24. 3. 2021 UK: Konference Jak dál s řešením pandemie covid-19?

První potvrzený případ nemoci covid-19 se objevil v ČR už před rokem, přesně 1. března 2020. Co všechno se od té doby změnilo? Jak Česká republika zvládá pandemii? A jaká další řešení je nutné v letošním roce přijmout?

Teenagerům chybí schopnost logicky přemýšlet, distanční výuka nepomáhá

Současní teenageři nemají schopnost logicky přemýšlet, zvykli si až příliš spoléhat na moderní technologie a aplikace. Ukázaly to výsledky 11. ročníku vědomostní soutěže IT-SLOT mezi českými žáky osmých a devátých tříd základních škol. Na vině může být i distanční výuka.

Silvie Pýchová, Sabina Poláková: Jak zlepšovat vzdělávací systémy přístupem "vedení ze středu" (Leading from the Middle)

Příspěvek profesora Andyho Hargreavese na konferenci Úspěch pro každého žáka realizované online 3. 11. 2020 považujeme za natolik zásadní, že jsme se rozhodli připravit pro vás přepis jeho vystoupení přeložený do českého jazyka. Andy Hargreaves je vládním konzultantem mnoha zemí na „střední článek ve vzdělávání“ a emeritním profesorem Bostonské univerzity.

AŘZŠ podpoří návrh středního článku vedení a podpory škol, nikoli řízení

Ve středu 17. 2. proběhl další ze sedmi zpětnovazebních workshopů členů Partnerství 2030+. Vedoucí experti Pracovních skupin Střední článek a Wellbeing představili třiceti členům Asociace ředitelů základních škol ČR (AŘZŠ) první pracovní návrhy podoby středního článku vedení regionálního školství a opatření na podporu wellbeingu učitelů a žáků. 

Tomův příběh – přetékající kbelík

Minulý týden jste si mohli přečíst v rubrice Odborná literatura o knize Jak plný je tvůj kbelík? Jejími autory jsou psychologové Tom Rath – vnuk a jeho dědeček Donald O. Clinton. Dnes je tu pro vás část čtvrté kapitoly knihy.

Jaroslav Mašek: 21 vlastností učitele nejen pro rok 2021

V roce 2020, stejně jako v těch předešlých, jsme se na Spomocníkovi věnovali aktuálním tématům, týkajících se problematiky současného i budoucího vzdělávání ve spojení s moderními technologiemi, které je utváří. Mezi tato témata patřila například revize vzdělávání, online výuka, hybridní výuka, digitální občanství, digitální minimalismus, wellbeing, rovnost a spravedlnost, kooperace a kolaborace a řada dalších.

V celkem 108 článcích jsme se zamýšleli nad smysluplným integrováním technologií v kontextu uvedených témat a snažili se pomoci učitelům dívat se víc dopředu, přemýšlet o svých možnostech, příležitostech, dalším směřování i osobním rozvoji. Tyto články tak nepřímo definují charakteristické vlastnosti učitelů, a to nejen pro tento rok, ale i pro ty další.

Think-tank Univerzity Karlovy Vzdělávání21: Rizikovost školního prostředí pro šíření covidu-19

Think-tank Univerzity Karlovy Vzdělávání21 se důrazně připojuje k apelu odborné veřejnosti, která upozorňuje na neudržitelnost současného stavu spojeného s dlouho trvajícím distančním vzděláváním a jeho dopady na znalosti a dovednosti dětí, žáků a studentů (dále jen „žáci“) a celkové fungování jejich rodin, včetně souvisejících psychologických, sociálních a ekonomických aspektů. Návrat žáků k prezenční výuce však musí provázet přísná protiepidemická opatření, musí být bezpečný a dlouhodobě udržitelný.

Národní pedagogický institut ČR: Jak nově učit informatiku

Ministerstvo školství představilo zásadní změny ve výuce informatiky na základních školách. Školy se nově budou muset věnovat informatickému myšlení. Jak na to, bude pedagogům radit Národní pedagogický institut České republiky, mimo jiné i skrze nové webové stránky revize.edu.cz.

Než se děti vrátí do škol: 8 tipů pro rodiče při distanční výuce

Vláda se zabývala návrhem ministerstva školství, jak vrátit děti do škol. Některé nebyly ve škole od poloviny října a „home office“ jim nesvědčí. Problémem není jen samotná distanční výuka a zvládnutí učiva, ale také sociální izolace. Rodiče i učitelé pozorují dopad uzavření škol na duševní zdraví dětí. 

Lidové noviny: Učitelé mnohdy netuší, že jim chybí znalosti a dovednosti, které kdyby si osvojili, budou na tom lépe oni sami i jejich žáci, říká Tomáš Zatloukal

Přečtěte si rozhovor Jitky Polanské s ústředním školním inspektorem Tomášem Zatloukalem o tom, co nám o stavu školství a učitelské profese říkají šetření TIMSS a PISA. Text vyšel v příloze Akademie Lidových novin.

Jana Hrubá: Jak vznikala Bílá kniha?

V letech 1999–2001 jsem měla tu čest být členkou základního a později redakčního týmu Bílé knihy. Letos v únoru uplyne již dvacet let od jejího přijetí vládou ČR. Šéfredaktorka Řízení školy paní Naďa Eretová mě vyzvala, abych na toto období zavzpomínala tak trochu zevnitř procesu vzniku prvního strategického dokumentu po roce 1989. Vycházím přitom ze svého archivu – listinného a posléze i digitálního. Myslím si totiž, že tento ne všemi vstřícně přijímaný dokument měl svůj význam, ba dokonce že jeho nasměrování se promítá i do současnosti více, než si v současnosti uvědomujeme. 

Tom Rath, Donald O. Clifton: Jak plný je tvůj kbelík? Pozitivita tvého života

Americký Gallup zaujímá přední světové místo v oblasti výzkumu veřejného mínění. Dva jeho špičkoví odborníci, kteří napsali tuto knihu, užívají jednoduchou metaforu kbelíku a naběračky, aby ohodnotili, jestli náš kontakt s jinými lidmi (partnery, přáteli, spolupracovníky nebo třeba úplně cizími lidmi) přispívá k naplnění našeho kbelíku, tedy k intenzivnějšímu zakoušení pozitivity, či z něj naopak ubírá, tedy způsobuje, že prožíváme negativně.

Petra Hůlová: Děti a jejich skutečný svět on-line

Hodně z nás má doma děti na on-linové výuce a zoufáme si. Vypozorovala jsem, že počet nešťastných rodičů, alespoň v mém okolí, výrazně převyšuje počet nešťastných dětí. A není to jen tím, že rodiče sobecky trápí i fakt, že mají děti pořád doma, ale také tím, že starý svět naráží do nového. A zatímco starý svět je omráčen, ten nový se jen rychleji zabydluje tam, kam měl beztak namířeno.

Josef Mačí: Chystá se největší doučovací akce. Zapojit se může až padesát tisíc žáků

Loni v srpnu se do vzdělávacích dnů zapojilo 172 škol a přes 5 tisíc dětí. Letos by letní doučování mohlo být desetkrát větší. Projekt připravuje Asociace školních sportovních klubů. Start je ale v rukou Ministerstva školství.

Ředitel Tvořivé školy: Děti na distanční výuce ztrácí motivaci k učení

Školy jsou zavřené a většina dětí se už několik měsíců opět učí distančně z domova. Co to znamená pro žáky a jejich rodiče? Co dětem bere a co jim dává distanční výuka, a jak by měli rodiče postupovat při učení s dítětem? Od kolika let jsou děti schopné samostudia, a roste nám v době koronavirové „hloupá generace“? Na tyto otázky odpovídal ředitel Tvořivé školy Čeněk Rosecký.

Štefan Klíma: Otevřít, či neotevřít?

