Svatava Šimková: České děti a škola

Prázdniny se nenápadně přehouply přes polovinu. Děti si sice ještě užívají táborů, dovolených u moře i pobytů u babiček a dědečků, ale výlohy obchodů se pomalu začínají plnit školními brašnami, sešity a penály. Škola klepe na dveře. Podívejme se na ni nikoliv přes mediálně propírané téma státních maturit, ale spíš pohledem těch, kterých se opravdu prvořadě týká, tedy žáků, studentů a pedagogů, doplněným výsledky některých výzkumů.


Zdroj: web RVP


Co říkají výzkumy?

V současné době je o našem vzdělávacím systému a speciálně o našem základním školství k dispozici značné množství dat, včetně dlouhodobých a těch, které nás srovnávají s ostatními zeměmi – jak evropskými, tak i v rámci OECD, a dokonce i řadou zemí exotických. Zájemci si všechny reprezentativní výzkumy najdou například na stránkách www.uiv.cz. Zde se omezíme na poskytnutí několika základních faktů, které doplníme několika zjištěními, jež jsou velmi důležitá a přitom unikla mediální pozornosti.

Česká republika se dlouhodobě zařazuje mezi země s nejnižším podílem veřejných investic vůči celkovému HDP investovaným do podpory vzdělání – před nástupem krize v roce 2008 to bylo 4,5%. Za námi zůstaly jen Čína a Indonésie. V období mezi školními roky 2003/2004 a 2011/2012 poklesl počet žáků u nás z 1 040 612 na 835 796; obdobně poklesl i počet učitelů, počet škol a počet tříd. Průměrný počet 20 žáků ve třídě nás řadí do evropského průměru, počet hodin absolvovaných našimi žáky stejně jako počet hodin odučených našimi učiteli je ve srovnání se zeměmi OECD lehce nadprůměrný.

Poměrně rozsáhle byly komentovány podprůměrné výsledky našich žáků v posledním srovnávacím výzkumu PISA 2009 (čtenářská gramotnost, matematika, přírodní vědy) a hlavně výrazné zhoršení v matematice (zvlášť masivní u chlapců). Bez většího zájmu ovšem prošlo zjištění jiného srovnávacího výzkumu (ICCS), že naši čtrnáctiletí žáci jsou sice nadprůměrní ve znalostech z občanské gramotnosti, ovšem značně podprůměrní v postojích, které by z nich měly vyplývat. Jasně se dále ukázalo, že víceletá gymnázia „vysávají“ naprostou většinu schopných žáků z běžných základních škol, což vede na jedné straně k vytváření úspěšné, ale velmi úzké elity, a na druhé straně k poklesu úrovně většiny žáků. Konečně se stále potvrzuje, že špatné sociální podmínky a nízká vzdělanost rodičů často znevýhodňují děti v mnoha ohledech, včetně vztahu ke škole.


Hlasy dětí

Ačkoli výzkum projektu Klíče pro život nazvaný Hodnotové orientace dětí ve věku 6–15 let zjistil, že děti školu vnímají víceméně jako nutnou povinnost, o důležitosti a smyslu školní docházky jsou přesvědčeny téměř všechny. Chápou, že smyslem a cílem vzdělávání není jen osvojit si látku jednotlivých předmětů, ale také získat takové znalosti a dovednosti, které jim v životě pomohou uplatnit jejich schopnosti, formulovat postoje, lépe se orientovat a především umět „být“ ve společnosti. Děti přitom ale nejsou příliš ochotné vyvíjet patřičné úsilí – podepisuje se na nich to, že příliš snadno a bez výraznějšího vlastního přičinění získávají nejrůznější požitky, zejména virtuálně zprostředkované.

Většina dětí pokládá své pedagogy za chytré, spravedlivé, ochotné jim pomoci a příliš se nerozčilující. V žádné z těchto vlastností ale nejsou učitelé v očích dětí lepší než jejich rodiče (nejsou podle nich například ani chytřejší). Na druhé straně se děti domnívají, že pedagogové na ně nemají příliš času, nenaslouchají jim, příliš jim nedůvěřují, občas zalžou a není s nimi zábava. Čím jsou starší, tím hůře pedagogy hodnotí a výrazněji vnímají učitele jako přísné. Zatímco ve věku 6–9 let označilo pedagogy jako hodné téměř 55 % dětí, ve věku 13–15 let je tomu tak již u pouhých 32 % respondentů. Pedagogové jsou pozitivněji vnímáni spíše dívkami než chlapci a dívky jsou vůbec ve škole spokojenější než chlapci. Děti jsou velice citlivé k celkovému nasazení a nadšení pedagogů. Následující výroky starších dětí ze skupinových rozhovorů jsou typické: „Paní učitelka má neprofesionální chování vůči žákům a někteří učitelé jsou zoufalí z toho, že musí učit. Paní učitelka špatně učí, ona nám shazuje sebevědomí. Občas je i rasistická. Já bych vyměnila některé učitele, jsou strašní.“

Děti se často shodovaly v odpovědích na otázku, co je ve škole opravdu baví či netěší. Pokud šlo o kladné hodnocení, pak nejčastěji zmiňovaly kamarády a přestávky, někdy i konkrétní školní předmět: „Mě nejvíc baví, že tu mám ty kámoše a tělák. Mě nejvíc baví hudebka, jelikož si tam můžeme říkat, co posloucháme za hudbu, a ještě paní učitelka třídní. Mě přestávky a předměty, u kterých nemusím moc přemýšlet.“

Záporné hodnocení občas patřilo prakticky veškeré výuce, častěji i matematice, češtině a přírodním vědám. Pokud byl v pedagogickém sboru učitel, který s dětmi nedokázal navázat přátelský vztah či profesionálně předat učivo, projevilo se to negativně na vztahu dítě – předmět. Vztah žáků ke škole i k vykládané látce je velmi silně určován schopnostmi pedagoga zaujmout a nadchnout děti pro probírané téma, ale také jeho povahovými rysy. Důležitým faktorem vzájemného vztahu je pak schopnost pedagoga pozitivně stimulovat vztah, naslouchat, ponechat prostor pro vlastní vyjádření dítěte a respektovat jeho věkové odlišnosti a potřeby. Vztah ke škole ovlivňuje také úspěšnost žáka, možnost osobního projevu, úroveň komunikace a interakce. Vzájemná důvěra, nasazení a opravdovost učitele, jeho schopnost provázat teorii s praxí a zkušeností dítěte hraje však zásadní roli.

Výzkum dále ukázal, že pro většinu dětí je škola především místem, kde potkávají své kamarády a navazují nová přátelství, právě kamarádi bývají nejoblíbenější součástí školy. Přestože téměř všechny děti mají ve škole dobré kamarády, setkávají se někdy ve školním kolektivu i s ošklivým chováním. Čím jsou děti starší, tím více ve školním prostředí pociťují stres – u nejstarších žáků se to týká už 16 % z nich. Vzájemná důvěra, pocit jistoty a bezpečí ve škole s věkem u dětí klesá.


Možnosti dnešních učitelů

Český učitel to nemá lehké. Jeho práce je jednou z těch, které rozumí téměř každý, učitelům je často více či méně dobrácky podsouváno, že vlastně nic nedělají, že pracují jen pár hodin denně a mají dlouhé prázdniny. Jistě každý pedagog se setkal o prázdninách s okřídlenou větou: Chtěl bych se mít jako učitel! Je s podivem, že se u nás i za těchto podmínek učitelské povolání drží v tabulce prestižních profesí stále na třetím či čtvrtém místě. Platem to přitom nebude – ten je u českého učitele 2. stupně ZŠ dlouhodobě horší než plat jeho portugalského, korejského, slovinského či mexického kolegy, jak vyplývá z údajů posledního výzkumu OECD „Education at a Glance 2011“. Ze 34 porovnávaných států se Česká republika nachází až na 28. místě. Český učitel, spíše však česká učitelka, mívají často pocit, že si jich dnes už skoro nikdo neváží. Přitom musí čelit mnoha tlakům: během vyučování jsou dlouhodobě vystavováni stresu, který může přejít v syndrom vyhoření, musí se též vyrovnávat s meziosobními konflikty, které vznikají ve vztazích k žákům, rodičům i kolegům, přičemž nejčastější konflikty vznikají ve snaze udržet při výuce kázeň.

Do škol totiž z rodin přicházejí čím dál častěji žáci, kterým chybí schopnost respektovat ostatní, vnímat je jako partnery, dosahovat svých potřeb nekonfliktně a vcítit se do druhých. Současně je čím dál obtížnější udržet pozornost většiny žáků. Neboť přicházejí z vnějšího prostředí do třídy přesyceni nejrůznějšími podněty klipovitého charakteru, kdy navíc nejsou schopni rozlišit podstatné od nepodstatného. Dojde-li ke konfliktu mezi učitelem a žákem, na rozdíl od dřívějších dob musí učitel počítat s tím, že rodiče budou hájit své dítě i v případě, kdy nebude v právu, přičemž se mnohdy odhodlají k agresivnímu výpadu vůči pedagogovi (a to i před vlastním dítětem). Pedagog přitom často nemá podporu ani vlastního ředitele, který ve snaze udržet společensko-politickou i ekonomickou podporu školy se ocitá mezi několika mlýnskými kameny.

Nakonec tedy zůstává vše podstatné na osobnosti pedagoga – na jeho schopnosti žáky správně diagnostikovat a být aktivním učitelem, mít vyučování ve svých rukou, nečekat na to, co udělají a co si dovolí děti. Stejně jako při výchově obecně platí i pro učitele, aby byl laskavý, důsledný a pravdivý nejen ve škole, ale v celém svém životě.


Celý text s grafy ZDE.

Jana Klimešová: Pedagogická knihovna J. A. Komenského dnes

Pedagogická knihovna J. A. Komenského (PK) je podle knihovního zákona (č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb) odbornou veřejnou knihovnou, která také plní funkci veřejně přístupné vědecké knihovny. Vytváří a spravuje státem dotovaný fond domácí a zahraniční literatury, informačních pramenů a zdrojů z oblasti pedagogiky, výchovy, vzdělávání, školství a příbuzných společenskovědních oborů.

Knihovna vznikla v roce 1919 jako součást Československého pedagogického ústavu, který byl založen z iniciativy univerzitních profesorů pedagogiky F. Drtiny a O. Kádnera. Hlavním úkolem knihovny bylo „přispívat ke studiu pedagogiky a československého školství získáváním knižní a časopisecké literatury vhodné ke studiu pedagogiky a jejích věd pomocných“.


Současná podoba, činnost a poskytované služby

Pedagogická knihovna J. A. Komenského je s účinností od 1. 7. 2011 oddělením Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského a sídlí na adrese Mikulandská 5, 116 74 Praha 1.

Knihovna nakupuje, trvale uchovává a půjčuje odbornou literaturu z oblasti pedagogiky a příbuzných společenských věd. Knihovní fond v současnosti představuje na cca 500 000 svazků (tj. asi 7,5 km knih) a obsahuje knihy, učebnice, periodika, elektronické dokumenty, audiovizuální dokumenty, mapy aj.

Současně knihovna vytváří a spravuje speciální sbírky učebnic pro základní a střední školy od počátku 19. století, slabikářů, literatury pro děti a mládež od konce 18. stol, pedagogických časopisů od 30. let 19. století, komeniologické literatury aj.

Kromě průběžného zpracování nových přírůstků knihovna pokračuje i v retrospektivním zpracovávání literatury. Cílem retrokonverze je maximální zpřístupnění historického fondu všem uživatelům. Proto je téměř celý knihovní fond volně přístupný prostřednictvím online katalogu na webu PK.

Knihovna proto buduje a spravuje několik databází – databázi knih, periodik, AV dokumentů, knih pro mládež, učebnic a také pedagogickou bibliografickou databázi (PBD), která obsahuje anotované bibliografické záznamy z českých a zahraničních převážně pedagogických časopisů. Součástí PBD jsou i anotované záznamy komeniologické literatury z odborných časopisů a statí ze sborníků.

PK je veřejnosti přístupná od pondělí do pátku (9–18 hod.) a svým uživatelům, vědeckým a odborným pracovníkům, učitelům a studentům poskytuje širokou škálu knihovnických a informačních služeb. Kromě standardních služeb, poskytovaných v půjčovně a studovně, knihovna nabízí také rešeršní, bibliografické, informační a reprografické služby.

Rešeršní služby jsou poskytovány na specializovaných pracovištích, kde je možné si nechat zpracovat rešerši – tj. soupis literatury na určité téma z databází PK i z databází externích. Objednávky rešerší lze zadat i telefonicky nebo e-mailem. Jde o placenou službu, kterou lze uhradit hotově nebo odečtením z konta uživatele služby e-PK (elektronická pedagogická knihovna).

Zajímavou službou je novinková služba provozovaná na webu knihovny, obsahuje výběry z nových knih, z knih pro děti a mládež a také informace o nových a inspirativních článcích z odborných českých a zahraničních časopisů, tematické rešerše na aktuální a zajímavá témata.

Ptejte se knihovny je službou českých knihoven určenou nejširší veřejnosti. Zde jsou zodpovídány faktografické, bibliografické a informační dotazy. Odpověď na zadanou otázku obdrží tazatel na svou e-mailovou adresu do 48 hodin od doručení dotazu.

