Tiskové prohlášení Asociace speciálních pedagogů České republiky

V dubnu tohoto roku byla založena Asociace speciálních pedagogů České republiky. Jde o organizaci sdružující speciální pedagogy zabývající se školskou, zdravotnickou a sociální problematikou.

Posláním asociace je především umožňovat svým členům aktivně se zapojovat do ovlivňování politiky státu a regionů na poli vzdělávání a další související péče o osoby se speciálními vzdělávacími potřebami. Jde tedy o podporu všech kroků, které mají směřovat ke zkvalitňování péče o tyto jedince a vytváření podmínek pro jejich smysluplné začleňování do společnosti.

Asociace klade důraz na zkvalitňování práce speciálních pedagogů včetně jejich odborného růstu, vyjadřování se k jejich odbornosti a etice, ale zároveň i ochranu jejich profesního působení před neodbornými vnějšími zásahy, které ohrožující kvalitu jejich práce. Vzhledem k tomu, že nově vzniklá asociace chce konstruktivně, bez zbytečných emocí a s potřebným nadhledem pomáhat státu řešit otázky týkající se vzdělávání a další související péče, nabízí odpovědným orgánům, především ministerstvům spolupráci při úpravách koncepcí a legislativních norem.

Asociace je znepokojena stavem zpracování novel vyhlášek o poskytování poradenských služeb a o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami. Úroveň zpracování těchto materiálů, vytvářených úzkou skupinou spolupracovníků z některých vysokých škol a nestátních neziskových organizací bez potřebné odbornosti a praktických zkušeností přímo ohrožuje systém vzdělávání a vytváří prostor ke zhoršování jeho současné úrovně.

K tomuto tvrzení asociaci vedou poznatky, kdy v posledních měsících útočily různé nestátní neziskové organizace a některá média vůči základním školám praktickým a školským poradenským zařízením. Je škoda, že se k těmto subjektům připojila i Česká školní inspekce a ministerstvo, které mají zajišťovat odbornost a koncepční rozvoj.

Namísto toho jsme svědky vyjádření některých vedoucích pracovníků ministerstva a České školní inspekce, která závěry plošných inspekčních aktivit zveřejňuje ještě před jejich ukončením a vyhodnocením. Do svých inspekčních týmů pak deleguje osoby, jejichž kvalifikací je především příslušnost k některé z nestátních neziskových organizací bez ohledu na to, zda jejich vzdělání je na potřebné úrovni.

Tvrzení a vyhrožování této „nezávislé“ organizace základním školám praktickým vysokými pokutami až jejich vymazáváním ze školského rejstříku za to, že vzdělávají žáky bez diagnózy lehké mentální postižení, ale zároveň žáky neschopné vzdělávání v běžné škole, je vskutku alarmující. Neodbornost inspekčních závěrů je podtržena tím, že se nikdo z nich zároveň nezabýval důvody, proč tyto děti běžnou školu opustily a především, co tato běžná základní škola učinila pro to, aby je ve svých lavicích udržela.

Asociace věří, že při projednávání koncepčních a legislativních textů nebude opomíjena a zařadí se mezi standardní nestátní neziskové subjekty, které se na tvorbě konkrétních materiálů mohou podílet.

Za radu Asociace speciálních pedagogů

Jiří Pilař, předseda




Kontakt na tajemnici sdružení: marcela.bernardova@skolavinohradska.cz

Sylva Konečná: Hodnocení žáků – recenze

Tato publikace se zabývá problematikou školního hodnocení žáků. Je rozčleněna do jedenácti kapitol a obohacena o dvacet názorných ukázek školního hodnocení žáků.


Kolář, Z., Šikulová, R.: Hodnocení žáků. Praha: Grada 2009, 2. doplněné vydání. ISBN 978-80-247-2834-6


Autoři si uvědomují, jak je hodnocení žáků ve vyučování nezbytné, a zároveň, jak je složité, poněvadž hodnocení ve výuce se dotýká žáka, učitele i rodiče a přináší nejen příjemné situace, ale také velice vážné okamžiky, které ovlivňují život dítěte a mladého člověka. Kniha je určena zejména učitelům, budoucím pedagogům, studentům pedagogických i jiných fakult, ale i rodičům žáků.

První kapitola má název Hodnocení jako organizační součást jakékoliv lidské činnosti. Zde autoři popisují, jak hodnocení ovlivňuje osobnostní a sociální rozvoj žáka a také, jak je hodnocení přítomno nejen v činnosti učitele, ale také v činnostech žáků.

Druhá kapitola – Hodnocení žáků ve vyučování a jeho specifika – se zaměřuje na vymezení pojmu školního hodnocení a uvádí zde jednotlivá vysvětlení tohoto pojmu od různých autorů. Dále popisuje, že hodnocení žáků je spojeno s cíli vyučování. Uvádí zde tzv. Bloomovu taxonomii, v níž samotný autor dělí výukové cíle do tří oblastí. Také nás seznamuje s typy hodnocení.

Třetí kapitola – Hodnocení a vztah mezi učitelem a žákem – popisuje, jak prostřednictvím hodnocení vždy usilujeme o zlepšení vztahu mezi učitelem a žákem. Upozorňuje na to, že učitelovo hodnocení nesmí podléhat předsudkům o daném žákovi a navíc by mělo být pozitivně a motivačně laděné.

Čtvrtá kapitola – Funkce školního hodnocení – uvádí, jaké úkoly plní školní hodnocení a jaký význam hodnocení přináší, tzn. hodnocení slouží jako podklad pro vedení záznamů o prospěchu žáka, čímž se myslí např. žákovy pokroky, ale také umožňuje posoudit připravenost žáka pro další učení.

Pátá kapitola – Fáze hodnotícího procesu – popisuje fáze hodnotícího procesu, kterými učitel společně se žákem procházejí. Hodnotící proces rozděluje do sedmi fází.

Šestá kapitola – Formy hodnocení žáků – se zabývá způsoby, jakými můžeme hodnotit žákův výkon. Vysvětluje, že učitel musí vybrat takovou formu hodnocení, aby bylo hodnocení pedagogicky nejúčinnější, tzn. aby vedlo ke zvyšování efektivity. Zabývá se také otázkou, zda známkovat či hodnotit slovně, tedy zabývá se pozitivy a negativy kvantitativního a kvalitativního hodnocení.

Sedmá kapitola – Princip objektivity a subjektivity ve školním hodnocení – se zaměřuje na otázku, zda může být školní hodnocení ryze objektivní a spravedlivé, a upozorňuje na subjektivní chyby učitele při hodnocení.

Osmá kapitola – Význam pozitivního a negativního hodnocení žáků ve škole – poukazuje na to, jak pozitivní hodnocení potvrzuje výkon žáka, motivuje k dalšímu výkonu, dává mu prožít významný pocit úspěchu a vytváří příznivou atmosféru pro spolupráci žáka s učitelem. Ovšem to neznamená, že negativní hodnocení zde autoři zcela vylučují. Naopak tvrdí, že i neúspěch může být pro žáka určitým poznáním.

Devátá kapitola – Hodnocení kompetencí žáků – popisuje, jak v novém pojetí vzdělávání a vyučování se také mění pojetí hodnocení. Autoři zde zdůrazňují hodnocení formativní, neboli jinak zpětnovazební.

Desátá kapitola – Učitel i žák – účastníci procesu hodnocení – ukazuje na to, že učitel není pouze jediným hodnotitelem ve výuce. Neboť i žáci se účastní hodnocení ve výuce jednak jako ti, kteří jsou hodnoceni, jednak jako sami hodnotitelé.

Jedenáctá kapitola – Od kvalitního hodnocení ke kvalitnímu sebehodnocení žáků – popisuje, že jednou ze základních schopností, kterou by měl člověk mít, je schopnost kvalitně hodnotit svět kolem nás i sebe sama, tzv. sebehodnocení. Tedy seznamuje nás s tím, co pojem sebehodnocení je a jak tento proces sebehodnocení u žáků rozvíjet.

Tato publikace může všem zájemcům o tuto problematiku poskytnout návod na to, jak ve vyučovacím procesu správně žáky hodnotit, na co se zaměřit a čeho se naopak vyvarovat. Jak víme z praxe, školní hodnocení zatím zůstává ve své podstatě stejné, ale i přes toto tvrzení se zde můžeme setkat s určitou změnou, a tou je tendence směřující k humanizaci vyučování a hodnocení.


Knihu si múžete objednat ZDE.

Rafaela Drgáčová: Setkání ve Slavonicích v duchu Carla Orffa podesáté

Pozvánka k „Setkání“ v duchu Carla Orffa, které se bude konat ve dnech 27. července až 1. srpna 2010 ve Slavonicích již podesáté a přivede do nich řadu učitelů ze všech stupňů škol, vedoucích sborů, terapeutů, vychovatelů, sociálních pracovníků a studentů výše jmenovaných oborů z Čech, Rakouska i hostů z dalších zemí. Termín odevzdání přihlášky je 31. května 2010


„Slavonice jsou malebné městečko přímo na hranicích blízko historického kamene Trojmezí Čechy – Morava – Rakousko, brána do chráněné přírodní oblasti Česká Kanada, leží na bývalé obchodní stezce z Prahy do Vídně. Okouzluje své návštěvníky zachovalými skvosty gotické a renesanční architektury, patří ke klenotům jižních Čech a jižní Moravy. Slavonice slaví 750 let od první písemné zmínky o městu."

Tento text si lze přečíst nejen na informačních materiálech pro řadu českých i zahraničních turistů, které toto nádherné městečko navštíví, ale také na pozvánce k „Setkání“ v duchu Carla Orffa, které se bude konat ve dnech 27. července až 1. srpna 2010 ve Slavonicích již podesáté a přivede do nich řadu učitelů ze všech stupňů škol, vedoucích sborů, terapeutů, vychovatelů, sociálních pracovníků a studentů výše jmenovaných oborů z Čech, Rakouska i hostů z dalších zemí.

Ti všichni budou mít možnost pracovat v dílnách a výběrových ateliérech českých a rakouských lektorů (Ernst Wieblitz, Christiane Wieblitz, Lenka Pospíšilová, Jana Žižková a Ludmila Battěková), ale také se zúčastnit konference „Dialog – Most spojující historické a kulturní rozdíly“, která bude ohlédnutím za deseti lety česko-rakouské spolupráce mezi oběma zeměmi i společnostmi C. Orffa v nich, a také další inspirací.

Pedagogický odkaz skladatele Carla Orffa se tak zcela přirozeně rozšíří mezi všechny účastníky a hosty ze zemí Evropské unie i mimo ni, což je jistě také jedním ze záměrů organizátorů, kterými jsou Městské kulturní středisko Slavonice a Občanské sdružení Kulturbrücke Fratres. Partnery a spoluorganizátory tohoto „Setkání“ jsou pak Nadace Carla Orffa v Diessen am Ammersee, Česká Orffova společnost, Rakouská Orffova společnost „Förderer des Orff-Schulwerks“, Studio 49, výroba orffovských nástrojů, Inspirace Slavonice, o. s. a Besídka Slavonice.

Celé setkání je podpořeno z Fondu malých projektů – Cíl 3, Evropská územní spolupráce – spolupráce Jihočeského kraje s Dolním Rakouskem, a díky P. Corethovi ze sousedního Fratres dostane i velmi osobní rovinu, neboť se v samotném závěru uskuteční na jeho statku (a v prostorách Musea Humanum) integrativní projekt pod názvem „Ticho zní v hudbě, umění a literatuře”, který má přispět k vlastnímu sebevyjádření a poznání překračujícímu jazykové, zeměpisné, historické i kulturní hranice.

Přesnou náplň seminářů a další organizační pokyny najdete na webových stránkách České Orffovy společnosti ZDE.

Termín odevzdání přihlášky je 31. května 2010 a je potřeba odeslat ji na adresu orff@seznam.cz.

Je věcí každého účastníka posoudit, co bude pro něj ve Slavonicích a Fratres nejvíce inspirující a co z toho předá dál, Jisté je, že neopakovatelná atmosféra tvůrčí práce uprostřed stejně naladěných lidí z mnoha zemí může být počátkem chuti začít se pořádně učit cizí jazyky či nalezením nového pohledu na svou profesi i na sebe sama. Může být také objevením toho, jak je pro nás všechny důležitá lidská důvěra i spolupráce, kterou může jako jemný duhový most spojovat hudba i ticho zároveň…

Nikola Lörinczová: Jak vypadá třída snů?

