zaměření na pracovní život – profesní přípravu.
– Nelze ztotožňovat rozvojové vzdělávání se všeobecným. Otázka je, čemu budeme přizpůsobovat vzdělávání. Pojetí může být rozvojové, nebo výcvikové. Reformní pedagogika je likvidována. Vydáváme se na cestu výcviku. Rámcové vzdělávací programy nastolily postup „ke kompetencím přes znalosti“. Měli bychom změnit priority a obrátit postup od kompetencí ke znalostem.
– Jsme zemí, která je zaměřena na zpracovatelský průmysl. Neobejdeme se bez něj. Klesá demografická křivka a přitom se více studentů hlásí do všeobecného vzdělávání. Měli bychom se vrátit zpět do rovnováhy. Narůstá počet vysokých škol, hlavně humanitních. Je třeba vrátit to do proporcí.
– NERV dokladuje, že čím je vyšší vzdělání, tím vyšší je růst HDP. Konkurenceschopnost je také možnost rozvoje potencialit a talentů.
– Máme příliš mnoho vysokých a středních škol. Přijímací zkoušky se většinou nedělají. Většina žáků pokračuje na vysokých školách – to je systémová chyba.
– Musíme být schopni rozvíjet osobnost i profesní schopnosti – schopnost samostatného života, umět analyzovat problém a řešit ho. Kdo má nějaké vysvědčení, myslí, že se už nemusí učit.
– Optimalizace musí nastat, ovšem k nepopulárním opatřením není politická vůle.
– Rozhoduje kvalita předškolního a základního vzdělávání: co se děje s žákem po vstupu do školy, zda má každý možnost zažít úspěch, zda se děti cítí ve škole dobře, zda je učení smysluplné.
– V základních školách chybí polytechnická výchova, technika. Z toho plyne malý zájem žáků o technické studium.
– Absolventi technických škol mají šanci získat odpovídající práci. Motivace pro práci a úspěch je u nich však výjimkou. Firmy musí pokračovat v motivaci lidí.
– Nejde o to, co se děti učí, ale co se u nich rozvíjí. O vnitřní motivaci zájmem a ne možností zaměstnání.
– Učitelé by se měli zajímat o žáky, jejich schopnosti, z jakého prostředí pocházejí. Podpořit jejich talenty a plány.
– Vytrácí se odpovědnost, vědomí, že jsou také povinnosti, schopnost překonávat obtíže. Základní školy jsou málo naplněné – ale děti si nemohou ve škole jen hrát.
– Co udělat pro motivaci? Posílit pedagogický proces, vyvinout tlak na správné vyučování, například matematiky. Průběžné testování je v pořádku.
– Vést děti k soutěživosti, aby chtěly být nejlepší.
– Chceme-li, aby zaměstnanec převzal odpovědnost, jsou důležité osobnostní vlastnosti. To je problém škol, aby připravily dětí do života.
– Shodneme se, jací mají být studenti, ale ne, co znamená „pedagogika obratu“. Pro soutěživost tam místo není. Vychází z vnitřní motivace. Co to znamená pro učitele? Musíme pomoci učitelům, aby dokázali pomoci žákům. K tomu nejsou vytvořeny ve školách podmínky, vzdělání se nedoceňuje. Do rozpočtu by měly přijít peníze na pedagogické asistenty – neztratit žádné dítě.
– Důležitá je příprava budoucích pedagogů, pomáhat učitelům by měly mezioborové týmy (speciálních pedagogů, psychologů), mentoring, supervize, další vzdělávání.
– Změnit systém financování regionálního školství, více provázat normativy s potřebou podpory žákům. ČR dává spoustu peněz do „hašení požárů“, které vyvolává selektivní vzdělávací systém. Největší skupinou nezaměstnaných jsou žáci ze sociálně znevýhodněného prostředí. Věnovat pozornost těmto žákům, pomoci jim při startu. Inspirací by nám mělo být Finsko.
– Měli bychom se oprostit od idealistických představ – Gaussova křivka platí. Řešit hlavní problém: klesá úroveň výsledků vzdělávání, je nedostatek pracovníků na trhu práce.
– Osobnostně rozvíjející výuka není v rozporu, ale nesmí se vytratit profesní příprava. Měli bychom korigovat zaměření na požadavky trhu práce. Podnikatelé by měli získat oficiální statut pro přípravu mládeže.
– Antické Řecko si možná idealizujeme. Kolik lidí se tam zabývalo filosofií? Živili je rolníci. Nelze se věnovat jenom rozvíjení osobnosti, ale najít rozumný kompromis. Zavést testy, přijímací zkoušky, užívat i represe.
– Nemáme víc handicapovaných, ale neumíme s nimi pracovat. Přesto jsou tu ředitelé škol, kteří osobnostně rozvíjející výuku už realizují.
– Jsme v bodu, s kterým si nevíme rady. Vrátit se ke starému způsobu vyučování, nebo se vydat rozvojovou cestou, kterou ještě docela neznáme? Měli bychom se vydat novými cestami.


