Jana Hrubá: SERIÁL – Analýza Bílé knihy 8

Osmé pokračování seriálu Analýza Bílé knihy, který na základě textu analýzy a oponentních posudků připravila Jana Hrubá. Komentuje vedoucí analytického týmu Jana Straková. Dnešní díl „Závěry a doporučení“ uzavírá celý seriál.


Zdroj: Analýza naplnění cílů Národního programu rozvoje vzdělávání v České republice (Bílé knihy) v oblasti předškolního, základního a středního vzdělávání, web MŠMT 4. 5. 2009. Celý text dostupný ZDE.



8. Závěry a doporučení

Analýza realizace opatření navrhovaných v jednotlivých strategických liniích ukazuje, že řada z nich nebyla uskutečněna vůbec, mnohá z těch, která realizována byla, měla jen velmi omezený dopad. Je možno argumentovat tím, že od realizace těchto opatření uplynula příliš krátká doba, která neumožňuje jejich dopad řádně vyhodnotit. To je jistě závažný argument, už nyní je ovšem zřejmé, že mnohá z opatření, která realizována byla, nebyla realizována v zamýšlených komplexních celcích a souvislostech. Například kurikulární reforma byla realizována bez zastřešujícího Státního programu vzdělávání pro děti a mládež od 3 do 19 let, což mělo pravděpodobně závažné důsledky pro přijetí reformy odbornou i širokou veřejností i pro podobu rámcových vzdělávacích programů pro jednotlivé stupně vzdělávání. Dílčí kroky v oblasti evaluace byly realizovány bez vytvoření systému, který by zajistil vzájemnou provázanost jednotlivých evaluačních počinů i jejich návaznost na cíle vzdělávací politiky.

Mnohá opatření byla realizována do značné míry formálně bez odpovídající finanční a metodické podpory, která by zvýšila šanci na jejich úspěch. To platí v plné míře pro kurikulární reformu i pro kroky v oblasti evaluace (například vlastní hodnocení školy, výstupní hodnocení). Formální podpora integrace (rušení zvláštních škol, podpora integrace žáků se zdravotním postižením do hlavního vzdělávacího proudu) nebyla provázena přípravou pedagogů na vzdělávání heterogenních kolektivů ani dalšími službami na podporu individuální péče. Podpůrné kroky citelně chyběly i v procesu decentralizace, kde jednotlivé složky (školy, obce, kraje) nebyly odborně připraveny na převzetí nových zodpovědností. Pro všechny realizované kroky pak platí, že nebyla sledována jejich úspěšnost ve vztahu k naplňování stanovených cílů ani monitorovány průběh a problémy při jejich realizaci.

Výše uvedené nedostatky, které se projevily při realizaci doporučení Bílé knihy, jsou velmi charakteristické pro vzdělávací politiku v ČR v polistopadovém období. Dalším charakteristickým rysem je absence ústřední vize a dlouhodobých cílů a jejich nahrazování množstvím často vzájemně spolu nesouvisejících „koncepčních dokumentů“.

V České republice vzniklo za posledních patnáct let v oblasti vzdělávání nepřeberné množství dokumentů, které mají v názvu pojem „strategie“ (nebo „strategický“) či „koncepce“ (nebo „koncepční“). Další dokumenty, které mají podobný cíl a charakter, jsou pak označovány jako „dlouhodobý záměr“ či „program“. Společné těmto dokumentům je snaha stanovit cíle rozvoje vzdělávací soustavy v ČR (či její vybrané části) ve střednědobém či dlouhodobém časovém horizontu a formulovat cesty k naplnění těchto cílů.

Nabízí se myšlenka, že kvantita zde nahrazuje kvalitu, tj. místo toho, abychom důkladně pracovali s jedním základním dokumentem a průběžně jej aktualizovali, neustále vznikají další a další „strategické“ dokumenty, které jakoby chtěly „přebít“ ty předešlé, často nedávno přijaté a odsouhlasené. Jak ukazují poslední příklady, např. Strategie celoživotního učení a Implementační plán strategie celoživotního učení, z chyb Bílé knihy a zejména její implementace jsme se stále dostatečně nepoučili.

Můžeme se domnívat, že příčinou nadměrné tvorby „strategických“ dokumentů je střet různých zájmových skupin v oblasti vzdělávání, které se tak snaží prosadit svoji perspektivu. V rámci politického střetávání je tvorba takových dokumentů spojena s legitimizací určitých navrhovaných změn a opatření.

Jinou možnou příčinou je neznalost kontextu a metodologicky správného postupu tvorby a realizace podobných dokumentů. Snad i z důvodu neblahých zkušeností z doby před rokem 1989 se autoři těchto dokumentů zdráhají explicitně říci, že jejich tvorba je součástí procesu strategického řízení či strategického plánování. Bez jasného záměru strategicky plánovat však nemůžeme explicitně navazovat na dobré i špatné zkušenosti se strategickým plánováním v zahraničí, vyvarovat se jeho chyb a naopak využít současné poznatky.

Společné všem výše zmíněným „strategickým“ dokumentům jsou zásadní chyby z hlediska zpracování, které zabraňují jejich rozpracování a implementaci. Příčinou zde může být nedostatek času na zpracování, nezkušenost zpracovatelů, ale především metodologická a institucionální neukotvenost tvorby takových dokumentů. Paradoxním důsledkem nadprodukce „strategických“, ale většinou jenom velmi omezeně realizovaných, dokumentů je, že ve skutečnosti v České republice nejde o žádné strategické řízení, ale spíše o neřízení, kde hraje zásadní roli operativní rozhodování. To je nejlépe patrné například v tápání o alokaci zdrojů z evropských fondů, kdy se najednou ukazuje, že přes záplavu „strategických“ dokumentů vlastně není jasně řečeno, jaké priority v oblasti vzdělávání vlastně máme.

Nadprodukce nekvalitních „strategických“ dokumentů je dle našeho názoru jen vrcholem ledovce operativního a nesystematického přístupu k otázkám vzdělávání a jeho reformy. Ten zahrnuje zejména nedostatečné znalosti v oblasti tvorby vzdělávací politiky, vzdělávací politiku založenou nikoli na dostupných poznatcích (evidence – based policy), ale na názorech, a s tím související nefunkční institucionální uspořádání správy ve školství. Podle našeho názoru vzdělávací politika v České republice nepotřebuje další „jednorázové“ dokumenty typu Bílé knihy, ale spíše nastolení kontinuálního procesu strategického řízení. Jeho absenci považujeme za jednu z nejzávažnějších příčin nedostatečného naplňování cílů Bílé knihy.

Proces strategického řízení by spočíval v důkladném monitorování proměn vzdělávacího systému a jeho okolí, v kritické diskusi o jeho celkovém směřování a v tvorbě dílčích programů, které by byly pečlivě vyhodnocovány a revidovány. Založení takového systému by si vyžádalo jisté úsilí a nebylo by zcela jednoduchým úkolem. Při dobrém nastavení takového systému by ovšem došlo nejen k velkým finančním úsporám, ale také k úsporám investované lidské práce a energie. Především by však bylo možné upravovat parametry vzdělávacího systému na jedné straně kontinuálně a flexibilně podle aktuálních potřeb, na druhé straně v souladu s dlouhodobější vizí.

Prvním krokem nutným pro zavedení strategického řízení je samotné rozhodnutí zavést systematický způsob strategického plánování, stanovit, jak bude konkrétně vypadat, tj. kdo za něj bude zodpovídat, v jakých etapách a časových intervalech bude probíhat, z jakých zdrojů bude zajištěn atd.

Druhým krokem je stanovení celkové vize, tj. toho, čeho bychom chtěli v budoucnosti dosáhnout. Ač se to zdá na první pohled zřejmé, při bližším prozkoumání se vždy ukáže, že lidé mají v tomto ohledu značně odlišné názory – někteří kladou například velký důraz na sociální soudržnost, jiní na kulturní kontinuitu, současná vládní linie i východiska většiny opatření upřednostňují ekonomickou konkurenceschopnost. Bez osvěty a popularizace současného stavu vědění o tom, které cíle jsou doopravdy protichůdné, bez hlubší společenské reflexe a široké společenské diskuse však není možné celkovou vizi společnosti a vizi vzdělávání k takové společnosti směřující stanovit.

Je faktem, že společnost a ekonomika se vyvíjejí velmi rychle a tempo se stále zrychluje. Vzdělávací systém na to bude muset reagovat. A to nikoli jednou reformou, ale neustálým reformováním. Tento nový pohled na řízení vzdělávání zajisté nebude přijat s nadšením ani u učitelů, ani u širší veřejnosti. Zásadních změn bylo během posledních let velmi mnoho a nářky zúčastněných na neustálé změny jsou pochopitelné. Změnám však zabránit nelze a je potřeba naučit se s nimi žít. Je ovšem třeba zabránit nesystematickým změnám, a to tak, že změny budou vždy vztaženy k určitému dlouhodobému cíli, budou řádně vysvětleny a budou mít spíše inkrementální a pozitivní povahu (tj. učení pozitivními příklady a doporučeními). Má-li být tedy český vzdělávací systém úspěšný a efektivní, musí se změnit nejen on sám, ale také, a to velmi podstatně, způsob jeho řízení.


Návrh opatření

Analytická pracovní skupina se od počátku zabývala konkrétními návrhy na opatření, které by bylo potřeba realizovat. Jejich návrh byl předán ministerstvu. Bohužel tehdy právě došlo ke změně vedení a nové vedení (pokud víme) navrhovaná opatření dosud neprojednalo, a tudíž ani nezveřejnilo.

Autoři analýzy v úvodu návrhu opatření píší: „Na základě zkušeností s vyhodnocením Bílé knihy považujeme za nutné začlenit jakékoli navrhované změny vždy do širšího kontextu změn ve vzdělávání v České republice a promyslet souvislosti a nutné podmínky jejich opravdové realizace a také jak navrhované změny souvisejí mezi sebou navzájem.

Analýza cílů a jejich naplnění stanovených v Bílé knize totiž mimo jiné ukázala, že:

– Izolovaně realizovaná opatření mají často jen velmi omezený či dokonce nulový efekt. K naplnění cílů přitom zpravidla nevedou jednotlivá konkrétní opatření, ale spíše vzájemné a synergické spolupůsobení různých opatření.

– Opatření, pro jejichž realizaci nejsou vytvořeny podmínky (institucionální, finanční, personální atd.), jsou většinou neúspěšná nebo úspěšná jen částečně.

– Jen málo úspěšná jsou opatření, jejichž cíle nejsou vysvětleny těm, kdo je mají implementovat.

– Opatření, která nejsou vztažena ke konkrétním cílům, mají často tendenci „začít si žít svým vlastním životem“ a být realizovány jen „pro ně samotná“ (1).

– Cíle, které nejsou formulovány dostatečně konkrétně a doplněny monitorovacími indikátory, zpravidla nejsou naplněny.

– Mnoho opatření je zaváděno i bez toho, že by bylo jasně řečeno, proč by vlastně měly fungovat, tj. není znám, popsán a vysvětlen mechanismus, který způsobí, že právě tyto nástroje povedou ke sledovaným cílům a efektům.

– Většina opatření je zaváděna bez toho, že by byla prozkoumána rizika a negativní efekty takových opatření, a některá opatření takové efekty mají.

– K naplnění cílů mohou vést různá opatření v závislosti na konkrétních podmínkách, které se mohou v čase měnit. Proto je důležité dát si práci s formulací cílů a jejich hierarchizací.


Jednou z příčin faktu, že zaváděná opatření nepřinášejí očekávané výsledky a české vzdělávání se v mezinárodním srovnání stále zhoršuje, je podle našeho názoru i dosavadní způsob řízení, založený stále na představě direktivní implementace „odshora-dolů“, a to i v novém prostředí decentralizace a rozsáhlé autonomie v oblasti školství. Vzdělávací politika v době rozsáhlé decentralizace a dekoncentrace musí mít dle našeho názoru jinou podobu než dříve. Jestliže se zásadně oslabila role centrálních orgánů v operativních otázkách, zcela zásadně se naopak zvýšila odpovědnost v otázkách strategických.

