Marta Mešková: Motivace žáků efektivní komunikací

Kniha integruje poznatky a přístupy moderní pedagogiky se zaměřením na vztah učitele a žáka jako motivující prvek ve vyučování.

Autorka vychází z poznatků humanistické psychologie a porovnává autoritativní a partnerský přístup ve vyučovacím procesu, které označuje jako přístup tlakem a tahem. Rozebírá výchovné i vzdělávací konfliktní situace a naznačuje možnosti, jak jim účinně předcházet. Objasňuje význam empatie ve vyučování. Zabývá se rozvojem vnitřní i vnější motivace žáka, ale i tím, jak rozmluvit „mlčícího“ žáka. Věnuje se neverbálním projevům učitele a jeho vlivu na motivaci žáka. Kniha je obohacena četnými příklady z praxe, cvičeními a poznatky z terénních výzkumů autorky.

PhDr. Marta Mešková, Ph.D., je psycholožka s pedagogickou praxí. Působí jako zástupkyně ředitele na SŠ. Působí jako odborný garant ve vzdělávací agentuře.


Ukázka Komunikace učitele k obsahu učiva


…Od monologu k dialogu

Z hlediska komunikačních forem má mluvené slovo učitele charakter monologu nebo dialogu. Monolog učitele tvoří až čtvrtinu vyučovací hodiny. Zpravidla platí pravidlo: čím vyšší stupeň školy, tím je monolog učitele častější a trvá déle. Monolog se využívá především při výkladu učiva a u takových témat, kde je mnoho faktografi e (Gavora, 2003).

Zkušený učitel se snaží svůj monolog „dialogizovat“. Téměř každá oznamovací věta se dá zformulovat jako otázka. Dialogem učitel předchází uspání žáků. Otázkami získává zpětnou vazbu, zda žáci rozumějí a přemýšlejí. Rizikem při dialogu bývá snaha žáků dlouho diskutovat o tom, co se už obsahu učiva vůbec netýká. Pak se může stát, že učitel ztratí „svou niť“ původního záměru.

Jednou z možností, jak tomu předejít, je příprava učitele, o níž jsme již mluvili. Kognitivní struktury v mozku žáka si můžeme představit jako skříň se zásuvkami. Žák má v každé zásuvce nějaké poznatky a zkušenosti. Porozumění tomu, co učitel řekl, znamená, že žák ví, do které zásuvky má novou informaci uložit. Při dialogu s učitelem (jiným žákem) žák přemýšlí mnohem víc než při monologu učitele. Při otázce je žák nucen hledat tu správnou zásuvku. Při otázkách, podnětech s vyšší kognitivní náročností musí otevřít více zásuvek. Až když objeví souvislosti, dokáže učiteli odpovědět správně…


Celou ukázku „Komunikace učitele k obsahu učiva“ si můžete stáhnout ZDE.

Více informací najdete ZDE. Objednat si knihu můžete také ZDE.

Jan Sláma: Maturitní zamyšlení

Před nedávnou dobou, na celé čáře, došlo k překvalifikování maturitních zkoušek. Kriteria, která byla nastavena, byla shledána jako neúnosně přísná z toho jednoduchého důvodu, že velké množství maturantů neuspělo.

Nepovažoval jsem nikdy tuto zkoušku ukončující středoškolské studium za tak důležitou a závažnou, jak se mnohdy prezentuje. Často funguje jako jakýsi strašák na nevycválané studenty, kdy se jim pohrozí, „proboha učte se, maturita se blíží“ a jak se opravdu blíží, nervóznější bývá spíše pedagog než maturant, jak nám to vtipně ukazoval Jaroslav Žák.

Neměl jsem možnost pročítat literární projevy z mateřského jazyka od studentů, kteří se po absolvování příslušného počtu let na některé střední škole k maturitě dobrali. Příslušní hodnotitelé ano. Proč ale posuzovali předložené práce tak přísně? Kdo byli ti hodnotitelé? Nevymykali se svým vzděláním a nároky příliš ze současného národního průměru? Ale vždyť i učitelé těch neúspěšných žáků tvrdili, že podle nich by měli být propadlíci hodnoceni daleko lépe.

Vnucuje se nepříjemná myšlenka: co když ty práce byly opravdu tak špatné a požadavky učitelů v průběhu studia tak nízké, že vybraní hodnotitelé nemohli jinak!

Ale protože procento těch neúspěšných bylo tak vysoké a v množství je síla, pak nutně musíme hledat vinu někde jinde – v nepřiměřené náročnosti!

Než budu pokračovat v těchto nepříjemných úvahách, dovolím si připomenout nedávno zveřejněný záběr jedné televizní stanice v souvislosti s nápadem jisté školy osvobodit žáky od domácích úkolů. Proběhl pohled na třídu, ve které paní učitelka kontroluje dětem domácí úkoly a to tak, že prochází mezi lavicemi, nakoukne do sešitu, zda je tam cosi napsané, oparafuje to dílko a jde dál. Na jeden sešit asi tak dvě sekundy, možná tři. Posoudit obsah samozřejmě nestačila. Děti cosi napsaly, ona to zkontrolovala a svět se točí dál.

Tak se to běžně dělá. Nebyla to žádná výjimka. „A jak by se to tedy mělo dělat?“ zní otázka. Nu, musela by sešity sebrat, mimo vyučování si k nim sednout, pročíst všechny práce, napsat k nim své hodnocení, eventuálně je oznámkovat. Kdy to ale má dělat? V některé volné hodině, aby je děti ještě ten den dostaly zpět a mohly s nimi pracovat? Nebo si je odnést domů? Nebo nad nimi zůstat sedět ve škole po vyučování? Není to jednoduché! Když uvážíme ještě nízké společenské a finanční ohodnocení učitelů, pak buď zachovejme stávající systém s vědomím jeho nedokonalosti, nebo opravdu ty domácí úkoly zrušme (nebo chození do školy vůbec?).

Nedávno jsem v jednom článku spočítal, že proti mojí generaci chodí děti, při absolvování sedmnáctiletého studia, do školy více jak o dva roky méně. Díky zkrácenému pracovnímu týdnu. Ty dva roky se nejspíš někde projeví – nebo ne?

Další „dobrý“ nápad přinesl nabídku psát zjednodušeným písmem. Kdysi se vyučoval krasopis, písmo, které bylo jednak esteticky pěkné a jednak zaručovalo čitelnost. Ustoupilo se k běžnému písmu, kde písmena jsou svázána k sobě. Nyní by to mělo být cosi jako písmo hůlkové. Přiznám se, sám tak také píši. Na střední odborné škole, kam jsem chodil, bylo toto písmo povinné asi proto, že se podobalo písmu technickému. Ovšem to, co jsem se naučil ve škole základní, dosud ovládám a nepovažuji to za škodu. Dále různé tlaky na zjednodušení pravopisu atd. Kdysi vyučovaná velká násobilka se omezila na násobilku malou. Pamětní počítání se vytratilo. Děti spoléhají na kalkulačky, ale stanovení řádů jim pro absenci pamětního počítání dělá potíže.

Celkem vzato, směřuje vyučovací proces ke zjednodušování. To by nebylo škodlivé, ale zjednodušuje-li se obsah a nácvik dovedností, pak to škodlivé je a to velmi!

Závěr k maturitní zkoušce a jejím tristním výsledkům: Kolaps nevznikl ani vinou žáků ani posuzovatelů. Na vině je to, že tyto dvě skupiny se od sebe odtrhly a nevědí o sobě. Posuzovatelé jsou zřejmě velmi vzdělaní lidé generace, která prošla školou někdy před mnoha lety. Jejich požadavky jsou v souladu s jejich vzděláním. A žáci – maturanti jsou ti, kteří prošli vzdělávacím procesem v současnosti, kdy se nečte, nepíše, vše se zjednodušuje do jakéhosi esemeskového dialektu. Učitelé se pak zvolna přizpůsobili stavu, ve kterém se sami denně pohybují.

A vzdělávací soustava, jak se zdá, se přiklání k tomu, že současný stav bere jako fakt a k němu přizpůsobí své požadavky. Tomu bude též v budoucnosti odpovídat úroveň našeho školství.

