Jana Hrubá: Jak jsme dopadli v občanské výchově?

Nedávno byly zveřejněny výsledky mezinárodního výzkumu ICCS 2009, který zachytil nejen znalosti a postoje žáků 8. tříd z občanské výchovy, ale i rodinné zázemí žáků a odlišnosti ve výuce občanské výchovy na školách. Pokusil se také vysvětlit, které faktory výsledky žáků nejvíce ovlivňují.


Mezinárodní výzkum ICCS 2009 – International Civic and Citizenship Education Study proběhl v roce 2009 v 38 zemích světa včetně České republiky. Byl zaměřen na znalosti a postoje žáků 8. ročníku základních škol a na výuku občanské výchovy. Bylo také provedeno srovnání znalostí žáků v roce 2009 s rokem 1999. V ČR se výzkumu zúčastnilo více než 4600 žáků ze 144 škol a více než 1600 učitelů.

Celý text si můžete stáhnout ZDE.

Jaroslav Kalous: Opice na Titaniku – 7. Co nás řídí

Jaroslav Kalous se v sedmém dílu svého seriálu zabývá rolí sexu a násilí v životě lidí. Píše: Hluboko v lidské povaze stále ještě tkví potřeba mít nepřítele – zlého a hrozivého protivníka, který páchá bezpráví, podvádí a tak či onak nutí ke zlu. Potenciální násilí je skryto pod tenounkou civilizační slupkou stále, negativní pudy se snadno vybudí i v běžných životních situacích.“


„Člověk může dělat to, co chce, ale nemůže chtít, aby chtěl.“ (Arthur Schopenhauer)


Eros

„Sex je hlavním cílem téměř veškerého lidského úsilí. Sex ví, jak podstrčit milostná psaníčka a prstýnky vlasů do ministerských portfolií a filozofických rukopisů.“ (Arthur Schopenhauer)

Smyslem života je život, zachování a pokračování života, rozmnožování, plození, sex. Není organické částice, která by nebyla sexualizována. Sex je tak nevyprostitelně vetkán skrznaskrz do osnovy našeho chování, že jej lze označit za život sám. Je-li tomu tak, počíná se v kolébce a zakončuje se v hrobě.

Podle některých evolučních psychologů vše, co člověka odlišuje od ostatních zvířat – velký lidský mozek, vysoká inteligence, složitá řeč – je ekvivalentem pavích pér; je to prostředek vyvinutý k upoutání a udržení sexuálního partnera. Veškeré lidské úspěchy od umění po kosmonautiku mohou tak být pouze vedlejším produktem nástrojů sexuální přitažlivosti. Sexuální pokoušení je základním instinktem, součástí lidské podstaty: kdybychom si nezačínali a nevyjadřovali zájem o druhé pohlaví, nepokračovali bychom v reprodukci a lidstvo by již neexistovalo.

Sex je vlastní celé živočišné říši, „rekreační sex“ (Diamond) je charakteristický jen pro člověka a trpasličího šimpanze bonobo. Móda, kosmetika, reklama, tanec, pop-music – tam všude najdeme tohoto společného jmenovatele.

"O sexu každý lže." (Robert A. Heinlein)


Thanatos

„Předpokládal jsem, že většina lidí má raději peníze než cokoliv jiného, ale objevil jsem, že ještě raději mají ničení.“ (Bertrand Russell)

Ve všech lidských kulturách a civilizacích bez výjimky hrál boj člověka s člověkem zásadní úlohu. Všechna velká stěhování národů a zejména všechny boje o území byly činy, které dnes považujeme za genocidu. Masakry vznikají z pouhé potřeby vraždit. Absurdní krutost je všudypřítomná.

V průběhu 5 600 let, což je doba přibližně odpovídající historickému vývoji vyspělých kultur, došlo k 3,5 tisícům válečných střetů různého rozsahu. Jejich výsledkem bylo 3,5 miliardy mrtvých – buď přímo v boji, nebo zemřeli na následky válek (hladomor, epidemie atd.). Válčí se pořád.

Každá válka je důkazem toho, že člověk dosud nedovede řešit konflikty jinak než násilím, užívaným od samého počátku evoluce. Hluboko v lidské povaze stále ještě tkví potřeba mít nepřítele – zlého a hrozivého protivníka, který páchá bezpráví, podvádí a tak či onak nutí ke zlu. Potenciální násilí je skryto pod tenounkou civilizační slupkou stále, negativní pudy se snadno vybudí i v běžných životních situacích (doprava, parlament, černá kronika, počítačové hry, internetové diskuse…).

Vedle potěšení ze skutečných násilných konfliktů či potenciální připravenosti k agresi je pozoruhodný i všeobecný zájem o násilí. Stanislav Lem třeba vyprávěl (1994): „Já špatně spím. A když se v noci probudím, sednu si před televizor a skáču přes satelit po programech, snažím se najít něco méně morbidního. Žel, ani jednu noc se mi to nepodařilo. Pořád jen zločin, davová panika, zemětřesení, výbuchy sopek, různé méně či více barvité současné Pompeje a Trója. … Já jsem ochoten zaplatit, abych se nemusel dívat na řezání děvčátka pilou, ale lidé docela masově platí, aby právě tohle viděli. Kdyby tomu bylo naopak, nikdo by takové idiotismy neprodukoval. … Ta všeobecná potřeba zločinu, divokosti, přihlížení utrpení, hodně deprimuje… V podstatě jsme těmi nejstrašnějšími nestvůrami na této planetě a jejím největším neštěstím.“


Doporučená literatura

Diamond, J.: Proč máme rádi sex? Evoluce lidské sexuality. Praha, Academie 2003.
Fromm, E.: Lidské srdce – jeho nadání k dobru a zlu. Praha, Mladá fronta 1969.
Judsonová, O.: Sexuální poradna dr. Tatiany pro všechna živá stvoření. Úplný průvodce evoluční biologií sexu. Praha, Dokořán 2003.


Seriál Opice na Titaniku

1. díl: Potřeba tázání si můžete přečíst ZDE.
2. díl: Naše místo v časoprostoru si můžete přečíst ZDE.
3. díl: Naše místo v přírodě si můžete přečíst ZDE.
4. díl: Ke kořenům našeho chování si můžete přečíst ZDE.
5. díl: Je nás moc najdete ZDE.
6. díl: Gaia najdete ZDE.
8. díl: Informační lavina najdete ZDE.
9. díl: Tragédie obecní pastviny najdete ZDE.
10. díl: Homogamie najdete ZDE.
11. díl: Slepá ulička vývoje ZDE.
12. díl: Otevřená mysl ZDE.
13. díl: Bližní ZDE.
14. díl: Na laně ZDE.
15. díl: Čas ZDE. 
16. díl: Láska ZDE.

Marek Kerles: Nejde o geny, ale o ambice

Martin Ciklamini strávil část dětství v dětském domově a dnes studuje na London Metropolitan University. Životní příběh jedenadvacetiletého Martina Ciklaminiho, rodáka z Českých Velenic, by určitě byl dobrým námětem pro hollywoodský film o splnění jednoho „amerického snu“. Chudý chlapec, který vyrůstá za zdmi dětského domova v Boršově nad Vltavou, se přes nepřízeň osudu díky vlastní píli dostane na britskou univerzitu.


Zdroj: Lidové noviny, příloha Akademie 21. 9. 2010
 

Jenže Martin Ciklamini podobnou dojemnou pohádku ze svého života vyprávět nechce. Necítí se jako vítěz nad vlastním osudem. O svém pobytu v dětském domově nemluví jako o traumatu, ale jako o životní příležitosti, která se mu naskytla a kterou dokázal využít. Ve stejném duchu hovoří i o studiu na gymnáziu Open Gate v Babicích u Prahy, zřízeném miliardářem Petrem Kellnerem a jeho manželkou a určeném mimo jiné i pro talentované děti z těžkých sociálních poměrů…

LN: Říkáte, že vás otázky týkající se vašeho pobytu v dětském domově už unavují, nechcete se jimi zabývat. Proč?
 
Já totiž nechci působit dojmem nějakého chudáčka, který ke štěstí přišel. Jako chudáček se necítím a nikdy jsem se necítil. Jenže novináři většinou chtějí slyšet právě vyprávění o tom, jak jsem překonal nějaké trauma, jak jsem měl těžké dětství. Chápu, že takový příběh může být pro někoho atraktivní, já se ale mnohem raději bavím o současnosti, o svém studiu a plánech. Dětský domov beru jako jednu ze součástí svého života. Někdo vyrůstal v úplné rodině, já v dětském domově. Co je na tom tak zajímavého?

LN: Prostě má řada lidí asi pocit, že z dětského domova vede na britskou univerzitu mnohem těžší cesta než z rodiny, kde dítě vychovávají rodiče…  
Já jsem bral dětský domov jako příležitost. Žil jsem až do třinácti let s matkou, která nás nezvládala. Byla nemocná, jeden ze dvou mých bratrů nechodil do školy, měli jsme problémy. Proto nás soud poslal do dětského domova. Já jsem ale v domově okamžitě viděl spoustu příležitostí, které mohu využít, nijak zvlášť jsem nestrádal. Měli jsme tehdy výbornou paní ředitelku, která se každému dítěti snažila dát šanci, aby se v něčem realizovalo. Když chtěl někdo hrát fotbal, sehnala sponzory, aby ho opravdu mohl hrát. Já se zase dobře učil – i v době, kdy jsme žili s matkou, jsem měl samé jedničky, vydával školní časopis. Takže se mi ředitelka domova zase věnovala v tomto směru. Dostal jsem se do matematické třídy na základní škole a odtud jsem byl vybrán jako jeden z prvních studentů na gymnázium Open Gate. Následně jsem udělal zkoušky na London Metropolitan University. Takže pro mě byl dětský domov opravdu plný příležitostí. Měl jsem ale určitě i štěstí na konkrétní lidi, kteří mi pomohli.


Celý text najdete ZDE.

Jan Sláma: Dokážeme něco změnit?

V televizních zprávách se objevil požadavek trestat nezvladatelné žáky několikadenním vyloučením ze školy. Požadavek je mi velmi pochopitelný, i když předem sděluji, že s ním nesouhlasím.


Přibližně po dvaceti letech jsem se vrátil k učitelování na střední škole. Mezitím jsem mnoho let učil na škole vysoké, shodou okolností budoucí učitele. Na střední školu jsem v té době ještě krátce odskakoval, abych si udržel kontakt a vylepšil finanční toky, ale bylo to vždy jen na pár hodin. Závěr mé pedagogické kariéry byl ve školní inspekci a pak delší přerušení v důchodu. Nedostatek učitelů a přátelské vazby mne přinutily zavázat se na jeden rok k úvazku na 10 hodin týdně.

Stavem chování žáků, s kterým jsem byl krátce na to konfrontován, jsem byl šokován a jsem neustále.