20. dubna odstartovala kampaň „Za lepší školy". Škola by měla být místem, kde se cítí dobře jak žáci, tak učitelé. Školám ale na pěkné interiéry a moderní pomůcky chybí peníze. Podívejte se, jak se proměnila klasická třída v třídu snů.

Projekt „Péčí o svůj domov pomáhejte dětem“ odstartoval první změnou obyčejné třídy 4. A v jedné z pražských základních škol. Interiérové změny navrhli Sabina Hašková a architekt Miroslav Vavřina. „Chtěli jsme vytvořit čisté a barevné prostředí, které bude děti inspirovat a probouzet v nich fantazii, ale zároveň nebude odvádět jejich pozornost od výuky. Na stěny, rolety a topení jsme volili barvy duhy, zdi jsme ozdobili ještě kresbami, které mohou posloužit také jako školní pomůcka či dokonce tahák“, vysvětluje Sabina Hašková. Samozřejmě nemůže chybět odpočinkové respirium plné barevných pytlů, otevřená stěna na knížky a pomůcky a květiny.


Před úpravou a po úpravě

Fotografie interiéru školní tříd:
Před úpravou – Po úpravě
Před úpravou – Po úpravě
Před úpravou – Po úpravě


Kolik stojí renovace třídy

Interaktivní tabule: 113 393 Kč
Malba stěn: 10 000 Kč
Nátěr topení: 5 000 Kč
Kresby vč. látky a dekorací: 31 500 Kč
Magnetické tabule + magnetky: 3 300 Kč
Posezení pro děti (respirium): 24 300 Kč
Vestavěné skříně: 19 500 Kč
Květiny: 3 200 Kč
Odpadkový koš: 1 800 Kč
Nádoba na papírové ručníky: 700 Kč
Dávkovač mýdla: 500 Kč

Celkem rekonstrukce třídy: 213 193 Kč


Pokud také chcete, aby vaše děti chodily do školy snů, zapojte se do projektu „Péčí o svůj domov pomáhejte dětem“. Stav českých škol a školek totiž můžete zlepšit.

Školy se mohou zapojit do projektu a získat 10 x 500 000 Kč na nákup vybavení dlouhodobého charakteru podle vlastního výběru či stavební úpravy. Škole mohou pomoci získat peníze také rodiče.

Podrobné informace a pravidla jsou k dispozici na webových stránkách www.domestos.cz, www.cif.cz a www.rozvojskol.cz.

Jana Hrubá: Jak jsou na tom české školy s kvalifikovaností učitelů?

Výzkumy z poslední doby signalizují spokojenost českých občanů s úrovní našeho vzdělávání. Je za tím skutečná kvalita, nebo neznalost reality? Podívejme se do Zprávy České školní inspekce za školní rok 2008/2009 na základní předpoklad – kvalifikovanost učitelů.

Zpráva konstatuje, že „od roku 2006 do roku 2009 je kvalifikovanost v MŠ téměř na stejné úrovni (91 %), v ZŠ se zvýšila o 3,4 % na 86,2 %, ve SŠ o 3,1 % na 84,1 %.“ To jsou tedy průměry.

V jednotlivých předmětech jsou velké rozdíly. Na ZŠ „přetrvávají vysoká segmentová rizika v zajištění výuky v některých předmětech kurikula. V celkovém pohledu je asi 15 % nekvalifikovaných učitelek/učitelů, dlouhodobým problémem jsou učitelky/učitelé cizích jazyků – 19 % nekvalifikovaných. V základních školách je dále nejvyšší nekvalifikovanost ve skupině společenskovědních předmětů – 39,2 %, krizovou úroveň lze konstatovat také v českém jazyce – 15,3 % v ZŠ 1 a 12,3 % v ZŠ 2, v matematice 14,1 % v ZŠ 1 a 11,3 % v ZŠ 2, podobně i v přírodovědných předmětech – 18,4 % v ZŠ 1 a 11,7 % v ZŠ 2.“

Rozdíly jsou i v jednotlivých regionech: „Nejvyšší kvalifikovanost podle požadavků zákona o pedagogických pracovnících byla zjištěna v Jihomoravském kraji ((90,8 % PP), Moravskoslezském kraji (90,2 %) a Libereckém kraji (89,1 % PP). Nejnižší podíl kvalifikovaných PP byl zjištěn v hl. m. Praze (77,3 % PP) a Královéhradeckém kraji (77,2 % PP).“ Že by se v tom už nějak projevila výše nezaměstnanosti?

Na středních školách byl „podíl plně kvalifikovaných 84,1 %. V celkovém pohledu bylo ve vzorku 15,9 % nekvalifikovaných učitelek/učitelů SŠ. Nadále přetrvávají vysoká segmentová rizika v zajištění výuky v některých předmětech kurikula. Byl zjištěn vysoký počet nekvalifikovaných učitelek/učitelů cizích jazyků a učitelek/učitelů praktického vyučování, dále jsou problémy v českém jazyce ve středních odborných učilištích (33,7 % PP nekvalifikovaných), v matematice v SOU (14 % nekvalifikovaných), ve společenskovědní oblasti v SOŠ 10 % PP nekvalifikovaných a v SOU 25 % PP nekvalifikovaných.“

Vysokoškolskou přípravu pro výuku anglického jazyka absolvovalo na ZŠ pouze 25 % vyučujících. V navštívených gymnáziích zajišťovalo výuku 94,2 % kvalifikovaných učitelů/učitelek AJ, v ostatních SŠ to bylo 64,4 %. Zpráva konstatuje: „V současnosti vyučují cizí jazyk nejen neaprobovaní, ale dokonce i nekvalifikovaní bez VŠ (např. v ZŠ to je 20 % učitelek/učitelů AJ). Nejsou nastavena opatření, která by přinesla změnu.“

Máte pocit, že jsou to důvody ke spokojenosti?

Celý text Výroční zprávy ČŠI za školní rok 2008–2009 najdete ZDE.

Kateřina Trnková, Lucie Chaloupková, Dana Knotová: Pedagogičtí pracovníci na málotřídkách – izolovaní a nekvalifikovaní?

Studie představuje problematiku odborného zajištění chodu málotřídní školy ze strany pedagogického personálu. Zdůrazňuje profesní specifika, která s sebou působení na málotřídní škole přináší. Dílčí kapitoly se týkají kvalifikovanosti pedagogických pracovníků, jejich dalšího vzdělávání, otevřenosti či izolovanosti málotřídních škol z pohledu sdílení pracovních zkušeností, spolupráce nebo inspirace.


Zdroj: Studia Paedagogica, roč. 14, č. 2/2009, str. 51–68

Autorky v závěru píší: „Intenzivnější diskusi mezi zřizovateli málotřídních škol a školskou správou vnímáme jako velmi důležitou. Obvykle probíhá ve chvílích „otřesů“, zejména při legislativních změnách, pravidelná komunikace však, zdá se, neexistuje. Mají zastupitelstva venkovských obcí možnost přilákat do své školy kvalifikované síly? Dává jim k tomu stávající legislativa dostatečný prostor? Je vlastně venkovskou, popř. i celou společností vnímán tento problém jako důležitý? Existuje ze strany samosprávných, ale zejména správních orgánů snaha skutečně strategicky řídit, nikoliv jen administrativně spravovat základní školy, resp. školskou síť? Jedná se o zásadní otázky, které jsou naším příspěvkem opět vyvolány, avšak jejich zodpovězení jde nad jeho rámec. Vnímáme je jako opětovnou artikulaci neřešených otázek našeho školství, jež si žádají systémové řešení ze strany naší vzdělávací politiky.“

Časopis si můžete objednat zde: www.phil.muni.cz/wupv/casopis

Kateřina Kostková: Jak rozkrájet dort a další matematické záhady

V dnešní době existuje celá řada knih zabývajících se didaktikou matematiky. Jsou to většinou učebnice zaměřující se na vysvětlení matematických kapitol nebo sbírky příkladů sloužící k procvičování různých kapitol. Já jsem mezi nimi objevila netypickou a zajímavou knihu Iana Stewarta, Jak rozkrájet dort a další matematické záhady.


Stewart, I.: Jak rozkrájet dort a další matematické záhady. Praha: Dokořán, 2009. ISBN: 978-80-7363-187-1.

Autor je profesorem matematiky na Univerzitě ve Warwicku a patří k nejznámějším současným popularizátorům matematiky. Celou jeho knihou se prolíná názor, že matematika není jen o nesmyslném počítání, tak jak to vidí většina studentů, ale je nesmírně užitečná i v reálném životě.

Náplní knihy je 20 fascinujících výletů do různých zákoutí matematiky. Jmenujme například kapitolu o aritmetice a tkaničkách do bot. Zde si autor klade otázku, na jaký uzel stačí nejkratší kus tkaničky do bot, a odpovídá si jednoduchým geometrickým modelem. Další fascinující kapitola má název Balíček karet. Autor zde vysvětluje, že některé metody míchání karet mohou vést k dokonalému, systematickému postupu a výsledek pak bude náhodnému pořadí na hony vzdálen. Toho využívají například kouzelníci ke svým trikům a naopak se tohoto postupu varují profesionální karetní hráči. Asi nejvíce mě však zaujala kapitola o zamotaných telefonních kabelech. Rozebírá se zde otázka, proč se kabely zamotávají a co to má společného s DNA nebo trsem břečťanu.

Jednotlivé kapitoly knihy můžete studovat nezávisle na sobě. Vyžadují však pokročilejší znalosti matematiky a jsou proto vhodné alespoň pro vysokoškolské studenty. Mohou být užity i pro studenty středních škol, ale osobně bych je doporučila jen jako motivační prvek doplněný vysvětlením učitele. Cena knihy na českém trhu je 298 Kč.

Mgr. Kateřina Kostková, Gymnázium Olomouc Hejčín


Knihu si múžete objednat ZDE.

Dětská tisková agentura vyhlašuje konkurz na redaktory dětských médií

Dětské noviny, dětské rádio a dětská televize. To jsou redakční týmy, které každoročně pracují při Dětském filmovém a televizním festivalu Oty Hofmana v Ostrově. Jejich členem se může stát každý ve věku od 10 do 18 let. Musí však úspěšně projít konkurzem nazvaným Záhada Noratel.

„Noratel je zkratkové slovo složené z počátečních slabik slov noviny, rádio, televize,“ vysvětluje Slávek Hrzal z Dětské tiskové agentury.

V loňském roce se konkurzu zúčastnilo přes 300 dětí. „Zvítězily tři dívky, které se pak staly platnými členkami našich dětských médií,“ dodává ředitel festivalu ing. Marek Poledníček.

„Na festivalu Oty Hofmana to bylo vážně moc supr. Na zážitky z festivalu nikdy nezapomenu. Otevřu si internet, zadám www.zahadanoratel.cz a budu se jen usmívat a vzpomínat. Na všechno to nejkrásnější, co mě potkalo na festivalu v Ostrově. Všechny zdraví Barča,“ tak vzpomíná na své první novinářské působení jedna z loňských vítězek.

A právě proto, že první ročník Záhady Noratel byl úspěšný, rozhodli se v něm organizátoři letos pokračovat. Konkurz je zpracovaný jako internetová hra a má několik úrovní. Po splnění jedné postupuje účastník do další. Každá vyšší úroveň je náročnější. V prvních kolech si děti formou testu zopakují základní znalosti z hodin slohu a mediální výchovy a dozvědí se něco z historie Dětského filmového a televizního festivalu Oty Hofmana. V druhém kole je čekají menší praktické úkoly, jako je například zpracování jednoduché zprávy nebo příprava rozhovoru. Závěrečnou částí konkurzu je příprava materiálu pro vybranou redakci – novin, rádia nebo televize. Na to budou mít děti celé letní prázdniny. V září pak odborná komise posoudí zaslané práce a vybere vítěze, kteří zasednou k redakčním počítačům, za rozhlasové mikrofony nebo do televizního studia ostrovského festivalu.

Konkurz Záhada Noratel startuje 1. května 2010. Přihlásit se je možné pouze elektronicky na adrese www.zahadanoratel.cz.

Den otevřených dveří Dětského krizového centra

Občanské sdružení Dětské krizové centrum, které se věnuje týraným, zanedbávaným a zneužívaným dětem, pořádá ve čtvrtek 29. dubna Den otevřených dveří.