Centrum pro školní knihovny (CŠK) funguje na principu průběžně aktualizovaných webových stránek. Hlavním cílem CŠK je podpora školních knihoven, rozvoj čtenářství a čtenářské gramotnosti. Učitelům a knihovníkům nabízí informace z oblasti plánování, legislativy, vzdělávání knihovníků školních knihoven aj. CŠK také spolupracuje s Klubem školních knihoven při Svazu knihovníků a informačních pracovníků.


Zuzana Švastová: Představuje se e-PK – elektronická pedagogická knihovna

Elektronická pedagogická knihovna (dále jen e-PK) je knihovní služba, díky které mohou čtenáři – uživatelé knihovny využívat řadu služeb prostřednictvím internetu. Služby jsou určeny především studentům pedagogiky a navazujících společensko-vědních oborů, učitelům a dalším pedagogickým pracovníkům. Současně jsou však k dispozici pro každého, koho zajímá cokoli z tematické oblasti pedagogiky, školství, výchovy, vzdělávání a dalších souvisejících vědních disciplín.

E-PK poskytuje služby zaměřené především na periodika a oblast literatury, ve které se nové informace objevují nejrychleji. Uživatel si stejně jako v klasické knihovně může v on-line databázi vybrat záznam článku a objednat jeho kopii – elektronickou nebo papírovou. Kopii článku může dostat poštou nebo bude – při dodržení závazků vyplývajících z autorského zákona – zpřístupněna na jeho uživatelském kontě v elektronické podobě. Obdobně je poskytována služba Current Contents – jedná se o kopie obsahů vybraného titulu časopisu.

E-PK dále nabízí meziknihovní služby a rešeršní služby podle zadání uživatele s možností doručení rešerše v papírové nebo elektronické podobě.

Ceny za služby jsou stejné jako v klasické knihovně, liší se pouze v autorském poplatku za elektronické kopie z dokumentů v ochranné lhůtě autorského zákona. Úhrada plateb účtovaných za poskytnuté služby probíhá automatizovaně odečtením částky z finančního účtu uživatele a jejím následným připočtením na finanční účet knihovny, která službu poskytla.

Až na výjimky probíhá veškerá komunikace uživatele s e-PK, resp. využívání služeb e-PK na webové stránce uživatele, chráněné přístupovým jménem a heslem – na tzv. uživatelském kontu. Uživatelské konto umožňuje uživateli komunikovat s knihovnou, objednávat i přijímat služby a hradit poplatky za služby z finančních prostředků vložených na konto jako předplatné na služby.

Uživatelům nabízí mj.:
– možnost předregistrace s automaticky generovanou předvyplněnou smlouvou včetně možnosti zadávání objednávek (ty jsou však vyřizovány až po dodání smlouvy a finanční hotovosti)
– volitelné heslo včetně možnosti jeho změny
– formuláře pro objednávky
– napojení na databáze knihovny a předvyplnění objednávek bibliografickými daty z čtenářem vybraných záznamů
– přehled dosud realizovaných objednávek
– informace o finančním účtu uživatele
– prostor pro informace od servisního centra + pro dotazy na servisní centrum

Detailnější informace a podmínky poskytování služeb e-PK jsou definovány v Knihovním řádu e-PK, který je k dispozici na adrese www.epk.cz.

Závěrem: E-PK nabízí vyšší úroveň elektronických služeb knihovny, usiluje o maximální kvalitu i uživatelskou přívětivost služeb. Naší snahou je, aby tento trend i nadále pokračoval, a věříme, že touto cestou budeme moci stále kvalitněji uspokojovat informační potřeby a požadavky všech, kdo se na e-PK obrátí.

Norsko, Island a Lichtenštejnsko otevírají dveře zaměstnancům škol

Učitelé i nepedagogičtí pracovníci vzdělávacích institucí budou mít od roku 2013 možnost dalšího (sebe)vzdělávání v Norsku, Lichtenštejnsku nebo na Islandu. Právě tyto země jsou zapojeny do programu Norských fondů a fondů EHP, který si klade za cíl snížení socioekonomických rozdílů v Evropě a posílení vztahů mezi zapojenými státy a státy příjemce.

Norské fondy a fondy EHP nabízejí jednotlivcům možnost uskutečnit výjezd do Norska, Lichtenštejnska a na Island a vzdělávacím institucím možnost realizovat mezinárodní projekty s těmito zeměmi. Podpořeny budou dva typy aktivit: Projekty mobilit a stáže a Projekty institucionální spolupráce. O mobilitu se mohou kromě studentů VŠ, VOŠ a konzervatoří ucházet učitelé, ale i jiní pracovníci ve vzdělávání.

Zaměření mobilit může být rozličné. Žadatelé se mohou účastnit konferencí, seminářů či workshopů v zapojených zemích nebo se mohou hlásit na tzv. job-shadowing (stínování) a sledovat práci odborníka na stejné pozici, jakou zastávají na domovské instituci. Pracovníci ve vzdělávání by měli stínování realizovat vždy v obdobném typu instituce, jako je instituce, na které působí v České republice. Zajištěno tak bude maximální využití získaných poznatků a zkušeností po návratu z mobility.

„Pro nepedagogické pracovníky se otevírá jedinečná příležitost zúčastnit se mezinárodní mobility zaměřené na získání pracovních zkušeností a zlepšení komunikačních dovedností. Norské fondy a fondy EHP jsou v tomto spíše výjimkou, jelikož cílovou skupinu podobných programů zaměřených na mobility většinou tvoří pedagogové a studenti.“, uvádí Kristýna Kynclová z Domu zahraničních služeb, který program spravuje.

Přihlášky tedy mohou podávat například pracovníci vedení školy, manažeři, pracovníci studijního, zahraničního, ekonomického či PR oddělení, administrativní pracovníci, knihovníci, výchovní poradci, pracovníci správy školy aj. Přihlášku může podat buď jednotlivec (stáže) nebo celá instituce, která může naplánovat projekt mobility například pro zaměstnance správy školy apod. Tím by mělo být zaměstnancům vzdělávacích institucí umožněno ucházet se o mobilitu i samostatně, tedy bez ohledu na aktivitu své instituce či její zapojení do projektů.

Kateřina Dlasková z Domu zahraničních služeb dodává: „Pozitivní ohlasy z minulé fáze programu nás naplňují očekáváním, že i o novou etapu bude velký zájem. Výzva pro předkládání grantových žádostí se otevřela v červenci a potrvá do konce září. Věříme, že program, jenž byl oficiálně zahájen v červnu, přispěje k navázání užší spolupráce mezi jednotlivci a vzdělávacími institucemi a k využití inovativních přístupů v českém školství.“


Více informací naleznete ZDE.

Marie Homerová: Mezipředmětové vztahy ve výuce společenskovědních předmětů (výsledky evropského výzkumu)

Téměř všechny studijní pre-graduální programy a kurikula společenskovědních předmětů ve 26 zkoumaných evropských zemích obsahují v nějaké podobě texty nebo zmínky o mezipředmětových vztazích. Věty, které doporučují interdisciplinární přístup, neboli mezipředmětové souvislosti, ve výuce školního předmětu. Zdůrazňují, že mezipředmětové vztahy jsou pro úspěch výuky žádoucí, tvoří integrální součást studium humanitních předmětů.

Jak se píše ve studijních programech vysokých škol, přímé vazby existují např. mezi historií a politikou, ekonomií, zeměpisem, filosofií, etikou atp. Velkým přínosem a ponaučením pro naši přítomnost může být vztah mezi historií a ekonomií. Teoretická pojednání o užitku mezipředmětových vztahů jsou sice početná, ale jak se aplikují ve školní praxi, zůstává otázkou. Učitelé v mnoha zemích nejsou dostatečně pedagogicky a prakticky připravováni pro aktivní využití interdisciplinárních vztahů pro výchovné záměry. Navíc příprava výuky s mezipředmětovým přesahem je obtížná a vyžaduje velmi náročnou přípravu.

Proto se v mnoha zemích objevují takové příklady výuky ve školní praxi jen výjimečně. Jen v několika zemích jsou učitelé připravováni v pregraduální pedagogickém vzdělávání na aktivní výuku, včetně mezipředmětových souvislostí. V mnoha zemích učitelé neznají a ani nemohou znát potřebné odborné postupy a přípravu výuky v tomto duchu. Tento stav jasně prokázal mezinárodní výzkum realizovaný v projektu EU Assessment, Initial Teacher Education of Trainee Students“ a Comparison Study, 2010–2012.

Mezi evropskými zeměmi však existují značné rozdíly. Zatímco v demokratických zemích, většinou s dlouhodobou tradicí předmětové didaktiky humanitních předmětů, se běžně inkorporují poznatky i z jiných příbuzných oborů bez problémů, v jiných zemích tento typ výuky úplně chybí. V zemích, kde jsou mezipředmětové vztahy do výuky a výchovy zařazeny, poskytují odbornou pomoc učitelům v praxi pedagogické ústavy a vzdělávací instituce, ministerstva nevyjímaje. Odborníci z pedagogických institucí pomáhají konkrétně, tj. zpracovávají tématické vyučovací celky obsahující mezipředmětové souvislosti. Je to práce pro skutečné odborníky, většinou učitele s dlouholetou praxí. V jiných zemích, kde se každý předmět vyučuje přísně izolovaně, jsou informace žákům prezentovány učitelem, z velké části bez mezipředmětových vazeb, tj. užívá se ponejvíce metoda „telefonního seznamu“.

Vzorem pro výuku s mezipředmětovým přesahem jsou britské, holandské a skandinávské školy, kde se kupř. výuky historie efektivně využívá k výuce „politiky“. Britští a skandinávští učitelé však mají velkou výhodu, protože se jim dostalo náležité pedagogické přípravy a mohou se spolehnout na práci pedagogických institucí. Frekventovaným tématem je v těchto zemích v současné době výchova k občanství prostřednictvím tematicky koncipovaných celků. Integrace mezipředmětových souvislostí však nemá vést k chaotické výuce, tj. „o všem a o ničem“.

Ve výuce se objevují zhruba dva způsoby. „Historická“ koncepce, ve které učitel sleduje naučné a výchovné cíle, tj. znalost dějin jako základu k návazným výchovným cílům. Kvůli hlubšímu a kvalitnějšímu porozumění studentů se ve výuce historie užívá např. i psychologie, filozofie, sociologie, ale i statistiky. Příkladem může být novodobá historie Blízkého východu, která vede k pochopení současných problémů v regionu. Naopak ve společenských vědách, např. ve výuce politologie, tvoří historie podpůrný pilíř, poskytuje důkazy pro obecná tvrzení. Příkladem jsou současné politické problémy na Blízkém východě, kde se zkoumá historické pozadí a historické události, které zapříčinily současnou situaci. Integrace mezipředmětových vztahů do výuky proto vůbec neznamená desintegraci samostatného předmětu. Zásadou je, aby byl vyučovací celek racionálně strukturovaný, včetně předem stanovených vhodných metod, a respektoval hranice předmětu.

V zemích, kde se učí předměty izolovaně, kupř. dějepis na základě chronologie, je patrný rozdíl už v pre-graduálníe studijních programech, které sice někdy obsahují výzvy k začlenění mezipředmětových souvislostí, ale praktický výcvik učitelů nebo konkrétní modelové příklady pro praktickou výuku chybí. Adepti učitelství se o potřebnosti výuky s interdisciplinárními přesahy sice učí, ale nemají možnost je prakticky dostatečně vyzkoušet. Totéž učitelé ve školní praxi. „Povídání o mezipředmětových vztazích“ je však málo účinné.

V mnoha zemích je stále výuka humanitních předmětů pojata tradičně a bez výchovných záměrů. V současné době se např. v Itálii začíná věnovat kvůli občanství více pozornosti pedagogickým vědám a didaktice humanitních předmětů, které byly celá desetiletí marginální. Britské vzorové „teaching units“ jsou vynikajícím příkladem pro ostatní země, integrují výchovné cíle, které mají vést k demokratickému a kritickému občanství. Jsou pro učitele a školní výuku potřebnější, poskytují pro praktickou výuku inspiraci.

Ve všech zkoumaných zemích je už při prvním čtení studijních programů vysokých škol vzdělávajících učitele jasný rozdíl v jejich pre-graduálních studijních programech. V tradicionalisticky pojatých programech je viditelný nedostatek mezipředmětových vazeb, protože jsou jen seznamem názvů přednášek, aniž by obsahovaly metody, které lze užít pro „trénink“ pedagogických dovedností. Jak ukázal výzkum, ve většině evropských programů chybí integrace inter-kulturních souvislostí. Na školách se převážně vyučuje národní kultura, málokdy se učitelé věnují výuce zacílené na evropské dimenze. Proto např. západoevropští studenti dobře znají kulturní minulost své vlastní země, např. umění a architekturu, ale mají jen sporadické vědomosti o kultuře zemí střední Evropy, a naopak.

Mezipředmětové souvislosti mohou být motivací ve všech fázích výuky humanitních předmětů, jsou významnou pomocí pro výchovné působení. Jsou vysoce inspirující pro výchovu k občanství ve smyslu „exempla trahunt“. V komparaci studijních programů a kurikul zúčastněných zemí chyběla často výchova k vzájemné solidaritě a vzájemné pomoci. V mnoha zemích nejsou didaktici předmětu na vysokých školách vůbec specificky školeni v didaktice předmětu, např. v didaktice dějepisu, který tradičně studentům „přednášejí“. Praktická didaktika a aktivní pedagogická příprava adeptů učitelství se stále považuje jakési „doplňkové“ studium.