Mnohem více než dříve je třeba uvažovat a zkoumat to, jak nastavení legislativních, finančních a dalších pravidel přispívá k naplnění stanovených cílů. Tyto cíle je přitom potřeba mnohem přesněji a srozumitelněji formulovat a zejména vysvětlit těm, od kterých se očekává jejich realizace (tj. zejména učitelům, ale také žákům a rodičům). Otevřená a nepřetržitá diskuse o cílech a cestách k jejich naplnění mezi všemi aktéry, kteří se na realizaci vzdělávací politiky podílejí, je nutná. Úlohou centra je přitom hrát v těchto procesech vůdčí roli, systematizovat cíle a vyhodnocovat jejich naplnění. Jakýkoli jednorázový dokument, byť sebelepší, nemůže proces takové diskuse nahradit.

Zároveň je potřeba říci, že centrum má stále k dispozici dostatek nástrojů, kterými může vzdělávací procesy zásadně ovlivňovat a řídit. Je potřeba se přitom ujednotit na tom, jakým způsobem a k naplnění jakých cílů tyto nástroje budou použity a poté je efektivně využívat (2). V situaci, kdy centrum ztratilo dohled nad ovlivňováním vzdělávacích procesů přímými nástroji (např. zřizováním a rušením škol, podrobnými závaznými osnovami atd.), zásadně roste důležitost dalších nástrojů, jako je financování, legislativa, aktivní komunikace, rozvojové projekty, evaluace či osvěta a informování.

Způsob řízení českého školství má doposud silné znaky operativního řízení, pro které je charakteristické ad hoc rozhodování a realizace různých opatření vytržených z kontextu. Je pro něj také typická malá míra koordinace odpovědných řídících jednotek a malá míra komunikace. V důsledku toho postrádají lidé uvnitř i vně vzdělávacího systému jasné vědomí toho, „co se má dělat“ a „proč se to má dělat“. Je potřeba říci, že neexistence funkčního systému strategického řízení zdaleka není jen problémem resortu školství.“


Závěrečné slovo autorky

Měla jsem tu čest, že jsem byla členkou redakčního týmu vedeného profesorem Jiřím Kotáskem, který na základě analýzy expertů OECD, studie České vzdělání a Evropa (tzv. „Zelené knihy“), řady odborných podkladových studií a expertíz a široké veřejné diskuse organizované i v regionech formuloval text Bílé knihy. Tento tým se velmi vážně zabýval celou šíří názorů a usilovně hledal konsensus. Mohu jenom vyjádřit obdiv profesoru Kotáskovi, že to v tehdy možné míře dokázal a manažersky zvládl. Bílá kniha byla podle zadání pojata jako programový text, který formuloval východiska a obecné linie vzdělávací politiky v horizontu 5–10 let. Aby se mohla stát počátkem opravdové systémové rekonstrukce, musela by se na jejích tezích shodnout a podporovat je politická reprezentace. V žádném případě Bílá kniha nebyla ani neměla být implementačním dokumentem. Jeho zpracování mělo teprve následovat a měl se jím stát mechanismus Dlouhodobých záměrů na celostátní a krajské úrovni.

Profesor Kotásek o tom v roce 2006 napsal: „Sebelépe zkonstruovaná změna s maximálním uplatněním demokratických procedur vstupuje do nevyzpytatelného světa specifických sil a faktorů. Podíváme-li se z tohoto hlediska na BK, pak tuto novou situaci nepředvídala a ani nemohla předvídat. Největším nebezpečím implementační politiky, zejména pokud jde o systémové změny, je jejich celkové zpochybnění, vypuštění jejich vzájemně závislých článků, radikální změna v jejich načasování, oslabení politicky podpory. Implementační proces má naději na úspěch, pokud má jednoznačnou centrální a regionální záštitu, veřejnou, mediální a zejména profesní podporu.“

Bilanční text profesora Kotáska „Bílá kniha po pěti letech“, ze kterého jsme citovali, najdete ZDE.


Analýza nálezů pedagogického výzkumu (2001–2008)

Pro úplnost je třeba dodat, že analytický tým si zadal jako podklad pro svou práci zpracování Analýzy nálezů pedagogického výzkumu. Pod názvem „Kurikulum – výuka – školní klima – učitelské vzdělávání“ je uveřejněna ZDE.



Komentář vedoucí analytického týmu RNDr. Jany Strakové


V textu je zmiňováno, že členové expertní skupiny navrhli sadu opatření, která by vedla ke zkvalitnění vzdělávacího systému. Považuji za důležité tuto skutečnost podrobněji vysvětlit, protože dobře ilustruje, jak jsme přemýšleli o tom, co je třeba učinit ke zkvalitnění českého vzdělávání a jak byly naše návrhy přijímány.

Při naší práci na analýze naplňování cílů Bílé knihy jsme byli opakovaně vyzýváni, abychom „navrhli opatření”, řekli, co se má dělat. Odpověď, že je nutné změnit procesy, kterými jsou vytvářena a realizována rozhodnutí (tedy přejít od operativního rozhodování ke strategickému řízení), byla shledávána nedostatečnou. Oponenti se s námi shodovali na tom, že ministerstvo školství nepracuje koncepčně, ale považovali to za danost, se kterou nelze nic dělat, minimálně ne v krátkodobém horizontu. Požadovali návrh konkrétních opatření v jednotlivých oblastech (např. evaluace, zlepšení čtenářské gramotnosti) teď hned s tím, že o strategickém řízení se můžeme bavit později. Stejnou odpověď jsme dostávali, když jsme argumentovali tím, že opatření není možno navrhovat, chybí-li vize a od ní odvozené cíle, neboť v tom případě pro volbu opatření neexistuje žádné vodítko a mohou být založena pouze na osobních preferencích.

Tato debata dobře ilustruje současný způsob rozhodování o krocích vzdělávací politiky. Neexistuje žádná vize a tedy neexistuje žádná kontinuita ani provázanost. Rozhodnutí se činí na základě preferencí jednotlivých aktérů a institucí a jsou často vzájemně v rozporu. To je zvlášť zkázonosné v situaci, kdy máme každého půl roku nového ministra školství, který spoléhá na vlastní odborníky. Kdyby zde byla sdílená vize a jasné směřování, byla by realizace živelných ad hoc zásahů podstatně obtížnější.

Jsme přesvědčeni o tom, že pokud se zásadně nezmění procesy utváření vzdělávací politiky, není možno dosáhnout zásadního zlepšení v řízení školství. Naopak budou-li procesy vhodně nastaveny, bude rozhodování o dílčích aspektech vzdělávací politiky daleko jednodušší v tom smyslu, že budou jasné mantinely, ve kterých se rozhoduje. Naopak bude obtížnější a náročnější na hledání shody. Shodu bude třeba hledat v rámci ministerstva a přímo řízených organizací i v diskusi s externími partnery. Současná praxe přináší řadu důkazů, že jsou-li rozhodnutí prosazována silou bez získání potřebného konsensu, nemají žádoucí výsledky. Procesu diskuse a hledání shody je nutno věnovat daleko větší pozornost.



Kde najdete předcházející díly seriálu

První díl seriálu „Po osmi letech máme analýzu Bílé knihy“ si můžete přečíst ZDE.

Druhý díl „Realizace celoživotního učení pro všechny“ najdete ZDE.

Třetí díl „Přizpůsobování vzdělávacích a studijních programů potřebám života ve společnosti znalostí“ je dostupný ZDE.

Čtvrtý díl „„Monitorování a hodnocení kvality a efektivity vzdělávání“ byl publikován ZDE.

Pátý díl „Podpora vnitřní proměny a otevřenosti vzdělávacích institucí“ si přečtěte ZDE.

Šestý díl „Proměna role a profesní perspektivy pedagogických a akademických pracovníků“ byl publikován ZDE.

Sedmý díl „Přechod od centralizovaného řízení k odpovědnému spolurozhodování“ najdete ZDE.

________________

(1) Typickým příkladem jsou výstupní hodnocení nebo autoevaluace škol, a podle našeho názoru i státní maturita.

(2) Roste také důležitost toho, aby tyto typy nástrojů byly uvnitř i mezi sebou konzistentní, tedy například, aby existoval ucelený systém monitoringu a evaluace.

Jitka Gobyová: Občanská gramotnost

Tématem říjnového kulatého stolu SKAV a SVP PedF UK byla občanská gramotnost. Příspěvky řečníků k uvedené otázce vycházely ze zaměření jejich pracovišť a zkušeností s danou problematikou. Byla zaznamenána nižší účast, která mohla být způsobena delší přestávkou od posledního setkání. Mezi účastníky byli především pracovníci odborných institucí, velmi málo byli zastoupeni učitelé ze škol.


PhDr. Ing. Petr Soukup, zástupce Ústavu pro informace ve vzdělávání, seznámil posluchače s realizací a předběžnými výsledky mezinárodního výzkumu IEA (mezinárodní asociace pro vzdělávání) OECD, který je součástí projektu ESF „Kompetence I“.

Výzkum je zaměřen na zjišťování stavu výchovy k občanství u mladých lidí ve věku 14 let (v ČR u žáků 8. ročníků ZŠ a odpovídajících ročníků víceletých gymnázií). Jeho cílem je zjistit, jak žáci reagují v situacích, které mají eticko-morální aspekt. Průzkum chce podchytit, jaká je úroveň občanské gramotnosti žáků našich škol v mezinárodním kontextu, v rámci ČR a v jednotlivých školách. Formulace otázek umožní také srovnání v čase, neboť dotazník obsahuje mnoho shodných nebo podobných otázek jako dotazník výzkumu občanské výchovy IEA CIVEB, který byl realizován v roce 1999 u populace 14 a 18letých.

Realizace průzkumu je naplánována na období let 2008 – 2010 a účastní se ho 38 zemí, z nichž je 25 z Evropy. Veškeré úlohy a otázky jsou v rámci zúčastněných zemí zcela srovnatelné. Připravuje se také mezinárodní databáze výsledků průzkumu, která bude podkladem pro vypracování mezinárodní zprávy. V ČR provedeno bylo hlavní šetření provedeno v březnu a dubnu 2009 na vzorku 150 škol (ZŠ a víceletých gymnáziích), výsledky byly získány ze 147 škol, od cca 4800 žáků, 600 učitelů a 137 ředitelů.

Součástí výzkumu byl vědomostní test, obsahující 30 uzavřených i otevřených otázek, dotazník, jímž byly zjišťovány záliby, postoje, zázemí v rodině apod. a dotazník zaměřený na znalosti o Evropské unii. V současné době jsou dostupné první výsledky ze zpracování dat. Veškeré úlohy a otázky jsou v rámci zúčastněných zemí zcela srovnatelné. Probíhá také příprava mezinárodní databáze, která bude podkladem pro vypracování mezinárodní zprávy (červen 2010).

Mgr. Klára Laurenčíková, náměstkyně ministryně školství a vedoucí skupiny pro sociální programy ve školství, krátce seznámila posluchače se současným pohledem MŠMT na témata občanské gramotnosti jako na jednu z priorit.

MŠMT se podílí na vytvoření Centra občanského vzdělávání, jehož hlavním posláním by měla být podpora rozvoje občanského vzdělávání na celonárodní úrovni, to směrem jak k žákům tak i směrem k širší veřejnosti, a to jak odborné tak i laické.

Při svých aktivitách MŠMT vychází ze zjištění ČŠI, která naznačují, že v oblasti občanského vzdělávání jsou určité rezervy. Z posledních tematických zpráv ČŠI vyplývá, že řada učitelů např. neví, jakým způsobem některá témata z oblasti moderních dějin žákům zprostředkovávat a přiblížit jim je srozumitelnou formou.

V oblasti přípravy žáků na jejich budoucí aktivní občanský život a společenskou angažovanost je důležité, aby učitelé v rámci výuky dokázali v žácích posilovat jejich schopnost kriticky vyhodnocovat, co se ve společnosti kolem nich děje a podporovat v nich kritické přemýšlení nad tím, jakým způsobem o současnosti vypovídají např. média. Měly by jim být prezentovány příklady dobré praxe, které ukazují, jakým způsobem mohou být řešeny některé problematické situace ve společenském dění.

