web o změnách ve vzdělávání
Zajímavou a užitečnou konferenci Pedagogický leadership v ČR uspořádala 20. 1. 2023 v Poslanecké sněmovně poslankyně Renáta Zajíčková, spolupořadateli byly organizace Učitel naživo a časopis Řízení školy. Moderovala šéfredaktorka Naďa Eretová. Zájem o téma byl velký, výběr panelistů opravdu zdařilý.
Připomínáme vybraná vyjádření z předvolebního rozhovoru s Petrem Pavlem o vzdělávání a školství v ČR a doplňujeme je komentářem za EDUin. Celý rozhovor, který s kandidátem vedla Radka Hrdinová, si můžete přečíst na webu eduin.cz. O rozhovor UDUin požádal i Andreje Babiše, ten však možnost vyjádřit se k situaci ve školství nevyužil.
Obvykle se jim říká „uspávači hadů“ a obvykle jich je na každé škole několik. Učitelé, jejichž výkon studenty spíše uspává, než vzdělává, by ale měli do budoucna z českých vysokých škol zmizet. Národní akreditační úřad chce, aby se nově kantoři na univerzitách museli odborně zdokonalovat i v tom, jak mají studenty učit. Zajistit to mají nová pravidla pro akreditace. Ty by měly nově kvalifikační požadavky přímo obsahovat.
Nadcházející prezidentské volbě věnují pozornost i učitelé ve školách. Studenti jsou ale v tomto ohledu jako „nepopsaná deska“, jak popisuje v rozhovoru pro server iRozhlas.cz Marcel Mahdal, středoškolský pedagog na gymnáziu Pavla Tigrida v Ostravě – Porubě a člen asociace Občankáři. Ve výuce společenských věd je možné se na volby dívat jak z pohledu práva či politologie, ale například i sociologie a psychologie, vysvětluje Mahdal.
Karin Hirschberger žije ve Vídni. 20 let působila v oblasti designu a nyní vytváří dětský dvojjazyčný magazín Papperlapapp pro děti od pěti let věku. Jeho cílem je podpořit čtení u nejmenších a například město Vídeň jej aktivně využívá ve veřejných předškolních zařízeních k rozvoji jazykových dovedností u dětí, které mají němčinu jako druhý jazyk.
Poptávka po tzv. stínovém vzdělávání, jak se systém soukromého doučování označuje v odborné literatuře, v posledních letech z různých důvodů stoupá. Roli zde hrají motivace rodičů, demografické faktory, ale třeba i podoba přijímacích zkoušek na střední a vysoké školy. „Když se změní něco ve školách, ať už jde o kurikulum nebo metody výuky, stínové vzdělávání na to vždy reaguje. Dnes se ukazuje, že dokonce zpětně ovlivňuje i to formální vzdělávání,” říká Vít Šťastný z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání PedF UK, který ve svém výzkumu mapuje podoby soukromého doučování.
Malá pobaltská země drtí v přístupu k digitálním technologiím ostatní státy. Informatika na školách není v Estonsku nic exotického, ale standard, který jednoduše funguje. „Prostě všichni učitelé technologie používají a využívají,” popisuje estonská učitelka základní školy Kadri Haavandi. Informatika tam ovšem není v rozvrhu jako extra předmět, znalosti ze světa technologií se prolínají napříč všemi předměty.
Jaroslav Najbert je bezesporu učitel, který reprezentuje změnu ve výuce dějepisu. Učí s nadšením, jeho práce ho naplňuje a hlavně – učí jinak. Kromě toho je spoluautorem učebnice Soudobé dějiny pro žáky 9. tříd ZŠ a stejně staré studenty SŠ, která se na prestižní soutěži BELMA (Best European Learning Materials Awards) na knižním veletrhu ve Frankfurtu stala druhou nejlepší evropskou učebnicí.