Součástí výzkumu byl psychologický „profil učitele“. V zemích s tradicionalistickou výukou převažoval „konzervativní typ“, stav, za který ale učitelé nenesou odpovědnost. Ta je spíše na straně těch, kteří odpovídají za školskou politiku a za vzdělávání učitelů. Proto některá ministerstva a evropské univerzity uvažují o rozšíření odborné pedagogické přípravy i pro „učitele učitelů“. Velký důraz se v současné Evropě klade na aktivní výuku občanství, nástroj k překonání etnických a náboženských rozdílů různorodých obyvatel se stejnou státní příslušností k téže zemi.

Komparace studijních programů a kurikul škol přinesla zajímavé, podrobné a konkrétní výsledky, mapující situaci ve vzděláváni budoucích učitelů společenskovědních předmětů. Proto mezinárodní setkání tohoto typu fungují jako, „trh s dobrými a inspirativními nápady“. Z tohoto důvodu se plánují i do budoucna, přestože bývá práce na projektech pro zúčastněné časově, pro některé účastníky i jazykově, náročná.

Marie Homerová, CIEE UK


Zdroj: EU projekt “Assessment and Initial Teacher Education“ a Comparative study, dr. Falk Pingel:“Interdisciplinary History“, červen 2012

John F. Taylor: Jak přežít s hyperaktivitou a poruchami pozornosti

„Jak přežít s hyperaktivitou a poruchami pozornosti“ je kniha, která poradí rodičům i dětem, jak se vyrovnat s diagnózou ADD nebo ADHD. ADD znamená poruchu pozornosti, ADHD poruchu pozornosti spojenou s hyperaktivitou. Přibývá dětí, které jsou takto diagnostikovány. Život s ADD nebo ADHD nemusí být snadný, poruchy pozornosti ovlivňují jak dítě samotné, tak jeho rodinu, učitele, kamarády.

Poruchy pozornosti se projevují obvykle tak, že se dítěti nedaří ve škole, je pro ně těžké soustředit. Obtížně se učí nové věci, nebo sice učivo chápe, ale nedokáže si ve věcech udělat pořádek. Může také ztrácet domácí úkoly nebo je zapomínat odevzdat. Často kvůli ADHD nedokáže dítě vydržet v klidu. ADD a ADHD (dále jen ADHD) ovlivňuje i to, jak dítě vychází s ostatními. Může mít konflikty s rodiči nebo ostatními příbuznými. Dělá mu problémy najít si kamarády, shodnout se s jinými dětmi. ADHD také může vyvolávat prudké emoce. Může ovlivňovat spánek dítěte, to, jak o sobě uvažuje, a dokonce i to, co mu chutná.

Jak přežít s hyperaktivitou a poruchami pozornosti je kniha, která může pomoci. Obsahuje tipy a doporučení, která mohou děti hned samy vyzkoušet. Spolu s rodiči se mohou pustit do různých cvičení. Učitelům, lékařům a dalším dospělým zase může pomoci usnadnit dítěti vyrovnat se s jeho obtížemi. Kniha nikoho nezbaví všech problémů, ale lze ji využít k lepšímu zvládání ADHD ve škole, doma i mezi vrstevníky.

„Jak přežít s hyperaktivitou a poruchami pozornosti“ se obrací přímo na děti. Srozumitelně vysvětluje, co ADHD je a jak se projevuje, vybízí je, aby se zamyslely nad svými potížemi, na konkrétních ukázkách demonstruje, co a jak (ne)funguje. Motivuje je, aby se nevzdávaly ve svém úsilí ADHD zvládnout, ukazuje pozitivní příklady. Děti se např. naučí, jak udržet na uzdě své nálady, jak vyjít s okolím, jak si zorganizovat věci nebo jak překonat pocity neúspěchu, smutku a strachu. Zjistí, které jídlo jim může pomoci k lepšímu soustředění nebo jak probíhá návštěva lékaře či terapeuta. Součástí knihy je i slovníček pojmů a také list k zaznamenávání úspěchů. Dobrým výsledkem pak může být to, že se dítě zlepší ve škole, nehádá se tolik s rodiči a sourozenci a dokáže si najít a udržet kamarády. I s ADHD může mít člověk v životě úspěch!

Podle výzkumů má každý čtrnáctý český školák ADHD. Vědci se domnívají, že děti s ADHD zpracovávají informace jinak než většina ostatních lidí. „Je to jako špatné telefonní spojení,“ vysvětluje autor John F. Taylor. „Různé části mozku se snaží „domluvit“, jenže na lince to šumí a praská a informace neprojde na druhou stranu. Experti nevědí přesně, proč ho někteří lidé mají. Hodně z nich se domnívá, že ADHD předávají dětem jejich rodiče. Jiní si myslí, že děti byly možná vystaveny působení určitých chemikálií.“

ADHD však neznamená nemoc nebo nedostatek intelektu. Naopak, lidé s ADHD mívají určité zvláštní schopnosti ‐ jsou aktivní, rádi zkoušejí něco nového, bývají velmi tvůrčí a někdy jsou v určitých ohledech hodně chytří.

John F. Taylor, Ph.D., autor knihy, je Američan, psycholog a otec tří dětí s poruchou pozornosti. Založil společnost ADD Plus a vytvořil řadu materiálů pro děti a mladé lidi s ADHD a ADD.

Více o knize Jak přežít s hyperaktivitou a poruchami pozornosti včetně ukázek ZDE.

Školáci s problémy učení a chování mají novou naději

Školáci s problémy učení a chování mají novou naději - kognitivní trénink a muzikoterapii.

V šesti školách Libereckého kraje začne od září dvouletý projekt zaměřený na práci s dětmi s problémy učení a chování, například s ADHD a s dyslexií. Občanské sdružení Cognitio bude na vybraných školách v Liberci a v České Lípě ověřovat funkčnost a praktickou použitelnost počítačového tréninku a ve spolupráci s Českolipským dětským sborem i muzikoterapie, a to v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Projekt s názvem Rozvíjíme osobnost žáků mentálním tréninkem a hudbou vychází z nejnovějších poznatků z oboru neuropsychologie.

Děti s poruchami učení a chování, kterých je ve školách skoro 10 procent, mají velmi často oslabené některé z tzv. kognitivních funkcí, například pracovní paměť, koncentraci, pozornost, rychlost vnímání a myšlení či vizuálně-prostorovou orientaci. A právě tyto funkce je nyní možné efektivně trénovat pomocí specializovaných počítačových her vytvořených neuropsychology. Ty by měly pomoci až dvěma třetinám dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Obdobný efekt si autoři projektu slibují i od muzikoterapie. Hudba a rytmus jsou ostatně jako léčebné prostředky používány už od pravěku. Terapii hudbou znaly v podstatě všechny starověké civilizace. Zpěv a práce s dechem má velký vliv na další tělesné a psychické procesy. Dětem by měla hudba, zpěv a rytmická cvičení pomoci zejména k lepší koncentraci, ke zklidnění, ale i k získání vztahu k hudbě.

Výsledkem dvouletého projektu bude nejen praktické ověření efektivity tréninku, ale také vytvoření použitelné metodiky, která by v dalších letech umožnila širší aplikaci principů v běžných školách. Hraní speciálních počítačových her a hudební terapie mají potenciál výrazně pozitivně ovlivnit další život dětí, jež trpí problémy ve škole. Efektem může být zlepšení možností těchto dětí úspěšně splnit školní povinnosti a tím i zlepšení jejich dalších životních šancí.


Kontakt:
Martin Chlupáč, tel.: 777 260 320, e-mail: chlupac@alpelephant.cz
Petr Koucký, tel.: 777 260 306, e-mail: koucky@abet.cz
www.cognitio.cz

Netradiční výuka, učitelé budou využívat svědectví holokaustu

Čeští kantoři se od pondělka v Praze učí využívat ve výuce svědectví lidí, kteří přežili holokaust. Do svých hodin mohou vybírat z téměř 52 000 natočených výpovědí, které shromáždila americká nadace. Vzpomínky pamětníků mají přispět k odbourávání předsudků u studentů i k posílení jejich kritického myšlení a odpovědnosti.


Zdroj: Lidovky.cz, ČTK 12. 8. 2012


O programu pro učitele informovala americká Nadace šoa – Institut pro vizuální historii a vzdělávání na Jihokarolínské univerzitě (USC Shoah Foundation – The Institute for Visual History and Education).

V pondělí se 14 učitelů z Česka začalo připravovat v Centru vizuální historie Malach Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Vystřídá je 17 učitelů z Ukrajiny. „Účastníci vytvoří vlastní vzdělávací projekty a aktivity založené na svědectvích pamětníků, které v budoucím školním roce použijí při práci se studenty," uvedla nadace.

Učitelé, kteří vzdělávací program absolvují, se pak o získané vědomosti podělí s kolegy. Postupně by měla vzniknout síť kantorů, kteří budou používat digitální média ke zlepšení vzdělávání studentů.


Spielbergova nadace

Nadaci, jež začala shromažďovat svědectví pamětníků holokaustu a válečných událostí, založil v roce 1994 americký režisér Steven Spielberg. Přiměly ho k tomu zkušenosti z natáčení snímku Schindlerův seznam. Začaly se tak zaznamenávat výpovědi židovských vězňů koncentračních táborů, ale i pronásledovaných a vězněných homosexuálů, svědků Jehovových, politických vězňů, Romů, obětí programů eugeniky či účastníků soudů s válečnými zločinci. Podařilo se nasbírat skoro 52 000 videosvědectví ve 32 jazycích v 56 zemích. Do archivu je možné se v Česku dostat od roku 2010. Umožňuje to centrum Malach.

V roce 2006 se nadace stala součástí vědecké instituce univerzity v Jižní Karolíně. Pod jménem USC Shoah Foundation – Institute for Visual History and Education rozšířila i svou činnost. Chce bojovat proti předsudkům, netoleranci a fanatismu, a to právě s pomocí nahrávek. S partnerskými organizacemi proto pracuje třeba na vzdělávacích programech. Pokračuje dál i v zaznamenávání příběhů lidí, kteří přežili genocidu. V databázi tak přibudou svědectví ze Rwandy či z Arménie.

Program odstartoval červencový seminář na Středoevropské univerzitě v Budapešti. Po českých a ukrajinských učitelích čeká školení na podzim i polské pedagogy.


Informace o Centru Malach najdete ZDE a ZDE.

Tomáš Moravec: Igráček jako učitel fyziky?

Může vás hračka naučit fyziku? Snad ano. Nadchnout vás pro mechaniku? Možná. Ale co když tou hračkou bude igráček, plastový symbol minulosti, který zažívá velký návrat nejen do dětských pokojíků? Přijďte se podívat na pražský Petřín, kde je až do konce roku k vidění interaktivní výstava o tom, že s igráčky si můžete vyhrát opravdu všelijak.


Zdroj: Generace Y 7. 8. 2012


Na Petříně už není jen Mácha…

Kuchař, zdravotní sestřička, učitel nebo třeba automechanik: to jsem jen některé z přehršle plastových panáčků,kteří si vydobyli své místo na pultech tuzemských hračkáren – a to hned dvakrát. Stejně jako v minulých dekádách i nyní útočí na naši hravost – a nyní se nás snaží i leccos naučit. To alespoň slibuje pražská výstava nazvaná „Fenomén Igráček“. Dozvíte se zde nejen to, jaké rekvizity neodmyslitelně patří k jednotlivým povoláním, ale vyzkoušet si budete moci i interaktivní exponáty, které vám chtějí přiblížit vlastnosti fyziky, a to zejména mechaniky. A dělají to – jak se na hračky sluší – ve vší hravosti.:-)

Ve spolupráci s brněnským ing. Vítězslavem Prokopem byly totiž vymyšleny některé interaktivní exponáty, které mají zajistit, aby se zejména dětští návštěvníci výstavy zapojili co možná nejvíce, vše zkoušeli na vlastní kůži a objevovali přitom již zmíněné fyzikální zákony: kromě vlastních igráčků se tam můžete těšit třeba na kinetické panáky, elektromagnetické dělo, tajemný plexihranol či trojhranná kola…


Evoluce jedné hračky

Biology sice igráčkova výstava moc nenadchne, ale i tak zde bude možné sledovat jistou formu evoluce: podívejte se, jak se plastoví chlapíci a dívky změnili od svých počátků až do dneška! Dozvíte se, jak to dopadá, když vývojáři hraček popustí uzdu své fantazii a objevíte zajímavé informace z technické výroby…

Igráčci to navíc doslova rozjeli: kromě Prahy se totiž vydali i na další místa České republiky, Zatímco v Praze se s nimi potkáte do konce roku, do září je tak můžete vidět i v Regionálním muzeu v Mikulově nebo v Horáckém muzeu Nového Města na Moravě.

Co? Interaktivní výstava „Fenomén igráček“

Kdy a kde? Výstavy probíhají souběžně na třech místech ČR:
– na pražském Petříně od 30. března do 31. prosince 2012 (vstup zdarma!)
– v Regionálním muzeu v Mikulově od 8. června do 9. září 2012
– v Horáckém muzeu Nového Města na Moravě od 30. června do 2. září 2012

Pro bližší informace se podívejte na stránky www.igracek.cz, nebo napište na info@igracek.cz.

Celý text ZDE.

Magdaléna Klimešová: Metodická příručka Korupce v ČR

Metodický materiál přináší souborný podklad určený pro pedagogy středních škol a víceletých gymnázií v oblasti výuky občanství a rozvoji občanských kompetencí.