 

Jana Dlouhá: Hlásí se nová Envigogika 2012/VII/2

Vážení naši přátelé a příznivci, Envigogika se vám opět hlásí, v době, kdy podzim je definitivně zde a my jsme se zase vrátili do škol. A protože se v takovém čase začíná opakováním, zrekapitulujeme si tuto naši situaci i my. 

Dana Steinová: Experimentální univerzita pro prarodiče a vnoučata

Prezentace z kulatého stolu SKAV a EDUin 23. 9. 2012 na téma „Co nám může přinést mezigeneračnívzdělávání?“.

Výstup z kulatého stolu si můžete přečíst ZDE.


Tato aktivita funguje již od roku 2004 v Praze ve spolupráci Centra celoživotního vzdělávání s partnerskými fakultami vysokých škol. Účastnit se mohou dvojice prarodič a vnouče ve věku 6–11 let.

Prezentaci s tématy kurzů i jednotlivých přednášek a s mnoha fotografiemi z letních táborů si můžete prohlédnout ZDE.

Milada Rabušicová, Lenka Kamanová, Kateřina Pevná: Mezigenerační učení – učit se mezi sebou v rodině

Příspěvek přináší některé z výsledků tříletého výzkumného projektu „Mezigenerační učení: děti, rodiče a prarodiče v neformálním vzdělávání a v informálním učení“. Zaměřuje se na mezigenerační učení v rodině, a to z pohledu tří zúčastněných generací. Vyjasňuje argumenty, které stojí za zvýšenou pozorností věnovanou v posledních letech v mezinárodním kontextu mezigeneračnímu učení, jako jsou demografické okolnosti charakterizované tzv. stárnutím populace, proměny tradiční rodiny a celoživotní učení.

Zdroj: Studia paedagogica roč. 17, č. 1, 2012, str. 163–182

Informaci o tomto čísle časopisu a úvodník si můžete přečíst ZDE a ZDE.


… Vzhledem k narůstajícímu počtu rozvodů i alternativních životních stylů přibývá rodin, v nichž jsou děti vychovávány jen jedním z rodičů. V takových případech může významnější roli sehrávat prarodičovská generace, která je k dispozici a k jejímž zdrojům ve všech ohledech se může např. matka samoživitelka obrátit. Děti z rozvedených rodin jsou obvykle považovány za ohroženější než děti z úplných rodin, mají obvykle méně kontaktů se svými otci, ale na druhé straně mohou počítat s podporou, které se jim dostane od prarodičů. Zato rozvedení otcové s podporou svých dětí mohou v budoucnu počítat v menší míře…


Typologie rodinných edukátorů:

Rádce – „je třeba poradit“ (radí, i když ví, že to příjemci není vždy příjemné a že to není žádané)

Expert – „vím a chci předávat“ (je o správnosti svého konání přesvědčen na základě svých zkušeností a svého odborného potvrzení, často v podobě získaného formálního vzdělání)

Konzultant – „jsem připraven poradit“ (je ochoten kdykoli pomoci, je připraven zasáhnout, ale impuls musí vycházet o příjemce učení)

Vzor – „je třeba si všimnout“ (edukátor pasivní, neboť podle něj záleží na příjemci, který učení přijímá, co si z učení odnese)

… Je zřejmé, že role edukátora se v procesu učení proměňuje, a to v souvislosti s rolí v rodině jako takovou: podobně jako člověk v průběhu svého života nabývá různých sociálních rolí v rodině, nabývá také určitých edukačních rolí v procesu učení v rodině.

… Ukazuje se, že v procesech učení v rodině existuje jakási „dělba práce“: starší drží tradice a rodinnou historii, mladší zase krok s dobou a vzájemně se o tom poučují. Slovo „poučují“ však v sobě nese jisté negativní konotace a ty se projevují zejména v naplňování určitých rolí rodinných edukátorů. Takovou vlastnost mají zejména rodinní rádcové a experti. Zdá se, že vstřícněji jsou v rodinách vnímáni ti, které jsme označily jako vzory a konzultanty.


Celý text zajímavé studie si můžete stáhnout ZDE.

Rande s NTK – Rande, na kterém nedostaneš košem

Od září zavádíme službu, která je zacílena především na nové zákazníky Národní technické knihovny (NTK). Půjde o představení a vysvětlení základních služeb knihovny netradiční formou. Celé „randění“ bude trvat kolem 20 minut a je koncipováno pro malé skupinky do šesti osob.

V rámci tohoto časově nenáročného a informačně přínosného „rande“ vás provedeme po originálně designových prostorách NTK. Ukážeme, jak efektivně vyhledávat v našem katalogu. Poradíme, jak postupovat v případě, že požadovanou knihu v našem katalogu nenajdete. Hravě vysvětlíme, k čemu slouží zákaznické konto, jak mít kontrolu nad svými výpůjčkami, financemi či úlohami k tisku. Dále vám vysvětlíme, jak jsou knihy řazeny a co se skrývá za záhadnými zkratkami jako MVS, MMS, TECH atd. V rámci „rande“ vás také zasvětíme do tajů méně známých služeb, které vám mohou nejen v rámci studia značně ulehčit práci.


Kam tě to vlastně lákáme?

Národní technická knihovna sídlí v areálu vysokých škol v Praze – Dejvicích. Nabízí více jak 1 200 000 svazků, přes 1200 titulů časopisů a přístup do rozmanitých odborných databází. Je tak nejobsáhlejším pramenem technické literatury a publikací z oblasti aplikovaných přírodních a společenských věd v České republice. Nabízí možnost samoobslužného vypůjčování a vracení knih.

Po našem „rande“ pochopíte i systém zařízení pro kopírování a tisk. K dispozici je velký počet studijních, relaxačních a pracovních míst s PC, individuální a týmové studovny k pronájmu a přístup k Wi-Fi v celém objektu. Noční studovna vám zaručí, že můžete v knihovně studovat i nonstop. NTK nabízí, nejen pro randění, nepostradatelnou kavárnu, galerii, prodejnu PC, univerzitní knihkupectví a audiovizuální sál, ve kterém každý měsíc probíhají filmové projekce.

Pokud se chceš dozvědět více o knihovně, tak neváhej, zavolej nebo napiš, objednej se a přijď. Rádi tě uvidíme každý všední den mezi 9.00–11.30 a 17.00–19.30.

Na Rande s NTK se můžete objednat osobně, telefonicky 222 221 818, 232 002 535 nebo e-mailem: info@techlib.cz.

Další vzdělávání dospělých má standardy kvality

Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR (AIVD ČR) jako největší profesní sdružení v dalším vzdělávání připravila a zveřejnila dva standardy kvality – Desatero kvalitního lektora a Desatero kvalitní vzdělávací instituce. Oba dokumenty jasným a transparentním způsobem nastavují parametry kvality v dalším vzdělávání.

Zdroj: www.aivd.cz


Jak například poznáte kvalitního lektora?
– Je respektovanou osobností, odborníkem s komplexními a aktuálními poznatky v oboru, ve kterém působí.
– Dělá svou práci rád a vnímá ji jako poslání. Je vstřícný a přátelský, trpělivý a empatický. Má autoritu, povzbuzuje a vede účastníky, je předvídavý, kreativní a schopný improvizace.
– Neustále aktualizuje své lektorské a odborné kompetence, účastní se vzdělávacích a rozvojových akcí, studuje odborné zdroje, popř. sám publikuje.
– Zná širokou škálu metod a technik vzdělávání a využívá je s ohledem na obsah a cíl vzdělávání a cílovou skupinu.
– Je schopen týmové spolupráce.

Nehodilo by se to i do standardu kvality profese učitele?

Obě desatera naleznete ZDE. 

Peter Ballnik: Otcem i po rozvodu

Kniha reaguje na současnou vysokou rozvodovost párů a následné problémy spojené s výchovou dětí. Po rozpadu manželství zůstávají děti obvykle v péči matek. Konflikt s partnerkou a psychická zátěž rozvodu otcům často ztěžují uchovat si láskyplný vztah k dětem. Autor však velmi názorně ukazuje, že mít s dětmi hezký, rozvodem nezatížený vztah je možné, a radí, jak postupovat.