V českém prostředí bývá zvykem odpovídat na otázku Jak se vede? alespoň mírně nejistě. Jde to, jakž takž, no to víš, pořád stejně… Jdou nám lépe negativa, snadno vidíme to, co je tak nějak na pytel. Tento postoj často prosakuje i do debat o tom, jak se daří našemu vzdělávání. Vidíme, co se nedotáhlo, stále se nedaří, a i když jsme pokročili, stále nemáme…
Že pobyt v lese může na dospělé i děti působit blahodárně, asi není velké překvapení. Nejde však o to, abychom ušli desítky kilometrů, naopak někdy za celý den stačí pouze pár set metrů. Jak se v lese pohybovat, aby to na nás mělo co největší ozdravný efekt, prozrazuje německý lektor lesní terapie Rudolf Hettich ve dvojrozhovoru s ředitelkou Asociace lesních mateřských škol Terezou Valkounovou.
Svůj nový román „Rekrut 244“ umístil František Tichý někde na pomezí sci-fi a fantasy. Zakladatel a ředitel pražského Gymnázia Přírodní škola a autor oceněných knih pro mládež v něm tentokrát vypráví příběh zasazený do blízké budoucnosti, kdy budou lidé s technologiemi propojeni pomocí myšlenek. „Dnešní lidé jsou většinou technooptimisté, ale já vidím odvrácenou stranu měsíce,” říká František Tichý, který si odmítá pořídit chytrý telefon.
Karel Gargulák je analytik specializující se na vzdělávání. Pracuje ve výzkumné společnosti PAQ Research, která nyní přichází s projektem Desegregace.cz. Ten se snaží zrušit oddělené vyučování především romských žáků, snižovat neúspěchy dětí ve vzdělávání a naopak zvyšovat kvalitní výuku pro všechny děti bez rozdílu. V rozhovoru pro Deník.cz Karel Gargulák vysvětluje, proč se spravedlivější rozdělování romských a dalších vyloučených dětí mezi jednotlivé školy vyplatí danému městu i celému státu.
Tento
článek byl napsán pro Řízení školy a
vyšel v čísle 12/2022, str. 12–17.
Možná si ho bude chtít přečíst i někdo z našich čtenářů. Jako příklad
témat kulatých stolů SKAV jsou v něm zachyceny již téměř dvacetileté peripetie
příběhu kurikulární reformy. V současném kontextu revize RVP můžete
porovnávat.
Ačkoliv na vysvědčení stále převládají známky, učitelé si zvykají používat během výuky také takzvané formativní hodnocení. Tedy takové, které je průběžné a poskytuje žákům zpětnou vazbu. Jakým způsobem to učitelé udělají, už je na nich, možností mají mnoho. Učitelé tímto způsobem zjišťují, co se žáci dosud naučili. Aktuálně.cz se zeptalo učitelů na jejich zkušenosti s tímto typem hodnocení.
Na školní úspěšnost je možné nahlížet buď jako na subjektivní pohled učitele, rodiče nebo přímo žáka na vlastní působení ve školní instituci, nebo jako na objektivní výstup dílčích hodnocení učitelů jeho školní práce. Školní úspěšnost ovlivňuje žákovo sebepojetí a vztahy v rovině společenské, pedagogické a psychologické. Klíčové je kromě žákova nadání také jeho sociální postavení, rodinné zázemí a učitelé. Roli v případné školní neúspěšnosti může sehrát i tréma nebo nevhodný, respektive špatně osvojený styl učení, osobnost, nepodnětné prostředí a potíže s pravidelnou docházkou do školy [1].
Středem vzdělávání je dítě. Proto jsme se zeptali žáků základních škol a studentů gymnázií na jejich vysněnou školu. Mohli psát, o čem chtěli. O její filozofii, osnovách, konkrétních předmětech, stylech výuky, učitelích nebo dovednostech, které by si měli odnést. Jejich odpovědi jsou pestré stejně jako školy, jež navštěvují.