Návštěvníci se od 9 do 16 hodin dozvědí informace o poskytovaných službách a komplexní péči, kterou DKC nabízí. Seznámí se se statistikami z uplynulých let a výsledky činnosti sdružení. Dozví se informace o tom, co je Syndrom CAN, syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte. V rámci dne bude možné prohlédnout si specializované prostory centra včetně místnosti s jednocestným zrcadlem. Pracovníci centra nabídnou návštěvníkům mnoho nových informací, které se týkají nejen odborné práce, ale i akcí centra pro veřejnost.

Dětské krizové centrum naleznete na adrese: V Zápolí 1250/21, Praha 4 – Michle. Podrobnosti získáte na www.dkc.cz.

Den otevřených dveří je součástí projektu www.darujtesebe.cz

Dětské krizové centrum, o. s. (DKC) se zabývá již od roku 1992 jako specializované pracoviště odbornou pomocí týraným, zneužívaným a zanedbávaným dětem v ČR (syndrom CAN). DKC zajišťuje komplexní psychosociální pomoc dětem, dospívajícím a jejich rodinám. Na základě pověření MPSV z roku 2000 vykonává sociálně právní ochranu dětí. Od roku 2007 má v souladu se zákonem č. 108/2006 Sb. o sociálních službách registrované tyto sociální služby: krizová pomoc, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi a telefonická krizová pomoc.

Nonstop linka důvěry: 241 484 149

Internetové poradenství: problem@ditekrize.cz

Skype on line hovory: ld_dkc (Linka důvěry Dětského krizového centra)
pondělí a středa: 18–21 Skype hovory

Chat: www.elinka.iporadna.cz
pátek: 15-18 Chat

www.dkc.cz

Dětské krizové centrum o. s., V Zápolí 1250/21, 141 00 Praha 4 – Michle
Tel.: 241 480 511, 777 664 672, fax: 241 483 853, e-mail: ambulance@ditekrize.cz

Jana Hrubá: Reminiscence po kulatém stole SKAV s politiky

Na rozdíl od jiných kulatých stolů s neméně závažnými školskými tématy bylo nabito. Všichni chtěli vědět, jaké záměry ve školství mají politické strany ve svých programech. Není divu.


Nedávno jsem zažila na tiskové konferenci České školní inspekce k výsledkům inspekčního šetření na bývalých zvláštních školách stále sílící pocit, že se ve školství už roky opakuje stejná chyba: legislativa předbíhá vytvoření podmínek a soustavně absentuje finanční zajištění.

Jen si zpětně vybavte alespoň několik příkladů: zrušení školských úřadů, právní subjektivita škol, tzv. optimalizace, zrušení pedagogických center, školní vzdělávací programy, státní maturity, vlastní hodnocení školy, změna zvláštních škol na základní školy a tak dále a tak podobně. Vždycky šlo o nějaký politický více či méně bohulibý záměr, o více méně povinnou reakci na evropské trendy či dokumenty, o reakci na výrok mezinárodního soudu nebo na nějakou mediální „kauzu“. Nikdy o skutečně koncepční řešení v souvislostech celého systému vzdělávání, dostatečně podložené výzkumy a objektivně interpretovanými daty, na kterém by se politická reprezentace dohodla a pro které by byly vytvořeny podmínky: především finanční a personální zajištění změny, důkladné vysvětlení smyslu změn veřejnosti odborné i laické, důkladné prodiskutování se všemi aktéry a zapracování jejich připomínek, motivace a včasné vzdělávání ředitelů a učitelů, dostatečné vybavení škol a pomocné materiály pro učitele, osvěta v médiích. O nezbytnosti strategického řízení celého procesu ani nemluvě.

V důsledku postupných změn zmizela jakákoli možnost centra skutečně ovlivňovat kvalitu školství (včetně vysokého), školy spravují obce, které to často neumí, právní subjektivitu mají i malé školy, které ji nepotřebovaly a nechtěly, základní školy se stávají zbytkovými a na víceletá gymnázia odchází stále vyšší procento žáků, normativní financování na žáka se v situaci demografického poklesu promítá do boje o (jakéhokoli) žáka, redukovala se fungující síť dostupných vzdělávacích zařízení právě v době, kdy bylo potřeba učitele masově vzdělávat, školní vzdělávací programy psali zadarmo převážně nepřipravení a nemotivovaní učitelé, školy se začaly potýkat s vlastním hodnocením bez dostatečné nabídky evaluačních nástrojů, za přípravu státních maturit se utratily miliony ještě dřív, než jsou hotovy školní vzdělávací programy středních škol (takže hrozí, že více ovlivní obsah vzdělávání než RVP), na základní školy se integrují děti bez odborně připravených učitelů a bez dostatečného finančního zajištění, je snaha navrátit romské děti do hlavního vzdělávacího proudu, aniž jsou na školu včas připraveny a aniž se řeší problémy této menšiny jako celek (a přitom se úředně neví, kdo je vlastně Rom), ve školách občas máme asistenty pedagogů, ale učitelé je neumějí využívat, mateřské školy jsou přeplněné, pro mnoho dětí nejsou místa a přitom mají do MŠ být přijímány i dvouleté děti, narůstá agresivita dětí a mladých lidí, ale nikdo neřeší celý kontext problému, natož v nějaké spolupráci ministerstev, na vysoké školy je přijímáno stále více zájemců, ale pro bakaláře není uplatnění a akademici si stěžují na klesající kvalitu studentů, absolventi pedagogických fakult většinou na školy nenastupují, máme povinnou angličtinu, ale nemáme dostatek kvalifikovaných učitelů, přetrvává krizová úroveň nekvalifikovanosti v řadě předmětů na základních i středních školách…

To všechno dopadá na školy, v tom žijí děti a studenti, to všechno dopadá na učitele a především na ředitele, kteří jsou dnes odpovědní za všechno. Můžeme se divit, že panuje všeobecná otrávenost? Ale co ti ostatní „zodpovědní činitelé“? To všechno přece dopadá i na společnost.


Máme opět před volbami

Obloukem se vracím ke zmíněnému kulatému stolu i k volebním programům stran. Záměr hledat systémové řešení problémů ve školství v nich najdete výjimečně, zdá se mi, že především reagují na medializované dílčí věci (nedostatek učňů, státní maturita, školné, nekvalifikovanost učitelů angličtiny, útoky žáků na učitele) – však se do nich podívejte. Jediné, na čem se strany (proklamativně) shodnou, je posílení platů a vůbec financování školství – kde na to vezmou, už většinou neprozrazují. Na kulatém stole dokázali reprezentanti stran vysvětlovat záměry ve volebních programech podle úrovně svého nadhledu. Jediný skutečně systémový pohled na problematiku vzdělávání a na strategické řízení školství předestřel Ondřej Liška. Vzhledem k předvolebním prognózám pro jeho stranu můžeme jen litovat, že se zřejmě ministrem školství znovu nestane. A rozhodovat o dalších a dalších novelách zákonů budou noví poslanci právě podle momentálních tlaků a úrovně svého nadhledu. Docela přitom mrazí… A na ministerstvo školství přijde nový pravicový či levicový ministr, přivede nové lidi do starých pašalíků, zruší všechno, co snad dobrého začali jeho předchůdci, protože byli z protichůdné strany, a zase začne školství záplatovat z pravého nebo levého pohledu. Dvacet let už se tenhle bludný kruh opakuje.

Jak hluboko bude muset (asi nejen) úroveň vzdělávání klesnout, aby se veřejnost probudila ze své spokojenosti se školstvím a aby došlo v politické reprezentaci k nějaké shodě? Na jaké pozici do té doby skončí náš stát?

Ivana Suchá: Alternatívne prístupy výučby u všeobecne intelektovo nadaných žiakov

Cieľom príspevku bolo porovnať prostredníctvom predvýskumu získané vedomosti z prírodovedného učiva v druhom ročníku základných škôl. Porovnávali sme tri vybrané triedy druhákov. Ide o triedy s intelektovo nadanými žiakmi.

Tieto tri triedy vzdelávajú a vychovávajú nadaných žiakov prostredníctvom skupinovej integrácie. Na škole v Kežmarku a v Spišskej Novej Vsi vedú nadaných žiakov prostredníctvom vzdelávacieho programu APROGEN, ktorý vypracovala PhDr. Jolana Laznibatová, CSc. Škola v Rožňave vedie týchto žiakov pod svojím interným vzdelávacím programom nazvaným ,,Bystré hlavičky“.

Celý text článku si můžete stáhnout ZDE.

Kateřina Kostková: Dohoní gepard klokana?

Nedávno se mi dostala do ruky zajímavá knížka z nakladatelství Prometheus Dohoní gepard klokana? Už sám název zní zajímavě a docela přesně vypovídá o obsahu knihy. Autorky se zde snaží představit matematiku ne jen jako soubor pravidel, pouček, definic a algoritmů, ale poukázat na její užitečnost a propojenost s reálným světem.


Novotná, J., Bílá, A., Fritzová, H.: Dohoní gepard klokana?, Praha: Prometheus, 1997. ISBN: 80-7196-081-0.

Publikace se skládá z pěti částí a její náplň tvoří zajímavé příklady využívající mezipředmětové vztahy mezi matematikou a biologií.

První část obsahuje 9 příkladů z botaniky. Zastoupeny jsou zde příklady na výpočty z rovnic a na grafické vyjádření funkcí.

Ve druhé části najdeme 11 příkladů ze zoologie. Ze statistiky se zde počítá hlavně aritmetický průměr a kreslí se histogramy četností. Za zmínku stojí příklad, podle něhož dostala kniha svůj název. Jeho znění je následující: Gepard vyvine na krátkou vzdálenost rychlost kolem 100 km/hod. Pokud však kořist nedohoní po 400 metrech sprintu, musí zpomalit a před dalším lovem si odpočinout. Z jaké minimální vzdálenosti mu může uniknout klokan, který na krátkou vzdálenost dosahuje rychlosti asi 55 km/hod?

Do třetí části použily autorky příklady z obecné biologie. Jmenujme například určování genotypu a fenotypu využívající základních znalostí funkcí a rovnic.

Čtvrtá část je ve znamení biologie člověka. Náplň tvoří 10 příkladů. Nalezli bychom zde příklad na výpočet obsahu plochy klků v tenkém střevě nebo příklad na výpočet správného přísunu tekutin pro horníka během osmihodinové směny.

Poslední pátá část se zabývá mineralogií a geologií. Úlohy se zaměřují na výpočet osové a středové souměrnosti.

Publikace se mi velmi líbila svou neotřelou nápaditostí a propojením příkladů s reálným životem. Má velmi pěknou grafickou úpravu. Výhodou jsou nepochybně i přesné návody na výpočty ke konci knihy.

Mgr. Kateřina Kostková, Gymnázium Olomouc Hejčín

Filmy o lidských právech

Vzdělávací program Jeden svět na školách společnosti Člověk v tísni vydá koncem května novou vzdělávací sadu dokumentárních filmů o lidských právech určenou základním a středním školám.

V současné době se připravuje nová audiovizuální sada s tématikou lidských práv určená především pro žáky ZŠ a SŠ. Sada bude složena z audiovizuálních materiálů (dokumentární filmy, sociální spoty, sestřihy z filmů apod.) a tištěné příručky pro pedagogy, která bude obsahovat synopse dokumentárních filmů, informace o jednotlivých tématech, podklady pro výuku a konkrétní didaktiku zaměřenou na vyučování prostřednictvím filmů a dalších interaktivních metod, prožitkových aktivit, projektového vyučování, kooperativního vyučování atd.

Tematicky budou filmy zaměřeny na rozličné projevy diskriminace a rasismu, dále na témata, jako jsou gender, sexuální orientace, stáří, nemoc, handicap, šikana, nedemokratické režimy, sociální vyloučení, chudoba.

Sada bude k dispozici ke konci školního roku 2010 zdarma pro ZŠ a SŠ na DVD.

Více informací: www.jedensvetnaskolach.cz

Kontakt: skoly@jedensvet.cz

Karel Černý, David Greger, Eliška Walterová, Martin Chvál: Školství očima české veřejnosti

Zajímavý výzkum byl uveřejněn v časopisu Orbis Scholae číslo 3/2009, jehož tématem byl „Výzkum vzdělávacích potřeb a vzdělávací politika“. Zaměřil se na otázky, jaké názory zastává česká veřejnost ve věci hodnocení stavu a vývoje školství, jaké faktory ovlivňují tyto názory, zda je školství prioritou a kdo by měl přispívat k jeho rozvoji.


Celý text studie najdete v Orbis Scholae číslo 3/2009 ZDE (strana 25–50).