Peter Ballnik v knize Otcem i po rozvodu doprovází rozvedené otce na cestě k plnohodnotnému vztahu s dětmi. Tato cesta má sedm zastavení. Nejprve ukazuje, že je nutné pochopit, jak důležitý je otec pro děti a že i otcové potřebují své děti. Otcové také musejí mít zájem na tom, aby rozvod rodičů děti co nejméně poškodil. Musejí brát vážně jejich reakce na rozvod, mluvit s nimi, v případě potřeby požádat o odbornou pomoc. Některé děti mohou mít záchvaty zuřivosti, nedokážou být samy nebo u nich vznikají psychosomatické potíže. Otcové se však také sami potřebují vypořádat s rozvodem, akceptovat ho. Za rozchod vždycky mohou oba – muž i žena. Pokud překonají negativní pocity a smutek nad ztrátou milostného vztahu, dokážou odpustit své bývalé manželce a také ji požádat o odpuštění. Nebudou tak přenášet své konflikty spojené s rozvodem na děti.

Dále podle Ballnika neplatí, že dítě potřebuje hlavně matku. Důležitým bodem na cestě k dobrému vztahu s dětmi je proto poznání, proč jsou i po rozvodu oba rodiče stejně důležití pro své děti. Na to navazuje potřeba vybudovat dobrý vztah se svou bývalou ženou i přesto, že milostné vztahy skončily. A s postupem času se mohou muži rozhodnout založit nový vztah. Dětem je vhodné představit nové partnerky, ale nespěchat na ně, aby si mohly na novou situaci zvyknout.

Cesta, kterou Peter Ballnik nabízí, není vždy lehká. Jeho rady však budou otcům opěrným bodem. A to nejen těm, kteří se v rozvodové situaci právě nacházejí, ale i těm, kteří se po rozvodu stále trápí, mají konflikty se svou bývalou partnerkou, přerušili styky se svým dítětem apod. V knize najdou nové způsoby, jak s dítětem znovu navázat kontakt a prožívat opět dobrý vztah otce a dítěte.

Kniha se stane čtenářům velmi praktickou příručkou. Autor píše nejen velmi srozumitelně a čtivě, ale přidává i zcela konkrétní tipy, jak si počínat v různých situacích, a také velké množství příkladů z praxe. Je si vědom, že být pro své dítě dobrým otcem i po rozvodu není nic snadného. Ale být otcem stojí za to. Otcovství je podstatným stavebním kamenem smyslu života mužů. A možná že být otcem je dnes to poslední dobrodružství, které mohou muži zažít.

Peter Ballnik (1960) je rakouský psychoterapeut v soukromé praxi a autor čtyř knih na téma rodičovství. Od roku 1993 se specializuje na provázení rodičů a jejich dětí fázemi rozchodu. Inicioval a řídil studii zpracovávající toto téma zejména s ohledem na „pozitivní otcovství“ a „životní svět otec-dítě“.


Více o knize Petera Ballnika Otcem i po rozvodu najdete ZDE. Objednat si knihu můžete též ZDE.

Vznikla první sociální síť pro učitele, žáky a jejich rodiče

Učitelé se již nemusejí obávat pracovat se sociálními sítěmi a mohou naplno začít využívat některé z jejich funkcí. Získávají neocenitelný prostor pro zapojení žáků krátkodobě i dlouhodobě nemocných a žáků s individuálním vzdělávacím plánem, kteří se mohou i v době nepřítomnosti k výuce přidat prakticky odkudkoliv, kde je internetové připojení.

Na portále DUMy.cz byl totiž pro učitele na konci září 2012 zprovozněn vzdělávací on-line nástroj s názvem TŘÍDA (http://trida.dumy.cz nebo také www.itrida.cz). TŘÍDA využívá velké oblíbenosti Facebooku u žáků a nabízí učitelům některé výhody této sociální sítě vložené jako funkce do nově vytvořeného vzdělávacího prostředí TŘÍDA, které by se mohlo odborně nazvat Learning Management System. Na rozdíl od Facebooku učitelé získávají zabezpečení proti zneužití obsahu a bezmála 40 000 již zveřejněných Digitálních učebních materiálů využitelných přímo ve výuce.

„V modulu totiž mohou učitelé se svými žáky komunikovat stejně jako na Facebooku. Jeho základním a v podstatě jediným nástrojem je tzv. ZEĎ.“, uvádí Lukáš Križko, projektový manažer portálu DUMy.cz, a dále poznamenává: „ZEĎ je místo, kde jsou zveřejňovány veškeré informace a sdělení od učitele směrem k žákům a naopak. Učitelé mohou ve Třídě zadávat úkoly a testy, které si předem připravili, vést diskuze a brainstormingy, informovat o důležitých změnách a předávat zprávy ze školy. Žáci mohou na jejich zprávy okamžitě reagovat a přikládat vyhotovené úkoly zpět na ZEĎ učiteli ke kontrole.“

Nástroj neocení jen učitelé a jejich žáci, pro které se zároveň Třída stává i sešitem a zápisníkem, který nikdy neztratí a mají k němu vždy přístup ze svých PC, tabletů a mobilních telefonů, ale je i velkým přínosem pro rodiče, kteří mohou společně s dětmi sledovat, jaké úkoly učitel žákům zadal a jaké učivo dnes probrali ve škole. Mimo dobrou informovanost tak jistě ocení i možnost efektivního opakování učiva a dalšího doučování, které tento nástroj nabízí.

„Pro školy je také Třída stává neocenitelným prostorem pro zapojení žáků krátkodobě i dlouhodobě nemocných a žáků s individuálním vzdělávacím plánem, kteří se mohou i v době nepřítomnosti k výuce přidat prakticky odkudkoliv, kde je internetové připojení,“ doplňuje Lukáš Križko.

„V rámci prostředí lze také velmi snadno zadat jako úkol i jeden z desetitisíců DUMů portálu DUMy.cz, což je jeho další nespornou výhodou, zejména pro školy, které své DUMy na portále již zveřejnili“, uvádí Luděk Heinz, jednatel společnosti Boxed s. r. o.

Modul TŘÍDA je tedy nové, zdarma přístupné a k používání neomezené výukové prostředí, navržené pro snadnou komunikaci mezi učitelem a žáky.


Portál DUMy.cz je odborný portál pro učitele a pracovníky ve školství, který byl spuštěn teprve 15. března 2012. Jeho hlavním cílem je pomoci školám se splněním povinnosti sdílet a archivovat Digitální učební materiály (DUM), které vznikají jako výstupy projektu EU peníze školám (EU PES). Od svého spuštění bylo na portále učiteli zveřejněno bezmála 40 000 DUMů. Cílem je do konce školního roku zveřejnit až 100 000 materiálů, které mají pomoci učitelů ve zkvalitnění jejich výuky. Portál obsahuje mimo jiné i diskuzní fórum, generátor citací a prostředí pro on-line vzdělávání skrze webináře (on-line semináře). Portál vytvořilo a podporuje konsorcium ITveŠkole a provozuje jej společnost Boxed s. r. o. Portál je pro uživatele přístupný zcela zdarma a vložené materiály jsou učitelům zdarma kontrolovány.

Modul Třída naleznete ZDE nebo ZDE jako součást portálu DUMy.cz.
Upozornění: pro vstup do modulu je nutné se zaregistrovat!
Další informace naleznete také v diskuzi ZDE.
Najdete nás i na Facebooku.

Podrobné informace, podklady a kontakty na učitele používající TŘÍDU rádi poskytnou:
Lukáš Križko, manažer projektu DUMy.cz, lkrizko@boxed.cz, 739 946 973
Luděk Heinz, jednatel společnosti Boxed s. r. o., lheinz@boxed.cz, 777 147 994

Jana Hrubá: Podněty waldorfské pedagogiky pro praxi každého učitele

Z konference Asociace waldorfských škol ČR 1. 11. 2012 pod názvem „Může být učitel tvůrcem vyučování v podmínkách dnešní školy?“ si účastník mohl odnést celou řadu námětů k přemýšlení. Určitě budou rezonovat i v jiných pedagogických uskupeních a doufejme, že i v jednotlivcích.