Zdroj: web RVP

Metodika poskytuje souhrnné informace o korupci, jejích příčinách a důsledcích, výskytu v ČR či trestnosti, ale i konkrétní cvičení, hry a metodické návody, jak s tématem v hodinách pracovat a předávat problematiku korupce studentům.

Metodická příručka vznikla v rámci projektu Semináře o korupci pro studenty středních škol financovaného Velvyslanectvím Spojených států amerických. Metodiku jsme upravovali na základě zkušeností z cyklu realizovaných seminářů a odlaďovali metodické postupy tak, aby v daném rozsahu studentům přinesly maximálně efektivně klíčové informace a usnadnily jim orientaci v tématu. Níže si můžete tento metodický manuál zdarma stáhnout a využívat ve výuce.

Témata obsažená v metodice
– Co je korupce: definice, typy, druhy úplatků, přidružené jevy
– Korupce v ČR: výskyt, problematické oblasti
– Trestnost a postihy
– Příčiny a důsledky
– Řešení: možnosti minimalizace, budování integrity, whistleblowing
– Co můžu dělat já
– Odkazy na další zdroje
– Metodické postupy, hry a cvičení
– Modelové hodiny


Modelové hodiny

Metodika poskytuje soubor modelových hodin a program projektového dne. Tyto konkrétní návrhy využívají informace a cvičení zpracované v textu příručky a jsou variabilní podle potřeb každé školy. Podklady je možné používat nejen ve škole, ale také je užít jako formu netradičního domácího úkolu s navazujícími aktivitami.

Jednotlivá cvičení jsou navržena tak, aby motivovala studenty zajímat se o dění kolem sebe, ať už na lokální úrovni, nebo na úrovni vysoké politiky a veřejné správy. Některá cvičení studenty vedou k aktivnímu občanskému životu.


Interaktivní moduly

Příručka přináší postupy, které podporují interaktivní formu probírání problematiky korupce. Zásadním východiskem je otevřená diskuze mezi všemi studenty. Na diskuze navazuje soubor cvičení jako např. myšlenková mapa, strom problémů, analýza přidružených jevů, protikorupční desatero či rozbor kauzy z okolí.

Příručku si můžete stáhnout ZDE.

Chemihurka s aplausem

Již 6. ročník Chemie na Slezskoostravském hradě 2012, přehlídky přírodních věd, se uskutečnil 26. června 2012.


Zdroj: Newsletter Ostravské univerzity roč. 6, č. 6, červen 2012

Kromě tradiční chemie, fyziky a matematiky se tu prezentovala i biologie, ukázky daktyloskopie a mechanoskopie či minerální sbírky. U všech stanovišť si návštěvníci mohli sami vyzkoušet zajímavé experimenty, či se jen tak dívat. Matematici připravili zábavnou šifrovací hru v tajemných prostorách hradu, doplněnou o další hrátky a soutěže. Biologové ukázali přírodu pod mikroskopem. Udělali vám tu na památku i otisk vašeho prstu.

Nechyběli ani „docentoherci“ (tři docenti katedry chemie Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity v Ostravě popularizující chemii netradičně). Nové představení o „Chemihurce“ sehráli spolu s několika studenty katedry a sklidilo velký aplaus.

Došlo i na vyhodnocení tří kategorií (MŠ a 1. stupeň ZŠ, 2. stupeň ZŠ, SŠ) soutěže s přírodovědnou tématikou. Autorům nejlepších prací byly v sále hradu předány hodnotné ceny. Realizaci akce umožnil projekt OPVK „Svět vědy – záhadný i zábavný“, spolufinancovaný ESF a státním rozpočtem ČR.

Chcete učit v Kunraticích?

Náhle se uvolnilo místo na prestižní základní škole v Praze 4-Kunraticích. Měli byste zájem?

FAKULTNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA KUNRATICE, Praha 4 hledá kvalifikovanou/ného UČITELKU/UČITELE na 1. stupeň – s nástupem od srpna 2012. Preferujeme znalost výuky matematiky podle prof. Hejného a specializaci na dramatickou výchovu nebo hudební výchovu.

Nejsme tradiční státní škola: www.zskunratice.cz. Nabízíme ubytovnu ve škole. Přijďte mezi nás.

Životopis zašlete na reditel@zskunratice.cz, tel.: 724 370 813.

Ondřej Šteffl: Testováním ke kvalitě vzdělávání?

Prezentace z květnové konference SCIO „Testováním ke kvalitě vzdělávání 2012“.


Informace o konferenci „Konference SCIO hledala odpověď, zda se testováním zlepší kvalita vzdělávání“ najdete ZDE.


Jaké chcete děti?

Většina z vás jsou rodiče – co byste si přáli? Jaké by měly být a co by měly umět vaše děti?
– zapojit diodu
– rozlišit přívlastkovou a podmětnou větu vedlejší
– objasnit funkci dvou organismů ve stélce lišejníků
– vypočítat složení roztoků, připravit prakticky roztok daného složení
– využívat Ohmův zákon při řešení praktických problémů
– formulovat a řešit reálnou situaci pomocí rovnic a jejich soustav
– využívat při tvořivých činnostech prvky lidových tradic
(Rámcový vzdělávací program základního vzdělávání)

nebo
– umí se radovat ze života
– umí a chce se stále učit
– je sebevědomé a věří si
– je své a jedinečné
– rozumí samo sobě
– je odvážné, nebojí se chybovat
– umí překonávat překážky, je vytrvalé
– umí anglicky
– umí vidět věci v souvislostech…

Co by si přáli zaměstnavatelé? Jací by měli být a co by měli umět jejich zaměstnanci?…
Jací by měli být a co by měli umět spoluobčané vašich dětí?…


Co testujeme?

Výsledky vzdělávání.

A myslíte:
– vzdělávání, které chcete jako rodič?
– vzdělávání, které chcete jako občan?
– vzdělávání, které chcete jako zaměstnavatel?

A nebo to, co si děti odnášejí ze školy?…

Není jasné, o které vzdělávání jde:
– pro jednotlivce?
– pro společnost?
– pro stát?
a nebo možná pro učitele a pro školu?

Chybí cíl!…


Celou prezentaci najdete ZDE.

Další prezentace z konference jsou ZDE.

Čeští studenti přivezli stříbro a bronz z Mezinárodní matematické olympiády

Nejlepší čeští středoškoláci zabodovali na Mezinárodní matematické olympiádě, která proběhla ve dnech 4. až 16. 7. 2012 v Argentině. V konkurenci dalších 548 talentovaných mladých matematiků získali stříbrnou a bronzovou medaili a čtyři čestná ocenění. Česká republika získala díky úspěchu studentů 47. místo ze 100 zúčastněných zemí světa. Národní kolo této náročné soutěže podporuje Skupina ČEZ již třetím rokem.

Šestice středoškolských studentů úspěšně reprezentovala ČR na 53. ročníku Mezinárodní matematické olympiády, nejstarší, největší a nejprestižnější soutěže tohoto druhu na světě. Letošní olympiádu hostila Argentina a přivítala 548 soutěžících ze 100 zemí světa. Studenti řešili náročných šest náročných úloh z algebry, geometrie, kombinatoriky a teorie čísel, z nichž jeden příklad navrhl student MFF UK v Praze. Z družstva České republiky se nejlépe dařilo studentovi vietnamského původu, Anh Dungh Le, který získal stříbrnou medaili. Student z Gymnázia v Tachově tak zopakoval svůj úspěch z loňské soutěže. „Snažil jsem se překonat loňský výsledek, ale jsem rád za stříbro a hodně pro mě znamená, že se mi podařilo uspět v tak těžké konkurenci,“ hodnotí svůj úspěch Anh Dungh Le. Během doprovodného programu měli soutěžící prostor k odpočinku a seznámení s účastníky z jiných zemí. „Líbilo se mi, že nešlo jen o matematiku, skamarádil jsem se zde s mnoha zajímavými lidmi,“ doplňuje Anh Dungh Le.

Z bronzu se těšil Josef Svoboda z Gymnázia z Frýdlantu nad Ohří. Ani ostatní soutěžící z českého týmu neodjeli s prázdnou, čestné uznání poroty za svá řešení si zasloužil Michal Buráň z Gymnázia J. A. Komenského v Uherském Brodě, Michal Kopf ze Slezského gymnázia v Opavě, Jan Stopka z Gymnázia tř. Kpt. Jaroše v Brně a Martin Töpfer z Gymnázia Nad Štolou v Praze. „Je to úspěch, za kterým stojí hodiny příprav strávené počítáním a studiem knih. Obdiv si zaslouží výkon zejména Anh Dungh Le, kterému se podařilo opětovně získat stříbro,“ hodnotí práci studentů vedoucí českého týmu, Martin Panák z Ústavu matematiky a statistiky v Brně. Česká republika se celkově umístila na 47. místě ze stovky zemí, které se mezinárodní soutěže účastnily. Vítězem se stalo družstvo z Koreji, následovala ho Čína a USA.


_________________

Mezinárodní matematické olympiády se zúčastnili nejtalentovanější studenti, kteří prošli všemi koly národní soutěže. Na přípravu českého týmu přispěla Skupina ČEZ, která již třetím rokem podporuje aktivity Jednoty českých matematiků a fyziků. „„Těší nás, že jsme v kontaktu s novou generací vědců a pevně doufáme, že naše partnerství s Matematickou a fyzikální olympiádou potrvá i do budoucna,“ říká Pavel Puff, ředitel útvaru Strategický nábor Skupiny ČEZ.

Více o Mezinárodní matematické olympiádě ZDE.

Společnost ČEZ vloni s organizátory matematických a fyzikálních olympiád uzavřela dohodu o pětiletém partnerství. Partnerství představuje především finanční podporu, která umožní kvalitnější organizaci soutěže, všeobecnou podporu koordinátorů a dosažení větší motivace soutěžících. Podpoře technického vzdělávání se ČEZ věnuje již od roku 1992. V rámci svého vzdělávacího programu Svět energie připravuje studijní materiály pro všechny typy škol, zapojuje své odborníky do výuky na vysokých školách, či vzdělává středoškolské učitele, jak zajímavě a poutavě učit fyziku. ČEZ také aktivně spolupracuje se středními a vysokými technickými školami při zvyšování kvality výuky a navazuje spolupráci s budoucími techniky ještě v době studia. Síť spřátelených technických škol dnes zahrnuje 46 středních škol a 13 fakult vysokých škol.

Více informací ZDE.

Ve Čtyřlístku myslí s výukou na všechny typy žáků

Pro mateřskou a základní školu Čtyřlístek v Uherském Hradišti je rok 2012 plný změn. Nejen že se přestěhovala do moderních prostor v univerzitním areálu na Studentském náměstí. Kromě inspirativnějšího prostředí se školní jídelnou, wifi připojením a studenty vysoké školy, kteří mohou být mladším kolegům příkladem, obohatila ZŠ Čtyřlístek také své výukové programy.

Doposud se pedagogický přístup na této soukromé škole ve srovnání se státními základkami lišil výraznější orientací na individuální potřeby jednotlivých žáků. Během posledních dvou let ještě navíc pilotně odstartovali projekt vyhledávání talentů a následně i práce s nimi. Celý cyklus byl ukončen dvoudenním pobytem nadaných dětí v přírodě, kde měly příležitost v rámci svých zájmů se potkat i s podobně zaměřenými kamarády a zábavnou formou se dozvědět ještě další poznatky přímo od vysokoškolských profesorů.

Škola totiž dlouhodobě spolupracuje s Přírodovědnou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci, která jí také propůjčila jako jediné základní škole titul univerzitní škola. Ještě v červnu proběhla v rámci ukončení projektu nadaných žáků také konference pro padesát vybraných pedagogů, kteří byli ve třech modulech proškoleni, jak účinně pracovat s talentovanými studenty.

„ Pracovníci ZŠ Čtyřlístek zpracovali v rámci šíření svých zkušeností z projektu metodiku pro učitele a pracovní listy pro žáky, které poslouží během příštích pěti let nejen samotné škole, ale i ostatním pedagogickým sborům v České republice“, dodává k projektu nadaných dětí ředitelka školy Věra Olšáková.

Jako další novinka bude už po prázdninách ve Čtyřlístku zavedena inovativní metoda výuky angličtiny systémem Wattsenglish s rodilými mluvčími a speciálně vyškolenými lektory. Žákům tak přibude minimálně jedna hodina anglického jazyka plošně od první do deváté třídy. Zároveň bude na povinnou výuku bezprostředně po skončení denního rozvrhu pro zájemce navazovat také volitelný kroužek se stejnými jazykovými lektory. Už o letošních prázdninách mají děti možnost zúčastnit se příměstského jazykového tábora. „Tady Wattsenglish probíhá formou her, malování, soutěžení, tvoření a sportování. Jazykové dovednosti jsou předávány zkušenými lektory s pedagogickým minimem, kdy na osm dětí připadá jeden vedoucí, který bude mít možnost se prázdninovým studentům věnovat individuálně.“

Vzhledem k současným trendům, které lze sledovat už v mateřské školce, rozhodli se ve Čtyřlístku učit už od první třídy základy práce s počítači. „IT technologiím se nelze ubránit a dnes už s nimi pracují, nebo lépe řečeno si s nimi hrají i malé děti. Naší snahou je tedy naučit děti správnému přístupu a rozumnému využití počítače. Doufáme, že tento osvícený přístup může být i ochranou před nezkušeným naletěním na skrytá rizika dětského užívaní počítačů,“ vysvětluje nový nápad Věra Olšáková.