V závěru autoři píší: „ Za jednu z významných bariér rozvoje školství v ČR pokládáme dlouhodobý stav veřejného mínění. Česká veřejnost je se stavem školství dlouhodobě a relativně vysoce spokojena. To však není nové zjištění našeho výzkumu, spíše jde jen o další potvrzení výsledků výzkumů předchozích… Podle provedených analýz nic nenasvědčuje, že by si některá z hlavních parlamentních politických stran v současné době mohla „udělat“ ze školství klíčové téma, na které by nalákala svůj elektorát. Problematika školství se nejeví jako téma, na kterém by se vyhrávaly či prohrávaly volby…

Veřejnost je také spokojena s vývojem českého školství: od listopadu 1989 i v posledních pěti letech. Zajímavý výsledek analýz představuje zjištění, že celá čtvrtina veřejnosti si v oblasti školství v posledních 20 letech nevšimla žádných změn (přímo deklaruje, že se „v podstatě nic nezměnilo“). V posledních pěti letech se dokonce údajně nic nezměnilo v pohledu celé třetiny české veřejnosti. Nic z analyzovaných dat nenasvědčuje tomu, že by snad v české společnosti – mimo úzkou komunitu výzkumníků – probíhala jakákoli obdoba německého „PISAšoku“. Tedy zděšení ze zhoršujících se výsledků dosahovaných českými žáky… Tyto skutečnosti poukazují na poměrně vysokou neinformovanost , která je v rozporu se stavem a vývojem školství. Na tomto místě si snad můžeme položit kritickou otázku do vlastních řad: do jaké míry jsou za tento stav veřejného mínění spoluodpovědni také odborníci a výzkumníci z řad akademiků.“

Podmínek tendrů se školy bát nemusí, zaznívá z úřadů práce

Obory, v nichž budou na středních a vyšších odborných školách stavěny programy celoživotního učení pro 1. vlnu projektu UNIV 2 KRAJE, jsou v těchto dnech postupně představovány ve všech třinácti zapojených krajích ČR. Třiadvacet středních odborných škol Vysočiny je např. představilo 1. dubna na jihlavské poradě s řediteli okresních úřadů práce a představiteli kraje.

Do projektu se v celé ČR zapojuje od loňského srpna 325 škol. Z EU a státního rozpočtu do něj míří 300 milionů Kč. Každá škola vytvoří během tří let tři vzdělávací programy celoživotního učení, kantoři se proškolí v projektování, lektorování dospělých, marketingu atd. To má školám pomoci prosperovat i při očekávaném poklesu počtu dětí a řešit také konkrétní potřeby trhu práce v místě.

Projekt ministerstva školství řeší Národní ústav odborného vzdělávání (NÚOV) Praha. Ředitelé škol Vysočiny se začátkem dubna sešli na pracovní poradě na SŠ obchodu a služeb v Jihlavě s managementem projektu, představiteli kraje a řediteli okresních úřadů práce. Představeny tu byly programy pro 1. vlnu projektu, která poběží do konce března 2011.

Celkem má být v 1. vlně na Vysočině vytvořeno 23 programů v délce 20–280 vyučovacích hodin (průměr 130 hodin). Devatenáct z 23 škol chce programy už v 1. vlně i pilotně ověřit s konkrétními uchazeči o doplnění vzdělání. Podle projektové metodičky kraje Ivety Nemjové bude deset programů zaměřeno technicky a na řemesla, sedm na gastronomii a sociální sféru, tři na zemědělství a lesnictví a tři na ekonomiku a administrativu (viz tabulka).


Vysočina má „náskok“

Vysočina je jedním z pěti krajů, které se nezapojily do předchozího tříletého projektu UNIV a principy projektu jsou tedy pro ni novinkou. Podle Petra Polívky z NÚOV, který vyhodnotil statistická vstupní data škol, však přesto mají školy Vysočiny určitý náskok ve zkušenostech se vzděláváním dospělých oproti průměru v ČR.

Ve školním roce 2008/09 například na Vysočině jen 15 procent škol, které jsou dnes zapojeny v UNIV 2 KRAJE, nevytvářelo žádný vzdělávací program pro dospělé, zatímco celorepublikový průměr byl v tomto ohledu 29 procent. Naproti tomu 80 procent škol vytvořilo v daném období 1 až 5 programů, zatímco republikový průměr byl jen 60,4 procenta. V letošním školním roce jsou čísla obdobná (25 procent na Vysočině oproti 38,9 procenta v ČR, respektive 70 procent oproti 55,8 procenta). „Školy Vysočiny tedy mají pro zásadnější přechod na vzdělávání dospělých dobře našlápnuto,“ konstatoval P. Polívka.

Nadprůměrná je přitom na Vysočině i spolupráce škol se sociálními partnery. Více než polovina zapojených škol s podniky už nyní spolupracuje v jednom až pěti vzdělávacích programech, 25 procent škol dokonce v šesti až deseti programech.


Úřady práce mají zájem

Vysokou podporu kraje vůči projektu na jednání deklarovali radní Marie Kružíková a projektový mentor za Vysočinu Kamil Ubr, vedoucí Oddělení rozvoje vzdělávání. Velká diskuze vznikla kolem výběrových tendrů úřadů práce na rekvalifikace dospělých, v nichž se prý školám často nedaří uspět. Nízkou cenou jim totiž konkurují soukromé agentury, které si pak ale paradoxně najímají právě prostory ve školách i jejich odborné učitele.

„Problémem bývá i široké spojování témat v zakázkách, které pak škola nemůže obsáhnout,“ uvedl ředitel SŠOS Jihlava Fr. Číhal. „To bylo v tom prvním šoku, teď se už úřady práce naučily dělit tendry do bloků a soutěží se zvlášť. Školy se také mohou spojit, aby obsáhly celý požadavek,“ odpověděl ředitel brodského úřadu práce.

Podle hlavní manažerky UNIV 2 KRAJE se také soukromí vzdělavatelé zaměřují hlavně na tzv. „měkké dovednosti“ v managementu a byznysu. Školám tedy vzniká prostor nabízet odborné vzdělávání dospělých v řemeslech a sáhnout si pro tyto peníze. Podle Bydžovské z jihlavské diskuse vyplynula i potřeba proškolit v rámci UNIV 2 KRAJE metodiky projektu na školách v dovednostech pro úspěšné nabídkové řízení.

„O ty peníze školy zbytečně přicházejí, my o jejich nabídku zájem máme, vysloveně je vítáme… Pro nás byste jako stabilní instituce s kamennou budovou byli často lepší dodavatelé než soukromí komerční vzdělavatelé,“ shodli se v reakci ředitelé úřadů práce Vojtěch Vymětal z Třebíče, Martin Kouřil z Havlíčkova Brodu a Věra Kovářová z Pelhřimova.

Podle Vymětala je však pro rekvalifikaci podstatný reálný výsledek: „Bojím se, aby pro školy rekvalifikace nekončila úspěšným složením zkoušky uchazečem, tedy papírem. Pro nás končí až v momentu, kdy ho někdo skutečně zaměstná.“

Úřady práce také volají po schopnosti škol stavět vzdělávací programy rychle a jen pro malou skupinku uchazečů. „To pro nás není problém, ale cena je daná kalkulací a zůstává stejná, tedy na jednoho uchazeče bude vyšší,“ reagovali ředitelé škol.

Podle Kovářové z ÚP Pelhřimov vzniká např. nyní poptávka po proškolování lidí na údržbu zeleně, na práci se sekačkami apod. „Dřív tuhle práci dělali lidé sociálně nepřizpůsobiví, teď v době krize ji ale nabízíme i lidem, kteří by jinak chtěli pracovat a práci pro ně nemáme. Můžeme je ale zatím posílat jen na klasické úklidy.“

Podle reakce ředitele SOŠ Třešť je taková informace nová a překvapivá, neboť tuto možnost sondoval a se zájmem se nesetkal. „To jste mě trošku nasměrovala…,“ naznačil, že se této poptávky chopí.


Diskuze pokračují v krajích

Jihlavská diskuze, kterou jako velmi přínosnou vyhodnotily všechny zapojené strany, potvrdila řadu motivů, názorů i přetrvávajících obav z oblasti celoživotního učení, které zaznívají i v ostatních krajích. Představování vzdělávacích programů pro 1. vlnu UNIV 2 KRAJE totiž pokračuje i v dalších třinácti regionech.


Přehled programů pro 1. vlnu UNIV 2 KRAJE – kraj Vysočina

Havlíčkobrodsko: OA a Hotelová škola Havlíčkův Brod – Obory kuchař a číšník. A – VOŠ, G a SOŠ UMPRUM Světlá nad Sázavou – Výtvarné a řemeslné techniky pro drobné podnikání (ve spolupráci s věznicí). G, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou – Účetnictví a aplikace na PC.

Pelhřimovsko: VOŠ a SOŠ hotelová SČMSD Pelhřimov – Příprava pokrmů. SŠ SČMSD Humpolec – Informační gramotnost veřejnosti. Česká zemědělská akademie v Humpolci, SŠ – Základní svářečský kurz. SŠ Pelhřimov – Strojírenské minimum.

Jihlavsko: SŠOS Jihlava – Nové trendy ve školním stravování. SZŠ a VOŠ zdravotnická Jihlava – Zdravotník pro organizace. SŠ automobilní Jihlava – Školení pracovníků stanic pro měření emisí spalovacích motorů. SPŠ Jihlava – Konstruování ve strojírenství – CAD systémy. SŠ technická Jihlava – Programování a obsluha CNC strojů (systémy SINUMERIK a HEIDENHEIM). SOŠ a SOU Třešť – Základy technologie přípravy teplých pokrmů.

Třebíčsko: VOŠ a SŠ veterinární, zem. a zdr. Třebíč – Kurz pro pečující o dlouhodobě nemocné v domácím prostředí. SPŠ Třebíč – Senzorika a pneumatické systémy ve výrobě. Hotelová škola Třebíč – Gastronomie včera a dnes. SŠ řemesel a služeb Moravské Budějovice – Svařování.

Žďársko: SOŠ Nové Město na Moravě – Těžba dřeva. VOŠ a SOŠ zem.–tech. Bystřice nad Perštejnem – Zemědělské činnosti. SŠ řemesel a služeb Velké Meziříčí – Základy chovu skotu – výroba mléka a ošetřování. VOŠ a SPŠ Žďár nad Sázavou – Účetnictví s využitím výpočetní techniky. SŠ technická Žďár nad Sázavou – Elektrikář 26 – 51 – H/001. SŠ obchodní a služeb SČMSD Žďár nad Sázavou – Obchodně administrativní pracovník.


UNIV 2 KRAJE na internetu

Bližší informace o projektu UNIV 2 KRAJE poskytnou:
PhDr. Jana Bydžovská, hlavní manažerka projektu UNIV 2 KRAJE, NÚOV Praha, tel.: 274 022 312
Ing. Jarmila Halouzková, manažer pro PR a propagační kampaň k projektu UNIV 2 KRAJE, NÚOV Praha, tel.: 274 022 307

Národní ústav odborného vzdělávání
Weilova 1271/6
102 00 Praha 10
Tel.: 274 022 111
www.nuov.cz/univ

Štefan Porubský: Profesijné štandardy učitel‘skej práce – slovenské skúsenosti

Prezentace z březnového kulatého stolu SKAV „Profesní standardy učitelské práce v zahraničí – co si z jejich zkušeností vzít pro naši současnou situaci?“ Seznámit se můžete i se slovenským kariérním řádem.


Výstup z kulatého stolu najdete ZDE.

Slovenský odborník připouští i problémy: systém je komplikovaný a nepřehledný, administrativně náročný a byrokratický, odvádí učitele ze třídy a nepostihuje „neměřitelné“ indikátory učitelovy práce. Někam se ztratil žák.

Prezentaci si můžete stáhnout ZDE. Slovenský kariérní řád ZDE.

Iva Zowadová: Učitel mateřské školy v reflexi současných proměn – recenze

Publikace Učitel mateřské školy v reflexi současných proměn je studijním materiálem, který ocení zejména studenti oboru Učitelství pro mateřské školy, kterým je tato publikace převážně určena. Publikace však neoslovuje pouze studenty tohoto oboru, nýbrž také vedoucí učitelky pedagogických praxí. Pedagogické praxe tvoří nezbytnou součást studia oboru Učitelství pro MŠ. Dále je také určena širším odborným kruhům a všem zájemcům, kteří se chtějí seznámit s některými aktuálními trendy v oblasti pre-primární pedagogiky.