„V současnosti se stále více ukazuje, že zděděný a stále převládající systém školního vzdělávání založený především na předávání a reprodukci poznatků již není zcela efektivní a míjí se s vývojem žáků. Hlavním problémem je, že se radikálně snížila motivace žáků poznávat v rámci školního procesu, který je jim často cizí a nereaguje na jejich reálné potřeby. Pokud se to má změnit, musí se proměnit především učitel a jeho přístup k výuce i k žákům. Reforma vzdělávání vyžaduje učitele, který tvůrčím způsobem zachází s cíli a obsahem vzdělávání, aby žáky vnitřně motivoval k seberozvoji. Vyžaduje učitele, který vyučuje na základě porozumění kvalitám života a rozvoje žáků. Je systém školního vzdělávání na změnu přístupu k žákům a výuce připraven? Jsou na změnu školního vzdělávání připravováni učitelé v podmínkách současného systému akademické přípravy? Může pojetí vyučovacích činností, vzdělávání a sebevzdělávání učitele pro waldorfské školy, které akcentují autentičnost a tvořivost, přispět k obecné reformě systému vzdělávání v ČR?“
(Vstupní text ke konferenci AWŠ ČR)


Prof. PhDr. Zdeněk Helus, DrSC., položil ve svém vystoupení nejprve otázku, k čemu by mělo vyučování vést, jaký je jeho smysl: „Jde o konkurenceschopnost? O formování lidských zdrojů? O výzbroj pro dosahování požitků individua? O různé gramotnosti, zabezpečující fungování v různých oblastech sociálního začlenění? Jde o vzdělání a mrav jakožto předpoklad nápravy věcí lidských? Anebo je výrazem starosti o člověka, aby se našel ve svém poslání, aby naplnil smysl života, svého osobního a obecně lidského?“

Řekl, že poslední z jmenovaných cílů naplňuje osobnostně rozvíjející výuka, při které učitelé nesou rozhodující odpovědnost, motivují a aktivizují žáky, aby výuku ve vzájemné důvěře s učiteli spoluvytvářeli a každý žák jako aktivní subjekt měl odpovědnost za své výsledky. Když vyvstávají potíže, učitel pracuje s žákovými potencialitami, neredukuje žáka na momentální stav, ale vidí ho vzhledem k jeho možnostem. Žák získává zkušenosti s úspěchem i neúspěchem, učitel posiluje jeho kladné postoje a emoce, jeho směřování do budoucnosti, k sebepojetí, k dospělosti. Dítě poznává, kým je, co má se sebou dělat, poznává za podpory okolí i omyly a krize a učí se, jak směřovat k silným vztahům a k životnímu smyslu. Jako tři zdroje pedagogické tvořivosti učitele označil prof. Helus vědu, umění a vcítivou moudrost.

Prof. PhDr. Tomáš Zdražil zdůraznil, že klíčové pro tvořivé pojetí vyučování jsou osobnostní vlastnosti učitele, především jeho kreativita a originalita, ale i sociální dovednosti. Na Svobodné vysoké škole ve Stuttgartu, kde se vzdělávají zájemci o povolání učitele na waldorfských školách, se studenti připravují kombinací intenzivní konfrontace s vědeckými i anthroposofickými pohledy na člověka, průběžným uměleckým školením a pravidelným praktikováním ve školách. Největší odlišností od běžného studia jsou umělecká cvičení (modelování, kreslení, malování, hudba, zpěv, eurytmie a recitace – umění řeči). Hlavním cílem nejsou umělecké výsledky, ale jde o proces, o zážitky, rozvoj schopností (aktivní pozorování, vnímání, vcítění do materiálu a prožívání), obdobně, jako při práci se třídou. Pedagogické praxi a metodice je věnován jeden měsíc v každém semestru.

Prof. Michael Zech ze Stuttgartu hovořil o vývoji waldorfské pedagogiky, o autonomii školy a učitele jako o jejím základním znaku. Cílem je individualizace vzdělávání – vychází z potřeb a předpokladů člověka, aby mohl být aktérem ve společnosti. Vzdělávání by se mělo stát nezávislým, stát by měl podporovat pluralitu škol.

Prof. PhDr. Hana Lukášová, CSc., která konferenci s opravdovým porozuměním moderovala, připomněla, že se pedagogům otevřel velký prostor pro svobodu, ale za podmínky přijetí osobní odpovědnosti. U mnohých kolegů narážíme na „strach ze svobody“. Uvedla příklad z výzkumu, na kterém se podílela, že mnozí učitelé necítí odpovědnost za neúspěch svých žáků, pouze za jejich úspěch.

Mgr. Ivana Zejdová si položila celou řadu otázek: Jaká jsou očekávání budoucích učitelů? Jsme si dostatečně vědomi požadavků dnešní doby? Dostačuje akademická příprava potřebám školské praxe? Co přispívá k překonávání zažitých stereotypů a motivuje učitele k tvůrčímu hledání? Jakou úlohu může sehrát studium reformní pedagogiky v myšlení učitele? Jaké výzvy stojí před současným pedagogickým myšlením a před pedagogikou jako vědou? Za jakých podmínek může waldorfská pedagogika přispět k reformě vzdělávání a čím?

Její odpovědí byla malá zastavení na vlastní učitelské cestě, čerpající ze zkušenosti přípravného studia a z osmileté praxe třídní učitelky v téže třídě na waldorfské škole. Osvěžující, procítěné vystoupení bylo příkladem „umění řeči“ a skutečného prožitku. Řeklo o waldorfské pedagogice velmi mnoho z vnitřních pocitů učitele. Studium vede adepta k rozšiřování myšlení a hledání souvislostí. Možnost pozorovat vývoj dítěte osm let dává třídnímu učiteli hlubokou zkušenost a terapeutické možnosti. „Vztah učitele a žáka je srdcem pedagogické vědy. Učitel a žák jsou spojené nádoby – pokud se učitel zdokonaluje, pocítí to i žák,“ řekla na závěr.


Velmi aktuální a závažné myšlenky se objevily i v diskusi. Ve stručné formě přinášíme alespoň některé z nich.

Mgr. Rostislav Riško, emeritní ředitel waldorfské školy v Příbrami, zdůraznil: „Tvůrčí prostředí si vytváří škola sama. Profesionalizace znamená, že učitel musí to, co se naučil, dále rozvíjet – studiem pedagogiky, psychologie, umělecky pracovat, denně cvičit. Je to práce na celý život – stát se renesančním člověkem.“

Mgr. Milena Vlčková, ředitelka waldorfské školy v Českých Budějovicích, řekla, že titulní otázku cítí bolestivě. Je to těžká cesta. Váží si všech tvořivých učitelů. Učitel v ČR může být tvořivý, ale prostor pro pluralitu se zužuje. Objevil se tlak na plošné testování, dochází k utahování rámců – rychle, nepromyšleně, bez učitelů.

Prof. Lukášová reagovala: „Podmínky jdou proti tvořivosti. Je třeba se na rozpravu s politiky připravit. Tvůrčí proces se nedá změřit, testy nesmí být cíl.“

Mgr. Riško navázal: „Renesanční člověk stojí v reálu. Škola musí komunikovat ven, vědět, co město potřebuje od ní. Musíme školu otevřít! Pak lze někoho ovlivňovat. Umět argumentovat, zformulovat naše názory tak, aby byly srozumitelné pro politiky.“

Prof. Zenke jeho názor podpořil: „ Potýkáme se s otázkou evaluace. Testy hodnotí přítomnost, ale my vzděláváme pro budoucnost. Připravujeme na život v interkulturní společnosti. Myšlenka individuality je centrální. Je třeba vystoupit ven směrem k veřejnosti. Myšlenka autonomie může fungovat, pokud zohledníme vědu, zkoumání. Výměnu názorů je třeba směřovat i k univerzitám. V Německu probíhá 2–3 roky debata, kolik času potřebuje učitel dějepisu, aby byl kvalitním učitelem. Dochází se k závěru, že potřebuje 200–250 hodin didaktiky! Musíme být směrem ke vzdělávací politice aktivní.“

Prof. Lukášová připomněla, že velký zápas mnoha iniciativ o změnu vzdělávání probíhá přes 20 let. Týmy začínají vyhořívat. Dnes je aktuální otázka, jaká idea člověka zvítězí v ČSSD, KSČM. Antropologie není základem univerzitního vzdělání v ČR. Univerzitní učitelé a politici mají jiné obrazy o člověku. „Musíme uhájit aspoň to, co je, tam, kde jsme,“ řekla.