Nevím, zda mám líčit jednotlivé příběhy, které mě ve vyučování potkávaly a potkávají a podle vyprávění ostatních potkávají i mé současné kolegy. Možná je použiji jindy a jinde, ale musím bohužel konstatovat toto: v minulosti jsem nikdy neměl s kázní potíže. Nepoužíval jsem ani takové zoufalé kroky, jako je vykázání žáka ze třídy. Samozřejmě jsem se pokoušel pracovat ve stejném stylu. Záhy jsem se poučil o nedostatečnosti takového počínání. Nemohu objektivně tvrdit, že všichni žáci jsou diametrálně horší, ale bohužel počet těch extrémně zlobivých výrazně narostl.

Při vyučování vzniká atmosféra, při které učitel nemůže pracovat. Jestliže se polovina třídy baví, pouští si rádio, telefonuje, hází po druhých předměty (zatím ještě ne po učiteli), střílí trubičkou papírky, v lepším případě si čte noviny nebo hraje se spolužáky různé hry nebo jinak ostentativně projevuje svůj nezájem, je pro učitele obtížné soustředit se na výuku, motivovat žáky a dát do vyučování vše, aby naučil. Je-li takováto atmosféra doplněna ještě posměšným pokřikováním, parodováním slov, pubertálními komentáři na asociace, které se v mysli dětí objevují, pak vzniká stav, kdy výuka je nekvalitní a současně pro učitele nesmírně vysilující.

Dlužno dodat, že takovéto děti nejsou v převaze. Ovšem množství těch, kteří atmosféru neklidu, chaosu a nepořádku vyvolávají a v ní si libují, velmi narostl. Když v minulosti byl takový žák jeden nebo dva, učitel si s nimi snadno poradil. V současnosti je jich však třetina třídy nebo i více a další část se nechá snadno k takové negativní spolupráci svést.

Ve třídách se dá ale i pozorovat odpor proti rušivým elementům. Odpor přímo z řad některých žáků. To je těch, kteří přicházejí na školu z vlastního zájmu a chtějí se ve vyučování něco dozvědět. Často jsou ale umlčování hanlivými nadávkami šprt, šplhoun atd.

Takto připravené a negativními vlastnostmi vybavené děti přicházejí na střední školu. Kromě toho jsou také fyzicky vyspělejší, některé si uvědomují i bohatství nebo postavení svých rodičů, a tak se často dívají na své učitele svrchu, přeneseně nebo i skutečně. Když jsem nedávno domlouval staršímu studentovi, že by se měl učit, jinak že neudělá závěrečnou zkoušku, jen pohrdavě utrousil: „Tak si to koupím, žádný problém.“

Ve sdělovacích prostředcích jsem vyslechl výsledek průzkumu, že 90 % učitelek ZŠ se bojí chodit do vyučování. Nemyslím, že učitelé – muži jsou na tom lépe, ale asi proto, že jich je jen mizivé množství, se hovoří jen o učitelkách. Je také možné, že jsou méně ochotni svůj strach přiznat.

Situace ve společnosti, a tedy i ve škole, je dnes taková, že:

– Obecně se vytrácí zdvořilost ve společenském styku. Zejména mladší lidé už ani nepovažují za vhodné pozdravit, když přijdou do obchodu (často ani prodavač), do čekárny, přisednou si k vám v restauraci nebo třeba ve vlaku. Vulgárně bych to interpretoval „dřepnou si a čumí“. Takoví rodiče samozřejmě pozdravit nenaučí ani své děti. Takže žáci zdraví jen výjimečně.

– Chybí slušnost v oblékání. Vytrácí se společenská konvence. Dnes i do divadla přicházejí lidé v džínách a jsou tam patrně z ekonomických důvodů pouštěni. Děti dnes ve školách běžně sedí v čepicích, v různých kapucích atd. Jen neochotně se podřizují, když se je učitel snaží usměrnit. Prostě nechápou proč.

– Přesto, že školní řády zapovídají držení a používání různé elektroniky při vyučování, praxe ukazuje, že škola v tomto boji prohrává na celé čáře.

– Samozřejmá zdvořilost začít a ukončit vyučování pozdravem nebyla ze základní školy přenesena. Její vyžadování ukrajuje z vyučovací doby mnoho času už proto, že řada učitelů na tento požadavek prostě rezignovala.

– Stejně jako ve společnosti výrazně narostla agresivita. Děti odmlouvají, hádají se, nejsou ochotny připustit kritiku. Nejsou vzácné případy, že učitele slovně napadají, více či méně mu nebo jí nadávají. To, co by si nedávno žák nedovolil ani ve snu, je dnes běžná realita a mnozí učitelé se tváří, že nic neslyší, aby problémy neumocňovali. Bohužel se žákům běžně dostává příkladů ze sdělovacích prostředků, kde se vulgárně vyjadřují lidé, které si děti kladou za vzor. Je pak obtížné se je snažit usměrnit. Tzv. asertivní výchovu lze jen těžko považovat za společensky přínosnou.

– Jak se k narůstající agresivitě a odmítání váže fakt, že na určitých učebních a studijních oborech je součástí výuky výcvik v jízdě motorovými vozidly a získání řidičského průkazu, a to i na nákladní auto? Zasvěcený člověk musí trnout při pomyšlení, co se může stát při vypuštění takovýchto řidičů, ovládajících mnohatunové kolosy, na silnici. Zde se domnívám, že by měly nastoupit povinné psychotesty těmito žáky plně hrazené, zejména pro žáky kázeňsky trestané.

– Vyučování je dnes dále narušováno tím, že děti neustále běhají na záchod. Řada žáků pod vlivem masové reklamy má na nebo pod lavicí plastovou láhev s limonádou a únavnou výuku si zpestřují neustálým popíjením. Běžně vypijí dva i více litrů tekutiny během šesti nebo sedmi hodin vyučování.

– Užívání drog a narkotik zde nebudu komentovat, ale z poznámek a rozhovorů je zřejmé, že dětem tyto zkušenosti nejsou cizí.

– Okamžitě po opuštění areálu školy si řada dětí zapaluje cigaretu. Stejně tak ráno postávají před bránou a pokuřujíce sledují přicházející pedagogy, kterých se i buď nevšímají nebo je familiárně zdraví s cigaretou v puse.


Zhoršená a dále se zhoršující úroveň chování dětí na ZŠ, a tím i horšící se úroveň výuky , zejména ve vyšších ročnících pak přináší na střední školu následující vyučovací problémy:

– Děti jsou roztěkané, nedokáží se soustředit. Na to má vliv i neklid ve třídách.

– Děti nejsou schopny sledovat výuku. Nedokážou vnímat pokyny učitele, takže učitel, který při výkladu upozorní na učebnici, příslušnou stranu a event. obrázek, je po několika minutách dotazován, kdeže se to vlastně dá najít, třebaže to před tím několikrát zopakoval a napsal i na tabuli.

– Děti nejenom že neovládají ani základy samostatného poznámkování, ale jsou jen s obtížemi schopné poznamenat si v nejjednodušší formě základní myšlenky vyučované látky, která je jim diktována. Každá věta se musí mnohokrát opakovat a vždy se ještě vyskytnou jedinci, kteří se právě zabývali jinou činností a dotazují se, cože si to vlastně mají poznamenat.

– Grafický projev poznámek a kreslení je u 90 % neuvěřitelně špatný.

– Nehodlám komentovat vědomosti z matematiky a jazyků, ale i krátká zkušenost z doby, kdy jsem učil angličtinu, mne utvrzuje, že mohu svoje zkušenosti zobecnit.


Výše uvedené řádky píši proto, že se pokouším upozornit na jevy, které se zveřejňují jen sporadicky a spíše tehdy, když přerostly v nějakou konkrétní tragédii učitele nebo dítěte. Spíše mám dojem a dostalo se mi i sdělení, že školské správní orgány se snaží tlumit zveřejňování této problematiky. Je-li tomu tak skutečně, pak je to tragédie. Bude-li uvedený trend pokračovat, pak zakrátko vymizí učitelský stav, protože za současných podmínek budou ochotni vyučovat jen sebevrazi.

Naopak se domnívám, že je třeba o současné problematice společnosti vést otevřenou diskusi, veřejně odsuzovat negativní vlivy, nabádat sdělovací prostředky ke kultivaci jejich pořadů. Nebránit, ale naopak podporovat odmítání negativních vlivů, které na mládež, ale i na dospělé působí zejména v televizi a prostřednictvím některých počítačových her a programů též na internetu. Autoři různých seriálů a podobných programů, které sleduje jistá nezanedbatelná část obyvatelstva, by měli být zainteresováni už při objednávce, aby pořad splňoval i společensky výchovné prvky.

Současná zkušenost z případů, kdy jsem se snažil otevřít diskusi k výše uvedené problematice s cílem alespoň v omezených rozměrech nalézt východiska a nápravu tohoto neúnosného stavu, mne vede ke zjištění, že učitelé mnohdy rezignovali, přizpůsobili se stavu ve třídách a školách. „Nemám už na to sílu“, říkají. Když váhavě líčí své zkušenosti, cítím, že se stydí za to, co se děje, ale nevěří, že by se mohlo něco zlepšit.

Pro objektivnost poznamenávám, že jsem poslední zkušenosti posbíral na střední škole učňovského typu, ale předcházející zkušenosti mám i z jiných středních škol, jako jsou školy zemědělské a gymnázia.

Závěrem chci říci toto: můžeme samozřejmě dál přivírat oči nad skutečností, dál občas napsat článek nebo vysílat pořady, kdy je naše školství ukázáno z té lepší stránky, a já nepochybuji, že i ta existuje. Pokud se ale urychleně nezačneme zabývat školstvím a mladou generací, nezačneme vytvářet tlak prostřednictvím všech orgánů – i těch nejvyšších – na pozitivní změny jevů společnost ovlivňujících, pak se problémy budou prohlubovat a budou končit i tragicky v jednotlivých případech a celkově budou znamenat úpadek školství u nás. Přitom je třeba si stále uvědomovat, že děti nemohou za to, že jsou takové, jaké jsou. Jsou odrazem společnosti stejně tak jako jejich rodina, pokud vůbec nějakou mají. Dokážeme-li změnit společnost, změní se i její děti.


Návazný článek najdete ZDE.

Jaroslav Nádvorník: Trojka báťušky Davida

Přebujelá byrokracie je jako zkažená voda. Jste-li v nouzi, pijete i ji. Máte-li dostatek čerstvé, ani byste si v ní boty neumyli. Obdobné to je s jejím průvodním jevem, s papírováním. Ve svobodně a smysluplně řízeném školství se nějaký ten formulář nebo výkaz vyplní dokonce s porozuměním. S nástupem současného středočeského hejtmana získali žáci tohoto kraje možnost cestovat do a ze školy zdarma, pokud přitom nepřekročí hranice kraje. Co z toho postupně vzešlo pro školy?

Důsledkem populismu je díra v rozpočtu kraje odhadovaná údajně na 60 milionů. Úřad se ji snažil zacelit například odebráním pracně našetřených fondů jím zřizovaných škol. Kdo si během let našetřil dva tři miliony na výměnu oken, měl prostě smůlu. Fondy se vydrancovaly na sanaci jízdného, ale i to se ukázalo jako nedostatečné. Čím tedy látat dál?