Bronislav Sobotka učí angličtinu naživo i online a říká o sobě, že je nadšený učitel. „Angličtina se stává globálním jazykem a já mám radost, že celý svět je najednou jedna vesnice a můžeme spolu sdílet naše radosti a starosti,“ tvrdí. Tomu, kdo se chce dorozumět s přáteli nebo v práci, podle něj stačí jakákoliv angličtina a rozdílem mezi britskou a americkou se nemá trápit. „Ze začátku doporučuji českého učitele, rodilého mluvčího později.“
Zveřejnění návrhu Etického kodexu učitele vyvolal přímo explozi reakcí pedagogů v tisku i na sítích. Nebyli přizváni všichni, nikdo jim přece nemůže vnucovat pravidla, dokonce i zasahovat do soukromí, kodex není právně vymahatelný… Ale jak byste postupovali vy? Nějak a od něčeho se začít musí. Vybavila se mi zkušenost SKAV.
„Černé scénáře o dopadu covidové pandemie na vzdělávání se nenaplnily a za to děkuji všem učitelkám a učitelům,“ uvedl ministr školství Vladimír Balaš při představování výsledků nového pravidelného šetření úrovně výuky v pátých a devátých ročnících základních škol. To předchozí se odehrálo před pěti lety, tedy ještě před pandemií. O letošní bilanční zprávě tuzemského školství mluvil ústřední inspektor Tomáš Zatloukal v rozhovoru pro Radiožurnál. Do letošního pocovidového šetření se zapojilo skoro 4000 škol a přes 280 000 žáků základních škol a víceletých gymnázií.
Studentské volby prezidenta vyhrála ekonomka Danuše Nerudová, která od středoškoláků získala 54,1 procenta hlasů. Prezidentskou by se tedy stala už po prvním kole voleb. Druhý se mezi studenty umístil bývalý představitel české armády Petr Pavel s 25,7 procenta a třetí bývalý premiér a předseda hnutí ANO Andrej Babiš s 9,9 procenta. Další kandidáti získali od studentů méně než pět procent hlasů.
Před blížícími se volbami hlavy státu přinášíme sérii rozhovorů s
několika prezidentskými kandidáty. Jaké mají vzpomínky na svou školní docházku?
Jaké problémy podle nich trápí české vzdělávání? A patří do škol na stěnu obraz
hlavy státu?
Nedávno jsem si prostudoval dokument Strategie 2030+. Místo toho, abych z něj jako učitel zajásal, tak jsem se zhrozil. Proč? 120 stránek akademického textu, který bude mít v praxi v mnoha oblastech zcela opačný efekt než ten původně zamýšlený. Čeho chceme dosáhnout? je totiž úplně jiná otázka než Jak toho dosáhnout? Osobně by mě také zajímalo, co by na Strategii 2030+ kromě nás učitelů – účastníků „edukační reality“ – řekli neurovědci nebo evoluční psychologové.
„Snažíme se vysvětlit, že podstatou dobré kyberprevence je nejen znalost rizik, ale i přínosů digitálních technologií,“ říká Adéla Lábusová, lektorka programu Internetoví Úžasňáci, který učí učitele, jak pomáhat dětem bezpečně se pohybovat v online prostředí. O reálných rizicích, se kterými se v něm mohou potkat, přednášela na konferenci Digitální wellbeing dětí, stejně jako o řadě mýtů, které si rodiče i učitelé s online prostředím spojují.
Na konci listopadu vydává Cirqueon knihu TěloCIRK cirkusových lektorů, pedagogů a umělců Adama Jarchovského a Katky Klusákové. Kniha s ilustracemi Dorothey Hofmeisterové si klade za cíl inspirovat a motivovat učitele tělesné výchovy k zařazení cirkusového umění do hodin tělesné výchovy. Praktická publikace je výstupem stejnojmenného pilotního projektu, který se zaměřil na propojení cirkusových aktivit v hodinách tělocviku ve čtyřech pražských školách.