Občanské vzdělávání může přispět k tomu, aby se míra kompetencí žáků a studentů směrem k občanské gramotnosti posilovala a rozvíjela. MŠMT předpokládá spolupráci s VÚP na určité revizi kurikulární reformy a základních dokumentů tak, aby se téma výchovy k občanství ve větší míře zahrnuto ve výuce a aby byly lépe připravováni studenti na pedagogických fakultách. Jejich příprava by měla být hlubší a měla by spočívat nejen ve zprostředkování znalostí, ale měla by být založena na utváření občanských postojů budoucích pedagogů.

Mgr. Martin Matějka, představitel Sdružení pro výchovu k občanství a demokracii a pedagog Gymnázia Poděbrady, se zamýšlel nad otázkou, jak chápat občanskou gramotnost, jak jsou nastavena průřezová témata a celý vzdělávací cyklus.

Strukturovaná občanská společnost umožňuje:
– uplatnění zájmů jednotlivců a skupin;
– uplatnění sociálních, náboženských, kulturních a jiných aktivit;
– prosazování sociálních hodnot;
– uplatnění institucionálních prostředků při vyjednávání protikladných zájmů.

Sdružení pro výchovu k občanství a demokracii realizuje program Výchova k demokratickému občanství (VDO), který obsahuje dva alternativní projekty Já, občan a Ke kořenům demokracie. Využívané vzdělávací prostředky vycházejí z předchozích zkušeností v dané oblasti. Jedná se o semináře pro učitele, cílenou práci s pilotními školami prostřednictvím kontaktních lektorů, setkávání žáků z různých škol a regionů, prezentaci výsledků práce na veřejnosti, využití internetových informačních zdrojů www.svod-cz.info, www.ja-obcan.info, metodické materiály, které jsou vypracovány na základě dlouholetých zkušeností s projektovým vyučováním.

Projekt Já, občan byl vytvořen „na míru“ RVP základního vzdělávání a pokrývá celé průřezové téma Výchova k demokratickému občanství a značnou část vzdělávací oblasti Člověk ve společnosti, obor Výchova k občanství. Je rozvržen do jednoho školního roku, je vhodnou náplní pro hodiny občanské výchovy OV (VKO) či různé společenskovědní semináře.

Průřezové téma VDO má následující tematickými okruhy:
– Občanská společnost a škola
– Občan, občanská společnost a stát
– Formy participace občanů v politickém životě
– Principy demokracie jako formy vlády a způsobu rozhodování

Mgr. Filip Hotový, zástupce Gemini, o. s., sdružení zabývajícího se prací s dětmi a mládeží ve volném čase, oficiálně založeného v roce 1991, seznámil posluchače s projektem Centrum pro demokratické učení, kterým se sdružení snaží vytvářet systematickou podporu školám v této oblasti. V současné době se sdružení zaměřuje především na podporu žákovských parlamentů a třídních samospráv ve školách, které jsou základními nástroji, zajišťujícími v životě školy aktivní a činnou demokracii. Pomáhá také třídním učitelům.

Prezentoval sadu pracovních listů, metodik a animací na téma výchova demokratického občana, se kterými pracují jak třídní učitelé, tak koordinátoři žákovských parlamentů ve školách, a brožurku britských materiálů pro práci s žákovským parlamentem, adaptovaných na české prostředí.

V rámci přípravy projektu na podporu žákovských parlamentů v Moravskoslezském kraji se členové sdružení ve školách často setkávají s pojetím demokracie jako s čímsi ohrožujícím, demokracie je chápána mnohdy téměř jako anarchie, kdy děti mohou všechno. Demokracie je uctívání pravidel, na jejichž tvorbě se podílíme. Demokracie, není to, co máme, ale to, co děláme. V současné době existují formální nástroje a podmínky pro výchovu k občanství, ale my s nimi neumíme pracovat. Na řadě škol byly sice vytvořeny žákovské samosprávy nebo parlamenty, které jsou značně komplikovaným nástrojem občanské aktivity, ale pedagogové nevědí, jak jich při výchově k občanství využívat.

Učitelé si často stěžují, že děti nejsou motivované, aby ve škole vůbec něco dělaly a ovlivňovaly. Žáci nejsou občansky aktivní, protože nikde nezažívají příklady takového jednání. Souvisí to s klimatem v rodině, souvisí to s tím, zda děti zvykáme na přijímání zodpovědnosti za to, v jakém prostředí se ve škole pohybují. Problém je v nedostatečné celospolečenské podpoře tohoto tématu, které není považováno za podstatné.

Sdružení GEMINI se snaží ovlivňovat celkovou politiku, postoj společnosti ke vzdělávání obecně a také k občanskému vzdělávání. Členové sdružení ve spolupráci s Česko-německým fórem mládeže a nadací Friedricha-Eberta na jaře 2009 zorganizovali na půdě MŠMT ČR pódiovou diskusi s názvem "Výchova k občanství proč a jak – situace a perspektivy občansko-politického vzdělávání v Čechách”. Cílem bylo společně formulovat základní problémy současnosti vzhledem k výchově k občanství, na něž by bylo dobré reagovat a cíleně na ně upozorňovat a snažit je řešit.

Na závěr svého vystoupení seznámil přítomné s prohlášením na podporu výchovy k občanství v ČR, které vzniklo na kulatém stole, a vyzval je, aby se k němu připojili.

PhDr. Maria Bezchlebová, pracovnice Národního ústavu odborného vzdělávání, seznámila účastníky s koncepcí rozvoje občanské gramotnosti v RVP středního odborného vzdělávání, Tato koncepce, zejména pak části RVP Společenskovědní vzdělávání, průřezové téma Občan v demokratické společnosti, směřuje k výchově jedince, schopného plnohodnotně žít v demokratické společnosti, být pro tuto společnost přínosem, tzn. přispívá ke stabilitě a k prohlubování demokracie.

V průřezovém tématu Občan v demokratické společnosti jsou žáci vedeni k tomu, aby:
– měli vhodnou míru sebevědomí, sebeodpovědnosti a schopnost morálního úsudku;
– hledali kompromisy mezi osobní svobodou a sociální odpovědností;
– byli schopni odolávat myšlenkové manipulaci;
– měli potřebnou mediální gramotnost;
– dovedli jednat s lidmi, diskutovat o citlivých a kontroverzních otázkách, hledat kompromisní řešení;
– byli ochotni se angažovat nejen pro vlastní prospěch, ale i pro veřejné zájmy a ve prospěch potřebných lidí doma i na jiných kontinentech;
– vážili si materiálních i duchovních hodnot, kvalitního životního prostředí a snažili se je zachovat pro příští generace.

Pro výchovu k občanství má velký význam školní klima. Vztahy mezi lidmi (učiteli, vedením školy, žáky, rodiči, širší veřejností) napomáhají výchově k občanství, nebo ji degradují. Výuka i edukační klima mají směřovat k tomu, aby žáci jednali slušně, čestně a odpovědně; preferovali demokratické hodnoty a přístupy před nedemokratickými; jednali v souladu s humanitou a vlastenectvím; ctili identitu jiných lidí (multikulturní výchova); vážili si lidské práce a životního prostředí; kladli si v životě otázky etického a filozofického charakteru a hledali na ně spolu s jinými lidmi odpovědi. Nejvýznamnějším činitelem pro rozvoj občanské gramotnosti žáků je pedagog.

K tomu, aby učitelé mohli odpovědně plnit svojí funkci, je třeba zajistit dostatek financí do školství, aprobovanost výuky, podporovat pedagogický optimismus učitelů i týmovou práci pedagogických sborů a v neposlední řadě pedagogům umožnit kvalitní celoživotní učení (včetně funkčního DVU).

Mgr. Ondřej Matějka z Centra občanského vzdělávání, založeného MŠMT ČR při MU Brno informoval o vzniku, činnosti a cílech této instituce.

Vznik Centra občanského vzdělávání je důležitým krokem při naplňování cílů stanovených v dokumentech Rady Evropy, k nimž se Česká republika přihlásila. Jedná se zejména o „Deklaraci a program výchovy k demokratickému občanství založenému na právech a odpovědnosti občanů“ přijaté dne 7. května 1999, v němž se stanovuje, že aktivity občanského vzdělávání se mají opírat se o interaktivní síť „středisek“, která budou v členských státech zřízena. Jeho posláním je vychovávat svobodné občany, tedy občany, kteří jsou schopni svébytného kritického úsudku o veřejných záležitostech, a kteří jsou nakloněni osobnímu aktivnímu zapojení do veřejného dění a respektují při tom základní lidská a demokratická práva ostatních občanů.

Cílem Centra občanského vzdělávání je v první řadě identifikovat podstatná témata z hlediska občanského vzdělávání a zajistit o nich efektivní komunikaci s co nejširším okruhem veřejností. Tento cíl centrum naplňuje tím, že koordinuje projekty existující, takové projekty iniciuje nebo je samo realizuje. Centrum při tom také využívá výstupy odborných výzkumů, případně může potřebné výzkumy samo zadávat. Při naplňování svého základního cíle spolupracuje se všemi relevantními partnery – s NNO , státními či výzkumnými institucemi, např. vysokými školami.

Centrum vytváří strategické materiály pro politiku občanského vzdělávání a stanovuje měřítka kvality pro konkrétní fungování občanského vzdělávání v České republice. Mělo by na tomto poli plnit roli experta a garanta jeho kvality. V tomto smyslu aktivně komunikuje s partnery ve státní správě a politice a spolupracuje také se zahraničními partnery, od nichž získává zejména inspiraci a zkušenosti. Součástí jeho činnosti by mělo být přebírání kvalitních projektů, které již nemají zajištěné provozní financování. Díky svému stabilnímu financování ze strany státu může nabídnout kapacity k dalšímu udržování a šíření projektu ve chvíli, kdy by mu jinak hrozil zánik.

Zabývá se tématy dvojího druhu – tématy dlouhodobě důležitými pro českou demokracii a tématy aktuálními. Mezi dlouhodobě důležitá témata patří:
– Principy moderní masové demokracie
– Mediální gramotnost
– Reflexe minulosti
– Zahraniční politika a evropská integrace
– Společenská komunikace a soudržnost

Cílovými skupinami, s ohledem na dosavadní pokrytí oblastí občanského vzdělávání řadou NNO, ale i státních organizací, se v současné době jeví jako nejdůležitější tzv. multiplikátoři – pracovníci, kteří pak sami dále občanské vzdělávání organizují, šíří a podporují. Jedná se o pracovníky NNO, školství či státní správy. Druhou skupinou jsou přímí příjemci, jimiž jsou školy, mládež vzdálená veřejnému a politickému dění, mimoškolní aktivity mládeže, dospělí, pracovníci státní správy, příslušníci ozbrojených složek státu.


Diskusi moderovala Mgr. Jitka Požárová, členka výboru SKAV.

Doc. J. Kalous z FSV UK položil otázku, která se týkala měření postojů a dovedností a toho, zda budou získaná data srovnávána s výsledky výzkumu občanské výchovy IEA CIVEB v roce 1999. Uvedl, že v průzkumu v roce 1999 byly české děti ve srovnání se světem velice zdatné v oblasti znalostí, horší byly jejich výsledky v oblasti dovedností a úplně nejhorší v oblasti postojů. Diskutující také upozornil na přínos srovnání ZŠ a gymnázií a v souvislosti s tím upozornil na vliv odlišných kurikulárních programů jednotlivých typů škol, jejichž žáci se průzkumu účastnili a významného působení socio-kulturních podmínek, v nichž žáci vyrůstají. Podle sdělení PhDr. Soukupa na výsledky bude nahlíženo jak v mezinárodním, tak časovém kontextu. Budou analyzována veškerá data a bude samozřejmě zohledněn také sociální status žáků.