V tomto školním roce přišli tedy se změnou, která se dotkne jak škol, tak příjemců toho požitku. Protože se jízdné, jak se uvádí ve vysvětlujícím dopise zaslaném začátkem září školám, zneužívalo řidiči autobusů a rodiči, je třeba pro udržení tohoto výdobytku udělat pár změn. Mimochodem, být autobusákem, kroužím ve volných chvílích se zmáčknutým klaksonem okolo úřadu Kraje na Smíchově a projetou naftu platím ze svého. Jedná se totiž o nepodložené nařčení ze zlodějiny celé profesní skupiny.

Jak zneužívali dobrodiní jízdného rodiče? Třeba dotovanými jízdami žáků na fotbalové tréninky. Jeden váhá, jestli se jedná o klasickou ukázku propagandy, která potřebuje prosazený nesmysl zdůvodnit selháním někoho jiného, nebo opravdu k podvodům v masivní míře docházelo. Pokud ano, ukazuje se, že předvolební slib byl špatně spočítaný a v reálném životě prostě neuhlídatelný. Ale od toho předvolební sliby jsou. Jenže důsledek změn ponese nejen rodič resp. student coby příjemce podpory. Těm se proplacení jízdného pořádně zkomplikuje. Nově jsou do téhle spanilé jízdy trojky báťušky Davida vtaženy školy, které doplatí na gubernátorské rozmáchnutí.

Jízdné si žáci budou hradit sami a po skončení pololetí jim bude zpětně proplaceno na základě avíza, že si žádost podají, a na základě této žádosti. Na žádost jim škola potvrdí dny, kdy žák byl přítomen ve škole (v pokynu se dokonce hovořilo o vytváření jakýchsi numismatických jízdenkových alb, od kterých bylo později upuštěno). Samozřejmě se neřeší, jestli student pilně studoval nebo po zapsání docházky vykročil do luk kouřit jointa.

Učitelé i na školách, které kraj nezřizuje, budou téhle milé úřední zvlčilosti sloužit. Třeba na základkách. Kdo by si troufnul odmítnout, když možná na vedlejší škole úřední šiml už pilně řehtá a zakládá šanony na formuláře? Učitelé budou zkrátka méně učit, protože budou muset kontrolovat u nemalého procenta dojíždějících žáků jakési výkazy škole nepotřebné. Ředitelé škol budou méně řídit, protože místo hodin strávených na hospitacích budou kontrolovat třídní učitele, jestli opravdu dobře zkontrolovali skutečnosti uvedené žáky.

Vkrádá se dojem, že důvodem téhle mašinérie není náprava nefungujícího, ale ztížení a znepříjemnění žádosti o proplácení. Tolik žáků si žádost nepodá a náklady budou menší.
 
Netěsnícími okny školy vesele uniká teplo. Její ředitel si v téhle situaci už ani náhodou nebude vytvářet fond oprav. Bůhví, kde by skončil. Kolik peněz teď zcela neobrazně vyletí okny u jedné školy? Kolik okny více škol?

Eva Stejskalová: Na Vsetíně zahájil činnost Klub nadaných dětí

Klub pro nadané děti funguje už i na Vsetíně. Díky dotaci města jej zřídila česká pobočka sdružující vysoce nadprůměrně inteligentní lidi Mensa ČR ve spolupráci se základní školou v Rokytnici. V klubu jsou v současné době zapsány dvě desítky dětí z celého města, které prošly během uplynulých měsíců testováním IQ a dosáhly hodnoty vyšší než 120.

Členové klubu tak budou každých čtrnáct dnů rozvíjet své obzory prostřednictvím zajímavých her, návštěv nejrůznějších vědeckých pracovišť, exkurzí, muzeí nebo přednášek z oblasti přírodních věd, historie a dalších oborů. „Naším cílem je podchytit skupinu velmi nadaných dětí už v raném věku a poskytnout jim nadstandardní rozvoj a rozšíření obzorů,“ vysvětlil snahu Mensy její předseda Tomáš Blumenstein, který se zahajovací schůzky také zúčastnil. Pro tyto nadané děti má však podle jeho slov vytvoření klubu i sociální dopad. „Tyto děti mají často problém najít si ve svém okolí kamarády, tady se seznámí s podobnými vrstevníky, což má na jejich sociální rozvoj pozitivní vliv,“ vysvětluje.

Vsetínský klub pro nadané děti je již sedmý v České republice, který Mensa otevřela, nicméně první ve Zlínském kraji. „Tyto kluby fungují v Brně, Frýdku-Místku, Liberci, Domažlicích, Ústí nad Labem a Frenštátě a brzy budeme otevírat v Prostějově,“ vyjmenoval města, v nichž mají nadané děti možnost takto rozvíjet svůj intelekt Blumenstein. Mensa však podle jeho slov oslovuje i další města. „Určitě bychom chtěli tuto aktivitu rozšiřovat dále, ale stojí nás často hodně úsilí přesvědčit vedení města o potřebnosti tohoto klubu. A bez finanční pomoci a podpory města to realizovat nejde,“ dodal.

Členové klubu se budou scházet každou druhou středu, vždy od 14 do 16:30 hodin. „Do dnešního dne bylo do klubu zapsáno celkem 23 dětí. Jelikož jeho kapacita není zcela využita, případní zájemci z řad vsetínských občanů, ale i z okolních obcí se mohou o členství v klubu nadále ucházet v kanceláři naší školy,“ informoval ředitel základní školy v Rokytnici Petr Chytil s tím, že jedinou podmínkou pro vstup do klubu je IQ vyšší než 120. Podle statistik Mensy splnilo tuto podmínku v rokytnické škole 45 z 98 testovaných žáků.

Představitelé Vsetína tuto aktivitu vítají. „Dobře víme, že poptávka po rozvíjení nadaných dětí u nás je a díky této službě dostanou také rodiče informace, jak s těmito dětmi pracovat. Zřízení klubu pozitivně vnímají i ředitelé škol a pedagogové,“ uvedla již před časem vsetínská místostarostka Iveta Táborská, která také přišla na zahajovací schůzku popřát dětem i jejich rodičům mnoho nových poznatků.

Dominika Stolinská: Mění se interakce učitel–žák v primární škole?

Ukázka dílčích výstupů výzkumu na téma „Interakce učitel-žák v proměnách primárního vzdělávání“. Na této reprezentativní ukázce můžeme vidět, že v posunu interakce učitel-žák v duchu kurikulární reformy u některých učitelů skutečně dochází.


Autorka v závěru píše: …“Z pozorování u hodnocené učitelky je patrné, že i když se stále ještě aktivita mezi učitele a žáka nedělí rovným dílem, i když je učitel stále ten, kdo určuje, kdy se bude dělat a co, můžeme spatřovat jisté úsilí o posun v interakci mezi učitelem a žákem. Tato učitelka alespoň částečně převzala roli facilitátora, vedla své žáky k vyvozování vlastních závěrů o učivu a dbala na správnost jejich cesty k vyvození u každého žáka. Učitelka používá rozličné organizační formy, různé výukové metody, střídá činnosti atp. Na podkladě údajů uvedených v grafu indexu interakce je patrné, že učitelka volí své výukové strategie efektivně a s myšlenkou na vhodnost a příznivost ve vzniklé situaci.“

Celý text si můžete stáhnout ZDE.

Jaroslav Kalous: Opice na Titaniku – 6. Gaia

Jaroslav Kalous uvádí v šestém dílu svého seriálu myšlenku globálního systému ekologické rovnováhy podle Jamese Lovelocka. Cituje autora: „Každá komunita a každý národ si bude muset najít nejefektivnější způsob, jak nejlépe využít zbylých zdrojů na podporu civilizace, jak dlouho to jen bude možné."


Živé organismy se na Zemi vyskytují ve vrstvě silné asi 20 km. Vezmeme-li jako model zeměkoule jablko o průměru 12 cm, pak proporcionálně je slupka jablka asi desetkrát silnější než celá biosféra. Takže všechny naše problémy a civilizační krize si lze v tomto měřítku představit nanejvýš jako vrstvičku plísně na slupce jablka. My v této tenké vrstvě žijeme, hádáme se, vyvražďujeme se a ohromně se nadýmáme a při tom zapomínáme, že přeneseni do rozměrů jablka, nejsme ani tak velcí jako bakterie, možná spíš jen jako nejmenší viry.

James Lovelock před třiceti lety vytvořil teorii, že planeta Země má globální systém ekologické rovnováhy. Nazval ho Gaia a jeho teorie je dnes už běžně přijímána. A díky filmu Avatar vstoupila tato představa do všeobecného povědomí.

„Můžete shledat velice těžkým ke spolknutí názor, že něco na první pohled tak velkého a neměnného, jako je Země, je živé. Jistě, můžete říct, že Země je vlastně z většiny jeden velký kámen a celá je prakticky žhavá. Takovou obtížnou věc můžete snadno pochopit, pokud si představíte obrovský strom. Strom nepochybně žije, přestože je již z 99 % mrtvý. Velký strom je dávná věž z mrtvého dřeva se slabou vrstvou živých buněk, které tvoří kůru. A stejně tak je to se Zemí."

Lovelock ukazuje, že Gaia je tvor dávný a plný sil. Snesla již proběhlé změny, jako jsou nárazy meteoritů, a nyní bude pravděpodobně ohrožena činností lidského rodu: „Lidstvo se na Zemi chová v jistém smyslu jako patogenní organismus nebo jako buňky nádoru či neoplazmy. Rozmnožili jsme se do té míry, že naše přítomnost způsobuje systémům Gaia postřehnutelné poruchy … lidský druh je teď tak početný, že představuje vážnou planetární chorobu. Gaia trpí roztroušenou primatemaiou – lidským morem.”

Svět si dosud myslí, že globální oteplování je zvládnutelné, ale podle Lovelocka už je katastrofa neodvratitelná: „Dnes je prostě už na jakoukoliv akci příliš pozdě. Možná, kdybychom něco začali dělat tak v roce 1967, mohlo to pomoci. Ale teď už nemáme čas. Než toto století skončí, miliardy lidí zemřou a hrstka těch, kteří přežijí, bude žít v Arktidě, kde podnebí zůstane přijatelné."

Proč nejsme s to si uvědomit nebezpečí, které naší civilizaci hrozí? „Proto, že stále jsme… kmenoví masožravci … Jsme naprogramováni genetickým odkazem tak, že ostatní živé věci vnímáme jen jako něco k jídlu a o svůj kmen se staráme víc než o cokoli jiného. Jsme ochotni za něj položit život a připraveni pro něj nejkrutějším způsobem zabíjet jiné lidi. To, že my a všechno ostatní, co je živé, od bakterií po velryby, je součástí mnohem větší a rozmanitější entity – živé Země –, je nám stále cizí“.

Nyní už Lovelock nepožaduje opatření proti globálnímu oteplování, ale apeluje na světové vlády, aby začaly připravovat krizové scénáře pro přežití. „Musíme si uvědomit, jak rychle dojde k těmto podnebným změnám a jak málo času nám zbývá. Každá komunita a každý národ si bude muset najít nejefektivnější způsob, jak nejlépe využít zbylých zdrojů na podporu civilizace, jak dlouho to jen bude možné."