Arnošt Veselý: Cíle a využití celostátního testování žáků v povinném vzdělávání

Prezentace z květnové konference SCIO „Testováním ke kvalitě vzdělávání 2012“.


Informace o konferenci „Konference SCIO hledala odpověď, zda se testováním zlepší kvalita vzdělávání“ najdete ZDE.


Hodnocení a vzdělávání:
– Hodnocení (žáků, učitelů, škol, systému) je prostředkem (nástrojem) k dosahování vzdělávacích cílů, nikoli cílem samým o sobě.
– Hodnotit hodnocení je možné pouze v kontextu toho, zda přispívá ke zlepšení vzdělávání a jak.
– Hodnocení je dobrý sluha, ale velmi špatný pán...


Jakými mechanismy má testování působit?
– Jenom samotný sběr dat a evaluace ke zlepšení nevedou.
– Již nyní sbíráme mnoho dat, ale neumíme je dostatečně využívat pro zlepšení.
– Základní otázka je: K jakým změnám má prostřednictvím daného nástroje dojít?...


Mechanismy změny v ČR

Tradičně důraz na zodpovědnost:

Zpráva OECD: „Hodnotící tým dospěl k názoru, že celkové chápání účelů a potenciálů hodnocení je zúžené. Hodnocení je stále převážně vnímáno jako nástroj, kterým vedeme hodnoceného k zodpovědnosti, „kontrolujeme“ jej a posuzujeme, jak dodržuje předpisy. Je to patrné na všech úrovních. Pozornost je často soustředěna na plnění formálních požadavků, již méně pozornosti je věnováno kvalitě postupů či způsobům, jak je zlepšit.“


Celou prezentaci najdete ZDE.

Další prezentace z konference jsou ZDE.

Týdny vzdělávání dospělých letos pod trojí záštitou

„Přestože Týdny vzdělávání dospělých organizujeme již téměř dvacet let, v ČR se dále vzdělává jen minimum obyvatel. Podle údaje z roku 2010 to je 7,5 %, kdežto v nejrozvinutějších zemích Evropy je to více než trojnásobek,“ tvrdí Zdeněk Palán, prezident AIVD ČR.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvo práce a sociálních věcí a také Úřad práce České republiky – to jsou instituce, které převzaly záštitu nad letošním ročníkem tradiční celostátní i celosvětové akce s názvem „Týdny vzdělávání dospělých“.

Organizátorem Týdnů vzdělávání dospělých (TVD), které se v průběhu září uskuteční po celé České republice, je Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR (AIVD ČR) prostřednictvím svých krajských koordinátorů a ve spolupráci s jednotlivými kraji. Hlavním cílem této akce je motivace potenciálních účastníků celoživotního vzdělávání, vzdělavatelů a zaměstnanců k účasti na vzdělávání.

Asociace organizuje tuto kampaň na podporu vzdělávání dospělých již od roku 1993. Byla vytvořena pro oslovení jednotlivců a skupin, zejména však znevýhodněných dospělých. Není tedy v Česku žádnou novinkou, dlouholetou tradici má i jinde ve světě. Asociace si klade za cíl, aby se z akce nestala událost, kam se chodí sbírat reklamní materiály, ale aby si lidé mohli sami přímo vyzkoušet v příjemném prostředí cokoliv, co jim vzdělávací instituce nabídnou.

V loňském roce bylo na území ČR uspořádáno několik stovek akcí na podporu a propagaci vzdělávání dospělých a tyto akce se setkaly s obrovským zájmem obyvatel.

„Týdny vzdělávání dospělých jsme vloni zahájili netradičně – rozdáváním poukázek na 90% slevy na vzdělávací akce věnované členy naší asociace. O poukázky byl obrovský zájem svědčící o chuti dospělých se dále učit a vzdělávat,“ vysvětlil Tomáš Langer, výkonný ředitel AIVD ČR. Pro výhru přitom stačilo jen málo: zúčastnit se vzdělávací akce v centru Prahy a vyplnit dotazník. Takto slosováno bylo téměř 160 osob, z nichž 30 dostalo poukázku opravňující ke vstupu na kurz dle výběru výherce – v nabídce byly kurzy počítačových dovedností, komunikace, obchodních a prezentačních dovedností i řada dalších témat.

„Každoročně se lidem snažíme vysvětlit, že vzdělávání v dospělosti je každodenní nutností, ne-li povinností. Na druhé straně chceme lidem ukázat, že učení a vzdělávání může být nejen zajímavé i zábavné, ale především užitečné pro práci i osobní život každého z nás,“ doplnil Tomáš Langer.

Mezi aktivity TVD patří tradiční setkávání vzdělavatelů a personalistů, dny otevřených dveří či ukázkové vzdělávací akce. Základem TVD je maximální přístupnost občanům, proto jsou tyto aktivity bezplatné či jen za symbolický poplatek. Probíhají ve většině krajů, aby se dostaly zejména k těm, kteří vzdělávání nejvíce potřebují.

Genetická metoda chce vrátit děti ke čtení

Chcete, aby čtení děti více bavilo? Zkuste je to naučit jinak. Genetická metoda výuky čtení a psaní má i díky novým učebnicím Nakladatelství Fraus předpoklady, aby se už od září mnohem více rozšířila v českých školách. Nová metoda prvňáčky více motivuje, protože se od prvních dnů školní docházky učí číst s porozuměním. V zájmu obrácení negativního trendu vývoje čtenářské gramotnosti je třeba rozptýlit obavy z neznámého na straně některých rodičů i učitelů.

Vstupovat rychle a poutavým způsobem do světa čtení a psaní umožní žákům prvních tříd od září nový soubor učebnic a písanek vytvořených podle genetické metody. Autoři dětem slibují, že se jim jejich přání číst a psát splní hned po zahájení školní docházky.

„S genetickou metodou umožníme prvňáčkům číst a psát od prvních dnů. Nejprve začnou číst a zapisovat slova velkými tiskacími písmeny a porozumí jim. Po několika málo měsících objeví, že zvládnou číst i malá tiskací písmena. A kolem Vánoc se děti začnou těšit na písanky,“ shrnuje obvyklý průběh zasvěcování dětí do znaků abecedy učitelka Martina Grycová, která je spoluautorkou výukových materiálů. Nakladatelství Fraus nový soubor učebnic a písanek vydává v červnu, aby byl začínajícím školákům k dispozici od následujícího školního roku.


Příběh naší třídy – to nás baví nejvíc

Oproti klasické, tzv. analyticko-syntetické metodě výuky čtení a psaní je vynecháno čtení slabik a odlišný je i postup při výuce psaní. Použití velkých tiskacích písmen umožňuje dětem od samého počátku vlastní sebevyjádření, díky němuž je pak čtení a psaní opravdu baví. „Klasickou větu většiny slabikářů Ema má maso zde nenajdeme, jsou však samozřejmě použity jiné, velmi jednoduché věty se současným obsahem. Učebnice Začínáme číst a psát je unikátní tím, že první věty jsou tvořeny písmeny a symboly, které děti dokážou samy přečíst i samy napsat. Písmena jsou vyvozována z počátečních hlásek (písmen) jmen dětí a paní učitelky jedné fiktivní první třídy,“ představuje podstatu výuky redaktorka Alena Nosková. Vyprávěním a vymýšlením příběhů o nich vzniká autentický jazykový materiál, který žáci dále rozvíjejí.

Tím, že se u začínajících čtenářů propojuje příběh třídy s psaným a čteným textem, jsou děti od počátku schopny uchopovat hlásky více smysly. Učitelka Základní školy v Oslavanech Naděžda Nešpůrková po šesti letech výuky čtení a psaní genetickou metodou potvrzuje, že jednoznačným ziskem je zlepšení motivace. „Děti nepochybně čtou rády a více a tím, že se od počátku klade mnohem větší důraz na porozumění textu, informační zisk ze čtení se u nich dostavuje výrazně dříve,“ porovnává výsledek s analyticko-syntetickou metodou Naděžda Nešpůrková. Podle ní vede genetická metoda děti k přemýšlení v souvislostech a je vhodná pro většinu dětí. „Slovo, které dítě nezná, nepřečte. Technika a plynulost čtení, kterému naopak dává přednost tradiční metoda, se u genetické metody dostaví o něco později, zpravidla na jaře,“ dodává Martina Grycová, která učí na malotřídní škole v Řeznovicích, kde podle této metody učí děti číst a psát již deset let.


Staronová metoda z roku 1913 chce zastavit propad čtenářské gramotnosti

Výuka čtení a psaní podle genetické metody není novinkou: navazuje na bezmála sto let starou koncepci pedagogů Václava Příhody a Josefa Kožíška, který svou učebnici Poupata sestavil v roce 1913. Pedagog, autor básní a říkadel pro nejmenší (například Polámal se mraveneček) ve svých učebnicích aplikoval zásady, na něž v devadesátých letech navázala Jarmila Wágnerová. Její učebnice potvrdila, že genetická metoda má své výhody a je ji možné pro výuku čtení v prvním ročníku s úspěchem využít.

Učebnice českého jazyka – genetická metoda Začínáme číst a psát a Už čteme a píšeme sami navazují především na myšlenky Josefa Kožíška. Autorky vycházely rovněž z dalších dostupných materiálů a vlastních mnoholetých zkušeností. Při vytváření koncepce této učebnicové řady si Nakladatelství Fraus ověřilo, že výuka čtení a psaní vedená nejprve pomocí velké tiskací abecedy je známá i v zahraničí, například v Estonsku. „Vydáním tištěného kompletu výukových materiálů pro výuku čtení a psaní genetickou metodou nabízíme učitelům rovnocennou alternativu pro výuku českého jazyka a literatury v 1. ročníku. Elektronická verze učebnic, která bude v prodeji v průběhu školního roku, umožní spolu s připravovaným CD využívat při výuce moderní didaktickou techniku, zejména interaktivní tabuli,“ shrnuje redaktorka Alena Nosková. Návaznost na další ročníky je zajištěna již vydanými komplety Český jazyk a Čítanka pro 2.–5. ročník ZŠ.

Učitelé, kteří budou mít k dispozici nové učebnice, si již nemusí vytvářet všechny výukové materiály sami. Také autoři si od učebnic slibují, že se genetická metoda dostane více do povědomí učitelů a škol. „Učitelé, se kterými jsem se setkala a kteří začali učit genetickou metodou, jednohlasně říkají, že už by se k analyticko-syntetické metodě dobrovolně nevrátili,“ potvrzuje Martina Grycová, jež chce k seznámení s genetickou metodou povzbudit další kolegy. „Žádná metoda nezaručí, že se dítě naučí rychleji nebo lépe číst a psát. Každé dítě je osobnost s individuálními dispozicemi. Co však tato metoda rozhodně podpoří, je chuť učit se číst a psát, učiteli pak i možnost více diferencovat potřeby dětí,“ říká Martina Grycová.

Potíže se čtením s porozuměním a s menším zájmem o knihy, které vznikají mimo jiné ztrátou motivace při pomalejším a komplikovanějším postupu výuky, lze s pomocí genetické metody účinně řešit a tak podporovat rozvoj čtenářské gramotnosti, která podle všech dostupných mezinárodních i interních srovnání u českých dětí upadá.


Ukázky z výukových materiálů a další informace ke genetické metodě výuky čtení a psaní najdete ZDE.

Tomáš Feřtek: Taky nutíte děti trávit prázdniny s učebnicí?

Možná taky patříte k těm rodičům, co nakupují příručky typu Veselá matematika, Učte se s námi o prázdninách nebo Úlohy k rybníku s pocitem, že tím posunujete své dítě po žebříčku vzdělanosti zase o šprušli výš.

Nic proti tomu, když necháte takovou knížku pohozenou na zahradě a vaše dítě si ji ukradne a stráví s ní letní odpoledne na půdě. Ale maminka, která ve stanu klepe významně na učebnici, to je strašná představa.

Prázdninové vzdělávání nezavrhuji, ale zkuste to, čemu se ve školách říká projektové vyučování. Když opravujete vrata, měření a počítání je u toho spousta, když šijete indiánský kostým, trénujete vyhledávání informací, historický kontext, výtvarnou výchovu i ruční práce najednou. Nemluvě třeba o tom, když je vám čtrnáct a prodáváte lístky na letním festivalu, kde musíte spoustu věcí zorganizovat a se spoustou lidí se domluvit.

České vzdělávání je pro děti otravné často proto, že jim nedává smysl, je nudné a vzdálené od reálného života. Prázdniny nejsou prázdné místo bez školy, ale naopak příležitost učit se tak, jak to škola neumí. A Úlohy k rybníku radši zapomeňte u rybníka.


Celý text najdete ZDE.

Zuzana Taušová: Delší školka se rodičům prodraží, zájem o pozdní nástup do školy klesá

V době naprostého nedostatku míst v mateřských školách přinesly alespoň trochu povzbudivou zprávu čerstvé údaje ministerstva školství o budoucích prvňáčcích. Oproti minulým letům totiž znatelně ubylo žádostí o odklad školní docházky. Část dětí, které dosud zůstávaly ve školce o rok déle, tak uvolní místo menším dětem.