Kolegyně, kolegové, politický vývoj postoje k otevření škol nabral rychlých obrátek. Řekl bych, že dokonce tak rychlých, že touha po otevření škol mnohdy předstihla rozum a realitu. Pojďme společně hledat cestu, jak to udělat… prosím.

Petr Švihel: Deváťák napsal ministrovi, co zažívá při distanční výuce

Zdánlivé výhody on-line výuky vystřídala realita: nedostatek pohybu, ztráta režimu a všeobjímající lenost. Žák deváté třídy a jeho učitelka poslali ministrovi školství otevřený dopis.

Jaromír Beran, Martina Běťáková: Střední článek – další úředníci, nebo reálná pomoc školám?

Pojem „střední článek“ se v posledních měsících objevuje čím dál častěji. Píší o něm média, mluví o něm ministr školství Robert Plaga, o středním článku debatují odborníci na seminářích, stal se i hlavním námětem 8. ročníku konference „Úspěch pro každého žáka“. Co je, resp. čím má být střední článek? A myslí všichni to samé, když o něm mluví?

Tomáš Feřtek: Maturity na potítku. Jejich změnu už jsme potřebovali. Covid ji jen urychlil

Narýsoval ministr Plaga úpravy včas? Vypustil ty správné části? Měl něco udělat jinak? A na co jsme v debatě o maturitách zapomněli?

Vyjádření Asociace učitelů HV k revizím RVP základního vzdělávání

Asociace učitelů HV reaguje na probíhající revize obsahu výuky na ZŠ a zejména na změny související s tendencí posílit informatiku, informační myšlení a robotiku. Tento záměr MŠMT je provázen redukcí učiva a snížením hodinové dotace v jiných předmětech včetně HV. Dění kolem úprav a zejména způsob jejich provedení AUHV považuje za netransparentní, až skandální!

Pojišťovna VZP rozdává zdarma pohádkové knížky. Až do konce února žádejte o knížky pro děti a hrajte o notebooky a tablety

Pokud jste škola, školka, dětský domov, sociální centrum, kroužek nebo třeba dětské oddělení v nemocnici, zkrátka jakákoliv instituce nebo sdružení, které pracuje s dětmi, požádejte o pohádkové knížky. Pojišťovna VZP, a.s. a její projekt Oživíme Česko vám je pošle zdarma. Neplatíte ani knížky, ani poštovné. Nic

Tajný učitel: 2020

Není to můj styl nebo zvyk, ale rok 2020 byl vážně speciální rok, proto mi přijde ne úplně nejhorší nápad se ho pokusit reflektovat jak na osobně pracovní rovině, tak se i pokusit o větší obrázek celého školství, samozřejmě zcela subjektivně.

Lucie Korcová: Teď nám hrozí, že se u příjímaček na střední školy neprojeví reálné znalosti jednotlivých žáků

Do konce ledna musejí střední školy oznámit, jakou formou letos proběhnou přijímací řízení. Ministerstvo školství jim totiž kvůli distanční výuce umožnilo, aby si sami určili jejich podobu.

Principy komunikace se žáky a rodiči podle Michala Dubce

Náš průvodce a zároveň odborník na komunikaci Michal Dubec v dubnu připravil webinář pro Národní pedagogický institut ČR na téma Komunikace se žáky a rodiči v dobách karantény, aneb jak si nepoškodit vzájemné vztahy. Nyní jsou jeho tipy opět aktuální.

Zuzana Kročáková: Jak rozvíjet vztahy se žáky v době online výuky

Americká učitelka Rita Pierson ve svém Ted Talku Každé dítě potřebuje hrdinu říká, že děti se nic nenaučí od těch, které nemají rády. Možná vás nemusí každé dítě mít opravdu rádo, ale aby se mohlo učit, potřebuje mít každé dítě pocit, že ho respektujete, že ho vnímáte, že se o něj zajímáte, že je pro vás důležité. Musíte mít s každým dítětem vztah a ono s vámi, teprve pak se můžete jeden od druhého učit.

Karolína Svobodová: Desatero distanční výuky pro moje děti

Četli jsme na Facebooku a nemůžeme odolat, abychom nešířili. Vždyť už první věta § 44 školského zákona o základním vzdělávání říká „…vede k tomu, aby si žáci osvojili potřebné strategie učení“. O to víc je to potřeba u distančního učení!

Lucie Fialová: Ve školách by se mělo mnohem víc číst. A nejen v hodinách češtiny

„Se vztahem ke knihám i knihovnám na tom nejsme špatně, ale když se měří čtenářská gramotnost, schopnost textu rozumět a kriticky jej posoudit, dle mezinárodních výzkumů, jako je PISA, i České školní inspekce rok od roku klesáme jak v rámci Evropy, tak celosvětově,“ říká v rozhovoru spisovatelka a propagátorka čtení Klára Smolíková.

Děti spolu komunikují nejčastěji přes sociální sítě

Děti v Česku s kamarády komunikují častěji přes sociální sítě než osobně. Na internetu či hraním počítačových her tráví většinou dvě až tři hodiny denně. Víc než pětina školáků je na síti pak pět a víc hodin denně. Zatímco třetina dětí ročně přečte víc než čtyři knihy, desetina si neotevře žádnou. Ukázalo to Minisčítání, do něhož se zapojilo 18.833 žáků a žaček od devíti do 15 let.

Lucie Kocurová: Někdy doma, někdy ve škole. Chystá se ověřování kombinovaného vzdělávání

Buď úplně doma, nebo úplně ve škole. Z událostí posledních měsíců se zdá, že české školství je nastaveno v podstatě jen na tyto dva módy. Stejně to ještě nedávno vypadalo i v mnoha firmách a nyní se mluví o tom, že částečný home office bude novou normou i po covidu. Ministerstvo školství plánuje, že podobný režim by do budoucna mohly zavést i školy. Pilotní projekt kombinovaného vzdělávání startuje v únoru. 

Bohuslav Bohuněk: Skoro 4000 žáků zhodnotilo distanční výuku

Co si o distanční výuce myslí veřejnost, ukázala rozsáhlá anketa na českých základních školách. Zapojily se do ní bezmála 4000 žáků, zhruba 700 rodičů a více než stovka pedagogů. Šetření proběhlo v rámci Národního testování 9. tříd realizovaném společností Scio.

Tisíce středoškoláků hodnotily distanční výuku, problémy přetrvávají

Česká středoškolská unie (ČSU) upozorňuje na nedostatky distanční výuky, které vyplynuly z provedeného dotazníkového šetření. ČSU přichází s vlastními řešeními těchto problémů a zároveň apeluje na ministerstvo školství i učitele. Unie na problémy tak nejen poukazuje, zároveň je připravena diskutovat možná řešení.

Online workshopy na školách učí rozpoznat formy násilí

Od konce září probíhají na základních a středních školách workshopy k prevenci sexuálního násilí a kybernásilí. Kvůli pandemické situaci se přesunuly do online prostoru. Prozatím. To však na zájmu o ně neubralo. Do května se jich má uskutečnit více než stovka.

Else Miller: Pod nohama cítíš stébla trávy

Pokud se vám špatně usíná, potřebujete se uvolnit a odpočinout si, autogenní trénink je v dnešní neklidné době skutečně smysluplným řešením, jak se zbavit neklidu a napětí.

Eduzměnu podpořilo memorandem ministerstvo i zřizovatelé

Nadační fond Eduzměna, jehož cílem je podpořit změny vzdělávacího systému v České republice, získal důležitou podporu. Ředitel Zdeněk Slejška včera podepsal memorandum o spolupráci s ministrem školství Robertem Plagou, hejtmankou Středočeského kraje Petrou Peckovou, starostou Kutné Hory Josefem Viktorou a manažerem MAS Lípa pro venkov Radkem Tvrdíkem.