 
Vždycky jsem se těšil z toho, že už se katastrofy nedožiju. A teď mám strach, že se jí ještě dožiju. (Jan Keller)


Doporučené zdroje

Global Environment Outlook 4, http://www.unep.org/geo/geo4.asp
Lovelock, J.: Gaia. Živoucí planeta. Praha, Mladá fronta 1994
Lovelock, J.: Gaia vrací úder. Proč se Země brání a jak ještě můžeme zachránit lidstvo. Praha, Academia 2009


Seriál Opice na Titaniku

1. díl: Potřeba tázání si můžete přečíst ZDE.
2. díl: Naše místo v časoprostoru si můžete přečíst ZDE.
3. díl: Naše místo v přírodě si můžete přečíst ZDE.
4. díl: Ke kořenům našeho chování si můžete přečíst ZDE.

5. díl: Je nás moc najdete ZDE.
7. díl: Co nás řídí najdete ZDE.
8. díl: Informační lavina najdete ZDE.
9. díl: Tragédie obecní pastviny najdete ZDE.
10. díl: Homogamie najdete ZDE.
11. díl: Slepá ulička vývoje ZDE.
12. díl: Otevřená mysl ZDE.
13. díl: Bližní ZDE.
14. díl: Na laně ZDE.
15. díl: Čas ZDE. 
16. díl: Láska ZDE.

Jak pokračuje projekt Rozvoj školních poradenských pracovišť?

Tématem pokračujícího projektu jsou „rizika ve vzdělávání“, tedy co je vnímáno jako rizikové ve školním prostředí, jaké strategie jednotlivé školy volí při práci s těmito riziky, jak hodnotí efektivitu zvolených strategií a jak vnímají roli psychologů a speciálních pedagogů při řešení těchto rizik. Velká pozornost je věnována integraci žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, včetně žáků ze sociálně znevýhodněného a kulturně odlišného prostředí. Projekt je zaměřen i na specifika práce s žáky mimořádně nadanými i selhávajícími ve vzdělávání a zvláštní pozornost je věnována také žákům se specifickými poruchami chování.


Dne 9. 9. 2010 se v prostorách Institutu pedagogicko-psychologického poradenství ČR, Novoborská 372, Praha 9 uskutečnila tisková konference projektu RŠPP VIP II, na které byl představen projekt a jeho výsledky za první rok.

Projekt „Rozvoj školních poradenských pracovišť – VIP II“ byl zahájen v červenci 2009. Je realizován v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost s podporou Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR, v celkových nákladech 138,5 milionů korun. Jedná se o individuální projekt národní, který realizuje IPPP ČR (Institut pedagogicko-psychologického poradenství ČR, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků) jako partner MŠMT.

Projekt je zaměřen na prevenci a řešení široké škály rizik, která mohou ovlivňovat průběh vzdělávání a další životní dráhu žáků (takovýmito riziky jsou např. speciální vzdělávací potřeby, poruchy chování, absence kulturního kapitálu v rodině, sociální vyloučenost prostředí ze kterého dítě přichází do školy, kulturní odlišnost aj.). V současné době je do něj zapojeno 178 základních a středních škol v celé ČR, na kterých jsou vytvořena školní poradenská pracoviště se školními psychology a/nebo školními speciálními pedagogy (jedná se celkem o téměř 250 psychologů a speciálních pedagogů, kdy 45 z nich zastává úlohu metodika). Činnost školních psychologů a školních speciálních pedagogů je hrazena z prostředků projektu. 

Odborníci ve školách poskytují služby žákům a jejich rodičům, pedagogům i spolupracujícím subjektům. Služby žákům se orientují na individuální i skupinové poradenské a intervenční služby (diagnostika, jednorázové konzultace i opakované intervenční činnosti, práce se třídou). Důležitou součástí práce je komunikace s pedagogickými pracovníky (třídními učiteli, výchovnými poradci, školními metodiky prevence, případně s asistenty pedagoga). Výsledky ukazují, že těžiště podpory u obou skupin odborníků spočívá v péči o žáky, předmětem podpory je u školních speciálních pedagogů převážně reedukace, u školních psychologů se oblasti podpory liší dle aktuálních potřeb žáků a harmonogramu školního roku.

Školním psychologům a školním speciálním pedagogům je ze strany IPPP ČR poskytována metodická podpora, která zahrnuje metodické vedení, konzultační pomoc těmto odborníkům v jejich přímé práci se žáky, rodiči a pedagogy. Metodici také pomáhají psychologům a speciálním pedagogům v komunikaci s vedením školy a s celým pedagogickým sborem.

Projekt je pokračováním projektu z OP RLZ VIP-Kariéra, který se věnoval zejména vytváření školních poradenských pracovišť v zapojených školách, specifikům práce v zapojených školách s ohledem na jejich potřeby v oblasti poradenských služeb. Klíčovým tématem bylo poskytování poradenských služeb v souvislosti s volbou povolání a specifika těchto služeb pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.

Tématem pokračujícího projektu jsou „rizika ve vzdělávání“, tedy co je vnímáno jako rizikové ve školním prostředí, jaké strategie jednotlivé školy volí při práci s těmito riziky, jak hodnotí efektivitu zvolených strategií a jak vnímají roli psychologů a speciálních pedagogů při řešení těchto rizik. Velká pozornost je věnována integraci žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, včetně žáků ze sociálně znevýhodněného a kulturně odlišného prostředí. Projekt je zaměřen i na specifika práce s žáky mimořádně nadanými i selhávajícími ve vzdělávání a zvláštní pozornost je věnována také žákům se specifickými poruchami chování.

Součástí aktivit projektu je metodická podpora školám v Moravskoslezském kraji, které zaměstnávají školní odborníky z prostředků kraje. Projekt těmto odborníkům zajišťuje metodickou podporu a vybrané programy DVPP.

Školní psychologové a školní speciální pedagogové působící v zapojených školách se od počátku projektu účastní vzdělávacích aktivit. Model jejich vzdělávání je vícestupňový, takže umožňuje vycházet z kompetencí, které tito odborníci získali předchozí praxí a již absolvovaným DVPP. 

Vzdělávání pro odborníky, kteří začínají pracovat ve škole, je zaměřeno na vytvoření základních kompetencí pro práci školního psychologa nebo školního speciálního pedagoga: jednotlivé vzdělávací programy se věnují specifikům poskytování poradenských služeb ve škole, problematice přijímání zakázek ze strany vedení školy, pojetí informovaného souhlasu s poradenskými službami ze strany rodičů, prostor je věnován výcvikům v práci s psychodiagnostickými nástroji a nástroji speciálně pedagogické diagnostiky, i práci školního psychologa/speciálního pedagoga se školními třídami. Vzdělávání středně pokročilých odborníků je orientováno zejména na problematiku identifikace rizik ve vzdělávání žáků, prevenci různých forem rizikového chování žáků a včasnou intervenci v případě jejich projevů, na otázky inkluze, na problematiku integrace žáků s potřebou podpůrných opatření. Vzdělávání pokročilých odborníků s dlouholetou praxí zahrnuje přípravu na výkon nejnáročnějších psychologických a speciálně pedagogických činností ve škole (např. krizová intervence) a metodických činností v oblasti školních poradenských služeb.

V rámci projektu je provozována poradenská linka pro pedagogy. Linka je podpůrnou službou pedagogickým pracovníkům z celé ČR, kterým je nápomocna při řešení problémových výchovných situací týkajících se školního prostředí. Určena je zejména těm, kteří nemají možnost dlouhodobě konzultovat problematické a kritické situace se školním psychologem či speciálním pedagogem. Linka poskytuje přímé telefonické poradenství a disponuje také rozsáhlou databází kontaktů na instituce, které mohou být školami využívány. Umožňuje anonymní kontakt a je k dispozici na telefonních číslech 841 220 220 a 777 711 439.

Součástí projektu jsou také analytické zprávy o stavu poskytovaných služeb ve školách, včetně návrhů na doplnění (respektive úpravy) školské legislativy.

Jan M.: Život s poruchou učení na vysoké škole

Studuji třetí ročník fakulty strojní ČVUT, obor výrobní stroje a zařízení a jsem student s poruchami učení. Jsem vybaven těžkými formami dyslexie, dysgrafie a dysortografie.


Zdroj: Newsletter Vysokoškolské poradenství aktuálně č. 5, 08/2010, str. 6, www.rozvojvsporadenstvi.cz

 
…Proč jsem tedy na vysokou školu vůbec šel? Ano, mám problémy se čtením a psaním, ale na střední škole a v životě jsem se přesvědčil, že technické věci, které vidím a slyším a velmi rychle je chápu, si také dobře pamatuji. Nestuduji pro titul, ale pro získané vědomosti a chci se technice plně věnovat. Chci také zdůraznit, že mám plnou podporu mé mámy, bez níž bych se nedostal takhle daleko…

Na myšlenku vyprávění o mých problémech mě přivedl fakt, že je potřeba o podobných problémech mluvit a málokdo zná potřeby hendikepovaných lidí s poruchou učení…

Chápu, že moje problémy spojené s hendikepem mohou někomu připadat jako maličkosti, ale když se všechny ty maličkosti sečtou, není to vůbec jednoduché. Hodně lidí si myslí, že problémy s učením jsou jen při studiu a mimo něj je vše v pohodě a že se jedná jen o horší čtení, ale tak to není…

Na vysoké škole je jen pár dyslektiků a nikdo v podstatě neví, o co jde, tak je velký problém to vyučujícím vysvětlit. Vyučující netuší, co to obnáší, a dost si jich myslí, že je to z mé strany jen výmluva. Netuší, co vlastně poruchy učení znamenají a jak k lidem s tímto problémem přistupovat. Hodně lidí si totiž myslí, že s postupem věku „dys“ úplně vymizí, ale není to pravda…


V dalším textu autor popisuje, co mu komplikuje studium a co by mu při studiu pomohlo. Také vylíčení problémů dyslektika v životě mimo školu pomáhá čtenářům pochopit, že dyslexie je skutečný hendikep.

Celý text najdete ZDE.

 
Příspěvek byl přednesen na kulatém stole na téma Studenti s dyslexií na vysoké škole 25. 3. 2010 v CIPS ČVUT v Praze, kde měl velký ohlas. Informace o akci a závěry z ní najdete v témž čísle newsletteru.

Prezentace z kulatého stolu najdete ZDE.

Martin Chvál: Co nového nabízí školám projekt Cesta ke kvalitě

Vážené paní ředitelky, vážení páni ředitelé, milé kolegyně, milí kolegové, s nástupem nového školního roku bychom Vás rádi informovali o aktualitách v projektu Cesta ke kvalitě.