Zdroj: iDNES.cz 25. 6. 2012


Za prodlouženou školku si rodiče v budoucnu připlatí

Jedním z důvodů menšího zájmu o pozdější nástup do školy je novela školského zákona, která začne platit od ledna 2013. Za dítě s odkladem budou podle ní muset rodiče nově platit běžné školkovné ve výši několika stokorun měsíčně. Dosud byl přitom poslední ročník školky bezplatný bez ohledu na to, zda do něj dítě chodilo rok, nebo kvůli odkladu zůstalo déle.

Výrazný úbytek dětí s odkladem zaznamenali třeba v mateřské škole Trojlístek v Praze 4. „Předběžně jsme měli nahlášených minimálně 12 takových dětí, ale když se rodiče dozvěděli, že se bude platit, dostali jsme jen tři oficiální přihlášky," počítá ředitelka školky Irena Michalcová. Podobně se novinka projevila v Jihlavě. „Zatímco v minulých letech žádalo o odklad ve všech jihlavských školkách kolem 140 dětí, letos je to o šedesát méně," říká mluvčí tamní radnice Radek Tulis. A v celostátním měřítku situaci potvrzuje i ministerstvo školství.

„Nechceme spekulovat, zda za pokles žádostí o odklad opravdu může zpoplatnění školky. Je však pravda, že zatímco v posledních dvou letech žádalo o pozdější nástup do první třídy 14,5 procenta dětí z ročníku, letos je to o dvě procenta dětí méně," upřesnil Patrik Kubas z ministerstva školství.


V některých školkách nejsou změny patrné

Děti s odkladem tak ve srovnání s minulými lety zaberou ve školkách přibližně o dva tisíce míst méně. A v budoucnu může uvolněných míst ještě přibývat. „Novinka totiž bude platit až od ledna 2013, takže o ní řada rodičů zřejmě ještě neví," myslí si i Eliška Windová z břeclavské radnice, kde se změna v přístupu rodičů k odkladu ještě výrazněji neprojevila.

Žádné změny si zatím nevšimli ani v Brně, kde letos o každé volné místo ve školce bojovaly více než dvě děti. Ani dva tisíce míst, které se díky poklesům žádostí o odklad uvolní dohromady v celé zemi, by přitom nestačily k vyřešení přetlaku zájemců o brněnské školky. „Kapacitu školek proto musíme stále navyšovat. Už od září a října otevřeme třináct nových tříd a další budou přibývat v příštím roce," slíbila mluvčí brněnského magistrátu Soňa Haluzová.


Rodičům pomáhá i nultý školní ročník

Do rozhodování rodičů o tom, zda potomka nechat o rok déle ve školce, promlouvají čím dál více kromě nově zavedeného školkovného také takzvané nulté ročníky základních škol. Ty existují už řadu let. Teprve nyní ale pro zájemce o tyto přípravné třídy platí přesnější pravidla. A zájem o ně roste. Například v Praze tak od září v takových třídách přibudou stovky nových míst. Nulté ročníky základní školy jsou určeny dětem, které nejsou zralé na první třídu a zároveň pocházejí ze sociálně slabého prostředí.

„Nejde jen o děti z rodin, které pobírají sociální dávky či je některý z rodičů třeba ve výkonu trestu. Neúměrný stres by první třída bez přípravy znamenala také například pro děti z rodin azylantů, u nichž se doma nemluví česky," upřesnila Jarmila Bendová z brněnské pedagogicko-psychologické poradny, kde se o zařazení dětí do přípravných tříd rozhoduje.

Jana Hrubá: Ministr – hasič, nebo reformátor?

Ministr Fiala oznámil včera změny ve státních maturitách pro období 2013 a 2014. Snaží se reagovat na nejhorší excesy, které se letos objevily.

Maturitní zkouška bude mít jen jednu úroveň, písemná práce a ústní zkouška z českého jazyka bude napříště hodnocena na školách, bude prodloužen čas před začátkem zkoušky z matematiky a vysvědčení by měli žáci obdržet hned po úspěšném vykonání poslední zkoušky. Žák, který prospěl v rámci přezkumného řízení, by měl dostat vysvědčení nejdéle před zápisem na vysokou školu.


Kdo změny navrhl?

Ministr v červnu sestavil skupinu pro revizi maturitní zkoušky a požádal její členy, aby první návrhy na úpravu maturitní zkoušky předložili během července. Návrh byl opravdu do měsíce hotov. Kdo jsou lidé, kteří se na něm podíleli?

Bc. Radek Cikl (předseda), Komise Rady asociace krajů ČR pro školství a sport
Tomáš Feřtek, EDUin o. p. s.
PhDr. Ondřej Hausenblas, PedF UK Praha
Mgr. Olga Hofmannová, ústřední školní inspektorka, ČŠI
PhDr. Marcel Chládek, MBA, senátor
Mgr. Miroslav Janeček, ředitel SOŠ stavební a zahradnické, Praha 9
Mgr. Václav Klaus, ředitel PORG – gymnázia a ZŠ, Praha
RNDr. Peter Krupka, Ph.D., ředitel Gymnázia Terezy Novákové, Brno
RNDr. Jiří Kuhn, předseda Asociace ředitelů gymnázií ČR
JUDr. Hana Poláková, vedoucí odboru školství, Krajský úřad Jihomoravského kraje
Mgr. Josef Slovák, rada Zlínského kraje pro školství, mládež a sport
Mgr. Josef Smutný, poslanec PSP ČR
Doc. PhDr. Michal Stehlík, Ph.D., děkan Filosofické fakulty UK Praha
Ing. Jiří Zajíček, předseda Unie školských asociací CZESHA

V pracovní skupině najdete přívržence státní maturity i její kritiky, nikoli však zásadní odpůrce. Podle Jiřího Khuna je „skupina schopná se dohodnout na definitivní podobě maturitní zkoušky. Už proto, že jsou v ní zastoupeni lidé ze všech proudů středních škol i politického spektra. Myslím, že ten tým má potenciál nastavit závěrečnou maturitní zkoušku tak, aby měla smysl jak pro žáky, tak pro školy i stát,“ odhaduje.

Zdá se tedy, že se přece jen něco napravuje. Podle ministra Fialy jde o kroky, které by mohly vést k zavedení systému. Koncept státní maturity považuje obecně za správný, protože zajišťuje dosažení minimálního standardu středoškolského vzdělání a vede ke srovnatelnosti studijních výsledků. „Několikrát jsem řekl, že princip mé práce ve vedení ministerstva je činit systematické a promyšlené kroky, rozhodovat se na základě odborných posouzení a získat pro svá rozhodnutí širší odbornou veřejnost. Pokládám proto za logické a správné respektovat doporučení expertů z pracovní skupiny a děkuji jim,“ dodal ministr Fiala. Navržené změny vyžadují změnu legislativy. Vzhledem k tomu, že se na návrzích podíleli reprezentanti stran, ministr doufá v podporu napříč politickým spektrem a v rychlé legislativní řešení.


A co budoucnost státní maturity?

Pracovní skupina bude v příštích měsících pokračovat a připravovat návrh dlouhodobých změn ve státní maturitě. Ministr chce, aby státní maturity byly jednodušší, levnější a lidštější. Jeho cílem je obnovit důvěru studentů i veřejnosti ke státní zkoušce. „Nemůžeme postupovat tak, že každý rok provedeme úplně komplexní změnu. Máme za sebou dva ročníky maturit, víme o chybách, máme již nějaké zkušenosti, které musíme vyhodnotit a navrhnout, co dál. Musíme přemýšlet nad tím, jestli maturita plní veškeré funkce, které jsme si od ní slibovali,“ řekl nedávno ministr Fiala v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Otázek ale zbývá ještě mnoho. Jaké budou cíle budoucí podoby státní maturity? Budou slučitelné? Co se stane s obsahem státní maturity? Odpovídají ještě katalogy požadavků z let 2007–2008 nejen současnosti, ale i budoucnosti středoškolského vzdělávání? Odpovídají zaměření jednotlivých typů středních škol? Jak bude napříště lépe zajištěna kvalita úloh? Čím nahradit nevyhovující metodiku hodnocení?

A v neposlední řadě: Ministr zadal procesní a finanční audit, který by měl být hotov koncem srpna. Bude pak veřejně vyvozena organizační, finanční a morální zodpovědnost za paskvil státní maturity? Bude se někdo zabývat příčinami neúspěšnosti téměř dvaceti tisíc studentů (21,2%)? Bylo odvolání sedmi a půl tisíce z nich skutečně nedůvodné? (Z 8098 odvolání uspělo jen 534, z toho drtivá většina se týkala slohových prací.) Nebo byli letošní maturanti opravdu pokusnými králíky? Kdo a podle čeho to v dosavadním zákonem daném systému přezkumného řízení může a hlavně chce posoudit? Pojmenuje někdo otevřeně riziková místa celého procesu a porovná negativa s přínosy? Převažují klady, nebo zápory takové plošné zkoušky? Nebo existují jiná řešení?


Hasič, nebo reformátor?

Ministrův manažerský postup se jeví jako uvážlivý, stejně jako jeho nečetné veřejné vystupování v médiích, tak rozdílné od mediálních smrští jeho předchůdce. Fialova pozice není jednoduchá, protože státní maturita je jen jedním z mnoha kráterů, které zbyly po ministru Dobešovi na poli vzdělávání. Bude ministr Fiala jen hasičem požárů, nebo i reformátorem? Požáry je třeba hasit hned a na reformy mnoho času nezbývá (kdo ví, jestli máme ještě vládu a do kdy ji budeme mít?). Přesto nadhled a uvážlivý a systémový přístup k reformám ve spolupráci s aktéry potřebuje naše vzdělávání čím dál naléhavěji, a to na mnoha frontách.

Čtení pomáhá prázdniny nemá

Ačkoli prázdniny jsou tu, projekt Čtení pomáhá pokračuje bez přestávky dál. Během více jak jednoho roku jeho fungování se do něj zapojilo téměř 100 tisíc mladých čtenářů. Těm se podařilo rozdělit přes 13,8 milionů korun na pomoc potřebným. Podpořeno bylo díky dětem na 140 charitativních projektů. Absolutně nejoblíbenější knihou ve Čtení pomáhá je Harry Potter a Fénixův řád, který mezi dětmi vede od samého počátku fungování projektu.

Dětem začaly letní prázdniny, ale pomáhat mohou i nadále. „Projekt Čtení pomáhá žádné prázdniny nemá a pokračuje i přes léto. Děti si mohou zabalit knížku na dovolenou či k babičce a dědečkovi, a mohou tak zpříjemnit prázdniny nejen sobě, ale i ostatním, kteří potřebují pomoc,“ říká Martin Roman, iniciátor a donátor projektu.


Charitativní projekty

Od spuštění projektu bylo rozděleno celkem 13 899 150 korun na nejrůznější charitativní účely, z toho za tento školní rok 9 966 200 korun. Záběr projektů je velmi pestrý. Ve školním roce 2011/2012 děti pomáhaly nejen svým vrstevníkům a dospělým se zdravotním postižením, seniorům, ale také zvířatům v nouzi či asistenčním psům. Pomoc se netýkala pouze České republiky, často směřovala i do Afriky.

V tomto školním roce naplnily děti celkem 108 charitativních projektů, a to např.:
– Na zajištění dopravy do škol svým vrstevníkům se zdravotním postižením děti přispěly 100 tisíc korun.
– Dalších 100 tisíc korun načetli žáci a studenti na organizaci letních táborů pro děti ze sociálně slabších rodin.
– Částku 270 tisíc korun děti věnovaly seniorům na jejich vzdělání v oblasti moderních technologií.
– Veverkám v nouzi, nalezeným mláďatům a zraněným dospělákům, děti načetly 100 tisíc korun.
– Děti pomohly zajistit chod zdravotnického střediska v Keni částkou 150 tisíc korun.
– Celkem 80 tisíc korun žáci a studenti načetli na pomoc nevidomým v Etiopii.

Seznam všech uzavřených charit naleznete ZDE.


Soutěž čtenářů a tříd

Aktivitu mladých čtenářů podporují vlastní iniciativou školy, knihovny i samotné Čtení pomáhá. Na začátku školního roku, v září 2011, bylo pro deset nejaktivnějších čtenářů jako poděkování uspořádáno komorní setkání se Zdeňkem Svěrákem. Další motivací pro jednotlivé třídy byla soutěž o týdenní letecký zájezd na Mallorcu s Cestovní kancelář FISCHER, kterou odstartovalo Čtení pomáhá na podzim loňského roku. Nejlepší třídy odletěly v sobotu 23. 6. směr španělský ostrov, a prodloužily si tak prázdniny.

V první věkové kategorii, tedy mezi třídami prvního stupně ZŠ, zvítězila 5. třída Základní školy Ostrov nad Oslavou, okres Žďár nad Sázavou, příspěvková organizace. Mezi třídami druhého stupně vyhrála 8. B Základní školy Slavičín – Vlára, příspěvková organizace. A mezi nejstaršími, tedy mezi třídami středních škol, zvítězila Kvinta Gymnázia a Střední odborné školy, Hostinné, Horská 309.


Harry Potter – nejoblíbenější knížka

Nejoblíbenější knihou ze seznamu Čtení pomáhá je stále Harry Potter a Fénixův řád od J. K. Rowlingové. Tato kniha je nejčtenějším titulem ve věkové kategorii 6.–9. ZŠ, pro 1.– 5. třídu ZŠ je na prvním místě opět Harry Potter, tentokrát Kámen mudrců, a u středoškoláků zvítězil Hamlet od W. Shakespeara. Mezi českými tituly si své prvenství v oblíbenosti udržuje kniha Bylo nás pět od Karla Poláčka. Seznam knih, z kterých si děti mohou vybírat, je stále aktualizován. V současné chvíli mají děti k dispozici 292 různých titulů.