„Měli bychom se každý zeptat, co můžu udělat já sám v sobě? Svobodně se rozhodnout pro studium a cvičení. Mohu ovlivnit sebe a stát se vzorem,“ uvedl prof. Zdražil. „Měli bychom udržovat zdravou rovnováhu mezi našimi idejemi a účastí na vnějším světě, kandidovat do zastupitelstev, spojovat se s problémy jiných lidí. Máme hodně přátel, kteří usilují o totéž, ale je také hodně sil, které pracují proti autonomii a svobodě. Přituhuje. Možná směřujeme do obtížného období. Uvažujme, jak si můžeme pomáhat. Jak si předávat štafetu? Po 20 letech začíná probíhat generační výměna.“

Mgr. Břetislav Kožušník, ředitel SOŠ waldorfské a Waldorfského lycea v Ostravě, varoval: „Negace se stupňují, testománie se stala cílem, ČŠI je využívána k nátlaku na školy. Revize RVP je vedena snahou natlačit zpět obsahy. Může být ještě hůř. S posunutím jsme se vysílili – spousta nadšenců už není. Musíme se aktivizovat, je to nutné.“

Mgr. Riško ukázal cestu: „Proč vadíme? Existuje boj o žáky – normativ. Skončila empatie, rozhodují ostré lokty. Proti vyhoření je účinný recept: Umělecké aktivity si může dělat každý sám. Malování, muzicírování dopřát sobě. Učitel musí být vnitřně vyrovnán, ne rozerván. Pracovat na sobě je cesta z vyhoření. Žít naplno, abyste mohli předávat.“

Prof. Lukášová diskusi uzavřela: „Titulní otázka konference umožnila reflexi. Tvořivé síly nám nikdo nemůže vzít. Můžeme svobodně pracovat každý den a přijmout zodpovědnost. Nevzdávat se výsledků a zkušeností, podržet se navzájem. Pedagogika, kterou zkoušíme, je pedagogika budoucnosti.“

Studia paedagogica 17/1/2012: Vzdělávat dospělé

Nové monotematické číslo časopisu Studia paedagogica vydávaného Ústavem pedagogických věd FF MU tentokrát nese název Vzdělávat dospělé. Jak vyplývá již z názvu, autoři jednotlivých textů se z různých pohledů zabývají tématy, které spadají do oblasti andragogiky jakožto teoretické a empirické reflexe vzdělávání dospělých.

Jednotlivé texty jsou tematicky velmi rozrůzněné a poukazují na šíři andragogického myšlení a zkoumání – Theo van Dellen ve svém textu pojednává o problematice motivace v celoživotním učení, zatímco Martin Kopecký se zabývá problematikou účasti dospělých na vzdělávání, Miomir Despotović, Marcella Milana s kolegyní a Linda Evans se z různých úhlů zabývají profesionalizací a profesionalitou vzdělavatelů dospělých, Jan Nehyba popisuje, jak se v rámci vzdělávání dospělých lze inspirovat myšlenkami Petera Jarvise, zatímco Miroslava Dvořáková se obrací k úvahám Jacka Mezirowa, Milada Rabušicová a její kolegyně pak téma vzdělávání dospělých zasazují do specifického kontextu mezigeneračního učení v rodině.

Mezi jednotlivými texty přesto lze najít jasné spojnice, jimiž se stávají například koncepty celoživotního učení či znalostní společnosti, což v editorialu zachycuje také editor čísla Petr Novotný.

Obsah čísla najdete ZDE.

Petr Novotný: Editorial

Úvodní (obsáhlejší) text k novému číslu Studia paedagogica 1/2012, v němž editor čísla vyjadřuje svůj názor na vývoj vzdělávání dospělých a v druhé části komentuje publikované texty.

Obsah nového čísla časopisu najdete ZDE.


Andragogika jako (především) teoretická a (poněkud méně) empirická reflexe vzdělávání dospělých zažívá zajímavé časy. Předmět jejího zájmu, tedy vzdělávání dospělých, se stal předmětem intenzivního zájmu v mnoha rovinách.

Vzdělávání dospělých čelí extrémním očekáváním znovu a znovu elaborovaným v politických dokumentech mezinárodních organizací i národních státu. Uchráněna nezůstala ani odborná andragogická terminologie: vzdělávání bylo téměř univerzálně nahrazeno celoživotním učením a cíle a obsahy vzdělávání kompetencemi. Tisíce stran jsou popisovány vysvětlováním, jak těmto pojmům „správně“ rozumět. Přesto, nebo právě proto, je třeba pracovat na kritické reflexi vývoje vzdělávání dospělých i diskusí s ním spojených. I proto je první část tohoto úvodníku věnována vyjádření názoru, jejž editor tohoto čísla časopisu k tomuto dění zaujímá. Druhá část úvodníku pak komentuje publikované texty…

… Záměrem tohoto čísla bylo shromáždit texty autorů, kteří se dokáží kriticky postavit k současnému stavu a vývoji vzdělávání dospělých a budou prezentovat andragogiku jako poučenou reflexi vzdělávání dospělých. Tím může časopis Studia paedagogica přispět k rozvoji andragogiky jako vědy i jako studijního oboru. Věřím, že se to podařilo, jakkoliv jistě nelze tvrdit, že každé slovo se ukáže být pravdivým a každý odhad prorockým. Reflexe je ale nedílnou součástí rozvoje vědy stejně jako učení a vzdělávání dospělých a reflexi najde čtenář jak v textech, tak i na obálce tohoto čísla časopisu.

Autoři i čtenáři tohoto čísla Studia paedagogica jsou bez výjimky mnohostrannými aktéry vzdělávání dospělých, vzdělavatelé i vzdělávaní, učící se i zdroj učení doma, v rodině, na pracovišti, ve volném čase. Kromě čtení o vzdělávání dospělých a o andragogice je toto číslo časopisu možno vnímat i jako čtení o nás. Čtenář tedy nemusí v textech hledat jen expertízu, ale může číst i sám o sobě. A napříště třeba i psát.


Celý text si můžete přečíst ZDE.

Tomáš Moravec: Nad diamant vzácnější

Listopadové setkání s geoložkou Petrou Burdovou se uskuteční 19. listopadu 2012 (17:00–18:00 hodin) v rámci podzimního cyklu přednášek Národního muzea.

Zdroj: Generace Y.cz, 7. 10. 2012

Z pohádek víme, že sůl je nad zlato. Existují však i jiné vzácné nerosty, které se vyplatí znát: slyšeli jste už o alexandritu? I když si s ním sice chleba neposolíme, tak rozhodně platí, že tenhle drahokam je svým způsobem vzácnější, než všechny ostatní. A právě o něm, o jeho překvapivých vlastnostech a poutavých příbězích, které ho obklopují, bude listopadové setkání s geoložkou Petrou Burdovou.


Pohádka nebo spíš kameňák?