Na webu projektu postupně zveřejňujeme evaluační nástroje, které jsou zdarma k použití. Portál evaluačních nástrojů umožňuje u zveřejněných nástrojů po jejich vyplnění automatické zpracování dat a poskytuje škole u každého dotazníku evaluační zprávu, s kterou může škola pracovat v rámci vlastního hodnocení školy. S ukázkami evaluačních zpráv a s dotazníky se školy mohou seznámit v menu „Dokumenty“ portálu evaluačních nástrojů.

V červnu 2010 tak byl zveřejněn sedmý evaluační nástroj Klima učitelského sboru. Dotazník zjišťuje kvalitu interpersonálních vztahů a sociálních procesů učitelů, které fungují ve sledované škole tak, jak ji vnímají, prožívají a hodnotí učitelé. Vytvořený nástroj sleduje dvě klíčové dimenze klimatu, a to učiteli vyjadřované vztahy uvnitř sboru a vztahy směrem k vedení školy. Dotazník je použitelný pro 2. stupeň základních škol a všechny typy středních škol.

15. září 2010 byl uveřejněn osmý evaluační nástroj Rámcové vlastní hodnocení školy. Jedná se o zastřešující nástroj, který nabízí vedení školy relativně rychlou sebereflexi tak, aby jeho použitím byla uceleně naplněna legislativní povinnost realizace vlastního hodnocení školy. Rámcové vlastní hodnocení školy je vhodné pro použití na školách, které s autoevaluací teprve začínají, a dále na těch, kde by systematičtěji pojatá autoevaluace mohla postrádat smysl (např. malotřídní školy). Použitím evaluačního nástroje škola automaticky získá upravitelnou evaluační zprávu, která splňuje povinnosti dané školským zákonem (zákon č. 561/2004 Sb.), vyhláškou č. 15/2005 Sb., kterou se stanoví náležitosti dlouhodobých záměrů, výročních zpráv a vlastního hodnocení školy, a její novelou č. 225/2009 Sb.
 
V případě dotazů k portálu a k evaluačním nástrojům se obracejte na Stanislava Michka (ae-nastroje@nuov.cz). V případě problémů s registrací školy kontaktujte Kateřinu Ostřížkovou (katkaostr@gmail.com).

Pro podzim 2010 Vám nabízíme možnost vyzkoušet na Vaší škole nástroj 360° zpětná vazba pro střední management školy. Jde o systém hodnocení pracovníků, který poskytuje z více zdrojů (od různých hodnotitelů) informace o manažerských kompetencích pracovníků, o jejich pracovním výkonu, pracovním chování, o jejich silných a slabých stránkách, o splnění stanovených cílů. Systém je určen pro vedoucí pedagogické pracovníky (střední management – např. zástupci ředitele, předsedové předmětových komisí, vedoucí výchovy, vedoucí učitelé odborného výcviku). Nástroj je použitelný pro všechny typy větších základních a středních škol.

Zaujal-li Vás tento nástroj a chcete ho použít na své škole, tak neváhejte kontaktovat Stanislava Michka na adrese stanislav.michek@nuov.cz. S přizváním odborníků k pilotáži této metody v rámci projektu Cesta ke kvalitě nevzniknou škole žádné náklady.

Dále bychom Vás rádi informovali o tom, že máme volná místa na workshopech k provádění vlastního hodnocení školy, které budeme organizovat na různých místech republiky v celém školním roce 2010/2011. Na tyto workshopy je ještě možné se přihlásit. Termíny a místa jsou uveřejněny na webových stránkách ZDE. V případě Vašeho zájmu o konkrétní termín nás kontaktujte na cesta@nuov.cz nebo gabriela.noskova@nuov.cz.

Školy, které se již na aktivitu přihlašovaly v době započetí projektu, budeme i nadále oslovovat, aby potvrdily, zda jejich zájem o aktivitu trvá, a uvedené termíny jim nabídneme přednostně.

Věříme, že výstupy projektu budou užitečným pomocníkem ve Vaší práci. Přejeme Vám úspěšný začátek školního roku.

S pozdravem

PhDr. Martin Chvál, Ph. D., hlavní manažer projektu Cesta ke kvalitě
Národní ústav odborného vzdělávání (NÚOV)
Weilova 1271/6, 102 00 Praha 10
e-mail: martin.chval@nuov.cz
tel.: 274 022 413

Ke spokojenosti cestujícího přes kvalitní komunikaci

Komunikace s cestujícími se významnou měrou podílí na celkovém komfortu osobní přepravy. Personál, který se zákazníky přichází denně do styku, by proto podle Dopravního vzdělávacího institutu (DVI) – odborníka na dopravní vzdělávání, měl být schopen odhadnout typ cestujícího a podle toho zvolit vhodný způsob komunikace, kterým dokáže předejít případným nedorozuměním, zvládat stresové situace nebo odmítnout klientův požadavek tak, aby nevznikl konflikt.


Komunikační dovednosti je možné získat a rozvíjet pomocí školení a vzdělávacích programů. Výkonný ředitel Dopravního vzdělávacího institutu (DVI) Jaroslav Mynářík za nejlepší formu považuje interaktivní kurzy, při kterých si účastníci mohou získané vědomosti vyzkoušet na modelových situacích. „Běžně připravený kurz v absolventovi nevzbudí pocit reálné situace a ten tak sice získá teoretické znalosti, v praxi je však nedokáže uplatnit. Kvalitně připravená interaktivní výuka vedená zkušeným lektorem však umožní reálnou aplikaci těchto teoretických znalostí a její efekt v praxi je pak mnohem silnější,“ vysvětluje Mynářík.

Právě interaktivní seminář s tréninkem komunikačních dovedností, a to jak verbálních, tak nonverbálních, nesoucí název „Komunikace změny“ připravil DVI v letošním roce například pro společnost České dráhy. Program byl zaměřen na střední a liniový menagement, který po jeho absolvování začal získané dovednosti nejen úspěšně uplatňovat v praxi, ale současně mohl dále proškolit personál tzv. prvního kontaktu a pomoci mu při řešení kolizních situací. Seminářem prošli např. regionální vedoucí, manažeři regionu, kontroly vlakových čet, dozorčí osobní přepravy, vlakvedoucí či vlakoví revizoři a další. Celkem bylo proškoleno na tři sta vedoucích pracovníků.

„Připravený seminář měl za cíl vedle zkvalitnění schopnosti komunikace s veřejností také rozvinout komunikační dovednosti s podřízenými a tím zvýšit efektivitu a produktivitu,“ uzavírá Mynářík.


Dopravní vzdělávací institut, a. s., (DVI) vznikl v roce 2005 jako dceřiná akciová společnost Českých drah, historie jeho předchůdců však sahá až do padesátých let minulého století. DVI se zabývá především výukou a vzděláváním odborníků zejména v oblasti dopravy, a to nejen železniční, přičemž se opírá o bohaté praktické zkušenosti lektorů. Nezanedbatelnou součástí činnosti jsou jazykové kurzy na míru a vzdělávání v oblasti legislativy a nových požadavků v souvislosti s členstvím v EU a novými předpisy. Další oblastí, kterou se DVI zabývá, jsou psychologická vyšetření a školení svařování. 

Celorepublikovou působnost zabezpečuje téměř 120 kmenových zaměstnanců, vedle toho Institut disponuje širokou sítí externích lektorů. DVI spolupracuje s řadou vzdělávacích institucí a vysokých škol a provozuje desítky učeben v rámci celé ČR. Společnost DVI je držitelem certifikátu systému řízení jakosti dle mezinárodní normy ČSN EN ISO 9001:2001.

Jaroslav Kalous: Opice na Titaniku – 5. Je nás moc

Jaroslav Kalous se věnuje v pátém díl svého seriálu exponenciálnímu růstu světové populace. „Některé problémy v naší zemi řešíme už hodně dlouho (např. církevní majetek, státní maturity aj.), od „sametové revoluce“, dvacet let. Za tu dobu se ale svět hodně proměnil, počet lidí na Zemi vzrostl o 1,5 miliardy,“ píše autor.


Narodil jsem se v první polovině minulého století (1949). Moje generace je trochu výjimečná, posuďte sami. Narodili jsme se v dosud nejkrvavějším století lidské historie, ale měli jsme štěstí a během celého našeho života neprožili válku. Byli jsme svědky toho, jak člověk poprvé opustil svou mateřskou planetu; vstoupili jsme do informačního věku. Během života mé generace vzrostla světová populace z 2,5 na 6,9 miliardy (7 miliard dosáhne v roce 2011). Máme životní úroveň, o jaké se našim předkům nesnilo. A žijeme na počátku století, ve kterém je konec naší civilizace pravděpodobnější, než kdykoli předtím.

Na konci poslední doby ledové (wurmské) kolem roku 10 000 př. n. l. žily na světě asi čtyři miliony lidí. Porodnost i úmrtnost byla vysoká, průměrný věk dožití byl nízký – kolem 30 let – a zvyšoval se jen velmi pomalu. Změny v zemědělství, k nimž došlo okolo roku 5 000 př. n. l. přinesly výraznější vzrůst počtu obyvatelstva. Na počátku našeho letopočtu žilo na Zemi asi 260 mil. lidí. I přes ojedinělé poklesy (jeden přišel kolem roku 400 s rozpadem antické společnosti, jiný zavinil mor ve 14. století) počet obyvatel stále mírně stoupal.

Na konci pátého století žilo na Zemi 430 milionů, k 500 milionů se počet obyvatel přiblížil kolem roku 1500. V té době se úmrtnost se snížila, zatímco porodnost zůstala na vysoké úrovni a výsledkem byl stále rychlejší růst počtu obyvatelstva. Začátkem 20. století už celkové množství lidí na Zemi činilo 1,6 miliardy, na jeho konci pak již 6,2 miliardy.

Některé problémy v naší zemi řešíme už hodně dlouho (např. církevní majetek, státní maturity aj.), od „sametové revoluce“, dvacet let. Za tu dobu se ale svět hodně proměnil, počet lidí na Zemi vzrostl o 1,5 miliardy. Je to tolik, kolik má celá Evropa, celá Severní Amerika, Rusko a Japonsko dohromady.

Exponenciální růst populace je hlavním determinujícím faktorem současného světového vývoje. Populační růst s sebou nese prudký růst dalších problémů (eroze půdy, růst pouští, kácení lesů, zamoření vody toxickými látkami, znečištění oceánů, ztráta různých živočišných a rostlinných druhů, nedostatek palivového dříví, vyčerpávání zásob nafty a různých minerálních zdrojů, splachování půdy do řek a vodních nádrží, přerůstání lidských obydlí na ornou půdu, pokles hladiny spodní vody, zmenšující se plocha nedotčené přírody, globální oteplování, radioaktivní odpady, kyselý déšť atd., atd.). Každý problém násobený sedmi miliardami nabývá hrozivých rozměrů (třeba jedna ryba jako denní dávka potravy pro člověka znamená sedm miliard ryb ulovených každý den apod.).

Exponenciálně vzrůstající počet osob potřebuje neméně exponenciálně rostoucí produkci potravy, těžbu surovin, stavbu obydlí, komunikací atd. Lidstvo spotřebovalo po 2. světové válce více přírodních zdrojů, než za celou předcházející historii. Celosvětová úroveň spotřeby a výroby dnes převyšuje ekologickou kapacitu Země o 25%.