Mnoho studentů zažívá při studiu stres a úzkosti, školy ale podporu duševního zdraví často příliš neřeší. Vyplývá to z nedávného průzkumu mezi studenty středních a vysokých škol, který iniciovala společnost GTS Alive. S nadměrným stresem a úzkostnými stavy se potýkají tři čtvrtiny respondentů z celkových 900 dotázaných.
Před blížícími se volbami hlavy státu EDUin přináší sérii rozhovorů s několika prezidentskými kandidáty. Jaké mají vzpomínky na svou školní docházku? Jaké problémy podle nich trápí české vzdělávání? A patří do škol na stěnu obraz hlavy státu? „Ve Francii jsou dvě různá školství – jedno pro děti a druhé pro vybrané děti. Vidím bohužel i u nás, že se reprodukuje vzdělanost rodičů,“ říká nezávislý senátor a kandidát na prezidenta Pavel Fischer.
V Učiteli naživo věříme, že dobrý učitel má moc měnit životy dětí k lepšímu. Proto dlouhodobě upozorňujeme na to, že práce učitelů je pro budoucnost naší země klíčová a usilujeme o to, aby učitelé měli co nejkvalitnější vzdělání a co nejvíce podpory pro svou práci. Prostřednictvím projektu Zázraky ve třídě, podpořeného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy v rámci Výzvy Na učitelích záleží, chceme ocenit a podpořit všechny učitele a učitelky.
Základní školou i gymnáziem jsem prošla bez větších obtíží. Většinu svých vyučujících jsem měla v kategorii „zase po mně něco chce” a popravdě ani moc nedoceňovala, čeho všeho se mi dostává. V dospělosti jsem si pak na učitele a školy obecně rozvinula kritický pohled. Ať už šlo o probouzení motivace k učení, edukaci žáků o duševním zdraví, nebo kritické myšlení, to vše podle mého soudu mělo silné trhliny. Když jsem před čtyřmi lety začala pracovat v Učiteli naživo, hodně se toho pro mě změnilo.
Na jaře organizace PAQ Research zveřejnila svou Mapu vzdělávacího ne/úspěchu. Spojením tří ukazatelů (podílů absencí, propadání, nedokončování základního vzdělávání) ukázala, jak dobře (nebo ne-dobře) se na úrovni území obcí s rozšířenou působností (ORP) daří vyrovnávat handicap především u dětí vyrůstajících v sociálně znevýhodněném prostředí. Projekt vzal data, která jsou běžně k dispozici na celostátní úrovni, na regionální úrovni se s nimi ale běžně nepracuje.
„Z průzkumů mezi učiteli nám vychází, že si žáci tvoří vztah k předmětu skrze vztah k učiteli,” říká profesor Jan Hábl. S kolegy na pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové zavedl předmět Výchova charakteru, který by se podle něj měl dostal do povinného základu pro všechny studenty učitelství. Jakožto přední expert na dílo Jana Amose Komenského při tom čerpá z jeho odkazu.
Ač se v posledních letech ve světě masivně rozvíjí moderní technologie, školství tomu nestačí. Podle amerického vědce Johna Moravce by se mělo neustále přizpůsobovat praxi, ve výsledku je ale vzdělávací systém pomalý. „Školství není dostatečně flexibilní a na potřebné změny reaguje se zpožděním. Nejen v Česku, ale globálně,“ říká Moravec, který je odborníkem na budoucnost vzdělávání a vývoj trhu práce v souvislosti s technologiemi.
Ministerstvo školství připravuje změnu ve fungování školních poradenských pracovišť na základních, středních a vyšších odborných školách. Chce vymezit náplň práce výchovných poradců, metodiků prevence a dalších pracovníků, jejichž činnost se nyní v mnohém překrývá. Jedná se i o změně v počtu hodin, které by poradenští pracovníci měli odučit jako řadoví učitelé.