Seznam pro všechny věkové kategorie naleznete ZDE.


________________

Projekt Čtení pomáhá podporuje čtenářství a zároveň umožňuje dětem a mládeži podílet se na charitativní činnosti. Děti jsou k četbě motivovány finanční odměnou 50 korun, kterou však nezískávají pro sebe, ale věnují ji na charitu. Každý rok se tak různým nadacím rozdělí 10 miliónů korun. O tom, kdo pomoc obdrží, rozhodnou právě dětští čtenáři. Každý z čtenářů, který se zaregistruje na webových stránkách projektu, přečte některou z doporučených knih a správně zodpoví kontrolní otázky k dané knize, získává kredit 50 korun. Ten pak věnuje na některou z nabízených konkrétních charitativních akcí. Charity navrhují oslovené dobročinné organizace a partneři projektu. Knihy zařazené do projektu byly vybírány v celorepublikové anketě o nejlepší dětskou knihu. V odborné porotě, která knihy navrhovala, byly osobnosti, jako je Zdeněk Svěrák, Marek Eben, Alena Ježková, Jiří Dědeček a Martin Roman, který je iniciátorem a donátorem projektu. Jedním z ambasadorů Čtení pomáhá je také Vojta Dyk.

Webové stránky projektu: www.ctenipomaha.cz
Facebook: www.facebook.com/ctenipomaha

Martin Říha: Jakou bych chtěl mít svou zemi – Českou republiku?

Článek z časopisu Envigogika, ve kterém autor podrobně a zcela nekonvenčně rozebírá, jakou by chtěl mít svou zemi, a to ve všech oblastech hospodářství, politiky – a mimo jiné také školství, výchovy a vzdělávání.


Zdroj: Envigogika 2012/VII/1


Ukázka

Školství

Vzdělání a dobrá fyzická kondice je nepochybně významný faktor, který jednotlivci zvyšuje jeho možnost uplatnění v životě a na trhu práce. Je proto samozřejmé, že do něj investují všichni odpovědní rodiče dětí. Co nejlepší (to neznamená automaticky „nejvyšší“) vzdělanost populace a zejména mladé generace je nesporně i veřejným zájmem. Ten je však již nutno odstupňovat. Stát nemá a nemůže mít zájem ani potřebné prostředky, aby všichni ekonomicky aktivní měli při vstupu do pracovního poměru nebo podnikání vysokoškolské vzdělání, ale měl by se snažit, aby diferenciace vzdělanostní úrovně odpovídala potřebám pracovního trhu a konkurenceschopnosti našeho hospodářství s jinými zeměmi EU a ostatního vyspělého světa. Podle toho by měl regulovat kapacitu různých vzdělávacích stupňů a „odměřovat“ státní finanční podporu školských zařízení. Základní vzdělání musí být nadále hrazeno pouze z veřejných rozpočtů, ale střední a vysoké školství by už mohlo a mělo být zčásti financováno se spoluúčastí rodičů či studentů samotných nebo budoucích zaměstnavatelů. Státní finanční příspěvek by měl být pružný a odpovídat aktuálně míře zájmu státu o zvýšení počtů studentů a učňů v nedostatkových oborech, zatímco v oborech s přetlakem přihlášených oproti předpokladu uplatnění na trhu práce by mohl být státní finanční příspěvek nižší nebo žádný. Všechny stupně a typy škol by navíc měly mít možnost ucházet se o účelové dary, příspěvky či dotace z podnikatelské i nevládní neziskové sféry, spojené s přípravou studentů či odborníků „šitých jim na míru“ nebo s řešením některých úloh v oblasti marketingu, různých průzkumů, výzkumů, vývoje ap. O ně by státní příspěvek neměl být snižován – měly by to být prostředky navíc na rozvoj vlastní školy, tzn. vybavení, platů pedagogů i možností studentů a učňů zúčastnit se např. zahraničních stáží a praxí.

Nadále by měla na celostátní úrovni fungovat na politice nezávislá odborná akreditační komise, posuzující počet a kvalifikaci pedagogů, vybavení vysokých škol a způsobilost garantovat úroveň výuky, a tím zajistit potřebnou kvalitu absolventů. Střední a základní školy by ve stejném smyslu měly hodnotit orgány školní inspekce. Zejména vysoké školy by si měly být jen při splnění předepsaných předpokladů jisté vysokou mírou akademické svobody, tzn. svobody myšlení, projevu, volby orientace výuky i výzkumu. Neměly by se už nikdy opakovat podvody, jaké provázely získávání nikoliv vzdělání, ale jen titulů po nereálně krátkém, nedostatečném nebo žádném studiu lidé z politiky a byznysu, jako tomu bylo na Právnické fakultě ZČU nebo dalších školách, vč. privátních, nebo uznávání pochybných diplomů ze zahraničí. Také by se již nikdy neměla opakovat šaškárna, jakou předvedl ministr školství Dobeš v březnu 2012, když v rozporu se závazným stanoviskem odborného a nezávislého orgánu, jakým nesporně díky statutu, proceduře posuzování a složení představuje současná Akreditační komise VŠ, prodloužil akreditaci právnického vzdělání na ZČU až do roku 2016. Tím dopustil v rozporu s veřejným zájmem „vypuštění do praxe“ dalších čtyř ročníků potencionálních právnických nedouků, jako by jich v našem soudnictví, na státních zastupitelstvích a v advokacii nepůsobilo už dost. Potřebná opatření k nápravě, která by umožnila, aby byla akreditace znovu vydána, měla být přijata na Právnické fakultě ZČU, nikoliv na MŠMT, aby „opravovala“ rozhodnutí Akreditační komise. Je to jen další příklad, jak si u nás exekutiva představuje fungování právního řádu, kde předpisy jsou jen Potěmkinova vesnice určená navenek a její dodržování se ve skutečnosti děje „jen jako“, jak to kdysi v 80. letech minulého století za vlády komunistů trefně nazval herec Miloš Kopecký na sjezdu dramatických umělců.

Přechodně slabší ročníky s méně žáky by neměly vést k bezhlavému redukování sítě mateřských školek a škol a k propouštění učitelů. Zejména proto, že tento trend se může zase obrátit a tato zařízení a pedagogové pak budou chybět, ale i proto, že nižší počty žáků ve třídách mohou přinést klady v možnosti individuálnější péče o jednotlivé jak zaostávající nebo tělesně handicapované, tak nadané žáky v žádoucím inkluzivním vzdělávání, v menších problémech s udržením kázně a ve snížení stresů pedagogů, což lze promítnout i do stagnace či snížení učitelských platů s nižšími sociálními a ekonomickými důsledky, než jejich propouštění. Stát navíc pod faktem dlouhodobého stárnutí populace a rostoucího nepříznivého poměru počtu ekonomicky aktivních přispívajících do důchodového systému k počtu starobních důchodců musí přistoupit k daleko aktivnější propopulační politice a nepříznivý trend se snažit obrátit. Nová prorodinná a propopulační politika musí však motivovat a umožnit mít děti v rodinách lidí vzdělaných, pracovitých, uvyklých k řádné péči o děti a o jejich přípravu na život, nikoliv lidí nevzdělaných, o výchovu a vzdělání dětí nepečujících, k práci téměř nepoužitelných, do sociálních fondů nepřispívajících, parazitujících na sociálních podporách, kteří si díky špatně nastavenému systému podpor udělali právě z plození dětí „živnost“.


Rodina, výchova a vzdělávání, veřejné sdělovací prostředky

Přestože to tak v posledních desetiletích nevypadá a čím dál více mladých lidí a dokonce i matek zůstává svobodných, přestože se už více manželství rozpadá, než uzavírá, přesto je právě rodina tvořená mužem, ženou a dětmi optimální základní jednotkou pro socializaci, výchovu a mimoškolní vzdělávání dětí i soužití dospělých a také ekonomického hospodaření. Jako taková musí být upřednostňována i v nástrojích sociální podpory státu, motivujících k zplození a přípravě na život nejméně dvou dětí pro zajištění alespoň prosté, když už ne žádoucí rozšířené reprodukce národa a dostatku pracovních sil. Život v harmonickém prostředí s oběma modely a vzory chování – mužského i ženského – a jejich vzájemného doplňování a prožitek jejich odpovědného soužití je nejlepší předpoklad pro rozvinutí bohaté a kreativní osobnosti a budoucí uplatnění dětí v práci i ve společnosti. Nesouhlasím s dnes prosazovaným principem úplného zákazu fyzických trestů. Ve věku, kdy nelze apelovat na rozum, ale funguje už „první signální soustava“ je plácnutí na zadek nebo přes ruku mnohem jednoznačnějším, účinnějším a srozumitelnějším nástrojem, než nějaké diskuse a sofistikované metody odvádění pozornosti od nevhodného chování. Navíc zůstane zážitek trestu vpečetěn v paměti a obvykle už není třeba v dalším životě fyzický trest v téže věci opakovat, zatímco promluvy a diskuse takovou trvalou stopu nejen nezanechají, ale vedou k opakování nevhodného chování a ve vyšším (obvykle pubertálním) věku pak dokonce k poměřování sil, které může rodičům „přerůst přes hlavu“. Stupňování tlaku od napomenutí až po fyzický trest při neuposlechnutí je přirozené a obnovuje autoritu spolehlivě a rychle. Následky na duševním zdraví a sebevědomí jsou dnešními pseudohumanisty přeceňovány – kdo jsme přiměřené fyzické tresty zažili, necítíme se poškození na sebevědomí ani ve vývoji, naopak jsme se naučili snáze ctít autority a dostalo se nám více předpokladů pro nekonfliktní socializaci při vstupu do společnosti, do práce a vůbec do světa dospělých, než mnozí dnešní frackové, které nechávají rodiče „růst jako dříví v lese“.

Za nesmírně pozitivní pro zdravý vývoj dětí i dospělých považuji potřebu nikoliv mentorování, ale žijících kladných vzorů chování. A to nejen v širší rodině, ale i ve škole, v občanské komunitě obce, města či státu, ve světě. Obrovskou roli by zde mohly sehrávat veřejné sdělovací prostředky, jako rozhlas, televize, noviny, Internet a sociální sítě, jenže bohužel nesehrávají, a to dokonce ani prostředky veřejné služby, placené z veřejných prostředků a kontrolované patrně neschopnými Radami pro rozhlasové a televizní vysílání, kde by to mohlo být součástí společenského zadání pro jejich působení ve veřejném prostoru.

Namísto kladných vzorů se těžiště pozornosti při výběru filmů i v prostředcích veřejné služby upíná ke zločinu a zločincům, senzacím, drogám, namísto správných vzorců chování, jako je střídmost, neplýtvání energií a surovinami či potravinami, empatie, vzájemný respekt a pomoc se masivně podporuje a reklamou přímo adoruje nadměrná spotřeba, móda, sobectví, požitkářství. Vzory nepředstavuje ani současná politická a kulturní „pseudoelita“, vystavovaná sdělovacími prostředky na odiv, ačkoliv jde o nepravé modly a celebrity namísto skutečně kvalitních lidí s největšími přínosy pro vědu, kulturu, pro společnost, pro náš národ a stát doma i v zahraničí. Národ je krmen podružnostmi, skutečnými i vymyšlenými aférami společenských nul, zatímco mnozí lidé slušní a seriózní se u nás neubrání narušování soukromí a smyšlenkám šířeným bulvárem k jejich diskreditaci ani u soudů.

Výchově dnešní populace a zejména mladé generace jistě neprospívá, když vidí veřejný prostor plný neřešené korupce, hádek a rivality lidí placených z našich peněz namísto spolupráce, neschopnosti nebo neochoty vykonávat to, k čemu tito lidé byli zvoleni nebo jmenováni, zneužívání postavení, neoprávněného a nepostihovaného obohacování. Nechápe-li předseda vlády, že za částku odměn své asistentce by mohl být placen policista 5 měsíců či průměrný důchodce dokonce 10 měsíců, a to v době od všech vyžadovaného „utahování opasků“, ztratil dávno kontakt s realitou života běžných občanů a mnohých pracujících, kteří také „dřou jako koně“, často v zaměstnáních, duševně i fyzicky náročnějších. Proč by běžní občané měli být lepší, když se zde ve vrcholných orgánech státu, bank a různých fondů krade beztrestně a ve velkém? Donekonečna se znovu a znovu v politice i kultuře přehodnocuje a „recykluje“ historie, zatímco přemýšlení o dalším vývoji lidstva při populační explozi a omezenosti zdrojů naší planety se bagatelizuje nebo je téměř nevyřčeným, ale tiše sdíleným „tabu“. Je smutné, že na tomto poli vykonává větší práci při odhalování nepravostí a nekoncepčnosti vládnutí pár investigativních novinářů, než orgány veřejné správy k tomu určené a než neustále oslabovaná, ochromená a rozvracená policie.