Josef Valenta: Strašidlo formativního hodnocení obchází Českou republikou

Risknul jsem tenhle titulek, byť může být přijat obojace. Kdo považuje formativní hodnocení (FH) za „zase nějakou zbytečnou novinku“ se sice může zatvářit spokojeně, jenže já to tak nemyslím. A vyznavač naopak může znachovět hněvem nad mou zpátečnickou proklamací. Jenže to taky tak nemyslím ‒ tedy, že „obchází“, to ano, ale ne s tím „strašidlem“. Tak jak to myslím? Nu, je to takový vtípek…

Hodnotit na vysvědčení slovně, nebo známkami? Zkušenost s distanční výukou znovu otevřela diskusi o školním hodnocení

Když po vánočních prázdninách ministerstvo školství zveřejnilo netrpělivě očekávané doporučení, jak by měly školy po dalším „covidovém“ pololetí hodnotit své žáky na vysvědčení, rozpoutalo to živou diskusi. Velké pozornosti se dostalo zejména doporučení, aby učitelé dali na vysvědčení (pokud jim to školní řád dovoluje) přednost hodnocení slovnímu nebo kombinaci slovního hodnocení a známek. 

Pro pololetní vysvědčení dáváme učitelům příklady slovní zpětné vazby

Vzhledem k nestandardnímu průběhu školního roku vyzvalo ministerstvo školství učitele, aby první pololetí ukončili místo známek slovní zpětnou vazbou. Učitelská platforma proto pro inspiraci zveřejnila přehled různých druhů slovních hodnocení, které lze kombinovat s tradičním známkováním. Tyto příklady zveřejnilo na svém portálu i ministerstvo školství a rozeslalo je do škol.

„Vyzkoušejte slovní hodnocení místo známek,” vybízí Ondřej Šteffl, zakladatel ScioŠkol

Koronavirová krize přiměla české školství k velkým změnám během krátké doby. Nutnost zavřít školy rozhýbala distanční výuku a vyvolala plno otázek na to, jak bude vzdělávání vypadat po skončení výjimečného stavu. Po zavedení online formy učení vylétá další vlaštovka – možnost škol využít k hodnocení dětí místo známek slovní zpětnou vazbu.

Robert Čapek: Cesta je cílem

Moderní strategie Líného učitele potřetí a inspirace pro zlepšení pedagogických dovedností každého učitele - v seriálu ukázek, tentokrát z knihy Líný učitel. Kompas moderního učitele.

Klára Koubská ze ZŠ Smart: Digitální gramotnost patří mezi naše priority

Roudnická základka získala první místo v Cenách za inovace ve vzdělávání EDUína. Bodovala s Buddies programem z grantu Nadace O2. Tamní úspěšné učitelce Kláře Koubské jsme položili otázky věnované současnosti i blízké budoucnosti českého školství, které čekají nevyhnutelné změny.

Vladimíra Spilková: De-profesionalizace učitelství jde v protisměru k trendům ve vyspělém světě

Otevřený dopis prof. Vladimíry Spilkové poslancům k novele zákona o pedagogických pracovnících.

Tajný učitel: Dějepis jinak

V říjnu, během asi tří dnů, na mě z několika rohů internetu, ale i od reálných lidí, vyskočilo jedno téma – můžeme dějepis učit jinak? A může to „jinak“ znamenat učit dějiny „obráceně“, od moderních dějin k pravěku? A tak jsem si našel pár textů, zamyslel jsem se a nechal vše uložit na pozdější finální zamyšlení a přečtení všeho, co jsem vložil do záložek.

Stanislav Štěpáník: Výuka češtiny mezi tradicí a inovací

Obraz výuky českého jazyka, který analyzované transkripty  poskytují, není dobrý. Hlavní výsledek této práce je varovný: výuka českého jazyka chronicky trpí oddělením jazyka od komunikace.

Zuzana Hronová: Češtinu učíme dvě stě let stejně, je čas z toho vybřednout, říká autor nové příručky

Učebnice jsou plné umělých vět, nesmyslných příkladů, hloupých úloh. Žáci nepotřebují být jazykovědci, ale porozumět textu, umět komunikovat, odhalit manipulaci, vyplnit formulář, říká didaktik Stanislav Štěpáník. "Odtrháváme jazyk od jeho užití, i když jsou to spojené nádoby," varuje v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Robert Čapek: Edukační sextant

Moderní strategie Líného učitele potřetí a inspirace pro zlepšení pedagogických dovedností každého učitele – v seriálu ukázek, tentokrát z knihy Líný učitel. Kompas moderního učitele.

Aktuální pohled dětí na školu

Říkáte si, že poznáváte realitu vašich dětí, se kterou se také potkáváte? Nebo je to u vás jiné? Samozřejmě jsou děti, třídy, školy, kde k takovým věcem, které jsme v dopise mohli číst, nedochází. Na Modrou linku, však i několikrát denně přijde obdobný dotaz či povzdech. 

Jitka Polanská: Můj recept? Mám rád děti a nebojím se sám být dítětem, říká Václav Fiala

Připomeňme si rozhovor Jitky Polanské s Václavem Fialou, letošním vítězem učitelské ceny Global Teacher Prize CZ. Václav Fiala je učitelem druhého stupně Základní školy Brigádníků v Praze a čerstvým vítězem letošního ročníku českého kola prestižního učitelského ocenění Global Teacher Prize. Ve svých předmětech, chemii a biologii, učí děti objevovat, ale také číst a psát. Rozhovor vyšel ve zkrácené verzi 16. června v Akademii LN.

Barbora Zíková: Školka, kde místo smrčků vyrůstají malé děti

Je půl osmé a do lesního srubu v malebném údolí v srdci Českého středohoří se sjíždí předškoláci. Čeká je další den plný pohybu na čerstvém vzduchu, neformálních her a objevování tajů severočeské přírody. Kolem půl deváté už patnáctičlenná skupina dětí, doprovázena dvěma zkušenými pedagogy, vyráží do lesa. Vítejte v lesní mateřské školce.

Monika Olšáková: Venek je pro mě nejlepší interaktivní učebna

Monika Olšáková je učitelkou na malé škole v Janovicích nedaleko Beskyd, finalistkou minulého ročníku Global Teacher Prize, lektorkou pedagogů, ale hlavně osobností, jejímž žákem nebo žákyní byste si určitě přáli být. Vyučuje biologii a chemii, ale sama v rozhovoru pro podcastovou sérii Hovory v kabinetu říká: „Neučím biologii a chemii, ale učím žáky.“

Silvie Lauder: Vzdělávání po covidu. Učitelé by neměli zabouchnout dveře před rodiči

S expertem na vzdělávání Andym Hargreavesem o lekcích z pandemie, inkluzi i pojmu wellbeing.

Problém s úbytkem svobodné hry dětí je větší než problém kvality vzdělávání

Zvláštní a zcela zásadní roli ve vztahu k dětské hře zastává škola, a proto jsme si pár slov k ní nechali na konec. Dovolíme si být provokativní. Po vzoru britského profesora Frasera Browna tvrdíme: Nedostatek hry u dětí ohrožuje fyzické a psychické zdraví tisíců z nich, stejně jako sociální zdraví celé společnosti. Škola jako instituce bohužel dlouhodobě dětskou hru potlačuje a platí to i v naší zemi.

Jana Nováčková: Mají děti prostor a čas si svobodně hrát?

Zdá se, že hraní dětem nikdo neupírá. Část rodičů bere hru dětí jako čas, kdy je od nich pokoj, část rodičů by ráda, aby si děti hrály „pořádně“, což znamená, aby hra nějak přispívala k rozvoji jejich rozumových schopností. Jinak je hra v jejich očích ztráta času. Část rodičů je dokonce ochotna si s dětmi hrát. Aktivně jim hru navrhují, řídí ji tak, aby hra děti někam vedla, něco je učila. Příruček pro takové hry se najde dost.