Církevní základní škola Filipka v Brně vznikla před čtyřmi lety. Její ředitelka Ruth Konvalinková se chtěla zaměřit hlavně na inkluzi sociálně vyloučených dětí. Jenže k tomu nikdy nedošlo. Od začátku se jim ve škole hromadili žáci s různým stupněm postižení a vzdělávacími problémy a s nimi také asistenti pedagoga. Mají ho v každé třídě. Podobné školy jsou ve všech regionech, přestože tomu měla zabránit inkluzivní novela, která vstoupila v platnost před šesti lety.
Když se na začátku listopadu odvysílal poslední díl z druhé série Pan Profesor s Vojtou Dykem, říkala jsem si, že se mi po něm bude stýskat (po seriálu – ne po Vojtovi). I když tohle byla oproti Ochránci nebo netflixovské Euphorii naprostá soap opera (a druhá řada byla oproti té první fakt slabá), je prostě dobře, že seriály ze školního prostředí vznikají.
Šikana na pracovišti se může objevit ze strany nadřízených i kolegů a při určitém chování je na místě zpozornět. V období pandemie onemocněním covid-19 se kontakty mezi kolegy na pracovišti přechodně omezily. S nástupem do škol se opět mohou vynořit staré, neřešené problémy ve vztazích na pracovišti. Jak mobbing a bossing rozpoznat a jak se mu účinně bránit?
Svět právě teď 17. listopad 1989 potřebuje. Tehdejší události na mě jako na amerického profesora, který přednáší v Praze, nejen silně zapůsobily, ale také mě přesvědčily, že mají mnohem víc co říct nám všem. I dnes. Íráncům bojujícím za svobody žen, Tchajwancům usilujícím o autonomii, Američanům bojujícím za slušnost a pravdu i mnoha dalším.
Iniciativa Sto skupin plánuje založit rovnou stovku nových dětských skupin a pomoci tak do předškolního vzdělávání umístit co nejvíc z těch dětí, pro něž aktuálně není ve státních školkách prostor. Po půlroce fungování právě otevřela devátou. Zakladatel iniciativy Jindřich Fialka je přesvědčen, že právě toto je ta správná cesta, jak pomoci rozproudit předškolní vzdělávání.
Čím více dětí chodí v sociálně znevýhodněných regionech do školky, tím méně jich pak na základní škole propadá a zameškává hodiny, ukazují nová data společnosti PAQ Research. Předškolní vzdělávání je zvlášť klíčové pro znevýhodněné děti, kterým chybí běžné návyky a dovednosti z rodin. Bez něj už v první třídě za spolužáky zaostávají a další problémy se už jen nabalují.
Se stranami, které volí, se mladí Češi téměř neztotožňují. Zato jsou velmi proevropští a zajímá je osud planety. Většinu z nich trápí změna klimatu a sociální nespravedlnost. Na rozdíl od vrstevníků v okolních zemích je naopak nezajímá náboženství. Ukázal to průzkum agentury STEM, který má Aktuálně.cz exkluzivně k dispozici.
Zatímco v Česku vyšla před třemi lety státní maturita na 150 milionů korun, Slovensko ji zvládlo udělat za 18 milionů. Tedy osminásobně levněji. Tuzemští politici nyní hledají cesty, jak maturitu nejen změnit, aby odpovídala 21. století, ale i zlevnit. A inspirovat se chtějí v zahraničí. I proto na ministerstvo školství přijela předat svoje zkušenosti Romana, dlouholetá šéfka slovenské obdoby českého Cermatu – organizace připravující maturity. Úspor lze podle ní dosáhnout několika způsoby. Jednou z možností je například dělat písemnou část maturit elektronicky. Což zkouší na vybraných slovenských školách od roku 2015. „Jsou na to pochopitelně třeba počítače, které jsou drahé, ale efektivita je vysoká,“ popisuje Kanovská.
