Eva Fruhwirtová: Mateřská centra pomáhají přeplněným školkám

Mateřská centra v Královéhradeckém kraji, ale i v celé republice jsou alternativním řešením problémů s přeplněností mateřských školek. Rodiče často stojí před rozhodnutím, zda zůstat s dítětem doma, nebo jít do práce. Podle radního pro sociální oblast Miroslava Uchytila je navíc důležité, aby se děti i rodiče nestavěli do izolace vůči společnosti.

„Mateřská centra jsou příležitostí nejen pro seberealizaci na rodičovské dovolené, ale také řešení přeplněnosti mateřských školek. Maminky, ale i tatínkové zde ve vzájemné spolupráci připravují programy pro své děti. Udržují tak kontakty se svými vrstevníky, nezískávají pocit společenské odloučenosti a maximálně se při tom věnují svým potomků,“ přibližuje radní Uchytil, který dlouhodobě podporuje činnost mateřských center.

V Královéhradeckém kraji funguje dvacet pět organizovaných a další desítky neorganizovaných mateřských center, které aktivně připravují program pro děti, pro jejich rodiče, ale také pro širokou veřejnost. Maminky tak uplatňují své zkušenosti, dovednosti a znalosti a připravují dětem plnohodnotný program. „Jelikož si opravdu uvědomujeme přínos aktivních mateřských center, vyčlenili jsme v krajském rozpočtu finance na jejich podporu. Přesto, že jejich činnost je založena na dobrovolnosti a solidaritě, finanční prostředky jsou také velmi potřeba,“ hodnotí radní Uchytil a dodává, že právě tato sdružení jsou alternativním řešením přeplněných školek.

Podle údajů Českého statistického úřadu se počet obyvatel České republiky už šestým rokem zvyšuje. Kromě přílivu imigrantů se toto číslo zvyšuje i díky babyboomu. V roce 2011 by tak ve školkách mělo být o dva tisíce dětí více než letos.

Indra Hildebrandt-Sochor: Co dělá dítě šťastným?

Když rodiče sní o budoucnosti, zcela určitě před sebou vždy vidí, jak jejich děti procházejí životem s úsměvem na tváři. Všichni rodiče si přejí, aby jejich děti byly stále šťastné – ale dá se štěstí naučit? Nebo se člověk musí šťastným narodit? Co je to vlastně dětské štěstí?


Zdroj: Moje psychologie 28. 8. 2008, str. 86
 
Rodiče často říkají, že všechno, co chtějí, je, aby byly jejich děti zdravé a šťastné. Jako rodiče můžeme hodně ovlivnit fyzické zdraví našich dětí, i když samozřejmě některé nemoci nebo nehody neovlivníme. Známe jejich potřeby vhodného stravování, čerstvého vzduchu a pohybu, jejich potřebu spánku, tepla, oblečení a ochranné ruky. Ale víme něco o tom, co dělá dítě šťastným?

Anton A. Bucher, profesor pedagogiky na Univerzitě v Salcburku, už provedl několik anket mezi tisíci 6–13letých dětí v Rakousku i Německu. Chtěl zjistit, co dělá současné děti doopravdy šťastnými a kdy se dítě cítí šťastné, a kdy ne. Zajímavý výsledek ukázal, že odpovědi dětí z obou zemí jsou stejné, což naznačuje, že výsledek by mohl být reprezentativní i pro děti v České republice a v jiných evropských zemích. Podle výsledků dotazníku, který oslovení žáci a jejich rodiče museli vyplnit, jsou děti nejšťastnější, když tráví čas se svými přáteli (98 %), s rodinou (více než 90 %) a s prarodiči (87 %). Nejméně šťastné naopak jsou, když tráví hodně času nad domácími úkoly (pouze 19 % „šťastných“) a když jsou ve škole (47 %). Anketa jasně ukazuje, jak důležití jsou přátelé a rodina pro štěstí dítěte, a také to, že mnohé děti se cítí ve škole nepříjemně. To zcela určitě souvisí se skutečností, že mnohé děti jsou – nebo se alespoň cítí – ve škole přetěžovány a stresovány. Nemůžeme přestat děti posílat do školy jen proto, aby byly šťastnější, ani nemůžeme změnit školský systém nebo vyměnit neoblíbeného učitele, ale je toho spousta, co můžeme udělat, abychom vychovali šťastné dítě a pomohli mu, aby se cítilo dobře.


Zapojit se do vzdělávání

Když se rodiče osobně zapojí do procesu vzdělávání, jejich dětem se bude ve škole dařit lépe, a budou se tak cítit více v pohodě a šťastnější. Existuje mnoho různých typů aktivit, které mohou rodiče dělat. Někteří rodiče a rodiny mohou mít čas se zapojit mnoha způsoby. Jiní třeba mají čas jen na jednu nebo dvě aktivity. Ale ať je vaše úroveň zapojení jakákoli, pamatujte si: Pokud v tom vytrváte, můžete mít na vzdělání a štěstí svého dítěte ohromný vliv. Zapojení rodiny do vzdělávání může znamenat: Čtení pohádky před spaním vašemu předškoláčkovi… každodenní kontrolování domácích úkolů… komunikace s učiteli o tom, jaké dělá dítě pokroky… hlasování ve volbách školské rady… pomoc vaší škole při stanovování vysokých akademických norem… osobní zapojování do školních oslav a akcí. Anebo může být zapojení rodiny tak jednoduché, že se projeví pouhou otázkou položenou dětem: „Jak bylo dnes ve škole?“ Ale ptejte se každý den. To dá vašim dětem jasně na vědomí, že jejich práce ve škole je pro vás důležitá a že jste tu pro ně, abyste jim s učením pomohli.


Stále podporovat

Jak ukázal výzkum, rodina je pro štěstí dítěte velice důležitá. Zároveň se děti ve škole většinou necítí moc šťastné. Z toho jasně plyne, že rodina by měla dítě podporovat a stát za ním v řešení jeho problémů ve škole. Pokud si učitel z jakéhokoli důvodu na vaše dítě stěžuje, mělo by být samozřejmostí, že nejprve vyslechnete, jak se na věc dívá vaše dítě. Mělo by vědět, že za ním vždycky budete stát a že s vámi může počítat – bez ohledu na skutečnost, že mu možná budete muset doma vážně domluvit nebo ho nějak potrestat. Ale vědomí, že může za všech okolností počítat s vámi i s vaší podporou, dokonce i – a hlavně – v obtížných situacích, dodá dítěti sílu a větší pocit pohody a štěstí.


Dokázat naslouchat

Pocit, že jste nějak oceňováni druhými (přáteli, rodinou, komunitou), je klíčový. Uznání, které dáváte na vědomí jinému člověku, na něj může mít ohromně pozitivní vliv. My, dospělí, příliš rychle zapomínáme, jak moc to pro nás znamenalo, když jsme byli malí – znamenalo to pro nás celý svět, a totéž platí i pro dnešní děti. Někdy to může být těžké, protože v každodenním životě často nemáme dost času na to, abychom třeba naslouchali něčemu, co je pro nás „jen“ nějaké dětské žvatlání. Začíná to příběhy o tom, co dítě zažilo ve školce, a pokračuje tím, co se dělo ve škole. Ale pro dítě je to velmi důležité, je to jeho svět a bude mnohem šťastnější, když bude mít pocit, že tento jeho svět je pro jeho rodiče také důležitý.


Dodávat štěstí a zvyšovat sebeúctu

Snažte se co nejlépe naučit svoje dítě odkud pochází štěstí; chvalte jeho úsilí, nikoli vlastnosti. Nezahrnujte dítě poznámkami jako: „No ty jsi dneska tak krásná“ nebo „Ty jsi tak chytrý!“ Místo toho chvalte jejich snažení tím, že jim budete říkat něco jako: „Krásně jsi postavil/a tu věž z kostek, jsem na tebe moc pyšná!“ Děti nemají kontrolu nad svým vzhledem ani duševními schopnostmi. Když budete chválit něco, nad čím kontrolu mají – postavení věže z kostek – povzbuzujete je, aby vkládaly do svých činů úsilí, a získávaly tak pozitivní reakce. V zásadě je učíte tomu, jak tvrdě pracovat a snažit se neustále se zlepšovat, což je cesta ke štěstí. 

Abyste ještě více podpořili píli a snahu, udělte svému dítěti povinnosti odpovídající jeho věku. Dokonce i dvouleté dítě může pomoci prostřít stůl. Naučte dítě, jak si má ustlat postel nebo být vaším malým pomocníkem v kuchyni. Děti jsou hrdé na to, když mohou pomáhat svým rodičům, a navíc je tak průběžně učíte nové dovednosti. Jakmile dítě zvládne nějakou dovednost, bude se snažit opět vynaložit nějaké úsilí a zkusit něco jiného, co je pro ně nové. Je to právě pocit, že jste schopní a že dokážete dělat různé věci, které vedou ke štěstí. Prázdná chvála štěstí nepřinese. Když víte, že děláte nějaké věci dobře, ohromně to posílí vaši sebeúctu.


Dávat si pozor na slova

Nemluvte o problémech v chování vašeho dítěte, pokud by to dítě mohlo slyšet. Takováto diskuse o dětech jim vlastně říká, co od nich očekáváte, a hlavně malé děti budou považovat za absolutní pravdu vše, co řeknete. Pokud uslyší, že vykládáte prarodičům, jak jsou žárlivé, jak špatně se chovaly nebo jak jsou plaché a bojácné, nebo když je označíte za „malé ďábly“ či za „problémová děcka“, budou si myslet, že říkáte pravdu, a uvěří, že tyto problémy ve svém chování nemohou nijak ovlivnit. Navíc se může stát, že tyto problémy, které třeba byly původně jen malé nebo byly jen následkem špatného dne, se promění v trvalé, protože dítě si řekne: „Když mamka/taťka tvrdí, že jsem plachá/chý, tak asi doopravdy jsem.“


Pozitivní myšlení

Všichni známe lidi, kteří mají k věcem dobrý postoj. Jsou pozitivní, optimističtí a plní naděje – a je to na rodičích, aby právě takový postoj vyvinuli u svých dětí. Jednoduše to znamená snažit se vždy na věci dívat pozitivně; například – chtěli jste si vyjet na kole, a zrovna začalo pršet? Jděte místo toho do kina. Spadla vám sklenice a rozbila se? No a co, střepy přece přinášejí štěstí.