Aktivně diskutovali všichni

Odpoledne se účastníci rozdělili do šesti skupin a pod vedením moderátorů diskutovali k otázkám:
– Jak se má do vzdělávání v ČR promítat požadavek konkurenceschopnosti?
– Má být jedním z hlavních cílů vzdělávání podpora sociální soudržnosti?
– Chceme opravdu vychovávat žáky k zodpovědnému rozhodování a jednání?

Diskuse byla velmi živá a zajímavá, protože se v ní projevilo pestré složení účastníků. Vyměřený čas mnoha diskutujícím ani nestačil. Výstup z diskuse v závěru konference tlumočili v plénu moderátoři. Písemný souhrn názorů, které zazněly ve skupinách, bude po zpracování uveřejněn na webu SKAV.


A jaká byla zpětná vazba?

Krásné prostředí Hlavního sálu Valdštejnského paláce přispělo k atmosféře setkání a účastníci je ocenili. Mělo však i zápornou stránku v horší akustice velkého sálu, kterou ještě zhoršovaly rekonstrukční práce na budově.

Zvolenému tématu připsali účastníci vysokou aktuálnost („bohužel již 20 let!“), protože je stěžejní pro způsob a kvalitu života našich dětí. Stojíme opravdu na křižovatce a kontinuální debata by měla pokračovat.

Příspěvek prof. Heluse většinou velmi zaujal jako pedagogicko-filosofické východisko pro debatu, části přítomných připadal odtažitý od reality, teoretický a příliš obecný. Zřejmě záleželo na tom, do jaké hloubky sami promýšlejí problémy vzdělávání.

Výběr panelistů podle účastníků umožnil autentickou diskusi, zaujal polaritními postoji a názory a poučné bylo rozdílné pojetí smyslu vzdělávání. Chyběl zástupce středního proudu a hlavně politici a zástupci ministerstva školství – účastníci v tom viděli nezájem těch, kteří činí politická rozhodnutí.

Odpolední diskusi většina hodnotila jako korektní a efektivní, bylo pro ně zajímavé slyšet spoustu názorů širokého spektra. Škoda, že nebylo více času.

Každý si odnesl z konference něco pro sebe. Byla oceněna i vytrvalost SKAVu při hledání řešení koncepčních otázek. Výčet myšlenek, které by neměly zapadnout, byl opravdu obsáhlý. Alespoň dvě ocitujeme:
„Předpokladem konkurenceschopnosti je rozvinutá osobnost nejen v oblasti profesního zaměření, ale také v oblasti osobnostních předpokladů a hodnot.“
„Tříbení názorů prospívá všem.“

Aeroškola pro učitele

Možnost pro učitele ZŠ a SŠ zúčastnit se zdarma ukázkové předpremiérové projekce nového českého dokumentu Olgy Špátové (projekce je určena výhradně učitelům, zúčastní se jí režisérka filmu a součástí bude i diskuze o možnostech využití filmu ve škole) a informace o chystaném Kurzu filmové výchovy pro učitele, který má akreditaci v systému DVPP MŠMT.