PF 2021

Yuval Noah Harari: Co se děti musí naučit, aby uspěly v roce 2050

Lidstvo čelí velkým změnám a mnoho zažitých pravd, platných po staletí, přestává platit. Jak připravit sebe a své děti na svět plný nepředvídatelných změn a nejistoty? Z dnes narozených se stanou třicátníci kolem roku 2050. Mohou se dožít i roku 2100 a ve dvaadvacátém století stále žít aktivní život. Co bychom je měli učit dnes, aby se jim i v tak vzdálené budoucnosti dobře dařilo? Jaké dovednosti budou potřebovat, aby našli zaměstnání, orientovali se ve světě kolem sebe a neztratili se v nástrahách života?

Výzva K učení jen počítač nestačí

Pozorujete, jak děti většinu svého času sedí a sledují obrazovky? Trápí vás, že děti teď tráví mnoho času virtuálně? Mají čím dál méně možností, jak se hýbat, objevovat a žasnout ve skutečném světě? Hledáte způsob, jak jim nabídnout učení v praxi, nejen skrze obrazovky?

Radka Hrdinová: Dostat dětem do hlavy zlomky nebo vyjmenovaná slova? Jak je to naučit na hřišti nebo v parku

„Děti si to, co se naučí venku, lépe vybavují a umí to lépe zapojit do souvislostí,“ myslí si Justina Danišová. Na jaře i díky ní vznikl „katalog“ nápadů a inspirací jak děti naučit, co je potřeba, aniž by musely být přilepené k monitoru počítače. Nejlepší nápady z projektu Škola doma jen na facebooku viděly desítky tisíc lidí, i proto se dostal do finále letošní ceny Eduína.

Radek Aubrecht: Školství za časů pandemie: Jaké úkoly nás čekají?

Konec kalendářního roku je často ve znamení bilancování. Jednoznačně nejdůležitější událostí roku 2020 byla pandemie nového koronaviru, která zasáhla řadu zemí světa a značně ovlivnila společenský a ekonomický život mnoha lidí. Zásadním způsobem bylo zasaženo také školství.

Poklidné Vánoce ve zdraví a duševní vyrovnanosti přeje všem čtenářům redakce Učitelských listů

A ještě jedno moudro: »Není-li návrat možný, je nutno jít kupředu.« (Marco Polo)

Nejúčinnější techniky učení. Zapomeňte na podtrhávání a vypisování

Znáte to – v jednom týdnu máte tři zkoušky a místo ležení v hromadách knih, urputně googlujete nejefektivnější metody učení v domnění, že to je to jediné, co vás na poslední chvíli vysvobodí ze spárů záludných zkoušejících. Abychom vám ušetřili čas na učení, připravili jsme pro vás souhrn těch metod učení, které stojí za to vyzkoušet.

Publikace Jan Amos Komenský v kostce. Malá encyklopedie českého genia staletí

Autorka podává základní odborné informace o J. A. Komenském a jeho příbuzných v kontextu historických událostí doby, v níž žil, a také o učitelích či učencích různého vyznání, kteří ovlivnili Komenského názory a postoje při řešení společenských poměrů a vzdělávání. Kniha vyšla k 350. výročí úmrtí J. A. Komenského.

Ze slovního spojení ‚škola hrou‘ se stal slogan, takhle to Komenský nemyslel, míní Vladimír Urbánek

Přečtěte si rozhovor Evy Presové s komeniologem Vladimírem Urbánkem o osobnosti Jan Amose Komenského a jeho pohledu na vzdělávání. V nedělí 15. listopadu bylo výročí 350 let od smrti tohoto dodnes inspirativního pedagoga. Rozhovor vyšel 15. listopadu na zpravodajském webu Lidovky.cz.

Pavel Kraemer: Nejméně tři důvody, proč může být waldorfská škola tou nejlepší školou pro nadané dítě

Běžná a rozšířená představa je, že waldorfská škola je možná milá a hravá, ale rozhodně ne vhodná pro nadané děti, protože by jim nestačila. O waldorfské pedagogice jsem přečetl vše, co jsem sehnal, v češtině i němčině. Za dvacet let své učitelské praxe jsem potkal dost mimořádně nadaných žáků. (Mimochodem, sám jsem mezi ně v dětství patřil, chodil jsem do matematické školy.) A mohu říci, že ona běžná představa není pravdivá.

Jaroslav Mašek: 10 věcí, které vám neřekli o on line výuce

O čem opravdu je online výuka? A o čem naopak není? A proč je důležité to vědět? Autor tentokrát nahlíží na problematiku online vzdělávání trochu jinak a odhaluje její obecné vlastnosti, jdoucí až k samým kořenům a principům vzdělávání.

Adam Lalák: Jak dobře učit děti uvězněné doma?

Karanténa dala dětem velkou svobodu si samy určit, jak bude jejich učení probíhat, a s tím na ně vyvinula nebývalý tlak. Pěstujme v nich samostatnost, v životě je už učitel za ručičku nepovede.

Stanovisko Učitele naživo, z. ú. k zamítnutí žádosti o akreditaci studijního programu Učitelství pro 2. a 3. stupeň ZŠ a pro SŠ

Zamítnutí žádosti chápeme jako důkaz limitů systému pro realizaci takto inovativní koncepce za současných pravidel a při současném způsobu jejich uplatňování Národním akreditačním úřadem (NAÚ).

Učitel naživo: Snažíme propojovat lidi, kteří o změnu učitelské přípravy stojí. A máme v rukou výsledky a argumenty

Jako doplnění předcházejících informací uvádíme rozhovor České školy s Martinem Kozlem z „Učitele naživo“.

Vladimíra Spilková: Příběh jedné inovace ve vzdělávání učitelů

Dovolte mi vyprávět příběh o tom, jak se „rychle“ a „snadno“ daří realizovat inovace v českém školství. Tento poučný příběh se týká přípravy budoucích učitelů, jejíž pojetí i výstup je v posledních letech předmětem poměrně silné kritiky. A to nejen ze strany škol – ředitelů i učitelů, ale i vzdělávací politiky. V rámci prací na Strategii 2030+ bylo realizováno rozsáhlé šetření Delphi 2019, které označilo pregraduální přípravu učitelů za jeden z pěti nejpalčivějších problémů českého školství.

Robert Čapek: Velké téma

Jedna z kapitol knihy Uč jako umělec. Tato nevelká kapitola bude o pedagogickém přístupu učení velkým tématům. 

Projekt Chytré Česko získal cenu EDUina Media 2020, odlišuje se záběrem i dostupností

Porota ceny EDUina Media udělila mimořádné ocenění projektu Chytré Česko z vydavatelství Economia. Dlouhodobý speciál Aktuálně.cz, Hospodářských novin a Nadace České spořitelny se věnuje popisu stavu českého školství i největších výzev, před kterými stojí. Hledá zároveň možná řešení palčivých problémů českého školního systému a nabízí příklady dobré praxe.

Zuzana Hronová: "Jsme nadšenci, učení se stalo naší vášní." Seznamte se s hvězdami výuky na dálku

On-line vyučování zvládli s přehledem a zároveň nezapomněli na křehkou dětskou duši. Snažili se své žáky podporovat a zdůrazňovat jim: "Společně to zvládneme!" Projděte si 12 inspirativních příběhů, které přinesla anketa Aktuálně.cz Hvězdy výuky na dálku. O finalistech rozhodovala odborná porota, čtveřici vítězů určilo hlasování veřejnosti. Vyhlášení proběhlo na konferenci o vzdělávání PREF 2020.