Šmelová, E., Nelešovská, A.: Učitel mateřské školy v reflexi současných proměn. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 122 s. ISBN 978-80-244-2272-5.


Tematické zaměření jednotlivých částí je pro současnou teorii i praxi velmi přínosné. Otázky, které spojují postavení předškolního pedagoga v současných legislativních a kurikulárních dokumentech, jsou v dnešní době odrazem snahy o modernizaci pre-primární pedagogiky. Za obzvlášť přínosné považujeme výsledky dílčích výzkumů realizovaných na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, do nichž se zapojili studenti oboru Učitelství pro MŠ. Prezentované náměty jsou určené i pro širší pedagogickou veřejnost a disponují informacemi, které rozšíří rozhled každého čtenáře.

Autorky publikace jsou odbornice na pre-primární a primární pedagogiku, působící na Katedře primární pedagogiky na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

Text publikace je členěn do čtyř základních částí. První z nich má název Profese učitele mateřské školy – teoretická východiska. První část je dále systematicky rozčleněna na pět podkapitol.

Autorky v této části věnují pozornost teoretických východiskům, které se vztahují k profesi učitele mateřské školy v historickém kontextu a následně k postavení předškolního pedagoga v současných legislativních a kurikulárních dokumentech. Pozornost je také věnována kompetencím učitelů z pohledu různých autorů v souvislosti s trendy ve vzdělávání. Setkáváme se zde i s pojmem profesní standard, který lze považovat za normu, jež stanovuje kvality učitele požadované pro výkon profese. Model profesního standardu se skládá se sedmi kompetencí (předmětová, didaktická, pedagogická, diagnostická a intervenční, sociální, psychosociální a komunikativní, manažerská a normativní, profesně a osobnostně kultivující). Každá z kompetencí obsahuje soubor vědomostí, dovedností a postojů, které jsou v rámci koncepce přípravného vzdělávání učitelů mateřských škol dále rozvíjeny. V poslední podkapitole první části se čtenář seznámí s kurikulem pro předškolní vzdělávání.

Druhá kapitola s názvem Pedagogická praxe v mateřské škole se skládá ze dvou hlavních podkapitol. První z nich je věnována řízení pedagogického procesu. Příprava studentů oboru Učitelství pro MŠ na přímou pedagogickou práci vychází ze školních vzdělávacích programů konkrétní mateřské školy, kde studenti vykonávají odbornou pedagogickou praxi. Školní vzdělávací program je východiskem pro tvorbu třídních vzdělávacích programů, z nichž vychází příprava studenta. A právě metodickou přípravou studentů na odbornou pedagogickou praxi se zabývá druhá podkapitola v druhé části publikace. Podkapitola se snaží čtenářům přiblížit, které části přípravy jsou nezbytné pro správný výkon pedagogické praxe. Pod vedením vedoucích učitelek pedagogických praxí si studenti zvolí cíle a výstupy vzdělávání, vzdělávací obsah a metodický postup. Přípravu na výstupy studenti pravidelně konzultují s vedoucími učitelkami pedagogických praxí.

V třetí části pod názvem Náměty pro pedagogickou praxi autorky svou pozornost zaměřily na ukázky pedagogických projektů, které zpracovaly studentky oboru Učitelství pro MŠ. Jedná se o pohybové pohádky, pohybové aktivity a hry, které studenty motivovaly na základě využití pohádkových příběhů. Dále se jim staly motivací pedagogické projekty. Autorky publikace se snaží přiblížit možnosti zpracování netradičních zápisů. Vstup dítěte do první třídy je důležitým mezníkem v jeho dosavadním životě. První střetnutí se školou probíhá právě u zápisu. Problematika zápisu by neměla být pro svou důležitost podceňována, poněvadž právě toto setkání dítěte se školou se stane pro něj první vzpomínkou. Zápis do školy bývá pro dítě nezapomenutelným zážitkem, přesto může být i stresující. V současné době se učitelé prvních tříd základních škol snaží zápis do školy provést zábavnou a hravou formou, aby se stal co nejméně stresující pro děti a dítě ke všem úkolům bylo motivováno tak, aby nepoznalo, že je prověřováno. Netradiční zápis si klade vysoké nároky na organizaci, nicméně odměnou je ohlas a spokojenost jak rodičů, tak i dětí, které na tento den jen tak nezapomenou.

V poslední části najdeme dílčí výsledky výzkumu realizovaného na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Studenti oboru Učitelství pro MŠ měli možnost zhodnotit úroveň vlastních profesních kompetencí a jejich hodnocení učitelkami mateřských škol, tj. vedoucími učitelkami pedagogických praxí prostřednictvím dotazníku. Výsledky dílčího výzkumu poukazují na některá slabá místa studijního programu.

V přílohách publikace nalezneme dotazník pro vedoucí učitelky pedagogických praxí a také dotazník pro sebereflexi studenta. Uvedené přílohy dovršují praktické využití publikace.

Text publikace je srozumitelný pro studenty i laiky a poskytuje všem osobám zabývající se profesí učitele mateřských škol dostatečný přehled o dané problematice. Čtenář jistě ocení přístupnost a využitelnost této publikace v praxi. Publikace rovněž umožňuje hlubší proniknutí do jevů a situací, se kterými se setkáváme v praxi.


Mgr. Iva Zowadová, Katedra primární pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci

Hana Košťálová: Velká Británie – Profesní standard

Prezentace z březnového kulatého stolu SKAV „Profesní standardy učitelské práce v zahraničí – co si z jejich zkušeností vzít pro naši současnou situaci?“ Najdete zde i podrobnou informaci o britském standardu.


Výstup z kulatého stolu najdete ZDE.

„Proč vlastně ustrnout na své profesní dráze?“ ptá se v úvodu britský standard. Pomáhá učitelům v profesním rozvoji a při rozhodování o kariéře. Jasně ukazuje, co se očekává od učitelů na jednotlivých stupních profesního rozvoje. Vnáší soudržnost do pohledu na kvalitu učitelské profese a její postupný růst. Využívá se v řízení výkonu.

Prezentaci najdete ZDE. Podrobnou informaci o britském standardu si můžete přečíst ZDE.

Jan Koucký, Martin Zelenka: Co nás čeká

Vysoký počet vysokoškoláků přicházejících ze škol na pracovní trh vede k tomu, že již dnes představují početně největší skupinu absolventů (většina z nich má navíc magisterský diplom), a jejich podíl se stále zvyšuje. Kolem roku 2013 budou tvořit dokonce nadpoloviční většinu všech mladých lidí, kteří odcházejí ze školství na pracovní trh. Při hledání práce to pro absolventy znamená mnohem větší konkurenci.


Zdroj: Lidové noviny, příloha Akademie 6. dubna 2010


Vysokoškoláci se budou muset do budoucna uskrovnit

Zřetelný nepoměr mezi rychle rostoucími počty čerstvých absolventů vysokých škol na jedné straně a nižším počtem nových vysokoškolských pracovních míst na straně druhé se však bude projevovat především dlouhodobě. V příštích letech povede spíše k tomu, že mladí vysokoškoláci budou muset slevit ze svých nároků na kvalifikovanost práce a na mzdu, než že se budou výrazně častěji objevovat mezi nezaměstnanými.

Začnou totiž obsazovat pracovní místa, která dosud zastávali především středoškoláci, a ti zase budou z trhu práce vytlačovat mladé lidi s nejnižším vzděláním. Někteří zaměstnavatelé se navíc chystají absolventům nabízet flexibilnější formy zaměstnávání, jako třeba zkrácený úvazek nebo příležitostnou výpomoc.

Proto se i u nás během příštích let začne postavení a uplatnění vysokoškoláků postupně vyrovnávat s absolventy ostatních vzdělávacích úrovní (relativně tedy zhoršovat), podobně jako je tomu i ve většině ostatních evropských zemí. Přestože již nelze očekávat, že by se jejich postavení na trhu práce mohlo vrátit na mimořádně dobrou úroveň z let 2007–2008, není ani možné – alespoň v případě absolventů českých vysokých škol – mluvit o tzv. ztracené generaci (s tímto označením současné mladé generace, citelně doplácející na současnou krizi pracovního trhu, přišel americký ekonomický časopis Business Week, pozn. red.).

Celý text článku najdete ZDE.


Další údaje o absolventech a nezaměstnaných absolventech jednotlivých vysokých škol a fakult v České republice po roce 2002 je možné vyhledat v interaktivní databázi, kterou najdete na adrese www.strediskovzdelavacipolitiky.cz.

Zdroj: Postavení vysokoškoláků a uplatnění absolventů vysokých škol na pracovním trhu 2009, Jan Koucký a Martin Zelenka, Středisko vzdělávací politiky Pedagogické fakulty UK, Praha, prosinec 2009.

Sedm klíčových kompetencí učitele

Holandský standard profese učitele v podobě sedmi klíčových kompetencí učitele. U každé kompetence jsou uvedeny požadované součásti a indikátory (ukazatele).

Holandský standard uvádí tyto kompetence učitele:
1) kompetence interpersonální
2) kompetence pedagogická
3) kompetence odborná a didaktická
4) kompetence organizační
5) kompetence pro spolupráci s kolegy
6) kompetence pro spolupráci s okolím
7) kompetence k reflexi a sebezdokonalování

Překlad materiálu najdete ZDE.

Jitka Gobyová: Profesní standardy učitelské práce v zahraničí – co si z jejich zkušeností vzít pro naši současnou situaci?

Březnový kulatý stůl SKAV navázal na únorové téma, které se týkalo standardu učitelské práce. Zatímco v únoru o svých zkušenostech hovořili zástupci českých škol, v březnu se účastníci seznámili se zkušenostmi v zahraničí – z Nizozemí, Velké Británie a Slovenské republiky. Cílem bylo podpořit teze a argumentaci ke standardu formulované ve stanovisku SKAV.


Jako obvykle mezi účastníky byli zastoupeni především pracovníci odborných institucí a některých médií, učitelů ze škol nebylo mnoho.

Diskusi uvedly následující příspěvky.

Příspěvek Lexe Stompa, vedoucího oddělení vzdělání učitelů, oddělení pro 2. a 3. stupeň na Windesheimské univerzitě užitých věd v Holandsku, který informoval o vzniku a obsahu standardu pedagogické práce v Holandsku, zhlédli účastníci z videozáznamu.

Před 10 lety byli učitelé v Holandsku připravováni v každé ze 48 institucí jinak a školy se výrazně lišily v tom, jak vyučovaly. Předkládaly sice informace o svojí kvalitě, ale každá na základě jiných kritérií – obsahu předmětů, didaktického přístupu nebo pedagogických principů.

V Holandsku je zaručena svoboda ve vzdělávání, vláda zodpovídá za kvalitu vzdělávání, ale přitom nesmí do jeho obsahu zasahovat. Aby ale mohla zjišťovat kvalitu, bylo třeba stanovit kritéria hodnocení, na jejichž základě různé instituce měly připravovat učitele stejně a absolventi měli být vybaveni stejnými kompetencemi.

V rámci přípravy kompetencí byl před osmi lety vytvořen tým, jehož členy byli odborníci z praxe, vzdělavatelé pedagogů, ředitelé škol, dva odborníci na pedagogiku. Ti stanovili obsah sedmi kompetencí a následně lidé z terénu vyjadřovali připomínky k těmto materiálům. Takový postup se opakoval vícekrát. Výsledný soubor sedmi kompetencí je pro všechny učitele identický, liší se pouze v souvislosti s věkem žáků a v případě žáků se zvláštními potřebami. Platí pro učitele povinného vzdělávání, ale i ostatní školy musí z těchto kompetencí vycházet, aby mohly poměřovat kvalitu.

Systému sedmi kompetencí je využíváno v přípravě budoucích učitelů. Vznikla „Národní asociace vzdělavatelů učitelů“, která sestavila a vydala standardy pro učitele učitelů. Tím se pro tyto kompetence vytvořila podpora v terénu, přímo na školách. Všechny fakulty mají zabudované kompetence do programu studia jako výstupní cíl, je to podmínka žádosti o akreditaci, která se obnovuje každých 5 let. Absolventi čtyřletého studia, tedy začínající učitelé, ovládají všech sedm kompetencí. V rámci každé kompetence je stanoveno několik kritérií a studenti jejich zvládnutí dokazují ve svých ukázkových vyučovacích hodinách a v portfoliu.