Ukázková projekce nového dokumentu Největší přání III vhodného pro výuku – pouze pro učitele – debata s režisérkou metodika.

Zveme všechny zájemce z řad učitelů ZŠ a SŠ na ukázkovou předpremiérovou projekci k novému dokumentárnímu filmu Olgy Špátové s názvem Největší přání III. Projekce se uskuteční 20. června v 17:00 v malém sále pražského kina Světozor a zúčastní se jej i režisérka filmu, aby mohla odpovědět na případné otázky a říci něco více o natáčení filmu.

Projekci jsme pro učitele připravili z toho důvodu, že film vnímáme jako velmi vhodný pro školní využití. Chceme jej tedy představit s předstihem, premiéru bude mít v září a od září jej tak můžou školy zhlédnout v českých kinech. K filmu připravujeme také metodické materiály, které na projekci představíme.

Jedná se o dokumentární projekt, jímž režisérka Olga Špátová navazuje na legendární filmy stejného názvu, které natočil její otec, dokumentarista Jan Špáta v roce 1964 a 1990. Zkoumá v něm, nakolik se posunuly hodnoty a jak se změnil život mladých lidí v naší zemi prostřednictvím otázky „jaké je vaše největší životní přání?“, kterou pokládá mladým lidem z různých sociálních skupin, z různých prostředí, spolků, iniciativ, s různým rodinným zázemím a pod. Film zajímavým způsobem zkoumá představy o životě současných mladých lidí a srovnává je s dřívějšími odpověďmi generace jejich prarodičů a rodičů.

Film se dotýká mnohých citlivých témat a otázek, které je možné dále ve výuce rozvíjet – jak se změnila česká společnost po roce 1989? Jak se mění představy mladých lidí o životě, jak se mění jejich hodnoty a priority? Jakým způsobem chtějí žít svůj život? Co znamená rodina v dnešní době? Jak mladí lidé chápou svobodu a dědictví komunismu? Proč se uchylují k extremistickým ideologiím? Mají právo na svobodný názor a kde jsou hranice svobody? Jaký je vztah mladých lidí k homosexualitě, k menšinám? Za co chce současný mladý člověk bojovat, o co se zasazuje, vůči čemu se vymezuje?

Film tak otevírá tématické okruhy a učivo mnohých vzdělávacích oblastí RVP, zejména občanské výchovy, základů společenských věd, dějepisu, osobnostní a sociální výchovy, multikulturní výchovy a dalších.

Na projekci je třeba se předem objednat na aeroskola@kinoaero.cz.

Více informací o filmu a projekci pro učitele najdete na webu Aeroškoly.


Další ročník Kurzu filmové výchovy

Aeroškola přijímá rezervace pro druhý ročník Kurzu filmové výchovy pro učitele, který je akreditován MŠMT v systému dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Kurz se bude konat ve dnech 11.–14. 10. 2012 v Sedleci u Prahy. Kurz je určen všem učitelům, kteří chtějí realizovat výuku Filmové/Audiovizuální výchovy, ale neví jak.

Kurz je zaměřen na analýzy a rozbor filmů, na zprostředkování základů filmové řeči a na interpretaci. Součástí kurzu jsou rovněž tvůrčí dílny – základy natáčení a zpracování natočeného materiálu na počítači s jednoduchými prostředky, které jsou běžně dostupné. Kurz pořádá Aeroškola – vzdělávací sekce pražských artových kin Aero, Světozor a Oko, specializující se na filmovou výchovu pro školy i veřejnost a garantem kurzu je Mgr. Linda Arbanová, PhD (PedF UK v Praze, Aeroškola).