V každodenním životě je samozřejmě obtížné dívat se na všechno s úsměvem a nacházet dobrou stránku ve všem, co se nám přihodí. Ale to je otázka zvyku. Pokud se vám podaří v dítěti posílit pozitivní myšlení prostřednictvím vašeho vlastního chování po většinu času, dáváte svým dětem obrovskou výhodu. Budou zvyklé být šťastné, protože budou vidět „sklenici napůl plnou“, což znamená, že budou očekávat, že se jim přihodí hlavně dobré věci.


Rozvíjet jejich záliby

Další nutnou podmínkou pro štěstí vašeho dítěte je nějaká záliba, láska k něčemu, ať už je to psaní, fotbal, nebo něco jiného. Děti, které mají nějakou zálibu, jsou šťastné, protože v jejich životě existuje něco, co dělají s velkou láskou. Díky zálibám se děti něčemu věnují, něco se naučí, mohou dělat něco vzrušujícího. Například čtenář, který si vychutnává každé slovo v knize, kterou čte, nebo malý fotbalista, který trénuje, aby mohl dát gól za svůj tým. Už jen to zapojení do oblíbených aktivit udělá děti šťastnými.


Mezilidské vztahy

Jedno z nejvýznamnějších zjištění už citovaného výzkumu je, že lidé, kteří mají pevné vztahy s druhými, bývají ti nejšťastnější. Příležitost dávat a dostávat lásku, přátelství a podporu od rodiny, přátel, spolužáků a jiných lidí je základní podmínkou štěstí. Pozitivní zpětná vazba od druhých lidí, láska, respekt, povzbuzení jsou největším zdrojem štěstí. Společenské vztahy také mohou zmírňovat stres a zvyšovat pocit jistoty a vytvářet jiné pozitivní emoce, a to všechno vede ke štěstí.

Začíná to už v době před školkou a v době chození do školky, kdy mají rodiče – nebo spíše ve většině případů matka – odpovědnost zařídit dítěti setkávání s jinými dětmi nebo zapojení do skupin jiných dětí, aby s nimi dítě mohlo mít nějaké interakce a začalo se učit „společenskému životu“.


Další informace

Steve Biddulph: Tajemství výchovy šťastných dětí, Portál
Bruno Ferrero: Šťastní rodiče, Portál
Steve Biddulph: Proč jsou šťastné děti šťastné, Portál

Zásadní věc je, že každý chce být šťastný, nikdo nechce utrpení. Ale štěstí vychází z naší mysli, spíše než aby vzniklo díky vnějším faktorům. Pokud máte ten správný duševní postoj, cítíte se šťastni. (Dalajlama)

Zoja Franklová: Co chybí žákům odborných škol podle OECD

Podle právě vydané zprávy OECD nezískávají žáci učebních oborů dost všeobecných dovedností, které jsou potřebné pro dobré uplatnění. Navíc české školy nespolupracují dostatečně se zaměstnavateli.

Studie OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) upozornila na to, že všeobecná část vzdělávání v českých odborných školách je nedostatečná. Jde hlavně o počítání a čtení a nejvíc se nedostatky projevují u žáků učebních oborů. Jejich gramotnost je často velmi omezená: umí sice číst, ale nejsou schopni informace kriticky vyhodnocovat…

Autorka zprávy OECD Malgorzata Kuczera z Polska proto doporučuje, aby se odborné školy víc věnovaly kvalitě výuky všeobecných předmětů. „Neměl by se zvyšovat počet hodin, ale spíš by se sami učitelé měli dále vzdělávat a naučit se používat inovativní způsoby výuky, které budou pro žáky zajímavější,“ vysvětluje.

Celý text najdete ZDE.

Jak pracovat s tématem extremismus?

Občanské sdružení Asi-milovaní vydává příručku s názvem „Hrozby neonacismu – Příležitosti demokracie“. Příručka je součástí stejnojmenného projektu zaměřeného na učitele a další pedagogické pracovníky. Těm má sloužit jako nástroj, který jim umožní účinně působit na studenty v prevenci projevů neonacismu a dalších extremistických postojů.

„Před několika dny byly zveřejněny výsledky studentských voleb. Ukázala se v nich překvapivě vysoká podpora krajně pravicové Dělnické strany pro sociální spravedlnost, která je úzce napojena na ultrapravicovou scénu. I na základě těchto voleb je vidět, že je nejvyšší čas na to, aby se učitelé začali o extremismu, neonacismu a dalších tématech s tím spojených otevřeně bavit se svými žáky,“ říká koordinátorka projektu Dana Gabaľová ze sdružení Asi-milovaní.

Více než dvousetstránková příručka, kterou sdružení Asi-milovaní právě vydává, obsahuje teoretickou část představující základní pojmy a politické ideologie patřící do oblasti extremismu a také popis historického vývoje pravicového extremismu na území Československa a České republiky.

Druhá část příručky je zaměřena na pedagogickou práci. Tyto texty podrobně představují, na co se musí připravit pedagog ještě před tím, než s tématem extremismus začne pracovat, jaké možnosti se mu nabízejí v rámci práce se školním kurikulem a klimatem školy, jak může téma efektivně a bezpečně zapojit do výuky a jaké jsou možnosti prevence příklonu studentů k extremistickým názorům. Příručka dále obsahuje tři programy, které mohou pedagogové přímo zapojit do výuky a texty od Policie ČR, které podrobněji představují zapojení policistů do protiextremistických snah.

Kompletní příručka je ke stažení na webové stránce www.asi-milovani.cz ZDE.

V rámci stejnojmenného projektu uspořádalo sdružení Asi-milovaní od října do listopadu loňského roku tři pilotní semináře pro pedagogické pracovníky ve třech městech České republiky – v Plzni, Brně a Jihlavě. Cílem seminářů bylo přiblížit účastníkům, jak pracovat ve výuce s tématem extremismu. Zúčastnilo se jich 72 účastníků z různých částí republiky.

„V současnosti máme připraveny dva typy akreditovaných seminářů – úvodní osmihodinový seminář s názvem „Extremismus a škola“ a podrobnější seminář v rozsahu 24 hodin s názvem „Výchova k aktivnímu občanství a extremismus. Oba dva typy seminářů si pro své pedagogy školy mohou objednávat na kontaktech uvedených na našich webových stránkách,“ dodává Dana Gabaľová.

Více informací: 
Dana Gabaľová, tel.: 602 317 920
Asi-milovaní, o. s., Pekařská 44, 678 01 Blansko

Kateřina Kostková: Matematické pexeso 3

Pexeso může významně přispět k motivaci studentů v procvičování matematických poznatků. Bylo vytvořeno pro 2. ročník čtyřletého gymnázia. Toto pexeso procvičuje zejména základní vzorce z kapitol exponenciální a logaritmické rovnice.

Návod si můžete stáhnout ZDE.

Hana Bumbová: Univerzita třetího věku na Jihočeské univerzitě

Dne 27. května 2010 bude na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity (v budově fakulty Uran) ukončen obhajobami závěrečných prací další šestisemestrový studijní program Univerzity třetího věku v oboru Člověk ve zdraví, nemoci a tísni.

Celkem 64 účastníků celoživotního vzdělávání bude po slavnostním zahájení ve skupinách po pěti obhajovat před komisí své závěrečné práce. Promoce bude následovat 2. července 2010 v DK Metropol od 13 hodin.

Univerzita třetího věku (U3V) je jedním z programů celoživotního vzdělávání. Je zaměřena zejména na zájmové vzdělávání. Výuka je organizována po semestrech – základní ucelený program U3V má 6 semestrů.

Absolventem Univerzity třetího věku se stává účastník, který úspěšně absolvuje stanovený rozsah daného oboru studia, obhájí závěrečnou práci a na slavnostním aktu získá osvědčení.

Organizaci činnosti Univerzity třetího věku stanovuje na JU Organizační řád, který schvaluje Rada celoživotního vzdělávání. Celoživotní vzdělávání je druhem vzdělávání, které doplňuje, prohlubuje, obnovuje nebo rozšiřuje vědomosti, dovednosti a kvalifikaci účastníků a je poskytováno v rámci nebo mimo rámec akreditovaných studijních programů univerzity.

"Zájem o studium na Univerzitě třetího věku na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích rok od roku roste. V tomto akademickém roce máme celkem 1 075 studentů v 30 programech, informuje prorektorka JU pro celoživotní vzdělávání doc. PhDr. Jana Šemberová, CSc., jejíž zásluhou U3V na Jihočeské univerzitě úspěšně působí již osmnáctým rokem. "U3V poskytuje seniorům systematické vzdělávání na univerzitní úrovni, seznamuje je s nejnovějšími poznatky vědních oborů. Seniorským týmům umožňuje také účast v národních a evropských vzdělávacích programech a projektech," doplnila prorektorka JU pro CŽV doc. Jana Šemberová.

V předchozím roce absolvovalo U3V v 33 vzdělávacích kurzech celkem 1 125 účastníků, z toho 961 účastníků v 29 kurzech vzdělávala Zdravotně sociální fakulta JU, 3 programy nabídla Teologická a jeden Ekonomická fakulta JU. Filozofická a Zemědělská fakulta JU nabídku vzdělávacích příležitostí pro seniory obohatily o možnost zapojení se do výběrových vzdělávacích modulů (přednášky, kurzy).

Hana Jenčová: Učit netradičně – risk s příslibem zajímavých výsledků

Pedagogové se prostřednictvím tohoto projektu naučí, jak vést výuku moderně a s novými materiály, připravovanými podle výsledků testování žáků příhraničních krajů ČR a SR. Učit netradičně je sice risk, ale slibuje zajímavé výsledky.