Koronavirus.edu.cz: Nový web pomáhá během pandemie

Ředitelé a učitelé mateřských, základních a středních škol na novém webu Národního pedagogického institutu a MŠMT naleznou přehledně, stručně a jasně podané základní informace týkající se distančního vzdělávání a dalších oblastí, kterými se organizace zabývá.

Martina Kopecká: Musíme se ptát i dětí, jakou chtějí školu

Co vlastně potřebují ve své škole děti a jejich rodiče? Má škola vizi? A co potřebují její učitelé? Na to má odpovědět unikátní průzkum, který už od jara běží na všech školách na Kutnohorsku a jež posvítí na hlavní témata jednotlivých škol i celého regionu. S koordinátorkou tzv. mapování, Pavlínou Jiříkovou, jsme mluvily o tom, proč průzkum oslovuje i děti a rodiče a jaké problémy odhaluje.

Petr Horký: Čtení a psaní děti doženou, ale pandemie jim dala i něco pozitivního

Severočeské Trmice se svými šedivými komíny, oprýskanými fasádami a potrubím po většinu roku nepůsobí zrovna přívětivým dojmem, ale ve středu ráno v půlce listopadu je tomu jinak. Průmyslová obec ležící na dohled od Ústí nad Labem je totiž svědkem radostné události – podél hlavní silnice pochoduje procesí prvňáčků a druháčků s velkými brašnami na zádech.

Justina a Petr Danišovi: Svobodná hra. Jak nechat vyrůst radostné, odolné a samostatné děti

„Justinina a Petrova kniha je přesně taková, jaká je jejich výchova – autentická a inspirující, respektující individualitu a rozvíjející skrytý potenciál dětí i rodičů. Ačkoliv je to kniha o hře, především je to kniha o výchově“, říká psycholožka Šárka Miková.

Příručka pro začínající učitele – sociální sítě

Dnes téma, které podle mě má velkou roli v dnešní společnosti, a proto i v životech učitelů a studentů.

Lucie Kocurová: Jak udržet mladé učitele ve školství? S pomocí staršího kolegy, který vede, ale netlačí

Podle průzkumů až 40 % studentů pedagogiky nenastoupí do oboru a jde raději dělat něco jiného. Z těch, kteří nastoupí, pak až třetina během prvních let vážně zvažuje, že školství opustí. Hlavním důvodem je pocit nedostatečné podpory ze strany vedení a ostatních učitelů v prvních letech praxe. Co by tedy začínajícím učitelům pomohlo?

Zuzana Hronová: Pandemie pohnula se školstvím, žáci ale mají deprese. I to je zpráva konference PREF

Konference o vzdělávání PREF 2020 přinesla celou řadu pozitivních zjištění o probouzejícím se českém školství. Ale také spoustu alarmujících zpráv. Třeba že děti nezvládají dlouhou domácí izolaci, trpí depresemi a častěji sahají k sebepoškozování. Duševní bolest totiž chtějí přebít tou fyzickou. Projděte si jednotlivá témata a pusťte si videa z konference.

„Buddies program” vyhrál cenu EDUína. Inspirovali jsme se v Austrálii, tam je to běžné, říká ředitelka školy

Cenu Eduína získal letos projekt Buddies Program, v němž při prvním, jarním lockdownu třídní učitelé 1. a 2. stupně Základní školy Smart z Roudnice nad Labem propojili starší dobrovolníky s mladšími dětmi. Zkušenější buddies svým svěřencům pomáhali pochopit složitější učivo, dokončit zadané domácí úkoly, konverzovali s nimi v angličtině, a také si „jen tak“ povídali a sdíleli své zážitky i pocity.

Ondřej Neumajer, Alexis Katakalidis, Ivan Čermák: 15 praktických rad, jak na vyučování přes videokonference

Na základě vlastních pedagogických zkušeností získaných ve výuce při vzdělávání na dálku jsme sestavili tipy pro pořádání výukových videokonferencí, které se nám osvědčily.

Ondřej Šteffl: Učitel koronavirus

Ať už jde o vzdělávání nebo jinou oblast, koronavirová krize nabourala naše životní jistoty. Zároveň ale může urychlit změny, o kterých se po léta jen mluví. Měli bychom přemýšlet o tom, jak bychom chtěli, aby se děti vzdělávaly, až dnešní problémy budou jen historií

Robert Čapek: Učit je poslání

Úvodní kapitola knihy Uč jako umělec, kterou právě vydalo nakladatelství Jan Melvil Publishing.

Příručka pro začínající učitele – přípravy

Další klíčové téma pro začínající učitele. První šoky z mnoha věcí a událostí odezní, spoustu věcí se člověk naučí rychle, ale přípravy nezmizí, budou s učitelem napořád a prvních několik let až velmi vlezle.

Dalibor Špok: Pět nápadů, jak nyní pomoci druhým

Pojďme promyslet, jak můžeme v tuto chvíli pomoci komunitě, konkrétním druhým lidem, své širší rodině a známým. Pojďme se ptát, co můžeme konkrétně – každý z nás – udělat pro druhé.

Využít všech nabízených možností. Se Zdenkou Almerovou o středoškolských stipendiích

Programem středoškolských stipendií Nadace OSF prošly stovky studentů a studentek ze všech koutů ČR. Díky stipendiu mohli získat zkušenosti na školách v USA a Velké Británii. Po 27 letech nicméně nastal čas předat tento program dál, abychom se mohli v nadaci plně soustředit na jiné programové priority. Proto od letošního podzimu bude program spravovat nadace Bakala Foundation. Přinášíme ohlédnutí za historií tohoto programu v rozhovoru se Zdenkou Almerovou, finanční ředitelkou Nadace OSF, která se o program středoškolských stipendií po celých 27 let srdečně starala.

Watch & Know: Vědecké dokumentární filmy online a zdarma

Festival Academia Film Olomouc letos spustil online streamovací platformu Watch & Know, na které najdete to nejlepší z populárně-vědeckých dokumentárních filmů z celého světa.

Josef Mačí: Spíš než vědomosti ztratily děti školní návyky, shodují se učitelky

Tvary velkých písmen se druháci doučí snadno. Někteří si ale musí zase zvykat na pracovní návyky ve třídě. U prvňáků se pak začíná úplně od začátku.

Michal Kaderka: Odepsaná generace? Ani náhodou!

Návrat dětí do lavic je určitě správná priorita, ale odpusťme si řeči o odepsané generaci. Nepodléhejme pocitu, že děti se v posledních dnech a týdnech nic neučí.

Robert Čapek: Uč jako umělec

Co takhle proměnit školní třídu v dílnu plnou radosti a spojit vzdělávání s pozitivními emocemi? Kdo to může udělat? Vy, učitelé! O reformě školství se bude debatovat ještě roky, ale do moderní výuky se můžete pustit i bez ní. Třeba hned zítra. Nastal čas, abyste začali učit jako umělci.

Distanční výuka zvyšuje rozdíly v kvalitě vzdělávání. Je třeba to řešit

Do lavic základních škol se vrátily děti z prvních a druhých tříd. Distančně se ale stále vzdělává přes milion žáků a studentů. A stát by neměl zapomínat na zvýšené nerovnosti v přístupu ke kvalitnímu vzdělávání, které z tohoto typu výuky plynou. Musí se zaměřit hlavně na děti, které měly během výuky na dálku horší přístup ke vzdělávání

Think-tank UK Vzdělávání21: Stanovisko k aktuální situaci ve školství

Analytická skupina think-tanku Univerzity Karlovy Vzdělávání21 (AS TT V21) přijala na svém online zasedání 6. 11. 2020 řadu závěrů a doporučení k aktuální situaci ve školství. Patří mezi ně důraz na lepší práci s daty, podpora vytvoření komplexního screeningového systému u žáků či upozornění na potřebu sociálního kontaktu učitelů s žáky i žáky mezi sebou. 