V roce 1834 se toho událo poměrně hodně: Britské impérium oficiálně zrušilo otroctví, Atény se staly hlavním městem Řecka, narodil se Gottlieb Daimler, německý technik a vynálezce prvního čtyřkolového automobilu, zemřel britský polárník James Weddell, po němž nám „zůstalo“ Weddellovo moře… Sedmnáctého dubna toho roku také slavil své šestnácté narozeniny ruský carevič Alexander. To by samo o sobě moc významné nebylo, ale údajně právě v tento den našel finský mineralog a nadšený cestovatel Nils Gustaf Nordenskiöld ve Smaragdových dolech neobvyklý kámen, který pojmenoval na počest ruského careviče: alexandrit. Tak se to alespoň mezi geology dlouho tradovalo…


Být barevný je výhoda

Záhy se nicméně ukázalo, že kámen, jemuž připadlo chemické označení Al2BeO4, patří mezi nejvzácnější drahokamy na světě a stal se prakticky ruským „rodinným stříbrem“. A co že je na něm tak zajímavého? Alexandrit se vyznačuje vysokou tvrdostí a zejména překvapivou barevností, která se mění. Petrovského to tehdy vyloženě rozhodilo: představte si, že večer při svitu lojové svíčky pozorujete nový kámen a zapíšete si do výzkumného deníčku, že jste objevili něco malinově fialového. Ráno se na to podíváte znovu a je to zelené…

O alexandritu začaly kolovat fantastické legendy a přičítaly se mu mnohé zázračné vlastnosti, nakonec to však byla opět věda, kdo záhadu barvoměny vysvětlil: Kámen zbarvený železem a chrómem silně pohlcuje centrální část světelného spektra, které do něj vstupuje a má jiné složení ve dne při přirozeném světle a jiné při jakémkoli osvětlení…


Zjistěte to na vlastní uši. I oči

Další fakta a mýty o „zázračném“ kameni, který se dnes velmi vzácně nachází jen v Rusku, Brazílii nebo Srí Lance, se můžete dozvědět od opravdových odborníků už brzy: v Národním muzeu mu věnují celou jednu listopadovou přednášku. A pokud vás to opravdu chytne, doporučujeme stránku www.alexandrite.net, kde se o tomhle pozoruhodném drahokamu a příbězích, které ho obklopují, dozvíte první poslední.

– Co? Přednáška „Nad diamant vzácnější (o alexandritu)“
– Kdy? 19. listopadu 2012 od 17.00 hod.
– Kde? V Nové budově Národního muzea, přednášková síň „H“, Vinohradská 1, Praha 1

Máte dotazy? Obraťte se přímo na vaší průvodkyni po světě drahých kamenů, paní magistru Petru Burdovou: petra_burdova@nm.cz

Celý text i s fotografiemi najdete ZDE.

Žáci 8. tříd základních škol mají šanci zlepšit prostředí, kde žijí

Nadační fond Tesco v partnerství se společností EDUin finančně podpoří projekt Extra třída, mezi školy rozdělí 1 300 000 Kč.

V těchto dnech startuje nový program pro školy s názvem Extra třída, jež podporuje žákovské projekty zaměřené na spolupráci s místní komunitou. S projektem přichází obecně prospěšná společnost EDUin v partnerství s Nadačním fondem Tesco, který mezi úspěšné třídy rozdělí 1 300 000 korun. Vstupem do Extra třídy fond zároveň mění přístup ke svému grantovému řízení. Stejně jako loni sice podpoří nejlepší školní projekty, ty ale prostřednictvím svých škol předkládají sami žáci, kteří si při práci na projektu osvojí dovednosti užitečné v praktickém životě.

„Je skvělé, že díky Extra třídě jsou žáci motivováni k přípravě a realizaci projektu, který bude mít pozitivní dopad na život v dané obci,“ říká manažerka Nadačního fondu Tesco Martina Šilhánová a dodává: „Projekt naplňuje současné zaměření fondu, jehož cílem je především podpora rodiny a vzdělávání dětí a mládeže. Těší nás proto, že se můžeme podílet na projektu posilující spolupráci školy a místní komunity.“ Žáci mají nyní dva měsíce na vytipování a přípravu projektu, který by vycházel z potřeb místních lidí a přispěl tak ke zkvalitnění života v okolí jejich školy. Nejlepší projekty, které získají grant, pak vybere odborná komise v prosinci. Vlastní realizace úspěšných projektů je plánována na první polovinu příštího roku.

Do programu se mohou zapojit všechny školy, které jsou certifikovány značkou Rodiče vítáni, jež rodičům zaručuje základní standardy vstřícné komunikace a jednání ze strany školy. Pod vedením patrona z řad učitelů mohou žákovské týmy v rámci projektu zorganizovat například festival, výstavu či proměnit vzhled konkrétního místa třeba zřízením naučné stezky nebo výsadbou stromů. Hledají se projekty, které přispějí ke zkvalitnění života obce nebo čtvrti. Podmínkou je, že žáci v maximální míře zajistí práce související s projektem sami a finance, které díky grantu obdrží, využijí především na nákup materiálu a specializovaných služeb. Projekt po jeho ukončení přivítají ti, pro které byl určen, tedy lidé, kteří v místě školy žijí. Individuální dárci navíc mohou iniciativu žáků ocenit tím, že přispějí na jejich odměnu.

Grantová řízení patřila v minulých letech mezi stěžejní projekty Nadačního fondu Tesco. Jen vloni se do grantového řízení určeného pro základní a střední školy přihlásilo celkem 403 subjektů, téměř čtyřikrát více než v roce 2010. Díky grantům si pětačtyřicet úspěšných škol, včetně speciálních pro handicapované děti a mládež, mohlo pořídit nové technické a sportovní vybavení.


_______________

O Nadačním fondu Tesco

Založení Nadačního fondu Tesco v roce 2009 bylo logickým vyústěním dlouholeté systematické pomoci společnosti Tesco neziskovému sektoru. V současné době fond podporuje zejména projekty týkající se rodiny a vzdělávání dětí a mládeže, věnuje se i podpoře životního prostředí. Fond nyní podporuje především oblast pěstounské péče – na pomoc opuštěným dětem bez rodiny přispívají zejména zaměstnanci a zákazníci společnosti Tesco v rámci projektu Běh pro život. V partnerství se společností EDUin fond letos představil program Extra Třída, prostřednictvím kterého finančně podpoří žákovské projekty zaměřené na spolupráci s místní komunitou. Podporu Nadačního fondu Tesco má také ekologický projekt s názvem Ekoškoly.

V loňském roce fond rozdělil více než sedm a půl milionu korun, největší díl prostředků, přes 3, 5 mil. Kč získaných z projektu Běh pro život, šlo na zajištění domácí péče 160 onkologicky nemocných dětí po dobu dvou let. Další více než tři miliony korun Nadační fond Tesco rozdělil v rámci grantového řízení mezi základní a střední školy na technické a sportovní vybavení. Více informací ZDE.

František Emmert: Průvodce českými dějinami 20. století

Kniha je zaměřena na období, které se v hodinách dějepisu na základních a středních školách neprobírá příliš podrobně.

Nakladatelství Clio vydalo koncem září 2012 novou obsáhlou knihu „Průvodce českými dějinami 20. století" od zavedeného autora literatury faktu Františka Emmerta. Na 320 stranách provází čtenáře dějinnými epochami a významnými události našich dějin minulého století. Kniha je napsána srozumitelným, poutavým jazykem. Historické události popisuje a vysvětluje ve vzájemné provázanosti a souvislostech. Obsahuje množství kvalitních fotografií, z nichž mnohé jsou publikovány vůbec poprvé. Je vhodná nejen pro studenty středních a vysokých škol, ale pro všechny zájemce o moderní českou historii. Vzhledem k jejímu nadstandardnímu knihařskému provedení je i dobrým tipem na vánoční dárek.

„Kniha je založena především na textech, komentářích a množství podrobných informací. Dlouho jsem cítil silnou poptávku od učitelů, studentů i dalších zájemců po srozumitelné a přehledné publikaci, která by v celistvosti a vzájemné provázanosti popisovala a vysvětlovala tuzemské události a společenské procesy. Byl jsem sám trochu překvapen, že takovou knihu dosud nikdo nenapsal,“ říká autor.

Ukázky z knihy najdete ZDE a ZDE.

František Emmert je spisovatel a autor literatury faktu o moderních dějinách. Věnuje se především české historii 20. století. Od roku 2003 publikoval šestnáct knih, z nichž některé se dočkaly dotisků, prestižních ocenění či překladů do angličtiny. Zřejmě největší ohlas vzbudily jeho výpravné publikace koncipované jako tzv. muzea v knize. Je rovněž autorem odborné literatury a beletrie.