Snazší uplatnění absolventů škol na trhu práce si klade za cíl řada evropských projektů. Prostřednictvím zkvalitnění výuky jejím novým pojetím se o to snaží i projekt EU spolufinancovaný Evropským fondem pro regionální rozvoj a státním rozpočtem ČR a SR „Diagnostika stavu znalostí a dovedností žáků v česko-slovenské příhraniční oblasti se zaměřením na jejich rozvoj“, č. 22410320017. Projekt je realizován v rámci Programu přeshraniční spolupráce Slovenská republika – Česká republika.

Vedoucím partnerem projektu je Metodické a evaluační centrum (MEC), dalšími partnery pak Ostravská univerzita v Ostravě (OU) a Trnavská univerzita v Trnavě. V rámci projektu se uskutečnilo letos v dubnu ve slovenském Trenčíně mezinárodní setkání více než stovky pedagogů a studentů ČR a SR. Setkali se učitelé ZŠ a SŠ Moravskoslezské kraje (zhruba 40) a Žilinského, Trenčínského a Trnavského kraje (cca 80).

Martin Malčík, proděkan pro rozvoj Pedagogické fakulty OU, na setkání uvedl: „V rámci projektu byl zjištěn současný stav znalostí žáků v oblasti mateřského jazyka, cizích jazyků, matematiky a přírodních věd na základních a středních školách. Do dnešního dne jsme diagnostikovali přes 6 000 žáků českých a slovenských ZŠ a SŠ. Po výstupním testování týchž žáků za dva roky budeme moci školám říci, jakého přírůstku znalostí jejich žáci dosáhli“.

Erika Mechlová, předsedkyně správní rady MEC, se ve svém vystoupení zamyslela nad podstatnými rysy projektu. „Žáci 3., 5., 7. ročníku ZŠ a 1. ročníku SŠ dostanou hned po ukončení testu z daného předmětu na obrazovce počítače slovní vyhodnocení. Žák sám se dozví, jak zvládl určité dovednosti a jsou mu nabídnuty úlohy, které by měl dále řešit, aby dosáhl v dané dovednosti lepších výsledků.“ Mechlová dále řekla: „K tomuto hodnocení se může trvale vracet on sám i jeho rodiče. Doposud neměl žák odpovědnost sám za sebe, o všem vypovídala jen jeho známka. V prováděném testování však žák dostane v testu i určité slovo. Nejedná se o memorování vědomostí, ale o praktickou dovednost např. použití synonym.“

Cílem projektu je také větší využívání ICT ve vzdělávání, aby žáci získali za podstatně kratší dobu více znalostí. Učitel ovládající moderní technologie a učení s jejich podporou, se mění v poradce žáka. „Jde o radikální proměnu vnímání učitele. Postoje učitelů k tomuto novému pojetí výuky jsou různé. Někteří jsou vůči všem novinkám odolní, jiní je odmítají, pro mnohé jde o výzvu ke změně, i když to do jisté míry to pro ně představuje risk, ale s příslibem zajímavých výsledků,“ uvedla Mechlová.

V projektu bylo testováno 41 škol z ČR a 35 škol ze SR. Výsledky testování v nižších ročnících ZŠ byly lepší v SR, což znamená, že ČR má výhodnější pozici pro relativní přírůstek znalostí, tedy větší prostor ke zlepšování znalostí žáků. Bylo vytvořeno celkem 21 příruček pro různé předměty a stupně. Jejich obsah má jednotnou strukturu, což pomůže obzvláště učitelům s kombinací předmětů.

Podrobnosti k projektu jsou uvedeny ZDE.
.

Radka Kvačková: Nenechte své dítě zbytečně uštvat

„Na gymnáziu jede peloton rychleji než na základní škole. Když někdo nestačí šlapat, rychle se uštve,“ říká Jiří Růžička. O řediteli pražského Gymnázia Jana Keplera Jiřím Růžičkovi je známo, že je svým způsobem elitář. Do primy totiž bere opravdu jen mimořádně nadané děti a svým známým prý říká: Nesnažte se protlačit potomka na víceleté gymnázium za každou cenu. Ublížilo by mu to.

…Místo toho, aby děti zůstaly na dobré základní škole, jdou třeba na špatné gymnázium. A pak jsou nešťastné a shánějí něco lepšího. Jeden čas se říkalo: zlepšete základky, děti nebudou odcházet na gymnázia. Jenomže ono to tak nefunguje. Já bych dal ruku do ohně, že tady u nás na šestce je spousta výborných základek. Přitom jim to nepomůže, do rodičů páťáků najednou něco vjede a začnou si říkat – nemůžeme dopustit, aby náš Jaroušek nebyl na gymnáziu, když je tam sestřenice Helenka. Ambice rodičů jsou přitom často naprosto nesmyslné.

Celý text rozhovoru najdete ZDE.

O čem je totalita, zjistily děti z hry nazvané KOM-KOM

Žáci nejvyšších tříd základních škol v Praze 6 se 18. 5. 2010 přenesli z demokracie do totality. V rámci zážitkové hry si vyzkoušeli, jak by se rozhodovali za situací, které jsou běžné pro každodenní život v nedemokratické společnosti. Bylo jen na nich, zda si za svůj cíl stanoví maximální životní standard nebo nepokřivený hodnotový systém. Z Prahy se projekt Futurama vypraví za studenty do Bratislavy, Budapešti, Krakova a Berlína.

Projekt FUTURAMA se zaměřuje na totalitní – komunistickou minulost států Evropské unie a její vliv na vytváření evropské identity. Zážitkovou formou seznamuje studenty s jednotlivými aspekty života v totalitě v přímém srovnání se současností. „Studenti nejprve shlédnou krátké dokumenty z cyklu Báječná léta bez opony, kde středoškolští studenti zpovídají mladé české osobnosti, které prožily půlku života v komunismu a půlku v demokracii. Na film naváže diskuze a zážitková hra KOM-KOM,“ přibližuje průběh projektu na školách Kateřina Riley z Opony.

Ve hře KOM-KOM aneb Totalita v kostce jsou hráči rozděleni do pěti skupin na studenty, lidi snažící se emigrovat, umělce, vědce a agenty Státní bezpečnosti (případně jejích protějšků v jiných zemích). Se svou rolí projdou sedm kol simulujících situace běžné v totalitě např. spolupráci s tajnými službami, organizovaný způsob trávení volného času, omezenou svobodu vyjadřování i pohybu, nedostatek zboží nebo neustálý tlak na přizpůsobení hodnotového systému oficiální politické doktríně.

„Hra odkazuje na projekt Trenažér totality, plánovaný interaktivní zážitkový prostor, který bude simulovat život v době mezi roky 1945 a 1989. Studenti si budou moci prostudovat detailní model Trenažéru totality, na jehož realizaci se podíleli známí čeští umělci. Model je doplněn popisky, které studentům představí základní rysy života ve východním bloku,“ dodává Kateřina Riley.

Ojedinělost FUTURAMY je v jejím zážitkovém a mezinárodním charakteru, který umožní srovnat rozdíly v nazírání nedávné minulosti a jejího kontrastu se současností podobně starými dospívajícími lidmi v sousedních státech, které spojuje členství v Evropské unii. „Bude zajímavé srovnat, v čem a z jakých důvodů se názory a přístup dětí liší a co mají naopak společné. Rádi bychom poznatky použili jak v dalších mezinárodních projektech, kde by se přímo setkávali studenti z různých zemí, tak i v Trenažéru totality, protože podobný projekt se v okolních státech zatím neplánuje,“ vysvětluje motivaci Opony k realizaci mezinárodních projektů Riley.

Na rozdíl od předcházejících projektů Opony se FUTURAMA obrací více k současnosti a k přímému srovnání rozdílu života v demokracii a totalitě a odráží tak současný směr činnosti, kterou je kromě osvěty o otevřeného přístupu ke komunistické minulosti prosazování demokratických principů a důležitosti občanského dialogu.

FUTURAMA: Zrcadlení minulosti v perspektivách budoucnosti
květen a červen 2010
Praha – Bratislava – Budapešť – Varšava – Berlín

Projekt je financován z komunitárního programu „Evropa pro občany“ a školám je poskytován zdarma. Dále jej podpořilo Ministerstvo kultury ČR, společnost ČEPRO a BeKa s. r. o., stěhovací společnost.

Více informací: www.oponaops.eu

Zaměřeno na vzdělání: volby 2010 v ČR a VB

Problematika vzdělání je významnou nebo méně významnou součástí volebních programů všech politických stran. V následujícím přehledu připraveném společností SCIO porovnáme, jak se této problematice věnují volební programy politických stran, které budou nebo by mohly být zastoupeny v Parlamentu ČR, a stran, které budou zastoupeny v parlamentu ve Velké Británii.


Ve srovnání ČR a Velké Británii se projevuje nevyrovnanost a roztříštěnost programů většiny českých stran a také výrazně větší podíl velmi obecných a nekonkrétních cílů (podporovat moderní výukové trendy, posilovat inkluzivní vzdělání, zkvalitnit přípravu učitelů, zvyšovat společenskou prestiž kvalifikovaných dělnických a technických povolání apod.), aniž by byl předložen nějaký postup. Britské strany se naproti tomu často opírají o konkrétní programy a iniciativy, některé již schválené legislativou či reálně fungující (např. Teach First, Mathematics Specialist Teacher, statut Akademie a Trust School apod.).

Podrobné srovnání ČR a stran ve Velké Británii najdete ZDE.

Zajímavé programy v Techmanii pro MŠ, ZŠ i SŠ

Techmania science center v Plzni nabízí tematicky zaměřené programy pro všechny typy škol. Školní skupiny se mohou objednat na konkrétní datum i čas a zvolit si délku návštěvy. Centrum nabízí i letní program Přísně tajné léto v Techmanii pro děti ve věku 9–12 let.


O projektu Techmania science center

Společnost ŠKODA HOLDING a. s a Západočeská univerzita v Plzni založily obecně prospěšnou společnost Regionální technické muzeum o. p. s. se záměrem vybudovat v Plzni v areálu průmyslového závodu Škoda moderní interaktivní muzeum (ve světě označované jako science center). V dozorčí radě obecně prospěšné společnosti jsou zástupci Statutárního města Plzeň a Plzeňského kraje. Projekt interaktivního muzea Techmania ve svém začátku nesl pracovní název Technorama, podle švýcarského science centra.