 
Největší chybou lidstva je neschopnost pochopit exponenciální funkci. (Albert Barlett)


Doporučená literatura

Koukolík, F.: Mocenská posedlost. Praha, Nakladatelství Karolinum 2010.
Laszlo, E.: Můžeš změnit svět: Příručka světoobčana 21. století. Praha, Malvern 2009.
Rees, M.: Naše poslední hodina. Přežije lidstvo svůj úspěch? Praha, Dokořán 2005.


Seriál Opice na Titaniku

1. díl: Potřeba tázání si můžete přečíst ZDE.
2. díl: Naše místo v časoprostoru si můžete přečíst ZDE.
3. díl: Naše místo v přírodě si můžete přečíst ZDE.
4. díl: Ke kořenům našeho chování si můžete přečíst ZDE.
6. díl: Gaia najdete ZDE.
7. díl: Co nás řídí najdete ZDE.
8. díl: Informační lavina najdete ZDE.
9. díl: Tragédie obecní pastviny najdete ZDE.
10. díl: Homogamie najdete ZDE.
11. díl: Slepá ulička vývoje ZDE.
12. díl: Otevřená mysl ZDE.
13. díl: Bližní ZDE.
14. díl: Na laně ZDE.
15. díl: Čas ZDE. 
16. díl: Láska ZDE.

Elena Lisá a kol.: Hry k rozvoji sociálních kompetencí žáků 1. stupně ZŠ

Novinka z nakladatelství Portál jistě zaujme učitele 1. stupně, kteří mají ve třídě problematické žáky.

Publikace obsahuje 32 her pro žáky ZŠ na pět různých komunikačních témat, která lze vybírat podle potřeb třídy či jiné skupiny dětí. Všechny zařazené aktivity autoři ověřili v praxi. Kniha chce napomoci při práci se žáky, kteří mají problémy s komunikací s okolím, nerespektují společenská nebo skupinová pravidla, nedokážou se bránit ponižování apod. Ve hře si děti osvojují základy dialogu a zdvořilosti v komunikaci, učí se naslouchat, odolávat případné manipulaci nebo zvládat impulzivitu druhých i svou vlastní. Prostřednictvím her lépe pochopí různé sociální role a pravidla či normy, jejichž dodržování je pro dobrou mezilidskou komunikaci nezbytné.

Autorky pracují ve Výzkumném ústavu dětské psychologie a patopsychologie v Bratislavě, který se zabývá především specifiky mentálního vývoje zdravých i postižených dětí a sociálním vývojem dětí a mládeže.

Knihu si můžete prolistovat ZDE. Knihu si múžete objednat také ZDE.

Ukázky:
Abeceda kouzelných slovíček
Sociální kompetence

Recenze mgr. Aleny Říhové ZDE.

Milan Pol, Lenka Hloušková, Petr Novotný, Martin Sedláček: Profesní dráha ředitelů základních škol. Od fáze profesní jistoty k novým výzvám

Text představuje některé z výsledků kvalitativně orientovaného výzkumného šetření zaměřeného na poznání profesní a životní dráhy ředitelů základních škol. Pozornost je věnována především představení a interpretaci pokročilých fází v kariéře ředitelů navazujících.


Zdroj: Fenomén času ve výchově a vzdělávání, Studia paedagogica, ročník 15, číslo 1, rok 2010, Masarykova univerzita

Obsah tohoto čísla najdete ZDE.


Text navazuje na předchozí studii objasňující nástup do funkce ředitele a úvodní adaptační fázi. Identifikované fáze ředitelské kariéry jsou interpretovány v souvislosti s vývojem přístupu ředitele k výkonu jeho funkce. Text přináší empiricky podložené argumenty vysvětlující přímý vztah mezi profesní dráhou ředitele a řízením a vedením školy.

…Čas reflexe a rekapitulace chodu školy mnohým odkryl, co se z jejich představ nepodařilo realizovat. Neopomenutelnou roli však hrají i další převážně osobní faktory. Intenzita a zejména dlouhodobost působení ve školství se například u některých ředitelů ozývá v podobě pochopitelné únavy.

„Podle mého názoru je přelomová padesátka. Člověk zvažuje, zda má cenu zůstávat. Už není nejmladší. Je tou školou i vyčerpanej. Důležitá je ta otázka, zda má člověk té škole ještě co dát. U mě to tak bylo. Člověk bilancuje a přemýšlí, co dál. Je tam ta setrvačnost. Co si budeme povídat, taky i určité zabezpečení. Obecně už nemá strach z těch běžných problémů. Musí v sobě najít ty odpovědi.“ (výrok ředitele v průběhu skupinového rozhovoru)

Symbolicky lze říci, že ředitelé, kteří se dostali až do této fáze, se ocitli na pomyslném vrcholu kopce. I přes dílčí nezdary úspěšně zdolali řadu překážek. Zároveň však vidí i další vrcholy, které symbolizují nové, ale i oprášené počáteční cíle a vize. I proto fázi zkušeného ředitelé doplňujeme přízviskem nové výzvy. I zkušený ředitel, nyní možná trochu paradoxně, tedy opět stojí před rozhodováním, zda a o jaké výzvy či cíle obohatí svou další profesní dráhu…


Závěr

… „Výzkum přispěl k teoretickému a empirickému poznání práce ředitelů škol v kontextu vývoje jejich profesní dráhy. Přinesl soubor dosud neexistujících poznatků o významných okolnostech a podmínkách práce, o profesní dráze klíčových aktérů chodu českých škol – ředitelů škol. Nově rozkryl fáze vývoje profesní dráhy ředitele školy a přispěl k poznání charakteru výkonu funkce ředitele v základních školách.

Výzkum ukázal, že navzdory rozdílným individuálním stylům a při vší různosti osobnostního nastavení ředitele lze říci, že přístup ředitele k výkonu jeho funkce se v čase mění v souvislosti s fázemi ředitelské dráhy. Nelze však říci, že se zásadně mění jeho styl řízení. Styl řízení se profiluje a je postupně modifikován tak, jak ředitel nachází jakýsi modus vivendi. Obvykle ředitelé začínají tak, že většinu řídících činností strhávají na sebe, postupně se však naučí, co a s kým lze sdílet; od prosazování změn tlakem se ředitelé posunou k realističtějšímu způsobu řízení změn; postupně nachází souhru s těmi klíčovými aktéry, kteří jsou rozhodující pro jejich uspokojivé fungování v roli ředitele. Ředitelé postupně procházejí obvykle dvěma fázemi jakéhosi sebepotvrzení, snad i sebepřijetí v roli ředitele a poté se mohou otevřít novým výzvám a obohatit o ně své cíle.“


Časopis Studia paedagogica lze zakoupit v internetovém Obchodním centru MU či v Knihkupectví Hana Smilková, Filozofická fakulta MU, Veveří 26, 602 00 Brno, tel.: 541 121 468, e-mail: knihysmilkova@atlas.cz

Předplatné si můžete objednat e-mailem ZDE.

Adresa redakce časopisu: studiapaedagogica@phil.muni.cz

Lenka Martinková: Známky u nás nepotřebujeme

Když člověk slyší u termínu základní škola přívlastek soukromá, už jaksi automaticky čeká moderní budovu, interaktivní tabule, počítače, zvýšenou dotaci hodin angličtiny… A školné. Až na to, že zdejší děti platí 800 korun měsíčně, je Adélka docela jiná. Venkovské stavení, na dvoře hlídá pes, v zahradě bečí ovce a na zápraží se vyhřívají dvě koťata. Den naší návštěvy byl zalitý sluncem a paní učitelka přinesla dětem mísu třešní – nemohlo se nám tu nelíbit.


Zdroj: Lidové noviny, příloha Akademie 7. 9. 2010


Mašovická malotřídka Adélka dává každému ze svých třiceti žáků tolik času, kolik potřebuje

…V Adélce je ledasco tak trochu jinak. Tak třeba počet dětí. Na všech devět stupňů jich sem chodí dohromady nejvýše třicet – obyčejných, velmi nadaných i lehce problémových, které škola integruje. Každý den ráno zaparkuje před školou malý transit, kterým si ředitel Halík sváží část dětí do školy sám. Další díl posbírají ostatní pedagogové, kterých je tu celkem šest: čtyři učitelé, jeden asistent a jedna vychovatelka. Zbytek svépomocí dovezou rodiče.

…„Každé dítě má svůj studijní průkaz, podle kterého pracuje. Na začátku školního roku si společně s učiteli stanoví cíl, počet bodů, který by chtělo a mělo dosáhnout, a této osnovy se drží. Takže – když se jim třeba občas nechce něco dělat, stejně pořád vědí, že průkazka je tlačí,“ popisuje ředitel. Body za diktáty, znalost slovních druhů, společnou i samostatnou práci v hodině a k tomu individuálně nastavený strop umožňují každé dítě hodnotit zvlášť, podle jeho schopností a možností, a vyhnout se tak nežádoucímu srovnávání.

Pro rychlejší má učitel vždy připraveny další úkoly, ti pomalejší se drží svého tempa a nejsou nijak stresováni. I proto třeba každé dítě píše v pracovním sešitě zrovna na jiné stránce. A když se během roku ukáže, že školák je šikovnější, než předpokládal, nebo mu naopak nějaká látka působí větší potíže, není problém, aby učitel potřebnou „laťku“ ve studijním průkazu snížil nebo naopak zvýšil.
„My ty děti známe, víme, jaké jsou, víme, co je chceme naučit, co si na to musíme připravit. Známky nepotřebujeme. Nepotřebovali bychom ani průkazky, ale pro děti jsou dobré, dávají jim jistý řád a jasnou informaci,“ vysvětluje ředitel.“

Celý článek si můžete přečíst ZDE.

Jaroslav Kalous: Opice na Titaniku – 4. Ke kořenům našeho chování

Čtvrtý díl seriálu Jaroslava Kalouse se věnuje otázce, proč se chováme právě tak, jak se chováme. „Naše lovecko-sběračská morálka není příliš dokonalým vybavením pro třetí tisíciletí“, píše autor.


Podle výroku jednoho starého opičáka z Planety opic představuje lidstvo zvláštní směs geniality a naprostého idiotství. Nechceme-li zůstat intelektuálně příliš pozadu za citovanou opicí, měli bychom se snažit pochopit, proč tomu tak vlastně je. (Jan Keller, Nedomyšlená společnost)

Lidé jsou savci a primáti a jako takoví sdílejí mnohé ze základních principů chování s ostatními savci a primáty. Naše etika je v prvé řadě založena na zkušenosti. Pravidla chování, která se v průběhu fylogeneze i kulturního vývoje osvědčila, jsou v nás ukotvena velmi hluboko. Děti na celém světě se rodí již vybaveny všemi vlastnostmi, které umožnily jejich předkům přežít.

Milion let strávil člověk a jeho předchůdci v malých, jasně ohraničených a vymezených skupinách lovců a sběračů, čítajících obvykle několik desítek jedinců. Tento způsob života nás utvářel. Všechny naše vrozené programy chování se vyvinuly jako adaptace na prostředí během dlouhé doby, která tvoří 98 % naší historie.