Ve školách jsou zpracovávány výroční zprávy, inspekce zjišťuje, zda ve školách jsou učitelé profesně kompetentní, jak školy získávání kompetencí podporují, v jakém čase chtějí osvojení kompetencí učitelů dosáhnout. Vedení škol proto nabízí učitelům pomoc a podporu při jejich získávání.

Zatím jsou k dispozici spíše zkušenosti než výsledky. Očekává se, že proces zavádění kompetencí může trvat 10, možná i 15 let.

Rozhovor s panem Lexem Stompem v podobě 13 minut dlouhého filmu s titulky si můžete stáhnout ZDE (formát .wmv, 14,2 MB). Více o holandském standardu profese učitele ZDE.


Zkušenosti s využitím standardu z Velké Británie zprostředkovala PhDr. Hana Košťálová, představitelka Kritického myšlení o. s. a členka výboru SKAV o. s.

Profesní učitelský standard ve Velké Británii pomáhá učitelům v profesním rozvoji a při rozhodování o kariéře, stanovuje, co se očekává od učitele na jednotlivých stupních profesního rozvoje, vnáší soudržnost do pohledu na kvalitu učitelské profese a její postupný růst a je využíván v řízení výkonu učitelů.

Obsahem standardu je vymezení charakteristiky učitele na jednotlivých stupních profesního rozvoje v následujících oblastech:
– profesní vlastnosti, postoje a přístup k profesi;
– profesní vědomosti a porozumění;
– profesní dovednosti.

Standard je konstruován pro pět úrovní, z nichž první dvě jsou povinné:
– kvalifikovaný učitel (Qualified Teacher Status, QTS) (Q)°;
– učitel se zařazením v základní platové stupnici (Core Teacher) (C);
– učitel, který překročil platový práh (Post Threshold Teacher) (P);
– vynikající učitel (Excellent Teacher) (E);
– učitel se speciálními dovednostmi (Advanced Skills Teacher) (AST) (A).

Impuls pro vznik standardu vyšel „shora“. Odborníci připravili první návrh, diskutovali ho se zástupci všech zainteresovaných skupin a následně jej dali k diskusi učitelské veřejnosti. V první fázi zavádění začali pracovat se sadou standardů, jež čítala více než 200 položek. Postupně, během 10 let, dospěli k dnešní podobě, kde jich je zahrnuto pouze 50. Soubor standardů je dále upravován a inovován.

Prezentaci najdete ZDE.


Příspěvek PaedDr. Štefana Porubského, PhD. z Katedry elementární a předškolní výchovy a pedagogiky, PF Univerzity Mateja Bela v Banské Bystrici, informoval účastníky o obsahu a procesu vzniku profesního standardu na Slovensku.

Autor seznámil účastníky s jednotlivými součástmi Profesního standardu a právními normami, v nichž jsou zakotveny. Jde o následující materiály:
– Kategorizace pedagogických zaměstnaců (Zákon o pedagogických zaměstnancích z 24. 6. 2009);
– Kvalifikační předpoklad (Vyhláška MŠ SR z 20. 10. 2009);
– Kariérní stupeň a kariérní pozice (Zákon o pedagogických zaměstnancích z 24. 6. 2009);
– Kompetenční profil – kompetence orientované na žáka, na edukační proces, na vlastní rozvoj pedagoga;
– Indikátory úrovně kompetencí – kvantitativní a kvalitativní ukazatele pro prokazovatelné vědomosti, zručnosti a postoje;
– Nástroje evaluace – hodnocení a odmeňování učiteľů (tato oblast dosud není dořešena a tedy ani neexistuje právní podklad).

Profesní standard rozlišuje tři úrovně práce pedagoga:
– začínající učitel;
– samostatný učitel;
– učitel s 2. atestací.

Autor příspěvku se domnívá, že přínosem tohoto reformního kroku je snaha o zavádění pravidel do posuzování kvality práce učitele, náznak porozumění kontinuitě procesu „stávania sa učiteľom“ a možnosť ovlivňovat vzdělávání učitelů směrem k učitelským kompetencím, zejména na univerzitách.

Naopak problémy podle něho spočívají v komplikovanoti a nepřehlednosti
systému, jeho administrativní náročnosti a byrokratičnosti, „odvádění“ učitelů ze třídy a skutečnost, že nepostihuje neměřitelné indikátory práce učitele. Zdá se, že vytratil žák, jediný skutečný atribut práce učitele.

Prezentaci najdete ZDE.


Setkání moderovala PhDr. Jana Nováčková, CSc., která diskusi uvedla konstatováním, že důležitý je nejen obsah standardu, ale i proces jeho vzniku a zavádění.

Diskusní příspěvky se týkaly především následujících témat:
1) Ověřování výstupů učitelů a žáků.
2) Tvorba standardu „zdola“ či „shora“.
3) Standard – vize či realita?
4) Přínosy a rizika standardu.


Ověřování výstupů učitelů a žáků

Kritériem pro ověřování práce učitele by měly být výsledky, jichž dosahují jeho žáci. Řada přítomných se ale obává, že lze jen velmi obtížně konstruovat nástroje pro ověřování výsledků u žáků. Zpravidla se nebere v úvahu přidaná hodnota, tzn. nevychází se z hodnoty vstupní, což zhoršuje výsledky škol, kde je velký podíl např. znevýhodněných žáků.

Ing. Brdička z PF UK nesouhlasil s tímto názorem, domnívá se, že je nutno se o ověřování výstupů na straně žáků neustále pokoušet, abychom získali nástroj pro ověřování práce učitelů. Podle jeho názoru testy na ověřování výkonů žáků sestavit lze.

Měření a exaktní zjišťování nesou v oblasti vzdělávání svá rizika – důraz by měl být kladen na profesionální rozvoj pedagogů, jenž by měl vzejít z jejich vlastního popudu, nikoliv jako prezentace pro nadřízeného. Jsou zde ale důležité položky, které jsou neměřitelné.


Tvorba standardu „zdola“ či „shora“

V několika příspěvcích zazněly úvahy, zda je lepší, když impuls pro vznik standardu učitelské práce vychází z decizní sféry nebo je iniciován samotnými pedagogy.

Mgr. Daniš ze Sdružení TEREZA, o. s. se domnívá, že hodně záleží na tom, jak je standard nastaven, k čemu má sloužit, jaké bude mít dopady. Měla by proběhnout několikakolová diskuse, kde by byly probírány jeho cíle, smysl, obsah, rizika, nástroje ověřování apod. Měl by to být proces dlouhodobý. Chybou by bylo, kdybychom napodobili slovenský postup, kdy výsledkem je přehnaný důraz na formální plnění stanovených kritérií a současně zanedbávání významu práce učitele ve třídě.

Mgr. Lacinová z AVP soudí, že učitelé budou schopni popsat vlastní práci, jak se to ukázalo již i u jiných profesí – když je dána příležitost, ukáže se, že je celkem jasné povědomí o tom, co obnáší kvalita v dané profesi.

RNDr. Jelínková upozornila na dopady, které má ta skutečnost, kdo je iniciátorem reformy. Jestliže reformy jsou zaváděny shora, u učitelů vznikají pocity ohrožení a obav, pokud vznikají ve škole, učitelé jsou jim nakloněni, spolupracují, chtějí se zapojit.

PhDr. Košťálová konstatovala, že iniciativa MŠMT zaměřená na tvorbu standardu učitelské práce měla u pedagogů kladnou odezvu, začala opadávat averze vůči jeho aktivitám. Veřejná diskuse je ale drahá, je třeba zapojit velký počet lidí, ideální by proto bylo, kdyby vzešla z učitelů, ale probíhala ve spolupráci s MŠMT.

Zdá se však, že zájem učitelů o vytvoření a zavedení standardu pedagogické práce není veliký. Dokazuje to mimo jiné nízká účast na kulatých stolech zabývajících se tímto tématem i zkušenosti organizátorů vzdělávacích aktivit, kde v diskusích i dotazech téma standardu chybí.

Diskutující se shodli na tom, že existence standardu je znakem sebevědomé profese.


Profesní standard učitele – odraz reality či vize?

Podle PaedDr. Porubského standard mají dělat učitelé, ale nemá to být, „co by mělo být, ale to, co je“. Chceme něco ideálního, čeho nemůžeme dosáhnout, proto na Slovensku nejsou funkční.

Ing. Brdička souhlasil, že sen se nedá vnucovat. Upozornil ale na to, že když budeme vycházet z reality, pak možná nebudeme dělat to, co od nás společnost žádá.

PhDr. Košťálová odmítla názor p. Porubského, podle ní by cílem mělo být, co je možno reálně očekávat, tzv. zóna nejbližšího vývoje, tj. o stupeň vyšší úroveň, než je současná realita.


Přínosy a rizika standardu

Přítomní se shodli na názoru, že další vzdělávání pedagogů je žádoucí, ale nesmí se stát honbou za získáním kreditů, jak se to např. už stalo na Slovensku.

PhDr. Nováčková připomněla minulé setkání, kde zástupci několika škol seznámili účastníky se svými zkušenostmi s tvorbou standardu, jeho obsahem a postupy při jeho využívání. Společnými znaky pro ně byly důraz na práci ve třídách, snaha o využívání nových výukových metod i technologií, probíhající těsné kontakty jak mezi učiteli navzájem (např. časté vzájemné hospitace), tak i mezi vedením školy a pedagogy, individualizovaný přístup, reflexe vlastní práce ve třídě.

PhDr. Košťálová upozornila, že pro MŠMT může být postup zvolený na Slovensku lákavý. Tam ale je kladen důraz především na formální stránku hodnocení pedagogů a skutečná každodenní práce se žáky ve třídě se vytrácí.


Příští kulatý stůl se uskuteční 22. 4. 2010.

Viktor Lechta a kolektiv: Základy inkluzivní pedagogiky

Nakladatelství Portál právě vydalo zajímavou knihu o dětech s postižením, narušením a ohrožením ve škole

Vývoj pedagogických oborů, zvláště pak speciální pedagogiky, je v posledních letech ovlivněn postupným přechodem trendu integrace v celosvětový trend inkluze v pedagogickém procesu. Zatímco při integraci šlo o přizpůsobení dítěte s postižením potřebám školy, cílem inkluze je více přizpůsobit edukační prostředí všem dětem. Koncept inkluzivní pedagogiky byl v roce 2006 schválen Valným shromážděním OSN.

Kolektiv autorů-odborníků příslušných oborů se v této publikaci věnuje aplikaci tohoto konceptu v podmínkách středoevropského regionu, a to nejen z hlediska speciálních východisek, ale hlavně z dlouhodobého hlediska.

Prof. PhDr. Viktor Lechta, Ph.D., je slovenský logoped a speciální pedagog, autor řady článků a publikací z oblasti speciální pedagogiky a logopedie. Kolektiv autorů tvoří odborníci z ČR, Slovenska, Německa a Maďarska


Knihu si můžete objednat ZDE nebo ZDE.

Barbora Grečnerová: IT Fitness – test IT dovedností zdarma

Dům zahraničních služeb MŠMT nabízí zdarma školám i široké veřejnosti IT FITNESS test, který hodnotí úroveň dovedností a znalostí v oblasti počítačů a dalších moderních informačních a komunikačních technologií.

Test byl představen jako součást celoevropské kampaně Evropský týden IT dovedností 2010 (e-Skills Week 2010) iniciované Generálním ředitelstvím Evropské komise pro podniky a průmysl, jejíž hlavní aktivity probíhaly v týdnu od 1. do 5. března. V České republice koordinuje aktivity kampaně Dům zahraničních služeb MŠMT.

Test IT FITNESS obsahuje 32 otázek z teorie i praxe ICT, po jejichž vyplnění obdrží každý účastník hodnotící certifikát s procentuální úspěšností, který je možné vytisknout a uložit.

Test je výjimečný především v tom, že je zdarma a že současně probíhá v několika zemích střední Evropy. Na Slovensku, kde test běžel od 1. února do 5. března 2010, se otestovalo více než 55.000 Slováků a slovenský průměr úspěšnosti testu byl 39 procent. V ČR, kde je test k dispozici od 1. března
do 15. dubna 2010, si ho zatím vyzkoušelo téměř 9000 lidí.

Hlavní cíl IT Fitness spočívá v možnosti otestování si IT dovedností, test se ale také snaží rozpoutat diskusi o nezbytnosti tzv. e-Skills pro kvalitnější život v 21. století.