Jak se má správně orientovat mládež pro budoucí život v situaci, kdy je pro prohřešky pedagogů a vedení právnické fakulty v Plzni ve prospěch několika politiků a šíbrů v pozadí ohroženo dostudování stovek řádných studentů, aniž je potrestán kdokoliv z pachatelů, nebo kdy prezident omilostňuje korupčníky a zloděje, s absurdními a společensky nepřijatelnými vysvětleními svých pohnutek? Jak to, že se s tím nic nedělá, nemění se předpisy a nevyvozuje zodpovědnost, když je to do nebe volající? Jak to, že již desítku let trvající neschopnost tyto problémy řešit neodstraní od moci a do zapomnění hlavní politické strany a jejich exponenty ve vládních funkcích a nehledají se jiní, schopní to konečně změnit? Vždyť tu takoví lidé jsou, dokonce je někdy v noci nebo v málo sledovaných časech pustí do sdělovacích prostředků. Jenže tím to taky končí.


Celý text si můžete přečíst ZDE.

Zajímavý životopis autora najdete ZDE.

Kateřina Jančaříková, Magdalena Kapuciánová: Enviromentální výchova v předškolním vzdělávání – hledání optimální podoby

Příspěvek navazuje na předchozí publikace obou autorek (Jančaříková, 2008, Kapuciánová, 2010) a je zaměřen na environmentální výchovu v MŠ. Jeho cílem je poskytnout učitelkám MŠ oporu při realizaci EVVO.


Zdroj: Envigogika 2012/VII/1

Podnětem pro jeho vznik byly rozhovory s učitelkami z mateřských škol uskutečněné na přednáškách a seminářích. Učitelky na nich opakovaně upozorňovaly na nedostatek komplexně pojatých podkladů pro realizaci EVVO. Rešeršní část je věnována EV v MŠ v zahraničí i u nás; poukazuje na zjištěnou nedostatečnou pozornost výzkumných pracovníků environmentální výchově v předškolním věku (Davis, 2009) a zároveň popisuje jisté zlepšování situace v několika posledních letech. Výstupem zde prezentovaného kvalitativního šetření (využívajícího vybrané nástroje zakotvené teorie) jsou navržená kritéria realizace a autoevaluace environmentální výchovy v předškolním vzdělávání v Česku. Tento materiál mohou učitelky okamžitě použít v praxi (úprava ŠVP PV, vytvoření nástroje evaluace, resp. autoevaluace). Může sloužit také jako východisko pro odbornou diskusi cílů, obsahu, podmínek vyučování, prostředků, metod i kompetencí učitelek (učitelů).


Ukázka

Prostředí

Prostředí je pro environmentální výchovu velice důležité. Jeho význam pro rozvoj environmentální senzitivity není dosud vnímán dostatečně. Prostředí může rozvoj environmentální senzitivity podporovat, ale může ho také degradovat. Lidé jsou součástí prostředí, ve kterém žijí. Obvykle si uvědomujeme, že lidé formují krajinu. Málokdo si ale připouští, že krajina na oplátku formuje nás, lidi. Přírodní prostředí poskytuje přiměřené množství podnětů a nabízí ideální možnosti pro hru i relaxaci. Prostředí prosté na podněty, např. zahrada se zpevněnými povrchy, bez porostu, předškolní dítě deprivuje. Deprivovat může i nadbytek podnětů (např. z televizních pořadů). Je zodpovědností dospělých, aby koncipovali zahrady MŠ tak, aby byly pro rozvoj dětí co nejpřínosnější a aby objevovali, které prvky děti přitahují a podněcují je k aktivitám a které ne. V přírodní zahradě je nejméně navštěvovanou atrakcí klasická skluzavka. Děti nejčastěji navštěvují „blátoviště" a „vodní prvek". Dokonalá imitace Perníkové chaloupky děti nebaví tak dlouho jako „obyčejný" vrbový domeček (ten totiž poskytuje příležitost proměnit se v dětské fantazii ve stovky různých míst, předmětů a zvířat). Ve vnitřním prostředí, tedy třídě, by měly převládat přírodní a obnovitelné materiály (dřevěné hračky, látky), při zařizování by měli dospělí dbát na minimalizaci plastů. To pokud možno i na zahradě (Grundler, Schafer, 2010).


Doporučení pro školní zahradu (popř. pro nejbližší okolí MŠ, pokud je pravidelně využíváno)

Pro diverzifikaci, čili pestrost
– Zahrada poskytuje velké množství různých zákoutí, různých prostředí a herních prvků.
– Zahrada není omezena jen na anglický trávník a zpevněné povrchy.
– Na zahradě jsou stromy na lezení a klády na cvičení rovnováhy.
– Terén zahrady je svažitý. Děti mají možnost chodit do kopce a s kopce. A v létě či v zimě válet sudy.
– Učí se překonávat přirozené přírodní překážky (kořeny).
– Zahrada je dostatečně členitá a skrývá tajemná místa.

Pro seznámení se všemi živly
– Na zahradě nebo na místě ze zahrady patrném (na střeše MŠ) je umístěna větrná korouhvička nebo větrná zvonkohra. Děti mají možnost sledovat sílu větru podle zvuku a pozorováním rychlosti otáčení korouhvičky.
– Na zahradě je velké množství nádrží na vodu různých velikostí. Děti mají možnost se seznamovat s živlem voda a také s vodními živočichy.
– Na zahradě je ohniště, které slouží pro slavnostní příležitosti. Děti mají možnost se (při zachování bezpečnosti) seznámit s živlem „oheň".
– Zahrada poskytuje dostatek příležitostí zkoumat půdní typy. Děti si mohou hrát s blátem či jílem (mají nejen pískoviště, ale i „blátoviště" a "kameniště"). Děti pomáhají nosit zeminu z kompostu ke stromům a květinám. Děti mají možnost kopat a rozšiřovat jámy.

Pro seznámení se živočichy a rostlinami
– Děti mají možnost pozorovat zvířata (např. stínky, hlemýždě, motýly, sarančata, popř. i kočku,králíky či včely).
– Na zahradě je umístěno krmítko a budka pro ptáky. Na zahradě jsou „domečky" pro další druhy živočichů (např. čmeláky, ještěrky, ježky).
– V rohu zahrady je kompost.
– Na zahradě mohou děti nalézt množství různých přírodnin (oblázků, kamenů, šišek, klacíků, dřeva, kůry) a množství různých zajímavých rostlin (fazole a další popínavé rostliny, na dotek citlivou šalvěj či netykavku, žahavé kopřivy, atd.). Důležitá je různorodost a pestrost, jak barev, tak morfologie, tak strategií.
– Děti mají příležitost ochutnávat jedlé plody (rybízu, jahod, ostružin, jablek, moruše, oskeruše, kiwi). Děti sbírají zahradní plody.
– Děti se podílí na udržování záhonků květin, bylin či zeleniny. Děti sbírají bylinky a suší je.


Doporučení pro vnitřní prostředí MŠ (třídu, chodby a další vnitřní prostory)
– Ve třídě visí obrazové tabule (nástěnky) související s EVVO, které jsou vhodně obměňovány.
– Ve třídě nebo na chodbě vystavujeme sbírky přírodnin (kamenů, lastur, motýlů, herbář apod.).
– Ve třídě je možnost separace odpadu, a to minimálně do tří nádob (na papír, na plast, na bioodpad.). Na vhodném místě v MŠ nebo v jejím okolí jsou nádoby na sklo, tetrapack a vybraný nebezpečný odpad (monočlánky, baterie). Tyto nádoby slouží jako sběrné místo, které mohou využívat rodiny dětí.
– Do MŠ učitelky (učitel) nepořizují hračky „na jedno použití", tj. hračky s krátkou trvanlivostí. Učitelka (učitel) nepřijme každý sponzorský dar, který se jí nabízí. Učitelka (učitel) se snaží o omezení plastových hraček.
– Prostředí MŠ umožňuje dětem i dospělým učit se rozlišovat, co je a co není v souladu s pravidly udržitelného rozvoje, potažmo EVVO.

Chov a pěstění
– Ve třídě a na chodbách MŠ pěstujeme vhodně vybrané pokojové rostliny (volíme také druhy pro děti zajímavé, např. masožravé rostliny) a rostliny přenesené z přírody (např. mechy či sazeničky zeleniny nebo semenáčky stromů).
– Ve třídě chováme třídní mazlíčky, o které děti společně s učitelkou pečují.

Nástroje a předměty k řízené i neřízené nebo ke spontánní aktivitě dětí
– Ve třídě jsou dětem k dispozici lupy pro pozorování.
– Ve třídě jsou dětem k dispozici váhy a závaží pro porovnávání hmotnosti.
– Ve třídě jsou dětem k dispozici metry, provázky (bužírky) a další pomůcky určené k měření a porovnávání délky.
– Ve třídě jsou dětem k dispozici odměrky na vodu (popř. i písek a drobné předměty) pro porovnávání objemu a množství.
– Ve třídě shromažďujeme přírodniny (obiloviny, luštěniny, šišky, suché rostliny, kůra, lýko) na tvoření výtvarného nebo konstrukčního typu, porovnávání, třídění.


Celý text si můžete přečíst ZDE.

Do Matematiky s chutí se může zapojit více učitelů a tříd!

Do projektu „Matematika s chutí“ dorazilo již k dnešnímu dni 28 přihlášek. Díky další podpoře několika společností, kterou v uplynulých týdnech přislíbily přímo pro navýšení počtu zúčastněných učitelů, budeme moci do projektu zařadit více tříd, ale především jsme jej mohli rozšířit i o druhý stupeň. Z tohoto důvodu jsme posunuli i termín podání přihlášek až na 31. července 2012.


Projekt je nyní nejen určen 3. až 5. ročníkům prvního stupně, ale nově i 6. až 8. ročníkům druhého stupně základních škol v ČR. Zájemci z Vaší školy mohou vyplnit přiloženou přihlášku, kterou odešlou poštou, nebo se přihlásit prostřednictvím elektronického formuláře.

Přihlášky musí být odeslány do 31. července 2012.

Učitelé, kteří budou do projektu vybráni, dostanou ve školním roce 2012/2013 metodickou a finanční podporu. V červnu 2013 vybere odborná komise nejlepší třídní projekty určené k publikaci a širší popularizaci.

Případné dotazy prosím zasílejte e-mailem na adresu info@matematikaschuti.info nebo v pracovních dnech volejte na číslo 734 11 22 33.

Simona Weidnerová, výkonná ředitelka ISEA
ISEA – Institut pro sociální a ekonomické analýzy, o. s. (think-tank)
José Martího 407/2, 162 00 Praha 6 – Veleslavín
Mobil: +420 602 685 788, tel./fax.: +420 220 612 342
simona.weidnerova@isea.cz
www.matematikaschuti.info
www.isea.cz

Vladimír Burjan: Využitie školských testov – kde sme a kde by sme mohli byť

Prezentace z konference SCIO „Testováním ke kvalitě vzdělávání 2012“, v níž autor popisuje zkušenosti z testování na Slovensku.


Deformujú testy vzdelávanie?

Test môže byť kvalitný alebo nekvalitný.
Testy možno používať rozumným alebo hlúpym spôsobom.
Ak používame nekvalitné testy hlúpym spôsobom, môžu deformovať vzdelávanie.
Ak používame kvalitné testy rozumným spôsobom, môžu veľmi pomáhať zvyšovať kvalitu vzdelávania.


Jak vlastně funguje testování

Testovanie možno popísať schémou:
P →           P →          P →          P →               P
Podnet → Proces → Produkt → Posúdenie → Použitie
↑ Podvádzanie ↑ Politici

(Autor popisuje současnou praxi na Slovensku a možný prostor pro zlepšení v každé fázi.)


Nechcené rizika/pozitiva školského testovania

Testy zviditeľňujú kurikulum
Testy nás nútia precizovaťciele vzdelávania (štandardy)
Testy poskytujú veľmi bohatý materiál pre odborové didaktiky


Celou prezentaci si můžete stáhnout ZDE.

Na VŠTE se bude nově učit doprava a přeprava

Technologie dopravy a přepravy se stane od podzimu, kdy začíná akademický rok 2012 / 2013, novým bakalářským studijním oborem Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích.

„Akreditaci jsme získali na standardní období čtyř let pro prezenční i kombinované studium. Konstrukce oboru nám umožňuje vytvářet vlastní specializace podle požadavků podniků především z Jihočeského kraje,“ říká Marek Vochozka, pověřený rektor VŠTE. Ta využije ustanovení zákona a vyhlásí zkrácené přijímací řízení. V něm chce do obou forem studia přijmout 158 studentů. Na VŠTE jde o čtvrtý akreditovaný obor. Dosud to byly Ekonomika podniku, Konstrukce staveb a Stavební management.

„Nový program se připravoval dva roky a reaguje na poptávku podnikové praxe. Doprava představuje aktuální téma a v Jihočeském kraji se vyučuje i na středních školách. Pro nás jako pro polytechnickou školu je důležité umět reagovat na potřeby regionu. První bylo stavebnictví, teď doprava a věřím, že získáme i akreditaci strojírenství,“ říká Vochozka.

Dalším krokem, který by měl navazovat, je příprava vlastního magisterského oboru. V nejbližší době proto škola zahájí přípravy na jeho akreditaci. Letos mimo jiné významně personálně posílila řady akademiků dalšími docenty a profesory a výrazně zvyšuje tvůrčí, publikační a projektovou činnost.


_______________

VŠTE byla založena zákonem v roce 2006 a je nejmladší veřejnou vysokou školou v Česku. Letos na ní působilo 3000 studentů. Od podzimu jejich počet vzroste na 3500. Díky zaměření na praxi mají všichni nadstandardní semestr odborné praxe.