Kontakt: aeroskola@kinoaero.cz, více informací na www.aeroskola.cz.

Aeroškola
Kino Aero + Světozor + Oko
tel.: 608 960 016
e-mail: aeroskola@kinoaero.cz

Eliška Leblová: Enviromentální výchova v mateřské škole

Kniha nabízí řadu nápadů, které lze využít v rámci běžného programu mateřských škol.

V přírodě děti mohou zakusit spoustu smyslových vjemů – vidět odstíny barev, tvary, slyšet zvuky, cítit vůně, osahat si, ochutnat. Uvědomí si, že když je zima, musí se zahřát pohybem, zjistí, že pod stromy je stín, který ochrání před slunečním úpalem, voda chladí, rosa je mokrá a na slunci se třpytí. Mohou použít louku jako místo, kde se dá rozeběhnout do dáli, v lese mohou zakopnout o pařez nebo ho přeskočit. Když si dřepnou, uvidí, kdo žije v louži, kdo pospíchá mezi jehličím, nebo žije pod kameny.

To všechno vzbudí jejich zvědavost a vyprovokuje otázky. Vztah k přírodě ale zejména městské děti nezískávají úplně snadno. Vedení k úctě a ohleduplnosti k přírodě je jedním z úkolů současné mateřské školy. V knize nabízíme řadu nápadů, které lze využít v rámci běžného programu mateřských škol, s jejichž pomocí můžeme v dětech probudit lásku k přírodě a současně naplňovat záměry RVP PV.

Eliška Leblová, DiS., vystudovala předškolní a mimoškolní pedagogiku a pracuje jako učitelka CMŠ Studánka. Je autorkou a koordinátorkou ekologických programů podpořených granty odboru životního prostředí Magistrátu hl. m. Prahy. Má čtyři děti a během rodičovské dovolené se podílela na založení a činnosti mateřského centra Kuřátko v Praze 4.

Ukázku najdete ZDE.

Jihočeský kraj potřebuje aktivnější spolupráci škol a podniků

Jaké jsou nedostatky trhu práce v Jihočeském kraji a jaká největší rizika se mohou objevit v budoucnu? Jak tuto nepříznivou situaci řešit a předejít jejímu zhoršení? Spolupracují podniky a vzdělávací instituce dostatečně? O tom byla řeč na kulatém stole s názvem "Efektivní trh práce pro 21. století – kvalifikace a vzdělávání z pohledu zaměstnavatelů", který se uskutečnil ve středu 22. května v budově Krajského úřadu Jihočeského kraje v Českých Budějovicích.

V úvodu Jiří Moravec z Krajského úřadu Jihočeského kraje zmínil, že Jihočeský kraj vypracoval strategii rozvoje vzdělávání až do roku 2020. "Standardní čtyřleté programy se nám zdály příliš krátké," řekl a zdůraznil podporu technického vzdělávání ze strany kraje. Tu podpořil také čísly: v aktuálním školním roce 2011/2012 nastoupilo na gymnázia 20 % absolventů základních škol, na střední odborné školy 40 % a na odborná učiliště necelých 40 %, přičemž tento podíl se dokonce meziročně mírně zvýšil.

Moderátor setkání Miloš Rathouský ze Svazu průmyslu a dopravy ČR dodal, že to, co na trhu práce platí dnes, nebude platit za 20 až 30 let, a že klíčové pro udržení konkurenceschopnosti české ekonomiky je najít shodu mezi požadavky zaměstnanců a zaměstnavatelů. K tomu by měly pomoci systémy Národní soustavy kvalifikací a Národní soustavy povolání, které představil Bohumil Mužík ze Svazu průmyslu a dopravy ČR. Mimo jiné jmenoval čtyři průřezová témata, tedy nejpalčivější problémy trhu práce v České republice, a zároveň i zásadní požadavky na zlepšení současné situace. Patří mezi ně spolupráce vzdělávacích institucí a firem, podpora technických a řemeslných oborů, záchrana nízkokapacitních oborů (například keramika, textilní výroba, potravinářství) a především další vzdělávání a jeho vazba na trh práce, tedy jak využít aktivní politiku zaměstnanosti k operativnímu řešení problémů a disproporcí trhu práce.