Oba zakladatelé se tak snaží reagovat na současnou situaci, kdy v České republice klesá zájem o technické obory. Science centra vnímají jako ve světě osvědčený způsob vedoucí k posílení zájmu o vědu a techniku. Hlavní cílovou skupinou jsou děti a mládež. Společnost ŠKODA HOLDING a. s. do projektu vložila budovu o celkové ploše cca 10.000 m2.

Objekt je plánováno rekonstruovat v několika etapách. Provoz byl zahájen v listopadu roku 2008. Celá rekonstrukce by měla být hotová v roce 2014, kdy by měla být otevřena druhá část science centra, planetárium a parkovací dům na celkové ploše 30.000 m2.

Techmania science center je založeno na expozicích složených z interaktivních exponátů, které herní formou přibližují určitý matematický či fyzikální princip. Interaktivnost spočívá v tom, že návštěvník svojí činností exponát "rozhýbe", tak aby se prostřednictvím daného děje ukázal vlastní princip. Učení je zde postaveno na vlastním prožitku – zkušenosti.

Projekt Techmania si klade za cíl v určitých oborech přiblížit vývoj lidského poznání a v návaznosti na to ukázat, jak se toto poznání uplatňuje v technice. Dalším cílem je také představit současnou hranici lidského poznání a poukázat na nezodpovězené otázky, na které budou hledat odpovědi další generace – nejlépe mladí návštěvníci science centra.


Programy pro školy

TOP SECRET – Vyšetřování zločinu
Věk (třída, škola): 1. a 2. st. ZŠ
Doba trvání: 75 min

Na ministerstvu vnitra se stal teroristický útok. Je nutné odhalit pachatele. Chcete se stát vyšetřovatelem případu? Najdete v trezoru ukryté tajné dokumenty? Určíte, komu patří otisky prstů? Poznáte, ve kterém kufru se skrývá nebezpečí? Žáci postupně získají jednotlivé indicie a důkazy, které jim pomohou odhalit pachatele.


TOP SECRET – Výcvik nových agentů
Věk (třída, škola): 1. a 2. st. ZŠ
Doba trvání: 75 min

Víte, co musí zvládnout začínající agent? Budete vysílány na tajné mise, ve kterých zvládnete dešifrovat tajné zprávy, otevřít trezor, určíte otisky prstů a pneumatik. Odhalíte, co se skrývá v kufru. Není snadné zvládnout úkoly začínajícího agenta. Program je koncipován jako soutěž týmů, které získávají body podle úspěšnosti při plnění misí.


Edutorium – Čarování s čarodějem
Věk: MŠ 3–5 let; ZŠ 1. –2. třída
Doba trvání: 40–60 min.

Děti s „čarodějem“ procházejí expozice jako jeho „kouzelnickou komnatu“ a zkoumají na různých exponátech, jak se vaří kouzelné lektvary, jak vypadají stíny od zlobivých světýlek, jak čaroděj nechá zmizet skleněnou tyčinku a vyčaruje blesky... Děti pomohou osvobodit zakletého chlapce v křišťálové kouli, nakrmí hladové jezinky, probudí různě zlobivé blešky a naučí se oklamat vrčícího vlka.


EDUTORIUM pro fyzikální nováčky
Věk (třída, škola): ZŠ – 6.třída, osmileté gymnázium – prima
Doba trvání: 45 min.

Program umožní názorně pochopit vybrané jevy z mechaniky, termiky, optiky, elektřiny a magnetismu. Žáci prozkoumají volný pád těles i proudění tepla. Vyzkoušejí také, jaké stíny vrhají různé světelné zdroje přes různá stínítka. Pomocí dvou exponátů si snadno zapamatují podstatu Brownova pohybu a nakonec uvidí, jak magnetické pole ovlivňuje obrazovku.


Edutorium – Mechanika mýtů zbavená
Věk (třída, škola): ZŠ, SŠ
Doba trvání: 30–45 min

Žáci se zábavnou formou seznámí s vybranými pojmy z mechaniky, zaměřené především na moment setrvačnosti a setrvačník. Dále si vyzkouší postavit samonosný oblouk. Prozkoumají také volný pád těles. Chaotické kyvadlo ukáže, jak z jednoduchého pohybu vznikne poměrně složitý pohyb kyvadel.


Edutorium – Co dokáže magnet
Věk (třída, škola): ZŠ, SŠ
Doba trvání: 45–60 min

Program je zaměřen na magnetické pole a jeho vlastnosti. Měří se zde magnetická indukce Země, zjišťuje se závislost zmagnetování materiálu na teplotě. Na exponátu Transformátor se hledají různé způsoby vzniku proudu v cívce pomocí změny magnetického pole. Žáci poznávají, jak magnetické pole ovlivňuje obrazovku a doutnavý výboj.


Edutorium – Vlastnosti a šíření zvuku
Věk (třída, škola): ZŠ, SŠ
Doba trvání: 60 min

Program je zaměřen na vlastnosti a šíření zvuku. Zábavnou formou zde žáci prozkoumají pojmy jako je stojaté vlnění, ultrazvuk, odraz zvuku, tón a další. Vyzkouší si zvukovou čočku a uvidí projev neviditelného zvuku. Pomocí exponátu pochopí, proč se zvuk nemůže šířit vesmírným prostorem.


Edutorium – Vlnění
Věk (třída, škola): ZŠ, SŠ
Doba trvání: 60 min

Program se věnuje fyzikálním vlastnostem vlnění. Pomocí interaktivních exponátů žáci objevují například ohyb, odraz, lom, rozptyl nebo polarizaci vlnění.


Edutorium – Vlastnosti čočky
Věk (třída, škola): ZŠ, SŠ
Doba trvání: 45 min

Žáci se zábavnou formou seznámí s vlastnostmi optické čočky. Na exponátu Modely očí mohou pozorovat různé vady očí a způsoby jejich korekce. Zjistí, jaký je rozdíl mezi spojnou a rozptylnou čočkou. Na exponátu mizející sklo objeví závislost rychlosti šíření světla na indexu lomu. Poznají, jakou čočku vytvoří kulová nádoba napuštěná vodou.


Edutorium – Rozklad světla
Věk (třída, škola): ZŠ, SŠ
Doba trvání: 30–45 min

Po absolvování programu by měli žáci pochopit, že bílé světlo lze rozložit do jednotlivých složek (RGB) a jak se jednotlivé složky mezi sebou míchají. Dále budou seznámeni s pojmem světelné spektrum, které budou zkoumat pomocí difrakční mřížky a hranolu.


Edutorium – Stínohra
Věk (třída, škola): ZŠ
Doba trvání: 30 min

Program využívá tří exponátů zaměřených na stíny. Žáci objevují několikanásobné, trojrozměrné a barevné stíny. Prozkoumávají také, jaké stíny vrhají různé zdroje přes stínítka.


Edutorium – Teplo a chlad
Věk (třída, škola): ZŠ, SŠ
Doba trvání: 45 min

Program umožní lépe pochopit vybrané jevy z termiky. Pomocí dvou exponátů žáci uvidí a snadno si zapamatují podstatu Brownova pohybu. Exponát Tepelné čerpadlo nádherně demonstruje princip ledničky. Žáci mohou dotykem a zrakem prozkoumat vedení a proudění tepla. V programu mohou také sami naleznout odpověď na otázku, jestli voda může zároveň vařit a mrznout.


Edutorium – v hlavní roli elektřina
Věk (třída, škola): ZŠ, SŠ
Doba trvání: 45 min

Program přibližuje různé fyzikální vlastnosti elektrického proudu. Jedná se zejména o vznik a vedení proudu. Do programu jsou také zahrnuty exponáty, na kterých si žáci ověří Ohmův zákon a princip transformátoru. Součástí tohoto programu je show s van de graffovým generátorem.


Historie a současnost Škody Plzeň
Věk (třída, škola): neomezený
Doba trvání: cca 45 min

Návštěvníci se seznámí s historickým vývojem firmy ŠKODA od jejího založení až do současné podoby. Projdou se po časové ose a zastaví se u stěžejních okamžiků. Aktivní formou vyhledají a získají informace z obrazových panelů, audio-video sekvencí, a dalších zdrojů, ze kterých si vytvoří představu o světovém věhlasu společnosti ŠKODA.
Programy Europe Direct Plzeň – zdarma


EU HROU
Věk (třída, škola): ZŠ, 1. stupeň (doporučené pro 5. třídu)
Doba trvání: 45–60 min.

Program žáky seznámí se základními informacemi o EU (co je to EU, proč vznikla a jaké je její poslání). Dozví se, jaké jsou symboly EU (vlajka, hymna, heslo a Den Evropy). V neposlední řadě hravou formou získají základní informace o členských státech.


EU – SEZNAMTE SE
Věk (třída, škola): ZŠ, 2. stupeň
Doba trvání: 60 min

Program je určen žákům druhého stupně ZŠ. Žáci se seznámí s informacemi o EU (co je to EU, proč vznikla a jaké je její poslání, jaké mezinárodní organizace existovaly v Evropě před EU a co je Schumanova deklarace). Dozví se, jaké jsou symboly EU (vlajka, hymna, heslo a Den Evropy) a blíže se seznámí s jednotnou evropskou měnou – Eurem. Získají základní informace o důležitých institucích EU (Evropský parlament, Evropská komise a Evropská rada).


EU – CHCETE VĚDĚT VÍC
Věk (třída, škola): SŠ
Doba trvání: 60 min

Program je určen studentům středních škol. Seznámí se v něm s podrobnými informacemi o EU a její historii. Získají informace o institucích EU (např. Evropský parlament, Evropská komise a Evropská rada). Studenti prodiskutují aktuální témata např. Lisabonská smlouva, Schengenská spolupráce a další možnosti rozšiřování EU (Turecko) a mnoho dalšího.