Děti potřebují být spolu. On line výuka školu nenahradí

Přečtěte si rozhovor Markéty Hronové a Ondřeje Housky s Olli Pekka Heinonenem, generálním ředitelem Finské národní agentury pro vzdělávání, který byl hostem listopadové on line konference Úspěch pro každého žáka. Text vyšel 3. listopadu v Hospodářských novinách.

Lucie Kocurová: Manuál pro rodiče prvňáčků: co dělat, když je dítě napřed nebo pozadu, případně nevychází s okolím?

První třída je obrovským zlomem v životě každého dítěte. Začátkem září do ní v ČR nastoupilo 107 tisíc dětí. Teď se do ní vracejí. Znovu na ně budou kladeny úplně jiné nároky. Většina dětí si nakonec ve škole zvykne, někdy to ale může trochu zaskřípat. Co s tím, když je vaše dítě napřed, pozadu, nebo si s ním nikdo nechce hrát? Připomeňme si, co jsme možná četli před čtvrt rokem. Máme také už vlastní zkušenost.

Filip Šára: S prvňáčky online stíháme, děti ale potřebují kontakt s vrstevníky, říká učitelka

Necelý měsíc a půl po zahájení školního roku museli žáci a studenti kvůli epidemiologické situaci přejít znovu na distanční výuku. Problém to je zejména pro prvňáky, kteří si ještě nestihli osvojit školní návyky. Alespoň pro ně by se měla nyní situace změnit – zástupci vlády ve středu oznámili, že od 18. listopadu se znovu otevřou první a druhé třídy základních škol.

Hana Slabá: Montessori školka. Jak to v ní chodí?

Montessori pedagogika se mezi rodiče stále více šíří. Vzniká stále více mateřských škol, které mají v názvu montessori. Rodiče často vůbec nevědí, co od montessori zařízení čekat, případně se těžko orientují v tom, jak vypadá dobrá montessori mateřská škola, která plně naplňuje dané principy.

Akademie věd ČR nabízí unikátní stáže pro středoškoláky

Chcete si vyzkoušet, jaké to je být vědcem? V nadcházejícím roce k tomu máte jedinečnou příležitost! Akademie věd ČR právě nyní vyzývá středoškoláky, kteří chtějí zažít něco nového, aby se přihlásili na odborné stáže. Vědci z Akademie věd ČR si pro středoškoláky připravili zajímavá témata, od antropologie, přes biologii, robotiku, historii až po zoologii. Už na střední škole tak studenti mají jedinečnou příležitost poznat, jak se dělá věda a jaký výzkum v Akademii věd ČR v současnosti probíhá.

Trénování vybavování z paměti napomáhá školnímu úspěchu žáků

V rámci projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách, který realizuje Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci se vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř, funguje osmnáct skupin formativního hodnocení, které se schází na devíti základních školách ve čtyřech krajích České republiky. Skupiny nabízí pedagogům z okolních škol kolegiální podporu při zavádění formativního hodnocení do jejich praxe. Formativní hodnocení není pouze o hodnocení, součástí jsou i další témata, jako například vybavování z paměti.

Podle kognitivní psychologie má paměť obrovský vliv na učení. Školní úspěch do značné míry závisí nejen na schopnosti žáků uchovávat si v paměti důležité informace, ale také na schopnosti si tyto informace vybavit a použít je v rozmanitých kontextech tak, aby si utvářeli nová spojení a významy.

Obecně rozlišujeme dva druhy paměti: pracovní paměť a dlouhodobou paměť. Dlouhodobá paměť má neomezenou kapacitu uchovávat informace, zatímco pracovní paměť má své limity. Podle výzkumu (Cowan, 2010) je průměrná pracovní paměť schopna udržet čtyři nové pojmy.

Kapacita pracovní paměti žáků je různá, což znamená, že něco, co může přetěžovat jednoho, nemusí přetěžovat jiného. Aby učitelé pracovní paměť žáků nepřiměřené nezatěžovali, uvádíme některá základní doporučení (Macpherson, Hendrick, 2019):
– v učebním materiálu neuvádějte informace, které s látkou nesouvisejí (např. obrázky, které jsou jen ozdobu);
– pokyny rozdělte do menších, konkrétních kroků, které vedou ke zvládnutí větších úkolů;
– abstraktní pojmy převádějte do co největšího počtu konkrétních příkladů.

Učitelům také doporučujeme, aby průběžně testovali menší celky učiva (tzv. cvičné vybavování z paměti). Místo jednoho velkého testu, který přichází po několika týdnech výuky, průběžně zjišťujte v menších testech, co se žáci naučili, v opačném případě se budou učit primárně na závěrečný test a nebude tak v průběhu docházet k cvičnému vybavování z paměti.

Vyvolávání informací z paměti velmi pravděpodobně závisí na síle a zpracování počátečního zdroje. Je-li při učení zapojeno několik smyslů současně, tzv. multisenzorické učení, konkrétní zprávu vstřebáme prostřednictvím několika různých kanálů, což zvyšuje šanci uložení do dlouhodobé paměti. Ekwall a Shanker zjistili, že lidé jsou obvykle schopni si vybavit 10 % toho, co četli; 20 % toho, co slyšeli; 30 % toho, co viděli; 50 % toho, co viděli a slyšeli; 70 % toho, co řekli a 90 % toho, co současně řekli a dělali.

„Podle Robina Macphersona a Carla Hendricka existuje šest principů třídního vyučování, které vedou k efektivní výuce. Jedná se o: opakování naučené látky, zjišťování míry porozumění, poskytování účinné zpětné vazby, pozitivní klima ve třídě, vedení k úspěchu a snižování kognitivní zátěže. Je důležité říct, že tyto principy nejlépe ve vzájemné interakci, nikoliv každý samostatně,“ říká Michal Orság, ředitel vzdělávací organizace EDUkační LABoratoř.


_____________________

Formativní hodnocení: hodnocení, které žákům poskytuje relevantní informace pro jejich pokroky v učení na základě konstruktivní zpětné vazby.

Projekt je financován z Operačního programu Evropského sociálního fondu – Výzkum, vývoj a vzdělávání řízeného MŠMT. Od ledna 2019 jej realizuje Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci se vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř.

Více o projektu na www.formativne.cz.

Barbora Ziková: V téhle škole se děti rozhodují samy, učitel jen přemýšlí, kdy je ještě postrčit a kdy už ne

„Summerhill je taková zlatá klec, neuvěřitelně komfortní a krásné místo k žití, ale člověk tam může být snadno vytržen z reality,“ říká český učitel David Yilma o své zkušenosti z první demokratické školy.

Zdroj: Magazín Perpetuum 7. 9. 2020

Facebookovou skupinou pro domškoláky nedávno zarezonoval zajímavý příspěvek: „Jsem učitel s více než 13 lety praxe ve školách v Praze a Anglii. Moje poslední místo bylo na Summerhill, kde jsem měl možnost propadnout demokratickému vzdělávání. Momentálně cestuji po Novém Zélandu a rád bych věděl, zda by zde byl zájem o online formu učení.“ Čech, který pracoval v nejstarší demokratické škole světa a navíc chce rozvířit vody české distanční výuky? Jeho zkušenosti a svěží pohled na vzdělávání by v tuzemské debatě o školském systému neměly chybět. Seznamte se s Davidem Yilmou.

Ne každý ví, co je Summerhill. Mohl byste na úvod popsat den školáka v Summerhillu?

Ano i ne. Je to komplexní systém, takže je těžké popsat jeden výsek. Je to provázaný organismus. Nejprve musíme říci, že jde o internátní školu. Začíná se tedy v osm budíčkem a snídaní. Od devíti do dvanácti probíhá rozvrh a druhé kolo výuky začíná od půl druhé do tří po obědové pauze. Odpoledne v pondělí, středu a pátek je celoškolní sněm, po kterém si každý může dělat, co chce a co potřebuje. Podle věku mají děti rozdílné večerky, nejmladší chodí spát po osmé, ti nejstarší už ani večerku nemají, pouze určitá pravidla, že musí večer být na svých pokojích či ve svých oblastech a nedělat hluk.