Webové stránky Františka Emmerta: www.emmert.cz

Kontakt: Nakladatelství CLIO, Srbská 53, 612 00 Brno, tel.: 604 548 413, e-mail: obchod@emmert.cz, www.nakladatelstvi-clio.cz

Knihu si můžete objednat ZDE nebo ZDE.

Informační portál o inkluzívním vzdělávání

Občanské sdružení Rytmus provozuje internetový portál www.inkluze.cz zaměřený na inkluzívní vzdělávání, s důrazem na problematiku začleňování dětí s postižením.

Inkluzívní vzdělávání, neboli společné vzdělávání, je založeno na principech, že všichni žáci mají právo být vzděláváni ve skupinách se svými vrstevníky a mohou mít, anebo mají prospěch z výuky ve školách v místě svého bydliště. Portál podporuje rozvoj inkluzívního vzdělávání tím, že přináší nové informace, inspiraci a příklady osvědčených metod nejen pro vyučující, rodiče, ale i širší veřejnost.


Co na Inkluzi najdu?

Pokud vás tato problematika zajímá, naleznete tu články a reportáže z běžných základních škol v České republice, které přijaly a úspěšně vzdělávají děti se znevýhodněním. Najdete v nich názory ředitelů škol a jejich pedagogů na inkluzívní výuku. Dozvíte se o postojích rodičů, jejich doporučeních i nesnázích, se kterými se museli vypořádat. Dočtete se o tom, co si děti myslí o společném vzdělávání, co ve škole preferují, co je těší nebo s čím se naopak perou. Portál se nezaměřuje pouze na Česko, ale přináší zkušenosti a příklady dobré praxe i ze zahraničí.

Pro učitele a asistenty pedagoga může být portál inspirací k výuce, neboť na Inkluzi je k dispozici množství metodických materiálů, příruček a doporučených zdrojů. Pravidelně jsou zveřejňovány pozvánky na vzdělávací kurzy určené jak rodičům, pedagogům, tak širokému publiku. Portál sleduje aktuálně platnou legislativu a v případě jakýchkoli dotazů či nejasností ohledně začleňování dětí s postižením je k dispozici online poradna.

Mnohem více se dočtete na internetové adrese www.inkluze.cz

Poděkování zástupcům spolupracujících škol

V uplynulých třech měsících realizovalo Centrum pro zdravotně postižené Karlovarského kraje díky nadačnímu fondu Václava a Livie Klausových počítačový kurz pro seniory s názvem „Senioři komunikují“.

Touto cestou bychom chtěli poděkovat všem, kteří se na této realizaci podíleli. Zejména však zástupcům základních škol, kteří nám poskytli zázemí a vybavení po celou dobu konání kurzu a velmi ochotně věnovali svůj čas a prostor informovanosti široké veřejnosti.

Děkujeme Mgr. Vlkové (ZŠ Kyselka), Mgr. Marvanové (ZŠ Abertamy), Mgr. Andrlemu (ZŠ Klášterec nad Ohří), Mgr. Šípové (ZŠ Chodov), Mgr. Bursové – Hruškové (ZŠ Kynšperk nad Ohří), Mgr. Bernardovi (ZŠ Horní Slavkov), Mgr. Kubíčkové (ZŠ Lomnice), Mgr. Stehlíkové (ZŠ Velká Hleďsebe), Mgr. Hrabovské (ZŠ Luby) a OD Globus (školící místnost Jenišov).

Tým CZP KK

Martin Chvál, Hana Kasíková, Josef Valenta: Posuzování rozvoje kompetence k učení ve výuce 3

Ještě jednou se vracíme k ukázkám z této zajímavé publikace. Tentokrát se zaměříme na situace tlumící rozvoj kompetence k učení.


Zdroj: Martin Chvál, Hana Kasíková, Josef Valenta: Posuzování rozvoje kompetence k učení ve výuce. Praha : Karolinum, 2012. ISBN 978-80-246-2057-2. Str. 49–51.

Autoři nabízejí nahlížení na školní výuku skrze situace, které napomáhají rozvoji kompetence k učení. Tyto situace jsou v publikaci charakterizovány. Na jejich základě byl navržen pozorovací arch. Ten byl výzkumně prověřen a je doložena jeho vysoká spolehlivost v rukou zaškolených a zacvičených pozorovatelů.

Publikace může být přínosná i pro učitele. Obsahuje relativně konkrétní popis „ideální“ výuky a tím dává učitelům inspirační zdroje pro orientaci vlastní výuky. Může být využita nejen výzkumníky, ale i pro přípravu učitelů či v jejich dalším vzdělávání.


Ukázka: 2.1 Situace osobnostně ponižující

Situace, kdy činnosti ve výuce nejsou směrovány na podporu učení žáka, ale naopak odvádějí žáky od učení tím, že jsou zaměřené především na posuzování jejich osobnostních rysů. Situace se týkají především sebepojetí žáka – vnímáme, že k němu není přistupováno jako k jedinci, který se učí a může si dovolit nedokonalost. V situaci je tudíž zvýrazňována žákovská nekompetentnost, podceňována jeho schopnost se učit, napadány jeho osobnostní rysy, připomínány negativním způsobem omezující předpoklady k učení („Když je někdo lehce mozkově dysfunkční…“), v situaci tedy vnímáme namísto respektu k žákovi jako k učící se bytosti jeho opak – despekt. Situace mívá zřetelný emoční náboj, z hlediska komunikačního se často jedná o zesměšňování, ztrapňování, silné ironizování žáků. Do těchto situací lze započítat i ty, kdy iniciátorem není učitel, ale žák (který např. zesměšňuje jiného žáka), učitel však nezasahuje nebo dokonce s tímto žákem rezonuje.


Pozorovatelné atributy

Učitel
– používá neadekvátní formy hodnocení zaměřené především na snížení sebepojetí žáka – toto hodnocení má téměř vždy negativní orientaci a velmi často jsou používány generalizace a zobecňující kritéria („vždycky to spočítáš blbě“, „nikdy neuděláš úkol“, „pořád lžeš“, „všichni jste flákači“, „nikdo z vás se pořádně neučí“ atd.)
– používá ironické poznámky na adresu žáka; neustále podceňuje kompetence žáka, respektive zdůrazňuje nekompetence (dítě neví, neumí a je neschopné), nebo přistupuje k žákům s despektem – „škatulkuje“ (typický trojkař, čtyřkař, lempl, premiant atd.), dává najevo své preferenční postoje („pankáč přeci nikdy nemůže být premiantem“ „Péťa je inteligentní “ apod.)

Žák
– rezignuje během zkouškové situace, popř. je jeho projev v průběhu vyučování rezignovaný
– v žákově projevu během vyučování lze zřetelně poznat, že považuje školní vzdělávání za bezcenné, považuje školu za ztrátu času a tato demotivace není učitelem řešena (ani systematicky, ani aktuálně), důsledkem toho může být nerespektování pravidel (ani učitele) ze strany žáka.


2.2 Situace didakticky nepřijatelné

Situace jde „proti“ rozvoji kompetence k učení především tím, že výuka je chybně didakticky nastavena. Týká se to jak nasměrování výuky, kdy jsou žáci směrování k cílům, které jsou pro ně neadekvátní (zcela podceňují či přeceňují žákovy schopnosti), tak všech dalších didaktických kategorií. Neadekvátní tak může být výběr a uspořádání učiva (nesmyslné úkoly, úkoly příliš obtížné či naopak příliš snadné), realizace procesu (výběr forem a metod, které se evidentně míjejí účinkem), Patří sem též případ, kdy učitel nemá výuku připravenou a je to jasně znát na průběhu, či z jakýchkoliv důvodů výuku ignoruje. („ Dělejte si, co chcete, já mám svoji práci.“)


Pozorovatelné atributy

Učitel
– vybírá neadekvátní cíle a úkoly (obtížnost úloh, neadekvátní časová dotace pro úkoly
– volí neadekvátní prostředky výuky (formy a metody, formální prostředky výuky) – neodpovídající zaměření výuky i učební úrovni žáků, prostředky nefunkční, příp. překombinované
– výukový styl vede k dezorientaci žáků v učení, učitel ignoruje nápravu této dezorientace
– dává najevo svůj nezájem učit
– nastoluje nekonstruktivní soutěž, která žáky odrazuje od aktivity
– dává nesrozumitelné či špatné instrukce, na kterých trvá
– používá hodnotících mechanismů, které nejsou v souladu s probíhajícími učebními aktivitami.