Více informací naleznete na www.dzs.cz/itfitness a www.dzs.cz/eskills

„Neklame nás reklama?“, ptají se žáci na Kutnohorsku

Jak správně nakládat s odpady, šetřit energií, vodou nebo jak a proč nepodlehnout reklamě zjišťovali v průběhu podzimních měsíců žáci základních škol na Kutnohorsku v rámci enviromentálních výukových programů občanského sdružení Ekodomov. Nyní si stejný program mohou objednat školy v celé České republice.

Celý projekt pod názvem „Balíček enviromentálních výukových programů pro 2. stupeň základních škol“ začal v květnu 2009, kdy Ekodomov prostřednictvím dotazníku oslovil učitele základních škol, aby vybrali témata enviromentální výchovy, která by ve formě zpracovaného výukového programu doplnila jejich plán environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty. Zatímco v minulosti měli kantoři zájem zejména o materiály k tradičním tématům, nyní si vybrali méně obvyklá a tak vznikly čtyři výukové programy: Kam dopadne odpad, Voda na jedno použití?, Energie s námi vždy je a Neklame nás reklama?.

Všechny čtyři programy vyzkoušelo v průběhu prvního pololetí školního roku 2009/2010 12 tříd z 6 základních škol. Obsah programů byl vytvořen podle principů moderních metod vyučování. Žáci tak dostali možnost uplatnit své vědomosti a dovednosti a zároveň učit se třídit informace, diskutovat a prezentovat své názory.

Z reakcí žáků vyplývá, že nejvíce oceňovali možnost být kreativní a aktivní, v dotaznících uváděli často také „že to nebyla nuda“ a dokonce „byla i sranda“. Zároveň si dle výsledků vědomostních otázek rozšířili znalosti a začali se chovat jinak i doma. Mnoho žáků uvedlo, že „začali třídit odpad“, „šetří vodou a energií“ a „více se zajímají o přírodu“.

Programy hodnotí kladně i zapojení pedagogové. „Aktivity jsou interaktivní, podporují žáky v samostatném řešení úkolů“, říká jedna z pedagožek, která se programu zúčastnila a dodává: „Líbí se mi i návaznost materiálů pro naši další činnost.“ Realizace výukových programů ve školách byla totiž jednou z etap projektu, další částí jsou metodické listy, které obsahují náměty, jak daná témata dále zařadit do výuky.

Zatímco projekt „Balíček enviromentálních výukových programů pro 2. stupeň základních škol“ byl určen pro vybrané školy, realizaci jakéhokoli z vytvořených programů si nyní může objednat kterákoliv základní škola. Podrobné informace jsou uvedeny na webových stránkách sdružení. Po skončení programu ve škole obdrží kantor i zmiňované metodické listy, které mu usnadní navazující výuku.

Bližší informace: Lucie Sádlová, tel.: 739 592 870, e-mail: infokh@ekodomov.cz


____________

Projekt Balíček environmentálních výukových programů pro 2. stupeň ZŠ podpořilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR a Město Kutná Hora.

Robert Hladil: Dálkové studium vysokých škol láká střední generaci

Studium na vysokých školách stále více přitahuje uchazeče starší 30 let. Jejich zájem o vysokoškolský diplom se v posledních čtyřech letech zvýšil téměř dvojnásobně. Polovina pracujících preferuje dálkové studium. Zatímco v roce 1999 tvořili podle údajů Ústavu pro informace ve vzdělávání lidé starší 30 let 24 % ze všech zapsaných dálkových studentů, v loňském roce už jich bylo přibližně 42 %.

Hlavní příčinou je zřejmě současný trend celoživotního vzdělávání a prohlubování teoretických znalostí, který ještě zesílil s globální hospodářskou krizí a narůstající konkurencí na trhu práce. „Zaměstnanci si stále více uvědomují, že pokud chtějí povýšit a získat lépe placené místo ve svém vysněném oboru, bez dalšího studia to brzy nebude možné,“ říká Jan Lajka, prorektor pro rozvoj Vysoké školy obchodní v Praze, která svým studentům kombinovanou formu výuky umožňuje.

Na nabídku kombinované výuky ale reagují i zaměstnanci, snažící se své místo udržet před nastupující mladou konkurencí. Čerství vysokoškolští absolventi často ovládají právě ty dovednosti, které starším pracovníkům chybějí. Mají zkušenosti ze zahraničí, umí cizí jazyky a chlubí se větším všeobecným rozhledem získaným v moderním multidisciplinárním studiu. V roce 2009 mířilo na vyšší odborné a vysoké školy celkem 156,4 tisíce uchazečů. Asi třetina z nich se hlásila do ostatních forem studia, tedy k distanční a kombinované výuce. „Na Vysoké škole obchodní v Praze máme 31 % studentů kombinovaného studia,“ potvrzuje statistiky prorektor Jan Lajka.

Z výzkumu Vysoké školy obchodní v Praze, který proběhl během dvou veletrhů cestovního ruchu – Go a Regiontour – vyplývá, že většina již zaměstnaných lidí skutečně uvažuje o dalším prohlubování svého vzdělání. „Na otázku, zda by vám doplnění vzdělání na soukromé vysoké škole pomohlo při práci ve vašem oboru, odpovědělo kladně více než 80 % dotázaných,“ říká prorektor Jan Lajka. Polovina těchto potenciálních uchazečů o vysokoškolský titul chce studovat dálkově.

Další průzkum Vysoké školy obchodní v Praze během veletrhu Holiday World potvrdil, že touha na sobě dále pracovat u střední generace jednoznačně vítězí. Téměř 70 % dotázaných zaměstnanců cestovních kanceláří, průvodců nebo lidí pracujících v cestovním ruchu se domnívá, že pro další úspěch v oboru je vysokoškolské vzdělání důležité. Podle jejich názorů si ze školy kromě diplomu odnesou také kontakty, zkušenosti, prestiž nebo šanci na vyšší výdělek. Při výběru správné vysoké školy by se dotázaní rozhodovali hlavně podle zaměření oboru a následného uplatnění v praxi.

Kateřina Kostková: Hravá matematika

Na českém knižním trhu jsem objevila zajímavou publikaci s názvem Hravá matematika. Publikace je určena, slovy autora, věkově mladším zájemcům o matematiku, především pak žákům základních škol a nižších ročníků víceletých gymnázií. Autor se zde snaží představit matematiku jako hravý, zábavný a krásný předmět.


Chajda, R.: Hravá matematika. Brno: Computer Press, 2009. ISBN: 978-80-251-2532-8.

V první části, nazvané Hrajeme si s tělesy, nás autor seznamuje s prostorovými geometrickými tělesy. Obsah tvoří zajímavá cvičení, jako například: stříhání sítí těles, tvorba prostorových útvarů (krychle, jehlan, hranol) pomocí špejlí a plastelíny.

Ve druhé části se setkáváme s různými křivkami. Naučíme se kreslit spirály pomocí dvou tužek a provázku nebo je hledat v živé přírodě. Dozvíme se také něco o útvarech nakreslených jedním tahem a vyzkoušíme si Eulerovu slavnou úlohu o sedmi mostech.

Třetí část nás zavede do říše magických čtverců. Seznámíme se s metodou na určování π a dozvíme se také podrobnosti o zlatém řezu. Na závěr budeme hledat Fibonacciho posloupnost u různě uspořádaných listů rostlin.

Do poslední čtvrté kapitoly zařadil autor trochu moderní matematiky. Náplní kapitoly jsou fraktální obrazce, bludiště i záhadná neexistující tělesa.

Tato knížka je dokonalým doplňkem klasických výkladových učebnic a sbírek. Obrovskou výhodou je přesný popis jednotlivých pracovních činností a zajímavých úloh, ale také množství barevných obrázků podtrhujících přehlednost knihy. Myslím, že ji mohu vřele doporučit všem, kteří s myšlenkou, že by matematika byla nepříliš zábavný předmět se spoustou náročného počítání, nesouhlasí.


Mgr. Kateřina Kostková, Gymnázium Olomouc Hejčín

Josef Maňák: Zamyšlení nad návrhem Profesního standardu kvality učitele

Při současném oživení diskuse ke Standardu profese učitele bude možná dobré si připomenout diskusní příspěvek prof. Maňáka, který vyšel v loňském roce v Pedagogické orientaci. Vnáší do diskuse některé další roviny pohledu na Standard.


Zdroj: Maňák, J.: Zamyšlení nad návrhem Profesního standardu kvality učitele. Pedagogická orientace 2009, roč. 19, č. 3, str. 118–120. ISSN 1211-4669


Výzva k veřejné diskusi ke Standardu kvality profese učitele, některé názory učitelů na standardizaci výchovně-vzdělávací práce i reakce na výzvu uveřejněné v novinách mě vyprovokovaly zapojit se též do této potřebné diskuse. Činím tak z pozice šedesátileté práce ve školských službách (v různých podmínkách a funkcích)se zkušeností na všech stupních škol.

Vítám tuto iniciativu významných teoretických pracovníků i tvořivých učitelů, protože místo permanentních hádek a vzájemného osočování, které jsou už typické pro naši politickou scénu, nastoluje aktuální problémy týkající se ve svých důsledcích veškeré populace, totiž budoucnosti vzdělávání, kterou do značné míry mohou ovlivnit také učitelé. Jde o velmi závažné otázky a je na místě se k nim zodpovědně vyjádřit a zároveň upozornit na rizika s tímto počinem spojená.

Je zřejmé, že podnět vytvořit standard učitelské profese vychází mimo jiné též ze zdrojů Evropské unie (usnesení Evropské rady ze dne 15. listopadu 2007, závěry Evropské rady ze dne 12. května 2009 aj.) a je součástí perspektivně zaměřené tendence na zkvalitnění vzdělávání. Určitým úskalím ovšem je, že důležité problémy, které ve sjednocující se Evropě volají po řešení, a to i v oblasti školství, jsou v rukou početných ambiciózních úředníků, kteří již několikrát prokázali svou nekompetentní horlivost, čímž místo pomoci spíš navodili různé potíže a komplikace (např. tvarůžková aféra aj.).

Velkým problémem je měřitelnost kvality. Pro její posuzování by bylo nutno vypracovat vhodné škály učitelského chování a profesních aktivit, ale jejich uplatnění by v současných podmínkách bylo značně subjektivní. Každý, kdo učil na škole, dobře ví, jak obtížné je klasifikovat i měřitelné výkony žáků. Ani standardizované testy nejsou všelékem, ale mohly by přece jen přispět k objektivnějšímu hodnocení. Profesní standardy by však mohly u některých učitelů vést k sebeuspokojení, tj. k přesvědčení o své dokonalosti, kdy může ctižádostivý učitel získat úspěchy u žáků podbízivým chováním, nebo malými nároky na žáky, protože v současné praxi učitele nikdo odborně nevede a neusměrňuje (chybí inspekce, ředitel je často více ekonom nebo údržbář).

Pojetí standardu je převzato z technické oblasti, kde jde o jednotnou úpravu, normu. Ve vzdělávání lze standardizaci uplatnit jen u měřitelných výkonů, uplatňuje se u manažerských profesí (např. v požadavcích na vystupování a oblečení bankovních úředníků apod.), ovšem jako výchovně-vzdělávací vzor je standard málo vhodný, protože v edukaci jde především o rozvoj jedinečné osobnosti, nikoliv o výrobu stejných jedinců. Se standardem se také například nepočítá při vzdělávání lékařů, soudců a podobných profesí, poněvadž představa požadované kvality profesních výkonů je už zakódována v jejich přípravě, případně stvrzována přísahou.

Oblasti navrhovaného standardu (výuka jako proces vyučování a učení, širší kontext výuky, profesní rozvoj učitele) zcela nepokrývají rozsah a náplň učitelské profese, chybí oblast afektivní, etická, sociální aj. I když se počítá s dotvořováním standardu, už v této podobě má sloužit také záměrům státní vzdělávací politiky. Avšak vzdělávací politika státu by měla hlavně zajišťovat celkovou orientaci společnosti – pracovní a materiální podmínky pro práci učitele, svěřovat jí ideové a profesní usměrňování učitele nese riziko zneužití, jak to pocítila (někdy až brutálně) starší generace v komunistické éře. O vysokou úroveň profesní stránky učitele by se mělo pečovat podporou jeho sebevzdělávání, nabídkou dostupné literatury a časopisů, pořádáním pracovních seminářů a v neposlední řadě zvyšováním jeho materiálního zabezpečení. Bohužel z minulé éry přetrvává podceňování těchto faktorů. Dřívější ovlivňování povrchním ideologickým školením dnes někdy nahrazuje povrchní manažerský výcvik (např. při zavádění rámcových vzdělávacích programů).