Nadační fond Eduzměna pracuje na systémové změně vzdělávání. Na Kutnohorsku hledá společně s pedagogy, dětmi, rodiči, vedením škol a jejich zřizovateli, co je třeba udělat pro to, aby se všechny školy v regionu dál rozvíjely. A aby děti chodily do školy rády a škola je dokázala připravit do života. Nyní je pilotní projekt v poločase – má za sebou řadu výsledků a dat, popsané slepé uličky i příklady dobré praxe. A tak Eduzměna začne ověřovat postupy, jak to, co funguje v jedné obci s rozšířenou působností, šířit do dalších: rychleji, jednodušeji, efektivněji. A pro toto ověřování nyní hledá partnerské regiony.
Prostřednictvím projektu K budoucnosti, který Nadace rozvoje občanské společnosti realizuje, se mění přístup studentů i pedagogů k odborné výuce. Jeho cílem je podpořit modernizaci školství, zapojit studenty aktivně do výuky a zvýšit kvalitu studia. V následujících pěti letech bude do Středočeského kraje investováno téměř 30 milionů korun.
Narodily se s neobvyklými rozumovými schopnostmi. Přesto to mohou mít ve škole těžší než ostatní. Potíž je, že škola často jejich mimořádné nadání neodhalí anebo neví, jak ho správně rozvíjet, říká psycholožka Šárka Portešová. Takové děti pak mohou učitelům a spolužákům připadat divné, ocitnout se v izolaci nebo úplně ztratit o školu zájem.
Z dopisu Prof. PhDr. Vladimíry Spilkové, CSc., poslancům k novele zákona o pedagogických pracovnících vybíráme: "Novela zákona jako celek obsahuje řadu potřebných změn. Konkrétně se jedná o systémovou podporu začínajících učitelů včetně zavedení tzv. adaptačního období, legislativní ukotvení uvádějícího, provázejícího i třídního učitele a dalších podpůrných profesí a pozic ve školství, jako je např. školský logoped, speciální pedagog, či psycholog a v neposlední řadě také garance platů pedagogických pracovníků navázáním na průměrnou mzdu v ČR.
Je však znehodnocena několika kontroverzními paragrafy, které zásadním způsobem ohrožují učitelskou profesi a její prestiž ve společnosti a zejména kvalitu vzdělávání v regionálním školství. Zásadní je, že pro tak radikální a učitelskou profesi degradující krok nejsou věrohodné důvody opřené o relevantní data."
Výjimeční a inspirativní učitelé fyziky a informatiky převzali 28. října ceny Albertus. Do třetího ročníku bylo nominováno 30 pedagogů působících na gymnáziích, základních a středních školách po celé ČR. Sedm z nich porota vybrala mezi finalisty. Mezi nimi je RNDr. Věra Koudelková, Ph.D., učitelka fyziky na ZŠ generála Františka Fajtla a vědecká pracovnice na Katedře didaktiky fyziky MFF UK.
Můžete si přečíst shrnutí diskuse z říjnového Kulatého stolu SKAV a EDUin na téma Jak to bude dál s revizí RVP? Diskuse se věnovala procesu tvorby nového kurikula pro základní školy, který již odstartoval, přestože ještě není schváleno definitivní zadání pro revizi. Dokument Hlavní směry revize RVP ZV stále prochází vnitřním připomínkovým řízením na ministerstvu školství.
Až patnáct procent začínajících učitelů svou profesi do dvou let opustí. Chybí jim podpora a připadá jim, že jsou na všechno sami. Ministerstvo školství doufá, že je udrží díky uvádějícím učitelům. Zkušenějším kolegům, kteří jim budou první dva roky pomáhat. Úspěšně to zkouší třeba na základní škole ve Velké Bíteši. Zástupkyně místního ředitele odhaduje, že tím udrželi už tři mladé učitelky.