„Systémy NSP a NSK jsou základními kameny toho, abychom dosáhli dalšího vzdělávání rovnocenného s počátečním vzděláváním a mohli nedostatky na trhu práce operativně řešit," řekl. „Systém počátečního vzdělávání neprodukuje dostatečný počet technicky vzdělaných lidí, a firmy pak nemají kam sáhnout, aby vyrovnaly přirozený úbytek silných poválečných ročníků. Současní absolventi nejsou silní ani kvantitativně – je jich velmi málo, ani kvalitativně – nemají odpovídající technickou kvalifikaci,“ podtrhl Bohumil Mužík.

NSP zahrnuje především celostátně platný katalog prací. Poslední takový dokument vyšel v roce 1993. „Většina firem si katalog prací sice dělá sama, ale my zde vyzýváme firmy k průběžné práci na tomto společném katalogu, abychom tak vytvořili jednotnou informační základnu pro všechny instituce a zúčastněné na trhu práce – tj. pro uchazeče, občany, zaměstnavatele a především pro Úřad práce a agentury práce,“ vysvětlil Bohumil Mužík. Například uchazeč by si tak měl díky NSP udělat mnohem rychleji a snáze představu, co mu chybí k tomu, aby zvýšil svoji zaměstnatelnost, a co by měl pro danou pozici ovládat.

Jan Pěnkava, vedoucí controllingu ve firmě ČZ a.s. a její mluvčí, potvrdil očekávanou černou budoucnost ohledně lidských zdrojů ve své firmě: „Během příštích dvou let nám odejde do důchodu 200 zaměstnanců, a to hlavně techniků. Tyto lidi musíme nahradit novými, mladými pracovníky. Ale zdá se nám, že nemáme odkud brát, že tito mladí lidé nejsou.“ Proto firma zahajuje užší formu spolupráce se školami. "Je potřeba zvýšit vážnost a prestiž technických oborů, jejich studia i zaměstnání v nich v očích veřejnosti," uvedl. K tomu je zapotřebí zvýšená aktivita firem vůči veřejnosti, prezentace a propagace, aby se podařilo přesvědčit veřejnost, že pracovat v průmyslu se vyplatí.

Milan Timko, ředitel Střední odborné školy strojní a elektrotechnické ve Velešíně, dosvědčil, že vlastní aktivita je základem: „Každoročně objíždíme základní školy v celém Jihočeském kraji a děláme prezentace. I když je to práce někdy vyčerpávající, slavíme díky tomu úspěchy – každý rok nabereme do technických oborů o 20 studentů více." Milan Timko si také pochvaloval pozitivní spolupráci s firmami, která podle něj představuje nejlepší možný příklad pro žáky, jak to chodí v praxi. To potvrdila i Ilona Walnerová z firmy Jihostroj Velešín, která se zmíněnou školou již dlouho spolupracuje. „Je to pro obě strany běh na dlouhou trať, ale ve výsledku se výrazně zúročuje," uzavřela.

Milan Timko také zmínil další problém, kdy se školy a firmy ze sousedního Německa a Rakouska pokoušejí přetáhnout české studenty a pracovníky do svých systémů. „My zde tyto lidi potřebujeme a byla by obrovská škoda, kdyby nám odcházeli," dodal.