A jakým způsobem se organizuje výuka?

V Británii nemají pololetí, ale tři semestry. Na začátku každého trimestru se tedy vytváří nový rozvrh. Pro menší děti, do 12 let, je rozvrh v kompetenci učitele, který je učí. Od 12 let pak děti obchází učitele a sami si volí, co se chtějí učit a zapíší se do jeho předmětu. Na základě toho se vytvoří pevný rozvrh pro děti i učitele. Učitel si sám vytváří kurikulum pro svůj předmět, nikdo mu neříká, co musí a nemusí probrat. To je hlavní rozdíl oproti jiným alternativním směrům, Summerhill nemá jednu edukační strategii, důležitá je celoškolní filosofie a výuka je paradoxně méně podstatná. Učitel si ji řídí sám.

To zní hodně svobodně…

Učitelé musí být podle svého rozvrhu ve svých učebnách a děti, což je nejkontroverznější, si samy rozhodují, zda na hodinu chtějí dorazit. Je tam pouze jedno jednoduché pravidlo, když třikrát nikdo nepřijde, hodinu lze zrušit a učitel se může věnovat, čemu potřebuje. V Anglii je podle mého názoru velmi svobodný školský systém. Mají zde sice obecné širokospektré kurikulum pro státní školy, které ale nejde moc do hloubky. Soukromé školy nemají žádné státem dané osnovy, což je dobré pro školy typu Summerhill, protože si mohou celou školu vystavit tak, jak uznají za vhodné. I přesto v roce 1999 bojoval Summerhill o svou existenci a soud řešil, zda má vůbec právo fungovat na základě své filosofie. Tento spor však Summerhill vyhrál a svou svobodu si obhájil. Tahle svoboda je tedy určitě výhodou.

Mají zde nastaven nějaký mechanismus pro ověřování znalostí?

Na konci “základní školy”, v 16 letech, se koná státní zkouška,, kterou musí student absolvovat, pokud chce dál pokračovat ve studiu. Na jejím základě je přijímán na střední školu. To vytváří zajímavý moment, kdy si škola může učit, jak chce, a tato zkouška nastavuje jasnou hranici, která zjistí a ověří, jak na tom studenti jsou. Navíc je zkoušení organizované typickým britským modelem, který známe třeba z jazykových zkoušek. Existuje přípravný kurz, jednoletý nebo dvouletý, který pokrývá veškerý obsah zkoušky. Technicky to tedy znamená, že stačí absolvovat tento kurz, aby studenti zvládli absolvovat a pokračovat dál. Předtím se teoreticky mohou učit, co a jak chtějí. Realita je samozřejmě trochu jiná a školy se často přípravě na tyto zkoušky přizpůsobují, ale pokud člověk v tom systému umí chodit a správně si vše nastaví, má poměrně mnoho možností.

Vy sám jste vystudoval Učitelství přírodopisu a pedagogiky pro 2. stupeň a střední školu a poté 7 let učil ve státní základní škole v Praze. Když se dnes ohlédnete zpátky, jaká to byla zkušenost a jak vás formovala?

Veskrze pozitivní. Hlavním důvodem bylo vedení školy. Přes spousty problémů, které se v té době ve škole řešily, tak tam byla velká svoboda učit, jak člověk chtěl. Další pozitivní faktor byla lokalita. Učil jsem na Vinohradech, což je skvělá adresa, neměli jsme příliš mnoho “komplikovaných” rodinných či dětských životů a příběhů. Lokalita školy je jedním ze zásadních předpokladů k tomu, jak složitou má pak škola a učitelé práci. A v neposlední řadě jsem měl štěstí na výbornou partu učitelů. Někteří, více či méně, nahlíželi na školu tradičně, ale většina z nich se snažila dělat svou práci dobře. Začal jsem tam pracovat už během studia na pedagogické fakultě, takže mě bavilo kombinovat studium rovnou s prací v terénu. I když to občas bylo dost časově náročné. Kromě toho všeho jsem také skaut, a ze skautského hnutí jsem si přinesl spoustu technik a metod, které jsem pak uplatňoval i ve škole. Díky tomu, že jsme měli od vedení svobodu, tak to bylo možné bez problémů.

Myslíte, že bez praxe během studia a skautingu by vás fakulta na učitelské povolání připravila dostatečně?

Myslím, že příprava učitelů je tristní. Na všech fakultách, i na té pedagogické, samozřejmě najdete několik osvícených lidí, ale řekl bych, že celkově je příprava špatná. Měl jsem jako student štěstí a příležitost zúčastnit se pilotování projektu nových praxí ve školách. Bohužel z dalšího rozvoje projektu po dvou letech sešlo. Jsem ale toho názoru, že prvek praxe a přímé práce s dětmi by měl tvořit významnou část studia. V současné době tomu tak není.

Ačkoliv tedy vaše zkušenost byla v Čechách pozitivní, proč jste se rozhodl přestěhovat se do Velké Británie?

Potřeboval jsem změnu. Po sedmi letech to bylo trochu jednotvárné, ačkoliv život ve školách je obecně dost pestrý, což mě na nich baví. Cesta do Británie nebyla přímočará, chtěl jsem na Zéland nebo do Himalájí, ale ani jedno nakonec nevyšlo. Na Zéland jsem nedostal víza, školu v Himalájích, ve které jsem se ucházel o místo, nakonec těsně před mým odjezdem předali do rukou místních, a tak jsem skončil ve Velké Británii.

Bylo těžké najít ve Velké Británii uplatnění jako učitel?

Těžko říct, mají nedostatek učitelů a běžně se stává, že tam učí lidé z cizích zemí. V mém příběhu to bylo štěstí a odvaha tamní ředitelky, která mě přijala. Zpětně musím říct, že moje angličtina nebyla skvělá a učil jsem se jí pořádně za běhu. Dodnes jsem ředitelce vděčný, že do toho šla a přijala mě. Byl to příjemný start. Pracoval jsem tam dva roky jako ajťák, správce sítě, ale věděl jsem, že by mě bavilo zase učit. Zmínil jsem se vedení a nakonec mi umožnili v jednom semestru začít učit jako záskok, a potom jsem dostal smlouvu jako učitel. Byl to tedy pozvolný proces.

Učil jste v Británii na dvou soukromých školách. Zažil jste po vstupu do tamního školství kulturní šok?

Na začátku mi přišlo, že spousta věcí je stejných. Když člověk postaví budovu, řekne, že je to škola, pošle tam děti z okolí, tak už díky tomu specifickému prostředím a vnitřní organizaci začne systém běhat podobně. Ty principy jsou všude stejné. Byla to ale soukromá škola, takže co se týče materiálního vybavení, měli jsme všechno, co jsme potřebovali. I děti působily podobně. V dnešním globalizovaném světě mají stejné zájmy a žijí v podobném kulturním prostředí, což je obrovská síla, která jejich zájmy a komunikaci unifikuje.

Pociťoval jste v emocionálních či vypjatějších situacích s dětmi jazykovou bariéru?

Určitě byly momenty, kdy jsem měl pocit, že si nerozumíme a že to nefungovalo. Obecně byly ale děti shovívavé a přehlížely, když člověk řekl něco špatně. Někdy to bylo spíš na škodu, protože možná neřekly, když úplně dobře nerozuměly, ale osobně jsem s tím žádný velký problém neměl.

První škola, ve které jste v Británii pracoval, byla poměrně tradiční. Co ve vás tedy vzbudilo zájem o sebeřízené vzdělávání?