PhDr. J. Šturma, představitel České sekce DCI – Sdružení zastánců dětských práv, vyslovil otázku, co je chápáno pod pojmem gramotnost, jaký význam a jaké konotace tento termín má, jaký je jeho původ a zda je vhodně používán v daných souvislostech. Chápání významu tohoto pojmu je u různých autorů odlišný, a to vhledem k jeho obtížné uchopitelnosti. Byly vysloveny názory, že pojmem občanská gramotnost bývá vyjadřován cíl občanského vzdělávání, že znamená obsah a metody naplňování občanského a společensko-vědního základu, ale také že asociuje představy, které jeho smysl posouvají jinam. Diskutující se shodli na tom, že chybí definice a bylo by přínosné identifikovat souvislosti a konotace tohoto pojmu.

Mgr. R. Procházka, zástupce ředitele ZŠ Letců R. A. F. v Nymburce, upozornil na skutečnost, že nikdo se nezajímá o tom, jaká je skutečná reálná situace ve školách. Značná pozornost je věnovaná vztahům mezi žáky, nikdo se nezabývá vztahem žák – učitel.

Mgr. Požárová na závěr ujistila přítomné, že iniciativa SKAV bude jednoznačně směřovat k podpoře učitelů.


Příští kulatý stůl se uskuteční 19. 11. 2009 a bude zaměřen na téma Podpora učitele.

Martina Šurová: Příběh rytíře

Rytíři a rytířský život vždy přitahovali zvědavost dětí i dospělých. Svědčí o tom i obnovování tradice rytířských klání u českých hradů jako součást prohlídky těchto kulturních památek. Připravila jsem námět, který by mohl být využit na hodinách dějepisu i občanské výchovy či v kroužcích navazujících svou náplní na tyto předměty.


Příběh rytíře je námět, který by děti zpracovaly ve skupinách, každá skupina by si vybrala jednu z následujících podkapitol a pracovala by na její prezentaci pro ostatní. Jednotlivé prezentace by tvořily jistě barevnou mozaiku, jež by po svém složení posloužila jako obrázek života rytíře, který bychom mohli lépe a detailněji poznat. Jednotlivé úkoly jsou založeny na vyhledávání informací, jejich porovnávání, na sestavování obrázkového materiálu, na sestavování výsledné interpretace získaných informací.


A. Čím vším rytíř byl…

Připravíme si čtyři karty, na kterých bude zpodobněn rytíř: na první ve své zbroji s nápisem rytíř jako válečník, na druhé s růží a loutnou s nápisem rytíř jako dvorný milovník, na třetí s biblí a křesťanským křížem s nápisem rytíř jako ochranitel a šiřitel křesťanské víry a na čtvrté s hradem v pozadí s nápisem rytíř jako šlechtic.

Úkolem pro děti je posoudit, zda takovéto zkrácené nápisy odpovídají realitě, zda se středověkým rytířem můžeme tato hesla spojovat.

Rytíř jako válečník – ano, rytíři vyjížděli s panovníky bojovat, byli významnou součástí středověkého vojska – jízdy.

Rytíř jako dvorný milovník – ano, v prostředí hradů a královských paláců vznikala ve středověku rytířská lyrika spojovaná s básněmi oslavujícími krásu hradních paní.

Rytíř jako ochranitel a šiřitel křesťanské víry – ano, např. účast rytířů na křižáckých výpravách do Svaté země, vznikaly rytířské řády, jejichž činnost byla propojena s křesťanstvím a jeho šířením – např. Řád německých rytířů i jiné křesťanské řády rytířské: templáři, johanité.

Rytíř jako šlechtic – šlechtictví zpočátku nebylo nutnou podmínku pro vstup do rytířského stavu, ale postupem doby ano. Rytíři se stávali zejména potomci šlechtických rodů, šlechtický původ byl u rytířů žádaný. Zajímavé je, že zpočátku patřili spíše do vyšší šlechty, s postupem doby a s úpadkem jejich významu v boji se přesunuli do nižší vrstvy šlechty.


B. Příprava na rytíře

Na rytíře byl šlechtic pasován, avšak po uplynutí určité doby a po předchozí průpravě. Naším úkolem je vyhledat, co předcházelo pasování na rytíře a s čím bylo pozdější pasování spojeno a kdo je prováděl.

K tomuto úkolu by bylo vhodné připravit úryvek z knihy – ať již odborné nebo beletrie (např. L. Vaňková), využít lze i internetových encyklopedií, kde by taková příprava byla ve zkrácené verzi popsána, děti by pak s textem pracovaly, samy by se na základě informací snažily ve zkratce popsat, co předcházelo pasování na rytíře. Mohou také srovnávat, zda se šlechtické děti vzdělávaly obdobně jako ony, v čem byla shoda, v čem rozdíl.

Např.: Naše pážata taky vyučovali a cvičili v různých dovednostech rytířských, v jízdě na koni, šermování, skákání, tanci, skocích na koně, zvedání dlouhého kopí, běhání kroužky, v pěších a jezdeckých turnajích, a taky k tomu nás měli, abychom se cizím řečem učili, jako latinsky, vlašsky, španělsky a francouzsky.
(Zdroj: V. Vondruška, Významná sídla české šlechty, Albatros, Praha 2005)

shoda – výuka jazyků (ale rozdíl v jazycích – středověk latina, dnes angličtina), rozdíl – jízda na koni, šermování, tanec (dnes nejsou náplní všeobecného vzdělávání, spíše je možné se jimi zabývat v zájmových kroužcích).


C. Rytířské turnaje

Pokud nebyla země ve válce, mohli se rytíři věnovat zábavě, které spočívala v konání rytířských turnajů. Budeme se snažit odpovědět na otázky, jak takový turnaj vypadal, kdo byl jeho účastníkem, co bylo na turnajích zajímavé.

Indicie – nápovědy, které nám pomohou vyprávět: zbraně, koňský postroj, herold, bezpečnost souboje na turnaji ano či ne?, kolbiště, šátek od dámy, funkce rytířských turnajů (různé možnosti, co děti samy vymyslí – funkce zábavná – podívaná, soutěžení – závodění, setkání rytířů z různých částí země, Evropy…)

Vhodné je doplnit tento úkol obrázkovým materiálem z různých knih, encyklopedií.


D. Rytířská výzbroj: 20 a více kg na těle

Naším úkolem je popsat, jak vypadala rytířská výzbroj, z čeho se skládala.

Zvlášť vydělíme zbraně: meč, štít, dýka, palcát, luk, sekera, kuše
Brnění: přilba, hrudní plát, rukáv, šůsky, stehenní plát, bota, hledí,
Drátěná kukla, ostruha atp.

Můžeme porovnat:
a) zbraně se zbraněmi např. starověkých bojovníků – zda jsou shodné, či zda došlo k nějakým novinkám, lze srovnat např. středověkého rytíře a starořímského legionáře.
b) brnění se starověkou obdobou ochrany těla

Vhodné doplnění obrázkovým materiálem.


E. Rytířství v Českém království

Naším úkolem je vyhledat významné osobnosti naší historie spojené s rytířstvím.

Pomocné indicie:
a) hledáme v královském prostředí – zde vynikají dvě osobnosti – jedna: 13. století, druhá – počátek 14. století.
b) hledáme v husitském prostředí – u husitských vojevůdců se objevuje pasování na rytíře jako doklad vážnosti, která se s rytířským stavem v této době pojila
c) hledáme v prostředí dvora Jiříka z Poděbrad, který vysílal mnohá poselství s rytíři k evropským panovnickým rodům, jména těchto rytířů se nám dochovala v literárních památkách, které po nich máme zachovány
d) hledáme pověstná místa – vrchy v Čechách a na Moravě spojené s rytíři, kteří v nich podle pověsti přebývají, např. Blaník, Oškobrh
e) hledáme hrady nebo zámky v ČR, v jejichž prostorách najdeme výstavu rytířské výzbroje ve větším rozsahu, např. Kunětická hora, Žleby (může sloužit jako tip na výlet)

(a – Přemysl Otakar II., Jan Lucemburský, b) Jan Žižka, c) panoš Jaroslav, rytíř Václav Šašek z Bířkova)


F. Rytířství v Evropě

Předložíme pomocné indicie: kulatý stůl, Artuš – Roland – Lví srdce – Templáři – Řád německých rytířů

Tyto indicie by se pro nás staly jakýmsi „odrazovým můstkem“ pro vyhledání informací o rytířství v Evropě.


G. Rytířské ctnosti a neřesti

Rytířské chování – toto spojení je dodnes spojeno se šlechetným chováním, které se vázalo k rytířství. Vyjmenujte, které atributy by s tímto pojmem měly být spojovány (např. ochrana dětí a sirotků, být dvorný k dámě).

Už ve středověku se přesto objevovaly názory, že s rytířstvím se tyto atributy vždy pojit nemusí. Např. filosof Anselm z Cantenbury napsal, že rytířství se rovná ničemnosti. Najděte v historii důkazy, že takové tvrzení mohlo odpovídat skutečnosti. Nápověda: řád německých rytířů a Prusko (bezohledný zábor tohoto území, útočení na Litvu), rozmach loupeživých rytířů zejména v době pohusitské u nás)


H. Rytíři – opora středověkého evropského vojska, ale v novověku?

Naším úkolem je v podstatě doplnit tučně vytištěný nadpis této podkapitoly. Jak to dopadlo s rytíři v novověku? Plnili ještě v novověkém vojsku svou úlohu? Kým byli nahrazeni? Jak to dopadlo s rytířstvem coby šlechtou – měla stále velké výsady nebo ji novověk přinesl zkázu? Může být dnes někdo rytířem oficiálně? – zde narážíme na oblast vyznamenání, na různé evropské tradice (např. Anglie a její pasování do různých šlechtických stavů)


Učitelské listy 2007/2008, č. 9, str. 12–13

Pokračování v Brně

Další vývoj situace kolem odvolání ředitele gymnázia Matyáše Lercha v Brně podle zpravodajství tiskového servisu Protext.


Předcházející informace ZDE.


Hejtman Michal Hašek: Gymnázium Matyáše Lercha je vlajková loď jihomoravského školství


Brno 10. listopadu (Protext): Dnes odpoledne se sešel hejtman JmK Michal Hašek s odvolaným ředitelem GML Petrem Kovačem a poté se uskutečnil brífing pro novináře.

Hejtman Hašek uvedl, že jak minulý týden od zástupců GML, tak nyní od Petra Kovače získal nové, doplňující informace k Protokolu o výsledku kontrolního a právního odboru Krajského úřadu JmK. Rozhodnutí rady z 29. 10. 2009 pokládá hejtman za uzavřené, protože škola nepodala námitky včas. Podle jeho slov budou ale při čtvrtečním jednání Rady JmK dodatečná vysvětlení vzata v úvahu, i když on sám nemůže její rozhodnutí předjímat.

Deklaroval uspokojení z toho, že s Petrem Kovačem komunikuje. Zdůraznil, že odvolaného ředitele ujistil, že má zájem, aby Gymnázium Matyáše Lercha zůstalo vlajkovou lodí jihomoravského školství, což přítomný Petr Kovač novinářům potvrdil.

V úterý 10. 11.2009 pořádají studenti protestní průvod proti odvolání Mgr. Petra Kovače, na jeho podporu vystupují osobnosti města Brna - více ZDE.

Na otázku redaktorky DTA a studentky GML, zda hejtman přijde na shromáždění studentů, pedagogů a příznivců školy, které uzavře úterní protestní průvod, odpověděl, že zatím neví. Respektuje právo účastníků protestu projevit svůj názor, domnívá se ale, že on svůj postoj k této kauze nemusí vyjadřovat na této půdě.

Na dotaz, zda se Rada JmK bude ve svém jednání zabývat také kvalitou veřejnoprávní kontroly, která si po svém zveřejnění vysloužila kritiku, hejtman odpověděl, že nyní ano.

Pro ty, kdo se brífingu zúčastnili, je překvapením zpráva na serveru IDNES z téhož dne aktualizovaná v 19.54, jejíž autor mj. uvádí: "Hejtman Michal Hašek se vyjádřil, že není proti, aby se Kovač stal staronovým ředitelem. Je však pro vypsání nového konkurzu." O konkurzu se na brífingu hejtman slovem nezmínil.