Přísně tajné léto v Techmanii

Pětidenní program pro děti ve věku 9–12 let pořádá Techmania science center v Plzni od 12. 7. do 27. 8. 2010.

V rámci každého dne od 8.30 do 16.00 hodin nabízíme dětem atraktivní způsob, jak strávit letní prázdniny. Od pondělí do čtvrtka si děti v dopoledních hodinách vyzkouší zábavné fyzikální a chemické pokusy, zahrají si populárně-vzdělávací hry a budou mezi sebou v týmech také soutěžit.

Každý den odpoledne představíme napínavou hru, při níž děti v roli špiónů pomohou bezpečnostní agentuře vyšetřit, co se skrývá za ohrožením Techmanie.

Během pátku se účastníci programu budou s pomocí zkušených odborníků celý den připravovat na svou vlastní show, kterou v závěru dne předvedou svým rodičům a kamarádům, které si pozvou. Po skončení show vyhlásíme vítěze celotýdenního programu.

Přihlášky a bližší info k programu najdete na www.techmania.cz.

Kontakt: Michaela Petrlíková, michaela.petrlikova@techmania.cz, tel.: 737 247 589, www.techmania.cz

Petra Hanušková: Zájem školáků o fyziku a chemii upadá, pomoci mají peníze z EU

Zeptáte-li se školáků na oblíbené předměty, fyzika a chemie k nim s největší pravděpodobností patřit nebudou. Čeští studenti se netají s tím, že přírodní vědy pro ně nejsou příliš zajímavé, což se začíná projevovat i v celkové úrovni jejich znalostí. Ministerstvo školství však v současnosti realizuje projekty financované ze strukturálních fondů Evropské unie, které mají za úkol prestiž přírodovědných a technických oborů zlepšit.


Přírodovědné předměty jako je matematika, fyzika nebo chemie se pro většinu školáků staly strašákem, který jim každoročně kazí vysvědčení. Malá chuť se těmto oborům věnovat má za následek, že na přírodovědné a technické univerzity se hlásí čím dál tím méně studentů, zatímco ty humanitní jsou přeplněné.

V mezinárodním srovnávacím testu uskutečněnému před třemi lety navíc vyšlo najevo, že kdysi nadprůměrné znalosti českých školáků jsou již dávno minulostí. V přírodovědných předmětech jsou žáci čtvrtých a osmých tříd srovnatelní s evropským průměrem, v matematice za zbytkem Evropy dokonce zaostávají. V čem je tedy největší problém?

„Problémů vidím více, od vyučování na základních školách, kde se dává přednost výkladu s křídou u tabule, až po celkový konzumní způsob života, kdy v dětech není podporována manuální zručnost, ani představivost,“ vysvětluje Miloš Hernych z Technické univerzity v Liberci. „V dětech je podle mě důležité podporovat manuální zručnost už od útlého věku a seznamovat je s třeba i zdánlivě obyčejnými věcmi, aby získaly představu o jejich funkcích a vzájemných vazbách.“

Právě Technická univerzita Liberec získala podporu přes jedenáct milionů korun z Operačního programu Vzdělání pro konkurenceschopnost na podporu žáků základních a středních škol k jejich budoucímu zapojení do výzkumu a vývoje v technických oborech.

V rámci projektu jsou tak pro děti pořádány kurzy a akce, kde se seznámí se základy technických věd a na vlastní kůži si vyzkouší různé pokusy. Za devět měsíců od začátku projektu bylo těchto akcí uspořádáno již přes 40.

„Nejde nám o to, aby děti pokusům pouze přihlížely, důležité je jejich přímé zapojení do děje," doplňuje Miloš Hernych. „Uspořádali jsme například kurz Chemik detektivem, kde si každý mohl vyzkoušet různá chemická a fyzikální kouzla, například za jakých okolností poteče kapalina směrem nahoru. Nebo si na jiném kurzu mohly děti zkusit sestrojit vlastního robota."

Iveta Bednaříková: Profesionalismus a kvalita vysokoškolské výuky

Příspěvek analyzuje profesi vysokoškolského učitele z činnostního hlediska a vymezuje jeho kompetence. Poukazuje na nezbytnost systematického vzdělávání jako základního předpokladu rozvíjení profesionality a pedagogické kompetence vysokoškolských učitelů.


Autorka píše: „Práce členů akreditační komise se orientuje (i v oblasti pedagogické činnosti vysoké školy) především na kvantitativní ukazatele. Průběh vzdělávacího procesu, kvalita výuky, pedagogická kvalifikace ani pedagogické mistrovství, jímž se u nás mohou chlubit mnozí vysokoškolští učitelé, je téměř nezajímá. Možná právě v tomto přístupu tkví kořeny, proč vysoké školy, ačkoli si uvědomují nedostatečnou připravenost svých pedagogů na zvýšené nároky vzdělávacího procesu, váhají v tomto směru podniknout jakékoliv zásadní kroky.“

Příspěvek přednesený na 5. ročníku Festivalu vzdělávání dospělých AEDUCA 2009 je uveřejněn v e-Pedagogiu 1/2010, nezávislém odborném časopisu určeném pedagogickým pracovníkům všech typů škol (Pedagogická fakulta Univerzity Palackého Olomouc).

Příspěvek najdete ZDE.

Sylvie Navarová: Praxe ve firmách jako způsob řešení nezaměstnanosti

„Při prevenci nezaměstnanosti se musíme zaměřit již na žáky základních a středních škol a snažit se v nich vybudovat takové osobnostní charakteristiky, přístup k životu a práci, které se v budoucnu vrátí ve formě jejich vyšší zaměstnanosti“, píše autorka v závěru.


Příspěvek prezentuje výzkum provedený se 180 uchazeči o zaměstnání, kteří byli v evidenci úřadu práce déle než 12 měsíců. Věnuje se nezaměstnanosti jako psychosociálnímu problému současnosti a osobnostním charakteristikám, které znesnadňují nezaměstnaným návrat na trh práce. Ukazuje strukturu typů a osobnostních dimenzí nezaměstnaných z hlediska úspěšnosti v nalezení zaměstnání. Zamýšlí se nad rolí poradenství v nezaměstnanosti a dává tipy, které vlastnosti posilovat již v průběhu přípravy na zaměstnání, aby se v budoucnu eliminovala nezaměstnanost.

Příspěvek přednesený na 5. ročníku Festivalu vzdělávání dospělých AEDUCA 2009 je uveřejněn v e-Pedagogiu 1/2010, nezávislém odborném časopisu určeném pedagogickým pracovníkům všech typů škol (Pedagogická fakulta Univerzity Palackého Olomouc).

Příspěvek najdete ZDE.

Pavlína Nakládalová: Jak se učí učitelé? – recenze

Autor publikace nabízí praktické rady a pomůcky, které umožňují efektivnější vzdělávání a zvládání pracovních povinností učitelů. Předkládané „know how“ je formulováno tak, aby bylo použitelné v jakékoliv pedagogické situaci, bez ohledu na věk či úroveň žáků.


Vogel, W.: Jak se učí učitelé?: Tipy a triky pro každodenní život učitelů. 1. vyd. Plzeň : Fraus, 2009. 111 s. ISBN 978-80-7238-851-6.

Kniha německého pedagoga si klade za úkol zlepšit pracovní život učitelů prostřednictvím nenáročných doporučení a pokynů. V úvodní části publikace autor zdůrazňuje význam celoživotního učení a neustálého vzdělávání, zejména pedagogů. Svými praktickými tipy chce ulehčit zkušeným i začínajícím učitelům přizpůsobení se soudobým celospolečenským změnám.

Počáteční dvě kapitoly jsou věnovány teoretickému základu procesu učení se. Seznamují čtenáře s různými modely lidské paměti a systémem jejich funkce. Autor uvádí jak faktory ovlivňující proces učení a zapamatování, tak principy a zásady účinného a trvalého uchování informací v paměti. V závěru teoretické části je poukázáno na význam motivace a souvislosti lidských emocí s učením.

Třetí kapitola, nesoucí název „Ve škole“, seznamuje čtenáře s jednoduchým obrazovým systémem kódování, který umožňuje efektivní zapamatování určitého množství informací. Prostřednictvím obrazů a stupňovitých schémat autor demonstruje ověřené způsoby zapamatování obličejů, jmen, čísel a dalších poznatků. Veškeré osvojování probíhá v souladu se „třemi zlatými pravidly výuky“, které korespondují s didaktickou zásadou přiměřenosti, trvalosti a postupu od jednoduchého ke složitému.

Ve čtvrté kapitole jsou předkládána témata domácí přípravy učitele, způsoby plánování a jeho produktivity. Jedna z podkapitol se věnuje systému organizace a archivace důležitých dat. Pořádkový systém „ORKI“ je autorem prezentován jako nejlepší způsob organizace materiálů. Užitečným se jeví i podrobně popsaný způsob uspořádání elektronického archivu dat. Veškeré činnosti jsou opět regulovány oblíbenými „zlatými pravidly“ a tipy autora.

Závěrečná část obsahuje přehledný třicetidenní program pro vyučující, který slibuje celkové zlepšení schopnosti učení. Publikaci uzavírá seznam literatury zahraničních i českých autorů.

Prostřednictvím pozitivního přístupu, humoru a jednoduchých aktivit se autor snaží usnadnit a zefektivnit proces zapamatování a uchování informací. Často využívá netradiční způsoby motivace, mnemotechnické pomůcky nebo učení pomocí obrazů, které se často vyskytují zejména na primární škole. Hierarchizováním cílů a klíčových témat vkládá informacím logický systém a tím zvyšuje efektivitu učení. Příručka je doplněna obrazovým materiálem vycházejícím z pedagogické praxe a odborných seminářů pořádaných autorem. Čtenář má možnost osobně si vyzkoušet praktické testy demonstrující vlastní pamětní schopnosti. Vzhledem k přenosnosti poznatků do jiných oborů je možné knihu doporučit nejen učitelům a pedagogickým pracovníkům.

Mgr. Pavlína Nakládalová, Katedra primární pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.


Knihu si můžete objednat ZDE.