Přečtěte si rozhovor Petry Mackové s Miroslavem Hřebeckým o projektu na podporu periferních malotřídních škol „Kam chodí vítr spát“, který vznikl pro web zapojmevsechny.cz. Vybraných pět malotřídních škol v periferních oblastech ČR dostává všestrannou podporu: mentoring, procesní audit, vzdělávání. To vše za účelem stabilizace škol a zvyšování kvality vzdělávání. Téma podpory škol na periferii by Miroslav Hřebecký po skončení projektu rád přenesl i na úroveň ministerstva školství nebo školní inspekce.
Diskuse o budoucnosti odborného školství se v Česku točí kolem přebujelé soustavy oborů, kvality učňovského vzdělávání nebo příliš brzkého rozdělení mladých lidí do vzdělávacích větví, po němž je už obtížné změnit směr. Jen zřídka má ale diskuse přesah za hranice a vidí české odborné střední školy v kontextu jiných evropských vzdělávacích systémů. Jak vypadá při pohledu zvenku?
Zkušenější buddies (děti z vyšších ročníků) svým svěřencům z nižších ročníků pomáhají nejen začlenit se do školy, ale také pochopit složitější učivo, čtou jim knížky nebo si jen tak povídají a sdílejí své zážitky i pocity. Celý program má za úkol propojit děti mezi sebou a vytvořit přátelskou a bezpečnou atmosféru ve škole.
Jak se vůbec pozná to „nejlepší školství“? K mezinárodnímu porovnávání kvality školských systémů, které by v ideálním případě mělo vést ke sdílení dobré praxe a reformám v hůře hodnocených zemích, slouží hned několik mezinárodních srovnávacích testů. Patří k nim také testy TIMSS a PISA, které v Česku administruje Česká školní inspekce a jež veřejnosti nabízejí jisté srovnání žákovských vědomostí v různých zemích světa.
Ředitelka soukromé Základní školy Školamyšl v Litomyšli, Radoslava Renzová, začala pracovat se slovním hodnocením žáků v roce 2009, v době, kdy ještě působila na pozici ředitelky v Základní a Mateřské škole Svitavy– Lačnov. V rozhovoru s ní, který vám přinášíme, se dočtete, s jakými hodnoticími nástroji (a formuláři) pracují učitelé v ZŠ Školamyšl, co jsou to triády, proč v hodinách učitelé neznámkují, a k čemu je užitečné, aby žáci hodnotili sami sebe i svoje spolužáky ve výuce.
Méně kázeňských problémů, bezpečí a podporující atmosféra ve škole i více času pro učení – systém pozitivní podpory chování, známý ve světě pod zkratkou PBIS, pomáhá dětem i učitelům. Tato metoda už se testuje v několika českých školách a v minulosti se osvědčila například při integraci syrských uprchlíků v tureckých školách. Do Česka ji přijede školit americká profesorka Heather George.
Prostřednictvím projektu K budoucnosti, který Nadace rozvoje občanské společnosti realizuje, se mění přístup studentů i pedagogů k odborné výuce. Jeho cílem je podpořit modernizaci školství, zapojit studenty aktivně do výuky a zvýšit kvalitu studia. V následujících pěti letech bude do Středočeského kraje investováno téměř 30 milionů korun.
Podoba českého školství je v posledních letech předmětem společenské diskuze. Mnozí rodiče, ale i učitelé, volají po změnách. Nový podcast Základka si klade za cíl ukázat, jak může fungovat škola, v níž je téměř vše jinak. Nezvoní zde, děti si tykají i s ředitelkou, rozhodují o pravidlech školy a vlastně někdy i o tom, co se budou učit, hodiny nemají 45 minut, chybí předměty i známky a tak by se dalo pokračovat.
„Pokud má škola vychovávat svobodné bytosti, je třeba svobodu dopřát i učitelům. Rodiče by neměli očekávat, že škola bude skákat podle toho, jak pískají. Vize a koncepce je otázka vedení školy,” říká Tomáš Feřtek. Jedním z cílů, proč v roce 2010 spoluzakládal informační centrum o vzdělávání, bylo probudit rodičovskou veřejnost z letargie a zvýšit společenskou poptávku po kvalitním vzdělávání.