Zdá se, že nejvíce dnes mnohým učitelům chybí profesní étos, zaujetí pro výchovně-vzdělávací práci, hlubší zájem o děti a mládež. Začíná to už (ne)výběrem skutečných zájemců ke studiu učitelství, podílí se na tom i výuka na fakultách, ale při jinak zaměřených studentech z nich tvořivé učitele nepřipraví žádná vysoká škola. Podstata problému je ve vnitřním postoji studenta, má-li chuť zvládat profesní nároky, vidí-li v učitelské profesi své uplatnění, vítá-li příležitosti k neustálému zdokonalování a vzdělávání. Zatím je situace jiná: mnozí učitelé i studenti málo čtou odbornou literaturu, neodebírají pedagogické časopisy, nepíší do nich. Na tuto stránku učitelské profese by se měl standard přednostně orientovat: ne stanovit minimální výkonnost, nýbrž podněcovat k odvaze přijímat výzvy budoucnosti. Mnozí učitelé tak skutečně činí, vysoko překračují standardní průměr, ale ne vždy se setkávají s pochopením a podporou.

Iniciativu navrhovatelů standardu je nutno plně podpořit, ale bylo by žádoucí zaměření standardu rozšířit o sféru duchovní, o podněty k neustálému sebevzdělávání po všech stránkách. To se sice obtížně měří, ale výsledky jsou vidět v chování a úspěších svěřených žáků. Místo pouhého zdokonalování manažerských dovedností by bylo záhodno orientovat učitelovo úsilí do budoucna, kam vlastně i veškerá edukace směřuje. O závažnosti těchto perspektiv není možno pochybovat, stačí si uvědomit, jakou pomoc od edukace společnost očekává: do popředí vystupuje nová problematika – globalizace, exploze informací, vyčerpání zdrojů, kontrast bohatství a bídy, růst individualismu a hedonismu atd. Naplňování tohoto edukačního poslání může (musí) být také součástí Profesního standardu kvality učitele.

prof. PhDr. Josef Maňák, CSc., Centrum pedagogického výzkumu PdF MU Brno


Literatura

Usnesení Evropské rady ze dne 15. listopadu 2007 o vzdělávání a odborné přípravě jakožto hlavní hnací síle Lisabonské strategie (on-line). (cit. 4. 9. 2009).

Závěry Evropské rady ze dne 12. května 2009 o strategickém rámci evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy („ET 2020“) (on-line). (cit. 4. 9. 2009).

Jiří Varhaník: Strojařina dávno není jen o montérkách, poznávat to budou i dospělí klienti škol

I velmi úspěšné školy se začínají při očekávaném úbytku počtu žáků rozhlížet po výrazně větším zapojení výuky dospělých. Nový trend tímto směrem zachytila i Střední průmyslová škola Klatovy. A s ní dalších 26 středních odborných škol Plzeňska.


Projekty SPŠ Klatovy propojí děti, studenty i dospělé

Budova Živnostenské školy Dr. Aloise Rašína (dnešní hlavní budova SPŠ) byla v Klatovech slavnostně otevřena 28. října 1934. Strojnická SPŠ tu pak začala svoje působení v roce 1960, výuka odborných předmětů ale musela probíhat na několika místech. Až v letech 1973–1976 vyrostla nová budova s dílnami a laboratořemi, postupně přibyla přístavba s rýsovnou a knihovnou, později jazykové učebny, tělocvična a moderní učebna CADu. V poslední době propojila starou a novou budovu spojovací chodba se studovnou vybavenou počítači.

Současnost však přináší závažný fenomén k řešení: „Klesá totiž populační křivka. Pokud se školy chtějí uživit, musí hledat nové cesty,“ potvrzuje Ing. Jiří Dio, ředitel SPŠ Klatovy. Právě snaha moci využívat i v budoucnu vybudované moderní zázemí a personální kapacity přiměla řadu škol reagovat. Celkem 325 se jich v ČR loni v srpnu zapojilo do projektu ministerstva školství UNIV 2 KRAJE. Cílem je proměnit školy s využitím 300 milionů Kč z evropské a státní dotace v centra celoživotního učení a mnohem více se přeorientovat na výuku dospělých. K tomu budou využity v rámci projektu postavené vzdělávací programy.

„Cítíme potřebu reagovat i na současné problémy trhu práce, kde mnozí lidé těžko hledají uplatnění,“ ukazuje J. Dio na druhý očekávaný efekt projektu. Na SPŠ Klatovy už v jeho rámci sestavili jedenáctičlenný tým kantorů, kteří budou projekt řešit. V sérii seminářů, které organizuje krajská metodička Mgr. Pavla Ježková, se začali učit potřebným znalostem ve stavbě programů, lektorským dovednostem pro vzdělávání dospělých atd.


Vybrat vhodné obory

Obtížným úkolem pro současnou etapu je ale především vybrat vhodné obory, v nichž budou první nové výukové programy pro dospělé na SPŠ Klatovy postaveny a pilotně ověřovány. Projekt UNIV začal totiž v ČR nové principy učení dospělých uplatňovat už v roce 2006, zatím se ale zaměřuje především na obory učňovské. SPŠ Klatovy patří k těm školám, kde se pokusí využít jeho možnosti v oblasti studijních oborů.

To ale přináší nová specifika, která je nutná při výběru oborů posuzovat. Na SPŠ Klatovy je to např. možnost využít k výuce licencovaný odborný software, kterým škola disponuje. Hlavními učebními obory byly na škole ve 2. polovině 80. let minulého století konstrukce a technologie. Později se přešlo na obor strojírenství, k němuž v roce 1990 přibyl obor administrativa. Dnes studenti volí mezi obory strojírenství, ekonomika a podnikání, respektive elektrotechnika. A speciální software hraje v jejich výuce zásadní roli.

„V rámci UNIV 2 KRAJE uvažujeme zatím o stavbě výukového programu pro dospělé v oblasti modelování na počítači a následného obrábění výrobků na CNC strojích. Druhou možností je oblast ekonomicky zaměřené výuky managementu ve strojírenství. Je ale nutné zvolit takový obor, u něhož nám podmínky umožní náš software využít. Tyto možnosti aktuálně prověřujeme,“ vysvětluje Ing. Dio s tím, že software nelze v některých případech užívat ke komerčním účelům.

Při výuce všech svých oborů totiž škola disponuje celosvětově platným statutem Autodesk Academia, který potvrzuje nadstandardní výuku CAD programů. Splnění těchto podmínek umožňuje SPŠ Klatovy vyučovat nejen na nejnovějších verzích softwaru, ale zejména podstatně zjednodušuje přístup žáků ke studentským verzím softwaru této firmy.

Získané vzdělání pak umožňuje např. absolventům strojírenství kvalifikovaně seřizovat či obsluhovat CNC stroje, pracovat v oblasti konstrukce, technologie, kontroly apod. Naučí se navrhovat součásti a funkční celky a respektovat přitom pevnostní, ekonomická i bezpečnostní hlediska. Samozřejmostí je práce v CAD/CAM systémech orientovaných na práci s 2D výkresy a 3D modely. Značná pozornost je věnována právě programování a obsluze CNC strojů.

Absolventi ekonomiky a podnikání zase získávají širší ekonomické vědomosti, naučí se administrativě, účetnictví, managementu, marketingu, zpracování mezd s daňovou problematikou, cizím jazykům atd. „Uplatňují se pak velmi dobře jako obchodní zástupci, ale získávají i širokou průpravu k tomu, aby mohli sami začít podnikat v jakémkoli oboru, anebo najít práci ve státní sféře,“ argumentuje ředitel Dio.

SPŠ Klatovy, která má vysokou úspěšnost i ve studiu svých absolventů na vysokých školách, se tak nyní zařadila k těm, které se přizpůsobují změněné situaci a začínají myslet na dospělou klientelu. Možnost využít software podle ředitele zatím směřuje spíše ke stavbě programu pro dospělé žáky v ekonomickém oboru.


Propojování generací ve vzdělávání ukážou i výstava „veteránů“ a CNCéčka do základek

Školy zapojené do UNIV 2 KRAJE se mají stát místy, kde bude běžné setkávání studentů různého věku. Toto propojení generací i témat je už dnes patrné i na SPŠ Klatovy.

Žáci, kteří tu mají přístup k výpočetní technice i ve svém volném čase (včetně připojení k internetu), se zároveň zájmově věnují činnostem volně souvisejícím jak s jejich oborem, tak s tématy blízkými různým generacím. Příkladem může být akce, kterou připravil na 31. březen 2010 kroužek studentů se zájmem o automobilní techniku.

Kroužek vede Ing. Vratislav Černý, který je zároveň metodikem celoživotního učení v rámci UNIV 2 KRAJE na klatovské škole. „Kroužek má kontakty i na veterány nebo soutěžní jezdce,“ vysvětluje ředitel školy Jiří Dio. Na prezentaci kroužku 31. března, spojenou s výstavou atraktivních automobilů, jsou do areálu SPŠ Klatovy zváni i žáci základních škol, kteří tak poznají prostředí SPŠ a starší studenty i absolventy se zájmem o techniku. Akce nazvaná Škola a motorismus se bude konat od 9 do 15 hodin. V jejím programu budou výstava soutěžních a historických vozidel, ukázky diagnoastiky a prezentace strojních měření.

Na stále se měnící potřeby trhu práce a na trend celoživotního učení se snaží SPŠ i Okresní hospodářská komora Klatovy společně reagovat i dalším projektem zaměřeným na základní školy: Už do podzimu se má rozjet zavádění speciálních CNC strojů do jejich pracovního vyučování.
Půjde o malé CNC stroje, které lze umístit na školní lavici. „Programují a obrábějí se na nich výrobky řezané z polystyrenu. Nejen naši studenti a výhledově dospělí klienti ve výukovém programu UNIV 2 KRAJE, ale i děti tak budou moci poznávat, že strojařina dávno není jen o montérkách, ale také o atraktivních počítačích,“ vysvětluje ředitel SPŠ Klatovy.


Zapojil se celý kraj

Aktivita škol směrem k výuce dospělé populace se podle informací z ministerstva školství i ze školské komise Asociace krajů kladně promítne i do jejich budoucího hodnocení. Celoživotní učení bude totiž podle nich v budoucnu zcela nezbytné.

Konkrétně v Klatovech se do UNIV 2 KRAJE zapojila i místní zdravotnická škola a škola zemědělská a potravinářská. Na Plzeňsku jsou to pak další školy z Horšovského Týna, Staňkova, Domažlic, Sušice, Spáleného Poříčí, Oselce, Stodu, Plzně, Plas, Horní Břízy, Rokycan, Boru, Stříbra a Tachova.

Na SPŠ Klatovy už mají určité zkušenosti s výukou dospělých, v minulosti tu školili řadu pedagogů při projektu Internet do škol. „Od projektu UNIV 2 KRAJE si teď ale především slibujeme, že nás naučí kvalitně zpracovávat projekty do dalšího vzdělávání. Velice mě ale zajímá, co bude po projektu, tedy udržitelnost celé ideje,“ uvažuje ing. Dio.

Principy celoživotního učení bude prezentovat na Plzeňsku výstava k tomuto tématu, která se bude konat 27. dubna v Sokolovně v Rokycanech. Představí se tu i některé ze škol zapojených do projektu UNIV 2 KRAJE – např. SŠ Rokycany Jeřabinova nebo soukromá Střední sportovně podnikatelská škola.


Bližší informace o projektu UNIV 2 Kraje poskytnou:
PhDr. Jana Bydžovská, hlavní manažerka projektu UNIV 2 Kraje, NÚOV Praha, tel: 724 652 223
PhDr. Helena Marinková, PhD., obsahový manažer projektu UNIV 2 Kraje, NÚOV Praha, tel: 724 652 224

Národní ústav odborného vzdělávání
Weilova 1271/6
102 00 Praha 10
Tel.: 274 022 111
www.nuov.cz/univ

Lucie Štěpánková: Využití nástroje INDI pro hodnocení kvality práce učitelky MŠ

Prezentace z kulatého stolu SKAV 25. 1. 2010 na téma „České školy školní standardy učitelské práce“.

Prezentaci si můžete stáhnout ZDE.

Výstup z kulatého stolu si můžete přečíst ZDE.