Václav Trojan: Vzdělávání ředitelů škol a jejich kompetence

„Nevím-li sám, kam jdu, nemohu vést ostatní k cíli. Pokud ovšem cíl neznám, nebo v horším případě vůbec neexistuje, mohu být dlouhodobě přesvědčen, že je vše v naprostém pořádku. Otázkou ovšem zůstává, kde všichni nakonec skončíme“, píše autor v úvodu.


Příspěvek přednesený na 5. ročníku Festivalu vzdělávání dospělých AEDUCA 2009 je uveřejněn v e-Pedagogiu 1/2010, nezávislém odborném časopisu určeném pedagogickým pracovníkům všech typů škol (Pedagogická fakulta Univerzity Palackého Olomouc).

Autor v závěru shrnuje: „Ve školství není komplikovanější role, než je role ředitele školy. Problémem zůstává nejasnost jejího pojetí. Ve světle špatného pochopení odpovědnosti za všechny procesy a výsledky školy, která ze zákona logicky vyplývá řediteli školy, je dotyčný často zatěžován odbornými činnostmi ekonomickými či právními. Přitom z publikací obecné teorie managementu vyplývá potřeba kompetencí k řízení lidí, výběru pracovníků, delegování úkolů a kontroly. Očekávat od ředitele školy bezchybné výklady právních norem, ekonomiky, problematiky stavebního řízení apod. je podobně absurdní, jako nutit jej do studia všech předmětů vyučovaných na jeho škole. Kompetence musí začínat od vyjasnění role ředitele ve škole.“

Příspěvek najdete ZDE.

Jitka Gobyová: Co můžeme ve školství očekávat po volbách?

Organizátoři dubnového kulatého stolu SKAV pozvali zástupce vybraných politických stran, aby představili školské veřejnosti záměry svých stran v oblasti školství. Na základě jejich odpovědí na připravené otázky bylo možno porovnat názory stran na řešení aktuálních problémů ve školství a jejich budoucí školskou politiku.

Ve srovnání s předchozími kulatými stoly v tomto školním roce bylo účastníků velmi mnoho, zastoupeni byli především pracovníci odborných institucí, přítomni byli redaktoři některých médií, opět však téměř chyběli učitelé.

Jednání kulatého stolu se za jednotlivé politické strany zúčastnili:
- ČSSD – paní poslankyně Mgr. Vlasta Bohdalová
- KDU-ČSL – paní RNDr. Erika Krausová, pedagog SPŠS
- Strana zelených – pan Mgr. Ondřej Liška, předseda strany
- Věci veřejné – pan Mgr. Josef Dobeš, místopředseda

Z dalších pozvaných zástupců se nedostavili pan poslanec PhDr. Walter Bartoš z ODS a s omluvou pan Mgr. Jan Vitula, garant pro školství z TOP 09.

Představitelům politických stran byly položeny následující otázky:
– Jaké problémy v českém školství považujete za nejzávažnější? Který z nich pokládáte za absolutní prioritu, a musí se řešit? Jak?
– Máte reformu vzdělávání ve svém volebním program? Jak hodnotíte její dosavadní průběh? Jak ji chcete podpořit, příp. jinak zacílit?
– Má vaše strana zájem o řízení ministerstva školství? Jakou roli ve vzdělávacím systému by podle vás mělo hrát?
– Chce vaše strana systematicky podporovat učitele? Jak a v čem?

Setkání moderoval Tomáš Feřtek.


Jaké problémy v českém školství považujete za nejzávažnější? Který z nich pokládáte za absolutní prioritu a musí se řešit? Jak?
 
ČSSD
– Celkové podfinancování školství, které negativně ovlivňuje úroveň regionálního školství i vysokých škol.
– Odliv kvalifikovaných pedagogů, který souvisí s nedostatečným finančním ohodnocením jejich práce.
– Nedostatek míst v oblasti předškolního vzdělávání – řešením je nabídka širších možností předškolního vzdělávání.
– V oblasti středního školství je třeba prosazovat reformu v nejširším rozsahu – v současné době nastupují do středních škol mladí lidé narození po roce 1995, nabídka míst převyšuje poptávku, do škol se dostanou všichni, a tak klesá úroveň středoškolského vzdělání. Počet některých maturitních oborů je nadbytečný a naproti tomu je v regionech nedostatek oborů učebních (např. kominík).
– Nerealizování státní maturitní zkoušky – měla by proběhnout generálka, poté její vyhodnocení.


KDU-ČSL
– Nesystémový přístup.
– Nezájem společnosti o oblast školství (výsledky průzkumu společnosti Faktum Invenio ze začátku roku 2010 ukázaly, že pouze 5–6% respondentů je nespokojeno se vzdělávacím systémem a 53% respondentů nemá názor na úroveň školství).
– Střídání ministrů.
– Nerealizování státních maturitních zkoušek.
– Přerušení přípravy Národní zkoušky pro 5., 7. a 9. třídy ze strany MŠMT (nevíme, jak vzdělaní žáci vycházejí ze ZŠ).
– Finanční podhodnocení práce učitelů (je třeba zajistit přiměřené financování školství z veřejných i ostatních zdrojů, dosažení navýšení průměrných platů učitelů na úroveň 130 % průměrného výdělku v ČR a zvýšení podílu motivační části platu).

Prioritou je zlepšení práce učitelů – její kvalita je výslednicí tří aspektů – dobré přípravy pedagogů, jejich motivace a finančního ohodnocení.


 
Strana zelených

Opatření by měla tvořit komplex, jednotlivá opatření bez návaznosti nevedou k zamýšlenému cíli. Základní vizí je myšlenka, že vzdělávací systém každému umožní rozvoj jeho individuálního potenciálu bez ohledu na podmínky, které osoba nemůže ovlivnit.

– Zhoršující se výsledky našich žáků v mezinárodním srovnání.
– Zhoršující se postoje žáků k matematice a přírodovědným disciplínám.
– Vzdělanostní nerovnost (rozdíly mezi žáky i mezi školami se zvětšují).
– Nedostatečná podpora nadaných i handicapovaných žáků.
– Nekázeň žáků ve školách.
– Nedostatečná rychlost a efektivita zavádění reformních kroků.

Řešení uvedených nejzávažnějších problémů spočívá ve změnách v následujících okruzích:
– Zlepšení přípravy učitelů, které má tři aspekty:   – zavedení profesního růstu a kariérního postupu a jejich promyšlené propojení se systémem přípravného a dalšího vzdělávání,   – přípravu standardu učitelské profese a jeho využití pro systém profesního růstu,   – zvýšení platů učitelů v závislosti na kvalitě jejich výkonu.

– Rozvoji inkluzivního vzdělávání, které je podmíněno:   – zavedením finančních stimulů, tzn. podpora programů financujících jakoukoli dodatečnou podporu, kterou žáci potřebují,   – tím, že z něho bude učiněna politická priorita (je třeba informovat veřejnost o rizicích a následcích současného selektivního systému a smyslu a přínosech inkluze)

– Sledování a prosazování kvality spočívá v:
   – zavedení pravidelného monitoringu vzdělávacího systému na národní úrovni – kromě výsledků monitorování mezinárodních průzkumů PISA a TIMSS potřebujeme zdroje národních dat. Bez podrobných vstupních dat je těžké dělat důležitá rozhodnutí. Dřívější rozhodnutí byla často činěna bez znalosti a zpětné vazby,   – zavedení státní maturity,
   – zavedení standardu, který poskytne školám a učitelům nástroj srovnávání, přičemž by školy měly povinnost pomoci žákům, kteří standardu nedosáhnou,   – prosazení zvýšení investic do vzdělání (u nás 9,6 % HDP oproti 13% v zemích OECD), naše školství je ve srovnání s ostatnímu zeměmi EU znevýhodněno a je tak ohrožována naše konkurenceschopnost). Tyto prostředky nelze získat šetřením uvnitř resortu, jedinou cestou je přijetí návrhu zákona o rozpočtu, kde by alokované finanční prostředky na oblast školství činily 12% HDP.


Věci veřejné
– Chybějící kontinuální koncepce (nositelem pokračování přijaté koncepce by mohla být osoba státního sekretáře na MŠMT, která by zůstávala i při změně vládnoucích garnitur).
– Nedostatečné finanční ohodnocení pedagogických pracovníků (to vede mimo jiné k situaci, že absolventi pedagogických fakult do škol nenastupují).
– Klesající úroveň žáků – k nápravě by přispělo zavedení srovnávacích zkoušek na konci 5. a 9. ročníku a státní maturitní zkoušky a současné nastavení standardu (povinné minimum, které všichni žáci budou schopni splnit) a nadstandardu znalostí žáků (znamenalo by to srovnávání nejlepších žáků škol), za který by byly školy oceňovány.
– Nepřipravenost škol a učitelů na konfrontaci s novými jevy ve škole i společnosti, např. zvyšující se agresivita (učitelé by se měli celoživotně vzdělávat a ve školách by měli pracovat odborníci, kteří by zajišťovali podpůrný servis pro učitele (psychologové, sociální pedagogové, etopedové apod.).


Máte reformu vzdělávání ve svém volebním program? Jak hodnotíte její dosavadní průběh? Jak ji chcete podpořit, příp. jinak zacílit?  
ČSSD
 
ČSSD přinesla reformu novým školským zákonem, který platí pět let, je třeba jej vyhodnotit, obsahuje hodně chyb, došlo k mnoha neuváženým reformám tohoto zákona. Ve svém současném volebním programu má reformu školství, chce se zaměřit především na reformu základního a středního školství. Za chybu také považuje, že nebyla dokončena reforma VŠ zakotvená v Bílé knize.


KDU-ČSL

Má ve svém volebním programu reformy jednotlivých úrovní škol od škol mateřských až po školství vysoké (viz prezentace).
 