V průběhu brífingu naopak vytvořil dojem, že díky zlepšené komunikaci se školou je možné daleko rychlejší a racionálnější řešení, pokud mu bude Rada JmK nakloněna. Informace o konkurzu se však objevila v tiskové zprávě o setkání hejtmana s Kovačem, kterou zveřejnil portál Jihomoravského kraje: „Pokud by se hledalo nějaké řešení, vidím je v novém konkursu. Nový ředitel nemůže být radou jmenován bez standardního výběrového řízení. Samozřejmě musím vyčkat na výsledky jednání v Radě Jihomoravského kraje,“ řekl prý hejtman.

Vzhledem k těmto vyjádřením členové Občanského sdružení vyčkají s dalšími občanskými aktivitami na rozhodnutí Rady JmK

Kontakt:
Mgr. Josef Morávek, Tábor 42D, 602 00 Brno
http://www.kruhgml.cz, tel.: 603 840 072


Studentský průvod oslovil Brno – otevřený dopis Radě JMK


Brno 11. listopadu (Protext): Proti odvolání Mgr. Petra Kovače, ředitele Gymnázia Matyáše Lercha proběhl včera demonstrační průvod. Přes hustý déšť se jej zúčastnila přibližně tisícovka studentů, absolventů a přátel školy.

Studenti v heslech kritizovali postup Rady JmK:
„Chceme vědět proč?"
„Kdo to bude dneska?"
„Vraťte srdce GML."

Odvolanému řediteli Mgr. Petru Kovačovi je dnes 55 let. Kromě jiných ocenění převzal vyznamenání Rytíř řádu palem z rukou francouzského předsedy vlády.

Zítra bude o Gymnáziu Matyáše Lercha znovu jednat Rada JmK.

Občanské sdružení Kruh rodičů, absolventů a přátel GML se obrátilo na členy rady otevřeným dopisem:


Otevřený dopis členům Rady JmK

V Brně dne 11.11.2009

Vážené dámy, vážení pánové,

na briefingu dne 9. 11. 2009, po svém setkání s odvolaným ředitelem Gymnázia Matyáše Lercha Petrem Kovačem, hejtman Michal Hašek připomněl význam a kvality Gymnázia Matyáše Lercha.

Uvedl, že pro plánované jednání Rady JmK v této věci existují nyní nové, byť ze strany gymnázia opožděně dodané, podklady.

Jsme přesvědčeni, že tyto informace významně zpochybňují tvrzení o „závažném porušení právních předpisů", které provázelo rozhodnutí Rady Jihomoravského kraje o odvolání ředitele Petra Kovače ze dne 29. 10. 2009.

Rádi bychom vás požádali, abyste v souladu se zákonem a jednacím řádem rady krajského zastupitelstva schválili nové usnesení, kterým se předchozí usnesení mění, a tak Petra Kovače ponechali ve funkci. Z právního hlediska nelze požadovat takové usnesení za retroaktivní.

Jinými slovy řečeno: S ohledem na nové informace a argumenty rozhodněte, vážené dámy a vážení pánové, v duchu staré římskoprávní zásady Lex posterior derogat priori – Zákon pozdější ruší předchozí, která se stala právním principem ve všech demokratických právních státech.

Podle našeho názoru je to jediný způsob, jak zaručit kontinuitu školy, která je známa výbornými vzdělávacími výsledky, zabránit její destabilizaci a poškození jejího dobrého jména i jména jejího zřizovatele, Jihomoravského kraje.

Proces vyhlášení konkurzu na místo nového ředitele Gymnázia Matyáše Lercha, tedy návrh řešení, který se objevil v tiskové zprávě JmK z 9. 11. 2009, kontinuitu školy nezaručuje.


Přípravný výbor Občanského sdružení Kruh rodičů, absolventů a přátel Gymnázia Matyáše Lercha

Ondřej Šimik: Výprava jako cesta k dobrodružství

Výprava již v samotném názvu nese něco tajemného, dobrodružného, co láká, co vyvolává zvědavost. Výprava je možnost netradičního vyučování, které splňuje zásady názornosti, aktivity, vědeckosti, trvalosti.

A když k ní ještě přidáme motivační název (např. Výprava k hučícím vodopádům), máme přímo nastartováno k dobrodružství. Jak tedy můžeme chápat výpravu a rozumět ji? K tomu vás může inspirovat článek Ondřeje Šimika.

Půjdeme také společně na jednu výpravu, jež bude motivační, abychom využili čas ve škole, který s dětmi máme, k tomu, aby si do života ze školy odnesly možná něco, na co nikdy nezapomenou, a škola se snad stala dobrodružnou i pro učitele.

Zveme vás k výpravě na Trnovníkový ostrov – článek si můžete stáhnout ZDE.

Jan Novotný, Jaroslav Zukerstein: Komunikace a motivace v manažerské přípravě vedoucích pracovníků

Příspěvek upozorňuje na jednu z rozhodujících složek přípravy vedoucích pracovníků škol – na komunikaci a s tím související motivaci, neboť odhadnout všechny souvislosti a optimálně komunikovat znamená ostatní dobře motivovat.


Příspěvek přednesený na konferenci s mezinárodní účastí „Školský manažment 2009. Aktuálne otázky organizácie a riadenia školstva ve Slovenskej republike a v zahraničí“, která se konala 26.–27.3. 2009 na Pedagogické fakultě Univerzity Konštantína Filozofa v Nitre.

Zdroj: Zborník z konferencie Školský manažment 2009. Aktuálne otázky organizácie a riadenia školstva ve Slovenskej republike a v zahraničí“. Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Pedagogická fakulta 2009. Str.289–293. ISBN 978-80-8094-540-4

Příspěvek si můžete stáhnout ZDE.

Stanislav Dlouhý: Využívání nástrojů PR k efektivnímu řízení škol

Školy jsou dnes vystaveny soutěžení, konkurenci a stále silněji jsou vystavovány pohledu okolního světa a veřejnosti. Potýkají se s problémy úbytku žáků, nedostatku finančních prostředků, s pokleslou image nebo špatným klimatem uvnitř školy. Jak jim v tom může pomoci public relations?


Příspěvek přednesený na konferenci s mezinárodní účastí „Školský manažment 2009. Aktuálne otázky organizácie a riadenia školstva ve Slovenskej republike a v zahraničí“, která se konala 26.–27.3. 2009 na Pedagogické fakultě Univerzity Konštantína Filozofa v Nitre.

Zdroj: Zborník z konferencie Školský manažment 2009. Aktuálne otázky organizácie a riadenia školstva ve Slovenskej republike a v zahraničí“. Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Pedagogická fakulta 2009. Str.65–73. ISBN 978-80-8094-540-4

Příspěvek si můžete stáhnout ZDE.

Co se to děje v Brně?

Z informačního servisu Protext přicházejí v posledních dnech znepokojivé zprávy z Brna, které zaslouží pozornost, i když provozovatelé upozorňují, že jde o komerční sdělení zadavatele, který je ve zprávě označen a který za ně nese plnou odpovědnost.


Zdroj: Protext, www.protext.cz


Nepochopitelné odvolání úspěšného ředitele GML Petra Kovače

Brno 1. listopadu: Dne 29. října 2009, v době školních podzimních prázdnin, Rada Jihomoravského kraje odvolala ředitele brněnského Gymnázia Matyáše Lercha, Mgr. Petra Kovače. Tisková zpráva o Jednání rady hovoří o závažném porušení právních předpisů především v oblasti rozpočtové kázně, kterou zjistila veřejnoprávní kontrola.

Případ vyvolal velkou nevoli pedagogů, studentů, rodičů studentů, absolventů a příznivců GML, kteří jí dali průchod v internetové petici . K protestu proti odvolání se připojují stovky lidí.

Za všechny jejich komentáře uveďme slova absolventa GML a studenta Oxford University Petra Bouchala:

1) Petr Kovač byl a je dobrý ředitel, škola by bez něj nebyla tím, čím je: gymnáziem s výbornou pověstí poskytujícím skvělé vzdělání, kde vládne dobrá atmosféra v životě studijním i nestudijním. Těžko věřit, že toto mohou převážit nesrovnalosti v účetnictví (pokud kdy nějaké byly).

2) Způsob, kterým byl Petr Kovač odvolán, je nepřijatelný.

3) Rada JMK své rozhodnutí nezdůvodnila konkrétními informacemi a nezveřejnila závěry kontroly, na jejichž základě jednala. Souhrnem: Rada JMK se vystavuje podezření, že nejednala v zájmu gymnázia a lidí, kteří jej tvoří, a že její jednání je motivováno jinými pohnutkami než starostí o účetnictví gymnázia. Navíc: bez ohledu na nepřípustný postup Rady JMK je prostým faktem, že Petr Kovač řídil školu dobře a měl by ředitelem zůstat.

Silné pochybnosti vyvolává jednak chvat, s nímž Rada o věci rozhodla (jednání o odvolání ředitele GML ani nebylo zařazeno mezi plánovaných 113 bodů programu této 45. schůze Rady), jednak fakt, že Kovačovi nebyla dána možnost při jednání vystoupit, především však věcná a právní rovina problému – ukazuje se, že zmíněné nedostatky jsou velmi diskutabilní samy o sobě, natožpak jako příčina tak tvrdého postihu schopného ředitele.

V pondělí 2. listopadu se sejde pedagogický sbor GML, který projedná protest proti rozhodnutí Rady a další nutné kroky.

Ředitel Kovač svojí prací a vůlí dokázal prosadit po někdejší restituci původní budovy gymnázia na Lerchově ulici stavbu nové školy pod Kraví horou, která byla dokončena v r. 1996. Za třináct let existence nového GML vznikla instituce, která poskytuje studium čtyřleté, osmileté a šestileté (toto s výukou některých předmětů ve francouzštině). GML se stalo jednou z nejžádanějších středních škol na Moravě a její absolventi studují na univerzitách po celém světě včetně těch nejprestižnějších. Proto vyvolává velké pobouření nepochopitelné odvolání člověka, který se o tento status školy nejvíce zasloužil.

PhDr. Stanislav Zajíček, učitel na GML a iniciátor Petice proti odvolání ředitele GML Petra Kovače (zajicek@gml.cz, 608 406 498)


Hejtmanovi Jihomoravského kraje: Nevzdáme se Kovače ani zdravého rozumu

Brno 5. listopadu: Dne 4.11. zástupci všech petičních výborů proti odvolání Mgr. Petra Kovače z místa ředitele Gymnázia Matyáše Lercha v Brně předali jihomoravskému hejtmanovi Mgr. Michalu Haškovi příslušné listiny. Hašek spolu s několika členy Rady Jihomoravského kraje zástupce signatářů zdvořile přijal a vyměnil si s nimi názory na celou věc.

Hejtman se nebrání přezkumu oponentury, kterou Krajskému úřadu předal Kovač (tuto viz http://kovac.nazory.cz), a novému jednání Rady o této věci. Rozhodně však odmítá názor, že v případě zpochybnění závažnosti závěrů kontrolního řízení by měla Rada revokovat své usnesení o Kovačově odvolání. Podle jeho tvrzení to Rada ani udělat nemůže.

Nechápeme proč – ostatně celé odvolání je i procedurálně pochybné (viz právní rozbor na http://kovac.nazory.cz).

Celou kauzu podle Haška způsobil pouze Kovač, který:
1) podal pozdě námitku proti kontrolnímu protokolu,
2) podal proti kontrolnímu protokolu námitku pozdě,
3) pozdě podal proti kontrolnímu protokolu námitku.

Petiční zmocněnci podpořeni nesčetnými komentáři signatářů (viz http://kovacgml.cz, aktuálně 2390 signatářů) dál trvají na základním názoru, že administrativní pochybení ředitele Kovače (nedodržení pětidenní lhůty pro zpochybnění kontrolních závěrů – ačkoli kontrolní úřad mohl podat
Kovačovi zprávu dříve, vyčkal nepochopitelně do 3. září, kdy začíná školní rok: ředitel např. řeší poprázdninový nápor devíti set studentů, opravné maturity a nově i drastická snížení krizí snižovaných rozpočtů) nemůže převážit jeho profesní, řídící a lidské schopnosti, které osvědčil při vybudování GML.