Žák
– je dezorientovaný v učebních činnostech
– používá maladaptivní strategie ve vyučování (taháky, opisuje)
– dává najevo nezájem o výuku, příp. sabotuje výuku
– podivuje se nad nabízenými způsoby výuky
– neví, jak má reagovat, co má dělat


Další ukázky najdete ZDE a ZDE.

Publikaci si můžete objednat ZDE.

Končí práce na Národní soustavě povolání

Trh práce se dramaticky mění. Alarmující je nedostatek kvalifikovaných pracovníků v oborech strojírenství, elektrotechnika, telekomunikace a informační technologie. Situace dozrála do bodu, kdy bylo jasné, že se musí řešit.


Zdroj: Národní soustava povolání, příloha Hospodářských novin 18. 10. 2012

Byla vypsána veřejná zakázka, jejíž realizací bylo pověřeno konsorcium Svazu průmyslu a dopravy ČR, Hospodářské komory ČR a firmy TREXIMA. Cílem bylo zmapovat trh práce a vyvolat celospolečenskou debatu…

Zdeněk Liška, generální ředitel Svazu průmyslu a dopravy ČR, v úvodu přílohy „Národní soustava povolání bude žít dál!“ píše: „Proč jsme se do budování tohoto komunikačního nástroje pro všechny aktéry na trhu práce pustili? Z jasného důvodu – protože situace na trhu práce je kritická. Na jedné straně máme dlouhodobý nedostatek technicky kvalifikovaných pracovníků a přitom Úřad práce ČR je přeplněn vysokoškoláky a uplatnění v praxi těžko hledají také absolventi některých učňovských oborů. Proto spatřují zaměstnavatelé v realizaci Národní soustavy povolání a na ni navazující Národní soustavy kvalifikací základní stavební kámen systému dalšího profesního vzdělávání, který pomůže rychle a operativně řešit současný nedostatek pracovníků v určitých oborech.

Za hlavní přínos považuji to, že se na tvorbě obou systémů podílejí sami zaměstnavatelé, kteří už nechtěli čekat na stále nepřicházející pomoc a vzali řešení do svých rukou. Proto ustavil Svaz průmyslu a dopravy ČR spolu s Hospodářskou komorou České republiky celkem 29 sektorových rad složených právě ze zástupců významných zaměstnavatelů, střešních organizací a vzdělavatelů, které nyní pokrývají téměř veškerá odvětví národního hospodářství. (Do sítě rad je zapojeno 2000 osob.)

Národní soustava povolání je katalog uložený na webových stránkách www.nsp.cz, který obsahuje již téměř tři tisíce položek, konkrétně 1091 povolání a 1706 typových pozic. Tvoří aktuální a flexibilní systém mapování trhu práce a obsahuje informace o pracovních pozicích, které jsou žádané a uplatnitelné, a o kompetencích, jež jsou v jednotlivých povoláních potřeba. Všechny tyto údaje slouží nejen pro uchazeče o práci, ale také pro práci podnikových personalistů, pracovníků Úřadu práce ČR a poradenských služeb a pro ovlivňování obsahu odborného vzdělávání…

…Důležitým výstupem z řešení sektorových dohod, na kterém se sektorové rady podílely, byla tzv. průřezová témata. Jedná se o popis celostátně platných problémů a bariér v systému celoživotního učení, které jsou podobné napříč všemi obory, a proto se jimi zabývali odborníci ze všech sektorů. K těmto tématům patří spolupráce vzdělávacích institucí a podniků, podpora vybraných oborů s důrazem na technické a řemeslné obory, struktura a optimalizace sítě škol s vazbou na jejich regionální uspořádání a vazba dalšího vzdělávání na trhu práce. Každé z těchto témat bylo zpracováno do studie „Shrnutí podnětů a názorů sektorových rad v rámci řešení průřezových témat a zásadních bariér v oblasti rozvoje lidských zdrojů v ČR", ta je uložena na stránkách www.nsp.cz.

I když realizace veřejné zakázky končí, věřím, že Národní soustava povolání vstoupí v život a usnadní tak práci všem, pro které je určena,“ uzavírá Zdeněk Liška.


Celý text článku najdete ZDE. 

Jak naučit studenty správně prezentovat a argumentovat?

Asi všichni jsme někdy v životě zažili nepříjemný pocit a mrazení v žaludku před tím, než jsme měli někde veřejně vystoupit, ať už se jednalo o školní nebo pracovní prostředí. Tato tréma a nervozita z komunikace je přirozená, ale dá se zmírnit nebo úplně odstranit, pokud víme, jak na to. Takové základní dovednosti, jako umění prezentace, ale také bezchybný písemný projev, by měl zvládnout každý student po absolvování střední školy. Praxe však ukazuje, že mnoho studentů má právě v této oblasti vzdělání potíže.

Nezřídka se stává, že teprve na půdě vysoké školy nebo v zaměstnání lidé zjistí, jak důležité je umět dobře vystupovat, přesvědčivě podat své argumenty a názory, nebo si dovést dobře časově rozvrhnout zadané úkoly. Bohužel tyto základní dovednosti bývají na středních školách podceňovány, což mívá za následek, že tyto dnes nepostradatelné kompetence se lidé učí „v běžném provozu“ univerzit nebo zaměstnání.

Pokud si tedy studenti osvojí různé kompetence jako komunikace, rozhodování, zvládání zátěže, plánování práce nebo orientace v informacích, zcela jistě jim to ulehčí start do běžného života a zvýší jejich konkurenceschopnost na trhu práce.

Pokud si nyní kladete otázku, jakým způsobem tyto dovednosti studentům vštípit, může vám být inspirací projekt Otevřená mysl. Tým pracující v tomto projektu vyvinul v minulých dvou letech balíček šesti kurzů, určených pro 1. až 4. ročníky čtyřletých gymnázií, které se zaměřují na zdokonalování výše zmíněných klíčových dovedností. V druhém roce realizace projektu byly na třech pražských gymnáziích kurzy vyučovány. Konkrétně se jednalo o předměty s názvem Komunikační a prezentační dovednosti, Manažerské a podnikatelské dovednosti, Týmové dovednosti a kooperace a Umění argumentace a práce s informacemi. Dále byl také vytvořen předmět Průvodce světem práce, ve kterém se studenti seznámili mimo jiné s aktuální nabídkou vysokých škol, nebo se učili jak správně sestavit životopis, či jak se připravit na přijímací pohovor. V rámci projektu se žáci setkali také s environmentální výchovou, a to v podobě kurzu Trvale udržitelný rozvoj.

Veškeré materiály projektu Otevřená mysl, včetně podrobných osnov předmětů, pracovních listů a metodik, jsou zájemcům volně k dispozici na webových stránkách www.otevrenamysl.eu.

„Ze zpětných hodnotících zpráv od studentů víme, že největší úspěch si získal předmět Komunikační a prezentační dovednosti, studenti u něj mimo jiné velmi oceňovali jeho praktickou využitelnost v budoucnosti. Velmi pozitivně také hodnotili připravenost vyučujícího, co se týče zpracovaných materiálů a prezentací jako pomůcek k výuce,“ komentuje úspěch projektu člen týmu Otevřená mysl a garant vývoje Matouš Brejcha.


________________

Projekt byl financován v rámci Operačního programu Praha – Adaptabilita (OPPA)
 
Realizátorem projektu Otevřená mysl bylo Gymnázium Sázavská s. r. o., www.sazavska.cz. Projekt byl realizován od 1. 10. 2010 do 30. 6. 2012, podpořeno bylo přes 300 studentů interní a externí výuky.