Strana zelených
 
Ve svém volebním programu má reformu školství. Podstata reformních kroků je správná. Skončila formální část reformy, nyní je potřeba ji uvést v život, aby se skutečně proměnila výuka ve školách. To se daří málo a pomalu. Reforma byla připravována „shora“, proto nedošlo ke sdílení jejích základních idejí učiteli. Je nutné posílit smysluplnost výuky, přesvědčit žáky, že znalosti a dovednosti získané ve škole mají nějaký smysl. To, co se ve školách učí, je třeba přizpůsobit vývoji ve společnosti. Žákům musí být poskytovány obecnější dovednosti, tzv. klíčové kompetence. Navíc podmínky ve školách pro jejich práci nejsou dobré a to účinnost reformy oslabuje.


Má vaše strana zájem o řízení ministerstva školství? Jakou roli ve vzdělávacím systému by podle vás mělo hrát?  

Kromě Strany zelených, kde její zástupce jasně deklaroval zájem o řízení MŠMT, představitelé ostatních stran neodpověděli zcela jednoznačně.


Chce vaše strana systematicky podporovat učitele? Jak a v čem?

ČSSD
 
Za klíčový bod podpory považuje zajištění nárůstu financí a podporu získávání kvalifikace pedagogů ZŠ a SŠ. Řešením by mohl být zákon o atestacích (obdobně jako na Slovensku), který by řešil další vzdělávání učitelů v návaznosti na výši jejich základního platu.


KDU-ČSL
 
Osobnost učitele je klíčovým bodem rozvoje školství, ke zlepšení podmínek jeho práce má směřovat převážná část opatření:
– přiměřené finanční ocenění jeho práce,
– vzdělání (umožnit zájemcům z praxe získat pedagogické vzdělání a učitelům základních škol doplnit si vzdělání na příslušné VŠ),
– usilovat o lepší ochranu osobnosti učitele před projevy agresivity.


Strana zelených
 
Učitel je klíčovým prvkem systému pro zlepšení kvality vzdělávání a školství. Péče o pedagogy by měl spočívat v:
– zavedení sytému kariérního postupu a jeho propojení se systémem přípravného a dalšího vzdělávání,
– přípravě standardu učitelské profese a jeho využití pro systém profesního růstu,
– zvýšení platů učitelů v závislosti na jejich odpovídající odborné průpravě a na kvalitě výkonu.


Věci veřejné
 
Zvýšit nástupní platy učitelů na 20 tisíc měsíčně (ušetřit 10 miliard z výdajů na armádu) a zajistit celoživotní vzdělávání učitelů.


Bezprostředně po vystoupení představitelů jednotlivých stran byly každému z nich položeny tři otázky.




Paní Vlasta Bohdalová

Kde chce ČSSD získat peníze do rozpočtu školství?

Na základě rozboru financí, přeskupit kapitoly rozpočtu, využít peněz z EU (zjednodušením grantů), v rámci státního rozpočtu ušetřit na stavbách v dopravě.

Je důvodem změny postoje ČSSD k zavedení státní maturity (její odmítání) obava, že by 60% žáků středních škol tuto zkoušku nesložilo?
 
Je to jeden z důvodů.

Jak chce ČSSD podporovat učební obory?

Zpracovat rozbor, které obory v různých regionech jsou potřebné, probudit zájem u žáků ZŠ prostřednictvím prezentace řemesel a zavedením pracovní výchovy, pro participující firmy zavést daňové úlevy.


Paní Erika Prausová

Jaká konkrétní opatření chcete zavést k ochraně učitelů?

Finanční úhradou motivovat rodiče k působení na děti (v případě zásahu záchranné služby u žáků, kteří jeví známky požití drog).

Jak chápete zjednodušení přijímacího řízení na SŠ, když na většinu těchto škol jsou žáci přijímáni na základě vysvědčení?
Zjednodušení souvisí s výstupními zkouškami v 5. a 9. ročníku ZŠ, které by mohly nahrazovat přijímací řízení.

Proč má být etická výchova zavedena jako samostatný předmět a jak toho docílíte?
Vzdělání není jen výuka, etický rozměr výchovného působení nabývá v posledních letech v souvislosti s řadou negativních jevů ve společnosti na důležitosti.


Pan Ondřej Liška

Jak chcete zamezit odlivu žáků ze ZŠ na víceletá gymnázia?

Způsob, jakým byl nastaven rozvoj víceletých gymnázií, měl katastrofální důsledky pro běžné ZŠ. Řešení spočívá v kombinaci dvou kroků – ve výrazné podpoře ZŠ ke zkvalitnění vzdělávání, aby odliv na víceletá gymnázia nepostupoval dál, a v systematickém snižování míst na víceletých gymnáziích zásahem shora.

Jak bude vypadat evaluační nástroj, který bude respektovat rozvoj individuality žáků?

Smyslem vzdělávání je rozvoj každého dítěte na maximum jeho vzdělávacího potenciálu. Tomu do určité míry brání vysoké počty žáků ve třídách. Je třeba najít nástroje, jak tento rozpor řešit (např. systematická mimofinanční a metodická podpora školám, možnost zapojení asistentů pedagoga, zavedení bakalářského vzdělání pedagogů, zavedení map vzdělávacího pokroku apod.).

Evaluační nástroje jsou nejslabším místem našeho školství. Důležitou roli by zde měla sehrát školní inspekce, která se musí proměnit, její cíle by měly být ambicióznější, měla by provádět koučování pedagogů. Pro formulování vzdělávací politiky není dostatek empirických dat o našem vzdělávacím systému. Jejich získávání a analýza by mohla být úkolem pro přímo řízené organizace MŠMT.

Většina kroků (asi 80 %), které MŠMT dělá, vyplývá ze setrvačnosti. MŠMT nevyužívá podněty z praxe, nenavazuje a nerozvíjí dialog s učitelskou veřejností, formulace praktických kroků nevychází z interpretace empirických dat. Zanikly pracovní skupiny, které byly vytvořeny k podpoře strategických kroků (tým pro monitoring kurikulární reformy, skupina zabývající se přípravou standardu učitelské profese).

Jak přimět českou veřejnost ke změně hodnocení školství a tím i nastavení vyšších požadavků? (Otázka vycházela ze zjištění některých průzkumů, že česká veřejnost je se školstvím spokojená.)
Společnost si neuvědomuje rizika spojená se současným trendem ve školství, která nás budou ohrožovat již v blízké budoucnosti. V politice je obtížně prosaditelné cokoliv, co není spojené s nějakým alarmem, s nějakým pocitem urgence a školství je z principu oblast, která má vysokou setrvačnost a nic se zde neprojeví z roku na rok. Neplatí ale, že změnu je možné prosadit pouze tehdy, jestliže bude mít širokou podporu veřejnosti. Ministr školství by měl mít vysoký kredit, měl by být vicepremiérem vlády a součástí porady ekonomických ministrů.


Pan Josef Dobeš

Co to je standard a nadstandard?

Standard je základ povinný pro každého žáka, jakési vzdělanostní minimum, kterého by měli dosáhnout všichni žáci ZŠ a který by měl být měřítkem porovnávání škol. V případě, že bude mít žák s dosažením standardu problémy, škola je povinna mu pomoci. Naproti tomu nadstandard znamená rozšířenou nabídku vzdělávacího obsahu a může se stát cestou ke zkvalitnění úrovně ZŠ a zamezení odlivu žáků na víceletá gymnázia.

Jak využívat výsledků porovnávání škol, znamená to publikovat žebříčky škol?
Již dnes některé školy zveřejňují evaluační výsledky, žebříčky by mohly být jednou z cest.

Jestliže peníze pro učitele a pro školy budou vázány na výsledky srovnávacích zkoušek žáků, nezakládá to, již vzhledem k různé vstupní úrovni žáků, nespravedlnost?
Porovnávat by se neměly školy navzájem. Školy, které budou přijímat žáky s horšími výsledky a dovedou je ke splnění standardu, budou oceňovány systémem bonusů.



Více informací:
Program ČSSD: http://www.skav.cz/cz/novinky?id_clanek=293,
materiály paní Prausové (Prezentace, Výsledky průzkumu): http://www.skav.cz/cz/novinky?id_clanek=294


Další diskuse se týkala především těchto otázek:
– vyzkoušení a zavedení státních maturitních zkoušek,
– problematiky speciálního školství,
– selektivnosti našeho školského systému.


Vyzkoušení a zavedení státních maturitních zkoušek

Maturitu se nepodařilo v průběhu 14 let zavést, což může souviset s vysokými očekáváními ve vztahu k ní. Řada diskutujících se shodla na tom, že je potřeba systém státních maturit vyzkoušet, bez toho je nelze hodnotit. Musí být zřejmé, v čem maturita studentům pomůže a zda je možné propojit výsledky státní maturity s přijímacím řízením na vysoké školy. Maturita je část systému ověřování výsledků, které je vázáno na cíle vzdělávání, a těmi jsou dnes kompetence pro 21. století. Pro učitele maturita představuje zpětnou vazbu. Mezi odbornou veřejností se objevují obavy, aby se maturita nestala jakýmsi skrytým kurikulem, tzn. že učitelé budou více zaměřovat svoji výuku na rozvoj znalostí a dovedností žáků testovaných v maturitní zkoušce, namísto toho, aby ji zaměřovali na komplexní rozvoj klíčových kompetencí žáků, jejichž některé části nebudou v maturitní zkoušce testovány. Systém maturitních zkoušek bude propojen na celoživotní vzdělávání, bude existovat možnost kdykoliv složit vyšší úroveň maturitní zkoušky.


Problematika speciálního školství

Je třeba citlivé nastavení kritérií, podle kterých se posuzuje, zda handicapované dítě dostane šanci vzdělávat se v hlavním vzdělávacím proudu, nebo bude zařazeno do speciální školy. V současné době není hranice mezi speciálním a hlavním proudem školského systému zcela prostupná. Je třeba posunout hranici selekce, aby se co nejvíce dětí vzdělávalo v rámci hlavního vzdělávacího proudu. Problém spočívá v diagnostice, na jejímž základě jsou děti zařazovány do speciálních škol, která dnes není dostatečně moderní a dostatečně férová.