Gymnázium je podle našeho mínění místo, kde mají mladí lidé získat všestranné schopnosti pro rozvíjení svých osobností. A stovky rozhořčených komentářů úspěšných absolventů GML, kteří se staví za svoji školu a jejího ředitele, nás posilují v mínění, že musíme využít všech demokratických prostředků, aby se jádro věci nerozmělnilo v procedurálních kličkách a nerozplynulo v čase. Aby GML mělo i nadále ve svém čele schopného muže, ředitele Petra Kovače. (Podporu svému řediteli chtějí krátkým happeningem
vyjádřit studenti před GML ve čtvrtek 5. 11. v 9,40 hod.)

PhDr. Stanislav Zajíček, učitel na GML a iniciátor Petice proti odvolání ředitele GML Petra Kovače (zajicek@gml.cz, 608 406 498)


Brno čeká řetěz demonstrací: děti probudily rodiče: průvod 10. 11. 2009 v 16 hodin

Brno 6. listopadu: Odvolání Mgr. Petra Kovače po 19 letech úspěšného budování jednoho z nejlepších českých gymnázií, nekvalitní, místy až absurdní zpráva, na jejímž základě byl odvolán, a nepodložené výroky hejtmana Michala Haška o stavu této školy, to byl první významný krok, po kterém si mnozí Brňané uvědomili, že pan hejtman ovlivňuje také život města.

Postup Rady JmK kritizují osobnosti z řady oblastí společenského života města Brna, napříč politickým spektrem. Způsob, jakým odvolání proběhlo a následná vyjádření Michala Haška – to vše vyvolává podezření z účelovosti, ze snahy převzít významnou instituci, na kterou jsou Brňané pyšní, podle
připravovaného scénáře Na podporu školy se zformovalo Občanské sdružení Kruh rodičů, absolventů a přátel Gymnázia Matyáše Lercha.

Seznámili jsme se s právními analýzami, podle kterých je i samo odvolání ředitele neplatné. Nechceme ale čekat, až bude škola a pan ředitel očištěn cestou práva. Je v zájmu našich dětí, abychom všemi dostupnými prostředky přiměli Radu JmK jednat zodpovědně a dále školu nepoškozovat.

Pan hejtman tvrzením, že ve škole byl mimořádný nepořádek, postupuje podle pravidla, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Důsledky tohoto neslušného jednání musíme napravit. Nevím, jak bychom dopadli v očích našich dětí, kdybychom tomuto jednání úřadu ustoupili, nebo kdybychom ústup studentům doporučili. Nemůžeme rezignovat.

Studenti i absolventi bleskově pochopili podstatu situace, nebezpečí pro budoucnost školy, pokud nebudou důslední a zásadoví. Školu a ředitele brání a bránit budou. Umějí se vyjadřovat, ovládají moderní média i technologie, jsou pracovití a zodpovědní.

Škola je i pro tuto situaci připravila dobře. Vlastně bychom měli panu hejtmanovi poděkovat. Ukázal našim dětem, že skvělá škola a náročné, ale demokratické podmínky, které na ní panují, nejsou nikdy samozřejmostí, že i dnes musíme být připraveni je bránit.

Studenti zvou rodiče a absolventy do průvodu od budovy školy k budově úřadu JmK v úterý 10. 11. v 16 hodin. Občanské sdružení naváže řetězem demonstrací a setkání, na které zve také významné osobnosti města.

Děti probudily rodiče.


Přípravný výbor Občanského sdružení Kruh rodičů, absolventů a přátel Gymnázia Matyáše Lercha

Kontakt:
Mgr. Josef Morávek, Tábor 42D, 602 00 Brno
www.kruhgml.cz, tel.: 603 840 072

Jana Bártová: Umíme se bránit stresu?

Na světě existuje nesčetně rozmanitých profesí a povolání. Velké množství z nich klade značné nároky na soustředění, odpovědnost či přesnost. Tzv. pomáhající profese jsou specifickou skupinou vyžadující nejen velké pracovní nasazení a odborné vybavení, ale především také vysoký morální kredit dotyčné osoby, vhodné charakterové vlastnosti a v neposlední řadě i dobrou fyzickou a psychickou kondici.


Zdroj: Starý, Karel: Pedagogika ve škole. Praha: Portál, 2008. 151 s. ISBN 978-80-7367-511-0.

O knize si můžete přečíst ZDE.

Můžete si ji zdarma objednat až do vyčerpání zásob na adrese: pavla.soustruznikova@pedf.cuni.cz
______________


Do této skupiny, kde je hlavní náplní práce s lidmi, lze řadit i povolání učitelské. Jak výchovní, tak pedagogičtí pracovníci čelí v průběhu své praxe nejrůznějším pozitivním i negativním vlivům, které je třeba mít stále na zřeteli, včas je rozpoznávat a především umět s nimi zacházet.


1. Pojem stresu

Nejčastějším negativním faktorem u pomáhajících profesí a tedy i u profese učitelské, bývá stres. Aby bylo možno tomuto jevu odolávat je třeba znát, co je za stres považováno, jak se projevuje a čím je možné mu čelit.

Každý živý organismus reaguje na podněty z okolí. Jedná se o schopnost přizpůsobovat se změnám. Stres bývá označován jako obecný adaptační syndrom. Jev nastává například ve chvíli, kdy míra intenzity zátěže je vyšší než možnosti daného jedince situaci zvládnout. Může znamenat nadlimitní zátěž neboli nadbytek podnětů, ale též jejich nedostatek. Lze tak označit vnitřní stav člověka, jenž je něčím ohrožován nebo nějaké bezprostřední ohrožení očekává. Vnímání různých stresorů, míry jejich působení či způsob reagování na ohrožení jsou velice individuální.

Příznaky působení stresu se projevují na několika úrovních. V úrovni psychické se může jednat o snížení koncentrace pozornosti či poruchy vnímání. V emocionální sféře se objevuje přecitlivělost, snížení sebedůvěry a napětí. Fyzickými projevy jsou únava, různé bolesti, zažívací obtíže, poruchy spánku. Celkový zdravotní stav trpí častými nemocemi, prohlubují se alergie, ekzémy, aj.

Působením dlouhotrvajícího chronického stresu se může po určitém čase dostavit „syndrom vyhoření“. Jde o důsledek emočního, fyzického a mentálního vyčerpání. Tento jev se vyznačuje ztrátou iluzí, vybitím energie a pocitem znechucení.


2. Stresové faktory

Nejrůznější životní okolnosti, které způsobují lidem stres (stresory), byly pomocí výzkumů řazeny podle jejich závažnosti. Obecně byly respondenty za nejvíce stresující faktory považovány tyto životní události: úmrtí blízké osoby, úrazy, ztráta zaměstnání, rozvod. Dále následují: odchod do důchodu, těhotenství, změna zaměstnání. Na dalších místech jsou pak problémy s nadřízenými v zaměstnání, stěhování nebo dovolená.

K dalším běžným stresorům každodenního života můžeme přiřadit též působení životního prostředí, drobné zdravotní problémy, starosti s bydlením, s dětmi, s partnerem. Negativně může intervenovat i širší rodina, životní stereotypy a rovněž v neposlední řadě i poměry v zaměstnání.

Během vykonávání určitého povolání se však ještě objevuje množství stresorů specifických spojených právě jen s konkrétní profesí a v závěru i s konkrétním prostředím a místem, kde člověk svou práci zastává.


3. Specifické stresory učitelské profese

Každý pedagog se denně setkává s mnoha problémovými situacemi. Zabývá se organizací výuky, nekázní žáků, řeší vztahy s kolegy či s vedením školy. Pramenem konfliktů mohou být i některá jednání s rodiči. Na učitele se valí též požadavky nadměrné administrativy. Zátěží bývá někdy i účast na dlouhých poradách. Učitel se ale musí kromě toho všeho ještě vyrovnávat i se svými vlastními případnými negativními vlastnostmi či osobnostními zvláštnostmi. Ve hře tu jsou i časté komunikační nešvary, nevyjasnění kompetencí, nevhodná organizace práce, někdy též nedostatečné finanční a morální ohodnocení této profese. Ani negativních vlivů v jeho osobním, rodinném či společenském životě učitel nebývá ušetřen. Aby podání dobrého výkonu učitelů zůstalo zachováno, měli by toto povolání vykonávat spíše ti, kterým vyhovuje pracovat pod mírným tlakem.


4. Nároky na učitelskou profesi

Kromě odborných znalostí zvoleného oboru, je třeba aby učitel ovládal a používal přiměřené vyučovací metody a postupy. Být dobrým didaktikem však ještě nestačí. On má mít ještě schopnost aktuálně reagovat na problémové chování žáků, působit výchovně, hravě si poradit s nezbytnou administrativou, umět jednat s rodiči a zhostit se dalších doplňkových činností.

Pedagogický pracovník, hlavní realizátor vyučovacího procesu, nese odpovědnost za výběr učiva, podání látky, hodnocení výkonu žáků. Zabývá se rovněž tvorbou projektů, dále i činností manažerskou, konzultuje svou práci s kolegy, komunikuje s ostatními školskými zařízeními a jinými institucemi. Účastní se školení, kursů a porad, koná dozory.

Výčet činností, pojetí profesní role a shrnutí kompetencí učitele přehledně uvádí publikace „Být učitelem“ Doc. J. Vašutové.

Kromě psychické odolnosti je předpokladem úspěšného vykonávání této profese i existence účinných strategií k minimalizaci stresových situací, nejlépe však též znalost způsobů k jejich předcházení. Je žádoucí mít k dispozici několik metod a postupů k překonávání případných krizí či nevítaných událostí.


5. Prevence stresu

Jaké jsou základní předpoklady k účinnému předcházení stresových situací v životě i v práci pedagogů?

Významnou součástí již zmiňované psychické odolnosti je spokojenost každého jednotlivce ve jeho zaměstnání. Velkou zásluhu zde má například dodržování zásad duševní hygieny, sebevýchova, sebepoznávání, zdokonalování sebe sama. Pedagog by měl znát své vlastní možnosti, snažit se o pozitivní myšlení, efektivní komunikaci a pěstování zdravých mezilidských vztahů, cvičit sebekontrolu a sebeovládání. Na místě je uplatňování určitého životního stylu, dodržování vhodné životosprávy, střídání práce a odpočinku, regenerace sil celého organismu. K dlouhodobému preventivnímu programu patří i pěstování zájmů, realizace sportovních aktivit, kulturní a umělecké vyžití, apod.

Odborníci zabývající se stresem určili šest základních bodů účinné obrany proti zátěži. Je třeba:

1 - naučit se vést konstruktivní vnitřní monolog
2 - ujasnit si vlastní hodnotový žebříček
3 - uvědomit si, do jaké míry sami můžeme za to, co se nám přihodí
4 - navázat a udržet kontakt s druhými lidmi
5 - pochopit, jak fungují vztahy mezi tělem a psychikou
6 - poznat, kde je míra vlastní rovnováhy, a umět ji udržet.

Toto a mnoho dalších rad a podnětů nabízí ve své knize „Co je stres a jak se mu vyhnout“ francouzská psycholožka a psychoterapeutka Jacquelina Renaudová.


5. 1. Odolnost a spokojenost

Považujeme za vhodné se na souvislost mezi spokojeností a úrovní psychické odolnosti u pedagogů zaměřit více detailně.

Psychická odolnost každého jedince je individuálně odlišná a souvisí s motivací, temperamentem a specifickými schopnostmi. Mění se v čase a je podmíněna aktuálním psychosomatickým stavem. Lze ji rozvíjet i tréninkem.

Za ideálními osobnostní dispozice v učitelské profesi je považován pozitivní styl myšlení, extroverze, určitá míra sebedůvěry a kontroly nad situací. Výhrou může být též osobní zaujetí jednotlivce a jeho přístup k problému jako k výzvě.

Nedílnou a nezbytnou součástí se jeví existence sociální opory – tedy působení lidí širší sociální skupiny. V ideálním případě by to bylo působení jak skupiny profesní (například kolegů ve škole), tak podpora jiných společenských skupin zároveň.