Zvykli jsme si pečovat o děti, udržovat oheň, rvát se se zvířaty, přežít zimu, ale nezvykli jsme si pečovat o přírodu. Lovec a sběrač starší doby kamenné neměl s přírodou žádné slitování. Lovil a sbíral, mýtil a vypaloval, kdykoliv se mu to zdálo vhodné. Škody, které tím napáchal, se držely v jistých mezích, protože lidí nebylo mnoho, a proto nebyl ani důvod se omezovat. Lidstvo se vyvíjelo z malé skupiny na relativně ohromné planetě a teď je nás šest miliard na maličké planetě.

Za krátký časový úsek civilizačního vývoje posledních deseti tisíc let jsme se po biologické stránce moc nezměnili. Prodělali jsme sice enormní kulturní vývoj; naše emoce, pudy a způsob myšlení však zůstaly při starém. V těchto ohledech se nelišíme od našeho předka, lovce sobů z doby ledové, jsme však s naší mentalitou doby kamenné „přesazeni“ do moderní společnosti.

Člověk je naprogramován, aby spolupracoval s vlastními příbuznými a do jisté míry i s nepříbuznými jedinci, ovšem jen ve skupinách určité velikosti. A také k tomu, aby hleděl do nepříliš vzdálené budoucnosti. Proč by se naši předkové zajímali o to, co se stane za padesát let? Museli řešit mnohem důležitější, aktuálnější úkoly. Jsme zajatci archaického myšlení, které operuje jen s bezprostředními příčinami a následky. Náš rozum je sice schopen vyvodit, že ničení životního prostředí povede nakonec k naší záhubě, bezprostředně se nás to již týkat nebude, proto nám to nevadí. Na učení systémem pokus – omyl nám dnes už nezbývá čas.

Vedeni rukou přírodního výběru, snažíme se dál šířit vlastní geny a geny svého kmene. Lidská neschopnost vidět dál než za horizont několika příštích let se vymstí, stejně jako skutečnost, že nejsme programováni ke spolupráci mimo určité úzké struktury. Naše lovecko-sběračská morálka není příliš dokonalým vybavením pro třetí tisíciletí. Globální problémy vyžadují rozsáhlejší spolupráci. Člověk ne že nechce, ale není toho v současném stupni vývoje schopen.

 
Lidé nikdy nedovedli myslet víc než zhruba rok či dva dopředu – ale teprve teď se jim to stává osudným. Nejpozoruhodnější mezi všemi zmíněnými i jinými nebezpečími je to, že lidé to všechno masově odmítají vzít na vědomí, že jim je všechno jedno… Lidstvo se považuje za šest miliard individuí, z nichž každé tragikomicky myslí na pár let svého individuálního prodloužení života neskonale víc než na osud lidstva. (Milan Machovec, 2002)


Doporučená literatura

Eibl-Eibesfeldt, I.: Člověk – bytost v sázce. Přírodopis lidské pošetilosti. Praha, Academia 2005.
Poněšický, J.: Člověk a jeho postavení ve světě. Filosofické otázky – psychologické odpovědi. Praha, Triton 2006.
Wukettis, F. M.: Přírodní katastrofa jménem člověk. Vývoj bez pokroku. Praha, Granit 2006.


Seriál Opice na Titaniku

1. díl: Potřeba tázání si můžete přečíst ZDE.
2. díl: Naše místo v časoprostoru si můžete přečíst ZDE.
3. díl: Naše místo v přírodě si můžete přečíst ZDE.
5. díl: Je nás moc najdete ZDE.

6. díl: Gaia najdete ZDE.
7. díl: Co nás řídí najdete ZDE.
8. díl: Informační lavina najdete ZDE.
9. díl: Tragédie obecní pastviny najdete ZDE.
10. díl: Homogamie najdete ZDE.
11. díl: Slepá ulička vývoje ZDE.
12. díl: Otevřená mysl ZDE.
13. díl: Bližní ZDE.
14. díl: Na laně ZDE.
15. díl: Čas ZDE. 
16. díl: Láska ZDE.

Jana Straková: Postoje českých učitelů k hlavním prioritám vzdělávací politiky

Naplňování cílů vzdělávací politiky může být úspěšné jen tehdy, pokud se učitelé s těmito cíli ztotožní a budou k nim sami aktivně směřovat. Příspěvek pojednává o postojích učitelů základních a středních škol k hlavním strategickým cílům uvedeným v Národním programu rozvoje vzdělávání: zvyšování spravedlivosti vzdělávání a přizpůsobování vzdělávání potřebám moderní společnosti.

Článek si můžete stáhnout ZDE.

Tomáš Langer: Opravdu si myslíte, že vzdělávat se v dospělosti není potřeba?

Na úvod jsem zvolil tak trochu provokativní otázku. Řeknete si, že to dá přeci rozum: v dnešní době plné ekonomických zvratů a všudypřítomných změn snad ve všech oblastech lidského života je neustálé vzdělávání nezbytné. A přece: věděli jste, že téměř 80 % obyvatel naší země si myslí, že se dále vzdělávat nepotřebuje? Domnívají se, že to není potřeba a že si vystačí se znalostmi, které získali studiem ve škole. Smutné? Překvapivé? Šokující? Možná, bohužel se však jedná o realitu…

Existuje mnoho cest, jak se snažit tento trend zvrátit. Svou roli v nechuti k dalšímu vzdělávání mnohdy sehrávají finance a volný čas, nejčastěji však ochota a vůle. Ale také dostatek dostupných informací a především motivace ke změně postoje. Zejména na poslední dvě cesty se zaměřuje také celosvětová akce na podporu rozvoje dospělých občanů, která nese název Týdny vzdělávání dospělých.

Týdny vzdělávání dospělých (TVD) skutečně nejsou českou specialitou, ale již tradičně jsou organizovány v mnoha zemích světa, mezi jinými v Rakousku, Německu, Norsku, Švýcarsku, Rusku, Japonsku, na Islandu, Madagaskaru, v Jihoafrické republice, v Arábii či Austrálii.

Také v České republice mají silnou tradici – vždyť letos se koná již 16. ročník. Organizátorem akce je Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR (AIVD ČR), která je pořádá ve spolupráci s řadou partnerů na celostátní i regionální úrovni. Tradičním partnerem je Ministerstvo práce a sociálních věcí, k němuž se v loňském roce přidalo také Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Také nad letošním ročníkem převzala záštitu dnes již bývalá ministryně školství, PhDr. Miroslava Kopicová.

Hlavním cílem této významné celorepublikové akce je motivovat potenciální účastníky celoživotního vzdělávání, vzdělavatele a zaměstnance k účasti na vzdělávání dospělých. Každoročně je v rámci TVD pořádáno několik set akcí na podporu vzdělávání dospělých – patří mezi ně kupříkladu otevřené přednášky, semináře a kurzy, konference, ukázkové hodiny, happeningy ve městech či dny otevřených dveří vzdělávacích institucí. Jsou vydávány informační letáky na podporu vzdělávání v dospělosti, akce je propagována ve spolupráci s předními médii.

Mottem letošního ročníku Týdnů vzdělávání dospělých, které proběhnou v krajích ČR v období od září do listopadu, je heslo Vzděláváním ke zvyšování produktivity.

„Zvláště v období, kdy vrcholí hospodářská recese, je neustálé prohlubování a rozšiřování znalostí a dovedností jedním z faktorů přispívajících k růstu produktivity firem zotavujících se po období úbytku zakázek a masovém propouštění zaměstnanců. Jedině neustálou adaptací na měnící se podmínky jsme schopni udržet tempo s dobou, v níž žijeme – tedy s dobou všudypřítomných změn a nejisté budoucnosti“ tvrdí PhDr. Zdeněk Palán, Ph.D., prezident AIVD ČR.

Nezbývá než popřát letošnímu ročníku Týdnů vzdělávání dospělých, které byly slavnostně zahájeny v květnu 2010 v Senátu ČR, mnoho úspěchů a především co nejvíce těch, které svými akcemi osloví a motivuje k dalšímu vzdělávání – nejen pro zvýšení produktivity…

Podrobné informace o TVD a aktuálně konaných aktivitách naleznete na webu www.aivd.cz/tvd.


Ohlédnutí za loňskými Týdny vzdělávání dospělých

V rámci celostátních Týdnů vzdělávání dospělých se jen v roce 2009 v ČR uskutečnil rekordní počet akcí – konalo se několik set seminářů, workshopů, ukázkových kurzů, dnů otevřených dveří a mnoha jiných aktivit s jediným cílem: motivovat dospělé k účasti na dalším vzdělávání. Pojďme se tedy podívat na to, jakým způsobem pojaly svou účast na Týdnech vzdělávání dospělých (TVD) některé z krajů ČR.

Ve Středočeském kraji se uskutečnilo diskusní setkání k tématu Vzdělávání dospělých – cesta k rozvoji lidských zdrojů. Akce proběhla formou kulatého stolu pod záštitou náměstka hejtmana Středočeského kraje. Účastníci z řad úřadů práce, středních škol, kraje a vzdělávacích institucí velmi živě diskutovali k příspěvku prezidenta AIVD ČR na téma vzdělávání dospělých v období ekonomické recese a příspěvku zástupce MŠMT o aktuálním stavu dalšího vzdělávání a vizích do budoucna.

V Královéhradeckém kraji se uskutečnilo celkem 102 přednášek, odborných seminářů a workshopů a kurzy zorganizovalo 45 vzdělávacích institucí. „Semináře byly poutavé a dozvěděli jsme se mnoho zajímavých a důležitých informací. Účast na všech aktivitách byla pro všechny zdarma,“ konstatovala jedna z účastnic aktivit TVD. 

Týden vzdělávání dospělých byl zakončen IV. regionální konferencí s názvem: Zvyšování kompetencí – větší šance na trhu práce. Konference se uskutečnila v aule Univerzity Hradec Králové za účasti významných osobností ze světa celoživotního vzdělávání. Během konference proběhl na stejném místě také veletrh poskytovatelů vzdělávacích služeb, do něhož se zapojilo přes 60 vzdělávacích organizací.

Týdny vzdělávání v Libereckém kraji organizovala již třetím rokem pro Liberecký kraj Rada pro rozvoj lidských zdrojů ve spolupráci s řadou dalších institucí. V období konání TVD se uskutečnilo téměř sto akcí zaměřených zejména na oblast dalšího vzdělávání.

Zájemci o vzdělávání se mohli účastnit seminářů, ukázkových lekcí, exkurzí, konferencí, mohli si vyzkoušet vzdělávání uměním, jazykové vzdělávání, zájmové vzdělávání, navštívit mnohá zařízení v rámci otevřených dveří, exkurzí apod. Aktivity nabízelo více než 40 organizací působících po celém Libereckém kraji. Mezi nejnavštěvovanější akce tradičně patřil veletrh vzdělávání Educa, na němž se představila řada středních škol, firem a organizací s nabídkou vzdělávání i zaměstnání. Tradičně byly týdny vzdělávání ukončeny konferencí pořádanou Krajským úřadem na téma Kompetence – komparativní výhoda na trhu práce, která byla spojena s vyhlášením výsledků soutěže O nejlepší program vzdělávání dospělých.