Zdeněk Vršník ze Svazu průmyslu a dopravy ČR pak představil práci sektorových rad a podstatu sektorových dohod. Sektorové rady, jichž je v České republice v současnosti 29, sdružují zaměstnavatele v rámci určitého odvětví a řeší zásadní problémy v otázce lidských zdrojů v té které oblasti. Dohromady je v tomto systému v současné době zapojeno přes 1400 lidí, přičemž tento počet ještě stále roste. Pravidelných jednání sektorových rad se účastní i zástupci škol, ministerstev relevantních pro daný obor, dále Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a často také jednotlivých zainteresovaných krajů. Díky koordinaci aktivit členů a partnerů sektorových rad jsou pak vypracovány sektorové dohody, které řeší nejpalčivější problémy v oblasti lidských zdrojů v daném odvětví nebo regionu a také obecné problémy společné pro celou českou ekonomiku. Jako příklad uvedl Zdeněk Vršník zajímavou statistiku: „V České republice tvoří 40 % HDP zpracovatelský průmysl, ale těchto 40 % je zajišťováno pouze 7 % všech pracovníků. To je trend, který nelze dlouhodobě udržet."

Ilona Walnerová vyjádřila spokojenost s existencí jedné ze sektorových dohod, na jejímž uzavření se podílela – Sektorové dohody pro oblast strojírenství: „Jsem za tuto sektorovou dohodu velmi ráda. Naše firma je ve věci spolupráce se školami velmi aktivní, již 10 let nabízíme stipendijní programy a letos k nám díky této aktivitě přijdou čtyři vysokoškolsky vzdělaní absolventi a deset středoškoláků. Určitě bychom uvítali, kdyby stát na tuto spolupráci se školami a jejich podporu poskytoval firmám nějaké daňové úlevy."

Karel Tichý ze společnosti Asistenční centrum a. s. pak vystoupil s analýzou regionálních disparit středního odborného vzdělávání ve vazbě na trh práce v Jihočeském kraji. Mimo jiné zmínil nejvíce poptávaná zaměstnání v Jihočeském kraji, mezi něž patří řemeslníci a opraváři, obsluha strojů a zařízení či techničtí a odborní pracovníci. Z řad řemeslníků a opravářů se jedná především o seřizovače a obsluhu obráběcích strojů, nástrojaře a také – specificky pro region jižních Čech – zpracovatele masa a ryb. Vysoká poptávka je stabilně také po řidičích, zejména nákladních automobilů.

Svět kolem nás

Dovolte nám představit nový populárně naučný cyklus Svět kolem nás, ve kterém Vám a žákům Vaší školy postupně představíme nejzajímavější kouty naší planety. Program je promítán v kině či jiném vhodném kulturním zařízení, a to pomocí nejmodernější audiovizuální techniky.

Vhodné spojení výukové roviny s interaktivními a zábavnými prvky upevní základní znalosti vašich žáků nejen z oblasti zeměpisu a přírodopisu a zároveň rozšíří jejich všeobecný přehled. Program tvoří fotografie a videomateriál natočený a promítaný ve vysokém rozlišení HD a je doplněn autentickou hudbou a zvuky. Pro dynamický průběh promítání, program naživo moderují dva moderátoři.

Velký důraz je kladen na mezipředmětové vztahy, které žákům umožňují lépe pochopit celé okruhy zeměpisných, přírodopisných, chemických a fyzikálních jevů a poznat jejich vzájemné souvislosti. Toto mezipředmětové propojení má za úkol vytvořit širší pohled žáků na přírodovědné učivo, naučit je myslet v celcích, v nichž dokážou pohotově spojovat a zobecňovat poznatky z různých přírodovědných předmětů.