Spokojenost v zaměstnání, v kterémkoliv povolání, lze ovlivnit velice snadno. Nedostatky v morálním i finančním ohodnocení učitelské profese byly již zmíněny. Dále zde nepříznivě intervenují každodenní menší či větší problémy ve vztazích žáků, konflikty s kolegy, obtížná jednání s rodiči žáků, nevhodná organizace a řízení školy, nedostatky v materiálním vybavení či technickém zázemí zařízení.

Obecně jedinec prožívá nespokojenost v situaci, kterou vyhodnotil jako: příliš náročnou, přesahující jeho adaptivní možnosti nebo jako nezajímavou, nudnou, monotónní, neskýtající potřebné podněty. Dále jsou to situace neposkytující dostatek příležitostí k saturaci základních potřeb nebo situace nebezpečné a ohrožující.


5.2. Duševní hygiena

Dodržování obecných zásad duševní hygieny by mělo být pro každého učitele zárukou zachování jeho psychického zdraví.

Způsoby efektivní komunikace a asertivního chování spolu s metodami sebevýchovy a sebepoznávání jsou důležitou součástí těchto zásad.

Čím se taková efektivní komunikace vyznačuje? Může nějak souviset s asertivitou? Několik doporučení a návrhů nabízí příslušné přílohy v závěru kapitoly.

Metody sebevýchovy a sebepoznávání jsou systematiky a obšírně prezentovány rovněž v díle „Sebevýchova a duševní zdraví“ od L. Míčka.

Podle tohoto autora je prospěšné, aby učitelé a další duševní pracovníci, prováděli pravidelnou reflexi vlastního jednání a chování, aby si psali deníky nebo pozorovali své somatické či emoční stavy. Doporučuje se též provádět cvičení koncentrace, praktikovat metodu rozbor starostí či autoregulaci myšlení nebo zbavování se nežádoucích myšlenek a představ.

Pro šetření adaptační energií je doporučováno: nevystavovat se příliš silným podnětům, vyhýbat se velkému množství vnějších podnětů, vzdálit se ohrožující situaci, snížit intenzitu negativního působení. Lze se snažit o zadržení nebo oddálení reakce, přechodnou izolaci, změnu subjektivních postojů vůči stresující situaci.

Abychom dosáhli psychogenního emočního přeladění, neměli bychom příliš podléhat náladám, zaměřovat se příliš sami na sebe. Neměli bychom chtít nic příliš lacino, chtít něco příliš křečovitě nebo čekat na ideální podmínky.

Použití nebo praktikování některých uvedených metod je vždy závislé na osobě, která je bude vybírat, do jaké míry jí budou prospěšné nebo trvale účinné. Nelze spoléhat na to, že veškeré postupy budou fungovat komukoliv a ihned. Předpokladem úspěchu je tvořivý přístup, houževnatost, otevřenost a schopnost experimentovat.


5.3. Regenerace – tělesné zotavení a ozdravění

Za zdroj tzv. nepsychogenního přeladění lze považovat například: úpravu denního režimu, mít na zřeteli zdravou výživu, střídání práce a odpočinku nebo též vhodné uspořádání pracovního prostředí. Doporučuje se věnovat pozornost jeho čistotě, přísunu čerstvého vzduchu a optimálnímu osvětlení. Svou roli hraje i vyloučení nadměrných akustických podnětů.

Regenerace fyzických sil dosáhneme též různými pohybovými a sportovními aktivitami. Účinnou prevencí svalové nerovnováhy mohou být zejména cviky protahovací, posilovací nebo různé relaxační techniky. Osvědčené jsou též koupele, masáže, sauna.

Omezením či vyloučením negativních návyků, jako je kouření, pití alkoholu nebo nadměrná konzumace léků, každý svému organismu zaručeně prospěje nejlépe.


6. Nápady na odreagování a uvolnění s okamžitým účinkem

Pedagogičtí pracovníci jsou nuceni odolávat mnoha zátěžím v průběhu celého pracovního dne. Proto je vhodné se zaměřit i na některé metody, které by mohly pomoci učiteli v krátké době se odreagovat a uvolnit napětí.

Při řešení akutní krize, v průběhu vyučování, o přestávce či během zdlouhavé porady je možné použit techniky, jež zahrnují práci s tělem, práci s dechem a hlasem, cvičení mysli či relaxaci smyslů. Mohou nám poskytnout rychlou regeneraci sil, harmonizovat duševní činnosti. Umožní nám pozitivní přeladění například odvedením pozornosti k tělesným projevům nebo i vně sebe.

Některé techniky jsou určeny k provádění v soukromí a individuálně, jiné naopak lze realizovat kdekoliv, a to jak samostatně, tak ve skupině. Lze je použít i pro žáky v průběhu vyučování nebo i jindy (například při školním výletě, na lyžařském výcviku, apod.)

Příklady očních cviků: rychlé mrkání, pohyby očí do stran, kroužení, přibližování prstu k nosu, zahřívání očí dlaněmi.

Uvolňování obličeje: zívání, uvolňování jazyka, tváří a rtů pomocí grimas, provádění masáže a stimulace talkových bodů obličeje (spánky, čelo, obočí, kořen nosu).

Uvolňování rukou: procvičování prstů, prohmatávání kloubů, masáž dlaně, protřepávání, kroužení zápěstím, symbolické odtlačování zátěže od těla či odhazování nepohody od sebe do prostoru, taneční pohyby rukou.

Práce s dechem: izolované břišní a hrudní dýchání, rychlé dýchání, střídavé nadechování se nosem s výdechem ústy.

Práce s hlasem: vyluzování různých neartikulovaných zvuků (mručení, hučení, bručení, pištění), prozpívávání samohlásek, opakování jedné slabiky, přeříkávání jazykolamů.


Přílohy

1. Co zvyšuje stres na pracovišti?
2. Otázky na smysl mé práce. Pár vět o komunikaci.
3. Co je to asertivita? Asertivní práva.
4. Vytváření pozitivního scénáře života.
5. Přehled literatury.


Co zvyšuje stres na pracovišti?

Perfekcionismus
1. Stálý tlak na výkon
2. Zvýšená sebekritika
3. Pocit nedostatečného výkonu při vysokém nasazení
4. Snaha být nejlepší ve všem

Kontrola
1. Sklon pořád se kontrolovat
2. Strach, že bych mohl působit směšně
3. Pocit, že selhání sebekontroly je znamením slabosti
4. Neschopnost přenášet úkoly na druhé

Sociální závislost
1. Závislost na názorech druhých lidí
2. Potlačení vlastního názoru ze strachu, že se znelíbím
3. Více péče o jiné než o sebe
4. Potlačování negativních pocitů ve snaze zalíbit se druhým

Kompetentnost
1. Pocit, že nikdy nebudu tak dobrý jako jiní
2. Pocit, že vlastní úsudky nejsou hodnotné
3. Pocit chybějícího selského rozumu
4. Nepříjemný pocit při pochvale


Otázky na smysl mé práce

1. Jaký je můj postoj k práci? Vidím práci jako nutné zlo?
2. Jsem si vědom smyslu své práce v celospolečenském kontextu?
3. Nacházím se v pracovní slepé uličce? Existuje šance na změnu, povýšení?
4. Co mne nejvíc zlobí?
5. Jsem v práci přetěžován? Nedoceněn? Zklamán?
6. Očekával jsem něco jiného, lepšího?
7. Dusím se ve stejných pracovních postupech, nepřipouštím změny?
8. Mám problémy s kolegy?
9. Mám potíže s nadřízenými?
10. Mám nesprávné povolání, nehodí se ke mně a mým schopnostem?


Pár vět o komunikaci

1. Začínej komunikovat vždy přátelsky. Svého oponenta neber jako nepřítele, ale jako partnera při hledání pravdy.

2. Nezůstávej však za každou cenu přátelský, když ten druhý má nečestné úmysly. Nebuď drsně tvrdý, ale nebuď ani naivně hloupý.

3. Pokud tě někdo poprvé zradí, může to být spíše jeho chyba, pokud tě zradí podruhé, je to spíše chyba tvoje.

4. Peníze ztratíš mnohokrát, přátele se snaž ztrácet co nejméně, víru a naději neztrácej nikdy.

5. Učit se z vlastních chyb bolí, ale je účinné. Učit se z chyb druhých je také účinné a přitom nebolí.


Co je to asertivita?

Asertivita znamená:
- mít odpovědnost za sebe
- umět vhodně reagovat na kritiku
- získávání pozitivní zpětné vazby
- nepodléhání nátlaku
- umět dobře naslouchat
- umět obhajovat své potřeby a přání

Asertivní chování se vyznačuje: klidným hlasem, vyrovnaností, jasnou formulací potřeb, empatií, zvládáním hněvu a zlosti, správnou reakcí na pochvalu, kompliment nebo ocenění.

Mezi asertivní dovednosti patří: říkat ne bez pocitu viny, umět požádat o laskavost, konstruktivně kritizovat, vyjednávat kompromisy, odmítnout neoprávněné požadavky, vyjádřit vlastní názor či negativní pocity, obhájit svá práva.


Asertivní práva

Máš právo sám, nezávisle posuzovat své chování, myšlenky a emoce a být za ně i jejich důsledky odpovědný.
Máš právo nenabízet žádné výmluvy či omluvy ospravedlňující tvé jednání.
Máš právo sám posoudit, zda a nakolik jsi zodpovědný za řešení problémů ostatních lidí.
Máš právo změnit svůj názor.
Máš právo dělat chyby a být za jejich důsledky odpovědný.
Máš právo říci: „Nevím.“
Máš právo být nezávislý na dobré vůli ostatních.
Máš právo být o laskavost zřetelně požádán.
Máš právo říci: „Je mi to jedno.“
Máš právo se rozhodnout, zda chceš být asertivní.


Vytváření pozitivního scénáře života


Poznávání sebe

Uvažuj o tom, jak tě vidí jiní lidé.
Co na tobě druzí oceňují?
Připomeň si problémy či situace, které jsi už dokázal překonat.
Promysli si, co považuješ v životě za podstatné.
Co skutečně očekáváš od života?
Sepiš své dobré mastnosti, dovednosti, úspěchy.
Co z toho, co umíš, dokážeš nejrychleji rozvinout?
Co z tvých pozitiv můžeš uplatnit v aktuální situaci?


Poznávání aktuální situace

Jak by asi vnímal tvoji situaci nezaujatý pozorovatel?
V čem se liší tvé vidění situace od nezávislého pozorovatele?
Které tvé zvláštnosti pravděpodobně zkreslují skutečný stav problému?
Co všechno tvoří okolnosti tvých potíží?
Zkus odlišit příčinu a důsledky svého chování.
Nezaměňuješ někdy důsledek jednání jiných lidí za záměr?
Pokus se sestavit „strom“ svých aktuálních potíží.


Přehled literatury

Blažková V.: Psychická zátěž učitelů a další rizikové faktory. SZÚ 2003
Capponi V., Novák T.: Asertivně do života. Praha: Grada, 1994
Černý V.: Jak překonat stres. Praha: Computer Press,1999
Henning C., Keller G.: Antistresový program pro učitele. Praha: Portál, 1996
Javůrek J.: Regenerace sil pro pracovníky ve školství a vědě. Praha: Práce, 1990
Jóga od staré Indie k dnešku. Praha: Avicenum, 1971
Míček L.: Duševní hygiena. Praha: SPN, 1984
Míček L.: Sebevýchova a duševní zdraví. Praha, SPN, 1986
O‘ Brienová P.: Pozitivní řízení (asertivita pro manažery., Praha: Management Press, 1996
Paulík K.: Co ovlivňuje spokojenost v práci učitelů základních škol. In: Pedagogická revue, 2001, roč. 53, č. 5, s. 459-471
Pomikálková v: Jak úspěšně zvládnout tlak a stres v práci. Praha: Grada, 2006
Renaudová J.: Co je stres a jak se mu vyhnout. Praha: Práce, 1993
Rückerová-Voglerová U.: Učení bez stresu. Praha: Portál, 1994
Vališová A.: Asertivita v rodině a ve škole. Praha: H+H, 1994
Vališová A.: Hry s odkrytými kartami (aneb otevřená komunikace., Praha: Pansofia, 1996
Vašutová J.: Být učitelem – Co by měl učitel vědět o své profesi. Praha: PedF UK, 2002

Hana Jenčová: To už si fakt nikdy nesednu v autobuse?