Je pravda, že na Summerhillu působilo hodně lidí, kteří odcházeli z tradičního systému zničení, potřebovali se dostat někam jinam a dělat věci jinak. Já jsem to tak neměl. Dokonce jsem se rozhodoval, zda nabídku vůbec přijmout. Summerhill jsem znal z fakulty, jednou jsme se o něm zmínili na kurzu pedagogiky. Tou zmínkou to ale tehdy skončilo. Zajímal jsem o alternativní proudy, jako Montessori, Waldorf… na začátku tedy byl můj upřímný zájem o jiné formy vzdělávání. Také tomu napomohla moje skautská zkušenost, protože jsem věděl, že se s dětmi dá pracovat i jinak a i ve standardních školách jsem se snažil vztah s dětmi posouvat do rovnocenné pozice a třeba i organizačně a programově se blížit skautům. Rozhodně se však tento zájem o alternativnější proudy nezrodil z vyčerpání klasickým systémem.

Uvádíte, že Summerhill byl vaší „nejpřevratnější“ zkušeností. Co jste se v Summerhillu naučil?

Ano, určitě to byla zatím ta nejpřevratnější zkušenost. Člověk musí přehodit mnoho konceptů ve své hlavě z dětství, ze školy, z fakulty… Je potřeba je otočit o 180 stupňů. Když jsem bývalým kolegům z Prahy a Anglie nebo kamarádům z fakulty vyprávěl, jak to v Summerhillu funguje, tak tomu nevěřili a kroutili hlavou – to přece není možný! Ve zkratce, je nutné dát dětem svobodu a důvěřovat, že se samostatně dokáží naučit vše pro “přežití ve společnosti” a nebudou mít v budoucnu žádný problém. Ono to tak pak ve skutečnosti v mnoha případech je.

Tu důvěru ale určitě musí mít rodiče, společnost i učitelé…

Z pohledu dobrých učitelů je tam ještě další výzva, protože pedagog či rodič se musí držet zpátky. Máme tendenci vytvářet aktivity, nabízet, postrkovat. Tohle ovšem není potřeba a neměla by to být intenzivní část výuky. Impulz by totiž měl přijít od dítěte. To by mělo položit otázku a zajímat se. Celý proces je tedy takové balancování na hraně. Samozřejmě vidíte děti, které neví, co a jak, nemají žádný konkrétní zájem nebo moc nepracují. Na Summerhillu mají proto všichni učitelé svoji skupinu dětí, které mentorují a neformálně si s nimi dvakrát za semestr o samotě povídají o tom, jaké mají zájmy, plány a jak se jim na jejich cestě vede. V sebeřízeném vzdělávání je náročné učitelův přístup vyvažovat, proto se stále učím najít tu hranici, kdy studenty ještě postrčit a kdy ne.

Summerhill představuje pro mnoho pedagogů práci snů. Vy jste se ale posunul dál a pobýváte na Novém Zélandu. Proč jste se rozhodl odejít? Nechybí vám kontakt s dětmi?

Povolání učitele mi chybí. A Summerhill je pro mnoho lidí určitě dream job, pro mě taky byl a možná i pořád je, ale organizace školy v určitém ohledu člověka svazuje. I proto tam je určitá fluktuace učitelů, ač se najdou i takoví, kteří zde budou navěky. To jsou ale spíš lidé, kteří mají odrostlé děti a mají vyřešený svůj život a na Summerhillu našli svůj klid. Ti mladší zůstávají 3–5 let a odcházejí, protože potřebují svůj život dál posouvat a budovat. Dalo by se říct, že Summerhill je taková zlatá klec, neuvěřitelně komfortní a krásné místo k žití, ale člověk může být snadno vytržen z reality “tam venku”.

Z Nového Zélandu pracujete jako vývojář a zároveň se věnujete online výuce domškoláků. Co byste jim rád předal a jaká témata probíráte?

Je potřeba říct, že zatím je to vše v začátku. Měl jsem půlroční pauzu a cestoval po Zélandu, ale kontakt s dětmi a učením mi začal chybět. Do toho sleduji, jak se školy potýkají s přesunem do online světa a došlo mi, že profesionálně ztrácím možnost se na tom podílet. Stal se z toho současný trend, který tisíce učitelů po světě řeší, a i já jsem se do toho chtěl zapojit. Začal jsem tedy pátrat a zjistil, že v Čechách chybí platforma pro online doučování a výukovou podporu rodin věnujících se unschoolingu a domškoláctví. Skrze kontakty z minulosti jsem získal možnost se propojit s rodinami a nabídnout jim svou pomoc jako učitel a pro sebe získat zkušenosti s online výukou.

Co přesně se snažíte nabídnout?

Tématicky pokrýváme hlavně přírodní vědy a IT. Snažím se rozvíjet koncept samořízeného vzdělávání v online formě. Přemýšlel jsem, jak zpřístupnit pro děti možnost volby a rozhodování o svém vzdělávání. Domluvená online hodina se tedy například může kdykoliv zrušit nebo se děti mohou volně rozhodnout a kdykoliv z hodiny odejít, kdyby je lekce nebavila. Také se snažím co nejvíc pobízet k tomu, aby měly vlastní témata a otázky, o kterých se chtějí něco dozvědět.

Představte si, že všechno běží jako po drátkách. Jak by vypadal váš online projekt za půl roku?

Moje vize je vytvořit online komunitu pro děti. Na facebooku je mnoho skupin pro rodiče domškoláků, ale pro děti není nic. Rád bych tedy vytvořil bezpečné prostředí, kde najdou podporu, podobně naladěné lidi a kde se budou moci hlásit do hodin, které je zajímají. Měla by to být taková komunikační platforma mezi učiteli, třeba až v tom bude zainteresovaných více lektorů, a dětmi které zde budou mít svoje hřiště a virtuální prostor, kde mohou prostě jen být, bavit se, sdílet cokoli a pracovat. Momentálně takový prostor nikde nevidím. Kdyby se to podařilo, moc by se mi líbilo vytvořit ho i globálně a propojit třeba děti z více zemí., Bylo by také zajímavé se dostat až k hybridizaci a mít pro děti možnost osobního setkávání v reálném světě..


Více informací o Davidovi najdete na jeho osobním webu nebo facebookové stránce.

Recept na štěstí? V Dánsku se učí ve škole empatii, je stejně důležitá jako matematika

Děti na dánských školách mají jako povinný předmět vedle těch klasických také hodiny empatie. Během nich se učí porozumět problémům ostatních a najít řešení. Model funguje již od roku 1993 a může být jedním z faktorů, proč se Dánové každoročně umísťují mezi nejšťastnějšími zeměmi světa.

Jan Markovič: Duševní zdraví nesmí být tabu

Zatímco v českých školách je péče o duševní zdraví do určité míry opomíjena, v zahraničí existují programy, které děti učí, jak by měly se svou psychikou zacházet. To nejlepší z nich, ale zároveň upravené pro zdejší potřeby chtějí nyní zavést do školních osnov Lenka Eckertová, ředitelka Nadace RSJ, a Petr Winkler z Národního ústavu duševního zdraví. "Chceme toto téma detabuizovat. Lidé by ho měli znát a třeba mít i kompetence k tomu, aby pomáhali ostatním. To je základ," říká Winkler.

Zuzana Keményová: Učí pomocí vědeckých show či robotů

Na otevřených dlaních jim tančí plameny, na pódiu explodují kontejnery plné kouře a barevných míčků a zrcadly kreslí bláznivé kaleidoskopické obrazy. Nejde přitom o vystoupení nějakého umělce nebo kouzelníka, "jen" o výuku fyziky a chemie pro školy. Přesněji o výuku v podání týmu performerů z ÚDiF, což je zkratka pro Úžasné divadlo fyziky.