První díl projektu Svět kolem nás má název Nový Zéland – země dlouhého bílého oblaku

Hlavní výukové roviny programu tvoří:

Sopečná a geotermální činnost na Novém Zélandu – vysvětlení pojmu sopka pomocí schémat a nákresů, návštěva geotermálních oblastí, využití geotermální energie dnes i v minulosti, návštěva kráteru aktivní sopky …

Ledovce a činnost ledovců – vysvětlení pojmu ledovec pomocí schémat a nákresů, popis jednotlivých částí, návštěva ledovcového terminálu, působení ledovců na tvorbu krajiny

Endemické druhy rostlin a živočichů – rozpad prakontinentu Pangea, nelétavé druhy ptáků, stromové kapradiny

Zemětřesení – původ a vznik zemětřesení, záběry z města Christchurch vážně poničeného nedávnou vlnou několika zemětřesení

Původní maorská kultura – osídlení ostrovů, vliv Maorů na kolonizaci Nového Zélandu, ukázka tradičních tanců, bojový tanec haka

Národní parky – turismus na Novém Zélandu

a další


Program je vhodný pro studenty gymnázií a středních škol a žáky druhého stupně základních škol (většina škol na projekci přibírá i žáky pátých ročníků), přičemž projekce pro gymnázia a střední školy obsahuje širší didaktickou rovinu.

Každá škola, která se programu zúčastní, obdrží výukové listy, se kterými mohou pedagogové následně doplnit a oživit výuku.

Pokud si nyní uděláte 2 minuty čas, podívejte se na krátkou ukázku a podrobnější popis programu.

ČRDM získala licenci ke Kartám mládeže EYCA

Česká rada dětí a mládeže (ČRDM) se dne 14. května 2012 stala členem mezinárodní organizace The European Youth Card Association (EYCA). Připojila se tak ke čtyřiceti organizacím, které vydávají Karty mládeže v třiceti osmi zemích světa a zajišťují více než 4 milionům jejich držitelů přes 100 000 slev po celé Evropě i mimo ni.

O členství ČRDM rozhodli svým hlasováním stávající členové EYCA, a respektovali tak doporučení svého představenstva, které se k přijetí ČRDM vyjádřilo kladně již před měsícem.

ČRDM převzala agendu od sdružení Karty mládeže ČR, která vydávala Karty mládeže EURO<26 v České republice od roku 1993 do dubna 2012.

Karty mládeže v současné době umožňují na území naší republiky čerpat více než tisíc slev. Karty jsou podporovány ze strany mnoha velkých firem (např. Poštovní spořitelna, Student Agency, Vodafone aj.) a jejich držitelů je nyní v ČR přes dvacet tisíc. Doposud mohli Karty mládeže získat mladí lidé ve věku od 10 do 29 let. ČRDM tuto možnost rozšířila na 5 až 30 let a přejmenovala projekt na Karty mládeže EYCA (dřívější název EURO<26 pochází z dob, kdy se karty mohly vydávat jen mladým do 26 let). Karta existuje i ve studentské variantě, držitelé jí mohou prokazovat status studenta.

ČRDM využije licenci na Karty mládeže EYCA v ČR pro zlepšení podmínek všech mladých lidí u nás. Členové sdružení ČRDM mají možnost získat karty za výrobní náklady a organizace samotné z nich mohou vytvořit karty členské (s možností vlastní grafické podoby karet). Karty mládeže však mohou získat za nižší cenu i další mladí lidé. ČRDM osloví mj. školská zařízení s možností zřídit školní karty pro jejich studenty.

Cílem projektu je také zlepšit povědomí veřejnosti o Kartách mládeže a snaha o zvýšení počtu a využitelnosti slev. ČRDM proto pracuje na modernizaci grafického vzhledu karet a webové prezentace a zřizuje další informační stránky na internetových sociálních sítích.

Další odkazy:
Česká rada dětí a mládeže: www.crdm.cz
Zpravodajský server Adam.cz (ČRDM): www.adam.cz
Organizace EYCA: www.eyca.org
Karty mládeže EURO<26: www.euro26.cz

Kontakt:
Ing. Miroslav Jungwirth, koordinátor projektu Karty mládeže EYCA
e-mail: miroslav.jungwirth@crdm.cz
tel.: 234 621 297, 728 935 895