Stárnutí populace s sebou přináší řadu problémů, i proto proběhly ve dnech 23.–25. září 2009 v Domě kultury města Ostravy XIII. Gerontologické dny Ostrava s mezinárodní účastí. Jednou z vystupujících byla také Eva Juřenová ze Soukromého gymnázia a Střední zdravotnické školy Havířov (SZŠ). K rozhodnutí zúčastnit se na konferenci ji vedlo loňské vystoupení a překvapivě velký zájem posluchačů o problematiku stáří.


Stáří jako fenomén dnešní doby

„Zdá se mi, že geriatrie přestává být ´neatraktivním oborem´, ale stává se oborem, v němž se dá s úspěchem realizovat profesní život zdravotníka,“ řekla Juřenová. Stárnutí populace se totiž podle odborníků stane možná nejvýznamnější sociální změnou v 21. století. Česká republika je prozatím věkovou strukturou obyvatel relativně mladou zemí EU. Tato situace se však rychle mění a populace ČR se během několika desetiletí stane naopak jednou z nejstarších.

Podle demografické prognózy zpracované Českým statistickým úřadem bude v roce 2050 žít v České republice přibližně půl milionu občanů ve věku 85 a více let a téměř tři miliony osob starších 65 let. V březnu 2009 bylo evidováno celkem 345 občanů narozených v roce 1909, v prvním čtvrtletí roku 2009 je v Česku dohromady 739 sto a víceletých občanů. To, že se česká populace dožívá stále vyššího věku, je zásadním úspěchem současnosti, protože za ním stojí změna životního stylu vedoucí k lepšímu zdraví obyvatel ČR.

Tématu stáří se Juřenová věnuje již od roku 1987, kdy absolvovala kurz „geriatrická sestra“ a podrobněji se seznámila s problematikou seniorské populace. V roce 2005 pak na Lékařské fakultě UP v Olomouci obhájila bakalářskou práci s názvem „Analýza volnočasových aktivit seniorů v Havířově“ a v letošním roce po studiu na Fakultě antropologie a zdravovědy na UP v Olomouci diplomovou práci s názvem svého letošního příspěvku „Stáří jako fenomén dnešní doby“.


Proč je nutné se tímto tématem zabývat?

„Problematika stárnutí populace není jen aktuálním problémem současnosti, ale také výzvou pro každého z nás. Období tzv. ´třetího věku´ by nemělo být jen dožíváním, ale životem s novými možnostmi. Dle demografických prognóz může toto období trvat 20 i více let v důchodu, mělo by se stát obdobím smysluplným s možností realizace zálib a plánů,“ uvedla Juřenová. Nelíbí se mi spojování stáří s nemocí, nesoběstačností či odlivem financí ze státní pokladny. Víc by se mělo hovořit o pozitivech seniorské populace – jsou to přeci nositelé životních zkušeností,“ řekla dále Juřenová. Podle autorky se může stát ze minoritní subkultury seniorů díky svému počtu kultura majoritní.

V čem vidí Juřenová největší problém? V nepřipravenosti střední generace na toto období. „Plně se věnujeme rodině, práci, nemáme čas na své záliby a pak nevíme, co vlastně chceme dělat a jak naplnit čas, který v důchodovém věku máme. Příprava na stáří je tudíž ovlivněna životním stylem, postoji a celoživotním směřováním,“ tvrdí Juřenová.


Jak může pomoci problém řešit každý z nás?

Těžko bychom přiměli střední či mladou generaci k účasti na přednáškách k přípravě na stáří. Zde se podle Juřenové otvírá prostor pro média, ale také prostor k výchově mladé generace a zlepšení mezigenerační tolerance a vzájemného pochopení.

Jako pedagog na Střední zdravotnické škole v Havířově má Eva Juřenová možnost se fenoménu stáří věnovat ve výuce. Nastiňuje žákům problematiku stárnutí populace, mezigenerační problémy ve stáří, ale zabývá se i etickými otázkami, jako je úcta a slušnost ke staří. Často od mladých lidí slyší věty typu: „Tak to už si fakt nikdy nesednu v autobuse…To bude spotřeba barev na vlasy!… To moji prarodiče budou hlídat mé malé děti…Měl by být vlastní televizní kanál pro seniory.“

Většina žáků na SZŠ v Havířově směřuje v profesním životě právě k seniorům v pečovatelských službách či Domovech pro seniory. Proto si žáci této školy dokáží se seniory popovídat a najít i řadu společných témat, dokonce se oboustranně svěřovat se svými osobními problémy a starostmi. „Z ´puberťáků´ v 1. ročníku SZŠ se díky výuce, a zejména odborné praxi, stávají při ukončení studia vyzrálejší osobnosti. Osobní setkání s utrpením, bolestí, smrtí, nadějí i uzdravením je posouvají na pomyslném žebříčku hodnot rychleji, než vrstevníky na jiných školách,“ zakončila Juřenová.

Roman Švaříček: Pomluvy jako mikropolitická strategie učitelů základní školy

Ukázka ze studie uveřejněné v časopisu Studia paedagogica 1/2009. V první části je vymezen problém pomluv a fám, ve druhé jsou popsány výsledky empirického zkoumání učitelů expertů. Především je řešena otázka, jak pomluvy ovlivňují práci učitele experta, jeho identitu a pozici ve škole. Pomluvy nejsou vnímány jako nahodilé jevy, ale jako mikropolitická strategie používaná učiteli k získání vlivu a ochrany.

Informaci o časopisu si můžete přečíst ZDE.


Získání vlivu

Pomluvy jsou jednou ze strategií, které jsou používány k ovládnutí politického prostoru školy. Radikálně se liší od verbálního distancování, diplomatického vyjednávání či otevřených střetů, protože nejsou založeny na otevřené diskusi a kritice.

Příkladem získávání a prosazování vlivu na rozhodování ve škole je následující citace, kde učitel Petr popisuje opakované pomluvy na škole, které útočily na jeho osobní život učitele a oslabovaly jeho pozici uznávaného učitele:

„Pak je tady jedna věc, se kterou jsem měl vždycky problémy, a to byly kolegyně… to dělá feminizace sboru… no, žil jsem s jednou kolegyní a bylo mi vyčítáno, že nejsme sezdaní, že se to nehodí, a vemte si to, dneska se to už nebere, ty hodnoty jsou jiný.“

Podobně se vyjadřuje v další ukázce učitel František, který byl několikrát středem stejných pomluv na obou školách, kde působil:

„…to jsou takový ty drby, třikrát se za někým zastavíte do kabinetu na kafe a už spolu souložíte, že… to je ve škole pořád…“

V podobných osobních pomluvách směřovaných na osobní život učitele spatřuji záměrný útok na pozici učitele a jeho profesionalitu. Učitel by přece měl být čestný a ctnostný, říkají mnozí, a výše uvedené pomluvy ukazují, že jmenovaní učitelé ctnostní nejsou. Cílem těchto pomluv je snížit autoritu, moc a vliv pomlouvaného učitele a získat jejich moc a vliv.

Učitelé si váží nejen finanční odměny za svoji práci, ale také uznání od vedení a kolegů, pokud se angažují ve věcech společných pro celou školu. Pomluva reaguje na tuto potřebu uznání, a proto může být zbraní s velmi bolestným účinkem pro její adresáty (jakkoliv angažované učitele).

Učitelé chtějí prostřednictvím pomlouvání získat vliv, aby prosadili ideologické a osobní zájmy. Hlavní soupeřící skupiny ve všech zkoumaných školách se odlišovaly především ideologickými názory, za které bojovaly. Jednalo se o angažované učitele a pasivní učitele, někdy označované také jako aktivní a cynické učitele. Zkoumaní učitelé experti se svými aktivitami , angažovaností a přesvědčeními odlišovali od mnoha dalších skupin učitelů.

Velmi častým pokusem prosadit ideologické zájmy určité skupiny byla snaha o získání převahy prvního stupně nad druhým stupněm a naopak. Zde dochází nejen k pomluvám, ale i k verbálnímu distancování, jak popisuje učitelka Zdena v následující citaci:

Učitelka Zdena: „Jo, kantorky prvního stupně jsou absolutně jinačí založení než druhostupňový. Je to zajímavý.“
RŠ: „ Čím to je?“
U.: „ Prvostupňový, to je fakt divný, ale od nich neuslyšíte sprostý slovo. Jsou to často velice slušní lidé, kteří byli vychováváni nebo mají takové ty pevné zásady a…Kluci, to často bývají gentlemani, jo, takoví lidi. Třeba ty starší kantorky jsou vyloženě dámy, které nosí klobouk. Jo, že jsou to úplně, je tady hodně abstinentů třeba na prvním stupni. Třeba některé kolegyně vůbec nepijí. Na druhém stupni to jsou kuřačky často, chodí furt do hospody. Tady (na prvním stupni) do hospody někoho dostat nejde. Tady se chodí do kaváren, když už. Je to úplně jiná sorta lidí.“


Stres a kritické incidenty

Pomluvy jsou nedílnou součástí každé lidské organizace, ale někteří badatelé (např. Noon a Delbridge, 1993) se zabývají otázkou, zdali jsou některé instituce či organizace k pomluvám náchylnější než jiné. Jedním z faktorů, jež ovlivňují míru pomluv v dané organizaci, je stres, který je v učitelském povolání přítomen.

Fineman (2003) v této souvislosti používá metaforu stresové pasti profesionalismu: pocity zranitelnosti, stresu a nekompetentnosti musí být zcela potlačeny, protože žáci, jejich rodiče ani kolegové nesmí o těchto pocitech vědět. To může ještě zvyšovat stres, protože být profesionálem znamená nejevit se jako neschopný, nekompetentní či pod tlakem stresových faktorů…

Ve zkoumaných školách nebyl příčinou pomluv každodenní stres, ale pouze stres vyvolaný vnějšími kritickými incidenty (Measor, 1989). Tyto incidenty jsou vyvolány společenskými a historickými změnami, změnami školské politiky nebo změnami ve vedení školy.Kritické incidenty vyvolávaly u učitelů zvýšenou nejistotu, a ti se pak cítili zranitelnější. Důsledkem byl takřka raketový nárůst fám a pomluv.

Kritickým incidentem vyvolávajícím pomluvy byla například hrozba zrušení školy, respektive sloučení školy s jinou. Ačkoliv nebylo jasné, nakolik je to pravdivá informace, učitelský sbor se následně rozdělil do dvou názorově odlišných skupin. První skupina učitelů byla pro sloučení škol a začala si zajišťovat podporu ředitele druhé školy. jednou z používaných strategií byly pomluvy. Druhá skupina se postavila za vedení školy. Ředitel David popisuje experta Kateřinu, současnou zástupkyni, která se postavila za tehdejší vedení školy, a stala se proto terčem pomluv vytvářených konkurenční první skupinou:

„Myslím, že se tady konfrontovali lidé ve sboru, kdo stojí za náma, kdo stojí proti nám. Měl jsem pocit, že ona se s tím musela porvat, a najednou jsem měl pocit, že nás chce podporovat, ty lidi, co tady byli ve vedení. To bylo zlomový. Ona se mohla rozhodnout, že půjde do toho druhýho tábora, tytábory byly poměrně vyrovnané… Ale pěkně si to taky odnesla… Jak může tak mladá učitelka… Co ty (Kateřina) nám budeš vykládat, ty budeš učit orla lítat.“ (ředitel David)

(str. 97–99)

_____________

Časopis je možné objednat:
– na e-mailové adrese obchod@mail.muni.cz, nebo
– brzy na webu https://is.muni.cz/obchod/knihy/pedagogika/pedagogika/, nebo
– v knihkupectví Hana Smilková, Filozofická fakulta MU, A. Nováka 1, 602 00 Brno, tel.: 541 121 468

webové stránky časopisu Studia paedagogica: www.phil.muni.cz/wupv/home/casopis