 
Selektivnost našeho školského systému

Strana Věci veřejné uvažuje o zavádění srovnávání kvality ZŠ.
Strana zelených je zásadně proti tomu z obav, aby se ještě nezvýšila selektivnost našeho školství. Z podstaty věci zavedení srovnání vytváří atmosféru soutěžení. Pokud by měly být zkoušky na výstupu ZŠ, tak pouze proto, abychom získali data, ne abychom srovnávali. Odmítá také časnou specializaci ZŠ, měla by se zvýšit prostupnost vzdělávacího systému, posunout hranice selekce. To není řešitelné bez finančního zabezpečení.


Příští kulatý stůl se uskuteční 20. 5. 2010.

Irena Lhotková: Slučování jako nový jev řízení a vedení školy

„Proces slučování dvou škol je pro školy a ředitele novým jevem. Navíc se v něm prolínají obvykle dva protikladné přístupy – zachránit školu, která se dostala do obtíží (často bolestivé personální změny) a zároveň řídit zvětšující se organizaci (integrace zaměstnanců, nová organizační struktura),“ píše autorka.

V úvodu příspěvku je uveden konkrétní případ slučování na dvou pražských školách a poukázáno na způsob řízení a vedení škol oběma řediteli. V další části je popsáno řízení a vedení procesu slučování jako změny, jednotlivé kroky jsou konkretizovány na problematiku dané školy. V závěru je zmíněna problematika zpětné vazby pro ředitele škol a důsledky v případě její absence.

Příspěvek přednesený na 5. ročníku Festivalu vzdělávání dospělých AEDUCA 2009 je uveřejněn v e-Pedagogiu 1/2010, nezávislém odborném časopisu určeném pedagogickým pracovníkům všech typů škol (Pedagogická fakulta Univerzity Palackého Olomouc).

Příspěvek najdete ZDE.

Tiskové prohlášení Asociace speciálních pedagogů České republiky

V dubnu tohoto roku byla založena Asociace speciálních pedagogů České republiky. Jde o organizaci sdružující speciální pedagogy zabývající se školskou, zdravotnickou a sociální problematikou.

Posláním asociace je především umožňovat svým členům aktivně se zapojovat do ovlivňování politiky státu a regionů na poli vzdělávání a další související péče o osoby se speciálními vzdělávacími potřebami. Jde tedy o podporu všech kroků, které mají směřovat ke zkvalitňování péče o tyto jedince a vytváření podmínek pro jejich smysluplné začleňování do společnosti.

Asociace klade důraz na zkvalitňování práce speciálních pedagogů včetně jejich odborného růstu, vyjadřování se k jejich odbornosti a etice, ale zároveň i ochranu jejich profesního působení před neodbornými vnějšími zásahy, které ohrožující kvalitu jejich práce. Vzhledem k tomu, že nově vzniklá asociace chce konstruktivně, bez zbytečných emocí a s potřebným nadhledem pomáhat státu řešit otázky týkající se vzdělávání a další související péče, nabízí odpovědným orgánům, především ministerstvům spolupráci při úpravách koncepcí a legislativních norem.

Asociace je znepokojena stavem zpracování novel vyhlášek o poskytování poradenských služeb a o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami. Úroveň zpracování těchto materiálů, vytvářených úzkou skupinou spolupracovníků z některých vysokých škol a nestátních neziskových organizací bez potřebné odbornosti a praktických zkušeností přímo ohrožuje systém vzdělávání a vytváří prostor ke zhoršování jeho současné úrovně.

K tomuto tvrzení asociaci vedou poznatky, kdy v posledních měsících útočily různé nestátní neziskové organizace a některá média vůči základním školám praktickým a školským poradenským zařízením. Je škoda, že se k těmto subjektům připojila i Česká školní inspekce a ministerstvo, které mají zajišťovat odbornost a koncepční rozvoj.

Namísto toho jsme svědky vyjádření některých vedoucích pracovníků ministerstva a České školní inspekce, která závěry plošných inspekčních aktivit zveřejňuje ještě před jejich ukončením a vyhodnocením. Do svých inspekčních týmů pak deleguje osoby, jejichž kvalifikací je především příslušnost k některé z nestátních neziskových organizací bez ohledu na to, zda jejich vzdělání je na potřebné úrovni.

Tvrzení a vyhrožování této „nezávislé“ organizace základním školám praktickým vysokými pokutami až jejich vymazáváním ze školského rejstříku za to, že vzdělávají žáky bez diagnózy lehké mentální postižení, ale zároveň žáky neschopné vzdělávání v běžné škole, je vskutku alarmující. Neodbornost inspekčních závěrů je podtržena tím, že se nikdo z nich zároveň nezabýval důvody, proč tyto děti běžnou školu opustily a především, co tato běžná základní škola učinila pro to, aby je ve svých lavicích udržela.

Asociace věří, že při projednávání koncepčních a legislativních textů nebude opomíjena a zařadí se mezi standardní nestátní neziskové subjekty, které se na tvorbě konkrétních materiálů mohou podílet.

Za radu Asociace speciálních pedagogů

Jiří Pilař, předseda




Kontakt na tajemnici sdružení: marcela.bernardova@skolavinohradska.cz

Sylva Konečná: Hodnocení žáků – recenze

Tato publikace se zabývá problematikou školního hodnocení žáků. Je rozčleněna do jedenácti kapitol a obohacena o dvacet názorných ukázek školního hodnocení žáků.


Kolář, Z., Šikulová, R.: Hodnocení žáků. Praha: Grada 2009, 2. doplněné vydání. ISBN 978-80-247-2834-6


Autoři si uvědomují, jak je hodnocení žáků ve vyučování nezbytné, a zároveň, jak je složité, poněvadž hodnocení ve výuce se dotýká žáka, učitele i rodiče a přináší nejen příjemné situace, ale také velice vážné okamžiky, které ovlivňují život dítěte a mladého člověka. Kniha je určena zejména učitelům, budoucím pedagogům, studentům pedagogických i jiných fakult, ale i rodičům žáků.

První kapitola má název Hodnocení jako organizační součást jakékoliv lidské činnosti. Zde autoři popisují, jak hodnocení ovlivňuje osobnostní a sociální rozvoj žáka a také, jak je hodnocení přítomno nejen v činnosti učitele, ale také v činnostech žáků.

Druhá kapitola – Hodnocení žáků ve vyučování a jeho specifika – se zaměřuje na vymezení pojmu školního hodnocení a uvádí zde jednotlivá vysvětlení tohoto pojmu od různých autorů. Dále popisuje, že hodnocení žáků je spojeno s cíli vyučování. Uvádí zde tzv. Bloomovu taxonomii, v níž samotný autor dělí výukové cíle do tří oblastí. Také nás seznamuje s typy hodnocení.

Třetí kapitola – Hodnocení a vztah mezi učitelem a žákem – popisuje, jak prostřednictvím hodnocení vždy usilujeme o zlepšení vztahu mezi učitelem a žákem. Upozorňuje na to, že učitelovo hodnocení nesmí podléhat předsudkům o daném žákovi a navíc by mělo být pozitivně a motivačně laděné.

Čtvrtá kapitola – Funkce školního hodnocení – uvádí, jaké úkoly plní školní hodnocení a jaký význam hodnocení přináší, tzn. hodnocení slouží jako podklad pro vedení záznamů o prospěchu žáka, čímž se myslí např. žákovy pokroky, ale také umožňuje posoudit připravenost žáka pro další učení.

Pátá kapitola – Fáze hodnotícího procesu – popisuje fáze hodnotícího procesu, kterými učitel společně se žákem procházejí. Hodnotící proces rozděluje do sedmi fází.

Šestá kapitola – Formy hodnocení žáků – se zabývá způsoby, jakými můžeme hodnotit žákův výkon. Vysvětluje, že učitel musí vybrat takovou formu hodnocení, aby bylo hodnocení pedagogicky nejúčinnější, tzn. aby vedlo ke zvyšování efektivity. Zabývá se také otázkou, zda známkovat či hodnotit slovně, tedy zabývá se pozitivy a negativy kvantitativního a kvalitativního hodnocení.

Sedmá kapitola – Princip objektivity a subjektivity ve školním hodnocení – se zaměřuje na otázku, zda může být školní hodnocení ryze objektivní a spravedlivé, a upozorňuje na subjektivní chyby učitele při hodnocení.

Osmá kapitola – Význam pozitivního a negativního hodnocení žáků ve škole – poukazuje na to, jak pozitivní hodnocení potvrzuje výkon žáka, motivuje k dalšímu výkonu, dává mu prožít významný pocit úspěchu a vytváří příznivou atmosféru pro spolupráci žáka s učitelem. Ovšem to neznamená, že negativní hodnocení zde autoři zcela vylučují. Naopak tvrdí, že i neúspěch může být pro žáka určitým poznáním.

Devátá kapitola – Hodnocení kompetencí žáků – popisuje, jak v novém pojetí vzdělávání a vyučování se také mění pojetí hodnocení. Autoři zde zdůrazňují hodnocení formativní, neboli jinak zpětnovazební.

Desátá kapitola – Učitel i žák – účastníci procesu hodnocení – ukazuje na to, že učitel není pouze jediným hodnotitelem ve výuce. Neboť i žáci se účastní hodnocení ve výuce jednak jako ti, kteří jsou hodnoceni, jednak jako sami hodnotitelé.

Jedenáctá kapitola – Od kvalitního hodnocení ke kvalitnímu sebehodnocení žáků – popisuje, že jednou ze základních schopností, kterou by měl člověk mít, je schopnost kvalitně hodnotit svět kolem nás i sebe sama, tzv. sebehodnocení. Tedy seznamuje nás s tím, co pojem sebehodnocení je a jak tento proces sebehodnocení u žáků rozvíjet.

Tato publikace může všem zájemcům o tuto problematiku poskytnout návod na to, jak ve vyučovacím procesu správně žáky hodnotit, na co se zaměřit a čeho se naopak vyvarovat. Jak víme z praxe, školní hodnocení zatím zůstává ve své podstatě stejné, ale i přes toto tvrzení se zde můžeme setkat s určitou změnou, a tou je tendence směřující k humanizaci vyučování a hodnocení.


Knihu si múžete objednat ZDE.