V karlovarském hotelu Thermal se uskutečnila prezentace vzdělávacích institucí působících v Karlovarském kraji, a to jako doprovodná akce tradiční výstavy Škola 2010. Již více než sedmiletá tradice této výstavy byla zárukou bohaté účasti zájemců o studium, a to nejen na středních školách, ale i v oblasti dalšího vzdělávání. V součinnosti s Krajským úřadem Karlovarského kraje, připravily vzdělávací instituce prezentace svých aktivit a představily je během tří dnů konání výstavy. Zajímavá témata a široký záběr své činnosti předvedli přítomným zájemcům zástupci mnoha vzdělávacích společností nejen z tohoto kraje.

V Plzeňském kraji jsou TVD organizovány již tradičně – v letošním roce se jednalo o tři větší akce:
– Dvoudenní seminář pro instituce vzdělávání dospělých na témata Správná archivace dokumentů vzdělávací instituce dle aktuálního stavu legislativy a Marketing ve vzdělávání dospělých.
–Konference Quo vadis, vzdělávání v Plzeňském kraji? byla uspořádána ve spolupráci s Plzeňským krajem a zúčastnilo se jí téměř 70 zástupců škol a vzdělávacích institucí. Většina příspěvků se vztahovala k tématu kompetencí pro pracovní trh a uplatnění získané kvalifikace na trhu práce v krizovém období.
– Workshop Best Practices in Human Resources – tradiční setkání s personalisty podniků nad aktuálními problémy trhu práce v regionu.

Cílem aktivit, které proběhly v rámci TVD v Moravskoslezském kraji, bylo seznámení veřejnosti s možnostmi celoživotního učení a nabídka konkrétních vzdělávacích programů a příležitostí. Cílem workshopu Vzdělávání dospělých v podmínkách ekonomické krize se stalo sdílení a výměna zkušeností z oblasti vzdělávání, projektů lidských zdrojů a dalších souvisejících témat. Účastníci workshopu hovořili zejména o představě zaměstnavatelů o spolupráci se vzdělávacími institucemi v oblasti celoživotního vzdělávání, o možnostech spolupráce úřadů práce se soukromými vzdělávacími institucemi, o roli neziskových organizací v procesu vzdělávání dospělých a o možnostech realizace vzdělávacích aktivit a projektů financovaných ESF v podmínkách ekonomické krize. Účastníci (a jistě nejen oni) by si přáli, aby bylo vzdělávání považováno i ve vrcholných orgánech státu nejen za léty ověřenou prevenci, ale i lék na vzniklé problémy.

Mgr. Tomáš Langer, výkonný ředitel Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR

Jiří Varhaník: Řidiči se zkouškami postarali o premiéru v Horšovském Týně

Sedmadvacet řidičů nákladních automobilů splnilo na Střední odborné škole a Středním odborném učilišti v Horšovském Týně podmínky k tomu, aby získali tzv. profesní průkaz ke svému řidičskému oprávnění. Stali se tak zároveň celorepublikově prvními absolventy pilotních ověřování nových vzdělávacích programů pro dospělé, které jsou vytvářeny v rámci projektu ministerstva školství na proměnu škol v centra celoživotního učení.


Celkem 325 středních a vyšších odborných škol, z toho 25 na Plzeňsku, se loni v srpnu v celé ČR zapojilo do projektu UNIV 2 KRAJE. Jeho cílem je proměnit odborné školy v co největší míře v centra celoživotního učení, tedy v otevřené instituce, které vedle počátečního vzdělávání budou nabízet a realizovat i nejrůznější formy dalšího vzdělávání pro široké spektrum zájemců. To má školám pomoci využít své materiální i personální kapacity i při očekávaném poklesu počtu dětí a řešit zároveň konkrétní potřeby trhu práce v místě.

Projekt ministerstva školství řeší Národní ústav odborného vzdělávání Praha. Z prostředků EU a státního rozpočtu do něj míří 300 milionů Kč. Každá zapojená škola vytvoří během tří let tři vzdělávací programy celoživotního učení, pedagogičtí pracovníci ve školních týmech UNIV 2 KRAJE se už proškolili v projektování, lektorování dospělých, marketingu atd.

Do konce června 2010 byly na zapojených školách zpracovány 1. verze vzdělávacích programů. Ty jsou právě v této fázi revidovány a korigovány. Do konce roku je zhodnotí sociální partneři škol v kraji (firmy, úřady práce apod.) a budou dopracovány konečné verze programů pro pilotní ověření v praxi.

Některé ze škol však stihly zahájit první pilotáže vytvořených a revidovaných programů 1. vlny již do konce minulého školního roku. Tou vůbec první je v rámci celé České republiky SOŠ a SOU v Horšovském Týně, která v 1. vlně vytvořila vzdělávací program nazvaný „Vstupní školení ke zdokonalení odborné způsobilosti řidičů ve skupině C a C+E“.


Profesní průkaz nastolí zájem o kvalifikované řidiče

Ke třítýdennímu kurzu v rámci pilotního ověřování nového vzdělávacího programu nastoupilo 21. června na škole v Horšovském Týně 29 uchazečů o profesní průkaz. Pět se jich rekrutovalo z řad bývalých žáků školy, vedle početní převahy mužů šla do kurzu jediná žena. Až do finálního složení zkoušek dotáhlo kurz v rozsahu 140 hodin výuky 15. července 27 z nich.

Většina účastníků se vzdělávala pro své zaměstnavatele. Jak vysvětluje ředitel školy v Horšovském Týnu ing. Václav Švarc, je tzv. profesní průkaz od loňského roku nezbytným doplněním řidičského oprávnění „C“ pro řidiče – profesionály. Právě zavedení profesního průkazu ale může v tomto oboru velmi ovlivnit situaci na trhu práce.

„Školy sice chrlí velké množství tzv. „céčkařů“, ale ti nemají ve větším počtu zájem absolvovat kurzy na získání profesního průkazu, které nejsou zadarmo. Ani podniky příliš nebudou chtít investovat prostředky do nováčků, u nichž nevědí, co od nich mohou očekávat,“ uvažuje V. Švarc.

Tato situace podle ředitele Švarce vytvoří na trhu práce do dvou až tří let hlad po kvalifikovaných řidičích s oprávněním „C,E“ a s profesním průkazem. „O řidiče bude opět velký zájem, podobně jako tomu bylo před nástupem ekonomické krize. Proto považujeme postavení našeho vzdělávacího programu pro dospělé za velmi perspektivní,“ říká Švarc.

O možnosti účastnit se kurzu v rámci pilotního ověřování 1. vlny UNIV 2 KRAJE informovala škola veřejnost inzeráty či prostřednictvím Úřadu práce, zájem řidičů o získání profesního průkazu byl značný. V kurzech hodlá škola pokračovat i na podzim.

Vedle běžných autoškol tak bude sama škola nabízet možnost získat profesní průkaz a naplní základní princip projektu a záměru ministerstva školství. V kraji mají tuto akreditaci ještě školy v Boru, Plzni a Sušici. Podle ředitele Švarce se i SOŠ a SOU v Horšovském Týnu dotýká pokles počtu žáků a aktivita škol k rozšiřování jejich nabídky je zcela nezbytná.

Vzdělávání dospělých však škola Horšovský Týn přesto vnímá v této fázi jen jako doplnění své tradiční výuky. „Není totiž zatím možné na podobné kurzy dospělých stavět stálý úvazek učitele, k něčemu takovému by byla nutná pravidelnost a velká stabilita zájmu ze strany dospělé klientely. V současné chvíli by to bylo organizačně neproveditelné,“ argumentuje Švarc.

První vlna projektu UNIV 2 KRAJE poběží do konce března 2011. Na Plzeňsku je v ní na školách celkem tvořeno 25 programů (jejich seznam je uveden v závěru tiskové zprávy). Další programy vzdělávání dospělých budou školy návazně vytvářet ve 2. a 3. vlně projektu v dalších dvou letech.


Programy dalšího vzdělávání 1. vlny U2K – Plzeňský kraj

Integrovaná střední škola živnostenská, Plzeň – Šička interiérového vybavení
Střední odborné učiliště elektrotechnické Plzeň – Elektrické instalace
Střední odborná škola stavební Plzeň – Tesař, rekvalifikační a vzdělávací kurz
Střední průmyslová škola dopravní Plzeň – Autolakýrník – základní kurz
Střední průmyslová škola strojnická Plzeň – Automatizace strojírenské výroby
Soukromá střední uměleckoprůmyslová škola Zámeček, s. r. o. – Reklamní a tisková produkce, polygrafické minimum
Střední škola informatiky a finančních služeb Plzeň – Základy práce na PC a efektivní využívání PC
Vyšší odborná škola a Střední průmyslová škola elektrotechnická Plzeň – Odborný jazyk AJ/NJ
Krajské centrum vzdělávání a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Plzeň – Jazykový kurz AJ pro nelékařské zdravotnické pracovníky
Sportovní a podnikatelská střední škola, s.r.o. – Německý jazyk pro ozbrojené složky
Střední odborná škola Plasy – ICT v podnikové administrativě
Střední škola Horní Bříza – Zedník, obkladač
Střední škola Oselce – Kurz pro výkon kuchařských dovedností v české kuchyni – pro minoritní skupiny
Integrovaná střední škola Stod – Základy práce s počítačem
Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Horšovský Týn – Vstupní školení ke zdokonalení odborné způsobilosti řidičů ve skupině C a C+E
Střední odborné učiliště Domažlice – Obsluha CNC strojů
Soukromá střední odborná škola a Gymnázium Bean, s. r. o. – Podnikatelské minimum
Střední průmyslová škola Klatovy – Podnikání v obchodní činnosti
Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Sušice – Služby cestovního ruchu na Šumavě
Střední zdravotnická škola v Klatovech – Pedikúra
Střední škola zemědělská a potravinářská Klatovy – Číšnické práce
Střední průmyslová škola Tachov – Strojní obrábění dřeva a materiálů zhotovených na bázi dřeva
Střední škola Bor – Řízení motorových vozidel v rozsahu řidičského oprávnění skupin T, B, C
Gymnázium Stříbro – Profesionální komunikace a její úskalí.


UNIV 2 KRAJE na internetu

Bližší informace o projektu UNIV 2 KRAJE poskytnou:
PhDr. Jana Bydžovská, hlavní manažerka projektu UNIV 2 KRAJE, NÚOV Praha, tel.: 274 022 312
Ing. Jarmila Halouzková, manažer pro PR a propagační kampaň k projektu UNIV 2 KRAJE, NÚOV Praha, tel.: 274 022 307
Mgr. Pavla Ježková, krajská metodička projektu UNIV 2 KRAJE, tel.: 739 593 629

Národní ústav odborného vzdělávání
Weilova 1271/6
102 00 Praha 10
Tel.: 274 022 111
www.nuov.cz/univ